Bar
„Já vim a jsem za to strašně rád,“ poznamenal se svou sklenicí vody v ruce a rázem zmlknul. „Dobře,“ odsouhlasil. Ostatně toho chlapa neznal, tak neměl potřebu se o něm bavit.
Trochu mu připadalo, že rejpe do vosího hnízda. „Neštvi mě... Moc dobře vim, že pivo teď nesmim, ale doma si to vynahradim i z úroky,“ poukázal na ni prstem, ale pak zvedl svou skleničku, i když to bylo spíše smutné než slavností, když ani v té chvíli se nemohl napít a přemýšlel, co vlastně tak úžasného se stalo.
„Na to, že nepříjemní lidé se nevyskytují v baru...?“ dopověděl s malým otazníkem na konci. Moc si tím jistý nebyl, ale v podstatě bylo co oslavovat. On tam neměl hrabě Dráculu a ona Trevise... Výhra pro oba dva?
Trochu mu připadalo, že rejpe do vosího hnízda. „Neštvi mě... Moc dobře vim, že pivo teď nesmim, ale doma si to vynahradim i z úroky,“ poukázal na ni prstem, ale pak zvedl svou skleničku, i když to bylo spíše smutné než slavností, když ani v té chvíli se nemohl napít a přemýšlel, co vlastně tak úžasného se stalo.
„Na to, že nepříjemní lidé se nevyskytují v baru...?“ dopověděl s malým otazníkem na konci. Moc si tím jistý nebyl, ale v podstatě bylo co oslavovat. On tam neměl hrabě Dráculu a ona Trevise... Výhra pro oba dva?
Ušklíbnu sem když se snaží ještě něco namítnout poté, co se svými rty přisaju na ty její. Začnu ji líbat a rukama sjedu na její zadek, zmáčknu ho. Přitisknu ji na sebe blíž tak, aby mohla cítit tu bouli, co se mi pomalu, ale jistě tvoří v kalhotách a je čím dál tím větší. Skousnu její ret a zatahám za něj lidskými zuby, abych jí neublížil. Ještě se do toho stíhám pohupovat do rytmu tý písničky, co právě hraje. Není to ploužák, ale ani dubstep, takže to jde v pohodě.
Chvíli takhle vydržím, ale pak se odtáhnu a chytím ji za ruku. Dojdu s ní k baru a sednu si, ji nechám stát. Gentleman největšího kalibru, já vím. Zato si ji ale přitáhnu k sobě, mezi nohy a začnu ji zase líbat. Rukama jí držím za zadek a mačkám ho.
Chvíli takhle vydržím, ale pak se odtáhnu a chytím ji za ruku. Dojdu s ní k baru a sednu si, ji nechám stát. Gentleman největšího kalibru, já vím. Zato si ji ale přitáhnu k sobě, mezi nohy a začnu ji zase líbat. Rukama jí držím za zadek a mačkám ho.
"Hmm, škoda, tak snad jindy," uchechtnu se nevinně a napiju se. "Ne, můj bratr má krátké vlasy a..." Nakrčím čelo. "Nechci se o něm bavit," zavrčím nespokojeně, myslím to naprosto vážně. Možná, kdybych byla střízlivá a měla se o tom bavit třeba s Vianne, tak bych to tak zuřivě nezatlačovala pryč, ale teď? Nechci na něj myslet, ani v nejmenším.
"Jasně," uculím se, když řekne, že si na to připijeme. "Škoda, že nemůžeš to pivo," zamumlám a sleduji ho, jak vyndá flašku whiskey a nalije mi do skleničky. Zasměju se jeho další poznámce. "Haha," ušklíbnu se a zvednu skleničku... "Takže na...?" řeknu a nechám ho doplnit, na co teda vlastně připíjíme, protože můj opilý mozeček to už zase zapomněl. Možná mi ani nerozuměl, protože čím víc mám v hlavě alkoholu, tím silnější mám svůj francouzský přízvuk, který postupně přechází až do samotné francouzsštiny a já už to ani nezvládám kontrolovat.
"Jasně," uculím se, když řekne, že si na to připijeme. "Škoda, že nemůžeš to pivo," zamumlám a sleduji ho, jak vyndá flašku whiskey a nalije mi do skleničky. Zasměju se jeho další poznámce. "Haha," ušklíbnu se a zvednu skleničku... "Takže na...?" řeknu a nechám ho doplnit, na co teda vlastně připíjíme, protože můj opilý mozeček to už zase zapomněl. Možná mi ani nerozuměl, protože čím víc mám v hlavě alkoholu, tím silnější mám svůj francouzský přízvuk, který postupně přechází až do samotné francouzsštiny a já už to ani nezvládám kontrolovat.
Sladce se na ní usměje. ,,Milá zlatá, netušíš, jakou mám výdrž, nebo jaký jsem, tak se tady nesnaž dělat, jako že víš" Poučí jí a nenechá se v žádném případě vykolejit. Na její hlavu už si zvykl, musel. Když něco, tak jí jí prostě podpálí. Pak už by její blond vlasy neměla a byl by pokoj. Raději s ní pak musí souhlasit ohledně upírů. Je to hnusná havěť, která se prostě musí vyhubit. Kdyby upíři neexistovali, byl by pokoj. ,,Ale nejlepší je pomalu, aby ty bestie trpěly" Řekne skoro až slastně při té představě. Prostě je nenávidí, nemůže za to. Když se jí zeptá na zabíjení upírů, naštěstí se v ní nemýlil a opravdu jich hodně zabila. ,,To jsem rád"Pronese skoro až pyšně. On je opravdu rád, když někdo z jeho druhu jde proti upírům. On sám jich hodně zabil, ale nebude se jí raději zmiňovat o zabíjení žen, tohle o něm prostě nemusí nikdo vědět. Jsou věci, které si nechá jen ve svojí hlavě. Řekne jí zajímavost a podívá se směrem, kterým ona. ,,Doufám, že se vztekáš jen proto, že tady přišel páchnoucí upír" Upozorní jí, ani neví, že spolu něco měli, nenapadlo by ho to, při té její nenávisti. Kdyby se mu svěřila, nejspíše by u něj dost klesla. ,,Tak mi řekni, co chceš vymyslet, když ty potvory jsou chráněné tímhle městem?" Ušklíbne se a pokrčí rameny. Je z toho znechucený, ale zase se mu nechce opouštět právě nově nalezené místo, tak se s tím asi bude muset smířit, i když ho to dost štve. To už ale dopije svojí skleničku a podívá se na Ainu. ,,Nějak mě to tady už nebaví, páchne to tady upírama. Asi se přemístím. Jdeš někam se mnou nebo budeš dělat stále nepřístupnou?" Je mu to vlastně tak nějak i jedno, jestli půjde a nebo ne, to je její věc. On jen musí z tadyma vypadnout, nerad je zavřený na jednom místě s pachem upírů.
Zasmála jsem se nad jeho určení času. Byla to pravda. Měli jsme asi pět minut, na to abychom si někoho našli, trochu ho zneužili a pak se zase vrátili zpátky k sobě. Noel si mě chytnul za pas a já už začínala něco tušit. Ano. Jen začínala, protože mi spoustu věci nedochází.
„A teď už se ani nikam hnout nesmíš."Obrátila jsem se k němu a chtěla mu něco říct, ale v tu chvíli jsem ucítila jejo rty na svých. Zajela jsem mu svými prsty do vlasů a prodloužila polibek. Usmála jsem se mu do rtů a druhou rukou jsem se mu zahákla zezadu za pás.
„A teď už se ani nikam hnout nesmíš."Obrátila jsem se k němu a chtěla mu něco říct, ale v tu chvíli jsem ucítila jejo rty na svých. Zajela jsem mu svými prsty do vlasů a prodloužila polibek. Usmála jsem se mu do rtů a druhou rukou jsem se mu zahákla zezadu za pás.
„Bohužel, pracovní doba,“ povzdechl si. A na džus zrovna neměl chuť, takže to odmítnul nesouhlasným zakroucením hlavy. A nechtěl si u nikoho navíc dělat dluhy, to by mu ještě tak chybělo.
„Jo. Pokud teda ten hrabě Drácula nebyl tvůj bratr,“ zamračil se podezíravě, přičemž i krátce našpulil rty, ale pak nad tím zakroutil hlavou. „Ale nebyli byste si tím pádem ani trochu podobní, takže to je asi blbost... naštěstí.“ Poslední slovo dodal až po krátké odmlce, aby tomu dal trochu větší důraz, že je to sakra dobře, že nejsou příbuzní. Kdyby byli a Danielle by mu to vyžvanila... Umřel by. A možná i doopravdy.
„A na to si připijeme...? Já vodou a ty velkou whiskey?“ zeptal se a pozvedl její prázdnou skleničku a zároveň svojí trapnou vodu, jestli to tak nějak přijme. S jejím rozkazem položil láhev s tichým žuchnutím na pul, následně nalil do její skleničky, zkontroloval obsah, zamračil se a zamumlal: „Jestli to do tý doby nevypiješ...“
„Jo. Pokud teda ten hrabě Drácula nebyl tvůj bratr,“ zamračil se podezíravě, přičemž i krátce našpulil rty, ale pak nad tím zakroutil hlavou. „Ale nebyli byste si tím pádem ani trochu podobní, takže to je asi blbost... naštěstí.“ Poslední slovo dodal až po krátké odmlce, aby tomu dal trochu větší důraz, že je to sakra dobře, že nejsou příbuzní. Kdyby byli a Danielle by mu to vyžvanila... Umřel by. A možná i doopravdy.
„A na to si připijeme...? Já vodou a ty velkou whiskey?“ zeptal se a pozvedl její prázdnou skleničku a zároveň svojí trapnou vodu, jestli to tak nějak přijme. S jejím rozkazem položil láhev s tichým žuchnutím na pul, následně nalil do její skleničky, zkontroloval obsah, zamračil se a zamumlal: „Jestli to do tý doby nevypiješ...“
"Tak tě na něj pozvu. Koupila bych ti pivo, ale to asi nemůžeš, co?" ušklíbnu se a pokrčím rameny. Sleduji ho, vypadá, že by se taky rád napil. Jo chlape, tak to ti nezávidím, pomyslím si trošku ironicky.
"Aha, wau. To jde?" zasměju se. "Drácula, co se jmenoval jako můj bratr?" povytáhnu jedno obočí a odfrknu si. "Jo, tak toho mi taky nepřipomínej," zavrtím hlavou a napiju se, teď myslím svého bratra. "Takže je to ten, jak jsme se bavili i minule?" vzpomenu si. Myslím, že jsme se o něčem takovém bavili, ale nejsem si úplně jistá. Jo, to ten alkohol.
Už jsem dost v náladě, a tak se jen uchechtnu. "Trevis vypadnul," řeknu nahlas a s úlevou. Pak se zeptá, jestli celou láhev. "Jakobych byla alkoholik, haha," podívám se na něj jakože serisously?. Zasměju se a kývnu. "Víš co? Proč ne, klidně," pokrčím rameny a skousnu si ret. Možná by za to stál. Jaká škoda, že není na holky... Teď myslím Mikela, ne tu whiskey! "Zbytek si vezmu domů, nebo to dopijem spolu," pokrčím rameny.
"Aha, wau. To jde?" zasměju se. "Drácula, co se jmenoval jako můj bratr?" povytáhnu jedno obočí a odfrknu si. "Jo, tak toho mi taky nepřipomínej," zavrtím hlavou a napiju se, teď myslím svého bratra. "Takže je to ten, jak jsme se bavili i minule?" vzpomenu si. Myslím, že jsme se o něčem takovém bavili, ale nejsem si úplně jistá. Jo, to ten alkohol.
Už jsem dost v náladě, a tak se jen uchechtnu. "Trevis vypadnul," řeknu nahlas a s úlevou. Pak se zeptá, jestli celou láhev. "Jakobych byla alkoholik, haha," podívám se na něj jakože serisously?. Zasměju se a kývnu. "Víš co? Proč ne, klidně," pokrčím rameny a skousnu si ret. Možná by za to stál. Jaká škoda, že není na holky... Teď myslím Mikela, ne tu whiskey! "Zbytek si vezmu domů, nebo to dopijem spolu," pokrčím rameny.
„Nechci za něj platit,“ zamumlal posmutněle. Už by vážně ocenil konec směny, aby do sebe mohl kopnout pivo nebo něco silnějšího a nemusel u toho jenom ostatní sledovat. Těžký život barmana, povzdechl si sklesle. Hladinu alkoholu měl už snad v mínusu.
„Asi nějak tak,“ přitakal s úsměvem. „Ten chlap byl navíc strašně děsivej... Takovej hrabě Drácula,“ ušklíbl se. „A jmenoval se jako tvůj bratr...,“ dodal, ale po minulém setkání se už ujistil, že její bratr to vážně nebyl, protože neměl dlouhé vlasy. Díky Bohu. Nebo díky tomu, co rozhodovalo o těhle věcech.
„Co konečně?“ nechápal, ale kouknul se na opět prázdnou sklenku, poukázal na ni a zeptal se: „Ještě jednu...? Láhev?“ Nemohl si odpustit menší provokaci v tom, že dělal z Danielle alkoholika.
„Asi nějak tak,“ přitakal s úsměvem. „Ten chlap byl navíc strašně děsivej... Takovej hrabě Drácula,“ ušklíbl se. „A jmenoval se jako tvůj bratr...,“ dodal, ale po minulém setkání se už ujistil, že její bratr to vážně nebyl, protože neměl dlouhé vlasy. Díky Bohu. Nebo díky tomu, co rozhodovalo o těhle věcech.
„Co konečně?“ nechápal, ale kouknul se na opět prázdnou sklenku, poukázal na ni a zeptal se: „Ještě jednu...? Láhev?“ Nemohl si odpustit menší provokaci v tom, že dělal z Danielle alkoholika.
"Ne, fakt nechci, ten si vem klidně ty," mávnu nad tím rukou a vezmu si od něj whiskey. Napiju se a vydechnu. Přivřu oči, chci si alespoň na chvíli odpočinout a stejně se mi to nepovede. Vidím to na masáž nebo tak.
"Nekontaktní znásilnění?" zasměju se. Vážně mě baví jeho výrazy. Teda, ne v tom zlém smyslu, musí být blbý pocit, když je tu skoro jediný gay. Z těch lidí co jsem potkala nebo o nich slyšela, jinak samozřejmě nevím. Usrknu si z whiskey a koukám na něj.
Ušklíbnu se. "No, to snad radši ne." Rozhlédnu se, všimnu si, že Trevis zmizel. Nahlas vydechnu. "Konečně," ušklíbnu se kysele a kopnu do sebe zbytek bourbonu na ex. Šla bych si zatancovat, ale nemám s kým. Mikel nemůže a ani by nešel, sama se tam plazit nechci... achjo.
"Nekontaktní znásilnění?" zasměju se. Vážně mě baví jeho výrazy. Teda, ne v tom zlém smyslu, musí být blbý pocit, když je tu skoro jediný gay. Z těch lidí co jsem potkala nebo o nich slyšela, jinak samozřejmě nevím. Usrknu si z whiskey a koukám na něj.
Ušklíbnu se. "No, to snad radši ne." Rozhlédnu se, všimnu si, že Trevis zmizel. Nahlas vydechnu. "Konečně," ušklíbnu se kysele a kopnu do sebe zbytek bourbonu na ex. Šla bych si zatancovat, ale nemám s kým. Mikel nemůže a ani by nešel, sama se tam plazit nechci... achjo.
„Tak teda jedna whiskey... Fakt nechceš ještě jeden džus?“ zeptal se, ale to byla už vážně jenom zkouška toho, kolik toho potřebuje na to, aby ho zabila na místě. Raději však jednu whiskey připravil, aby svůj život neukončil uprostřed směny... Kdo by to sakra uklízel?!
„Když nad tim tak přemýšlim... No... Spíš to bylo nekontaktní znásilnění... Blbá zkušenost,“ zakroutil hlavou, ale pokusil se tomu i lehce zasmát. Zase tak hrozný to nebylo, i když bylo pravdou, že tu osobu už znova nechtěl potkat. Nebylo mu příjemný, jak na něho mluvil. Nebo když se ho dotkl, i když to bylo přes rukavice... Sakra nepříjemná věc. „každopádně to je zajímavá věc... někdy to zkus!“ zasmál se tiše. Nikomu samozřejmě nedoporučoval znásilňovat ostatní.
„Když nad tim tak přemýšlim... No... Spíš to bylo nekontaktní znásilnění... Blbá zkušenost,“ zakroutil hlavou, ale pokusil se tomu i lehce zasmát. Zase tak hrozný to nebylo, i když bylo pravdou, že tu osobu už znova nechtěl potkat. Nebylo mu příjemný, jak na něho mluvil. Nebo když se ho dotkl, i když to bylo přes rukavice... Sakra nepříjemná věc. „každopádně to je zajímavá věc... někdy to zkus!“ zasmál se tiše. Nikomu samozřejmě nedoporučoval znásilňovat ostatní.
Poté co od ní odkráčel s úsměvem na tváři zmizel. Věří, že se s ní ještě někdy potká, on takové štěstí má. Zasmál se nad tím a vrátil se zpět do svého domu, chvilku šel normálně jako obyčejný člověk ale poté se tam ve vteřině přemístil. Díky upíří rychlostí. Zavřel za sebou dveře, nalil si whisky a poté zamířil do svého pokoje, kde si hodil sprchu a na chvíli si lehnul.
-> PRYČ
-> PRYČ
Zakloní hlavu a do ticha se rozezní tlumený chraptivý smích, "ano věřím, že bys toho byl schopný, některé věci se neposlouchají zrovna nejlíp."
Nejspíš ji už neslyšel, vzdaloval se od ní krok za krokem. Na chvíli zavřela oči a bylo jasné, že potřebuje ještě panáka. Nebylo jasné zda Reed zamíří zpět do baru, ale celkem ji to bylo jedno.
Nejspíš šel hledat nějakou povolnější pipku která se mu rozplyne u nohou.
Odlepila se od zdi, ještě si sáhla na krk, ale zdá se, že jediné stopy činu nese Reedovo sáčko, ušklíbne se dobře mu tak.
S úsměvem na rtech zapluje zpět do baru, uklidí barové židličky a omluvně se usměje na barmana.
"Ještě jednu dvojitou skotskou a...lepší společnost prosím."
Prohodí pobaveně, i když v jádru musí uznat, že když by člověk z Reeda omlátil tu aroganci, nemusel by být špatný.
Nejspíš ji už neslyšel, vzdaloval se od ní krok za krokem. Na chvíli zavřela oči a bylo jasné, že potřebuje ještě panáka. Nebylo jasné zda Reed zamíří zpět do baru, ale celkem ji to bylo jedno.
Nejspíš šel hledat nějakou povolnější pipku která se mu rozplyne u nohou.
Odlepila se od zdi, ještě si sáhla na krk, ale zdá se, že jediné stopy činu nese Reedovo sáčko, ušklíbne se dobře mu tak.
S úsměvem na rtech zapluje zpět do baru, uklidí barové židličky a omluvně se usměje na barmana.
"Ještě jednu dvojitou skotskou a...lepší společnost prosím."
Prohodí pobaveně, i když v jádru musí uznat, že když by člověk z Reeda omlátil tu aroganci, nemusel by být špatný.
Pohledem se jen přesunul na její rty a poté se ji podíval do očí, přičemž měl úsměv na tváři. Poslouchal ji co mu říká a když konečně skončila se svým proslovem, už ji chtěl něco říct, ale v tom mu přejela po jeho rtu. uchechtl se a stiskl zuby k sobě jako by ji chtěl kousnout. Poté se nahnul on k ní a ušklíbl se. "Pozor abych v tom autě třeba neseděl já" přejel lehce svými rty přes ty její a poté se odtáhl, utřel si svoji pusu, otočil se a šel od ní s úsměvem na tváři. Měla by si dávat pozor aby nakonec v tom autě opravdu neseděl a nebo tu bombu ji nehodil pod nohy on.
Nakloní se k němu, velmi zblízka, tak zblízka, že může cítit její dech na rtech, vůni jasmínu promluví.
" Reede, povím ti tajemství, nejsi jediný chlap ve vesmíru, nejsi jediný upír a svět se netočí kolem Tebe i když by sis to jistě přál. Víš beru život tak jak je, nevím zda až půjdu přes silnici nepřijede auto a nepřejede mě, nevím zda někde nějaký magor nepoloží bombu a nevím zda se nějaký upír nerozhodne ukončit mé žití. To jsou věci, které neovlivním, co ovlivnit můžu jsou mé emoce. Nebojím se tě i když bych měla, možná by jsi se měl bát ty, kdo ví."
Palcem mu přejede po spodním rtu a zase se narovná.
" A nemyslím, že by se mi líbilo dělat někomu chodící nápojový automat."
" Reede, povím ti tajemství, nejsi jediný chlap ve vesmíru, nejsi jediný upír a svět se netočí kolem Tebe i když by sis to jistě přál. Víš beru život tak jak je, nevím zda až půjdu přes silnici nepřijede auto a nepřejede mě, nevím zda někde nějaký magor nepoloží bombu a nevím zda se nějaký upír nerozhodne ukončit mé žití. To jsou věci, které neovlivním, co ovlivnit můžu jsou mé emoce. Nebojím se tě i když bych měla, možná by jsi se měl bát ty, kdo ví."
Palcem mu přejede po spodním rtu a zase se narovná.
" A nemyslím, že by se mi líbilo dělat někomu chodící nápojový automat."
"Ne, v pohodě, neobtěžuj se. Stejně brzy vypadnu," procedím mezi zuby. Dnešní den byl už dost zvláštní a hloupý, ještě scházelo, aby mi ho zkazil někdo další. A nebo někdo znovu. "Whiskey," přikývnu Mikelovi. V tu chvíli mi ani nedojde, že jen zkouší mou trpělivost. Které dnes už moc nemám, ale, heh, na něj bych stejně asi nedokázala být zlá.
Zeptám se Mikela na dost debilní otázku a vlastně ani neočekávám odpověď, přeci jen, nic mi do toho není. On se ale rozhodne odpovědět. Podepřu si hlavu rukou, jelikož jsem v náladičce, a poslouchám. Pak se uchechtnu. "Slovně znásilněnej? A to se dělá jako jak?" nakloním hlavu na stranu nechápavě. Ano, ano, už teď přestávám chápat věci okolo. A jsem tak trošku mimo. Uchechtaná, opilá Danielle, to se moc často nevidí...
Zeptám se Mikela na dost debilní otázku a vlastně ani neočekávám odpověď, přeci jen, nic mi do toho není. On se ale rozhodne odpovědět. Podepřu si hlavu rukou, jelikož jsem v náladičce, a poslouchám. Pak se uchechtnu. "Slovně znásilněnej? A to se dělá jako jak?" nakloním hlavu na stranu nechápavě. Ano, ano, už teď přestávám chápat věci okolo. A jsem tak trošku mimo. Uchechtaná, opilá Danielle, to se moc často nevidí...