Bar
Pozoroval ji. Jednou rukou se opřel znovu o zeď a podepíral tak celé své tělo a druhou ruku měl v kapse u kalhot. Díval se ji do obličeje a prohlížel si ho. TeĎ je u ni mnohem blíž než když byli uvnitř. "Nechceš? ou tvůj život ti vyhovuje, ale co kdybych udělal přesně to co nechceš? Proměnil tě.. olízl si své rty a celou si ji prohlédl. Zajímalo by ho jaká by byla asi její reakce, kdyby se probudila a zjistila, že je upír a ne člověk. Chm zajímavé. "Na oplátku? Brouku měla by jsi být ráda, že tě vůbec nezabiju a nechám si tě na příští setkání. Tvoje krev není vůbec špatná. Zatím tě zabít nechci. Ale pokud si nebudeš dávat pozor na to co říkáš, myslím si že nakonec skončíš tak jak nechceš" zasmál se a zadíval se ji do očí.
Zakloní hlavu a zasměje se, je to velmi zvláštní situace, měla by tady nejspíš klečet na kolenou a prosit o milost a místo toho přemýšlí nad další kapitolou své knihy. Buď je opravdu střelená a nebo má v sobě mnohem víc ze své Rumunské babičky. Když si vzpomene, že stařenka tvrdila, jak ji v žilách koluje kapka Dráculovi krve, má co dělat aby nevybuchla smíchy, ta by se divila, kdyby věděla jak sexy upír může vypadat.
"Brzdi krasavečku, kdybych se chtěla přeměnit možná bych si vybrala někoho jiného, ale kupodivu mi můj život vyhovuje, takže ne díky. Ovšem máme tady jistý zádrhel....ty jsi ochutnal mě, co dostanu na oplátku?"
"Brzdi krasavečku, kdybych se chtěla přeměnit možná bych si vybrala někoho jiného, ale kupodivu mi můj život vyhovuje, takže ne díky. Ovšem máme tady jistý zádrhel....ty jsi ochutnal mě, co dostanu na oplátku?"
Díval se na ni a pobaveně vrtěl hlavou ze strany na stranu. Ona snad chce přeměnit? No pokud by ji přeměnil nejspíš by ji nechal ať na všechno přijde sama. Ano taková svině ona je. Přiblížil se víc k jejímu tělu, přičemž se ji díval do očí a znovu si olízl své rty. "Chceš snad proměnit?" zasmál se. Je jasný, že pokud by chtěla a on ji schválně nechal prosit několik dní, týdnů, může jít za někým jiným. Ale to už mu je jaksi jedno. "Nemáš v sobě moji krev a nejsi mrtvá, takže se neboj upír z tebe nebude." mrkl na ni. "Kráska chce vědět mé jméno. Na to tvé jsem musel dloouho čekat, ale fajn. Když jinak nedáš. Jsem Trevis Reed a to jméno si dobře pamatuj". uchechtl se. Doufá, že se s ní ještě někdy potká, jelikož je dost chutná a byla by škoda kdyby ji nějaký idiot proměnil.
Krátké se zamyslel, ale pak se na Danielle podíval, pozvedl jedno obočí, podíval se na sebe a následně na Danielle. „Já tu víc oblečení mám, ale to bys ty měla plachtu,“ zasmál se tiše. Stejně by nikomu své bolečení nepůjčil, protože by to znamenalo, že by v tom smradlavém tričku od kouře musel jít domu, načichla by mu po tom mikina a musel by prát dvě věci.
Jelikož moc vztahy Danielle neznal - vlastně až na Trevise, o kterém mluvila - pochopil její zavrčení jako nějaký nepřátelský projev proti někomu. Očima se snažil pátrat po baru, aby zjistil, proti komu to tak mohlo být a podle přítomnosti Trevise - kterého sám okrajově znal - pochopil, že to bylo proti němu. „Ten džus nebo whiskey?“ zeptal se. Ale bylo mu jasné, že je myšlena whiskey, jenom rád do lidí rýpal... A zkoušel jejich trpělivost.
„Od kdy?“ povzdechl si. Zhluboka se nadechl, pokrčil rameny a krátce řekl: „Asi od tý doby, co jsem si tady začal připadat jako slovně znásilněnej od jednoho upíra, co si ve víně liboval.“
Jelikož moc vztahy Danielle neznal - vlastně až na Trevise, o kterém mluvila - pochopil její zavrčení jako nějaký nepřátelský projev proti někomu. Očima se snažil pátrat po baru, aby zjistil, proti komu to tak mohlo být a podle přítomnosti Trevise - kterého sám okrajově znal - pochopil, že to bylo proti němu. „Ten džus nebo whiskey?“ zeptal se. Ale bylo mu jasné, že je myšlena whiskey, jenom rád do lidí rýpal... A zkoušel jejich trpělivost.
„Od kdy?“ povzdechl si. Zhluboka se nadechl, pokrčil rameny a krátce řekl: „Asi od tý doby, co jsem si tady začal připadat jako slovně znásilněnej od jednoho upíra, co si ve víně liboval.“
Zasměju se, když si Diany všimnu jak dělá tomu klukovi cucák. Hned za ním vletěla přítelkyně a naštvaně mu ji vlepila, poté hrdě odkráčela. Nezadržím smích a zavrtím pobaveně hlavou. Pak k Dianě nějak dotancuji mezi lidmi a chytím si ji za pas, jinak by si ji chytil někdo jiný. "To teda, asi pět minut," ušklíbnu se a tančím do rytmu nové písničky, která začala hrát. "No, to netuším, každopádně se taky nemůžu ani hnout," poznamenám kysele.
Po chvíli mi chlast stoupne do hlavy ještě víc, než už to bylo, a já si Dianu přitáhnu blíž k sobě. Přitisknu ji na sebe a rty se přisaju na ty její, začnu ji líbat. Přidržuju si ji, aby mi neutekla. Teď už ne. Jasně, byla to moje studentka, ale už není, takže se fakt nemusím ničeho bát. Ne že bych se normálně bál, ale problémy nepotřebuju, že.
Po chvíli mi chlast stoupne do hlavy ještě víc, než už to bylo, a já si Dianu přitáhnu blíž k sobě. Přitisknu ji na sebe a rty se přisaju na ty její, začnu ji líbat. Přidržuju si ji, aby mi neutekla. Teď už ne. Jasně, byla to moje studentka, ale už není, takže se fakt nemusím ničeho bát. Ne že bych se normálně bál, ale problémy nepotřebuju, že.
Přikývnu a uchechtnu se. Sleduji ho, když si hází s tou flaškou a pak když mi nalévá další pití. Vděčně přikývnu a hned usrknu. Asi bych to neměla míchat, ale co. "Díky," pousměju se.
"To bych mohla," odvětím, "ale žádné oblečení tu nemám," pokrčím rameny. Pak se zeptá, proč jsem sem přišla a správně tipne, že jsem nešla za ním. Pokrčím rameny a prudce se otočím, když ucítím Trevise. No to snad není pravda! Narovnám se a nespokojeně zavrčím. Tak já se klidím do baru, abych ho neměla na očích a on sem zase přijde?! Dobře, dokud si mě nebude všímat, bude to snad v pohodě. Nemůžu si ale nevšimnout jeho velice zdvořilých slov k té dívce. Protočím oči a kopnu do sebe to pití. "Ještě jedno prosím," pokynu tiše Mikelovi a zavrtím hlavou nevěřícně. To je fakt takovej pablb!
"Odkdy tak nemáš rád víno?" zeptám se, protože se snažím odpoutat svou pozornost od Trevise. Mh, moc mi to nejde. Myslí si, že jsem jenom děcko a já bych mu nejradši za to urvala hlavu. Bezcitně. Jenže Vianne ho má ráda, napomene mě můj vnitřní hlas a já na chvilku zavřu oči. Vydechnu. Jo, z nějakého důvodu jo.
"To bych mohla," odvětím, "ale žádné oblečení tu nemám," pokrčím rameny. Pak se zeptá, proč jsem sem přišla a správně tipne, že jsem nešla za ním. Pokrčím rameny a prudce se otočím, když ucítím Trevise. No to snad není pravda! Narovnám se a nespokojeně zavrčím. Tak já se klidím do baru, abych ho neměla na očích a on sem zase přijde?! Dobře, dokud si mě nebude všímat, bude to snad v pohodě. Nemůžu si ale nevšimnout jeho velice zdvořilých slov k té dívce. Protočím oči a kopnu do sebe to pití. "Ještě jedno prosím," pokynu tiše Mikelovi a zavrtím hlavou nevěřícně. To je fakt takovej pablb!
"Odkdy tak nemáš rád víno?" zeptám se, protože se snažím odpoutat svou pozornost od Trevise. Mh, moc mi to nejde. Myslí si, že jsem jenom děcko a já bych mu nejradši za to urvala hlavu. Bezcitně. Jenže Vianne ho má ráda, napomene mě můj vnitřní hlas a já na chvilku zavřu oči. Vydechnu. Jo, z nějakého důvodu jo.
Stála tam, stále čekala co s ní to kousnutí udělá a když pronesl slova o saku jen se na něj tak zvláštně podívala 
.
"Pokud jsi očekával něco jiného a má reakce tě zklamala, nic s tím neudělám, ale sako ti čistit nebudu.Možná kdybychom se potkali včera, s křikem a hrůzou bych se snažila utéct, protože do včerejška jsem o upírech jen psala, je zvláštní že žena jako já, potká v jednom dni dva upíry, ale mám pocit, že tohle město mne ještě hodně překvapí. A teď, na chvíli se odmlčí a prsty se dotkne poraněného krku.
"Možná bys mi mohl říct své jméno a co se stane? Nic, zemřu nebo ze mne bude to co z tebe? "
."Pokud jsi očekával něco jiného a má reakce tě zklamala, nic s tím neudělám, ale sako ti čistit nebudu.Možná kdybychom se potkali včera, s křikem a hrůzou bych se snažila utéct, protože do včerejška jsem o upírech jen psala, je zvláštní že žena jako já, potká v jednom dni dva upíry, ale mám pocit, že tohle město mne ještě hodně překvapí. A teď, na chvíli se odmlčí a prsty se dotkne poraněného krku.
"Možná bys mi mohl říct své jméno a co se stane? Nic, zemřu nebo ze mne bude to co z tebe? "
Tušila, že konverzace tady s tímhle bude asi ještě zajímavá. Pokrčila rameny nad jeho otázkou ohledně páry v postele a mírně se na něj ušklíbla. "Zatím si nikdo nestěžoval." Odpověděla a sebevědomě se sjela pohledem. "Ale nech toho, zas takovej krasavec nejseš a nevypadáš zrovna na to, že bys měl něco vydržet." Řekne mu bez nějakého ostýchání a dalo by se to brát i jako rýpání. No co, jí to potíže nečiní. Řekne to, co má na jazyk.
Nijak už neřeší to ohledně přezdívek a jmen. Zbytečné téma, jsou přece mnohem zajímavější věci, o kterých se dá bavit.
Když se jí z Jamesovi strany dostane souhlasu ohledně vyvraždění upírů, mírně se ušklíbne a snad poprvé opravdu zaujatě na něj pohlédne. "Je spousta způsobů, jak je zničit." Nadhodí a se zamyšleným výrazem zatočí s alkoholem ve skleničce. Po otázce, kolik těchto bestií už zabila, pokrčí rameny. "Tolik, že se to už nedá spočítat." Odpověděla naprosto klidně, ale zato vážně. Při debatě o upírech se musí opravdu držet. Stiskla čelisti a při nádechu ji do nosu udeřilo několik, právě upířích, pachů. Jeden z nich dobře znala. Do hajzlu... Zamračeně upřela pohled směrem ven ze salónku a zavrčela. Ještěže jsou tu tak zalezlí. "Nevěděla. Nijak jsem se o ně nezajímala, prostě nic jiného než zabíjení si nezaslouží, tečka." Odpověděla naprosto vážně a s chladným výrazem ve tváři. Nemůže přiznat, že jednou trochu ujela a vlezla do postele s upírem. S Trevisem. To se nikdo nesmí dozvědět! "Každopádně... musíme něco vymyslet... chci je vidět trpět." Škodolibě se zasmála a upila opět trochu ze své skleničky. Zabíjení jen tak už je ohrané... chtělo by to vymyslet něco lepšího... aby fakt trpěli!
Nijak už neřeší to ohledně přezdívek a jmen. Zbytečné téma, jsou přece mnohem zajímavější věci, o kterých se dá bavit.
Když se jí z Jamesovi strany dostane souhlasu ohledně vyvraždění upírů, mírně se ušklíbne a snad poprvé opravdu zaujatě na něj pohlédne. "Je spousta způsobů, jak je zničit." Nadhodí a se zamyšleným výrazem zatočí s alkoholem ve skleničce. Po otázce, kolik těchto bestií už zabila, pokrčí rameny. "Tolik, že se to už nedá spočítat." Odpověděla naprosto klidně, ale zato vážně. Při debatě o upírech se musí opravdu držet. Stiskla čelisti a při nádechu ji do nosu udeřilo několik, právě upířích, pachů. Jeden z nich dobře znala. Do hajzlu... Zamračeně upřela pohled směrem ven ze salónku a zavrčela. Ještěže jsou tu tak zalezlí. "Nevěděla. Nijak jsem se o ně nezajímala, prostě nic jiného než zabíjení si nezaslouží, tečka." Odpověděla naprosto vážně a s chladným výrazem ve tváři. Nemůže přiznat, že jednou trochu ujela a vlezla do postele s upírem. S Trevisem. To se nikdo nesmí dozvědět! "Každopádně... musíme něco vymyslet... chci je vidět trpět." Škodolibě se zasmála a upila opět trochu ze své skleničky. Zabíjení jen tak už je ohrané... chtělo by to vymyslet něco lepšího... aby fakt trpěli!
No nakonec si o svoje sáčko její krví ušpiní. Bude ho muset dát do čistírny. Ty lidi si ho už pamatují. Je tam docela často.
Poté co se od ní hlavou trochu odtáhl, několik kapek krve mu sjelo po bradě a rovnou na sáčko. Divné. Normálně když toto udělá ta osoba řve, ječí a snaží se útéct a ona je jako kdyby se zastavil čas, akorát že mrká. Poté co se mu konečně představila se pousmál a olízl si své rty. "Vidíš, že to nebylo tak těžké. A to jsem si kvůli tomu tvému divadélku, musel ušpinit nové sako." zavrtěl do strany několikrát hlavou a šibalsky se přitom usmíval. Vážně to nechápal. A to se těšil, že bude nějaké vzrůšo.
Poté co se od ní hlavou trochu odtáhl, několik kapek krve mu sjelo po bradě a rovnou na sáčko. Divné. Normálně když toto udělá ta osoba řve, ječí a snaží se útéct a ona je jako kdyby se zastavil čas, akorát že mrká. Poté co se mu konečně představila se pousmál a olízl si své rty. "Vidíš, že to nebylo tak těžké. A to jsem si kvůli tomu tvému divadélku, musel ušpinit nové sako." zavrtěl do strany několikrát hlavou a šibalsky se přitom usmíval. Vážně to nechápal. A to se těšil, že bude nějaké vzrůšo.
Popravdě čekala všechno, vztek, smích, ignoraci, ale to, že se během vteřiny objeví venku a na krku ucítí štípnutí, bude se dívat do tváře upíra, to nečekala ani náhodou.
Vzpomněla si na noc v domě Nathaniela a na svou nedůvěru, teď už je jasné, že upíři existují.
S námahou se nadechne, kupodivu nemá strach, ale to je u ní tak vždy, ve chvíli kdy by se logicky měla bát a utíkat, nastoupí zvědavost. Kousl ji upír, zemře? Změní se?
"Jmenuji se Victorie....", bylo jediné co dokázala říct, fascinována pohledem na jeho tvář.
Vzpomněla si na noc v domě Nathaniela a na svou nedůvěru, teď už je jasné, že upíři existují.
S námahou se nadechne, kupodivu nemá strach, ale to je u ní tak vždy, ve chvíli kdy by se logicky měla bát a utíkat, nastoupí zvědavost. Kousl ji upír, zemře? Změní se?
"Jmenuji se Victorie....", bylo jediné co dokázala říct, fascinována pohledem na jeho tvář.
Díval se kolem sebe po lidech a popíjel bourbon. Když v tom najednou se kolem něho začalo něco dít. Samozřejmě na sobě nedával nic znát, prostě se jen díval a čekal co z té ženské vyjde. Poté co skočila se svým proslovem, ujistil se, že na ně nikdo nekouká a ve vteřině ji chytil a objevil se s ní venku, za budovou, kde bylo ticho, trochu větší tma. Přitiskl ji ke zdi, chytil ji pod krkem. Koukal se na ni a když se mu změnil obličej zakousl se do jejího krčku. Po té co si z ní vytáhl pár kapek krve se odtáhl. "Varoval jsem tě" řekl přičemž měl pořád upíří obličej.
Victorie si pohladila místo kde ji držel a na jeho slova nic neřekla, viděla, že boj o židli byl k ničemu a v očích ji zajiskřilo. Počkala až se opře o sloup a kývla na barmana, chvíli mu něco šeptala, zdálo se že váhá, ale podmanivý úsměv a bankovka jako všimné, zapůsobilo.
Victorie začala nosit veškeré barové židle a stavět je do kruhu kolem toho frajera, když má hotovo postaví se na volnou židli a melodickým hlasem pronesek k lidem v baru.
"Dámy a pánové, omluvte krátké vyrušení, ale dovoluji si Vás upozornit na nebezpečí úrazu při použití barové židle, všechny jsou rezervovány. Případné zabrání židličky by mohlo mít za následek výbuch vzteku, ztrátu sebeovládání a pošramocení ega pána v kruhu židliček, všem děkuji za pochopení."
Je ji jedno zda ji slyší jeden či sto lidí, při posledních slovech se už otřásá smíchy.
"Nějak neumím držet jazyk za zuby...krasavče."
Victorie začala nosit veškeré barové židle a stavět je do kruhu kolem toho frajera, když má hotovo postaví se na volnou židli a melodickým hlasem pronesek k lidem v baru.
"Dámy a pánové, omluvte krátké vyrušení, ale dovoluji si Vás upozornit na nebezpečí úrazu při použití barové židle, všechny jsou rezervovány. Případné zabrání židličky by mohlo mít za následek výbuch vzteku, ztrátu sebeovládání a pošramocení ega pána v kruhu židliček, všem děkuji za pochopení."
Je ji jedno zda ji slyší jeden či sto lidí, při posledních slovech se už otřásá smíchy.
"Nějak neumím držet jazyk za zuby...krasavče."
Ještě ji víc stiskl ruku. "Pro příště raději drž jazyk za zuby" mrkl na ni a její ruku, za kterou ji silně držel ji pustil. RUku svoji zandal do kapsy a koukal se na ni s úsměve. Poté vzal sklenku bourbonu, ten dopil a vzal si sklenku s bourbonem od ní. Ušklíbl se a šel od baru s jednou rukou v kapse, ve druhé držel sklenku. Rozešel se k jednomu sloupu u kterého si stoupl a po chvíli i opřel. Věděl co právě teď udělal, věděl že právě málem zabil barmana jen proto že mu sedí na místě a nechce si odsednout a ani si tam nesedne po tom všem. Byl to účel. Jen aby ji trochu ukázal kdo je kdo.
Když se chce vzdálit ucítí na zápěstí pevné sevření a je otočena tak aby stála tváří tvář tomu egoistickému frajírkovi. Sjede pohledem na jeho prsty a pak se mu zadívá do očí.
Dobrá, přičte mu k dobru, že si všiml narážky na natvrdlost, ale to jak ji brání v pohybu se ji nelíbí.
"Tak brzdi krasavče nikdo ti nebrání, ale bylo by milé kdyby jsi mě pustil, dosáhl jsi svého ne?"
Pousměje se a pokusí se ruku uvolnit.
Dobrá, přičte mu k dobru, že si všiml narážky na natvrdlost, ale to jak ji brání v pohybu se ji nelíbí.
"Tak brzdi krasavče nikdo ti nebrání, ale bylo by milé kdyby jsi mě pustil, dosáhl jsi svého ne?"
Pousměje se a pokusí se ruku uvolnit.
Koukal se na ni a usmál se nad tím když slézala ze židle. On prostě vždycky vyhraje. I v takové kravině. "Vidíš že to jde" ušklíbl se a to jak je ta židle natvrdlá stejně jako on, za to ji chytil za ruku a otočil tak k sobě když si chtěla jít sednout na jinou židli. "Tak hele zase bych brzdil krásko" mrkl na ni. Vypadal v klidu a taky byl. Jen ji chtěl upozornit, co si dovolit může a co ne. Zajímalo by ho jak se tahle člověčina jmenuje. Ano člověčina. V duchu se nad tím nazváním musel zasmát . Docela vtipná přezdívka. Díval se ji do očí a usmíval se.