Přiletím za Dannym, obleču se též do doktorského pláště a začnu pít krev, tak jako on, celou dobu se na něho dívám a trochu se červenám. Docela se stydím, jsem jenom v dokt. plášti a nahá a k tomu ještě před klukem.

Když dívka odejde, odpovím.
"No jo... To abych znova přestavěla celej barák." Zafuním. Ještě mi nevyměnili obvazy na hlavě, takže mě strašně svědí za krkem a mám celé čelo zpocené.
Bohové, jak už se těším až půjde ta maškara dolů. "Jak bez řidičáku? Já ho mám." Trochu nechápu otázku, ale možná to dělají ty prášky.

Po chvíli dovnitř konečně vejde doktor. "Tak jo, už vás můžeme odvést domů, slečno Winter.
Jen vám necháme obvazy, ale sundáme sádru." Mrkl na mně. Dovnitř vešli dvě sestřičky, odjistili postel a vezou mě pryč.
"Vzpomínej na mně jako na hrdinu." Zašeptám Milanovi žertovně a mrknu na něj.
"Eh... Vaši přítelkyni zavezeme k ní domů sanitkou. Je to bezpečnější.." Dodá doktor a zmizí na chodbě.

O dvacet minut později

Vrtím se na vozíku. Moje oblečení vyhodili, což je škoda. Jen kožený kabát mi zůstal. Pod ním mám nemocniční kalhoty a košili, kvůli které si příjdu jako mrtvola.
U rampy už čeká sanitka. Dva silní saniťáci mě přenesli přes rampu dovnitř. Řekla bych, že půjdu sama, ale to bych lhala.
"Hele, nejstve vy ta ze zdejší rezervace?" Zeptal se jeden z nich. Usměji se a přikývnu. "Moje dcerka je díky vám zblázněná do vlků. Má jejich fotky po celým pokoji. Dokonce i napsala knížku. Pojmenovala ji Stínovi příhody. Doufám že nebudete chtít autorská práva."
Usmál se a zabezpečil vozík. Zavrtím hlavou. Upřímně jsem tím trochu šokovaná.
"No víte... Já vím že jste trochu... indisponovaná a tak ale... Nepodepsala by ste se mi? Ste pro ni jako nějaká rocková hvězda."
Zasměji se a představím si sama sebe s kytarou na pódiu. To snad ne. "Bude mi ctí." Zašklebím se a pokusím vytvořit nějaký čitelný podpis na archu podstrčeného papíru.
"Klidně někdy přijďte s dcerou a na recepci řekněte, že mě hledáte. Provedu vás."
Mrknu a zavřu oči. Nečekala jsem že rezervace bude mít takovou odezvu...

"Se nedivím, strašně to tu smrdí," nakrčím nos a usměji se.
"Ale všechno je evidentně zařízené a to jsem do toho ani nemusel strkat prsty. Odvezu tě dneska domů, Mirion musí šílet. Byl tam celou noc sám," usměji se.
"Jo a taky si musím vzít telefon a peněženku, páč ta pokuta bez řidičáku bude mastná," uchechtnu se a pak se otočím, když dovnitř vejde dívka s květinami.

Věnuji jí úsměv a přikývnu.
"Děkujeme."

// Omluvám se, že jsem vás vyrušila

Sestřičce řeknu, že nesu těm co jsou přes Vánoce v nemocnici kytku pro každého, sestřička mi to dovolila, ale musela jsem slíbit, že je nebudu otravovat. Dala mi seznam pokojů, kde můžu jít, bylo jich jen deset no nevadí, tak dám teda každému tři květiny a zbytek dám sestřičkám. Rozdala jsem sestřičkám a pak se vydala do pokojů, u každého pokoje jsem zaklepala, vstoupila a položila květiny na stolek, už chyběl jen jediný, měla by tam být dívka jménem Tamia, zaklepala jsem, otevřela jsem dveře."Dobrý den. Omluvte mě, že vyrušuji, ale nesu vám květiny, slečno Tamio. Jestli je nechcete nebude mi to vadit.." Řekla jsem a podala jsem jí poslední co mi zbyli, ty tři, přála jsem si aby je přijala." Rozhodla jsem se donést květiny, každému kdo je přes Vánoční svátky v nemocnici, chtěla bych vás rozveselit.." Řekla jsem milým hlasem.
vzhled květu

Celý zbytek noci jsem se pokoušela převalovat na posteli.
Nesnáším nemocnice, nesnáším ten pocit, když se nemůžu pohnout. Konečně začalo svítat a já jen čekám, kdy příjde doktor a konečně mě pustí domů.
Ozvou se kroky na chodbě a já otevřu oči. Poznám v nich ale Milana. Teda, je mi příjemnější než doktor, ale i tak...
Jakmile se otevřou dveře, narovnám se. Pořád nepohnu nohama, což mě dost frustruje. Až se přeměním na vlka, budu hopkat po dvou.
"Dobrá ráno." Řeknu unaveněji, než jsem měla v plánu.

"Hezke svatky i vam," povim trochu rozmrzele a unavene. Pak vypadnu ven a zamirim si to smerem domu. Tahal mne ten zupan, musim ho vyprat a vratit... Hlavne jsem ale doufal, ze bude v poradku.
Jeste jsem se mrknul, jak nemocnice funguje a v kolik hodin mohu prijit. Respektive, asi vezmu auto. Opatrne.
Pak jsem zamiril domu, vsechno obleceni jsem hodil do koupelny, jen jsem si oplachnul drzku od krve a prohledl namozena zebra. Pak jsem vybehl nahy do patra a zalezl do postele. Ale spat jsem nemohl, musel jsem stale premyslet...
Nastavil jsem si budika na brzy rano a pokusil se usnout. Ani telefon jsem u sebe nemel, ten zustal u Tamii doma.
Co Mirion? Snad neznici dum do zitra... Klice by mi bohizel stejne nedali...

Byl jsem unaveny, o tom zadna. Vlastně se divym, ze mne nenahnali taky do postele na nejake testy.
Jen si otru celo a odrolim trochu te krve na cele. To ta rana, jak jsem se blbe prastil. Ani nevim cim, kdyz jsem mel pas... A taky se musi odtahnout to auto, ale to do zitrka pocka. Je mimo silnici.
"Mas recht..." Promnu si oci a pak vypadnu se stinem pred nemocnici a dojdeme az dozadu, kde nas nikdo neuvidi. Rozepnu Stinovi obojek a pokynu smerem k lesu.
"Dej na sebe pozor. A pozdravuj ode mne ostatni," mrknu na nej a pockam, az se ztrati v dali.
Pak se otocim a zalezu zase do nemocnice.
"Potrebujete ode mne jeste neco?" Zeptam sd na recepci a natahnu si poradne ten zupan.

"Promin, delam si srandu," usmeji se omluvne a nepoustim ji ruku. Taky se zadivam jeste na Stina, urcite uz smecka sili...
Pak se ještě zmini o rakovine a ja se zamracim.
"Nesmis takhle premyslet, to zvládneš," usmeji se abych ji trochu zlepsil naladu.
Tamia pak usne, ani se ji nedivim. Musi byt uplne vycerpana...
Pohladim ji jeste po ruce a pak se zadivam na Stina a na sebe. Porad ten zupan na sobe a uniformu...
"Pojd, meli by jsme ji nechat odpocivat," pokynu Stinovi a pak zamirim pryc ke dverim. Asi bych ji tu nemel nechavat... Ale oni mne stejne vyhodi pryc a pusti mne sem rano. A musim jeste dopravit Stina do lesa.
Vylezu ven, jeste se zadivam na Tamii a pak potichu zavru dvere a pokynu doktorovi. Jestr se porozhlednu po tom chlapovi, asi to byl taky vlk.
"Bude v poradku, neboj. Musime te dostat do lesa, postaram se o ni."