Bar
<<Dům Deana
Z domu se po chvíli příprav vydám do města. Procházím ho a rozhlížím se, všechno je teď intenzivnější, než jindy. Cítím tlukot srdce každého člověka, co projde kolem, cítím úplně všechno a trošku mě pobolívá hlava, je to nezvykle silné. Slyším cokoliv, na co se zaměřím, můžu normálně dýchat a tak si to užívám, do teď jsem to neměl.
Otevřu dveře baru a vejdu. SLušně za sebou zavřu a porozhlédnu se. Je tu poloprázdno, a ani moc velký hluk. Ideální. Dobelhám se k baru a posadím se na barovou židli vedle jakéhosi vlasatého muže. Prohrábnu si vlasy a čekám, až si mě barmanka všimne. Předem vím, co je zač, ten černovlasý muž je vlkodlak jako já, barmanka je upírka a ten vlasatý o existenci takových bytostí nemá nejspíš ani ponětí. Na to, že jsou rozdílné rasy, spolu ale blondýnka a vlk vycházejí skvěle.
"Dobrý večer, poprosím mojito," pousměju se na barmanku, když se vrátí za bar a všimne si mě. Pak vytáhnu ze zadní kapsy peněženku a položím si ji k sobě. Jsem trošku nervózní, kdokoliv mě může poznat jako místního nejlepšího doktora a cítit ze mě vlka. To by bylo nemilé. Promnu si nohu a pořádně se nadechnu, to je takový reflex, jako člověk jsem nemohl pořádně dýchat.
Vezmu si skleničku s mojitem a napiju se, olíznu si spodní ret. Zvláštní, cítím to mnohem intenzivněji, prostě.. jakobych opravdu žil, což je ironie, vzhledem k tomu, že jsem tak před dnem zemřel. Stejně tu ale se mnou nikdo nesedí, to se nezměnilo. Smutně se nad tím pousměju a poslouchám rozhovor ostatních lidí a párů. Vypadají šťastně, kéž bych mohl říct to samé. Tak nějak jsem si zvykl, že jsou ke mě lidé odtažití, kdo by se taky přátelil s chodící mrtvolou, že? Alespoň teď, když už mi nic není, by se to mohlo změnit.
Váhavě otočím hlavu k tomu muži vedle mě. "Ahoj, jsem Dean," představím se a čekám, jestli se taky představí a neodpálkuje mě.
Z domu se po chvíli příprav vydám do města. Procházím ho a rozhlížím se, všechno je teď intenzivnější, než jindy. Cítím tlukot srdce každého člověka, co projde kolem, cítím úplně všechno a trošku mě pobolívá hlava, je to nezvykle silné. Slyším cokoliv, na co se zaměřím, můžu normálně dýchat a tak si to užívám, do teď jsem to neměl.
Otevřu dveře baru a vejdu. SLušně za sebou zavřu a porozhlédnu se. Je tu poloprázdno, a ani moc velký hluk. Ideální. Dobelhám se k baru a posadím se na barovou židli vedle jakéhosi vlasatého muže. Prohrábnu si vlasy a čekám, až si mě barmanka všimne. Předem vím, co je zač, ten černovlasý muž je vlkodlak jako já, barmanka je upírka a ten vlasatý o existenci takových bytostí nemá nejspíš ani ponětí. Na to, že jsou rozdílné rasy, spolu ale blondýnka a vlk vycházejí skvěle.
"Dobrý večer, poprosím mojito," pousměju se na barmanku, když se vrátí za bar a všimne si mě. Pak vytáhnu ze zadní kapsy peněženku a položím si ji k sobě. Jsem trošku nervózní, kdokoliv mě může poznat jako místního nejlepšího doktora a cítit ze mě vlka. To by bylo nemilé. Promnu si nohu a pořádně se nadechnu, to je takový reflex, jako člověk jsem nemohl pořádně dýchat.
Vezmu si skleničku s mojitem a napiju se, olíznu si spodní ret. Zvláštní, cítím to mnohem intenzivněji, prostě.. jakobych opravdu žil, což je ironie, vzhledem k tomu, že jsem tak před dnem zemřel. Stejně tu ale se mnou nikdo nesedí, to se nezměnilo. Smutně se nad tím pousměju a poslouchám rozhovor ostatních lidí a párů. Vypadají šťastně, kéž bych mohl říct to samé. Tak nějak jsem si zvykl, že jsou ke mě lidé odtažití, kdo by se taky přátelil s chodící mrtvolou, že? Alespoň teď, když už mi nic není, by se to mohlo změnit.
Váhavě otočím hlavu k tomu muži vedle mě. "Ahoj, jsem Dean," představím se a čekám, jestli se taky představí a neodpálkuje mě.
,,Jo tak mladý zelenáč by si asi těžko pamatoval tvojí barvu očí a co máš rád, to máš pravdu" Zasměje se jen té představě, max by to šlo, kdyby byl na muže, ale nikdo takový tady není. Aspoň o něm neví. Nemusí se ale bát, dokud tu pracuje, tak bude ráda jeho osobní barmankou, nemá důvod nebýt. ,,Technicky vzato je tvoje, nebo si snad myslíš, že by měla něco i s jinými muži? Když jsme u toho, hlavně musíš být věrný, to jí taky hodně dokáže" Dodá ještě, než se zmíní o kytkách. ,,On Alex takový není" Pousměje se. Nevadí jí to, zvykla si na to. Jistě, udělalo by jí to radost, ale ho samotného to nejspíše jen tak nenapadne. ,,Ale dostala jsem od něj řetízek" Prstama ho vyhledá, jsou to dvě krásné propletené srdce, jedno klasické, druhé s kamínky. Je opravdu nádherný a vzpomíná na ten krásný večer, kdy ho dostala. To měl na sobě Alex vínovou košili a neskutečně mu to slušelo. Už je to ale přes rok zpět. Zajímavé, jak si pamatuje každé maličkosti. ,,Věřím, že i on je z těch let unavený, i když to nechce přiznat" Pousměje se. ,,Myslím, že by jste si mohli rozumět" A taky v to doufám.. Pomyslí si. ,,Každý by ti mohl závidět" Zasměje se s ním, spojení učitel model je vážně vražedná kombinace. Ale u Noela to tak prostě je. Když chce jazz, má ho mít. Navolí Marilyn a barem se rozezní první tóny. V té chvíli už uklízí skleničky a během chvíle se pak objeví u Noela. Nechá si políbit ruku a udělá s ním pár kroků do prostoru a nechá se přitáhnout. Začnou tančit a cítí se dobře. Sice je to jiný pocit, než s Alexem, ale i něco takového potřebuje. Potřebuje muže kamaráda a Noel je opravdu fajn, má ráda jeho přítomnost, tak proč ne. Když jí i Alexe pozve na večeři, tak se uculí. ,,Bude nám potěšením, pane" Přijme jeho pozvání a opravdu ráda. Všimne si i barvy jeho očí a musí se více uculit, nebojí se, ho ne. Věří, že by jí neublížil. ,,Po skončení písně jsem ochotná Vám dát číslo, aby jste mne mohl kontaktovat.." Rozhodně by to bylo jednodušší, kdyby na ní měl kontakt, sice jí potkává tady, ale zase tu není každý den. Píseň pomalu končí a tak se i ona pak zastaví, ukloní se mu tak, že si chytne sukýnku a lehce si přidřepne. ,,Děkuji za tanec" Poděkuje slušně a mile a lépne mu pusu na tvář.
"No těžké to rozhodně není, zvlášť u krasavce jako jsem já, ale třeba kdyby tady obsluhoval nějakej malej nezaučenej zelenáč, třeba by mu trvalo déle, než by zjistil, že mě se vyplatí pamatovat," ušklíbnu se a pokrčím nevinně rameny. Je to pravda, moje modré oči září všude, ale když se změní ve žlutou, jsou jako nebezpečná slunce, která se vám snaží vypálit oči. O tom, jak je milá, se už nezmiňuji, vidím to stejně jako ona.
"Nehodlám se jen tak vzdát, jen už se nemůžu dočkat, až bude úplně moje," pousměju se a stisknu její ruku nazpět. "Nedostala? Tak to by měl napravit," nakrčím čelo. Možná nejsem odborník na vztahy, měl jsem jen tři dlouhodobější, ale květiny dělají hodně. "Několik staletí? Mě stačí jedno a jsem z toho docela unavený," poznamenám jejím směrem tlumeně a napiju se z whiskey, potáhnu si z cigarety, na kterou jsem při našem rozhovoru skoro zapomněl.
"Učitel alias model je nejlepší povolání na světě," zasměju se a prohrábnu si vlasy. Není, najde se spousta líp placených a zábavnějších povolání, ale já jsem spokojený. Je to můj koníček. Zeptá se na oblíbenou hudbu a já navrhnu nějaký jazz, což se jí zalíbí a dá tam Marilyn Monroe. Ušklíbnu se pro sebe, jo, Marilyn Monroe byla ikona všech žen. Sleduju Charlotte, jak uklízí skleničky, a pak chytím její ruku. Políbím ji na hřbet dlaně a vstanu, odvedu si ji kousek do prostoru a přitáhnu si ji k tělu, začneme pomalým tempem tančit a já se usmívám.
Možná to vypadá, že spolu flirtujeme, což je tak trochu i pravda, ale mezi námi nikdy nebude nic víc, než skvělé přátelství. Oba jsme šťastně zadaní a navíc jsem otec její nejlepší kamarádky. Schovám ji pramen vlasů za ucho, je pro mě něco jako dcera nebo osobní barmanka a kamarádka v jednom. Vždycky mi zlepší náladu a nikdy nezvolí špatný druh pití, možná i proto si tak dobře rozumíme.
"Rád bych vás pozval na večeři spolu s celou mou rodinou a vaším přítelem do mého honosného sídla, pokud tedy mé pozvání přijmete, slečno," uculím se, zním jako z první poloviny minulého století - a není se čemu divit, vždyť jsem v té době žil. Jazzová hudba, poloprázdný bar a tanec navíc přímo navozuje skvělou atmosféru k tomu, aby se člověk uvolnil a myšlenkami přenesl do minulého století. Šibalsky se zakřením a oči mi zasvítí jemnou žlutou barvu, ovšem nevypadají nebezpečně. Ne tentokrát.
"Nehodlám se jen tak vzdát, jen už se nemůžu dočkat, až bude úplně moje," pousměju se a stisknu její ruku nazpět. "Nedostala? Tak to by měl napravit," nakrčím čelo. Možná nejsem odborník na vztahy, měl jsem jen tři dlouhodobější, ale květiny dělají hodně. "Několik staletí? Mě stačí jedno a jsem z toho docela unavený," poznamenám jejím směrem tlumeně a napiju se z whiskey, potáhnu si z cigarety, na kterou jsem při našem rozhovoru skoro zapomněl.
"Učitel alias model je nejlepší povolání na světě," zasměju se a prohrábnu si vlasy. Není, najde se spousta líp placených a zábavnějších povolání, ale já jsem spokojený. Je to můj koníček. Zeptá se na oblíbenou hudbu a já navrhnu nějaký jazz, což se jí zalíbí a dá tam Marilyn Monroe. Ušklíbnu se pro sebe, jo, Marilyn Monroe byla ikona všech žen. Sleduju Charlotte, jak uklízí skleničky, a pak chytím její ruku. Políbím ji na hřbet dlaně a vstanu, odvedu si ji kousek do prostoru a přitáhnu si ji k tělu, začneme pomalým tempem tančit a já se usmívám.
Možná to vypadá, že spolu flirtujeme, což je tak trochu i pravda, ale mezi námi nikdy nebude nic víc, než skvělé přátelství. Oba jsme šťastně zadaní a navíc jsem otec její nejlepší kamarádky. Schovám ji pramen vlasů za ucho, je pro mě něco jako dcera nebo osobní barmanka a kamarádka v jednom. Vždycky mi zlepší náladu a nikdy nezvolí špatný druh pití, možná i proto si tak dobře rozumíme.
"Rád bych vás pozval na večeři spolu s celou mou rodinou a vaším přítelem do mého honosného sídla, pokud tedy mé pozvání přijmete, slečno," uculím se, zním jako z první poloviny minulého století - a není se čemu divit, vždyť jsem v té době žil. Jazzová hudba, poloprázdný bar a tanec navíc přímo navozuje skvělou atmosféru k tomu, aby se člověk uvolnil a myšlenkami přenesl do minulého století. Šibalsky se zakřením a oči mi zasvítí jemnou žlutou barvu, ovšem nevypadají nebezpečně. Ne tentokrát.
Když Carl požádal o pivo, ozval se ten muž, s kterým se barmanka povídala, jen povytáhl obočí a lehce zakroutil hlavou. Potom mu už donese pivo a usměje se na něj, úsměv ji oplatí. Napije se svého piva, hodí si nohy nahoru na druhou židli a opře se. Trochu se na židli houpe a popíjí své pivo.
//Sám hrát neumím =(((
//Sám hrát neumím =(((
,,To jsem ráda, je dobré mít takové přátele, jako jsi ty a Claire a Casey" Vlastně celá jejich rodina. Ať už si to přiznali nebo ne, jsou si podobní a Claire je tátovi opravdu podobná, hlavně povahově. Proto je jasné, proč si s obouma tolik rozumí. ,,Nebála bych se toho, jak znám Claire, co více lidí, tím lépe" Zasměje se při vzpomínce na ní, zbožňuje jí. ,,Přesně, když se za námi každý otočí, občas už je to vážně otravné" Řekne schválně hodně namyšleně a stejně jako on i ona zakroutí pobaveně hlavou. ,,No to by bylo hrozné. Ono je totiž těžké si zapamatovat, že ten krasavec s modrýma očima pije bourbon" Mrkne na něj pobaveně a zároveň ho pochválí, ty jeho modré oči nejdou přehlédnout. ,,Ale s tou příjemností máš pravdu, tady jde hlavně vidět, že mě to baví. Navíc zastávám to, jak ty k člověku, člověk pak k tobě. Takže většinou, když se usmívám, dostávám i úsměvy zpět" Pronese upřímně jak jinak, než s úsměvem. ,,Ale zase ber to tak, že to nakonec přiznala. Stejně jako Alex. Můžeme být vůbec rádi, že takový typ lidí se dokázal zamilovat. Já jsem vděčná každý den a stále to nějak nechápu, ale o to více si toho vážím." Pousměje se. Pak dále poslouchá jeho pochvaly na Roelie a musí se zasněně usmát. ,,Roelie má opravdu štěstí, že tě má, nevzdávej to" Stiskne mu povzbudivě ruku s úsměvem. ,,Vidíš to a třeba květinu jsem ještě nedostala. Každopádně mi to nevadí, stačí mi láska, kterou mi dává. Je to až neskutečné, jak se dokázal změnit a to je.. upírem.. už několik staletí" je to hezké pomyšlení, že vlastně ona ho dokázala změnit, po tak dlouhé době. Cítí se opravdu vyjímečně. ,,Občas není špatné se snažit, hlavně si toho člověk váží více, než kdyby mu to spadlo do klína" Aspoň jí to teda tak připadá, i ona se musela snažit, než Alexe získala. ,,Přesně, tak asi jsme oba workoholikové" Zasměje se tomu, i takoví se najdou no. Každý na to má jiný názor. Pak už se musí smát s ním. ,,Takže učitel, alias model. Koho by to nebavilo" Popíchne ho pobaveně a pak už se zeptá na jeho oblíbenou hudbu. Nakonec tam navolí píseň My heart belongs to daddy a pobaveně se na Noela otočí. Prosmýkne se kolem baru a jde posbírat skleničky, u toho se vrtí do hudby. Bar je poloprázdný, tak to má za pár sekund, skleničky položí na bar a natáhne k Noelovi ruku, aby si mohli zatančit, když je tam tak prázdno.
"Je to dost možné. Já bych tě tam rád viděl," pousměju se. Vím, jak je Charlotte Claire blízká a navíc, je to má oblíbená barmanka, takže proč ne. "Jo, to vím, pokud někdy Claire navrhne větší rodinný oběd, budu jen rád," zakřením se a pokrčím rameny. Oběd třeba v sedmi lidech zní docela fajn.
"No jo, to je těžký život nás krásných," zakroutím nad tím hlavou se smíchem a taky na ni vypláznu jazyk. Ne zrovna přátelsky napomenu vlasatce poblíž a pak přikývnu. "Ještě aby ne! Pak by si mě tu nikdo nepamatoval a já bych si musel pokaždé objednávat a vyjmenovávat, jak to mám rád," ušklíbnu se. Charlotte mám rád i proto, že má smysl pro humor a pamatuje si mě. "Takhle to mám jistý a nemusím ani hnout prstem, navíc se hezky usměješ a jsi příjemná jako bonus, takže výhra."
"No, já to mám dost podobně. Roelie taky trvalo, než přiznala, že mě miluje, protože byla děvka a nemyslela si, že by ji mohl někdo milovat, takže tak, každopádně jsem s ní šťastný a i když je paličatá a občas se zasekne, i tak ji miluju," usměju se a napiju se bourbonu. Nebudu na ni spěchat, vím, že to měla těžké. "Ukazuju jí, že mi na ní záleží, dělám maličkosti, kupuju jí víno a květiny, prostě všechno, ale asi musím ještě zpomalit. Připadám si jak teenager, vždycky čekat, než dojdu na další metu," ušklíbnu se kysele a zadívám se na tekutnu ve skleničce.
"Jo, tak to tě chápu. Jsem dost workoholik a kdybych nepracoval, asi bych umřel nudou. Vyrostl jsem ve studiu a práce je můj život, tohle prostě nikdo nezmění, já bych si okousal prsty na nohou, protože bych neměl co dělat," dodám se smíchem. Je to tak, navíc mě to baví a to je to hlavní. Studenty a hlavně studentky to zajímá, jsou aktivní, tak proč jim nepředat své zkušenosti, že? "Mě tam zas všichni obdivují jak modela spodního prádla, tak jsem spokojený. Plat taky není úplně nejhorší a navíc si můžu jíst a pít kdy chci.." Tohle už ani snad nejde brát beze smíchu, prostě je to opravdu vtipné, jak mě obdivují a vyvěšují fotky mého pozadí na stránky školy, haha.
"Moje oblíbená písnička? Hm.. nemáš tam něco ze dvacátých let? Jazz? Ten jsem měl opravdu rád," uculím se a zapálím si další cigaretu, opřu se do barové židle a sleduju Charlotte, jak pracuje. Je radost na chvíli vypnout a odpočinout si, zvláště s přáteli.
"No jo, to je těžký život nás krásných," zakroutím nad tím hlavou se smíchem a taky na ni vypláznu jazyk. Ne zrovna přátelsky napomenu vlasatce poblíž a pak přikývnu. "Ještě aby ne! Pak by si mě tu nikdo nepamatoval a já bych si musel pokaždé objednávat a vyjmenovávat, jak to mám rád," ušklíbnu se. Charlotte mám rád i proto, že má smysl pro humor a pamatuje si mě. "Takhle to mám jistý a nemusím ani hnout prstem, navíc se hezky usměješ a jsi příjemná jako bonus, takže výhra."
"No, já to mám dost podobně. Roelie taky trvalo, než přiznala, že mě miluje, protože byla děvka a nemyslela si, že by ji mohl někdo milovat, takže tak, každopádně jsem s ní šťastný a i když je paličatá a občas se zasekne, i tak ji miluju," usměju se a napiju se bourbonu. Nebudu na ni spěchat, vím, že to měla těžké. "Ukazuju jí, že mi na ní záleží, dělám maličkosti, kupuju jí víno a květiny, prostě všechno, ale asi musím ještě zpomalit. Připadám si jak teenager, vždycky čekat, než dojdu na další metu," ušklíbnu se kysele a zadívám se na tekutnu ve skleničce.
"Jo, tak to tě chápu. Jsem dost workoholik a kdybych nepracoval, asi bych umřel nudou. Vyrostl jsem ve studiu a práce je můj život, tohle prostě nikdo nezmění, já bych si okousal prsty na nohou, protože bych neměl co dělat," dodám se smíchem. Je to tak, navíc mě to baví a to je to hlavní. Studenty a hlavně studentky to zajímá, jsou aktivní, tak proč jim nepředat své zkušenosti, že? "Mě tam zas všichni obdivují jak modela spodního prádla, tak jsem spokojený. Plat taky není úplně nejhorší a navíc si můžu jíst a pít kdy chci.." Tohle už ani snad nejde brát beze smíchu, prostě je to opravdu vtipné, jak mě obdivují a vyvěšují fotky mého pozadí na stránky školy, haha.
"Moje oblíbená písnička? Hm.. nemáš tam něco ze dvacátých let? Jazz? Ten jsem měl opravdu rád," uculím se a zapálím si další cigaretu, opřu se do barové židle a sleduju Charlotte, jak pracuje. Je radost na chvíli vypnout a odpočinout si, zvláště s přáteli.
,,To je těžko, jestli si to nedokáže přiznat, nejspíše už jí někdo ublížil a bojí se věřit někomu dalšímu. Znám to, je to opravdu těžké, ale jakmile jí přesvědčíš, že za to opravdu stojíš, tak se ti otevře." Usměje se. Taky jí to trvalo dlouho, než Alexovi začala věřit a to jí podváděl a i přesto spolu stále jsou. ,,Dej jí prostor, koneckonců, kdo by nechtěl sexy učitele?" Převede to ve vtip, aby ho trochu rozveselila. ,,Když čekaly do teď, tak počkají dále. Navíc víš jak se to říká, na dobré se musí čekat." Mrkne na něj. Pak se zeptá na Claire, opravdu jí to zajímá, těší se, až se konečně zase uvidí. ,,Je možné, že se pak někdy sejdeme u stolu všichni" Zasměje se té představě. ,,Přece jen jsme si s Claire dost blízké." Osvětlí mu něco, co buď už ví, nebo mu to musí docházet. Snad už je na tom i Casey lépe, po tom, co jí Sebastian udělal. Nenávidí ho za to, opravdu. ,,No samozřejmě za to nemůžeš, jak by jsi jen mohl" Div, že na něj nevyplázne pobaveně jazyk. ,,To víš, taky s tím mám problémy" Pohodí se smíchem vlasy, takže jde vidět, že si dělá jen srandu. I když hezká je, sebevědomí má, nebude říkat, že ne, když to není pravda. Pak už se stará o další lidi a usměje se na vlasatého muže, kterému donese nové pivo. Usměje se na něj mile a hned se pak vrátí na Noela, na kterého se po cestě zazubí, moc dobře slyšela jeho poznámku. ,,Chráníš si svojí barmanku jo" Poznamená a hned, co se vrátí, tak mu dolije další bourbon. ,,Tak vidíš, každý má něco. Co já bych dala za tu žádost o ruku a co ty by jsi dal za to bydlení. Ale nemysli si, nevíš, jak dlouho to trvalo, než jsme spolu začli bydlet. Ono, než si Alex vůbec přiznal, že mě miluje.. Byl to děvkař a bylo to opravdu těžké. Ale nějakým zázračným způsobem jsem to dokázala a díky tomu jsem teď opravdu šťastná a nevyměnila bych ho" Řekne mu tak upřímně, jak jen jde. Je opravdu zamilovaná, i po letech a jde to na ní vidět. Pak se otočí na nějaké ty studentky a musí se zasmát. Jak stádo slepic. No což. ,,Aspoň máš holky, to je hezké. Na každém špatném hledej něco dobrého.. A s Roelie se to vysvětlí, určitě. Jen jí ukaž, jak moc ti na ní záleží a to by v tom byl čert, aby to nezabralo" Je to pravda, když dává muž ženě prostor, tak jí jen učí žít bez něj. Ale když ukáže zájem. To je to pravé ořechové. ,,Práce super, jsem tady spokojená, ale Alexovi se to moc nelíbí. Chodím sem poměrně často a on je zase ten typ, co nepracuje a nejraději by, kdybych ani já nepracovala. Jenže to bych se naprosto unudila" Ušklíbne se. ,,Navíc tu mám své kamarády a vždy mi ta směna tak krásně uteče, tak proč bych toho nechávala" Pokrčí nad tím rameny a mezitím dopije svůj džus a umyje sklenku. ,,Přemýšlím, co bych pustila, máš nějakou oblíbenou píseň?" Zeptá se ho, aby to tady trochu oživila.
"Není, právě že si není vůbec schopná přiznat, že ji nechci jen využít," zakrtouím nad ní hlavou a znovu si potáhnu z cigarety. "Nezbývá mi nic jiného, než jí dát prostor, ale docela to mé silné srdíčko zabolelo," zasměju se tiše. Předchozí téma už nerozmazávám. "Že by Cas a Claire nepočkaly nemám strach, však čekaly téměř dvacet let, než jsem se vrátil. Každopádně bych rád, aby to bylo co nejdřív, dlužím jim to," povzdychnu si a típnu cigaretu.
Napiju se z whiskey a pokrčím rameny. "Delší dobu jsme teď spolu nebyli, ona má přítele a taky pracuje, já učím a mám nad hlavu písemek, navíc musím mít nějaký čas na Roelie, ale určitě se brzo sejdem na nějakou rodinnou večeři nebo tak. Obě mi už chybí," usměju se. Pak se zašklebím. "Děláš, jako bych mohl za to, že jsem tak krásný," zasměju se a pokrčím nevinně rameny.
Dám jí tedy čas, aby obsloužila i ostatní, a rozhlédnu se kolem. Kromě vlasatého muže tu nesedí nikdo moc zajímavý. "Na barmanku se nemává, ne na tu moji," napomenu ho a mrknu po něm. Po Lotty mi nebude houkat, to teda opravdu ne.
Jakmile se Lott vrátí, zeptám se na Alexe a otočím se zpět k ní, posunu k ní skleničku a naznačím, aby mi dolila. "No, hele, vy spolu aspoň bydlíte a máte psa, já nemám vůbec nic, leda tak vypraný prádlo," ušklíbnu se kysele. "Samozřejmě si jí strašně moc vážím, to jo, změnila se pro mě a to dost, ale... achjo, mě štve, že od sebe bydlíme daleko, a kdybych neměl strach, že mi zase uteče, už dávno bych ji požádal o ruku," vydechnu a prohrábnu si vlasy. U stolku stranou se uchechtává pár studentek a mávají na mě, tak na ně pokývnu a oni si div nečurknou nadšením. "Uhh," ušklíbnu se a vezmu si od sličné barmanky další sklenici whiskey. "Já už jednou ženatý byl a z toho právě vzešly moje milované holky, ale teď to moc nevypadá. Asi se s tím budu prostě muset smířit." Zvláštní, normálně to jsou chlapi, kdo se do svatby nehrnou, ale teď je to Roelie, kdo se mnou nechce bydlet, natož pak něco víc.
"No, každopádně, co práce? Dobrý? Já tady svoje písemky moc rozebírat nechci, znáš to, každopádně mě zajímá, jak to šlape tady," pousměju se. "Tenhle podnik je nejlepší na zábavu ve městě, nedivím se, že je tu věčně plno," pokývnu a upiju si, pak si se skleničkou pohrávám v ruce.
Napiju se z whiskey a pokrčím rameny. "Delší dobu jsme teď spolu nebyli, ona má přítele a taky pracuje, já učím a mám nad hlavu písemek, navíc musím mít nějaký čas na Roelie, ale určitě se brzo sejdem na nějakou rodinnou večeři nebo tak. Obě mi už chybí," usměju se. Pak se zašklebím. "Děláš, jako bych mohl za to, že jsem tak krásný," zasměju se a pokrčím nevinně rameny.
Dám jí tedy čas, aby obsloužila i ostatní, a rozhlédnu se kolem. Kromě vlasatého muže tu nesedí nikdo moc zajímavý. "Na barmanku se nemává, ne na tu moji," napomenu ho a mrknu po něm. Po Lotty mi nebude houkat, to teda opravdu ne.
Jakmile se Lott vrátí, zeptám se na Alexe a otočím se zpět k ní, posunu k ní skleničku a naznačím, aby mi dolila. "No, hele, vy spolu aspoň bydlíte a máte psa, já nemám vůbec nic, leda tak vypraný prádlo," ušklíbnu se kysele. "Samozřejmě si jí strašně moc vážím, to jo, změnila se pro mě a to dost, ale... achjo, mě štve, že od sebe bydlíme daleko, a kdybych neměl strach, že mi zase uteče, už dávno bych ji požádal o ruku," vydechnu a prohrábnu si vlasy. U stolku stranou se uchechtává pár studentek a mávají na mě, tak na ně pokývnu a oni si div nečurknou nadšením. "Uhh," ušklíbnu se a vezmu si od sličné barmanky další sklenici whiskey. "Já už jednou ženatý byl a z toho právě vzešly moje milované holky, ale teď to moc nevypadá. Asi se s tím budu prostě muset smířit." Zvláštní, normálně to jsou chlapi, kdo se do svatby nehrnou, ale teď je to Roelie, kdo se mnou nechce bydlet, natož pak něco víc.
"No, každopádně, co práce? Dobrý? Já tady svoje písemky moc rozebírat nechci, znáš to, každopádně mě zajímá, jak to šlape tady," pousměju se. "Tenhle podnik je nejlepší na zábavu ve městě, nedivím se, že je tu věčně plno," pokývnu a upiju si, pak si se skleničkou pohrávám v ruce.
Carl sedí v baru v jednom rohu, obsloužila ho poměrně hezká blondýnka, ale než ji stihl oslovit, udělal to někdo jiný, pokrčil nad tím jen rameny a napil se piva. Stále se rozhlížel po baru a hrál si s podtácky. Pivo dopil a vzhlédl k baru a mávl s pulitrem nad hlavou, čekal, až mu přinesou další pivo a dále mlčky seděl, díval se, hrál si. V hlavě prázdno. Trochu se nudil.
Moc dobře jí došlo, co se stalo. Ale taky co mohla čekat? Však byl úplněk a Noel je vlkodlak, takže.. Když měla ten zvláštní pocit, asi to bylo oprávněné. Ona sama si zkusila večer naprosto něco odlišného a ne, už se k tomu nechce vracet. Jako zkušenost dobrá, ale stále bude mít v hlavě ten výraz dívčiny, která už jak se zdá nikdy nepřijde domů. ,,Já tenhle problém ještě neměla a ani mít nechci.. jsem sice, co jsem..ale nikdy jsem se k tomu moc nepřiznávala, nebo se tak ani nechovala. Jsem prostě jiná" Pokrčí nad tím rameny. Nechce slovo upír vůbec vyslovovat, přece jen nikdy člověk neví, kdo poslouchá. Sleduje sklenku, se kterou si pohrává a pak se mu podívá do očí. Obrátí téma na něj a poslouchá. ,,Jestli není zvyklá na příval lásky, tak se nediv. Budeš muset počkat a dát jí nějaký prostor" Usměje se na něj povzbudivě. ,,A holky počkají.. Taky to pro ně nebude nejspíše nejjednodušší, ale zvládnou to" Ještě aby to Claire a Casey nezvládly, však jsou to šikovné holky. ,,Jak se má vůbec Claire? Nějakou chvíli jsem jí neviděla, už mi moc chybí" Zakaboní se na chvíli. Je to její nejlepší kamarádka a tak to i zůstane. ,,Ty a ty tvé studentky" Zasměje se upřímně a opět si odpije džusu. ,,Nediv se, takový sexy učitel, kdo by po něm neslintal" Mrkne na něj a ukáže prstem, že jí má dát chvíli. Vzdálí se, aby mohla odnést další sklenky a vyřídit pár objednávek. Pak i se sklenkami se přemístí k Noelovi a umývá je, zatímco s ním mluví. ,,Nejsi jediný, co se tady chodí uklidnit. To hodně lidí. Ale ani se nedivím, alkohol tu teče, dobrá hudba, dá se říct i místnost.. Mám to tady ráda" Pronese zasněně a umyje dalších pár sklenek. ,,Alex?" Zopakuje a nadechne se. ,,No skvělé..Jsme spolu už docela dlouho, bydlíme spolu, dokonce jsme si pořídili psa. Ovšem o nějaké rodině, svatbě a podobně nechce ani slyšet. Já vím, měla bych přijmout hlavně to, jak moc se už pro mě dokázal změnit a věř nebo ne, vážím si toho, opravdu hodně. Ale jsem žena se svými sny. A to se asi jen tak nezmění" I kdyby sebevíce chtěla, vždy bude toužit po svatbě a po dětech.
Nadechnu se a zavrtím hlavou. "Malé dostaveníčko bylo," zašklebím se a uvelebím se na židli. Asi z toho pochopila, že jsem v noci zabíjel. Vezmu si od ní bourbon, který mi nachystala už automaticky, a potáhnu si spokojeně z cigarety.
Zmíním její dobrou náladu a ona začne povídat. Přikyvuju a koukám na ni. "Jo, chápu tě," zamručím a oklepu popel z cigarety. "Mívám tenhle problém taky," naznačím a pokrčím rameny. "K tomu jsme předurčení. Někdy to přijít muselo," uklidním ji, pochopil jsem, co udělala. Pohrávám si v ruce se sklenkou a sleduji zlatavou tekutinu, jak víří, snažím se nemyslet na svou první přeměnu. Nebyla vůbec příjemná a řadí se mezi nejhorší období mého života vůbec..
"Já? No.. stalo se toho docela dost. Konečně jsem se rozhoupal a řekl Roelie, že ji miluju, a ona utekla, nechce se mnou bydlet a já jsem z toho trošku zoufalý, protože ji Claire a Cas chtějí poznat," povzdychnu si a pokrčím rameny. "Jinak po mě studentky slintají jako vždy," dodám se smíchem a potáhnu si z cigarety. Josiina poznámka na tohle byla opravdu trefná. "Ale rodinné trable tu jsou a vždycky budou, takže bar je taková má příjemná oáza klidu," dodám s úsměvem. Chodím sem rád, téměř vždy natrefím na Charlotte, plus tu mají ten nejlepší bourbon, což je výhra. Ne všude totiž mají kvalitní.
"Co ty a Alex?" zeptám se. Minule jsem o nich něco zaslechl, už ani nevím moc co, ale vím, že je s ním šťastná, tak by nebylo od věci vědět víc.
Zmíním její dobrou náladu a ona začne povídat. Přikyvuju a koukám na ni. "Jo, chápu tě," zamručím a oklepu popel z cigarety. "Mívám tenhle problém taky," naznačím a pokrčím rameny. "K tomu jsme předurčení. Někdy to přijít muselo," uklidním ji, pochopil jsem, co udělala. Pohrávám si v ruce se sklenkou a sleduji zlatavou tekutinu, jak víří, snažím se nemyslet na svou první přeměnu. Nebyla vůbec příjemná a řadí se mezi nejhorší období mého života vůbec..
"Já? No.. stalo se toho docela dost. Konečně jsem se rozhoupal a řekl Roelie, že ji miluju, a ona utekla, nechce se mnou bydlet a já jsem z toho trošku zoufalý, protože ji Claire a Cas chtějí poznat," povzdychnu si a pokrčím rameny. "Jinak po mě studentky slintají jako vždy," dodám se smíchem a potáhnu si z cigarety. Josiina poznámka na tohle byla opravdu trefná. "Ale rodinné trable tu jsou a vždycky budou, takže bar je taková má příjemná oáza klidu," dodám s úsměvem. Chodím sem rád, téměř vždy natrefím na Charlotte, plus tu mají ten nejlepší bourbon, což je výhra. Ne všude totiž mají kvalitní.
"Co ty a Alex?" zeptám se. Minule jsem o nich něco zaslechl, už ani nevím moc co, ale vím, že je s ním šťastná, tak by nebylo od věci vědět víc.
Obsluhuje své zákazníky a ke každému je stejně milá. Nedělá v tom rozdíly. Když se objeví nějaký opilý člověk, rozhodně jí nedělá problém ho z baru i vyhodit. Na sobě má černé šaty, na nohách podpatky, ve kterých chodí už automaticky. Zrovna když utírá bar, tak se tam objeví Noel. Věnuje mu důvěrnější úsměv, než všem tady, je to i tím, že ho zná. ,,Kohopak nám sem čerti nesou" Pronese na úvod a následně svraští obočí na jeho slova, v té chvíli už mu automaticky chystá bourbon, jako obvykle. ,,Někdo..neměl to štěstí?" Zašeptá hned potom, co se k němu trochu nakloní blíže, aby to bylo určené jen pro jeho uši. Na jeho objednávku přikývne a se zazubením před něj rovnou postaví bourbon. Jako barmanka má dobrou paměť. Kór, když tam někdo chodí pravidelně. Hned potom se od něj na chvíli trhne, aby mohla obsloužit další lidi. Jde jí to od ruky, do toho vrtí zadkem do rytmu hudby a vrátí se pak zpět k Noelovi. ,,Zajímavě.. Na jednu stranu spokojeně a na druhou..nechci na to myslet. Udělala jsem něco, na co opravdu nejsem pyšná a nejspíše si to budu do smrti vyčítat, ale.. Asi to bude znít zvláštně, ale cítím se dobře, po dlouhé době. Jako bych to i na jednu stranu potřebovala. Ono je to těžko, když jsme byli předurčení pro něco a měli by jsme si to upírat. Tím se nechci samozřejmě nějak ospravedlňovat..ale však mě určitě chápeš" Trochu smutně se pousměje, jistě, dívčina by zemřela tak jako tak, ale nemusela by se na tom podílet i ona. Každopádně se teď díky té krvi cítí opravdu dobře. Je upír a ten krev potřebuje. ,,Spíše mi řekni, jak se máš ty? Něco nového? Minule jsi mi toho nestihl zase tolik říct, tak můžeš začít, poslouchám" Nalije si džus s vodou, napije se a pak se k němu opře lokty, přímo naproti něj, aby mohla poslouchat. Zatím má všechny lidi oblétané, bůhví proč je jich tady tak málo.
<<Jezero
Po ukořistění dvou lidí jsem chvíli bloudil kolem jezera, ovšem další oběť se nenaskytla. Když jsem se přeměnil zpět, vrátil jsem se tedy k místu, kde jsem nechal oblečení, natáhl ho na sebe a zamířil domů. Tam jsem si dal sprchu, cigaretu a šel spát. Spal jsem až do odpoledne dalšího dne, vyčerpalo mě to. Dal jsem si jídlo a kávu, opravil pár písemek a pak přemýšlel, co dál.
Nohy mě nakonec zavedou přes město až k baru. Zastavím se a prohlédnu si budovu. Musím se ušklíbnout, mé oblíbené místo, kam nikdy nechodím se společností, tu najdu buď vevnitř a nebo si užiju svou sklenku whisky sám. Zakroutím nad tím pobaveně hlavou a vejdu.
Sednu si za pult a spokojeně se zakřením, když spatřím půvabnou blondýnku. "Jaké štěstí, že ses mi v noci vyhnula, nerad bych měl takovou krásku na svědomí," mrknu na ni a rozhlédnu se. "Dám si bourbon, jako vždy," poručím si a čekám, až předemnou přistane sklenka. Naposledy jsem ho měl, když u mě doma byla Roelie. Jo, Roelie... ta mi dělá starosti. Nejen, že mi nevěří, že ji miluju, ale taky se mnou nechce bydlet a když se mnou nechce ani bydlet, kdy ji představím dcerám? Holky moc dobře ví, že někoho mám, a jsou zvědavé, jenže Roelie.. nechce. Šprajcne se a uteče a ne vždy to dobře dopadne. Uchopím sklenku a upiju z ní, hned vzápětí si přitáhnu popelník a zapálím si.
"Jak se ti daří?" zeptám se. Vidím její skvělou náladu a cítím tu atmosféru kolem ní, stejně tak jako krev, kterou evidentně hojně užívala. Jsem cítit úplně stejně. Vím, že jsem se v noci neovládl a zabil dva lidi a nejsem z toho nadšený, ale nebyl jsem to já, nekontroloval jsem se.
Po ukořistění dvou lidí jsem chvíli bloudil kolem jezera, ovšem další oběť se nenaskytla. Když jsem se přeměnil zpět, vrátil jsem se tedy k místu, kde jsem nechal oblečení, natáhl ho na sebe a zamířil domů. Tam jsem si dal sprchu, cigaretu a šel spát. Spal jsem až do odpoledne dalšího dne, vyčerpalo mě to. Dal jsem si jídlo a kávu, opravil pár písemek a pak přemýšlel, co dál.
Nohy mě nakonec zavedou přes město až k baru. Zastavím se a prohlédnu si budovu. Musím se ušklíbnout, mé oblíbené místo, kam nikdy nechodím se společností, tu najdu buď vevnitř a nebo si užiju svou sklenku whisky sám. Zakroutím nad tím pobaveně hlavou a vejdu.
Sednu si za pult a spokojeně se zakřením, když spatřím půvabnou blondýnku. "Jaké štěstí, že ses mi v noci vyhnula, nerad bych měl takovou krásku na svědomí," mrknu na ni a rozhlédnu se. "Dám si bourbon, jako vždy," poručím si a čekám, až předemnou přistane sklenka. Naposledy jsem ho měl, když u mě doma byla Roelie. Jo, Roelie... ta mi dělá starosti. Nejen, že mi nevěří, že ji miluju, ale taky se mnou nechce bydlet a když se mnou nechce ani bydlet, kdy ji představím dcerám? Holky moc dobře ví, že někoho mám, a jsou zvědavé, jenže Roelie.. nechce. Šprajcne se a uteče a ne vždy to dobře dopadne. Uchopím sklenku a upiju z ní, hned vzápětí si přitáhnu popelník a zapálím si.
"Jak se ti daří?" zeptám se. Vidím její skvělou náladu a cítím tu atmosféru kolem ní, stejně tak jako krev, kterou evidentně hojně užívala. Jsem cítit úplně stejně. Vím, že jsem se v noci neovládl a zabil dva lidi a nejsem z toho nadšený, ale nebyl jsem to já, nekontroloval jsem se.
<<-- Od Alexe
Stalo se to, nedalo se s tím nic dělat a hlavně se nedalo odtrhnout. Že by v té chvíli chtěla? Ani náhodou. Chtěla právě více a více a tak ani netušila, že už má v náručí mrtvé tělo. Kdyby jen věděla, co právě dělá, hned by si to vyčítala. Ale takhle ne. Vždyť to bylo právě to, co chtěla udělat. I když to nebylo správné a bylo to proti všem jejím přesvědčením. Nikdy nechtěla zabít člověka. Ovšem je to upír, měla by se tak začít chovat. Navíc vedle sebe nemá moc dobrý příklad, její přítel už zabil tolik lidí, že by se to snad ani nedalo spočítat. Tak jako tak jí ale mohl zastavit. S nově nabitou silou ho přirazila ke stromu, ale i tak to nebylo něco hrozného. Ovšem to její stisknutí mělo grády, díky krvi, která jí právě kolovala v těle. Začala vyčítat, co taky jiného. Byla naštvaná a nejraději by mu urvala hlavu za to, že jí vůbec nezastavil. ,,Ale nemusela jsem být za to zodpovědná já! Jsem zrůda!" Zařvala na něj. Její rozhořčení ovšem netrvalo dlouho. Tvář se jí změnila, naprosto. Nakonec se začala i smát. Je to až neskutečné, jak moc to na ní působí, uklidňujícím dojmem, hlavně teda. Políbí ho a polibek prohloubí, má něco do sebe, s příchutí krve a vášně. Spokojeně se pak odtáhne, stále s úsměvem na rtech. Ty výčitky nejspíše přijdou jindy, ne dnes. ,,Jak? Silně, dokonale, jako bych právě mohla cokoliv, co mi vyskočí v hlavě" Pokrčila nad tím ledabyle rameny. Opravdu se cítila všemocně a tak i vypadala. Sebevědomý postoj a úsměv od ucha k uchu. Pak už jim nebránilo nic k tomu, aby pokračovali k baru. Netrvalo už to ale dlouho a objevili se přímo před barem. Tam dostala další polibek. Spokojeně mu ho vrátila. ,,Ozvu se ti, kdy si mě máš vyzvednou" Slíbí mu a pak se skloní ještě k Bondovi a poškrabká ho na hlavince. Pak už jim oboum mávne a zmizí v baru.
V baru zamíří automaticky do šatny, aby se mohla připravit na směnu. Odloží si své věci do skříňky, vlasy stáhne a zamíří k zrcadlu, aby zjistila, že má kolem rtů ještě trochu krve. Taky jsi mi to mohl říct Alexi.. Obrátí očima a vodou se omyje. Pak už je čas jít na plac. Sebevědomě si to nakráčí k baru, kde se cítí jako doma a taky tak i vypadá. Jako vždy si navolí hudbu podle sebe a mávne na spolupracovníka, že už je tady a nemusí se tedy bát, že by na to vše byl sám. V té chvíli už začne pracovat, jako obvykle začne odnášet dopité sklenky a ptát se na objednávky, které automaticky začne plnit. Jde na ní vidět, že je něco jinak, stále se kření a je taková hodně energetická (jako by normálně nebyla,haha). Ale dnes je to jiné, je ještě více, pokud to snad jde.
Stalo se to, nedalo se s tím nic dělat a hlavně se nedalo odtrhnout. Že by v té chvíli chtěla? Ani náhodou. Chtěla právě více a více a tak ani netušila, že už má v náručí mrtvé tělo. Kdyby jen věděla, co právě dělá, hned by si to vyčítala. Ale takhle ne. Vždyť to bylo právě to, co chtěla udělat. I když to nebylo správné a bylo to proti všem jejím přesvědčením. Nikdy nechtěla zabít člověka. Ovšem je to upír, měla by se tak začít chovat. Navíc vedle sebe nemá moc dobrý příklad, její přítel už zabil tolik lidí, že by se to snad ani nedalo spočítat. Tak jako tak jí ale mohl zastavit. S nově nabitou silou ho přirazila ke stromu, ale i tak to nebylo něco hrozného. Ovšem to její stisknutí mělo grády, díky krvi, která jí právě kolovala v těle. Začala vyčítat, co taky jiného. Byla naštvaná a nejraději by mu urvala hlavu za to, že jí vůbec nezastavil. ,,Ale nemusela jsem být za to zodpovědná já! Jsem zrůda!" Zařvala na něj. Její rozhořčení ovšem netrvalo dlouho. Tvář se jí změnila, naprosto. Nakonec se začala i smát. Je to až neskutečné, jak moc to na ní působí, uklidňujícím dojmem, hlavně teda. Políbí ho a polibek prohloubí, má něco do sebe, s příchutí krve a vášně. Spokojeně se pak odtáhne, stále s úsměvem na rtech. Ty výčitky nejspíše přijdou jindy, ne dnes. ,,Jak? Silně, dokonale, jako bych právě mohla cokoliv, co mi vyskočí v hlavě" Pokrčila nad tím ledabyle rameny. Opravdu se cítila všemocně a tak i vypadala. Sebevědomý postoj a úsměv od ucha k uchu. Pak už jim nebránilo nic k tomu, aby pokračovali k baru. Netrvalo už to ale dlouho a objevili se přímo před barem. Tam dostala další polibek. Spokojeně mu ho vrátila. ,,Ozvu se ti, kdy si mě máš vyzvednou" Slíbí mu a pak se skloní ještě k Bondovi a poškrabká ho na hlavince. Pak už jim oboum mávne a zmizí v baru.
V baru zamíří automaticky do šatny, aby se mohla připravit na směnu. Odloží si své věci do skříňky, vlasy stáhne a zamíří k zrcadlu, aby zjistila, že má kolem rtů ještě trochu krve. Taky jsi mi to mohl říct Alexi.. Obrátí očima a vodou se omyje. Pak už je čas jít na plac. Sebevědomě si to nakráčí k baru, kde se cítí jako doma a taky tak i vypadá. Jako vždy si navolí hudbu podle sebe a mávne na spolupracovníka, že už je tady a nemusí se tedy bát, že by na to vše byl sám. V té chvíli už začne pracovat, jako obvykle začne odnášet dopité sklenky a ptát se na objednávky, které automaticky začne plnit. Jde na ní vidět, že je něco jinak, stále se kření a je taková hodně energetická (jako by normálně nebyla,haha). Ale dnes je to jiné, je ještě více, pokud to snad jde.
Carl dorazil do baru a okamžitě se vydal k baru, ani se nerozhlížel. Sedl si na jednu barovou židli a čekal, až si ho obsluha všimne. Nekoukal jinam, než na barmana a čekal. Musel mávnou, jelikož ho ignoroval, objednal si pivo a když ho dostal, vzal si ho, poděkoval a šel si sednou k jednomu stolu se třemi židlemi. Vybral si židli v rohu, vysvlékl si bundu a tu dal za sebe na opěradlo, pak se pohodlně posadil a konečně se napil "ááá" vydechl po napití, položil pulitr a otřel si ústa. Rozhlédl se po baru, nikoho tu nezná, ale nevadí mu to.