Zapadli jsme tedy do jedné z těch soukromích kójí, odložili se kabáty a nemuseli ani dlouho čekat, a objevila se tu ta holčina, co dneska obsluhovala. Vystrčila výstřih, jak to ona umí, hezky se předklonila a zeptala se, co si dáme, načež si mne trochu podrobněji sjela pohledem. Otočil jsem se s úsměvem na Ritu. "Co si dáš?" zeptám se a kouknu zase zpět na slečnu. "Já zůstanu u vínka, tak mi vezmi sklenku bílého a 4 toustíky, nějako mi vyhládlo."

To jak je překvapená, nedá najevo, jen vykouzlí podmanivý úsměv. Zcela nevědomky mu prohrábne vlasy a trochu se k němu nakloní.
"Do baru se chodí pít, ale taky tančit, povídat si...jo a někteří jedinci sem chodí balit jiné jedince."

S úsměvem přivolá číšnici, objedná jim kávu a tousty. "Pokud chceš psát nesmí se ti třást ruce a měl bys mít jasnou mysl, takže Luku, znám tě chvíli přesto....povíš mi, co tě vede k tomu se upíjet už v tak mladém věku?"
Věnuje mu intenzivní pohled, plný opravdového zájmu.

Zdá se, že Luke má pití jako zálibu, v tak mladém věku to je, zvláštní. Jeho mluva už je poznamenaná pitím, jenže já nemám sebemenší právo mu v tom bránit.
"Číšník je třeba k tomu aby ti nalil další sklenku, i když muj názor je, že bys měl dát stopku, chtěla jsem si pikecat, ne tě sledovat jak se opíjíš."


Neodolám a nakonec mu stejně řeknu svůj názor na pití, pak zmíní svůj názor na dívky a knihy. Nad tím prvním jen protočím oči, u toho druhého přikývnu.

"Každé období má časový úsek kdy je zájem o něco, prostě boom. Bylo období elfů, upírů, iron menů a xmenů, prostě je fajn vidět tu pestrobarevnost a ano, krom toho, že mě psaní víc než slušně živý, taky mě baví."

Vezmu do ruky sklenku a začnu si s ní pohrávat.

" Já si tam stoupnout , tak je bar hned prázdný ."
Zavtipkuji a zasměji se, popravdě bych asi nedokázala vymyslet jediný postoj, který by i té tyče vypadal dobře.

"To první byl román, to druhé thiller, a tak jsem flexibilní, tady až na tu tyč."

Všimnu si jeho pohledu po té blondýnce a usměji se, pomalu se napiju, "máš rád blondýnky? Číšník? Zajímavé, ale moc tě to nebaví, že? "

//Tanečná sála

Peter

„Ja to nemyslím ja to viem.“ Pousmejem sa a potom som si zo šatne zobrala kabát a potom sme šli s Petrom do baru. Potom sa ma opýtal či to prejdem pešo alebo chcem taxi. Ja som sa len usmiala. „Zvládnem to aj pešo neboj sa.“ Poviem a išli sme do baru. Keď sme tam prišli tak sme vošli dnu a tiež som sa poobzerala ako Peter. Ja som skôr hľadala miesto kde by sme si mohli sadnúť a kde by sme mali trochu súkromie. Peter nakoniec jedno miesto našiel a tak som šla s ním. Kabát som si zavesila na stoličku a sadla som si.

Překvapeně povytáhnu obočí a pohledem sjedu na její dlaň na té mé. Nijak jsem si ale nehodlal stěžovat, náhodou to bylo i příjemné. Po chvilce odlepím oči a pohlédnu na ni. „Na dvacet?“ odhaduji a mhouřím při tom oči. Příjemně voním, jo? uculím se v duchu. Její poslední slova mě ale docela zaujala. Aniž bych odtrhl zrak od ní, už se ptám na její příběh. „Spisovatelka? A o čem píšeš?“ zeptám se překvapivě se zájmem v hlase. Možná jsem na to nevypadal ale já knížky docela rád. „Až to bude bestseller, chci první výtisk s podpisem.“ odfrknu si pobaveně ale nemyslím to nijak zle. Pomalu pozvednu skleničku a znovu si pořádně loknu, jako zkušemý alkoholik.
Navrhuje něco ohledně platby. Alkohol začal účinkovat ve stejnou chvíli. „Co? Aha, hm, jo. Ale já si svoje zaplatím.“ brouknu, jako kdyby to byla urážka, nechat si platit od ženy. Na chvíli se zahledím kamsi za ní, na osvětlenou tyč. Moc dobře jsem věděl k čemu je určena, tak mě zklamalo, že je prázdná. Chvíli na ni hledím, potom ale potřesu hlavou a vrátím se zpět k whisky.

Sjedu si jí pohledem a uculím se. Potom pokrčím rameny a sleduji svou whisky. „Tak alespoň první drink Ti zaplatím, to se sluší, ne?“ optám se. Z dechu začínal být cítit alkohol, zatím jsem se ale zdál jen trochu veselejší, nic víc. Místo toho se na ni překvapeně podívám při její odpovědi. „Vážně? Řekl bych ti míň.“ přiznák. Ještě jsem si dokázal spočítat, že Victorie je o děvet let starší než já. Očividně mi to ale nevadilo, jelikož jsem se znovu napil ze skleničky před sebou.
I její dalśí slova mě překvapí. Chvilku mi trvalo než jsem otázku pochopil, nejspíš to způsobil alkohol.„Chodím do školy.“ přiznám. „Ale vypadám jako bezdomovec, ts? Bydlím na studentských kolejích.“ přikývnu a pohrávám si s prstama na rukou.