Bar
Když konečně ucítí na jazyku tu chuť Jimma.. No řekněme, že se tohle všechno zdá o trochu více snesitelnější. Huh.. Jak může být to, že vás váš přítel podvedl, potom ho srazilo auto, řekl vás že vás miluje a následně vám oznámil, že má dvě dcery snesitelnější? Jak jí ještě mohla neexplodovat hlava? Jak to, že ještě není v kazajce, uvězněná ve vypolstrované místnosti? No a tak v ní sklenka zmizí během chvilinky, tudíž může blondýnečku požádat o další. Bohužel, či bohudík se však v baru objeví někdo, koho zná. Ucítí to hned u dveří. Smrad té ženské.. No řekněme, že se to nedá.. Přečuchnout? Ani se neotáčí, možná je jí docela úplně jasné, že si sedne k ní. Pokud dostal od své milé, co není tak milá, takový kartáč, jaký si myslí, že dostal.. Chudák chlap.
"Ona si prostě označkuje všechny.." Utrousí s protočením panenek, když si sedne Julien vedle ní a ona tak neomylně musí čuchat Sofii. "Taky ti přeji pěkný večer.." Řekne potom více nahlas, aby to Julien slyšel a dopije další skleničku, kterou si před chvílí objednala.. No jo, moc se nekrotí, ale co už.. Už chce opět požádat blondýnku, ale ta si zřejmě dává pauzičku, tudíž kývne na tu druhou, aby jí dolila.
"Na to, že na to neměla právo, vypadala docela nasraně.. Dostal jsi moc velký kartáč?" Řekne, ani pohledem k Julienovi nesklouzne, protože je docela úplně jasné, o čem mluví. Vlastně je to docela ironické, vzhledem k tomu, že jeho Milá spala s jejím Milým a potom byla nasraná na tyhle dva, ačkoliv vlastně k ničemu nedošlo.. Chápete tu ironii?
"Ona si prostě označkuje všechny.." Utrousí s protočením panenek, když si sedne Julien vedle ní a ona tak neomylně musí čuchat Sofii. "Taky ti přeji pěkný večer.." Řekne potom více nahlas, aby to Julien slyšel a dopije další skleničku, kterou si před chvílí objednala.. No jo, moc se nekrotí, ale co už.. Už chce opět požádat blondýnku, ale ta si zřejmě dává pauzičku, tudíž kývne na tu druhou, aby jí dolila.
"Na to, že na to neměla právo, vypadala docela nasraně.. Dostal jsi moc velký kartáč?" Řekne, ani pohledem k Julienovi nesklouzne, protože je docela úplně jasné, o čem mluví. Vlastně je to docela ironické, vzhledem k tomu, že jeho Milá spala s jejím Milým a potom byla nasraná na tyhle dva, ačkoliv vlastně k ničemu nedošlo.. Chápete tu ironii?
Netrvá to dlouho a bar se začne plnit, její myšlenky odplují kdoví kam a nevrátí se nejspíše celou noc, protože nemá čas se ani zastavit a nadechnout, proč jen musí být v Sh jen jeden bar? No jistě, je tu ještě noční klub, ale ne každý má rád hlasitou hudbu a když si chtějí pokecat, tak je lepší bar, sice je tady jukebox, ale rozhodně nehraje tak nahlas jak třeba v tom klubu. Když už je u toho, tak si po cestě navolí nějakou svojí oblíbenou písničku, aby se dostala do nálady. S úsměvem pak obsluhuje lidi a kroutí u toho zadkem, ostatně jako vždy. Když si jí zavolá slečna někde u konce baru, tak k ní přicupitá, aby jí mohla připravit drink. Během chvíle stojí před ní. Rovnou se na ní i usměje.
,,Ať vám chutná. Připadá jí nějaká smutná a to jí štve, nemá ráda smutné lidi, i přes to, že vlastně většinu času je taková i Lott, ale co už. Když se pak vedle Roelinky objeví mužský, zběžně si ho prohlédne a počká si na objednávku. Nejspíše se znají a tak se jen pousměje a začne mu plnit objednávku. Pět Beamu, no páni.. Ale tak je to jeho přání, tak se musí splnit. Nachystá mu pět Beamů přímo pod nos a trochu se nad tím pozastaví. ,,Náročný den?" Zeptá se lehce se zájmem a chvíli si u nich odpočine, jen ať se snaží i druhé barmanky. Ona si ale narozdíl od nich vezme jen nealko, přece je v práci a pít by rozhodně neměla. I když jí to tak láká, třeba by zapomněla i na vše, co se jí stalo..
,,Ať vám chutná. Připadá jí nějaká smutná a to jí štve, nemá ráda smutné lidi, i přes to, že vlastně většinu času je taková i Lott, ale co už. Když se pak vedle Roelinky objeví mužský, zběžně si ho prohlédne a počká si na objednávku. Nejspíše se znají a tak se jen pousměje a začne mu plnit objednávku. Pět Beamu, no páni.. Ale tak je to jeho přání, tak se musí splnit. Nachystá mu pět Beamů přímo pod nos a trochu se nad tím pozastaví. ,,Náročný den?" Zeptá se lehce se zájmem a chvíli si u nich odpočine, jen ať se snaží i druhé barmanky. Ona si ale narozdíl od nich vezme jen nealko, přece je v práci a pít by rozhodně neměla. I když jí to tak láká, třeba by zapomněla i na vše, co se jí stalo..
----z hotelu
Odchod ze svého bytu byl tak rychlý, že vůně Sofie pronásleduje jeho nos ještě teď, když vstoupí do baru. Jeho klasická flanelka, kterou Sof tak nesnáší, nesmí chybět na něm. Džíny zůstaly mokré ve vaně, proto má na sobě jakési kalhoty s kšandami. Vypadá prostě jako old-debil, ale je mu to jedno. Na holky dělat dojem nepotřebuje a se Sof to bylo posraný vždycky, jen si to teď připouští mnohem víc, než kdy jindy....a ta myšlenka ho děsí.
Dojde do toho baru, do té Mekky, která mu nabídne možnost popovídat si s Jimmem, který sotva stihl vyprchat z jeho krve. Do toho všeho ta vůně Sofie. Má ji všude.
U baru uvidí velice známou osobu...která se naučila pít jeho pití...Jimma.
,,Rád tě vidím, ale raději bych tě neviděl." Řekne ne zrovna možná vybraně, když se k Roelii přiblíží a sedne si bez pozvání vedle ní. Teprve pak koukne na Lott.
,,Dobrej. Beama....pětkrát." Stručně si vyžádá svůj zásobník od té blonďaté slečny.
Spadneš do toho, ty kreténe, jako tenkrát...a bude tě to stát víc než prachy... Cvrliká mu mozek v lebce, který by teď nejradši vystřelil z hlavy ven. Nutno přiznat, že za posledních pár měsíců začíná pít mnohem víc, než za posledních pár desítek let.
Odchod ze svého bytu byl tak rychlý, že vůně Sofie pronásleduje jeho nos ještě teď, když vstoupí do baru. Jeho klasická flanelka, kterou Sof tak nesnáší, nesmí chybět na něm. Džíny zůstaly mokré ve vaně, proto má na sobě jakési kalhoty s kšandami. Vypadá prostě jako old-debil, ale je mu to jedno. Na holky dělat dojem nepotřebuje a se Sof to bylo posraný vždycky, jen si to teď připouští mnohem víc, než kdy jindy....a ta myšlenka ho děsí.
Dojde do toho baru, do té Mekky, která mu nabídne možnost popovídat si s Jimmem, který sotva stihl vyprchat z jeho krve. Do toho všeho ta vůně Sofie. Má ji všude.
U baru uvidí velice známou osobu...která se naučila pít jeho pití...Jimma.
,,Rád tě vidím, ale raději bych tě neviděl." Řekne ne zrovna možná vybraně, když se k Roelii přiblíží a sedne si bez pozvání vedle ní. Teprve pak koukne na Lott.
,,Dobrej. Beama....pětkrát." Stručně si vyžádá svůj zásobník od té blonďaté slečny.
Spadneš do toho, ty kreténe, jako tenkrát...a bude tě to stát víc než prachy... Cvrliká mu mozek v lebce, který by teď nejradši vystřelil z hlavy ven. Nutno přiznat, že za posledních pár měsíců začíná pít mnohem víc, než za posledních pár desítek let.
> Z domu
Odchod od Noela byl.. No, zrovna dvakrát příjemný bych neřekla. Vlastně to stálo docela za prd a odcházela jsem v ještě mizernější náladě, než jsem přišla.. A ačkoliv moje kroky mířili k mému bytu, měla jsem namířeno někam úplně jinam. Byt byl jenom mezi zastávka, abych se mohla osprchovat, upravit, převlíct a vyrazit. A tak jsem taky udělala. Div že ještě na schodech jsem ze sebe nesvlékla všechno oblečení, které automaticky letělo do koše, až na Noelovu košili, kterou jsem přehodila přes židli a vydala se do sprchy. Pořádně jsem se vydrbala, aby na mě nezůstala ani kapka jeho zaschlé krve. Vlastně jsem se s tím moc nepárala. Vyfoukala jsem si vlasy, usušila se, lehce se nalíčila, vybrala co si vezmu na sebe, do kabelky hodila to nejdůležitější a rovnou jsem vyrazila. Na to, v jakém spěchu tahle příprava probíhala jsem vypadala docela dobře..
Cesta do baru netrvala dlouho. Vlastně už tam mám nejspíš vychozenou cestičku, nebo tak něco, přesně vystáté důlky od podpatků, jak tam chodím.. A proto tam možná mířím i dnes. Vlastně je to takové moje bezpečné místo, kde se pořádně naliju a nemusím na chvíli řešit Noela, nemusím se bát, že na mě vyskočí jako čert z krabičky. Automaticky si sednu na svoje místečko na kraji barového pultu, trošku dál od lidí a kývnu na blondýnku za barem, aby mi donesla Jimma.
Odchod od Noela byl.. No, zrovna dvakrát příjemný bych neřekla. Vlastně to stálo docela za prd a odcházela jsem v ještě mizernější náladě, než jsem přišla.. A ačkoliv moje kroky mířili k mému bytu, měla jsem namířeno někam úplně jinam. Byt byl jenom mezi zastávka, abych se mohla osprchovat, upravit, převlíct a vyrazit. A tak jsem taky udělala. Div že ještě na schodech jsem ze sebe nesvlékla všechno oblečení, které automaticky letělo do koše, až na Noelovu košili, kterou jsem přehodila přes židli a vydala se do sprchy. Pořádně jsem se vydrbala, aby na mě nezůstala ani kapka jeho zaschlé krve. Vlastně jsem se s tím moc nepárala. Vyfoukala jsem si vlasy, usušila se, lehce se nalíčila, vybrala co si vezmu na sebe, do kabelky hodila to nejdůležitější a rovnou jsem vyrazila. Na to, v jakém spěchu tahle příprava probíhala jsem vypadala docela dobře..
Cesta do baru netrvala dlouho. Vlastně už tam mám nejspíš vychozenou cestičku, nebo tak něco, přesně vystáté důlky od podpatků, jak tam chodím.. A proto tam možná mířím i dnes. Vlastně je to takové moje bezpečné místo, kde se pořádně naliju a nemusím na chvíli řešit Noela, nemusím se bát, že na mě vyskočí jako čert z krabičky. Automaticky si sednu na svoje místečko na kraji barového pultu, trošku dál od lidí a kývnu na blondýnku za barem, aby mi donesla Jimma.
<--Z domu
Opravdu dlouho nebyla v práci, možná to bylo i tím, že byla zavřená doma od té minulé události. Je to vůbec normální, že se nedokáže ještě stále tolik udržet a chce ubližovat lidem? Vlastně ne, ubližovat zní blbě, to ona nechce, jen se prostě neumí ovládat, když cítí jejich krev. Ale je to upír, pro ty je to přirozené, ale i přes to se cítí jako zrůda. Nejspíše by se měla na vše vykašlat a jen si to užívat, ale to by nebyla ona. Hodný upír, kdo to kdy slyšel. Ale aspoň se odlišuje od ostatních a jo, je na sebe i pyšná. Však co je na tom, že chodí s chlapem, co tak rád zabíjí.. na tom přece není vůůůbec nic divného a špatného, že? Jenže do práce se chodit musí a ona nesmí být jen zavřená doma. S Alexem se docela míjejí, což je špatné, hlavně pro její psychiku, ale což. Nějak se z toho dostane, jako obvykle. Vlasy stáhne do vysokého culíku, na sebe si dá černé upnuté šaty, které jí sahají někde do půlky stehen, přes které je ještě takový přehoz s flitry, na nohy vysoké lodičky, jako obvykle, kabelku a vydá se do práce. Netrvá to dlouho a stojí před barem. Tentokrát jí nečeká nějak dlouhá směna a už jí chce mít za sebou a tak na sebe dá zástěru a začne obsluhovat o duši.
Opravdu dlouho nebyla v práci, možná to bylo i tím, že byla zavřená doma od té minulé události. Je to vůbec normální, že se nedokáže ještě stále tolik udržet a chce ubližovat lidem? Vlastně ne, ubližovat zní blbě, to ona nechce, jen se prostě neumí ovládat, když cítí jejich krev. Ale je to upír, pro ty je to přirozené, ale i přes to se cítí jako zrůda. Nejspíše by se měla na vše vykašlat a jen si to užívat, ale to by nebyla ona. Hodný upír, kdo to kdy slyšel. Ale aspoň se odlišuje od ostatních a jo, je na sebe i pyšná. Však co je na tom, že chodí s chlapem, co tak rád zabíjí.. na tom přece není vůůůbec nic divného a špatného, že? Jenže do práce se chodit musí a ona nesmí být jen zavřená doma. S Alexem se docela míjejí, což je špatné, hlavně pro její psychiku, ale což. Nějak se z toho dostane, jako obvykle. Vlasy stáhne do vysokého culíku, na sebe si dá černé upnuté šaty, které jí sahají někde do půlky stehen, přes které je ještě takový přehoz s flitry, na nohy vysoké lodičky, jako obvykle, kabelku a vydá se do práce. Netrvá to dlouho a stojí před barem. Tentokrát jí nečeká nějak dlouhá směna a už jí chce mít za sebou a tak na sebe dá zástěru a začne obsluhovat o duši.
Jo, máta nebyla tak zlá. Vlastně jsem z toho vyvázl celkem dobře a ulevilo se mi. Ovšem když nebyla vyslyšena moje žádost vyzkoušet, jak jí popálí stříbro, zatvářil jsem se jako dítě, kterému zakázali si hrát na ledě. Na hodně tenkém ledě. Odfrkl jsem si.
„Já z nás dvou nejsem ten, kdo ze sebe dobrovolně udělal vlkodlaka i přes onu bolestnou proměnu a sám si tímto způsobem ubližuje. Ty snad máš i bolest ráda, já ne,“ odsekl jsem prostě. Tohle mi totiž nepřišlo vůbec fér, ale nehodlal jsem jí přemlouvat k něčemu takovému, tak už jsem toho nechal – kdyby šlo o cokoliv jiného, nejspíše bych se dožadoval souhlasu, dokud bych jí neukecal. Na to jsem byl tvrdohlavý dost.
Hodně rychle se ale moje myšlenky zase začaly ubírat jiným směrem. Seděl jsem a přemýšlel nad čím možným, jednou jsem si dokonce bezděky přičichl k rukávu, jestli neucítím mátu, ale nic. Čekal jsem to. „Hm…“ zabrblal jsem jen cosi, když mezi námi nastalo trapné ticho a opět začal myslet na alkohol. Tady bylo vážně těžké na něj nemyslet.
„Já z nás dvou nejsem ten, kdo ze sebe dobrovolně udělal vlkodlaka i přes onu bolestnou proměnu a sám si tímto způsobem ubližuje. Ty snad máš i bolest ráda, já ne,“ odsekl jsem prostě. Tohle mi totiž nepřišlo vůbec fér, ale nehodlal jsem jí přemlouvat k něčemu takovému, tak už jsem toho nechal – kdyby šlo o cokoliv jiného, nejspíše bych se dožadoval souhlasu, dokud bych jí neukecal. Na to jsem byl tvrdohlavý dost.
Hodně rychle se ale moje myšlenky zase začaly ubírat jiným směrem. Seděl jsem a přemýšlel nad čím možným, jednou jsem si dokonce bezděky přičichl k rukávu, jestli neucítím mátu, ale nic. Čekal jsem to. „Hm…“ zabrblal jsem jen cosi, když mezi námi nastalo trapné ticho a opět začal myslet na alkohol. Tady bylo vážně těžké na něj nemyslet.
Nemohla jsem s tím nesouhlasit, první proměna nebyla nikterak příjemná a možná, že kdyby tu byl Colton promeňovala bych se častěji. Přeci jen, mě toho má ještě dost co učit. Nakonec jsem se zdržela všech komentářů, abych nezněla náhodou až moc zabouchnutě do toho chladného vlkodlaka, kterého mám potřebu hájit, ač je náš vztah dost zvláštní a vlastně stále nevím na čem jsem. Velká gratulace, jak dlouho že se známe rok a několik měsíců? No velký pokrok, bravo. A ani nevím kde je, takže dvojnásob pokrok. Raději nebudu myslet, kde je.
Jemně jsem natočila hlavu ke straně a párkrát se zhluboka nadechla, tech pachů co mi znemožňovali odhalit jeho pach tu bylo hodně, ale brzy mě směrem od něj zašimrala v nose máta. "Voníš mi po mátě, což mi nepřijde tak hrozné. Je to slabé, nic nppříjemného." usmeji se, raději se nezmiňuji že mi jeden učitel voní po slanině a že jsem ho už jednou chtěla zakousnout.
Vyjeveně jsem se na něj zadívala, jestli se náhodou nezbláznil a nesouhlasně při tom zavrtím hlavou. Je to snad horší jak ta proměna a že bych se nechala dobrovolně popálit stříbrem? Ne, to opravdu nehrozí. "Zapomeň, leda bys mi pak dovolil ti udělat něco stejně bolestivého," zašklebím se, nemyslím to vážně proto v mém hlase může rozpoznat ironii.
Jemně jsem natočila hlavu ke straně a párkrát se zhluboka nadechla, tech pachů co mi znemožňovali odhalit jeho pach tu bylo hodně, ale brzy mě směrem od něj zašimrala v nose máta. "Voníš mi po mátě, což mi nepřijde tak hrozné. Je to slabé, nic nppříjemného." usmeji se, raději se nezmiňuji že mi jeden učitel voní po slanině a že jsem ho už jednou chtěla zakousnout.
Vyjeveně jsem se na něj zadívala, jestli se náhodou nezbláznil a nesouhlasně při tom zavrtím hlavou. Je to snad horší jak ta proměna a že bych se nechala dobrovolně popálit stříbrem? Ne, to opravdu nehrozí. "Zapomeň, leda bys mi pak dovolil ti udělat něco stejně bolestivého," zašklebím se, nemyslím to vážně proto v mém hlase může rozpoznat ironii.
Podle jejího vyprávění mě začínala trochu děsit myšlenka přeměny. Neměl jsem rád bolest. Vlastně si jen těžko představit někoho, kdo by jí měl rád, ale já byl v tomhle ohledu dost zhýčkaný a o to děsivější to pro mě bylo. Zašklebil jsem se.
„Tak to je ale pěkně na houby,“ konstatoval jsem suše. Proč se tedy dobrovolně měnit, když to akorát bolí? K čemu to je? Připadalo mi, že být vlkodlakem nemá ani jednu světlou stránku, tedy krom toho dobrého sluchu a tak všeobecně lepších smyslů. I když ani to nemusí být vždy výhra. A že prý další proměna tolik nebolí? Zbytečný sadismus! Zůstal bych prostě člověkem, tak. Sám sebe jsem přesvědčil o tom, že dobrovolně ze sebe nikdy nenechám udělat žádnou podobnou obludu.Nepotřeboval jsem zrovna slyšet, jak jí voní její milovaný. Neměl jsem ho rád už jen proto, že mi z mojí známé udělal vlkodlaka a navíc mi připadal dost nezodpovědný. Eh, jasně, sám jsem nebyl zrovna zodpovědnost sama, ale druzí se přeci jen hodnotí a kritizují mnohem lépe. „No jo,“ prohodil jsem k ní nezaujatě a pak se mi trochu zelesklo v očích. „A jak voním já? A pokud to není nic hezkého, tak radši neodpovídej, jo…“ upozornil jsem jí pro jistotu, abych si pak nepřipadal zbytečně dotčený.
Krátce jsem se zadíval na její dlaň a trochu se přitom zamyslel. „Popálí tě stříbro?“ Vždycky jsem si myslel, že to je jen báchorka z filmů. Ale tak, to jsem si kdysi myslel o celé existenci nadpřirozena, až do dne, kdy jsem přišel sem. Nebyla to chyba? Štěstí, nebo smůla? „Hm… A to i jen při doteku? A můžu to zkusit?“ zeptal jsem se najednou, ale něco mi říkalo, že s tím nebude souhlasit.
„Tak to je ale pěkně na houby,“ konstatoval jsem suše. Proč se tedy dobrovolně měnit, když to akorát bolí? K čemu to je? Připadalo mi, že být vlkodlakem nemá ani jednu světlou stránku, tedy krom toho dobrého sluchu a tak všeobecně lepších smyslů. I když ani to nemusí být vždy výhra. A že prý další proměna tolik nebolí? Zbytečný sadismus! Zůstal bych prostě člověkem, tak. Sám sebe jsem přesvědčil o tom, že dobrovolně ze sebe nikdy nenechám udělat žádnou podobnou obludu.Nepotřeboval jsem zrovna slyšet, jak jí voní její milovaný. Neměl jsem ho rád už jen proto, že mi z mojí známé udělal vlkodlaka a navíc mi připadal dost nezodpovědný. Eh, jasně, sám jsem nebyl zrovna zodpovědnost sama, ale druzí se přeci jen hodnotí a kritizují mnohem lépe. „No jo,“ prohodil jsem k ní nezaujatě a pak se mi trochu zelesklo v očích. „A jak voním já? A pokud to není nic hezkého, tak radši neodpovídej, jo…“ upozornil jsem jí pro jistotu, abych si pak nepřipadal zbytečně dotčený.
Krátce jsem se zadíval na její dlaň a trochu se přitom zamyslel. „Popálí tě stříbro?“ Vždycky jsem si myslel, že to je jen báchorka z filmů. Ale tak, to jsem si kdysi myslel o celé existenci nadpřirozena, až do dne, kdy jsem přišel sem. Nebyla to chyba? Štěstí, nebo smůla? „Hm… A to i jen při doteku? A můžu to zkusit?“ zeptal jsem se najednou, ale něco mi říkalo, že s tím nebude souhlasit.
Z jeho počáteční strach, dá li se to tak nazvat, se obratem změnil na zájem a zvědavost. Bylo to milé a překvapivé, jelikož mi připadalo že z toho zrovna moc nadšený není. To bych už mohla brát jako samozřejmost, však to není nic, na co by byli obyčejní lidé zvyklí.
Jeho zpověď ještě neskončila a tak jej brzy napadli další otázky. "Bolí je slabé slovo, možná proto jsem se proměnila jen jednou. Mám to lehce zamlžené, ale ta první proměna trvala poměrně dlouho a hodně, hodně to bolelo." vypovím mírným tónem. Přitom se podrbu na zátylku, a zadívám se na chvíli někam jinam. "Ale další proměna prý už tolik nebolí," dodám hned o poznání pozitivnějším tónem a úsměvem, který mi tak nějak přetrvává posledních několik chvil stále. "Uhm, ne? Tedy, když jsem dostatečně blízko, ale mám dojem že teď všechny ty pachy vnímám úplně jinak, víc jako vlk. Třeba Colt mi voní po vanilce," zazubím se, jako by to bylo nějaké úžasné terno. No mladé zamilované tele, co by jste chtěli...
"Neříkám, že je to lepší. Zatím si spíš připadám jako obyčejný člověk, s lepšími smysl, ale má to svoje nevýhody. Třeba stříbro," pousmeji se a natočím k němu hlaň, na které mám stříbře vypalenou jizvu od řetízku, kterou mám mimo jině i na krku. Jo, někdo kdo vás promění a zapomene vám říci tak podstatnou informaci, ale stane se.
Jeho zpověď ještě neskončila a tak jej brzy napadli další otázky. "Bolí je slabé slovo, možná proto jsem se proměnila jen jednou. Mám to lehce zamlžené, ale ta první proměna trvala poměrně dlouho a hodně, hodně to bolelo." vypovím mírným tónem. Přitom se podrbu na zátylku, a zadívám se na chvíli někam jinam. "Ale další proměna prý už tolik nebolí," dodám hned o poznání pozitivnějším tónem a úsměvem, který mi tak nějak přetrvává posledních několik chvil stále. "Uhm, ne? Tedy, když jsem dostatečně blízko, ale mám dojem že teď všechny ty pachy vnímám úplně jinak, víc jako vlk. Třeba Colt mi voní po vanilce," zazubím se, jako by to bylo nějaké úžasné terno. No mladé zamilované tele, co by jste chtěli...
"Neříkám, že je to lepší. Zatím si spíš připadám jako obyčejný člověk, s lepšími smysl, ale má to svoje nevýhody. Třeba stříbro," pousmeji se a natočím k němu hlaň, na které mám stříbře vypalenou jizvu od řetízku, kterou mám mimo jině i na krku. Jo, někdo kdo vás promění a zapomene vám říci tak podstatnou informaci, ale stane se.
Vysvětlovala mi jak se to má ohledně té lišky. Měl jsem sice na jazyku cosi o tom, že si z něj aspoň bude moct udělat čepici, ale raději jsem se podobné poznámky vyvaroval. Neboť jsem měl pocit, že k té lišce má určitý vztah a tak by to pro ní znělo moc krutě. Vlastně jsem tohle moc nechápal, nedokázal jsem navázat pořádný vztah ani s lidmi, natož se zvířaty. Asi jsem na to neměl dostatečné množství empatie, což konec konců nebylo žádné nové zjištění.
Willow mi vše vysvětlovala a nutno podotknout, že tohle mě opravdu zajímalo. Dokonce jsem se víc věnoval jí než okolí a ani dalšího panáka už jsem si neobjednal – možná mě tak zachránila před další z řady prochlastaných, bezcílných dní, které přicházely a odcházely. Stejně jako lidi, na kterých mi kdy záleželo.
„Ano, vlastně mám ještě otázky!“ odpověděl jsem ihned a zazubil se, nadšen z jejího vybídnutí. „Bolí ta proměna? Jakože… když se změníš ve vlka, nebo zpátky na člověka, bolí to, když se ti mění tvoje tělo?“ zeptal jsem se a pak vykulil oči. „A když máš lepší čich i jako člověk… to cítíš třeba i když je někdo moc zpocený?“ pronesl jsem a trochu znechuceně se nad tou představou zašklebil. Pak jsem chvíli přemýšlel a zjistil, že už mě nic zásadního nenapadá.
„No, myslím, že výslech je u konce,“ ujistil jsem a pokrčil rameny. Věděl jsem již všechny podstatné informace!
Willow mi vše vysvětlovala a nutno podotknout, že tohle mě opravdu zajímalo. Dokonce jsem se víc věnoval jí než okolí a ani dalšího panáka už jsem si neobjednal – možná mě tak zachránila před další z řady prochlastaných, bezcílných dní, které přicházely a odcházely. Stejně jako lidi, na kterých mi kdy záleželo.
„Ano, vlastně mám ještě otázky!“ odpověděl jsem ihned a zazubil se, nadšen z jejího vybídnutí. „Bolí ta proměna? Jakože… když se změníš ve vlka, nebo zpátky na člověka, bolí to, když se ti mění tvoje tělo?“ zeptal jsem se a pak vykulil oči. „A když máš lepší čich i jako člověk… to cítíš třeba i když je někdo moc zpocený?“ pronesl jsem a trochu znechuceně se nad tou představou zašklebil. Pak jsem chvíli přemýšlel a zjistil, že už mě nic zásadního nenapadá.
„No, myslím, že výslech je u konce,“ ujistil jsem a pokrčil rameny. Věděl jsem již všechny podstatné informace!
Bylo to velmi zvláštní a přitom tolik uvolňující, že jsem si o tom mohla konečně s někým popovídat. Celkově ze mě spal veliký kámen, a v mé naivitě, jsem stále věřila tomu že se na té naší situaci mezi mnou a Coltonem něco změní. "Na co? No já vlastně nevím, uvidím jak na tom bude... Našla jsem ho před pár měsíci polomrtvého, tak ho mám teď doma. Ale je fajn, a vlastně si nejsem ani jistá,, zda by v přírodě přežil... Má velmi atypické zbarvení srsti." pousmála jsem se nad tím, ostatně, kdo ví co by toho malého lišáka s chutí do života potkalo, kdybych se ho neujala.
Jeho náhlé překvapení mne samotnou dosti překvapí. Mlčky na něj zírám, jak na mě vybalí všechny ty otázky a pousměji se nad tím. "Ano, byla. A jo, mám lepší sluch a čich, to vnímám i teď mnohem lépe slyším celkově, přes zdi. Takže občas slyším z vedlejšího pokoje věci, které opravdu slyšet nepotřebuji," zasmála jsem se nad tím. "Vidím barevně a ne, blechy opravdu nemám. Jinak to bylo velmi zvláštní, především pak proto, že... No je to velice zvláštní." usměji se. "Ještě na něco by jsi se chtěl zeptat?" zeptám se tentokrát mírně pobaveně.
Jeho náhlé překvapení mne samotnou dosti překvapí. Mlčky na něj zírám, jak na mě vybalí všechny ty otázky a pousměji se nad tím. "Ano, byla. A jo, mám lepší sluch a čich, to vnímám i teď mnohem lépe slyším celkově, přes zdi. Takže občas slyším z vedlejšího pokoje věci, které opravdu slyšet nepotřebuji," zasmála jsem se nad tím. "Vidím barevně a ne, blechy opravdu nemám. Jinak to bylo velmi zvláštní, především pak proto, že... No je to velice zvláštní." usměji se. "Ještě na něco by jsi se chtěl zeptat?" zeptám se tentokrát mírně pobaveně.
//Jéé, tys počkala, ty seš hodná! <3 :D
Protočil jsem nad jejím vysvětlením očima a objednal si dalšího panáka. Připadalo mi to hloupé a nezodpovědné, na druhou stranu říct jí tohle pěkně z očí do očí by mohlo být úplně stejné - netoužil jsem po tom, aby mě sežrala a kosti si zahrabala někam na zahradu. Nedělají tohle ale spíš psi? Raději jsem nad tím více nepřemýšlel a na nic se neptal, nechtěl jsem jí přece urazit znovu. Tedy, za normálních okolností by mi to bylo jedno, možná bych i spíš chtěl, ale netušil jsem, co čekat od vlkodlačice. A ona sama toho o své rase taky moc nevěděla, tak proč riskovat svůj život? Dost na tom, že mě chtěla znásilnit jakási babice, Sienna si ze mě dělala pitíčko a určitě toho bylo ještě mnohem víc, co se mu tu stalo, jen už jsem to raději vypustil z hlavy.
Trochu nesouhlasně jsem se zašklebil poznámce ohledně lišky.
"K čemu ti je liška?" zabručel jsem a snažil se najít aspoň jeden jediný důvod, proč by člověk choval doma takovéhle zvíře. Nic mě ovšem nenapadalo. Pes vám dá možnost cítit se jako velký kápo, s kočkou se můžete mazlit pokud jste beznadějný smolař, který není schopen navázat vztah, morčátka a králíčci jsou zase pro děcka dobrá atrakce, takže od nich máte chvíli pokoj... ale liška? Pf..
"Ty už jsi byla pes??! Teda, eh, chci říct vlk?" vykulil jsem opět oči, tentokrát ale spíše ze zvědavosti, než vyděšenosti. "A jaký to bylo? Viděla si barevně? Měla si lepší sluch? Čich? A co blechy? Máš jako vlk blechy?"
Protočil jsem nad jejím vysvětlením očima a objednal si dalšího panáka. Připadalo mi to hloupé a nezodpovědné, na druhou stranu říct jí tohle pěkně z očí do očí by mohlo být úplně stejné - netoužil jsem po tom, aby mě sežrala a kosti si zahrabala někam na zahradu. Nedělají tohle ale spíš psi? Raději jsem nad tím více nepřemýšlel a na nic se neptal, nechtěl jsem jí přece urazit znovu. Tedy, za normálních okolností by mi to bylo jedno, možná bych i spíš chtěl, ale netušil jsem, co čekat od vlkodlačice. A ona sama toho o své rase taky moc nevěděla, tak proč riskovat svůj život? Dost na tom, že mě chtěla znásilnit jakási babice, Sienna si ze mě dělala pitíčko a určitě toho bylo ještě mnohem víc, co se mu tu stalo, jen už jsem to raději vypustil z hlavy.
Trochu nesouhlasně jsem se zašklebil poznámce ohledně lišky.
"K čemu ti je liška?" zabručel jsem a snažil se najít aspoň jeden jediný důvod, proč by člověk choval doma takovéhle zvíře. Nic mě ovšem nenapadalo. Pes vám dá možnost cítit se jako velký kápo, s kočkou se můžete mazlit pokud jste beznadějný smolař, který není schopen navázat vztah, morčátka a králíčci jsou zase pro děcka dobrá atrakce, takže od nich máte chvíli pokoj... ale liška? Pf..
"Ty už jsi byla pes??! Teda, eh, chci říct vlk?" vykulil jsem opět oči, tentokrát ale spíše ze zvědavosti, než vyděšenosti. "A jaký to bylo? Viděla si barevně? Měla si lepší sluch? Čich? A co blechy? Máš jako vlk blechy?"
odpověděl(a) (19.7.2016 7:47)
// Jojo, počkala. Já ti odpovím během zítřka, mám toho teď v práci zase děsně moc. *-* :D
„Nevadilo by mi to,“ řekl vážně. Popravdě by mu vadilo víc, kdyby měl obejmout chlapa, protože do jisté míry se svým strachem měl jakýsi stud, když je měl obejmout. Možná to ale bylo tim, že celý život žil pouze se ženami, takže na to nebyl zvyklý a prostě si byl v jejich přítomnosti mnohem jistější.
Chtěl něco říct, ale po Danielliných slovech z něho vyšlo jenom něco mezi slovy dvouletého dítěte a zvířecích skřeků, poté, co si zasekli nohu někde v díře uprostřed lesa, když jsou kolem něco jenom predátoři a lovci. „Danielle,“vzdechl nakonec se sklopěním hlavy. Neměl co říct, i kdyby chtěl, hlavně mu Danielle nedala šanci promluvit, jelikož se zvedla a odešla.
„Dobře,“ odmlčel se s odvrácením hlavy. Ale pochyboval, že spolu budou v blízké době mluvit.
Zbytek směny si tak nějak odkroutil. Na nic neměl náladu, takže jakmile mohl, zmizel.
//Přístav
Chtěl něco říct, ale po Danielliných slovech z něho vyšlo jenom něco mezi slovy dvouletého dítěte a zvířecích skřeků, poté, co si zasekli nohu někde v díře uprostřed lesa, když jsou kolem něco jenom predátoři a lovci. „Danielle,“vzdechl nakonec se sklopěním hlavy. Neměl co říct, i kdyby chtěl, hlavně mu Danielle nedala šanci promluvit, jelikož se zvedla a odešla.
„Dobře,“ odmlčel se s odvrácením hlavy. Ale pochyboval, že spolu budou v blízké době mluvit.
Zbytek směny si tak nějak odkroutil. Na nic neměl náladu, takže jakmile mohl, zmizel.
//Přístav
Napiju se vína a nakrčím čelo. Mrzí ho to? Nevypadá tak, pomyslím si a pokrčím rameny. "Jo, jsi srab a nemáš rád víno. Tak mi řekni, že kdybych tě teď objala, nevadilo by ti to. Jsem holka, jak jsi už dříve poznamenal," nakrčím čelo pobaveně a skloním hlavu. Vážně teď k breku nemám moc daleko.
"Pro mě jsi. Moc lidí tu neznám a přátele si dělám těžko. Ty jsi, nebo jsi byl můj nejlepší kamarád, chápeš? Byl jsi pro mě, alespoň tedy v poslední době, podstatnější než můj bratr. Abych ti to objasnila, na jeho hledání jsem byla posledních pár let fixovaná, takže tak," dopovím a odložím na bar prázdnou skleničku. Vylovím peněženku a na stůl položím peníze i s dýškem, všechny svoje věci zase vzmu a schovám.
"Měj se, jdu domů. Možná si promluvíme jindy," pousměju se nevesele. Teď by to nemuselo dopadnout dobře a navíc jsem pěkně unavená.
>>Pryč
"Pro mě jsi. Moc lidí tu neznám a přátele si dělám těžko. Ty jsi, nebo jsi byl můj nejlepší kamarád, chápeš? Byl jsi pro mě, alespoň tedy v poslední době, podstatnější než můj bratr. Abych ti to objasnila, na jeho hledání jsem byla posledních pár let fixovaná, takže tak," dopovím a odložím na bar prázdnou skleničku. Vylovím peněženku a na stůl položím peníze i s dýškem, všechny svoje věci zase vzmu a schovám.
"Měj se, jdu domů. Možná si promluvíme jindy," pousměju se nevesele. Teď by to nemuselo dopadnout dobře a navíc jsem pěkně unavená.
>>Pryč
Zarytě jsem mlčela, nemohla jsem na jeho otázku odpovědět, nebylo to možné. Dlouze jsem se zadívala do země, na podlahu mezi mýma nohama a nehnula brvou. Byla jsem ticho, jako kdybych tam snad ani nebyla, protože jsem neměla nejmenší tušení o tom, co mu na to mám asi tak říct. Nakonec jsem se odhodlala k pohybu a namísto odpovědi, se raději napila a zároveň tím dopila whiskey. "To je... Složité. Myslela jsem, že mi něco řekne, jenomže jsme se pak už nějak... moc neviděli," pokrčím rameny. Teď jsem malinko lhala, protože jsem se s Coltonem přeci jen viděla a jsem si jistá, že až bude možnost tak mi k tomu jistě víc řekne. Jenže momentálně je bůh ví kde.
Díky Leemu jsem si dělala starosti, no zároveň mě dokázal rozesmát. "To je senzační, ale mám doma ještě lišáka... Takže se budeš muset postarat i o něj," zasměji se, načež si objednám ještě jednu sklenku whiskey. "Ale teď vážně. Nemyslím si, že bych někomu ublížila, jednou už jsem ve vlčím těle byla," prohodím a koukám na něj.
Díky Leemu jsem si dělala starosti, no zároveň mě dokázal rozesmát. "To je senzační, ale mám doma ještě lišáka... Takže se budeš muset postarat i o něj," zasměji se, načež si objednám ještě jednu sklenku whiskey. "Ale teď vážně. Nemyslím si, že bych někomu ublížila, jednou už jsem ve vlčím těle byla," prohodím a koukám na něj.