Pozoruje onoho mladíka, který si zdá se nevšiml, že patří ke konkurenčnímu predátorskému druhu. Inu není ani divu. Toto město nepatří mezi ta, kde by byl jak někdo jeho, tak i chlapcovat druhu tak vzácný. Až je občas problém najít vhodný objekt k utišení hladu. I tento bar je plný pachů kde čeho. Ale tak na nějakou dobu se tu rozhodl zabydlet a dnes má až moc dobrou náladu na to, aby ho něco takto drobného rozčilovalo. Neopustí mladíka ani když odejde a v duchu se usmívá. Asi za ní bude muset zajít v blízké době. Byla docela vynalézavá. "Hledej suché." Pronese šeptem pobaveně. Řekl to naschvál takto, aby se ta dotyčném mohl také trochu pobavit. A právě tak sleduje, jak dotyčný váhá nad výběrem, pak dokonce studuje etiketu. Není to žádný vinař. To je naprosto jasné. Počká dokud se nevárátí a nechá si od něj nalít. Nosem prudčeji vdechne vzduch, když mu nenalije nejprve jenom po dně sklenky na ochutnání, jestli není víno zkyslé - což by v tomto teplém prostředí nebylo vůbec divu. Ani brou ovšem nehne a sáhne tedy po sklenici, jíž uchopí za nožku a aniž by od barmana odvrátil pohled, tak dlouze přivoní. Má chuť se začít hlasitěji smát, protože je už jenom podle toho pachu polosladké, ale pak usrkne, převalí v ústech a zase žasne nad tím, co se tu či onde pije za patoky. "Není to až tak tragické." Pronese nyní už se smíchem opravdu otisknutým v hlase. "Ale z toho si nic nedělejte. Už jsem pil kde co. Tu lahev tu samozřejmě nechte. Přeci otevřete dalšímu hostu novou, nebo ne?" Optá se trochu překvapeně, ale žádnou další výtku si nedovolí. Je jiná doba a mladíček za barem mu přijde trochu vyplašený. Odloží raději nádobu, kterou bude asi usrkávat hezkou chvíli a pak poklepe prsty pravé ruky stále skryté v kožené rukavici na desku baru. "Vlastně ano. Na někoho tady čekám. Je to starší muž. Dobře oblečený s tváří bledou jako já. Mluví s ruským přízvukem. Nenechal mi u vás nějaký vzkaz?" Povytáhne obočí a odmlčí se. Sice nemusí, ale i tak má nějaké ty obchody, které mu slouží spíš k ukrácení času a zábavě než výdělku. I když peněz není asi nikdy málo, jak jej matka kdysi sama učila.

Očima přeběhne lahve s různorodým pitím, které jsou vystavěné na policích za barem. Ještě se jimi zastaví na svítícím neonovém nápisu značící reklamu na nějaký ten patok, který je v této době tak oblíbený. Jemně si povzdechne. Zasteskne se mu po Paříži, po dávné vinárně, kterou už odnesl čas, kam občas zašel, jako by cítil vůni onoho města, které jako by tepalo krví, která ještě nebyla vypita a jenom čekala s rukou nataženou v nevyslovené výzvě. Snad by s sebou cuknul, kdyby byl kdysi dávným člověkem, když na něj promluví obsluha. Ještě než se na něj podívá, okamžitě jej do nosu udeří ten psí pach, až má co dělat, aby se mu nos nenakrčil a ve tváři nepocukly ve znechucení svaly. Pak se ovšem ovládne a dokáže tak udržet "ledovou" masku svého neurčitého výrazu, jíž nosí vlastně neustále. "Jistě. Máte portské? Nebo rulantské ročník 1869?" Úsměv se stisknutými rty ovšem opravdu už zastavit nedokáže. Je to až patetické očekávat, že by mu tu snad opravdu nalili víno, které by si skutečně rád dal. "A nebo červené. Jednoduše červené a ať to není alespoň slazené. To byste mohli mít nebo ne?" Zazní mu v hlase určitá dávka arogance. Sjede mladíka očima a pak se mu do nich zadívá. Ačkoliv vlkodlak, tak se ovšem nemůže než pozastavit. Slabě přivře víčka. "Nebo byste mi něco doporučil? Tedy krom piva. To opravdu raději ne." Dopadne to poslední slovo oné věty v důrazu a dokonce se na něj pousměje. Ačkoliv jde o rasu, jíž zrovna nemusí hlavně kvůli tomu pachu, přeci jenom má svoje vychování. Žargon je na místě udržet stále. Byť tomu doba tak jako tak vůbec nepřeje.

Život umí být navýsost plný zábavy a povyražení. A o to více neživot někoho, kdo se jej naučil pít až do dna a vychutnat si každou kapku jeho rudé a slastné esence spojené s kde jakou radostí, která se k tomu naskýtá. A právě takový večer prožil dnes Nathaniel. Není důvod mít jakékoliv výčitky. Však vztah matky a jeho byl vždy velmi volný a podobné výstřelky si dopřávali oba bez ohledu na to, že žili bok po boku. Mezi nimi to bylo jiné. Láska se jim stala spíš intelektuální záležitostí z většiny prosté fyzična, protože tak jako tak má upír jiné vnímání světa. Zvlášť ten, který prožil jedno a nebo i více století. A ona byla opravdu velmi příjemnou chvilkou. Tak příjemnou, že ji nechal žít a rozhodl se, že si ji ještě na chvíli nechá. Nyní kráčí po ulici. Zvolna krok za krokem za pravidelných rytmických dopadů hrotu jeho vycházkové hole - která jako jeho oděv poněkud vyšel z módy, ale to mu opravdu nikdy nevadilo. Zastaví se a zadívá na dveře baru, který se mi tak trochu připletl do cesty. Na bledé tváři se mu nepohne ani sval, který by vypovídal o čemkoliv co se mi prohnalo hlavou. Jednoduše stiskne kliku pravou dlaní oděnou do černé kožené rukavice a vejde. Dveře se za ním zaklapnou a vzápětí sejme z hlavy široký pánský klobouk, aby poté tiše pozdravil. "Dobrý večer." Ani se nepodiví, že se nikdo ani nehlédl, neodpověděl. Čas se pohnul a doba změnila. Až se u zasteskne po dobách, kdy to bývalo jiné. Ale to není na místě řešit. Vydá se k baru. Obejde stůl se skupinou jakýchsi snad fotbalistů, co se hlasitě smějí a prolévají si hrdlo tím nechutným jantarovým mokem s bílou pěnou, jíž nikdy na chuť asi nepřijde. Zastaví se u baru a ještě jednou očima přelétne místnost. Opře hůl o dřevo baru a pak stáhne plášť, který přehodí přes stoličku. V dokonale padnoucím šedočerném obleku sem moc nezapadá, ale proč by to řešil. Jednoduše se posadí na to vysoké cosi, co je teď tak moderní. Zauvažuje,jestli tu víno bude vůbec za něco stát. Sám si pokroutěním hlavy odpoví a musí se tomu usmát. Dnes má tak dobrou náladu, že je mu to vlastně i jedno.

Darryl dorazil do baru a nezapomněl na svůj úkol, šel rovnou k baru a prohlížel si poličku s alkoholem. Konzumní líh neměli a tak si povzdechl a řekl "Dobrý den, vzal bych si flašku toho nejsilnějšího, co tu máte" usmál se. barman se otočil a chvíli něco hledat. Nakonec Darrylovi podal stroh, který má 80%, snad to bude stačit. Darryl se usmál a podal 500kč. Poděkoval a odešel hned rovnou zpátky do lesa.

Vysvětlila mu to, i když by vůbec nemusela, ale tak co, aspoň řeč nestála. Pak už se jen chvilinku rozhodovala, jestli ho zklame nebo ne a nakonec se rozhodla ho nezklamat. Udělala přesně to, co asi nečekal. Při jeho pohledu mu pak opětovala hlavně nevinný. ,,Byla bych dotčená, kdyby ti to vadilo" Pousměje se, měl by si toho ale vážit, jen tak pusy rozhodně na potkání nerozdává, ale tady byla nucena už jen tím, jak jí pobízel. Ale že by se na něj hned vrhla? To ne, taková ona není. Odmění ho hned úsměvem za jeho další poznámku o koni. "V tom případě se nebojím na tebe vsadit vše, co mám" odpoví mu na to i ona a pak naoko zavtípkuje, jak už je hotová. Při jeho další větě se musí lehce zasmát. "Třeba to není naposled"" Zareaguje a párkrát zamrká, provokování je její, ale asi by se měla krotit. Nezná ho a neví, čeho všeho je schopný. Na nějakou chvíli se mu ztratí, než se vrátí zpět k baru. Zeptá se ho, jestli se nenudil a on opět nezklame svou odpovědí. ,,Nemám nejmenší důvod ti nevěřit" Potvrdí mu a pak se zamyslí. Park její vyloženě špatné místo, takže proč ne. ,,Tak fajn, ale neočekávej, že se budu nahá cákat ve fontáně, navíc.. je to zakázané" Zasměje se, už ta představa je vlastně fajn, už několikrát jí to napadlo, když šla kolem, ale jak už řekla, je to zakázané. Navíc to plácla jen tak.

Naskládat sklenice na poličku není nic těžkého, ale i tak si musí stoupnout na špičky. Nedokáže si představit, kdyby ještě neměla lodičky, to by si snad musela vzít stoličku a pak je tam naskládat. Jo to by byl trapas. Naštěstí je ho ale zbavená a proto se může s klidným svědomím otočit zpět. Podívá se na Niu a vidí jeho zaseknutý pohled. A ještě k tomu ho to ani nijak netankuje, že ho viděla. Ten kluk je zvláštní, ale je jako něco, co člověka tolik láká. Pochválí mu jméno. ,,I mě těsí" Usměje se na něj, dnes se to nejspíše obejde bez takových těch potřesení rukou a podobně, neodpustí si ale, nahne se přes bar a lípne mu pusu na tvář, někde na strniště. Pak se odtáhne a jakoby nic jde točit pivo. U toho mu stihne povykládat, jaký je tentokrát omyl, že tady je. ,,To sice můžu, ale až se to maličko vylidní" Rozhlédne se kolem, nebude to určitě trvat dlouho. Přihraje pivko před muže a jde se dál věnovat Niovi. To už se jí ptá, jestli má ráda vzrušení. Má? Nemá? Jistě, že má, neusedí na místě a nejraději by něco stále dělala. Na chvíli jí zalétnou myšlenky k Alexovi. Nejspíše by neměla, ale on si taky odešel jen tak s tou neznámou holkou, proč by ona jednou nemohla porušit pravidla? Proto kývne. ,,Doufám ale, že budeš kreativní, takových už bylo, co slibovali vzrůšo" Trochu ho popíchne a podívá se na hodinky. ,,Dej mi ještě pár minut ale" Usměje se, vezme si papírek s objednávkou, nalije pár požadovaných skleniček, vezme tác a jde je roznést po boxech. Nia jí má teď už jak na talíři a konečně jí vidí celou, neomezuje ho žádný bar.

Spadl jí kámen ze srdce, ztratit peněženku, to by byl opravdu její smolný den. Komu by se to líbilo. Odloží si kabátek a zahudruje si v hlavě, že má mít volno a místo toho zase bude trčet v práci. Za chvíli tady bude více jak doma. Nad tou myšlenkou se musí pousmát. Jakmile vejde na plac, vlasy hodí do culíku, nějak ledabyle přiváže zástěru, zesílí malinko hudbu a splní první objednávku, která se jí zdá tak nějak nejmilejší. Načepuje pivko a postaví ho před muže, neodolá a sjede ho pohledem. Nebyla by to ona, kdyby hned neměla nějakou poznámku. Tentokrát je ale milá, nejspíše je to i tím, jak dobrou náladu má. Při jeho odpovědi nadzvihne obočí a úsměv se jí trochu protáhne. ,,Úkolem barmanek není dělat někomu společnost, ale starat se o jejich potřeby" Poučí ho s lehkým zajiskřením v očích. Nad jeho další otázkou jen na chvíli zapřemýšlí, ale což, spoustu lidí jí tady zná jménem, může i on. ,,Charlotte" Představí se mu a na chvíli se ztratí v jeho očích, než odloží umytou skleničku a vezme si další. ,,Tvé jméno mi snad nebudeš tajit" Usměje se a dále se stará o bar. Vždy v tom nejlepším pořadí, bere z baru špinavé skleničky, které jí sem stíhá kolegyně házet, vezme je, umyje, utře a dá do poličky, jde jí to od ruky, taky to nedělá chvíli, ale už dost let.

Když výjde ze šatny všimne si Casey a jeho znechucený výraz je tatam, okamžitě se usměje a posadí se k ní do boxu.Na Lott se ani nepodívá."promin Cas jen jsem musel něco vyřešit,ale teď jsem už jen a jen tvůj"Když se tak dívá do těch přenádherných očí je mu hned líp a navíc to co řekne mu pěkně zpění krev."dobře ...tak teda půjdeme ...moc řád zkontroluju co máš pod svetříkem a jestli čistě náhodou nejsou jiné než jsem je opustil"Zvedne se a hodí na sebe bundu ,pak ji pomůže obleknout kabátek a vezme ji za ruku ,ta její krásně hřeje a je mu to neskutečně příjemné,zavede si ji do auta a vysednou až u něj v garáži ovšem než vystoupí vrhne se na ní a zbaví ji kabátku i svetříku a trička aby se mohl přisát k její bradavce"lásko máš ty nejúžasnější ňadra co jsem kdy viděl"mumlá a nemůže se od nich odtrhnout ,vyleze z auta a zamíří s ní v náručí do obýváku kde ji položí na gauč a nalehne si na ní,svým ztuhlým penisem ji musí tlačit do obsaženého bříška"drahoušku...opravdu nevím jak dlouho vydržím bez toho aniž by jsem tě pomiloval"