Bar
Užívá si každou chvíli v práci, může tam vždy na vše zapomenout a hlavně je ve svém živlu, mezi lidmi. Když přišel i Alex, tak je naprosto spokojená, věnuje se mu, jak jen může. Jakmile kolem něj projde a otře se o něj, hlavně nenápadně, ještě mu ukáže své pozadí, pak už si vyfasuje pochvalu. "Tak vidíš, musela odejít jen kvůli tobě" zasměje se, ale raději už to pak neřeší, přece jen je tak trochu i ráda, že odešla, ale nic proti ní samozřejmě nemá. Jakmile nalije bourbon, který nechá před ním, stejně tak i pro sebe, tak ho upozorní, že je její. "Tak přinejhorším pak objednám ještě jeden" ušklíbne se pobaveně, když v tom se otevřou dveře a ona už podle vůně pozná Claire. Jakmile příjde až k ní, tak se zářivě usměje. "Ahoj zlato.Tak ráda tě vidím." Nalije jí jednu Whiskey, kterou šoupne rovnou k ní. "Musím se teď jít převléct, můžeš dělat zatím společnost Alexovi. Alexi, to je Claire, Claire to je Alex" Představí je vzájemně a sundá si zástěru. Má totiž padla. Zamíří do šaten, aby se převlékla a vzala si všechny své věci. Ještě v šatně přejde k zrcadlu a celá se zkrášluje. Lehce více se namaluje a dá si i rtěnku, navoní se a učeše. Dává si opravdu záležet, chce se Alexovi líbit, ještě aby ne. Už takhle přemýšlí, co by asi tak mohli podniknout. U ní jsou skoro pořád, takže se asi nenápadně nasáčkuje dnes k němu. Nebo že by nešli rovnou domů a ještě někam zamířili? Bude se s ním muset domluvit, ovšem už touží po tom, aby s ním byla konečně sama. Tak dlouho ho neviděla a ještě se stalo za toho úplnku, že se stala klukem, tak to pro ní nebylo na psychiku nejlepší. Každopádně se těší, až s ním zase stráví nějaký ten čas.
„Tak to mám vážně štěstí“ souhlasil jsem, stále jsem to všechno bral s humorem. Na její reakci na mou poznámku ohledně toho, jak strašně moc mi chyběla jsem se zatvářil jako naprosté neviňátko, ale nic víc k tomu neříkal, neboť už se stejně vydala s tácem v ruce k nějakým stolům opodál. Děsně nenápadně se o mě otřela a já samozřejmě neměl nic lepšího na práci než ji po celou tu dobu pozorovat s takovým potutelným výrazem ve tváři. Když se kousek ode mě nápadně sehnula ke stolu, musel jsem se pobaveně uchechtnout, ale přece jen se mi dostalo skvělého výhledu a nejen mě. Tak mě napadlo, jestli bych čirou náhodou neměl žárlit, jestli by mi nemělo vadit, že mi ji tu všichni okukují, ale bohužel nebo bohudík, podle toho, jak se to vezme, já jsem zatím nic takového nepociťoval. „Tak dobře, uznávám, že tebe se nejspíš taky nelekla“ řekl jsem, když se vrátila zpět za bar. Poté, co jsem se dozvěděl, jak dlouho tady ještě bude coby barmanka se u mě znovu objevila má sklenička tentokrát opět plná a hned na to ještě jedna. „No být tebou, tak si ji stejně pro jistotu co nejdříve vypiji“ ušklíbl jsem se. Ne vážně, postavit přede mě sklenici s bourbonem a doufat, že se jí ani nedotknu je trochu šílenost. Ještě než jsem se mohl napít se můj pohled stočil ke dveřím, ve kterých se právě objevila nějaká bloncka v sexy šatech. Sjel jsem ji pohledem, ale zatim jsme se snažil si jí moc nevšímat, i když to bylo celkem nereálný vzhledem k tomu, že se posadila jen kousek ode mě a Lott evidentně zná.
To jejich škádlení naprosto zbožňuje. Může být jen ráda, že jak on, tak ani ona nejsou urážliví, jinak by to dopadlo špatně. Takhle si to ale užívá. Jistě, že nevypadal dnes špatně, stejně tak ani ona, přesto si to oba neodpustili. Nasadila teda sebevědomý výraz a stejně tak i promluvila, věděla, že to vezme Alex s humorem, tak jak má. "Má pravdu, jsem to ale nezdvořák. Máš štěstí, že musím oběhat ještě stoly" mrkne na něj. Ještě, než se kolem něj ale projde, tak zamíří obsloužit lidi, pak se vrátí na své oblíbené místo před ním a zeptá se ho, jestli mu chyběla. Po jeho odpovědi se lehce ušklíbne. "Jen počkej" přihmouří na něj oči, ta ironie ze slov jen odkapávala. Teď byl nejvyšší čas oblétat stoly a tak pomalu obešla i s tácem bar, přešla těsně kolem Alexe, dávala si záležet, aby se o něj nějak něnápadně otřela. Pohybuje bokama a jde ladnou chůzí, jako obvykle. Posbírá všechny prázdné sklenky a kousek od něj se ke stolu zohne trochu více, takže má skvělý výhled na její pozadí. Pak už teda posbírá vše a jde zpět za bar, cestou ho zezadu počechrá ve vlasech a když už je za barerm, poumývá zbytek skleniček, než si otře ruce do zástěry. "Posledních pár minut" poznamená s úsměvem a rovnou dolije Alexovi novou skleničku, připraví ještě pro sebe taky bourbon a položí to před něj. "Ta je moje, ať tě ani nenapadne jí vypít" pohrozí mu pobaveně prstem.
"Taky si myslim" dodal jsem už jen pro úplnost a dál už to nijak neřešil. Když mi sebevědomě odpověděla, musel jsem se pousmál a zároveň souhlasit, přece jen Lott se mi líbila ať už momentálně vypadala jakkoli, jinak bych s ní koneckonců asi ani nechodil. Já vim, měl bych mít u holek důležitější priority než je vzhled, ale to bych to prostě nebyl já, u mě dobře vypadat byla nutnost. "No jo, tak to já ale nemůžu moc dobře posoudit, takhle za barem se toho totiž moc nepozná...nechceš se mi tu třeba projít, abych si tě mohl dostatečně prohlédnout?" nevinně jsem se usmál, samozřejmě to byl nesmysl, přece jen byla pořád ještě v práci, takže má důležitější věci na práci než se mi tu promenádovat a navíc plno holek by to neudělalo už jen z toho důvodu, že by si připadaly hloupě, ale i když to prvotně mělo sloužit pouze jako další provokace, tak co já vim, možná je na to Lott dostatečně střelená. Mezitím, co obstarávala další lidi jsem se napil ze své sklenky a na bar ji postavil již prázdnou. "No strašně, ať tě ani nenapadne se ode mě ještě někdy vzdálit na tak dlouho" ironicky jsem se ušklíbl, přece jen ta její věta se dala pochopit trochu vícevýznamově.
Mělo by jí to být blbé, že odešla, ale proč by mělo? Nikdo jí z tadyma nevyháněl a navíc, to, že jsou teď s Alexem pár neznamená, že by on nemohl mít kamarádky a ona kamarády. Jasně, vždy tam bude trochu toho žárlení, ale to k tomu prostě patří, aspoň teda z její strany, neví, jak je na tom Alex. Pak už teda předstoupí před Alexe, společně se skleničkou, kterou před něj postaví, Je to bourbon, jejich nejoblíbenější pití. To mají společné. Shodli se na tom hned první večer, co se seznámili a od té doby ho měli už vícekrát. Pak už ho lehce poškádlí tím, že mu snad nic nepokazila, na jeho odpověď našpulí rty. "No určitě, to by byla škoda, kdyby jste se viděli naposled" řekne lehce vážně a u toho pokýve hlavou, než se nahne přes bar a daruje mu polibek. Už se těší, až bude mít po pracovní době, která se mimochodem neúprosně blíží, aby ho mohla políbit důkladněji. Pak už si nemůže odpustit lehce rýpavou poznámku a u toho se mu prohrábnout ve vlasech. Jeho odpověď jí na jednu stranu znepokojí a na druhou pobaví. Takže se slečnou trávil delší čas. No, tak snad se v něm neprobudilo jeho staré já. Nahlas se ho ale nezeptá, jen se pouze ušklíbne a zasměje. "Ano, viděla a musím uznat, že mi to dnes sluší" řekne sebevědomě a stejně tak se před ním i postaví a usměje se. Opravdu jí to dnes slušelo. Měla na sobě tmavé rifle a lehce průhledné černé triko, pod kterým se schovávala krajková podprsenka téže barvy, jak nečekané. V rychlosti zkontrolovala hodinky, ještě pár minut. Rovnou oběhala lidi, co měla na baru, splnila jim objednávky a pak už se postavila zpět před svého milého. "Chyběla jsem ti?" Pousměje se na něj, kdyby mu měla vyprávět, co se v té době všechno stalo, nejspíš by tomu ani nevěřil. Nechá si to, až pak budou někde v klidu sami. Přece jen, kolikrát si může zkusit člověk být v kůži druhého pohlaví? Nejspíš nikdy, jen teď se to povedlo.
Překvapeně jsem se na Alex podíval, když nám oznámila, že odchází. Jen jsem si povzdechl, mrzelo mě, že jsem ji nemohl lépe poznat, ale přemlouvat jsem ji nemohl a vlastně jsem se jí tak trochu nedivil, i pro mě to bylo trochu zvláštní a hlavně nový, takže jsem se s ní jen na rychlo rozloučil, než odešla. Takže nyní mi tu zbyla už jen Lott a můj již připravený burbon. "Mě?? Ne, stejně jsme se určitě neviděli naposled" odvětil jsem a spokojeně jsem se usmál, když jsem obdržel první, takový jakoby přivítací polibek. Následně jsem ji probodl pohledem, ale musel jsem se zasmát, ona mě prostě pořád musí provokovat blesklo mi hlavou. "Náhodou, kdyby to bylo, jak říkáš, tak zdrhne mnohem dřív, já si myslim, že problém je trochu jinde..No, kdy ses naposled viděla v zrcadle ty?" ušklíbl jsem se, samozřejmě ani já jsem to nemyslel vážně. Skutečný důvod, proč Alex odešla jsme si mohli asi snadno domyslet a dalo by se říct, že za to nemohl ani jeden z nás a zároveň oba dva dohromady. No co, snad jí brzo zase potkám.
Když Alex přikývnul na bourbon a pro slečnu objednal Whiskey, s úsměvem se na ní podivala, nebylo to nijak žárlivé, ani nic podobného, cítila z ní, že je taky upírka. Když už se chystala dělat drinky, tak jí dívka zastavila, trochu nechápavě se na ní podívala, než teda nakonec pokrčila rameny a teda se jen pousmála. "Taky se měj" Rozloučí se teda s ní, než obrátí pohled na Alexe. Pak už nalije bourbon, který před něj postaví a sama si vezme jen džus, který si nalije. Pomalu hýbe boky do rytmu hudby a když si džus nalije, tak se rovnou napije. Pak už položí skleničku na bar a podívá se na Alexe. "Snad jsem ti něco nepokazila" poškádlí ho a nahne se přes bar, aby mu dala polibek, takový rychlý, pak už se narovná a jemně se mu prohrábne ve vlasech. "Už vím proč utekla, viděl ses?" udělá zděšený výraz a nakonec se zasměje, jen ho provokuje, samozřejmě vypadá dobře, vlastně zná Alexe na tolik, aby věděla, že z domu nikdy nevýjde neupravený. Jeho vlasy jsou samozřejmě základ.
„Mít nějaké známé, co dělají v baru se vždycky hodí, nemyslíš?“ odvětil jsem s úsměvem na její otázku, vyvracet jí její teorii nebudu, avšak o koho přesně jde jsem jí taky hned prozrazovat nemusel. "No uvidím, možná budu té lásky" ušklíbl jsem se a pak už se otočil zpátky k právě přicházející Lott. "Ahoj" usmál jsem se na ni, když přišla. "No jistě" ušklíbl jsem se, bylo fajn nemuset nic objednávat ani si složitě a sáhodlouze vybírat v menu a prostě jen přijít do baru a rovnou dostat to, co opravdu chcete. Zkrátka mít svůj jeden jediný oblíbený nápoj má svoje značné výhody, ale čas od času se to přece jen musí prostřídat, ale u mě je to opravdu jen výjimečně. "A tady slečna si dá jednu whiskey" dodal jsem a na Alex se přitom podíval asi tak stylem "no vidíš, jak jsem ochotný". Bylo to vážně zvláštní, tedy ne to, že jsem v baru a že zde sedím s nějakou hezkou holkou, to u mě bylo a pořád ještě je naprosto běžné, ale spíš to, že na druhou straně za barem je ve stejné chvíli i má..ehm přítelkyně. No asi bych si vážně měl zvykat tohle slovo vyslovovat i v souvislosti se mnou.
Obletuje boxy svým způsobem jako vždy rychle a s úsměvem, na to jsou lidi zvyklí, měla se starat jen o bar, ale s přibývajícím časem a lidmi už to tak nebylo. U každého boxu se méně či více zdržela a pak šla připravovat objednávky. S tácem s pivama oběhala všechny boxy, před dva kluky postavila dva panáky Whiskey a jedné holce přímo před nos její výborné Mojito. Cestou zpět k baru posbírala prázdné skleničky, které si z táce sundala u baru. Pomalu je začala umývat, pak je vždy vyleštila a vrátila na své místo. Když měla vše hotové, začala se starat o lidi na baru. Lehce hlasitější hudba nikomu nevadila, takže jí nechala tak. Na první pohled se mohlo zdát, že člověk vešel do nějakého klubu, než do baru, tak to raději trochu zeslabila. S úsměvem se pak ohlédla k baru a všimla si Alexe, její úsměv se hned rozšířil, ale pak když zaregistrovala holku po jeho boku, tak lehounce upadl, ale jen nepatrně. Stále s úsměvem se vydala k nim. "Zdravím, co si dáte?" Zeptala se s pohledem na neznámou dívku a pak se podívala na Alexe. "Bourbon?" Zeptala se s nadzviženým obočím a podívala se i na dívku, u toho si chystala prázdné skleničky.
<-- Louka
Když jsme dorazili do baru, jako tradičně jsem vešel první, to se nezmění, a rozhlédl se po osazenstvu. Tváře kolem sedících lidí mi nic moc neříkaly, takže jediný koho jsem mimo Alex znal, byla barmanka. Vlastně mě samotného překvapovalo, že jsem to stihl včas a ještě ji tu zastihl. Nad otázkou, co si dáme jsem nemusel ani chvíli přemýšlet, vlastně mi přišla komická, ale Alex samozřejmě nemohla vědět, proč se tak pobaveně usmívám. "No u mě je to jasný burbon" oznámil jsem jí a s těmito slovy se posadil na volnou barovou židličku, kdepak já a sedat si jinam než přímo k baru. "No asi tak" souhlasil jsem ohledně toho souboje, přece jen pořád se z toho baru musíme umět nějak dostat, což by v tomto případě bylo dost nereálné, nehledě na to, že bychom jim vypili nejmíň polovinu zásob. Jediná možnost tedy byla nechat to někdy do budoucna na nějakou takovou menší domácí párty. Nechal jsem ji, ať se tu tak nějak rozhlídne a jen se pousmál nad jejím poznatkem. "No to budeš muset, je to určitě jeden z neoblíbenějších podniků ve městě a navíc je dost reálný, že se tu potkáme..takovou příležitost si přece nemůžeš nechat ujít" samolibě jsem se ušklíbl a pak už očima vyhledal Lott, která mezitím obsluhovala někoho jiného, abych ji mohl jednak pozdravit a taky si objednat.
Když jsme dorazili do baru, jako tradičně jsem vešel první, to se nezmění, a rozhlédl se po osazenstvu. Tváře kolem sedících lidí mi nic moc neříkaly, takže jediný koho jsem mimo Alex znal, byla barmanka. Vlastně mě samotného překvapovalo, že jsem to stihl včas a ještě ji tu zastihl. Nad otázkou, co si dáme jsem nemusel ani chvíli přemýšlet, vlastně mi přišla komická, ale Alex samozřejmě nemohla vědět, proč se tak pobaveně usmívám. "No u mě je to jasný burbon" oznámil jsem jí a s těmito slovy se posadil na volnou barovou židličku, kdepak já a sedat si jinam než přímo k baru. "No asi tak" souhlasil jsem ohledně toho souboje, přece jen pořád se z toho baru musíme umět nějak dostat, což by v tomto případě bylo dost nereálné, nehledě na to, že bychom jim vypili nejmíň polovinu zásob. Jediná možnost tedy byla nechat to někdy do budoucna na nějakou takovou menší domácí párty. Nechal jsem ji, ať se tu tak nějak rozhlídne a jen se pousmál nad jejím poznatkem. "No to budeš muset, je to určitě jeden z neoblíbenějších podniků ve městě a navíc je dost reálný, že se tu potkáme..takovou příležitost si přece nemůžeš nechat ujít" samolibě jsem se ušklíbl a pak už očima vyhledal Lott, která mezitím obsluhovala někoho jiného, abych ji mohl jednak pozdravit a taky si objednat.
Sledovala jak dopíjí skotskou a při té příležitosti se napila své vody. No raději by si dala ten bourbon, o tom žádná, ale je zásadová a rozhodně dodržuje pravidla. Nejde tak ani o to, že by jí za to mohli vyhodit, jako spíš o princip. Když se pak opírá loktama a sleduje ho, musí se usmát. "Takový kompromis já beru, takže domluveno" Přikývne teda na to, takový drink není vůbec na škodu. Pak už mu povyprávěla, jak dlouho je barmankou, pravdou je, že už je to dobrých 10 let. Tři roky byla jako člověk a sedm už je teď. Mezitím měla tak rok, možná dva pauzu, než se naučila vycházet normálně s lidmi. Nemůže se nezeptat na to, jestli je stále tak odměřený. Když se uchechl, i ona se více usmála, ale spíše jí úsměv padal, bylo jí jasné, že takový nejspíš není stále, ale že se prostě jen něco stalo, nebo taky nemá den, kdoví. Chápavě potřese hlavou a rozhlídne se kolem. Osazenstva už tam moc není a ti co tam jsou, jsou vesměs jen opilci a hledí si sami sebe. "No tak ti nějak musíme zvednout náladu" Zasměje se a otočí se k němu zády, přímo k rádiu, kde navolí nějakou letní píseň, takovou, která člověka nutí se usmívat a vrtět do rytmu. Schválně hudbu zesílí a nechá jí plynout po celém baru. Se širokým úsměvem se k němu otočí a začne lehce vrtět bokama. Pak už ale musí zase začít obsluhovat, jelikož se bar opět plní. Hudbu nahlas ale nechá, nikomu nevadí, tak proč ne. Cestou k jedné holce se podívá na hodinky. Ještě půl hodiny pomyslí si s úsměvem, než skončí před holkou a začne se jí ptát na její objednávku.
Pohledem se ohlédne po baru, stejně jako kluk. Opilců je tady více, než by mělo, ale tak co se dá dělat? Jsou přece jen v baru. Jindy by je vyhodila, ale dnes se jí opravdu nechce. To by jí musel někdo naštvat, aby ho prohodila dveřma a že se to stát může. Pak už otočí hlavu na Colta, který se představí. "Vidíš, že to šlo" Zasměje se, i když nemohla nepostřehnout, jak moc odměřené to bylo, bere to ale s rezervou, přece jen se vůbec neznají, tak co by od něj mohla čekat. "Jsem Charlotte" Stiskne mu lehce silněji ruku, tak jak to dělá obvykle a usměje se, když je tak u něj, podívá se mu do očí. "Ten drink je na mě, na seznámení" Pozve ho, než se odtáhne, ale loktama zůstane na baru, aby ho mohla sledovat. Při tom se rovnou zeptá, jestli na někoho čeká, když odpoví, že ne, tak pokýve hlavou na srozumitelnou. "Taková medicína se vždy hodí" Pokrčí jemně s mírným úsměvem rameny. Při otázce, jak dlouho tu už pracuje musí zapřemýšlet, ale ne na dlouho. "Moc dlouho to nebude, nejspíš pár měsíců, ale byla jsem i dříve barmanka, ještě ve svém rodném městě" Je to práce, která jí baví, je komunikativní a stále s lidma, což je pro ní nejlepší. Nesnáší totiž samotu. "A co ty Colte? Neříkej, že jsi vždy tak odměřený?" Podívá se na něj nevěřícně, než se usměje, lehce si ho dobírá, přinejhorším jí prostě pošle někam.
A vlastně proč ne, vodu by si klidně mohla dát, aspoň nebude o suchu. Proto si vytáhne skleničku a z lednice perlivou vodu, hned po tom, co doobsloužila všechny zákazníky. Nalije si sklenku plnou a rovnou se napije, když sklenici položí, olízne si ret, kde jí zbyla kapička vody a zadívá se s úsměvem na muže. "Neznáte ani mé jméno a už by jste chtěl číslo? Není to krajně nevhodné?" Zeptá se ho schválně laškovně, chce ho trochu potrápit, nemůže jen tak lehce získat její číslo, to by si pak nemohla nikdy tolik vážit sama sebe. Jakmile položila skleničku, ze které upila, vyhodí sklo, ze kterého voda pochází, do koše a pohled vrátí na muže, přejde až před něj i se svou skleničkou a lokty se opře o bar, tím se k němu nakloní. "Co tady děláte takhle sám? Čekáte na někoho?" Zeptá se ho, aby zapředla konverzaci, aspoň jí ta směna bude utíkat rychleji.
Utře si lehce mokrou ruku od vody, kdy umývala skleničky do zástěry a sleduje kluka. Když si objedná skotskou, tak přikývne. "Jak je libo, hned to bude" usměje se mile, ostatně jako vždy, když na ní není člověk vyloženě hnusný, nebo protivný. Připraví si skleničku a začne mu dělat požadované, u toho zvedne pohled, jakmile uslyšela otázku, co by si dala ona. "Já? Nejlépe bourbon, ale v práci pít nemůžu, takže maximálně vodu" Zasměje se, čímž mu ukáže dokonalé bílé a rovné zuby, když se usmívá, vypadá opravdu mile. "Ale děkuji za vaší starost, abych tu náhodou nebyla na suchu" Mrkne na něj a otočí se k němu zády k ledu, který přidá do skleničky, u toho samozřejmě stále vrtí boky, jelikož když slyší hudbu, je to prostě k nezadržení a nedá se s tím nic dělat..Zajímavý vlček pomyslí si s úsměvem, když se k němu otáčí a skleničku postaví na bar přímo před něj. "Dvojitá skotská s ledem, jak jste si přál" Pousměje se a na chvíli jde plnit další objednávky, ale jen na baru, dohodly se cestou s kolegyní, že ona bude běhat po stolech a Lott zůstane u baru, což jí tak naprosto vyhovuje.
Stará se o lidi, jako obvykle s úsměvem, každý jí tam už zná.. no skoro každý. Pustí trochu více nahlas hudbu, jelikož je pokročilá noční hodina, nikomu to nevadí, stejně jsou vesměs všichni v baru už opilí. Pomalu si tančí za barem a vrtí u toho boky, umývá skleničky a když zrovna není co, tak obíhá stoly, aby plnila objednávky. Když se otevřou dveře, zvedne oči a do nosu jí udeří známý pach.. Ale vlkodlak.. pomyslí si a lehce se v nitru ušklíbne. Snad nebude dělat problémy. Ona sama proti nim nic nemá, ale už setkala s takovýma, co měli něco proti ní, možná je to tím, že je upír a ty rasy se ne vždy měly rády, ale určitě spolu můžou vycházet. I tak se zeširoka usměje, hlavně teda sympaticky a přejde před něj. "Copak si dáte?" Zeptá se ho příjemným hlasem a lehce nakloní hlavu na stranu a zadívá se mu do očí. Očekává jeho objednávku, aby jí hned mohla plnit.