Bar
"Tý brďo, tak to se mi fakt ulevilo." Ač by se i tentokrát mohlo zdát, že se jedná o ironii, pravda je někce úplně jinde, tentokrát ta slova vychází z toho jeho upřímného já. Stočí raději pohled směrem zpátky k baru, nebo se o to alespoň pokusí a dřív než se naděje, už je mu opět nějak příliš blízko, což ho donutí zase párkrát zamrkat. "No..." Stihne jen zamumlat na její otázku ohledně vína, než už cítí její rty na těch svých, tedy, cítí, vlastně si skoro není ani jistý, zda se ho opravdu dotýká, vzhledem k tomu, jak letmé to celé je. Když se potom opět odtáhne a on si olízne rty, na kterých cítí chuť vína, která ho přesvědčí o tom, že dotek přeci jen proběhl, zůstane na ni trochu omámeně čumět. Ano, muž to je a i přes ty jeho stavy, ve kterých ji kdy viděl, si povšiml, že to není žena úplně obyčejná a i když nebyla něčím, co by ho vysloveně přitahovalo a po čem by z celého srdce toužil, něco na ní prostě bylo, něco, co asi opravdu nikoho s frantíkem mezi nohama (vyjma oněch homosexuálů) nenechalo chladným. U Scotta se to však v těchto jeho utlumených chvílích projevuje maximálně tak o něco málo zrychleným tepem, který se však i tak po chvíli uklidní zpátky do původního pomalého rytmu. Její další slova příliš nevnímá a místo nějaké odpovědi se prostě jen zvedne z boxu a pokud ho Sofia nijak násilně nezastaví, prostě si to zamíří k baru, kde si objedná a za pár chvil už se valí davem zpátky k boxu hrdě v ruce třímajíc koktejl Sex on the beach pěkně s paraplíčkem, ze kterého hned po opětovném usazení začne usrkávat. Možná měl právě perfektní příležitost zdrhnout, ale tak nějak si řekl, proč nezůstat, dost možná ho k tomu vedlo jeho nastartované podvědomí, nemluvě o tom, že kdyby opravdu uprchl, nejspíš by si ho našla a celé by to dopadlo kdo ví jak.
Ten muž je neskutečný.. a. No né, on je zhulený. Tomu se musí opravdu zasmát. To má sakra štěstí v tomhle městě jen na drogově závislé? Začalo to tou holčičkou a teď jím. Je ale pravdou, že minule, když z něj pila, cítila v jeho krvi něco.. něco, co nemohla zařadit a teď jí to vše aspoň dává smysl, no super. Hned, co ho dostane do boxu zkonstatuje ohledně jeho rán na krku, které už nejsou. Musí se udělat nové, aby mu to chudákovi vlastně nechybělo. Když se zeptá, jestli by se nemohl něčeho napít, pobaveně zvedne obočí. ,,Broučku, tady nejsi ve vězení, dělej si co chceš" Řekne mu a u toho mávne rukou. Je jí naprosto jedno, i kdyby si tady před ní třeba ubalil. Není jeho matka a třeba by s ním pak mohla být i zábava. Vezme si své víno, ze kterého se napije. Nechá si pár kapek na rtech a nakloní se až blízko k němu. ,,Nebo máš snad chuť na víno?" Zeptá se ho tiše, ale tak, aby to slyšel. Udělá ještě jeden pohyb a rty se otře o ty jeho, takže může ucítit víno. Netlačí na něj a hned se odtáhne. Baví jí provokovat, taková prostě je a vždy bude. Dá si prameny vlasů za ucho a skleničku položí na stolek. ,,Nebo si dej něco tvrdšího, aspoň se pak nebudeš ovládat a já to budu mít jednodušší" Zasměje se, je pravdou, že lidé se dokáží opít poměrně rychle. A vlastně by musel být chudák Scott nejspíše gay, aby na něj nic z tohohle nepůsobilo. A zase jako nějaké puberťácké ucho nevypadá. I když ty vlasy.. Asi nějaký protest..
Nestihne udělat ani tři kroky a už za sebou uslyší ten hlas. Otočí se tedy na onu zákeřnou ženu a s povzdechem jí pohlédne do očí, které jsou nejspíš o nějaký ten centimetr výš, než jeho. "Já? Ale vůbec." Zavrtí prudce hlavou s takovou ironií, že by ji snad musel vycítit i ten nejtupější tupoun. Na tváři má jakýsi smířený výraz. Teď už asi neuteče, to je pravda a pokud ho nebude chtít vysát do sucha, třeba to tak příšerné nebude, navíc, co když by se na ni přenesly účinky trávy, které měl v sobě on? Jo, to by byla sranda. Až se nad tou myšlenkou musí nahlas zasmát, normálně by to byl asi jen nějaký ten úšklebek, teď ale není normálně, že. Z úst mu ujede bolestivé syknutí, když mu pařáty zaryje do paže, ale be zbytečných protestů se tedy nechá někam odvléct, však ono je to jedno, nakrmit se může, kde jen bude chtít, ne snad? "Hmm..." Zahučí nezúčastněně na její slova a rukou opřenou loktem o stůl si podepře bradu přičemž se snaží na tu upírku naproti sobě mžourat. Možná by se měl chovat trochu zodpovědněji, třeba by tím spíš unikl i onomu případnému kousanci, ale v těchto chvílích mu to úplně bystře nemyslí, takže se chová, tak jak se chová. Když začne mluvit o jeho krčku, jen párkrát zamrká unavenýma očima a nepatrně kývne hlavou na potvrzení. "Nemoh bych se aspoň něčeho napít?" Zeptá se jí pak žalostně, když si uvědomí, že sem do baru zamířil s největší pravděpodobností kvůli té nehorázné žízni, která u něj po tom brku nastala.
Myšlenky jsou ta nejhorší věc na světě. Kdyby nemusela na nic myslet, bylo by to jednodušší. Tak, jak to vlastně dělala posledních pár desítek let. Komu ale takový život vyhovuje? Kdo chce být celý život jen sám a ubližovat? Ona po tom toužila a i přes to nebyla nejspíše až natolik spokojená, jak jen si myslela. Když pak dostala svou objednávku, ani nepoděkovala, asi jako obvykle a vzala si své víno. Ochutnala, smočila v něm své rty a spokojeně se usmála. Bylo dobré, což bylo hodně překvapivé, na to, že je to obyčejný bar. Dostala ale na výběr a vybrala si to nejdražší a očividně se vyplatilo. Za to tedy věnovala úsměv barmanovi, který byl nejspíše taky spokojený. No super. To už ale ucítí pach, který už cítila. No jistě, to je ta hořící pochodeň, alias sváča, kterou si dala po cestě domů. No skvělé, ještě by dnes mohla být i sranda. A hlavně.. jooo krev. Vezme si teda víno do rukou a vstane, rychlými, ale ne upířími kroky se dostane až ke Scottovi. ,,Snad mi neutíkáš.. příteli" Dodá ironicky to slovo, jako by je snad nějak spojovalo to, že si ho dala k sváči. Jelikož je upírka a jo, i přes to, že je hladová, tak je silnější, chytne ho nekompromisně lehce nad loktem a přitom silně tak, že bude mít nejspíše modřiny a zatáhne ho do boxu, kde si položí víno, které měla ve své druhé ruce. ,,Být tebou, nesnažím se utéct, víš moc dobře, že si tě kdykoliv najdu" Trochu zákeřně se usměje, než si dá nohu přes nohu a do toho už se na něj usměje. ,,Vidím, že krček už se zahojil" Zkonstatuje s pohledem upřeným na jeho krk a pak se přemístí k jeho očím.
<Domov
Ač byl v baru včera, nic mu nebránilo se tam vydat i dnes. Popravdě byl bez zábran tak nějak ve všech směrech a díky čemu asi? Těžká toť otázka, viďte. Ano, prsty v tom má opět ona všemocná travička. Dal si ji ovšem už doma a když byl v tom nejlepším, bez rozmýšlení prostě vyrazil ven ve své vínové košili a šedém saku s černou kravatou vstříc tmě. S rozšířenými zornicemi a možná i lehce zarudlým bělmem si to tedy docupitá rozjásaným krokem až ke vchodu do baru, kde nějakou tu dobu stojí, těžko odhadnout, jak dlouho to bylo, možná pár vteřin, možná pár hodin. No dobře, zase tolik asi ne, ale ponětí o čase rozhodně žádné v těch chvílích neměl. Nakonec přeci jen vzal za kliku a nakráčel si to tedy do v tuto hodinu velmi živoucího lokálu s kroky směrovanými pěkně rovnou hnedle k baru. Pěkně ležérně se hnedle opře o barový pult a už už chce ně nějaký ten metřík vzdáleného barmana vykřiknout svou objednávku, když tu si povšimne oné ženy sedící nedaleko od něj. Celý v tu chvíli ztuhne, i přes zpomalení mozku moc dobře ví, kdo to je. Jen tedy vytřeští oči, párkrát zamrká a hned na to se na patě otočí a míří někam dál do lokálu, kde se, jak doufá, ztratí mezi ostatními lidmi, upíry, nebo jaká že to havěť tu všude pobývala. Ne, zdrhnout z místnosti úplně ven, zpátky na ulici, to ho prostě nenapadne.
Ač byl v baru včera, nic mu nebránilo se tam vydat i dnes. Popravdě byl bez zábran tak nějak ve všech směrech a díky čemu asi? Těžká toť otázka, viďte. Ano, prsty v tom má opět ona všemocná travička. Dal si ji ovšem už doma a když byl v tom nejlepším, bez rozmýšlení prostě vyrazil ven ve své vínové košili a šedém saku s černou kravatou vstříc tmě. S rozšířenými zornicemi a možná i lehce zarudlým bělmem si to tedy docupitá rozjásaným krokem až ke vchodu do baru, kde nějakou tu dobu stojí, těžko odhadnout, jak dlouho to bylo, možná pár vteřin, možná pár hodin. No dobře, zase tolik asi ne, ale ponětí o čase rozhodně žádné v těch chvílích neměl. Nakonec přeci jen vzal za kliku a nakráčel si to tedy do v tuto hodinu velmi živoucího lokálu s kroky směrovanými pěkně rovnou hnedle k baru. Pěkně ležérně se hnedle opře o barový pult a už už chce ně nějaký ten metřík vzdáleného barmana vykřiknout svou objednávku, když tu si povšimne oné ženy sedící nedaleko od něj. Celý v tu chvíli ztuhne, i přes zpomalení mozku moc dobře ví, kdo to je. Jen tedy vytřeští oči, párkrát zamrká a hned na to se na patě otočí a míří někam dál do lokálu, kde se, jak doufá, ztratí mezi ostatními lidmi, upíry, nebo jaká že to havěť tu všude pobývala. Ne, zdrhnout z místnosti úplně ven, zpátky na ulici, to ho prostě nenapadne.
<--Domov
Doma chodila jako vlk v kleci. Nebaví jí to, je to společenský tvor, co si rád užívá a ne, aby byla někde zavřená. Tohle prostě není pro ni. Proto se není co divit, že se začala chystat ven. Kam by mohla dnes tak zamířit? Nejvíce se jí líbila asi myšlenka na bar. Nějakou dobu tam nebyla a zase by si chtěla připomenout ty chvíle. A taky má hlad a chuť. Že by si našla opět nějakého obětního beránka?To jí vždy šlo. Ještě, že je tak sexy a chlapi jí skáčou vesměs všichni až pod nohy, to se pak dobře vybírá. V poslední době je ale sama hodně vybíravá a proto se jí nezalíbí jen tak někdo, až je to zvláštní. I přes to si na sebe obleče krátké šatičky, na nohy dá nečekaně vysoké podpatky a do rukou si vezme kabelku. Do baru se nechá odvést taxíkem, za který vlastně ani nemusí platit, když ví, komu zavolat. Je dobré mít ve městě známosti. Hned, co vystoupí si to zamíří rovnu dovnitř a kam jinam, než k baru. Je ráda středem pozornosti a tak si užívá všechny ty pohledy. Chodí vzpřímeně, jakoby po mole. Je tak už dlouho naučená a nebude to nějak měnit. Vyhoupne se pak ladně na barovou stoličku a během chvíle je u ní barman. Objedná si pro tentokrát jen bílé víno a to už se zapřemýšlí. Jak moc se změnila za tu dobu, co tady je. Vždy se stala jen o sebe a to jí také šlo nejlépe. Ale teď má člověka, na kterém jí záleží. Je to až možné? Jak se něco takového stane?? Nic si nenalhávej Sofio, kdyby ti na něm tolik záleželo, tak nechrápeš s jinýma.. Řve na ní podvědomí. Jenže jak se má naprosto změnit? Jak má změnit tu touhu po sexu, po nespoutanosti? Nechce si přestat užívat. Ale i přes to si dokáže přiznat, že je pro ní Julien důležitý. Zapeklitá to situace u které musí mít rozhodně zadumaný výraz.
Doma chodila jako vlk v kleci. Nebaví jí to, je to společenský tvor, co si rád užívá a ne, aby byla někde zavřená. Tohle prostě není pro ni. Proto se není co divit, že se začala chystat ven. Kam by mohla dnes tak zamířit? Nejvíce se jí líbila asi myšlenka na bar. Nějakou dobu tam nebyla a zase by si chtěla připomenout ty chvíle. A taky má hlad a chuť. Že by si našla opět nějakého obětního beránka?To jí vždy šlo. Ještě, že je tak sexy a chlapi jí skáčou vesměs všichni až pod nohy, to se pak dobře vybírá. V poslední době je ale sama hodně vybíravá a proto se jí nezalíbí jen tak někdo, až je to zvláštní. I přes to si na sebe obleče krátké šatičky, na nohy dá nečekaně vysoké podpatky a do rukou si vezme kabelku. Do baru se nechá odvést taxíkem, za který vlastně ani nemusí platit, když ví, komu zavolat. Je dobré mít ve městě známosti. Hned, co vystoupí si to zamíří rovnu dovnitř a kam jinam, než k baru. Je ráda středem pozornosti a tak si užívá všechny ty pohledy. Chodí vzpřímeně, jakoby po mole. Je tak už dlouho naučená a nebude to nějak měnit. Vyhoupne se pak ladně na barovou stoličku a během chvíle je u ní barman. Objedná si pro tentokrát jen bílé víno a to už se zapřemýšlí. Jak moc se změnila za tu dobu, co tady je. Vždy se stala jen o sebe a to jí také šlo nejlépe. Ale teď má člověka, na kterém jí záleží. Je to až možné? Jak se něco takového stane?? Nic si nenalhávej Sofio, kdyby ti na něm tolik záleželo, tak nechrápeš s jinýma.. Řve na ní podvědomí. Jenže jak se má naprosto změnit? Jak má změnit tu touhu po sexu, po nespoutanosti? Nechce si přestat užívat. Ale i přes to si dokáže přiznat, že je pro ní Julien důležitý. Zapeklitá to situace u které musí mít rozhodně zadumaný výraz.
Ani tentokrát to nemůže přejít s chladnou tváři a musí se zasmát. "Dobře dobře, dám si pozor." Přikývne s jakž takž vážnou tváří, i když mu to příliš nejde, ale snaha se cení, no ne? "Asi už taky půjdu, teda pokud tu nezáhlédnu třeba tančící gorilu, o ten zážitek bych se asi připravit nenechal." Plácne ještě jednu z pitomin, která se mu opět zjeví v mysli, pak už se jen po chvilce zaražení (asi by si na to měl přeci jen už zvyknout) po jejím polibku pousměje a kývne na její následující slova. "Beru tě za slovo." Dodá ještě a pozoruje ji, dokud mu nezmizí někde za dveřmi lokálu. Pak už se sám otočí na barmana, kterému bez rozpaků zaplatí dnešní útratu a s posledním rozhlédnutím se okolo se také vydá směrem pryč. Tančící gorila nikde, a žádný jiný známý člověk také ne, takže nemá asi moc důvod tu dnes stále zůstávat. Vydá se tedy vstříc noci, možná si zapálit a snad v bezpečí dojít až do svého domova.
>Domov
>Domov
Jeho popíchnutí ji pobaví, "dej si pozor abych tě pak nezneužila doopravdy, až budu vyspalá a střízlivá."
Popravdě, nakonec to byl moc pěkný večer, tedy až na pár okamžiků kdy si myslela , že nepřežije. Scott je zvláštní, ale naprosto fajnový člověk a je ráda, že ho poznala.
"Děkuji ti za společnost, jestli chceš tak tady samozřejmě zůstaň, já si vezmu taxi."
V očích ji to zajiskří a než se Scott naděje , dá mu mlaskavý polibek.
"dobrou a až se ti bude chtít, stav se."
Pak už zamíří ke dveří kde před barem odchytí taxi a nechá se odvézt domů.
------------>Domů
Popravdě, nakonec to byl moc pěkný večer, tedy až na pár okamžiků kdy si myslela , že nepřežije. Scott je zvláštní, ale naprosto fajnový člověk a je ráda, že ho poznala.
"Děkuji ti za společnost, jestli chceš tak tady samozřejmě zůstaň, já si vezmu taxi."
V očích ji to zajiskří a než se Scott naděje , dá mu mlaskavý polibek.
"dobrou a až se ti bude chtít, stav se."
Pak už zamíří ke dveří kde před barem odchytí taxi a nechá se odvézt domů.
------------>Domů
O sto šest se znaží zabránit tomu, aby po jejích slovech nevykulil oči. A povede se. Když však začne opět s nějakými těmi slovy, dojde mu, že to asi opravdu nebylo myšleno, tak jak to znělo a jak si o jeho omámený mozek přebral. Nakonec se nad tím ovšem jen zase zasměje. "Jo, to bys asi mohla." Přikývne ještě, asi by mu to opravdu nijak zvlášť nevadilo, pokud by tedy nezabruslili do nějaké oblasti, o které zatím ani on sám nevěděl, že by mu mohla být třeba nepříjemná. Její následující slova mu vženou další milý úsměv do tváři, docela ho i potěší to, jak shrne, na co že on jako osoba přesně vypadá. "Ještě jednou, v pohodě." Odbyde to opět pomyslným mávnutím rukou a k jejím předchozím slovům se ani nijak zvlášť nevyjadřuje, však to ani není potřeba. "To je, jak už jsem říkal, dobrý nápad." Vlastně si ani není jistý, zda-li to už říkal, ale minimálně si to myslel a to je v teď pro něj skoro to samé. "Určitě, během pár dní se stavím, pokud budeš mít čas a... bude ti dobře." Neodpustí si trochu pichlavou poznámku k její případné a možná i dost velké kocovince.
"Tak to bych tě mohla zneužít."
Vyhrkne a když si uvědomí jak to asi znělo začne se smát, "tak dneska si vzal můj mozek dovolenou a odjela s ním i inteligence. Myslela jsem to tak, že tě můžu zneužít na otázky."
Všimne si jak si protírá oči a koukne na hodinky, uvědomí si jak dlouho už ho zdržuje v baru a celkově, každý potřebuje odpočívat.
"vypadáš na fajn milého, trochu nesmělého, možná opatrného muže, který občas neví co chce, občas chce víc než by měl chtít, ale jinak je fajn. Takže ještě jednou promiň mé vlezlé otázky."
Dopije minerálku, barmanovi věnuje okouzlující úsměv a sklouzne ze židle.
"myslím, že bych měla jít domů a pořádně se vyspat, můžu pak čekat tvou návštěvu i s kresbami?"
Vyhrkne a když si uvědomí jak to asi znělo začne se smát, "tak dneska si vzal můj mozek dovolenou a odjela s ním i inteligence. Myslela jsem to tak, že tě můžu zneužít na otázky."
Všimne si jak si protírá oči a koukne na hodinky, uvědomí si jak dlouho už ho zdržuje v baru a celkově, každý potřebuje odpočívat.
"vypadáš na fajn milého, trochu nesmělého, možná opatrného muže, který občas neví co chce, občas chce víc než by měl chtít, ale jinak je fajn. Takže ještě jednou promiň mé vlezlé otázky."
Dopije minerálku, barmanovi věnuje okouzlující úsměv a sklouzne ze židle.
"myslím, že bych měla jít domů a pořádně se vyspat, můžu pak čekat tvou návštěvu i s kresbami?"
"Pro to mám pochopení, ne teda, že bych na tom byl podobně, nebo snad stejně, ale... jo, pochopení tak nějak asi mám." Přikývne po jejích slovech, přišlo mu to možná maličko zvláštní, ale zase na druhou stranu velmi sympatické. "Ptej se na co chceš, myslím, že teď mi nic moc nepříjemný nebude." Poznamená s menším šklebem na tváři a trochu si promne oči, které už jsou z okolního prostředí, vzduchu, světla a tak podobně, poměrně unavené. Její další otázka ho však opět překvapí, ani teď se však neubrání smíchu a dokonce svede i nějaké to lehké dotčení, i když z větší části jen hrané. "Na co proboha vypadám?" Zeptá se jí stále se smíchem v hlase. "Ne, ne drahá Victorie, o to jsem přišel už... dávno." Spokojí se nakonec s jen velmi neurčitým pojmem. Však když ona bude chtít, tak se zeptá, třeba úplně nepotřebuje vědět kdy kde a jak přesně, že. Chvíli přemýšlí, že by všechny tyto otázky obrátil i na ni samotnou, což zapříčiní i lehce pátravý pohled na jeho tváři, který by mohl mluvit sám za sebe, nakonec však ony otázky nahlas nevyřkne, přeci jen má i po tom množství alkoholu nějakou soudnost a v DNA zakódované slušné chování k přítomné dámě. I když kdo ví, třeba se to časem zlomí.
Věnuje mu zářivý úsměv, "jsem hrozná já vím. Není to prostě jen obyčejná zvědavost, je to ve mě, s tím jak stále vymýšlím příběhy, něčí osudy a životy, s tím jak potřebuji další a další emoce, informace, prostě se pořád musím ptát a ne vždy je to vhodné a ne vždy je to každému příjemné."
Na chvíli si rovná v hlavě co ji pověděl, převaluje slova v hlavě, otvírá ústa na otázku, pak je zase zavře, vypadá jak kapr na suchu , než se s výdechem vzdá a znovu se zeptá, " jsi panic?"
Na chvíli si rovná v hlavě co ji pověděl, převaluje slova v hlavě, otvírá ústa na otázku, pak je zase zavře, vypadá jak kapr na suchu , než se s výdechem vzdá a znovu se zeptá, " jsi panic?"
Už už chce nějak souhlasně přikývnout na její první vyjádření a to, že je to totiž opravdu možné, že na to již nějak narazili, ale to už slyší tu její další otázku, která mu opět odežene slova z úst. Alespoň na pár vteřin. Po chvíli se tomu však jen opět zasměje a zavrtí nad tím hlavou. "Nejsi první, kdo se mě na to ptá." Prozradí jí stále s úsměvem na rtech. Nijak uraženě se kvůli tomu necítí, však on se nikdy nepovažoval tak docela za nějakého toho obyčejného mužného chlapa. "Ale ne. Nejsem, teda aspoň si to myslím." Pokrčí nad tím nakonec rameny, přeci jen, kdo ví, co by se s ním mohlo stát a on si nechává dvířka otevřená, ale stále je spíše toho přesvědčení, že pokud něco, budou to ženy, na které je orientovaný. "Prostě mě nikdy... nevzrušovali." Dodá ještě s lhostejným výrazem a pokrčí nad tím rameny, přičemž se opře loktem o barovou linku a zamíří svůj soustředěný pohled na barmana. "Ne." Zavrtí nad tím ještě jednou hlavou, když se obrátí zpátky k Vic. Toto gesto však myslel spíše z legrace, než že by se doopravdy snažil pohledem na barmana něco vyvolat. "V pohodě." Mávne nad tím rukou. V tuto chvíli mu to opravdu nijak zvlášť nevadilo. Ano, možná to nebylo úplně nejlepší téma, které by probíral s plným nasazením, ale co už s tím.
Upíjí studenou minerálku a sleduje okolní dění v baru, netuší co dostala za prášek, ale rozhodně ji je líp.
"No myslím, že jsme se tak letmo o tvém soukromí zmínili, a ..", podepře se hlavu rukou a zadívá se Scottovi do tváře.
"Máš raději kluky?"
Jasně, proč ne, každý jsme nějaký a jí by to bylo jedno, nesoudí lidi podle toho jak vypadají, jakou mají orientaci, zda jsou chudí nebo bohatí a zda jsou třeba upíři. Jediným měřítkem pro ni, je chování toho dotyčného, ale Scottovi by mohla být otázka nepříjemná, to si uvědomí sotva se zeptá.
Kdyby předtím nepila, možná by byla ohleduplnější a ne tak zvědavá.
"Promiň, neměla bych být tak zvědavá."
"No myslím, že jsme se tak letmo o tvém soukromí zmínili, a ..", podepře se hlavu rukou a zadívá se Scottovi do tváře.
"Máš raději kluky?"
Jasně, proč ne, každý jsme nějaký a jí by to bylo jedno, nesoudí lidi podle toho jak vypadají, jakou mají orientaci, zda jsou chudí nebo bohatí a zda jsou třeba upíři. Jediným měřítkem pro ni, je chování toho dotyčného, ale Scottovi by mohla být otázka nepříjemná, to si uvědomí sotva se zeptá.
Kdyby předtím nepila, možná by byla ohleduplnější a ne tak zvědavá.
"Promiň, neměla bych být tak zvědavá."
"Proč by tě vyhazoval prosímtě?" Zeptá se jí spíše řečnicky a s udiveným úsměvem. Samozřejmě nemá ponětí, co tu Victorie předtím prováděla, ale i kdyby to věděl, nejspíš by to ani tak za důvod k vyhazovu nepovažoval. Bez jakýchkoliv protestů se i potom nechá pokorně odvést, kam jen ona bude chtít a to tedy k baru. Po cestě se možná párkrát uchechtne, ať už nad onou situací, ve které se právě nachází, nebo prostě jen tak z radosti způsobené účinky alkoholu. "To tedy ano." Přikývne s důležitostí v tváři a s uznalým výrazem na barmana kývne, ano, podpis alkoholu na něm do jisté míry znát jde, jemu vlnění se do rytmu nijak nepomohlo, takže v mírné opilosti dál setrvává. Jen pozoruje, jak si bere nějakou tu tabletku a jen doufá, že je to opravdu jen a pouze na bolest hlavy a že jí barman snad nepodstrčil něco tvrdšího, ale to snad ne. Její další otázka ho opět překvapí a s povytáhlým obočím musí chvíli jen tak setrvat v nehybném stavu, přemýšlejíc, jak nejlépe že jí na to má odpovědět. "Minule, že jsem něco zmínil?" Zeptá se jí udiveně, není si ničeho takového vědom, ale tak kdo ví, třeba mu opravdu uklouzla nějaká poznámka, kterou si třeba Vic mohla vyložit jinak, než ji Scott původně myslel. "Ale ne, nikoho nemám." Odpoví jí nakonec s malým úsměvem. Ani to nezní nijak posmutněle, jemu tento život přiliš nevadí a k hledání životní partnerky se stále nijak nedostal a možná ani dostat nechce,