Zavrtí hlavou, nemá se čeho bát. Je to opravdu velká holka, které se o sebe dokáže postarat. No dobře, i když v posledních situacích to tak nebylo, bylo to právě naopak, kdy jí jeden muž ublížil a ten druhý vlastně taky. Shodou okolností jsou to dva, které milovala. Teď už by se jen měla bát, kdy jí ublíží i Will, další člověk, ke kterému něco cítila.. Ale u toho jediného ví, že ten by toho nebyl nikdy schopen. Vyruší jí z toho přemýšlení až jeho ruka, co se objeví na její tváři. Trochu přivře oči a užije si ten kratičký moment, protože kdoví proč nemá zrovna nejlepší náladu. Je to i tím, že tam stále sedí Sebastian právě s Casey. Když se tak na ně zadívá, Seb nevypadá, že by jí chtěl nějak ublížit. Ono je taky těžké ublížit takovému stvoření. Možná by je opravdu měla nechat na pokoji a neplést se do toho, ale to by nebyla ona. Až moc dobře ví, co je Seb zač. Ale bohužel, když Casey ví, co je zač, nepomůže ani, když jí řekne, že jí zabil rodinu, nebo že jí znásilnit. Pravděpodobně by jí to ani nevěřila a v tom je ten problém. Pak se trochu zamračí. ,,Williame Halle, nechci slyšet už tyhle řeči, žádné zabíjení ani nic podobného nebude" Varuje ho se stejným pohledem jako on. ,,Věř mi, jestli se něco takového bude opakovat, klidně ho zabiju i sama" Procedí tiše mezi zuby, nechce být brána jako chudinka, kterou musí někdo opatrovat na každém kroku. Svěří se mu pak, že si myslela, že už ho nikdy neuvidí. Vidí to stejně, takže jen přikývne, nač to dále řešit. Pak už se jí zeptá na klíče. Vysvětlí mu, že své klíče od bytu má u něho doma, což znamená, že u sebe má jen kabelku s nejnutnějšíma věcma. Tudíž klíče se bohužel postrádají, ovšem mohlo jí napadnout, že by si je měla vzít. Příště už takovou věc rozhodně neudělá. Když Will řekne, že třeba příjde, zvedne k němu oči a jemně se pousměje. ,,To máš vlastně jedno Wille, stejně jsem chtěla být spíše sama." Trochu mu zalže, samozřejmě, že chtěla být s Alexem, udělat si pěkný večer, pěkný den, blíží se Vánoce, na které se tolik těšila, ale začíná to z ní rychlostním tempem vyprchávat. Když o tom všem tak přemýšlí, vzpomene si na slova Sebastiana. Myslím že ten tvůj Don Juan právě odešel s nějakou fakt pěknou kočičkou ...asi nejsi tak dobrá v posteli jak si myslíš... Ty slova jí znějí v hlavě jako nějaké zaklínadlo. Na chvíli musí zavřít oči, aby se z toho všeho dostala. Pak už se podívá na hodinky, konečně jí skončila směna. Ne, dnes to opravdu nebylo dobré. Pobere ještě pár skleniček, které stály na baru a aspoň je poumývá. Podívá se ještě jednou na hodinky, opravdu je tolik hodin. Lehce si povzdychne. ,,Wille, děkuji, že jsi mi tu dělal společnost a vlastně za vše, za to, že jsme si konečně promluvili. Oceňuji, že by jsi mě chtěl doprovodit, ale ráda bych teď opravdu byla sama a na hotel se mi ještě nechce. Neboj, nic se mi nestane, přinejhorším skončí někdo pokousaný" Tiše se zasměje a obejde bar, aby ho silně obejmula. ,,Zůstaň stále takový, jaký jsi." Pošeptá mu a odebere se do šatny, kde si jako první sundá zástěru. Otevře si skříňku, ze které si vezme kabátek, který si na sebe rovnou obleče. Pak si vezme kabelku, před zrcadlem trochu poupraví vlasy a zamíří ven. Pozdraví se s novou barmankou, která má směnu až do rána. Rovnou se s ní ještě rozloučí a i když to není fér, zmizí Willovi zadním vchodem. Jakmile je na čerstvém vzduchu, rozhlédne se kolem sebe. Vzduch čistý a proto na nic nečeká a běží rovnou pryč. Co nejdál.

--> Nejspíše k vodopádu

,,Když já.." Snaží se najít věrohodnou větu, takovou, které by opravdu mohla uvěřit i ona a nejen on. ,,Nevím, možná mě právě přitahují ti, které bych mohla nějak napravovat. I když.. celý vztah se Sebem byl dokonalý, tam se to pokazilo až na konec.. a s Alexem.. to nemůžeš pochopit" Povzdechne si a zakousne se zevnitř do rtu. ,,Prostě vidím, jak se mění. A vím, že je to i díky mě. A líbí se mi ty změny sledovat." Pousměje se a sleduje, jak upíjí drink. ,,Je nezodpovědný a kdo není? Jen v každém se to projevuje jinak. On už má dvě dozpovědnosti, psa a mě" Zasměje se tiše, jako by snad tomu chtěla věřit a přitom jí tu nechal.. No dobře, to se nepovedlo. Raději ho znovu omlouvá, to je prostě ona, přes to vlak nejede. ,,Myslím to vážně, znáš mě moc dobře" Lehce zavrčí a trochu se k němu nakloní. ,,A nesnaž se na mě zvedat hlas Williame" Upozorní ho, ví jak to nemá ráda a nedělá to často, jen když jde o něco důležitého. ,,Ovládnul se a je to za námi. Nenechala bych se zabít" Řekne mu upřímně, mohla to zastavit, stačilo se jen chovat jako hodná holka. Cítí moc dobře, že se mu derou do očí slzy, raději jde obsloužit pár lidí, aby se tu ještě nerozbrečela i ona, to je pech, tolik starostí.
Zavrtí hlavou. ,,To neuděláš Wille, pak by jsi mohl zbavit hlavy i mě" Řekne mu odhodlaně s pohledem upřeným do jeho. ,,Opravdu jsi mi pomohl, tak takhle nemluv. Prostě.. nám nepřálo" Shrne to a pak se usměje. ,,Vidíš, jak jsi hodný. Ovšem od tebe bych ani nic jiného nečekala." Stále se usmívá a ohlédne se ke dveřím. Třeba by se mohl i Alex vrátit, ale nejspíše ne. Je opravdu tak nezodpovědný, nechal jí tady, nedal jí ani klíče, nerozloučil se. Když pak obejde ještě pár lidí a vypadá to, že jsou všichni obsloužení, sama si nalije skleničku a loktama se opře o bar naproti němu a popíjí. ,,Řekni mi raději něco radostného, vždy si mi dokázal zvednout náladu" Usměje se na něj a nechá do sebe téct ten výborný bourbon. Sebastiana už nevnímá, nesmí. To by jí bolelo ještě více.

Tohle je prostě blbá situace, stojí naproti Sebovi a najednou jde ven ze šatny se slovy, aby přišla v sobotu. No aspoň by mohla zachránit život svojí kamarádce. Nemůže si dovolit, aby jí přeměnil, nebo něco podobného, to prostě nejde, nezaslouží si to a je příliš mladá. Výjde pár kroků za Sebastianem a vidí pohled Casey. Jemně si zkousne nervozně ret a na chvíli přivře oči. Tohle vůbec není dobré, teď to ještě vypadá, jako by snad chtěla Casey Sebastiana přebrat. Ale tak to přece není, jen jí chrání. Člověk nechce být upírem, ne dobrovolně a kdo jo, tak to je asi naprostý pitomec. Začne raději dále obsluhovat lidi, všímá si jen okolí a ničeho jiného, jakmile se otevřou dveře a ona ucítí ten známý pach, všeho nechá a jde mu rovnou naproti. ,,Wille" Řekne pomalu skoro zoufale a silně ho stiskne v náručí. Drží se ho dobrou minutu, než se od něj odtáhne. ,,Tak ráda tě vidím. Pojď k baru, něco ti namíchám" Chytne ho za ruku a pomalu vede k baru, kde ho pustí a přejde sama za bar. ,,Co by sis dal? Raději alko či nějaké nealko?" zajímá se a ještě jednou se rozhlédne, stále nemůže uvěřit tomu, že jí tu Alex nechal a odešel s nějakou ženskou. Její tvář se na vteřinku zkroutí v úšklebku, než se její pohled vrátí na Willa. ,,Promiň za to minule, bylo to.. nezdvořilé, neměla jsem tě vyhazovat. Ale nechtěla jsem, aby jsi viděl, jak jsem to nezvládla" Na chvíli sklopí zrak, než ho k němu opět zvedne. ,,Zklamala jsem. Vlastně každým dnem zklamávám sama sebe. Nedokážu se ovládat, Sebastian chodí s malou sestřičkou od mojí kamarádky a Alex odešel s neznámou holkou kdoví kam." Shrne to všechno s trochu nepřítomný, pohledem. Ale pak se jen smutně pousměje.

Zarazí se a vítězoslavně se na ni podívá.Ona ví že jsem upír...a víš co? Není to bezcitná mrcha jako ty ...dokáže mě milovat i přes to že jsme monstrum"Vpálí jí do obličeje a sleduje její tvář.To jak provokativně si jej přitiskne k tělu ho přiměje se lehce zamračit, pohled mu sklouzne na její rtíky potřísněné krví a i když to v něm vzbudí touhu nedá to na sobě znát, jo přesně tohohle chtěl dosáhnout ...toho aby se před ním takhle nakrucovala , příjde mu to víc než zábavné.Znechuceně ji od sebe odstrčí"Chováš se jako štětka máš jiného a přesto se tu ke mě lísáš...ale mám pro tebe novinku už tě nechci...chci Casey "Pohrdavě se ušklíbne , jak lehké je v někom vzbudit žárlivost a donutit druhého aby se choval tak jako teď Lott, opět se vydá ke dveřím , nemá náladu dál se s ní zahazovat ...ne dnes, naposledy se k ní otočí"příjď v sobotu ke mě domů...rozumně si o tom promluvíme ..."Nabídne ale už teď se mu v hlavě rodí jeden z jeho ďábelských plánů jak ji opět vytočit a přinutit žárlit.Po těch slovech vyjde ze šatny a chce zamířit zpátky ke stolu, v obličeji stále ten znechucený výraz.

Klidným, elegantním krokem hodným nositele modré krve s ní jde do šatny, věděl že bude takhle nějak reagovat a upřímně ho to baví ji sledovat takto rozčílenou.Dveře se zavřou a oni zůstanou osamoceni což se moc často nestává , upřeně ji pozoruje a nechává ji vylít si na něm zlost, zajímalo by ho o ji štve ví jestli to že je s Casey a nebo to že už nechce ji a ona nebude jediná žena jeho života jak to až do teď vypadalo i když ji pořád nosí v srdci teď už je to spíš touha jí ubližovat než láska , dříve by se pro ni vzdal všeho ale jí to bylo málo a zachovala se nevděčně což v něm vzedmulo tak silnou vlnu hněvu že ji ještě i po těch letech stále pociťuje.Jakmile s ním práskne o zeď konečně projeví nějaké emoce a jeho poker face zmizí, dívá se na ni tak lhostejně až je to děsivé jako by pro něj nikdy nic neznamenala."Mýlíš se je to věc mě a Casey jestli je to sestra nějaké tvojí kamarádky nehraje roli ...ty se do toho nemáš o plést"Pevně sevře čelisti a setřese její ruce ze svých ramenou."Pamatuješ si kolik bylo tobě když jsme spolu začali chodit? stejně jako jí možná o rok dva víc...ale proč ti to vlastně říkám...já se tě nemusím ptát na svolení s kým můžu a nemůžu být...hleď si sebe a nás nech na pokoji"Teď pro změnu třískne o zeď on s ní, jeho city vůči ní sice značně ochladly ale stačil by jeden jediný polibek a znovu by se rozhořely s nebývalou silou,nakloní se až těsně k jejímu obličeji"Měla by jsi se raději starat sama o sebe...myslím že ten tvůj Don Juan právě odešel s nějakou fakt pěknou kočičkou ...asi nejsi tak dobrá v posteli jak si myslíš..."Pohrdavě ji sjede pohledem a vyjde ze šatny, nechce s ní ztrácet čas a navíc chce přece aby si myslela že jeho city ke Casey jsou opravdové.

Čekala obvyklou směnu, ale té se nejspíše nedočká. Jako první vejde nějaká bruneta, která pak zamíří za Alexem. Nejspíše by jí to jindy rozhodilo, ale teď ne, jelikož když se otevřou dveře znovu, vidí v nich Sebastiana právě s Casey. Tohle s ní dost zamává, až upustí sklenku, ze které chvíli pila. Tohle není dobré. Musí si to s ním co nejdříve vyřídit. Mávne na pozdrav Casey, jako by nic a když jí nahraje a zamíří na wc, tak se vydá přímo k Sebastianovi, cestou položí panáka bourbona na stůl Alexovi a pak konečně stane před stolem Seba. ,,Ničeho se neboj, obsluha funguje dokonale" Procedí mezi zuby a pak už na něj začne apelovat, aby s ní šel do šatny. Pak jen protočí očima. ,,K tobě se lépe chovat nedokážu" Potvrdí mu a na chvíli zapřemýšlí, jestli je opravdu tak naštvaná, že je tu s Casey a nebo ty nejnitěrnější pocity, co má v sobě, že by na ní žárlila? Ne to není možné. Když se Sebastian uráčí a zvedne se, společně s ním vejde do šatny, nechá ho zavřít a zadívá se mu do očí. ,,Dal jsi sice pokoj mě, ale přišel jsi tady se sestrou mojí kamarádky, takže je to moje věc. Bože Sebastiane, vždyť je jí 16 let, to ses naprosto zbláznil?? A nejen to, je to člověk.." Vydechne, tohle jí prostě štve, Casey si nezaslouží, aby jí někdo ublížil, na to je až moc zlatá. V upíří rychlosti ho chytne a švihne s ním o zeď. Ruce nechává na jeho ramenech a dívá se mu odhodlaně do očí. ,,Necháš jí na pokoji, rozumíš?" Vycení na něj lehce své špičáky. Z dálky slyší jen rozhovor Alexe s tou holkou, ale teď má jinou práci, proto moc nevnímá, ale je jí jasné, že půjde pryč a nechá jí tam, tohle je prostě on. Ona by to neudělala. Zpět k Sebastianovi, lehce na něj zavrčí a dívá se mu stále do očí. ,,Prosím, nechci, aby jsi jí zkazil život" Řekne pak trochu poraženě, ale stále ho drží.

Sedí naproti své společnice a usmívá se na ni jako na svatý obrázek.Kdyby je někdo sledoval myslel by si že je do ní opravdu zamilovaný."Budu ti tedy věřit ale příště si přece jen dám víc záležet na výběru podniku...zasloužíš si jen to nejlepší"Stále čekají na obsluhu a už to začíná být otravné ,ani se nediví Casey že si potřebuje odskočit,taky by rád nějak zabil to čekání"Jistě že ti objednám "Nechá ji odejít a opře se o opěrku než k němu přistoupí Lott"No konečně začal jsem se bát že tu obsluha přestala fungovat..."Procedí mezi zuby a skoro na ni ani nepohlédne,až když jej vyzve aby s ní šel do šatny pozvedne obočí a překvapeně na ni pohlédne"To je v tomhle baru zvykem chovar se k zákazníkům nezdvořile ?"Zvedne se a jde tedy za ní, je opravdu zvědavý co jej chce, čeká kecy dej od Casey pracky pryč nebo tě zabiju....v duchu se tomu ušklíbne ...na nějaké výhružky nebude brát zřetel,vejde tedy do šatny a zavře za nimi dveře"Co po mě chceš?...dal jsem ti pokoj a nechal tě žít tvůj život to samé žádám po tobě..."Spustí z ostra a dívá se jí upřeně do očí, dozajista musí působit dosti přesvědčivě"Neopovažuj se stavět mezi mě a Casey...nevzdám se jí...a ani ty s tím nic nevzmůžeš..."

S Casey po boku jede po ztemnělé ceste směrem k baru.Po několika minutách jsou u baru kde zaparkuje a vystoupí,přejde ke dveřím spolujezdce a otevře jí je."Račte vystoupit má paní"Nabídne jí pomocnou ruku ,chová se k ní jako k princezně čehož by si měla užívat dokud může.Vezme ji za ruku jak se sluší a patří a vede si ji do baru.Musí se nechat že jim to společně sluší , vypadají jako opravdu šťastný pár.Vzhledem k tomu že etiketa praví že do baru vstupuje jako první muž neváhá a vkročí dovnitř.Rozhlédne se a první co spatří je Lott,bez zájmu ji sjede pohledem a zamíří i se svou krásnou přítelkyní k jednomu z boxů kde se posadí."Co si dáš drahá?"Otáže se se zájmem a pousměje se na ni,vezme ji za její drobnou ručku kterou polibí.Po chvíli čekání na obsluhu pohlédne na hodinky a protočí očima."Trochu jim to tu trvá , možná jsem tě měl vzít někam kde je lepší obsluha"Zavrtí hlavou odhrne jí pramínek vlasů z čela."Co kdyby jsi dnes spala u mě ? Chtěl bych tě mít u sebe celičkou noc i den má drahá ..."