Bar
Ale? Tak slečna se nestydí a jde si tvrdě za svým? Hmmmm... Tohle by mohlo být zajímavé... Totiž když si mě tak prohlédla, já naklonil hlavu ke straně, opřel se o bar a zase si prohlédl jí. Na sobě jsem měl černé rifle a černou [img=http://www.dempsey.cz/1311-thickbox_zen/slim-fit-kosile-tyrkysova.jpg]KOŠILY.[/img]. A že to slečně sluší... "Jo něco extra aha...," zasměji se, otočím se na druhou stranu a poberu asi 8 lahví různého alkoholu a colu. Začnu míchat do velké sklenice Long Island a nakonec k tom uvšemu alcoholu jeden panák coly, jak to má být. Zapíchnout do ledu brčko, pomeranč na kraj sklenky a voala, naservíruji jí ho pod nos. "Tu máš krásko. Ale na něco extra bych si musel vzít krátkou pauzu," povím s vážným výrazem a v očích se mi blískne.
Barman byl muž na svém místě, ano takovou práci nemůže dělat každý takže mě jeho přístup nepřekvapil, věnovala jsem mu jeden ze svých hodnotících pohledů https://img.buzzfeed.com/buzzfeed-static/static/enhanced/webdr05/2013/8/6/14/anigif_enhanced-buzz-32543-1375812517-4.gif a poklepala jsem si prstem na rty.
"Takže když pro mne tak něco extra...víš co fešáku, nechám to na tobě, ale moc velké lepidlo to být nemusí, děkuji."
Pohodím hlavou jednak abych mu dopřála pohled na dokonalou křivku krku a pak abych si prohlédla okolí a dala mu najevo, že tu jeho hru mohou hrát dva.
"Takže když pro mne tak něco extra...víš co fešáku, nechám to na tobě, ale moc velké lepidlo to být nemusí, děkuji."
Pohodím hlavou jednak abych mu dopřála pohled na dokonalou křivku krku a pak abych si prohlédla okolí a dala mu najevo, že tu jeho hru mohou hrát dva.
Čistil jsem si sklenku a sledoval, kdo co chce, když se mezi těmi mazáky protáhla pěkná kočanda a přišla si pro nějaký ten drink. A doplnila objednávku, respektive otázku i milým úsměvem. "Jasně že ne, pro tebe vždycky," mrknu na ní. "A co by to mělo být? Něco ostřejšího, něco decentního... Radši sladčí či snad trochu hořčí?"
Když jsem dorazila do baru, musela jsem se pousmát, takový rušný život jsem v Itálii nevedla.
Rozhlédnu se kolem, je tady celkem dost lidí, ale nechce se mi sedat k někomu tak volím anonymitu u baru, vlastně proč ne, místní barman je celkem pohledný.
Usadím se a počkám až si všimne mého pohledu " dobrý večer,dala bych si něco dobrého, něco míchaného, není to problèm?" otázku doplním jemným úsměvem a čekám co barman nabídne.
Rozhlédnu se kolem, je tady celkem dost lidí, ale nechce se mi sedat k někomu tak volím anonymitu u baru, vlastně proč ne, místní barman je celkem pohledný.
Usadím se a počkám až si všimne mého pohledu " dobrý večer,dala bych si něco dobrého, něco míchaného, není to problèm?" otázku doplním jemným úsměvem a čekám co barman nabídne.
"Když ono z upírkou či vlčicí je největší sranda..." povím na oko smutně a sleduji s rukama založenýma na hrudi její počínání. Ale teď už to nechám na ní, však co je mi taky do toho. Lott se zdála sice fajne, ale její chůva nejsem a jo, i já si svého života vážím. Jsem moc mladý na to, abych umřel. "Jo jasně, zabavit, tuhle šichtu Charlotte připomenu," uchechtnu se, otočím se na patě a zase se přiženu k baru, kde už je docala slušný chaos a každý něco chce... A tak začnu rozlévat a omývat špinavé sklenky, dneska to bude ještě poděs..
„Budeš se divit, ale párkrát si už někdo víno objednal. Na to, že tu moc dlouho nepracuju, si ho objednávaj moc často,“ řekl s jeho oblíbeným pokrčením ramenou. Sice se mu nezdálo, že potkání vlkodlaka je vzácnost, ale přesto měl pocit, že je tu více upírů. Ale zatím s tím velký problém neměl, jelikož s nimi nevycházel zrovna špatně.
Byl rád, že zrovna neměl směnu, protože bar byl dost plný. A hlučný. Ani by se nezastavil a proto byl tak nějak rád, že to schytal někdo jiný, on si může v pohodě vypít svoje pivo a jít domů. Nebo se jít vyvenčit, jak navrhla Maya. „Ale tak. Nikam nepospíchám, nikdo nečeká... Šel bych,“ řekl, hodil do sebe zbytek svého piva, což bylo už jenom pár těch kapek na dně. Peníze nechal ležet na stole, protože se nechtěl zdržovat nějakým čekáním na barmana, který musel mít dost práce už takhle. A on neměl čas. „Už jdu,“ zamumlal, když Maya byla už tak nějak na odchodu. Nakonec vyšel za ní, ač nevěděl kam.
//Kam se ti zamane :)
Byl rád, že zrovna neměl směnu, protože bar byl dost plný. A hlučný. Ani by se nezastavil a proto byl tak nějak rád, že to schytal někdo jiný, on si může v pohodě vypít svoje pivo a jít domů. Nebo se jít vyvenčit, jak navrhla Maya. „Ale tak. Nikam nepospíchám, nikdo nečeká... Šel bych,“ řekl, hodil do sebe zbytek svého piva, což bylo už jenom pár těch kapek na dně. Peníze nechal ležet na stole, protože se nechtěl zdržovat nějakým čekáním na barmana, který musel mít dost práce už takhle. A on neměl čas. „Už jdu,“ zamumlal, když Maya byla už tak nějak na odchodu. Nakonec vyšel za ní, ač nevěděl kam.
//Kam se ti zamane :)
Poslouchala jsem ho a semkla přísně rty. Věnovala jsem mu úsečný pohled. Lidi nemám ráda, tedy kromě večeře, a tuplem ne tyhle frajírky. "V tu chvíli by ti už bylo jedno, jestli máš špinavou košili, věř mi," odsekla jsem. Naštvaná jsem ale nebyla na něho. Podle jeho slov už do baru hladová přišla. Schytá si to, holka, ale nejdřív se musím postarat o to, aby tu nenatáhla bačkory nebo nezačala vraždit lidi. I když bych ji zvládla, o tom žádná. Pozornost jiných si teď ale dovolit nemůžeme. "Aha..." zamumlala jsem, když mi odpověděl, a zvedla Charlotte do náruče. Lehká jako pírko. "Díkybohu, že na ty obchůzky chodím," zabrblala jsem. Minule jsem tady zadržovala upírku před vysátím nevinného človíčka. "Postarám se o ni, potřebuje zvláštní péči," ujistila jsem ho. "Běžte se zase bavit, nejlíp s člověčicí a ne hladovou upírkou, jinak vám ten pěkný krček moc dlouho nevydrží," poradila jsem mu a vydala se s Charlotte v náruči směrem do uliček, odkud jsem nás pomocí magie stínem přenesla rovnou do sídla klanu.
>> Sídlo Noctem Domini
>> Sídlo Noctem Domini
Nad jeho reakcí se rozesměje. ,,Překvapije ano."Neví zda si z ní jen utahuje nebo vážně mluví pravdu. Jako správná obsluha by měl znát aspoň vína podle barev, přeci jen těch moc není. Na druhou stranu, pokud roznáší a míchá pití tady v baru, nejspíš vína moc nepotřebuje znát.Navíc jeho další komentář ji dorazil. ,,Nepodceňuj se, jsi baru. Pochybuji, že lidé si zde často objednávají "váno". ukáže přitom na jeho sklenici s pivem a svou vodkou, kterou při té příležitosti dopije. ,,Navíc žádný znalec vín není blbý aby šel do baru na kvalitní víno."
Nad jeho skoro až nezájmem o smečku si pouze povzdechne, ale stejně si pořád myslí své. ,,Jojo upírů je tu vážně hodně, teď je tu skoro až vzácnost potkat vlkodlaka." souhlasí aspoň v něčem s ním.
V baru začíná být až moc rušno, navíc jediný známí tu byl Mikel. Začala se tu cítí stísněně. Až by nejradši vrčela. Vlastně byl nejlepší čas odejít. ,,Pokud by sis někdy chtěl pokecat s člověkem svého druči či si zaběhat tak mi napiš na mobil. Jestli chceš, klidně můžeš jít i teď se mnou." nabídne mu ponuku, a vytáhne z džínu svou vizitku, kde je jméno i kontakt na mě. Papířek s číslem položí před něj na stůl, sama následně vstane a jde ke dveřím. Schválně se nechá překvapit, zda půjde s ní se venčit nebo ne. Pokud nejde otočí se na něj, zamává mu na rozloučenou a zmizí ve dvěří.
>>> nejspíš les
Nad jeho skoro až nezájmem o smečku si pouze povzdechne, ale stejně si pořád myslí své. ,,Jojo upírů je tu vážně hodně, teď je tu skoro až vzácnost potkat vlkodlaka." souhlasí aspoň v něčem s ním.
V baru začíná být až moc rušno, navíc jediný známí tu byl Mikel. Začala se tu cítí stísněně. Až by nejradši vrčela. Vlastně byl nejlepší čas odejít. ,,Pokud by sis někdy chtěl pokecat s člověkem svého druči či si zaběhat tak mi napiš na mobil. Jestli chceš, klidně můžeš jít i teď se mnou." nabídne mu ponuku, a vytáhne z džínu svou vizitku, kde je jméno i kontakt na mě. Papířek s číslem položí před něj na stůl, sama následně vstane a jde ke dveřím. Schválně se nechá překvapit, zda půjde s ní se venčit nebo ne. Pokud nejde otočí se na něj, zamává mu na rozloučenou a zmizí ve dvěří.
>>> nejspíš les
Upírka se k probouzení neměla, možná snad pro mé štěstí... A v tu chvíli se tu i objevila i nějaká další dívka, vyklouzla ze tmy noci jako přízrak se spásnými slovy jako z nějakého Hollywoodského filmu. Podíval jsem se na ní, jestli to jako myslí vážně, ale pak jsem si konečně uvědomil, že má recht. Už při tanci pokukovala po mém krčku, je krapet opilá a dost nevrlá, hold jí to vše neudělalo zrovna nejlépe. A jo, co jsem slyšel, upíři pak dokáží být jako zvířata, které se bezmyšlenkovitě vrhnou na svojí přirozenou kořist, tedy lidé. A v tomhle případě mě. Slečna se sehnula, prý odborná pomoc a tak to vypadalo na další upírku. A podle toho, jak vystupovala se mohlo zdát, že se i znají. Asi.. "Ech, no jo, ještě by mi chudák Lott zabrindala košili krví...." ušklébl jsem se a když se ona vrhla dolů, já se zvedl a odstoupil o krok dál, ruce založil na hrudník a kouknul na bar. "Nic se nedělo," trhnu rameny. "Trochu to neodhadla s alkoholem a asi přišla hladová, protože polovinu písničky mi při tancování zírala na krk..."
<< Domek Claire
Jako první na mé cestě po městě byl bar. Klasické místo, kde se slézají upíři všeho druhu, nasávají buď chlast nebo lidskou krev nékde na záchodech a ohroźují tak nejen ty lidi, ale i sebe. Co kdyby je někdo sakra odhalil? Nás! Je to nezodpovědné a právě proto jsem tady. Jako skoro každý den. Dneska jsem ale měla neobvykle dobrou náladu, asi kvůli návštěvě Claire a seznámení se Cedricem. Vstupovala jsem do dveří, když mě málem porazila nějaká upírka. A sekla sebou o zem. Jednoduše jsem začichala. Opilá a hladová. Nálada o několik stupňů klesla. Do háje zelenýho! Co sem sakra leze, když není nakrmená?! A navíc se tak opije! Ale to uź se k ní hrnul nějaký človíček, no super. Odolala jsem pokušení otráveně protočit oči v sloup a zůstat stát stranou a sledovat, jak po tom nebohém človíčkovi vyjíždí a vysává ho do poslední kapky. Jo, dřív bych to tak udělala. Jenže dřív jsem neměla na starost ochrsnu všech obyvatel ve městě. "Ustupte od ní, je-li vám život milý a chcete se dožít dalšího rána,' varovala jsem ho a vystoupila ze stínu pomalu jako přízrak. "Nechte to na mě, bez odborné pomoci to s ní nedopadne dobře," požádala jsem ho a prostě k ní poklekla a podepřela jí horní polovinu těla. "Cos sakra vyváděla, holka..." zabručela jsem. K sobé domů ji vzít nemůžu, je tam Karthus, Zayra a taky Princezna. Potřebuje klid... Sídlo klanu. Jasně, normálně tam smí jen členové, ale tohle je stav nouze a kdo říká, že se členkou nestane? Stejné si to schytá, jen co se trochu vzpamatuje. "Co se uvnitř dělo?" obrátila jsem se na neznámého muže, který se k Charlotte tak měl, když sebou sekla.
Jako první na mé cestě po městě byl bar. Klasické místo, kde se slézají upíři všeho druhu, nasávají buď chlast nebo lidskou krev nékde na záchodech a ohroźují tak nejen ty lidi, ale i sebe. Co kdyby je někdo sakra odhalil? Nás! Je to nezodpovědné a právě proto jsem tady. Jako skoro každý den. Dneska jsem ale měla neobvykle dobrou náladu, asi kvůli návštěvě Claire a seznámení se Cedricem. Vstupovala jsem do dveří, když mě málem porazila nějaká upírka. A sekla sebou o zem. Jednoduše jsem začichala. Opilá a hladová. Nálada o několik stupňů klesla. Do háje zelenýho! Co sem sakra leze, když není nakrmená?! A navíc se tak opije! Ale to uź se k ní hrnul nějaký človíček, no super. Odolala jsem pokušení otráveně protočit oči v sloup a zůstat stát stranou a sledovat, jak po tom nebohém človíčkovi vyjíždí a vysává ho do poslední kapky. Jo, dřív bych to tak udělala. Jenže dřív jsem neměla na starost ochrsnu všech obyvatel ve městě. "Ustupte od ní, je-li vám život milý a chcete se dožít dalšího rána,' varovala jsem ho a vystoupila ze stínu pomalu jako přízrak. "Nechte to na mě, bez odborné pomoci to s ní nedopadne dobře," požádala jsem ho a prostě k ní poklekla a podepřela jí horní polovinu těla. "Cos sakra vyváděla, holka..." zabručela jsem. K sobé domů ji vzít nemůžu, je tam Karthus, Zayra a taky Princezna. Potřebuje klid... Sídlo klanu. Jasně, normálně tam smí jen členové, ale tohle je stav nouze a kdo říká, že se členkou nestane? Stejné si to schytá, jen co se trochu vzpamatuje. "Co se uvnitř dělo?" obrátila jsem se na neznámého muže, který se k Charlotte tak měl, když sebou sekla.
"Většinou funguje dobře," mrknu na ní, když okomentuje tu pojistku. No jo, většinou když nezabírají slova, tanec ano a abych se dostal k nějakému nahánění a stalkování s kytkama? Pfff tak to ještě nikdy. Na to by mi muselo asi an někom vážně záležet a to se ještě nestalo. Nehledě na to, že na noc se vždy někdo našel. A proč si dělat starosti? Jak říkám, chytí srdce a hodí ho do mixéru, který běží na nejvyšší otáčky. A na tohle jsem asi moc mladej... A nebo právě, že jsem mladej, to bych ještě zkousnul. Otázka, zda li by se někdo takový někdy vůbec našel. Toho hodného kluka uvnitř totiž moc lidí nezná a jeho reputace ho často předchází. Ale pravdou je, že si hledá takové, jako on. Viz třeba v nejbližší době Aina, nebo Sofie, trochu zábavy na večer a toť vše. A Lott tu sice flirtuje, ale zmínila už i přítele mno a i tak nějak podle chování... Těžko říct, neznám jí, uvidí se. Ale tohle myšlení přeruší až ona sama, když zavrčí na mojí poznámku o hladu, posbírá si věci a zamíří do šatny. "To ne, dokud nejde o můj krk," povím spíš tak sám pro sebe a uchechtnu se, načež se znovu odeberu k baru a začnu se věnovat sklenkám. Nehodlám jí do ničeho nutit a nechci skončit jako jídlo vycucnutý do sucha. Ovšem, přeci jen se ještě zastaví, než zmizí, vrazí mi peníze za flašku a tak nějak se omluví, že už musí a nechce mi ublížit. Hmmmm... "Jo jasně, opatruj se já to tu dneska dojedu sám," povím tak nějak neutrálně jak to umím a nechám jí jít. Však mi po ní ani po nikom jiném nic není ne? Jasně, že ne. No a tak jsem si vzal do ruky sklenku a sledoval, jak proletěla dveřma. Zastavila se, nadechla a bum, rozplácla se na zemi. Evidentně i upír asi může omdlít. A takový upír rozpláclí před barem bude přitahovat moc pozornosti co? Navíc, jsem zmrd ale nechat dívku v nesnázích? Praštil jsem tedy sklenkou na stůl a vypadl ven, odhrnul Lott vlasy z obličeje a krapet jí profackoval. Nejlepší způsob, jak někoho vzbudit. "Charlotte, vstávej, jsi celá? Charlotte.." Tak nějak mi nedošlo ,že si docela zahrávám. Inu, já a můj pud sebezáchovy...
Zatváří se lehce pobaveně. ,,Takže tanec je tvá pojistka? No páni" Vydechne. Na ní by se muselo ještě s něčím více než tancem a pár slovy klasického svůdníka. No jistě a proto jsi skončila s Alexem, že Lehce se ušklíbne vlastním myšlenkám a raději zavrtí hlavou. To už spolu ale tancují a musí prostě uznat, že mu to jde a řekne to i nahlas. ,,A teď už čas není?" Zeptá se ho překvapeně a očima sjíždí na jeho krk. Jistě, že má hlad! Když jí upozorní, tak se zamračí. ,,Do toho ti nic není" Tiše zavrčí a pustí se ho. Je opilá a hladová, což znamená jen jedno.. nepříjemná! Posbírá si své věci a sundá si zástěru. Nemůže tady být, nedokáže to. Rychle vypálí do šatny, kde si hodí zástěru do skříňky a pobere si své věci. Vrátí se zpět k Peterovi a na bar vytáhne bankovky za vypité pití. ,,Já.. musím jít..ne..nechci ti ublížit" Řekne mu upřímně, jde na ní vidět, jak moc se třese a je z toho prostě v háji. Nechce, aby jí někdo zastavil, potřebuje pryč, na vzduch, i když nemusí dýchat, potřebuje se nadechnout, jen tak z principu. Vyletí rychle dveřma ven a tam sebou šlahne na zem. Jestli můžou zkolabovat upíři? No jistě. Alkohol a nedostatek krve dělá své. Plus ještě nervy..
Nakrčím obočí a pak jedno přivřu a pošlu jí pohled, snad pohrdavý nebo nevím, jak jinak ho nazvat. Jako bych já neuměl tančit, pfffff... "To víš, když někoho chci, tanec je ještě taková... pojistka. A když ani to nezabere, uznávám prohru," zatvářím se jako neviňátko. No co, je to pravda. Většinou se chytí a jdou, to už musí být vážně zamilovaní nebo něco podivného, aby odmítli. Ale jo i to se stává a tak to prostě je, ne vždy to výjde. Musíte brát život sportovně, však mám spoustu času an blbnutí a možná, někdy zvolím cestu dlouhověkosti vlkodlaků nebo snad oné nesmrtelnosti upírů. Ono je dost dobře možné, že tohle, právě tohle mě k nim táhne, jen jsem byl moc velkej srab na to d otoho po hlavě skočit, heh. Vidíš to Petere, máš tu teď před sebou parádní upírku... Ale ty by jsi radši kousnutí od vlčice viď... Ale nejde si nevšimnout, jak pohledem sjíždí k mému krku. Hádá, že to neodhadla a nedala si před prací sváčů. A nebo na ní možná působí ten chlast a tělo to chce kompenzovat, to vážně nevím. "Dík, jednu dobu mě to vážně bavilo, když byl čas..." oplatím jí úsměv. "Ale na můj krček moc nekoukej. Mě ochutnalo jen pár vyvolených... Jsi hladová co?"
Zamračí se na Petera. Může pít s kým chce. No dobře, asi to nebyl moc dobrý nápad, ale což. Hlavní je to, že je teď trochu napitá, ale spokojená. Svou práci si taky udělá. Sleduje, jak Peter posílá láhev k Noelovi a mezitím se začne podivovat tomu tanci. Musí se upřímně zasmát. ,,Na tanec určitě ne" Potvrdí mu s úsměvem na rtech a to už si jí bere do tanečního postoje, nevadí jí to, nechá ho. S úsměvem ho sleduje, ale není jí moc dobře. Kdoví, jestli za to může alkohol, nebo ten fakt, že opravdu hodně dlouho neměla krev. Je to na ní vidět. Lehce si olízne suchý ret, ale jinak se snaží to zamaskovat. Obyčejný člověk to nemá šanci poznat, to tak maximálně nějaký jiný upír, případně vlkodlak. Raději dělá, jakoby nic. S úsměvem s ním začne tancovat, akorát oči jí sjíždí stále dolů na jeho krk. ,,Tančíš skvěle" Přičte mu body a usměje se upřímně. Nečekala to, při jeho vzhledu asi nikdo. Nutí jí to ale usmívat se. Peter je dobrý společník. Nejhorší na tom ale je to, že opravdu potřebuje krev. Její kůže je už lehce vysušená, nejde to poznat, ale ona to cítí. A je to ten nejhorší pocit.
Po jejích slovech věnuji Victorii přátelský úsměv. "A to ještě nekončí," podotkl jsem tichým hlasem.
Počkal jsem, až si nasadí helmu a posadil jsem se pak na motorku. "No, víš, já to tady ale moc neznám. Nezapomeň, že jsem se přistěhoval teprve včera," pověděl jsem jí se smíchem. Já byl zvyklý jezdit bez helmy. Na krátkou chvíli mi před očima prolítne obrázek rozevřené lebky motorkáře, ale jen jsem nad tím zavrtěl hlavou a vypustil to. "Takže mě budeš muset navigovat, já znám cestu jen k sobě domů a do nemocnice," svěřil jsem se a nervózně se zasmál.
Zapnul jsem motor a chytil jednou rukou řidítka. Koukl jsem se na ní a hlavou jí pokynul, aby si sedla za mne. Rukou jsem jí jen nastavil nohy tak, jak je má mít a jednu její ruku jsem vzal a položil si jí na bok. Když odpověděla, teprve potom jsem se rozjel...kamsi.
-> Hřbitov
Počkal jsem, až si nasadí helmu a posadil jsem se pak na motorku. "No, víš, já to tady ale moc neznám. Nezapomeň, že jsem se přistěhoval teprve včera," pověděl jsem jí se smíchem. Já byl zvyklý jezdit bez helmy. Na krátkou chvíli mi před očima prolítne obrázek rozevřené lebky motorkáře, ale jen jsem nad tím zavrtěl hlavou a vypustil to. "Takže mě budeš muset navigovat, já znám cestu jen k sobě domů a do nemocnice," svěřil jsem se a nervózně se zasmál.
Zapnul jsem motor a chytil jednou rukou řidítka. Koukl jsem se na ní a hlavou jí pokynul, aby si sedla za mne. Rukou jsem jí jen nastavil nohy tak, jak je má mít a jednu její ruku jsem vzal a položil si jí na bok. Když odpověděla, teprve potom jsem se rozjel...kamsi.
-> Hřbitov