Bar
Seděla u baru a přemýšlela o podivném setkání, na sobě černé triko, rifle a jako doplněk sluneční brýle.
Cítí, že alkoholu měla asi víc než dost, přesto mám skvělou náladu. Nevadí ji ani několik oplzlých návrhů a ve chvíli kdy ji zazvoní telefon má náladu ještě lepší.
Popravdě už si myslela, že Scott ani nezavolá, že ho práce nezaujala, takže teď je opravdu zvědavá zda má pro ni nějaké návrhy, nebo ji jde říct, že nemá zájem. Když zaslechne jeho hlas věnuje mu úsměv, "ahoj Scotte, konečně milá společnost, sedni si, dáš si se mnou něco k pití, nebo mi zase hned zdrhneš?"
Cítí, že alkoholu měla asi víc než dost, přesto mám skvělou náladu. Nevadí ji ani několik oplzlých návrhů a ve chvíli kdy ji zazvoní telefon má náladu ještě lepší.
Popravdě už si myslela, že Scott ani nezavolá, že ho práce nezaujala, takže teď je opravdu zvědavá zda má pro ni nějaké návrhy, nebo ji jde říct, že nemá zájem. Když zaslechne jeho hlas věnuje mu úsměv, "ahoj Scotte, konečně milá společnost, sedni si, dáš si se mnou něco k pití, nebo mi zase hned zdrhneš?"
<Domov
Byl to přesně týden ode dne, kdy poznal Victorii, když se rozhodl ji opět zkontaktovat s tím, že by pro ni možná měl přeci jen již nějaký ten návrh na ilustraci její knihy. Bylo už poměrně pozdě večer, tedy... pro Scotta to přímo pozdě nebylo, ale pro většinu normálních lidí nejspíš ano. Alespoň co se ohledně pracovních telefonátů týče. Chvíli mu trvalo, než našel onu vizitku, kterou mu tehdy podala, ale nakonec byl přeci jen schopen vyťukat na ní napsané číslo do svého mobilu a zmáčknout tlačítko vyzvánění. Když se dozvěděl, že Vic právě obsedává barovou stoličku nejspíš i v mírně podroušeném stavu, rozhodl se přeci jen za ní vyrazit. Ale ne nějak extra formálně. Sice si na sebe k té příležitosti navlékl košili v lososové barvě, kterou přehodil bleděmodrým sakem a doplnil černou kravatou, ale bez něčeho takového by to snad ani nebyl, on, takže považovat to za formální oblečení by bylo jaksi zcestné. V kapse svého saka má krom brka i pochopitelně svůj skicák, ve kterém jsou na několikrát přehnuté o něco větší archy papíru, na nichž se právě skrývá podstata práce jeho posledních dní. Profesionalita by se tomu říkat opravdu nedalo, ale Scott tak nějak tušil, že co se tady té Victorie týče, zase tolik to snad vadit nebude. Alespoň tentokrát ne. S rukama v kapsách od černých kalhot si to tedy s rozčepířenými neposednými vlasy po chvíli nakráčí do baru a přenese se až k samotné barové lince, míříc někam vedle dívky, kterou sice vidí jen ze zadu, ale předpokládá, že to bude ta, za kterou sem míří. "Zdravím." v první chvíli si ani není jist, zda si při onom minulém setkání potykali a než si tak vzpomene, zvolí raději tu nejschůdnější variantu, která se hodí pro oba případy.
Byl to přesně týden ode dne, kdy poznal Victorii, když se rozhodl ji opět zkontaktovat s tím, že by pro ni možná měl přeci jen již nějaký ten návrh na ilustraci její knihy. Bylo už poměrně pozdě večer, tedy... pro Scotta to přímo pozdě nebylo, ale pro většinu normálních lidí nejspíš ano. Alespoň co se ohledně pracovních telefonátů týče. Chvíli mu trvalo, než našel onu vizitku, kterou mu tehdy podala, ale nakonec byl přeci jen schopen vyťukat na ní napsané číslo do svého mobilu a zmáčknout tlačítko vyzvánění. Když se dozvěděl, že Vic právě obsedává barovou stoličku nejspíš i v mírně podroušeném stavu, rozhodl se přeci jen za ní vyrazit. Ale ne nějak extra formálně. Sice si na sebe k té příležitosti navlékl košili v lososové barvě, kterou přehodil bleděmodrým sakem a doplnil černou kravatou, ale bez něčeho takového by to snad ani nebyl, on, takže považovat to za formální oblečení by bylo jaksi zcestné. V kapse svého saka má krom brka i pochopitelně svůj skicák, ve kterém jsou na několikrát přehnuté o něco větší archy papíru, na nichž se právě skrývá podstata práce jeho posledních dní. Profesionalita by se tomu říkat opravdu nedalo, ale Scott tak nějak tušil, že co se tady té Victorie týče, zase tolik to snad vadit nebude. Alespoň tentokrát ne. S rukama v kapsách od černých kalhot si to tedy s rozčepířenými neposednými vlasy po chvíli nakráčí do baru a přenese se až k samotné barové lince, míříc někam vedle dívky, kterou sice vidí jen ze zadu, ale předpokládá, že to bude ta, za kterou sem míří. "Zdravím." v první chvíli si ani není jist, zda si při onom minulém setkání potykali a než si tak vzpomene, zvolí raději tu nejschůdnější variantu, která se hodí pro oba případy.
Po nějaké té společné chvíli na záchodech, kdy to znělo vážně nenápadně a ti, co si tam v tu chvíli odskočili se asi dost divili, začnu sbírat svoje oblečení a hned ho na sebe navléknu. Diana mě letmo políbí na rty a já jen s úšklebkem kývnu. No to určitě, pomyslím si, když odchází. Dívám se za ní a pak jdu z zrcadlu. Zamaskuju všechny ty cucáky a prohrábnu si rozduchané vlasy, za které může ona. Pak už vyjdu ze záchodů, na baru se stavím pro jednu sklenku a pak už jdu, zatím nevím kam, rozhodnu se asi cestou.
>>Pryč
>>Pryč
Trochu lišácky jsem se zasmála, když mě odtáhl na pánské záchody. Na krku má minimálně jeden cucák ode mě, který jsem mu stačila udělat. Sedla jsem si obkročmo na něj a sledovala jeho vypracované tělo, jakmile si sundal tričko chvíli jsem po něm jen tak přejížděla a pozorovala každý záhyb na jeho těle a po chvíli se znovu vrhla na jeho rty. Chvíli tam společně válčili s oblečením, až už na nich nezbylo nic. Potom se stalo to, na co oba dva čekali.
Jakmile jsme skončili, tak jsem se zvedla a posbírala všechno svoje oblečení. Oblékla jsem se a došla k zrcadlu. Párkrát jsem si pročísla vlasy rukou a pak se vrátila k Noelovi. „Děkuji za příjemnou společnost. Někdy si to zopáknem." Usmala jsem se na něj, sklonila se a políbila ho letmo na koutek rtů. Nakonec jsem se narovnala, otočila a odkráčela pryč.
>>Pryč
Jakmile jsme skončili, tak jsem se zvedla a posbírala všechno svoje oblečení. Oblékla jsem se a došla k zrcadlu. Párkrát jsem si pročísla vlasy rukou a pak se vrátila k Noelovi. „Děkuji za příjemnou společnost. Někdy si to zopáknem." Usmala jsem se na něj, sklonila se a políbila ho letmo na koutek rtů. Nakonec jsem se narovnala, otočila a odkráčela pryč.
>>Pryč
Udělá překvapený výraz, kterým Jamese propálí, ale pár okamžiků na to se jí už z hrdla ozve akorát pobavený smích, protože jeho slova ji opravdu rozesmála. "Ano, v jednom pravdu máš, netuším... ale stačí se na Tebe podívat a dokážu si udělat krásný obrázek." Poví popichovačně a ještě na něj tak mrkne. No, už teď si o něm myslí své.
Když přejdou na téma upíři, musí se opravdu hodně držet, aby se nepřeměnila ve vlkodlaka a nešla ty bestie vedle pozabíjet. Dost možná by se jí nepovedlo vyřídit všechny, ale některé jistě ano. Než by po ní skočil zbytek a kdo ví, jak by nakonec dopadla. Co už, cítí k nim přímou nenávist. A po uvědomění, co vlastně udělala za kravinu právě s jedním z upírů!, je nenávidí snad ještě víc. Pokud to tedy vůbec ještě jde. "Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Můj jediný cíl je je zabíjet, toť vše." Reaguje na jeho slova a mírně protočí panenkami. Pomalu nebo rychle, co je na tom. Mrtvej upír, dobrej upír! James si očividně všiml toho, jak se tvářila a tak, tak se držela, takže na něj pohlédne a pouze přikývne. "Vedle jich je až moc." Zasyčí po chvilce, kdy už je v relativním "klidu". Několikrát nabere zhluboka vzduch do plic a poté pomalu a dlouze vydechne, až se uklidní natolik, že je schopna se dále o těch bestiích bavit. "Hm, jedna možnost je odtáhnout z města a tam je hezky zabít, anebo, jak jsi teda říkal, mučit. Koneckonců ta představa není zas tak špatná... trpící upír... ach." Skoro se už zasněně usmála nad tou představou, jak má ona moc nad jednou z těch potvor a může si užívat nadvládu a týrání. Zatracené zákony tohohle města! Ale padli si s Jamesem do noty, alespoň co se upírů týče. Zjevně je jediný, kdo jde proti nim stejně jako ona. Zvláštní...
"Jo, jdu..." Zabrblala akorát jedovatě, kopla do sebe zbytek obsahu skleničky, v mžiku stála na nohou a počkala na Jamese, kterého poté následovala pryč... co nejdál od těch stvůr.
// >> Někam pryč
Když přejdou na téma upíři, musí se opravdu hodně držet, aby se nepřeměnila ve vlkodlaka a nešla ty bestie vedle pozabíjet. Dost možná by se jí nepovedlo vyřídit všechny, ale některé jistě ano. Než by po ní skočil zbytek a kdo ví, jak by nakonec dopadla. Co už, cítí k nim přímou nenávist. A po uvědomění, co vlastně udělala za kravinu právě s jedním z upírů!, je nenávidí snad ještě víc. Pokud to tedy vůbec ještě jde. "Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Můj jediný cíl je je zabíjet, toť vše." Reaguje na jeho slova a mírně protočí panenkami. Pomalu nebo rychle, co je na tom. Mrtvej upír, dobrej upír! James si očividně všiml toho, jak se tvářila a tak, tak se držela, takže na něj pohlédne a pouze přikývne. "Vedle jich je až moc." Zasyčí po chvilce, kdy už je v relativním "klidu". Několikrát nabere zhluboka vzduch do plic a poté pomalu a dlouze vydechne, až se uklidní natolik, že je schopna se dále o těch bestiích bavit. "Hm, jedna možnost je odtáhnout z města a tam je hezky zabít, anebo, jak jsi teda říkal, mučit. Koneckonců ta představa není zas tak špatná... trpící upír... ach." Skoro se už zasněně usmála nad tou představou, jak má ona moc nad jednou z těch potvor a může si užívat nadvládu a týrání. Zatracené zákony tohohle města! Ale padli si s Jamesem do noty, alespoň co se upírů týče. Zjevně je jediný, kdo jde proti nim stejně jako ona. Zvláštní...
"Jo, jdu..." Zabrblala akorát jedovatě, kopla do sebe zbytek obsahu skleničky, v mžiku stála na nohou a počkala na Jamese, kterého poté následovala pryč... co nejdál od těch stvůr.
// >> Někam pryč
Podíval se na ni pohledem, jako by se ptal "děláš si ze mě srandu?". "Devatenáctka to nebude, já bydlim na osmnáctce a určitě bych si všiml, kdybys vedle mě bydlela," namítl se zakroucením hlavy. Takže to byla šance jed a ku dvěma. Buď někoho probudí nebo se trefí, nevadí.
Snažil se ji vyvést z baru, což nebylo podle něho zrovna snadné. "Pozor, dva schody," upozornil ji. Nechtěl ji zase sbírat ze země. A navíc by se ani jako dobrý doprovod neosvědčil, kdyby s ní mrsknul na startovní čáře na jejich dlouhé cestě do hotelu. "Jestli budeš zvracet, tak mě nejdřív nějak upozorní, prosím," pověděl, ale vážnost převažovala humor.
//pokoj Danielle
Snažil se ji vyvést z baru, což nebylo podle něho zrovna snadné. "Pozor, dva schody," upozornil ji. Nechtěl ji zase sbírat ze země. A navíc by se ani jako dobrý doprovod neosvědčil, kdyby s ní mrsknul na startovní čáře na jejich dlouhé cestě do hotelu. "Jestli budeš zvracet, tak mě nejdřív nějak upozorní, prosím," pověděl, ale vážnost převažovala humor.
//pokoj Danielle
Dopíjím kávu, Mikel mezitím někam zmizel, nejspíše se převléct. Nijak nad tím dál neuvažuji a odložím hrneček. Mikel se po chvilce vrátí, už s batohem, převlečený a připravený vyrazit. Kývnu na něj, jakože můžeme jít, a stoupnu si. Jenže vidím rozmazaně, dvojitě a skoro i jednorožce, jak jsem namol, takže zase škobrtnu a narazím do Mikela. Naštěstí se zachytím o jeho rameno a omluvně na něj kouknu. "Jo, ještě bydlím v hotelu... pokoj 19? Nebo je to 13? 14? Nevím," pokrčím rameny bezvládně a ťapu vedle Mikela, o kterého se opírám. Asi mu to není moc příjemné, ale nebýt jeho opory se složím uprostřed silnice/chodníku/čehokoliv.
>>Hotelový pokoj Danielle
>>Hotelový pokoj Danielle
Protože jí moc nerozumněl a asi se o to dvakrát nesnažil, tak na každé její mumlání odpověděl jenom "JoJo", aby prostě něco řekl a umlčel ji. Zatímco ji nechal pít si kafe černé jako nejčernější noc, šel se převléct, aby domu nemusel jít v zakouřeném oblečení.
Tipoval, že až se vrátí, tak bude muset ještě čekat, ale nebylo tomu tak. Každopádně se ještě rozloučil s druhým barmanem, hodil si přes rameno svoji tašku, zapnul mikinu do půlky hrudníku a vydal se za Danielle. Její hrneček dal do dřezu, aby alespoň něco naposledy udělal. "Tak pojď, furt bydlíš v hotelu?" zeptal se, když jí pokynul, aby v stal a ze židle. Každopádně byl připraven na její zachytávání.
Tipoval, že až se vrátí, tak bude muset ještě čekat, ale nebylo tomu tak. Každopádně se ještě rozloučil s druhým barmanem, hodil si přes rameno svoji tašku, zapnul mikinu do půlky hrudníku a vydal se za Danielle. Její hrneček dal do dřezu, aby alespoň něco naposledy udělal. "Tak pojď, furt bydlíš v hotelu?" zeptal se, když jí pokynul, aby v stal a ze židle. Každopádně byl připraven na její zachytávání.
Usadím se a Mikel jde vyžebrat za někým tenm odchod, to slyším až sem. Nějak se domluvili a Mikel mi šel udělat to kafe. Nespokojeně zabručím a hlavy mi sklouzne po ruce až na pult, hned se ale napřímím. Kouknu na kávu, kterou přede mě postavil a nakrčím čelo. Hezky voní, ale s chutí to bude horší, jako moje oblíbené oříškové latté s pěnou to nevypadalo. Něco tiše zamručím ve smyslu "Vypiju to jen proto, že jsi to ty". Lžičkou ji zamíchám a nespokojeně sleduji, jak mi bere mou whiskey. "Ale mám ji u tebe, jasný?" varuji ho s úšklebkem. Ani mi nedojde, že mi teda nejspíš nerozumí, ale což. Kývnu mu na jeho pokyn, že to mám vypít až do dna a pustím se do toho. Sice se na to moc netvářím, ale po chvíli ve mě ta káva zmizí. Postavím hrnek na stůl a olíznu si spodní ret.
Dovedl Danielle až k barové židli, kde ji usadil a ještě se ujistil, zda nespadne na zem ve chvíli, kdy ji pustí. Sedět však ještě dokázala, odebral se tedy zpět na své místo, kde u druhého barmana vyškemral ten dřívější odchod. Namísto budoucí inventůry však musel zaplatit do budoucna jedno pivo po šichtě. To ostatně šlo, šel tedy uvařit jedno hodně černé a silné kafe, aby Danielle probral.
Položil před ní na bar jeden bílý hrnek s černou tekutinou, sebral skleničku od whiskey, aby už neměla pomyšlení a to samé udělal i s láhví. Nechtěl mít na svědomí její otravu krve.
"A to kafe až do dna. Jako tu whiskey, jo?" Mluvil na ni trochu jako na děcko, ale to je podobný jako mluvit s opilcem.
Položil před ní na bar jeden bílý hrnek s černou tekutinou, sebral skleničku od whiskey, aby už neměla pomyšlení a to samé udělal i s láhví. Nechtěl mít na svědomí její otravu krve.
"A to kafe až do dna. Jako tu whiskey, jo?" Mluvil na ni trochu jako na děcko, ale to je podobný jako mluvit s opilcem.
Jeho radu o tom, že bych měla zpomalit nějak přehlédnu.... odignoruju a zvednu se s tím, že si půjdu zatancovat. To ale ztroskotá na tom, že zapomenu na mé vysoké boty. Ty mi vytvoří překážku při chůzi, a tak škobrtnu a sesypu se na zem. Mikel se obětavě vypaří zpoza baru a zvedne mě. Kouknu na něj vděčně a sednu si zpátky na zadek. Poslušně přikývnu na to kafe i na odchod. "Jo, tak... mi dej jedno kafe," kývnu a podívám se zahanbeně do země, neubráním se ale uchechtnutí. Nebýt toho, že vím, že Mikel nemá moc rád ženské doteky, už bych po něm asi vyjela. "Jasně," kývnu znova, bůhví proč a podepřu si hlavu rukou.
Všiml si, že čím více pila, tím méně srozumitelně a anglicky mluvila. Za chvíli si budu muset přitáhnout slovník, ušklíbl se. Ale moc vtipné to vzhledem k jejímu stavu nebylo. Sice rád pil, ale připití si, když on byl úplně střízlivý a ona už skoro mluvila japonsky. "Možná bys přeci jenom měla zpomalit," chtěl jí poradit, ale to už stála na nohou a mířila k parketu.
Sledoval ji, nečekal, že si poradí a jeho tušení bylo správné. Svalila se na zem jako pytel brambor a zůstala sedět. S povzdechem vyšel za ní, zvedl ji a řekl: "Co kdyby sis dala jedno nebo dvě kafe, já vyškemrám dřívější odchod -což mě bude stát budoucí inventůru - a pak půjdeme domů, jo?" navrhnul.
Sledoval ji, nečekal, že si poradí a jeho tušení bylo správné. Svalila se na zem jako pytel brambor a zůstala sedět. S povzdechem vyšel za ní, zvedl ji a řekl: "Co kdyby sis dala jedno nebo dvě kafe, já vyškemrám dřívější odchod -což mě bude stát budoucí inventůru - a pak půjdeme domů, jo?" navrhnul.
Diana mi rukou sjede až mezi nohy a očividně si všimne už nepřehlédnutelné boule v mých kalhotech, která se tam mezitím vytvořila. Ušklíbnu se a líbám ji, rukama stisknu její zadek.
Dotáhnu ji zpátky k baru, kde do sebe kopnu sklenku whiskey. Dál ji líbám a přitisknu ji na sebe. Skousnu její ret a ona mi vzdychne do úst, ušklíbnu se samolibě. Rukou pomalu bloudím od jejího krku, přes prsa až tam dolů, kde ji pohladím přes kalhotky, několikrát a ne zrovna něžně, na to nemám náladu. Ona se ale odtáhne a převezme to. Ušklíbnu se, to se mi líbí. Když mi ale začne dělat cucáky, znepokojeně ji po prvním odstrčím. "Cucáky ne," zavrčím a znovu se, tentokrát už tvrději, vrhnu na její rty. Tohle si hlídám, přeci jen nepotřebuji být označkovaný jak nějaký puberťák.
Zvednu se a jdu s Dianou na záchody, samozřejmě na pánské. Zavřu nás do kabinky a stáhnu si tričko. Sednu si na záchod a ji stáhnu na sebe, takže na mě obročmo sedí. Rukama jí hladím na prsou a líbám ji na krku. Já jí ovšem cucák na oplátku neudělám, nevidím důvod.
Dotáhnu ji zpátky k baru, kde do sebe kopnu sklenku whiskey. Dál ji líbám a přitisknu ji na sebe. Skousnu její ret a ona mi vzdychne do úst, ušklíbnu se samolibě. Rukou pomalu bloudím od jejího krku, přes prsa až tam dolů, kde ji pohladím přes kalhotky, několikrát a ne zrovna něžně, na to nemám náladu. Ona se ale odtáhne a převezme to. Ušklíbnu se, to se mi líbí. Když mi ale začne dělat cucáky, znepokojeně ji po prvním odstrčím. "Cucáky ne," zavrčím a znovu se, tentokrát už tvrději, vrhnu na její rty. Tohle si hlídám, přeci jen nepotřebuji být označkovaný jak nějaký puberťák.
Zvednu se a jdu s Dianou na záchody, samozřejmě na pánské. Zavřu nás do kabinky a stáhnu si tričko. Sednu si na záchod a ji stáhnu na sebe, takže na mě obročmo sedí. Rukama jí hladím na prsou a líbám ji na krku. Já jí ovšem cucák na oplátku neudělám, nevidím důvod.
Naposled přikývnu a napiju se. Tím tedy ukončíme téma můj bratr, naštěstí. Zavrtím nad tím hlavou a uchechtnu se, prohrábnu si vlasy. Asi jsem byla vážně naivní, když jsem si myslela, že se jen tak objevím a on mě přijme.
Podívám se stranou a všimnu si páru, který se tam dost nápadně ocucává. Ušklíbnu se a kopnu do sebe další skleničku. Omluvně na něj kouknu a doliju si. "Jojo, promiň promiň," zasměju se, když na mě ukáže. Nechci ho provokovat ani naštvat, je jen škoda že si nepřipije se mnou.
Zeptám se ho, na co si připijeme a on navrhne na to, že tu není ani Trevis ani Nate. "Tak fajn," zasměju se. Už mi není vůbec rozumět, mám v sobě nejmíň půl flašky whiskey a jak nepiju, tak je to na mě dost. Nad mojí skvělou angličtinou převládá naučená francouzština. Opile se uchechtnu a kouknu na parket, rozhodnu se jít si zatančit. Můj plán ale ztroskotá na tom, že mám vysoké boty a hned škobrtnu, když si na ně stoupnu. Elegantně si tedy sednu zpátky a dělám že nic.
Podívám se stranou a všimnu si páru, který se tam dost nápadně ocucává. Ušklíbnu se a kopnu do sebe další skleničku. Omluvně na něj kouknu a doliju si. "Jojo, promiň promiň," zasměju se, když na mě ukáže. Nechci ho provokovat ani naštvat, je jen škoda že si nepřipije se mnou.
Zeptám se ho, na co si připijeme a on navrhne na to, že tu není ani Trevis ani Nate. "Tak fajn," zasměju se. Už mi není vůbec rozumět, mám v sobě nejmíň půl flašky whiskey a jak nepiju, tak je to na mě dost. Nad mojí skvělou angličtinou převládá naučená francouzština. Opile se uchechtnu a kouknu na parket, rozhodnu se jít si zatančit. Můj plán ale ztroskotá na tom, že mám vysoké boty a hned škobrtnu, když si na ně stoupnu. Elegantně si tedy sednu zpátky a dělám že nic.
Líbám ho a vytuším, že tohle u líbání jednoduše neskončí. Takže se mi nakonec podaří můj plán sbalit kluka a vyspat se s ním. Akorát takhle jsem si to moc nepředstavovala. Ale je to lepší a lepší. Když mi zmáčkne zadek, tak trochu vyjeknu a nadskočím, ale o chvíli později, zase pokračuji ve svojí "práci". Cítím jak se jeho malý začne zvedat. Ok. Tak zrovna malý ne.
Přejela jsem mu rukou po kalhotách a trochu ho tím snažila rozdráždit, což se mi povedlo. Chvíli jsem si myslela, jestli takhle budeme opravdu takhle stát. Díky bohu mě vzal a odvedl k baru. Tam si sedl a já tam jen tak stála. Zvedla jsem na něj jedno obočí. Jako vázně? Potom si mě přitáhl k sobě a znovu zaútočil na mé rty. Když mi skousl ret, zavzdychala jsem mu do úst. Už ani tam dole jsem nezůstala úplně suchá a řekla jsem si, že to teď trochu převezmu. Odtáhla jsem se od jeho rtů a začala putovat po jeho krku směrem dolů. Sem tam jsem mu udělala cucflek, takže tam bude ještě nějakou dobu mít moji značku.
Přejela jsem mu rukou po kalhotách a trochu ho tím snažila rozdráždit, což se mi povedlo. Chvíli jsem si myslela, jestli takhle budeme opravdu takhle stát. Díky bohu mě vzal a odvedl k baru. Tam si sedl a já tam jen tak stála. Zvedla jsem na něj jedno obočí. Jako vázně? Potom si mě přitáhl k sobě a znovu zaútočil na mé rty. Když mi skousl ret, zavzdychala jsem mu do úst. Už ani tam dole jsem nezůstala úplně suchá a řekla jsem si, že to teď trochu převezmu. Odtáhla jsem se od jeho rtů a začala putovat po jeho krku směrem dolů. Sem tam jsem mu udělala cucflek, takže tam bude ještě nějakou dobu mít moji značku.