Když si povšimne její náhlé blízkosti, možná se z prvu trochu podiví a jako taková reakce na to by se dal brát jeho pohled opět rychle sklopený ke své skleničce, ale že by mu to přímo nějak vadilo, to by se říci nedalo. "To nejspíš ne, možná jen z velké většiny." Poznamená částečně nesouhlasně k čemuž doplní i lehké zavrcení hlavou na znamení záporu. Její další slova ho však už opět zaujmou. "Já znám taky ještě jednoho, nebo teda spíš jednu a ta mi naopak přišla prostě a jednoduše jako docela normální člověk, jen... upír." Charlotte byla v něčem maličko jiná, než lidé, tomu se asi vyhnout nedalo, i přesto mu však přišla podle toho jednoho setkání stále více člověčí, než upíří a právě proto ho asi tolik zaujala. "Ale k tomu privilegiu, já bych se ani nedivil, vždyť... v podstatě jsou jaksi nadřazení, nebo minimálně v potravinovém řetězci ano." Prozradí jí, jak skutečnost vnímá on, ač se mu to zrovna dvakrát nelíbí, ale co na tom, realita není vždycky růžová. Vlastně skoro nikdy. Jen s lehce povytaženým koutkem úst sleduje, jak si objednává další skleničku. Neměl by ji třeba zastavit? Asi ne. Má pochopení pro to, co se jí právě stalo a pravdou je, že alkohol by na to mohl být jedním z nejlepších léků. "Alespoň, že na tom dokážeš i tak najít něco pozitivního." Odvětí na její slova o knize s podtónem obdivu v hlase.

"Vskutku." Přikývne jednoduše na její slova a kývne na barmana, aby mu pěkně hezky přišoup hnedle další sklenku onoho lahodného zlatavého nápoje, se kterým dnešní večer hodlal prožít. Její slova o předkrmu ho pobaví, až se tomu musí snad i uchechtnout. Ano, něco na tom bylo, jeho samotného to sice předtím nenapadlo, ale teď by se s tím mohl dost dobře ztotožnit. Jejího pohybu směrem ke krku si povšimne, ale nijak, než chvilkovým pohledem upřeným právě na ta místa, kam její ruka přibližně změřuje, na to nereaguje, maličko ho při tom psychycky zasvědí i ranky jeho, ale pokušení dotknout se opět toho místa odolá. Když se mu konečně rozhodne vyprávět o jejím vlastním zážitku s upírem, rychle si na posílení ještě cucne své nové whisky, ale pak už ji s plným zaujetím poslouchá. On sám by to takhle dobře nikdy popsat nedokázal, nebyl spisovatel jako ona a v komiksech takové slovní zásoby a výřečnosti zase tolik potřeba nebylo. Ale měla pravdu, alespoň z části. "Ta... 'moje'... Začne s menší pauzou u slova "moje" aby hlasem naznačil pomyslné uvozovky. "...by se vlastně také dala nazvat arogantním frajirkem v ženské verzi. Já když jsem ji potkal, byl jsem úplně mimo a ani to kousnutí mě nedokázalo úplně lehce probudit, až pak, když jsem si uvědomil, co se stalo... Vlastně asi ani nevím, jaké to pořádně bylo, nějak jsem byl... v tranzu, nebo... tak něčem." Odpoví jí s nakrčeným obočím, jak se sám opravdu horečnatě snaží vzpomenout si na tu noc, která se odehrála vlastně jen před pár dny. JEště chvíli po konci svých slov jen tak čučí někam nad Victoriinu hlavu, do neznáma, než nad tím jen lehce zavrtí hlavou a raději se opět obrátí ke své skleničce.

Její slovní hříčka mu neujde a ocení ji potěšeným a zároveň pobaveným úsměvem na její adresu. "Docela zvláštní místo, ale oba jsme tam očividně potkali zajímavé lidi, což je skoro ještě zvláštnější." Poví s nádechem tajemna a takového toho tónu, který naznačuje, že by se mohlo snad schýlit k vášnivé psychologicko-filozofické debatě. Tuto možnost však hned zazdí svými dalšími slovy a následným hovorem o přepadení. "Díky, díky." Přikývne s uznáním jako kdyby snad převzal právě nobelovu cenu za výbornost, nebo co. "Dalo by se to tak říct." Přikývne tak trochu neurčitě a s tím, že po tomto potvrzení by to snad mohlo nabít sexuálního podtextu si hlavu opravdu nedělá. Vlastně jej to ani nenapadne. Těsně předtím, než spustí i sama Victorie, do sebe obrátí i zbývající tekutinu ve své sklenici a pokusí se udržet vážnou tvář bez jakéhokoliv šklebu, což se mu povede poměrně obstojně. Když pak ale uslyší její následující slova, trochu překvapeně na ni opět vykulí oči. "Úplně divné ne." Zavrtí nad tím hlavou s uklidňujícím úsměvem, aby ji ujistil, že do blázince ji určitě neodkáže, vždyť to by tam musel nastoupit v jejím závěsu. Ne-li rovnou předvoji. "Jen... v tomhle městě o tom neví každý, možná by nebylo od věci nejít na to příště tak zpříma." Upozorní ji s úsměvem a co nejvíce se snaží, aby to neznělo jako nějaké kárání, nýbrž prostě přátelská rada. "Jaké to bylo pro tebe?" zeptá se jí hned v závěsu, když si uvědomí, že se zmínila o tom, že byla ochutnána. On sám si své pocity ohledně těch pár nočních vteřin stále uspořádat úplně nedokázal a zajímalo ho tak víc než kdy dřív, co to dělá ostatním.

Jejím slovům se musí opět rozesmát, vypadá to, že dnes snad snídala vtipnou kaši, nebo co. Při objednávání další minerálky mu hlavou na chvíli probleskne, že dnešní večer bude platit on, ať to stojí, co to stojí, už jen kvůli tomu, že ta večeře, kterou si dali v restauraci před oním týdnem, byla na ni. Nezamýšlí se nad tím však s ohledem na to, že to bude hodně peněz, spíše ho to jen tak prostě a jednoduše napadne, nic v pozadí hledat netřeba. "Skotská, to je dobrá volba." Pochválí jí její volby i když by jí popravdě možná doporučoval už tak maximálně mlíko po takovém výkonu. Nahlas to ovšem zatím neřekne, třeba ještě přijde příležitost, kdo ví. "Tak tedy taky skotskou." Kývne na nedaleko postávajícího barmana a hlavou mu opět proběhnou myšlenky na Charlotte, od té doby, co ji poznal, tu byl poměrně mnohokrát, ale ještě ani jedinkrát na ni neměl štěstí. Hm, zvláštní. Pokrčí nad tím pak prostě v duchu rameny a opět se věnuje Vic a její následné otázce. "Mno." Začne zprvu velmi neurčitě a soustředěně se zakaboní, aby si vybavil všechny ty události, kterých popravdě nebylo úplně málo. "Zavítal jsem na zdejší hřbitov, kde jsem poznal podivnou dívku. Vlastně si nejsem jistý, jestli to nebyl spíš nějaký blud. Bylas už na našem hřbitově? Asi by nebylo čemu se divit." Začne hezky od začátku a obšírně. Dnes má jaksi ukecanou náladu, což jen posiluje pomalu působící absinth dostávající se do jeho krve. "Taky jsem byl přepaden v lese." Pokračuje s ušklíbnutím, díky kterému je jasno, že si z toho nic nedělá a není snad možná ani potřeba to nějak více rozvádět. Také si při těch slovech bezděky přejede po krku, kde měl ještě před pár dny ony jizvičky, jejichž případné zbytky dnes stejně mistrně zakrývala jeho košile. "Párkrát jsem navštívil bar a během toho všeho jsem samozřejmě velmi pilně pracoval na tvém zadání." Dodá pak slova o práci rychlým hlasem, jako kdyby ho snad mohla z kdo ví čeho obvinit. "A co ty?" zeptá se jí s doširoka roztaženým úsměvem a popadne sklenku s whisky, kterou mu v tu chvíli přihraje barman a bez dalších okolků minimálně polovinu z obsahu sklenice vypije.

Začíná se v něm zvedat maličká vlna paniky, když její hrůzostrašný stav nepomíjí. Nakonec se však přeci jen uklidní a to hlavně v momentě, kdy vidí, že je schopná slova. To značilo již hodně samo o sobě, takže do nemocnice ji snad nést nebude muset. Její poznámce se musí od srdce zasmát, obdivuje, že i v takové situaci a v takovém rozpoložení přeci jen sebrala sílu na nějaký ten vtip, tedy pokud to vtip opravdu být měl, vlastně možná ani ne. Nad jejím počínání při kradení minerálky jen zavrtí hlavou a vrhne omluvným pohledem na osobu, která byla právoplatným majitelem oné vody, vypadá to však, že díky tomuto zločinu dnes problémy nebudou. "Být tebou bych to nedělal." zavrtí hlavou stále s úsměvem, i on cítil oheň v celém svém těle, ale ještě ho dokázal poměrně dobře ukočírovat, možná po druhém, nebo dokonce třetím panáku, už by na tom byl stejně, nebo snad ještě hůř, jako tady Victorie. "Některý se dokonce dělají s přimýchanými halucinogeny." Prozradí jí opět opatrně a stáhne při tom jeden koutek svých úst dolů do takového toho "ups" výrazu. Po svých slovech popadne láhev, která stále stála před nimi na baru, otočí ji etiketou k sobě a snaží se někde vyčíst, zda-li i toto není příklad právě takového drinku, o kterém před chvíli mluvil. "Ne, tohle by mělo být v cajku. Halucinace budeš mít maximálně z toho samotného alkoholu." Pokusí se to celé říci trochu odlehčeně, jako kdyby halucinace ze silného alkoholu byly nějakým způsobem mnohem lepší, než halucinace třeba z takových přidaných houbiček.

Ach ták, tak odsud vítr vane. Mihne se mu hlavou, když se mu Vic svěří, že absinth ještě nikdy nepila. "Víš, ono je to trochu něco jiného, než zbytek alkoholických nápojů." Poznamená a cítí se snad i trochu provinile, že nebyl tak prozíravý a na něco takového ji neupozornil dřív. "Má to většinou... mnohem víc procent alkoholu." Pokusí se ji ještě varovat, ale to už je pozdě. Zprvu trochu zděšeně pozoruje její reakci, a protože neví, co jiného se svým panákem prozatím dělat (odložit zpět na barovou linku jaksi v úvahu nepřipadá), tak ho prostě a jednoduše taktéž kopne do svého hrdla. On ovšem moc dobře ví, co po požití této tekutiny čekat, takže nakonec skončí jen s do šklebu staženou tváří, ale to už se naklání k Victorii a i když se tomu snaží ubránit, pobavenému úsměvu se prostě nevyhne, i když to není zrovna chování, které by bylo považováno za vhodné. "Jsi v pořádku?" zeptá se jí se smíchem a podtónem starostlivosti v hlase a natáhne k ní ruku chytajíc ji za rameno, aby se třeba ještě ke všemu nezřítila ze stoličky. Doufá, že ji tato reakce přejde co nejdříve a on se nebude muset začít doopravdy strachovat. "A přesně proto není obvyklé objednávat rovnou celou lahev." Tato poznámka je pronešena spíše jemným tónem a zároveň až v momentě, kdy už se snad Vic trochu uklidní, pokud k tomu tedy doopravdy dojde.

"Dobrá tedy." přikývne souhlasně a opět se na chvíli vědoucně zadívá na všechny ty lahve, jako kdyby snad takhle z dálky mohl porovnat jejich kvalitu a vhodnost pro tuto příležitost. Když však uslyší to o celé lahvi, trhne hlavou a na pár vteřin na ni nevěřícně vykulí očka. Pak se nad tím však jen zasměje předpokládaje, že to nemyslí úplně vážně. To už ona ale opravdu celou lahev objednává a jemu nezbývá nic jiného, než se s tím spokojit. Popravdě ale nemá ponětí, jak po takovém zátahu dopadne, vždyť on se dokázal prvotřídně zlít i po dvou panácích tohoto vysokoprocentního alkoholu, ale když dáma jinak nedá, co má gentleman dělat. "Za blázna tě už stejně mám, moc lidí při smyslech nekývne na celou láhev absinthu." poznamená s náznakem smíchu v hlase a když před nimi dvěma opravdu přistane ona objednávka, jen koutkem oka zachytí barmanův udivený pohled, ale více si toho nevšímá a raději se zhluboka nadechne, skoro se modlíce, aby dnešní den přežil. Chopí se tedy již předpřipraveného panáka a s zatvrzelým výrazem ho pozvedne směrem k Victorii. To nám to tedy pěkně a hlavně rychle začíná.

Ještě než mu Victorie stačí odpovědět, usadí svou zadnici na stoličku hned vedle té její a jedním loktem se ležérně opře o barovou desku. "Konečně? Milá? Kdopak byl probůh můj předchůdce?" zeptá se jí v reakci na její nezvyklá slova naznačující, že doteď tu možná něco úplně přijemného nezažila, ale kdo ví. Její 'ahoj' ho zároveň usvědčí o onom tykání, o kterém si sice myslel, že ví, stoprocentně jist si však nebyl, až doteď. "Docela bych si dal, klidně i něco ostřejšího." většinou na těchto místech posedával spíš jen se sklenicí piva, dnes to ale s tou vší energií, která mu proudila žilami, viděl na něco víc. "A neboj, pokud si nebudeš vysloveně přát, abych tě opustil, společnost ti dělat nějakou tu dobu klidně rád budu." odpoví s širokým úsměvem na tváři, načež se na chvíli zadívá do polic za barem, aby si vybral své dnešní pitivo. "Co kdybych začal rovnou absinthem?" zeptá se jí s potutelným úsměvem opět obráceným k ní. "Nebo bych možná měl první vyřídit pracovní záležitosti? I když... kdo ví, jestli by to teď k něčemu bylo." dovolí si lehčí popošťouchnutí na její stav. Popravdě mu ale nijak tragicky na plech opilá nepřipadala, vlastně si byl jist, že by úplně stejně mohla vypadat jen v nějaké velmi dobré náladě, ale vzhledem k okolnostem si vyvodil, že špetka toho alkoholu v tom dnes určitě bude.