Bar
Koukl se na nidocela pobaveně hned poté co oznámila,že má doma oprvadu velkého, zlého a krvežíznivého ochránce. "Zlato, já se ničeho nebojím. Poradím si se vším." poslal ji vzdušnou pusu. vzal si sklenku s vínem a napil se. Tentokrát se napil více než chtěl a tak upil skoro zbytek vína ve skleničce. Když viděl kolik mu tam toho zbývá, vzal sklenku, dopil zbytek co tam měla dolil si. "Záporák? Chm to se mi líbí." Zasmá se tomu a znovu se na ni podíval. Ona si snad myslí, že sklopí hlavu a nebude si nic dovolat když mu oznámí, že má zlého dvoumetrového bráchu. "Klidně tě bránit může, ale ničemu to nepomůže." uchechtl se a vjel si rukou do vlasů. Druhou ruku měl položenou na opěradel barové židle. "Tak Karin co mi o sobě povíš? Chm? Pozvedl jedno obočí a koukal se na ni se zájmem. Rád se o ní něco dozví, ale to je tak vše. Možná v tom ještě něco je, proč s ní tady vysedává, ale jestli si myslí, že bude o vyprávět něco osobního tak to je holka na omylu. On nikdy. "Máš teda bratra jo? JAk se jmenuje? Třeba ho znám" mrknul na ni, je možné, že ho zná. Proč by ne že? Už tu pár měsíců je.
I ona se zahleděla do davu lidí. Pír tančících, pár sedících a popíjejících. I když jich tu nebylo nijak extra hodně, pořád to bylo až moc na její měřítko. Byla nesvá v přítomnosti už dvou lidí, natožpak 50 nebo 80. Nepatrně se otřásla a začala si hrát s vlasy. Namotávala si je na prst, tahala za ně, dokonce porovnávala, který pramínek má delší a který kratší.
"Tak to jsem ráda. Ale musím tě upozornit, že doma mám opravdu velkého, zlého a krvežíznivého ochránce," prohlásila o svém malém roztomilém a nenasytném králíčkovi, který byl škodný tak leda tím, že moc pohyboval čumáčkem nebo sem tam někoho poškrábal, když zrovna neměl náladu. Nad tou vzpomínkou se usmála. Stále jí připomínal Masona. "To abys na mě nikdy nezapomněla, Karin. Víš, tam v tom velkém světě," vybavila se jí jeho slova, když jí ho předával. I ten jeho červený nos, který mu zrudl chladem a blonďatá kštice, která vůbec nedržela tvar, ani když se moc snažil. Přistihla se, jak se zasněně usmívá. Zlatý dobrý Mason.
Po jeho dalších slovech naklonila hlavu na stranu. "Tak to prrr, pane Záporáku. Taky umím kousat, když na to přijde," broukla s úsměvem, ačkoliv to nebyla tak docela pravda. Zuby nehty se držela, aby po nich nevystartovala. A s její povahou? To bylo mnohem jednodušší. Jen její vlčice občas protestovala a ona ji ještě neuměla úplně kontrolovat.
Co ji však zarazilo, byla jeho další otázka. Byla trochu moc osobní. Krátce nakrabatila čelo a přemýšlela, co mu odpovědět, nakonec se rozhodla, to vzít s rezervou a humorem. "Ne, nemám, ale zato mám velkého a opravdu zlého dvoumetrového bráchu, který se nebojí svou sestřičku bránit," odvětila s úsměvem a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
"Tak to jsem ráda. Ale musím tě upozornit, že doma mám opravdu velkého, zlého a krvežíznivého ochránce," prohlásila o svém malém roztomilém a nenasytném králíčkovi, který byl škodný tak leda tím, že moc pohyboval čumáčkem nebo sem tam někoho poškrábal, když zrovna neměl náladu. Nad tou vzpomínkou se usmála. Stále jí připomínal Masona. "To abys na mě nikdy nezapomněla, Karin. Víš, tam v tom velkém světě," vybavila se jí jeho slova, když jí ho předával. I ten jeho červený nos, který mu zrudl chladem a blonďatá kštice, která vůbec nedržela tvar, ani když se moc snažil. Přistihla se, jak se zasněně usmívá. Zlatý dobrý Mason.
Po jeho dalších slovech naklonila hlavu na stranu. "Tak to prrr, pane Záporáku. Taky umím kousat, když na to přijde," broukla s úsměvem, ačkoliv to nebyla tak docela pravda. Zuby nehty se držela, aby po nich nevystartovala. A s její povahou? To bylo mnohem jednodušší. Jen její vlčice občas protestovala a ona ji ještě neuměla úplně kontrolovat.
Co ji však zarazilo, byla jeho další otázka. Byla trochu moc osobní. Krátce nakrabatila čelo a přemýšlela, co mu odpovědět, nakonec se rozhodla, to vzít s rezervou a humorem. "Ne, nemám, ale zato mám velkého a opravdu zlého dvoumetrového bráchu, který se nebojí svou sestřičku bránit," odvětila s úsměvem a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
"To je dobře nikam nechoď" uchechtl se nad tím. Podíval se na chvilku kolem sebe.Opravdu to dneska bylo strašný. Nikdy snad takovou nudu v baru nezažil. To je náznak toho, že by měli spolu odejít, přeci ji tu nenechá. Hned jak začal koštovat víno, musel se po jejích slovech na ni podívat. "Bourbon a víno to je moje." pokýval hlavou, natočil se k ní, rukou se podepřel o bar a hlavu položil na svoji dlaň. Určitě ji rád udělá taxíka, to mu nebude dělat problém. "Vůbec mi to nevadí, budu jedině rád, když tě budu moct doprovodit." uchechtl se, vedl hlavu., do ruky vzal sklenku s vínem a napil se. Opět jenom tak lehce. Opět sklenku položil na bar, rukou se podepřel a hlavu položil na dlaň. "Vypadám snad na to že si dělám srandu?" uchechtl se a zavrtěl nad tím hlavou přičemž se na ni pořád díval. Samozřejmě, ne že by úplně zabíjel, ale něco podobného. "Myslím si, že pokudmi nic neprovedeš, nějak nerozčílíš, na tom seznamu nebudeš." pokrčil nad tím rameny a řekl to jako by šlo o normální věc. U něho jde onormální věc. On se tímhle trochu i baví, když se ho někdo bojí. V tom si vzpomněl na Erin. Jak byla chudinka vystrašená. Už se nemůže dočkat až ji znovu potká. A ne jenom ji, jsou i další. "Máš přítele?" ano zeptal se na to taky. Proč ne? Být informován je velice dobré. I když přítel nějké hlky pro něho není překážka.
"Nikam nejdu, právě jsem přišla. Potřebuji se trochu odreagovat. Mám toho za posledních pár dní už plné zuby," postěžovala si, ale brala to s humorem. Málokdy dovolovala negativním myšlenkám vyplout napovrch. A navíc, vypustila své obavy, když byla s Bastienem, teď už všechno muselo být zase zářivé a sluníčkové.
Zrzečka upírala na Trevise oči a se zájmem sledovala, jak koštuje víno. Mimoděk se musela usmát, jelikož přitom vypadal vážně komicky. "Hmm, pán je gurmán," zamumlá, ale úsměv jí ze rtů zmizí když ji začne přemlouvat. Chvíli si ho nedůvěřivě prohlížela a přejížděla po něm od hlavy až k patě, načež se zamračila a založila si ruce na prsou. Ona ale nikdy nedokázala nikomu dlouho vzdorovat. Její submisivní povaha jí to nedovolovala. Nakonec rezignovaně rozhodila rukama a skepticky se zahleděla na láhev bílého vína. Vypadalo dobře a chutně. Možná by to nemusel být takový propadák. "Tak dobře, jak myslíš. Ale slib mi, že mi uděláš taxi službu, jestli to přepísknu!" varovala ho a zašermovala mu prstíkem před obličejem. Poté si nechala nalít ono bílé víno a upila ze skleničky. Bylo vskutku výborné, to se muselo nechat. V duchu se jen kárala za to, k čemu se to zase nechala ukecat. Její svědomí na ni koukala skrz půlměsíčkové brýle a tvářilo se opravdu přísně. Ošila se na židličce a lokty si opřela o bar, aby se mohla plně věnovat jeho vyprávění.
To, co řekl, ji zarazilo. Chvíli na něj zírala, neschopná slova a čekala, až se začne smát. Nic. Tvářil se naprosto vážně. "Děláš si legraci," zamumlala a zamračila se. Nakonec se ale přeci jen úsměvu neubránila. "No, tak alespoň, že dnes dojdu v pořádku domů. Jsem ráda, že mě nemáš na svém seznamu smrtí, musí být opravdu hodně dlouhý," zachichotala se a prsty přejížděla po okrajích skleničky.
Zrzečka upírala na Trevise oči a se zájmem sledovala, jak koštuje víno. Mimoděk se musela usmát, jelikož přitom vypadal vážně komicky. "Hmm, pán je gurmán," zamumlá, ale úsměv jí ze rtů zmizí když ji začne přemlouvat. Chvíli si ho nedůvěřivě prohlížela a přejížděla po něm od hlavy až k patě, načež se zamračila a založila si ruce na prsou. Ona ale nikdy nedokázala nikomu dlouho vzdorovat. Její submisivní povaha jí to nedovolovala. Nakonec rezignovaně rozhodila rukama a skepticky se zahleděla na láhev bílého vína. Vypadalo dobře a chutně. Možná by to nemusel být takový propadák. "Tak dobře, jak myslíš. Ale slib mi, že mi uděláš taxi službu, jestli to přepísknu!" varovala ho a zašermovala mu prstíkem před obličejem. Poté si nechala nalít ono bílé víno a upila ze skleničky. Bylo vskutku výborné, to se muselo nechat. V duchu se jen kárala za to, k čemu se to zase nechala ukecat. Její svědomí na ni koukala skrz půlměsíčkové brýle a tvářilo se opravdu přísně. Ošila se na židličce a lokty si opřela o bar, aby se mohla plně věnovat jeho vyprávění.
To, co řekl, ji zarazilo. Chvíli na něj zírala, neschopná slova a čekala, až se začne smát. Nic. Tvářil se naprosto vážně. "Děláš si legraci," zamumlala a zamračila se. Nakonec se ale přeci jen úsměvu neubránila. "No, tak alespoň, že dnes dojdu v pořádku domů. Jsem ráda, že mě nemáš na svém seznamu smrtí, musí být opravdu hodně dlouhý," zachichotala se a prsty přejížděla po okrajích skleničky.
"Ne neboj, odcházet nemusíš..víš jak.." řekl s neutrálním výrazem a na chvilku se zakoukal do své skleničky, ve které bylo pár kapek. To dopil, dal prázdnou skleničku od sebe dál, aby ji mohl barman vzít a umýt. Následně na to si vzal do rukou skleničku, ve které měl své červené víno. Se skleničkou lehce pohoupal, podíval se jak se tekutina v ní pohybuje jako vlna narážející do stěn. Když sklenku přiložil ke rtům, vdechl tu krásnou vůni vína a teprve poté se trošičku napil. Ta hořká chuť vína, byla vynikající. Takové má on rád. Hlavně bylo kvalitní, on jenom kvalitní, což jde vidět a jeho oblečení. Nikdy nechodí jako chudák. Vždy jen to nejlepší. Nakonec se pohledem přemístil zpět na ni hned poté co sklenku položil zpět na bar. Nesouhlasně zavrtěl hlavou. Přece nebude pít sám. "Ale no tak,přeci mě nenecháš pít víno, víno samotného." pozvedl jedno obočí a koukal se na ni. To on nerozdejchá snad. "Pokud se hodně opiješ doprovodím tě domů, dobře? Ale přeci mě nenecháš samotného pít a zrovna víno." Pousmál se a doufal, že jeho kouzelný úsměv změní třeba její názor. "Rozum můžeš mít, ale nikdy není na to se trochu odreagovat. Věřím, že máš nějaké problémy, každý je má, a tak se musíš trochu odreagovat a pobavit se. Věř mi jsem dobrej bavič." mrknul na ni, vzal si skleničku do ruky a napil se. Než dopověděl na její otázku, sklenku položil zpět na bar a chvíli sledoval barmana jak líta za barem. Ta práce musí být dost náročná, představit si to umí. Sám dělal pár dní barmana, když byl "na cestách". "Zabíjím každého na potkání." řekl s neutrálním výrazem a podíval se na ni, "Akorát ty jsi výjimka" uchechtl se a pokrčil rameny.
Trevis jí začal vyprávět o tom, jak hrozně miluje sám sebe. Na to nemohla nic říct a jen se ušklíbla. Začínala těm chlapům už docela rozumět. Zakládali si hlavně na svém vzhledu a egu a chraň Vás pánbůh, když jste je urazili. Byli si všichni tak podobní. Protočila s úsměvem oči a začala cvrnkat do podtácků na baru, jen aby se zaměstnala a nesmála se na celé kolo, protože to znělo... komicky. Jako kdyby mluvil o tom, jak miluje své auto. To, že má rád sám sebe řekl nejméně čtyřikrát. To už hraničilo s psychickou poruchou. Ale Karin to brala s humorem.
"Oh, měla bych co nejdříve odejít, abych nebyla vyděšená k smrti za chvíli," poví a zazubí se. "Jste tak skandální, pane Reede. Vůbec nechápu, proč se tu s vámi zabavuji!" prohlásí a pozvedne snobsky nosánek. Opět vyprskne smíchy a čelo si položí na ruku. Opravdu jí stačí málo, aby byla v náladě. To nejspíše bylo tím, že nepije. Ale vždyť vlkodlaci by měli být odolnější! Cha, tak zřejmě ne.
Trevis jí zatrhne pomerančový džus. Zamžiká na něj svýma dlouhýma řasama a nespokojeně našpulí rtíky. "Tak to ne, už si nemůžu dát další víno, byla bych opilá. Neumím pít," přiznala se naprosto bez ostychu a začala horlivě vrtět hlavou, až jí zrzavé lokny poskakovaly kolem obličeje. "Velice se omlouvám, ale ani dokonalost Trevise Reeda mě nepřesvědčí k dalšímu alkoholu. Proboha, mám dvě vysoké školy, měla bych mít přeci rozum, no ne?" vyložila mu důvod toho, proč by neměla pít a opravdu si poručila pomerančový džus, který za chvíli přistál před ní. Děkovně kývla na barmana, rychle chmátla po skleničce a stiskla mezi zuby brčko, kterým vypila polovinu obsahu. Spokojeně se nadechla a skleničku odložila na bar. "Co vůbec děláš, Trevisi?" zeptala se ho, aby řeč nestála a snažila se tvářit jako rozum sám. Ne, že by se jí to nějak dařilo.
"Oh, měla bych co nejdříve odejít, abych nebyla vyděšená k smrti za chvíli," poví a zazubí se. "Jste tak skandální, pane Reede. Vůbec nechápu, proč se tu s vámi zabavuji!" prohlásí a pozvedne snobsky nosánek. Opět vyprskne smíchy a čelo si položí na ruku. Opravdu jí stačí málo, aby byla v náladě. To nejspíše bylo tím, že nepije. Ale vždyť vlkodlaci by měli být odolnější! Cha, tak zřejmě ne.
Trevis jí zatrhne pomerančový džus. Zamžiká na něj svýma dlouhýma řasama a nespokojeně našpulí rtíky. "Tak to ne, už si nemůžu dát další víno, byla bych opilá. Neumím pít," přiznala se naprosto bez ostychu a začala horlivě vrtět hlavou, až jí zrzavé lokny poskakovaly kolem obličeje. "Velice se omlouvám, ale ani dokonalost Trevise Reeda mě nepřesvědčí k dalšímu alkoholu. Proboha, mám dvě vysoké školy, měla bych mít přeci rozum, no ne?" vyložila mu důvod toho, proč by neměla pít a opravdu si poručila pomerančový džus, který za chvíli přistál před ní. Děkovně kývla na barmana, rychle chmátla po skleničce a stiskla mezi zuby brčko, kterým vypila polovinu obsahu. Spokojeně se nadechla a skleničku odložila na bar. "Co vůbec děláš, Trevisi?" zeptala se ho, aby řeč nestála a snažila se tvářit jako rozum sám. Ne, že by se jí to nějak dařilo.
Položil si dln na místo kde mu leží srdce a usmál se. "Ale no tak slečno Greene, nechtějte abych se vám tu začal červenat..i když.." odmlčel se a podíval se před sebe na neurčitý bod. "ikdyž..vlastně ano já sám sebe velice miluju a jsem rád za to jaký jsem. Takže ano mám sá sebe rád." pokýval několikrát hlavou s vážnou tvář a když se na ni podíval začal se smát. "No jako vážně.." začal mluvit se smíchem.. "Já sám sebe opravdu miluju" ruku položil zpět na bar a pokýval hlavou. Tentokrát se už nesmál, měl hlavu vztyčenou vzhůru a pokyvoval, že tomu tak opravdu je. "Ano je to tak" řekl, zasmál se, podíval se na svoji sklenku ve které toho nic moc neměl a napil se z ní. Poté ji ukázal ten svůj krásný upíří obličej. Musel se zasmát tomu co mu tu předváděla za komedii. "Omlouvat se vám nebudu slečno Greene, taková povaha má není, a bohužel ženy takto děsím denně. prohlásil s pokýváním hlavy a nakonec když domluvil začal se smát. Jestli to bere jako srandu, je to jedině dobře ikdyž na tom něco pravdy bude. Nedělá mu problém se jen tak u někoho objevit, chytit ho a zakousnout se. Tím ho pak začne děsit. Je to prostě jeho taková povaha. Pokud se pro něho najde ženská co s tím bude spokojená, nebo ho bude respektovat, nebo se dokonce najde někdo kdo rozehřeje to jeho ledové srdce, bude to zázrak..
Její objednávka pití ho opravdu zaskočila. "Zlatíčko, pomerančový džus si můžeš dát doma. Teď jsi v baru a dokonce s Trevisem Reedem. Takže,.." Odvrátil od ní pohled a podíval se na barmana,který byl připravený splnit její přání. "Dejte nám tu nejlepší láhev vína, bílého." dodal. Viděl, že má bílé víno. Sám ho moc nepije, on spíš červené, ale proč si nedát jednou za čas i bílé.
Jeho slova, která dál k ní vypustil a to hraní..nakonec si tedy povzdychl a když začala mluvit podíval se na ni. "Nemohl jsem se donutit k tomu otočit se a odejít, když vidím někoho jako jsi ty. A vidím, že tvje povaha taky není špatná. No prostě dokonalost sama. A když dovolíš, takovou dámu s prostě musí na něco pozvat. Doufám, že pár drinků se mnou, neodmítneš." Pousmál se a koukal se na ni.
Její objednávka pití ho opravdu zaskočila. "Zlatíčko, pomerančový džus si můžeš dát doma. Teď jsi v baru a dokonce s Trevisem Reedem. Takže,.." Odvrátil od ní pohled a podíval se na barmana,který byl připravený splnit její přání. "Dejte nám tu nejlepší láhev vína, bílého." dodal. Viděl, že má bílé víno. Sám ho moc nepije, on spíš červené, ale proč si nedát jednou za čas i bílé.
Jeho slova, která dál k ní vypustil a to hraní..nakonec si tedy povzdychl a když začala mluvit podíval se na ni. "Nemohl jsem se donutit k tomu otočit se a odejít, když vidím někoho jako jsi ty. A vidím, že tvje povaha taky není špatná. No prostě dokonalost sama. A když dovolíš, takovou dámu s prostě musí na něco pozvat. Doufám, že pár drinků se mnou, neodmítneš." Pousmál se a koukal se na ni.
Překvapivě jí tato zvláštní hra na kočku a na myš velmi bavila. Není zrovna ten typ, který by si z lidí střílel, spíše taková milá, neviditelná osůbka, která u ničeho není moc přítomná, avšak každý si ji hned oblíbí. Nikdy ani nebyla provokační typ, což se tady ukazuje, jako by tuto schopnost mistrovsky ovládala, ale to je hloupost, protože tyhle "řeči" střílí od pasu. Obličej nechá stáhnout do kamennějšího výrazu, mezi čímž našpulí rtíky a představí mu klasický povýšený výraz, který může vidět v jakémkoliv filmu o studentkách ze střední, roztleskávačky, vtipné. Natáhne ruku a zamává mu před obličejem, přičemž její výraz mluví o tom, jestli se náhodou nezbláznil. "Počkej, já ale nejsem zrcadlo, zlatíčko. Musíš jít plakat na záchod, já ti v tomto nepomohu." Pokrčí rameny a převrátí spodní linku rtů, aby tak ukázala svůj soucitný výraz, který je samozřejmě jenom prvek jejího dramatického úkazu, který tu předvádí. Skoro až nevěřícně začne kroutit hlavou, div, že se neuvolní nějaký páteřový obratel. "Chybí ti pyžamko a plyšák pod paži, pak si tě dokážu představit stát u mateřské školky. Pěkná představa." Vzhlédne ke stropu a roztáhne své koutky rtů do širokého úsměvu, který se může pyšnit skvělým, bílým chrupem a leskem, který je vytvořen za pomocí odrazu světla. Těžko říct, jestli existoval někdo, s kým se dokázala tak uvolnit, ale to zřejmě ne. S tímto mladíkem před ní si byli podobní více, než by člověk dokázal říct a přitom byli jako magnet, který se odpuzuje, ale slouží k tomu, aby přitahoval jemu podobné předměty. Měla z něj strach, v jisté části své osobnosti, protože jelikož si s nikým nikdy tak nerozuměla, nerozumí ani té náhlé změně na kterou nebyla připravená a obává se, co by se díky tomu mohlo stát špatného, co by ona mohla udělat špatného. Nerada by to totiž pokazila.
Zapřemýšlí se nad tím, co pověděl, ale netrvá to příliš dlouho, protože se již v další chvíli chytá za bradičku, pohlížejíc na něj s větší ostrostí v pohledu. "Udělej si fotku a podívej se na ní, pak už tě nebudu muset pobavit já." Ušklíbne se a toto ušklíbnutí přetrvává v něco delšího, kdy se zasekne svými modrými očky v těch jeho připravena neodtrhnout se, za žádnou cenu, protože tohle brala něco jako další bitvu, mezi kterou nebyla žádná pauza, nic co by potřebovala. Co jí štvalo byl fakt jeho rozkošnosti a toho, že nedokáže odolávat příliš dlouho a ne z žádného perverzního hlediska, vy prasata. Ovládá ji přesně tím roztomilým výrazem, který má ve tváři. Pohled zabodne ve stolu ve chvíli, kdy se nebezpečně přiblíží a srdce se jí roztluče o několik milionů úderů rychleji. Pootevře ústa a vyfoukává teplý dech, který je podnícen jejím nervózním stavem. Malinko se zachvěje a tím dojde k tomu, že se pohne a jeho rtů se skutečně dotkne, sice lícní kostí, ale to je fuk, ne? Na malý okamžik zavře očka a oddychne si. To už ale moc nevydrží. "Hele, přestaň to dělat, nebo se z tebe zblázním. Mám ráda maličkosti, rozkošné věci a ... ten tvůj výraz... Ah..." Zavrčí. Není to nic, co by dělal nějaký pes, ale jednoduše zvuk, který člověk udělá, když je z něčeho rozpačitý. Zavrtí hlavou. "Vůbec nemám zdání proč." Nadzdvihne obočí a zasměje se, než si objedná vodku. "To je jiné pití." Uznalecký pokývne hlavou.
Zapřemýšlí se nad tím, co pověděl, ale netrvá to příliš dlouho, protože se již v další chvíli chytá za bradičku, pohlížejíc na něj s větší ostrostí v pohledu. "Udělej si fotku a podívej se na ní, pak už tě nebudu muset pobavit já." Ušklíbne se a toto ušklíbnutí přetrvává v něco delšího, kdy se zasekne svými modrými očky v těch jeho připravena neodtrhnout se, za žádnou cenu, protože tohle brala něco jako další bitvu, mezi kterou nebyla žádná pauza, nic co by potřebovala. Co jí štvalo byl fakt jeho rozkošnosti a toho, že nedokáže odolávat příliš dlouho a ne z žádného perverzního hlediska, vy prasata. Ovládá ji přesně tím roztomilým výrazem, který má ve tváři. Pohled zabodne ve stolu ve chvíli, kdy se nebezpečně přiblíží a srdce se jí roztluče o několik milionů úderů rychleji. Pootevře ústa a vyfoukává teplý dech, který je podnícen jejím nervózním stavem. Malinko se zachvěje a tím dojde k tomu, že se pohne a jeho rtů se skutečně dotkne, sice lícní kostí, ale to je fuk, ne? Na malý okamžik zavře očka a oddychne si. To už ale moc nevydrží. "Hele, přestaň to dělat, nebo se z tebe zblázním. Mám ráda maličkosti, rozkošné věci a ... ten tvůj výraz... Ah..." Zavrčí. Není to nic, co by dělal nějaký pes, ale jednoduše zvuk, který člověk udělá, když je z něčeho rozpačitý. Zavrtí hlavou. "Vůbec nemám zdání proč." Nadzdvihne obočí a zasměje se, než si objedná vodku. "To je jiné pití." Uznalecký pokývne hlavou.
Vytřeštila na něj oči a pootevřela ústa. "Jestli máš rád roztomilé věci, musíš se v tom případě milovat," odpověděla na to a ještě chvíli se snažila udržet vážnou tvář. To jí moc dlouho nevydrželo a ona za okamžik vyprskla smíchy. Ona a její věčný optimismus a úsměv. Nějak se mezi těmi "hrozně zlými" lidmi cítila diskriminována. Málokdo se smál, kdo nebyl posilněný alkoholem a celkově to vypadalo, že ostatní neumí nic, než se mračit a nedávat v obličeji najevo jedinou emoci. Kousla se do rtu a odvrátila zrak zpátky na Trevise. Ten totiž prohlásil, že je také velký, děsivý a zlý.
Zrzečka protočila očima a odfrkla si. "Jaaasně, hrozně se bojím!" vyjekla v hraném šoku a položila si dlaň na místo, kde se nacházelo srdce. Předstírala infarkt, načež si na čelo položila hřbet ruky a předstírala, že omdlévá. "Jak skandální! Pane Reede, jak se vůbec opovažujete dámu takto děsit! Vy nemáte žádnou soudnost, žádné vychování!" vyhrkla na něj melodramaticky a zachichotala se, když se po nich několik lidí otočilo. Rychle pusinku zase zavřela, posadila se zpátky na židli, nos zabořila do sklenky a tvářila se, že neexistuje. Nenáviděla ten pocit, že je středem pozornosti. Zhltla zbytek vína ve své skleničce a postavila ji na bar. "Pomerančový džus, prosím," pípla a hodila rychlý pohled na Trevise. Vzápětí se dala do chichotu, ale jelikož začal mluvit, rychle zase zmlkla.
Nevěděla, co na to říct. Stiskla mezi zuby svůj spodní ret a dívala se na něj, jak se odvrací. "To není špatné, Trevisi. Sice nevím, proč by ses chtěl bavit zrovna se mnou, ale určitě to není špatné. Já nekoušu, to už jsem říkala. A jestli máš výčitky, protože se stydíš, že tu se mnou sedíš, tak je to v pořádku, klidně můžeš odejít a tvářit se, že mě neznáš," breptala a snažila se ho povzbudit, zatímco cítila, jak jí hoří tváře. To bylo... hezké. Ale ona nebyla zvyklá na hezké chování a laskavá slova. Mátlo ji to.
Zrzečka protočila očima a odfrkla si. "Jaaasně, hrozně se bojím!" vyjekla v hraném šoku a položila si dlaň na místo, kde se nacházelo srdce. Předstírala infarkt, načež si na čelo položila hřbet ruky a předstírala, že omdlévá. "Jak skandální! Pane Reede, jak se vůbec opovažujete dámu takto děsit! Vy nemáte žádnou soudnost, žádné vychování!" vyhrkla na něj melodramaticky a zachichotala se, když se po nich několik lidí otočilo. Rychle pusinku zase zavřela, posadila se zpátky na židli, nos zabořila do sklenky a tvářila se, že neexistuje. Nenáviděla ten pocit, že je středem pozornosti. Zhltla zbytek vína ve své skleničce a postavila ji na bar. "Pomerančový džus, prosím," pípla a hodila rychlý pohled na Trevise. Vzápětí se dala do chichotu, ale jelikož začal mluvit, rychle zase zmlkla.
Nevěděla, co na to říct. Stiskla mezi zuby svůj spodní ret a dívala se na něj, jak se odvrací. "To není špatné, Trevisi. Sice nevím, proč by ses chtěl bavit zrovna se mnou, ale určitě to není špatné. Já nekoušu, to už jsem říkala. A jestli máš výčitky, protože se stydíš, že tu se mnou sedíš, tak je to v pořádku, klidně můžeš odejít a tvářit se, že mě neznáš," breptala a snažila se ho povzbudit, zatímco cítila, jak jí hoří tváře. To bylo... hezké. Ale ona nebyla zvyklá na hezké chování a laskavá slova. Mátlo ji to.
Vůbec by mu nevadilo kdyby se přeměnila a jak tak ji poslouchá, docela by ho zaímalo jak ve vlčí podobě tedy vypadá, když si z ní všichni utahují. MOžná by to udělal taky, ale raději ji ujistí slovy, že by se ji nesmál. "Věř, že já bych si z tebe neutahoval, náhodou mám rád roztomilé věci." mrknul na ni a uchechtl se. Už v sobě cítí, že by potřeboval přestat být tak milý a hodný a začít být zase sám sebou, což znamená zábavný, chvilkama zlý a hlavně prostě být sám sebou. Je nevybouřen, a za chvíli bude muset toho ďáblíka v sobě pustiti z klece. Záleží teď jestli se chytne i Karin, nebo mu uteče. Opět ručku se sklenkou s bourbonem přitáhl k ústům a napil se. "Každý je nějaký a já jsem taky děsivý, velký a zlý" Jakmile to dopověděl, jeho obličej se pomalu začal měnit na upíří a jeho tesáky začaly pomalu vykukovat. Naklonil hlavu mírně na stranu a ve vteřině měl zase svůj obličej. Lidský obličej.
Sice samochvála smrdí, jak ona říká. Může to být pravda, ale proč by měl ze sebe dělat chudáka, který nemá vůbec sebevědomí. Právě Trevis ho má až až. Mohl by stát na náměstí, nebo si dát na vilu ceduli a na ni, že rozdává sebevědomí. Kdo chce ať přijde. Bohužel jeho povaha, není zas kladná a proto by to nenechal zadarmo. Bohužel je takový Trevis. "Řeknu ti jedno, když jsem sem přišel a viděl tohle.. podíval se kolem sebe a pokračoval..Nelíbila se mu dnešní atmosféra v baru.. "Tak jsem se chtěl v rychlosti blesku otočit a zmizet." zpět se podíval na ni a lišácky se usmál. "Ale pak jsem zahlédl tebe..a řekl jsem si, že prostě sem musím jít a poznat tě. Seznámit se s tebou." začal vrtět hlavou do stran a přitom na ni koukal. "Já vím je to hrozný.." řekl a v tom se podíval k baru se smutným kukučem, jako by se cítil blbě za to co tu právě říká, a že to vůbec řekl. Jako by to bylo něco špatného
Sice samochvála smrdí, jak ona říká. Může to být pravda, ale proč by měl ze sebe dělat chudáka, který nemá vůbec sebevědomí. Právě Trevis ho má až až. Mohl by stát na náměstí, nebo si dát na vilu ceduli a na ni, že rozdává sebevědomí. Kdo chce ať přijde. Bohužel jeho povaha, není zas kladná a proto by to nenechal zadarmo. Bohužel je takový Trevis. "Řeknu ti jedno, když jsem sem přišel a viděl tohle.. podíval se kolem sebe a pokračoval..Nelíbila se mu dnešní atmosféra v baru.. "Tak jsem se chtěl v rychlosti blesku otočit a zmizet." zpět se podíval na ni a lišácky se usmál. "Ale pak jsem zahlédl tebe..a řekl jsem si, že prostě sem musím jít a poznat tě. Seznámit se s tebou." začal vrtět hlavou do stran a přitom na ni koukal. "Já vím je to hrozný.." řekl a v tom se podíval k baru se smutným kukučem, jako by se cítil blbě za to co tu právě říká, a že to vůbec řekl. Jako by to bylo něco špatného
Samozřejmě, že se nechystala přeměnit. Jen se nechala unést okamžikem a pustila na chvíli svou vlčici ze řetězu. Naštěstí jen na malou chvíli a opět převzala kontrolu. Ještě se pro jistotu rozhlédla, jestli to nikdo neviděl a zářivě se usmála na Trevise, který vypadal, jako kdyby spadl z jahody na znak. Zachichotala se.
"Roztomilá? Jo, moje vlčice je roztomilá. Proto si ze mě každý vlkodlak utahuje. Protože oni jsou velcí a děsiví, vrrr!" imitovala hlas velkého zlého vlka a zaxichtila se. Poté se smíchem zavrtěla hlavou a upila ze své skleničky. "Možná proto ji moc neukazuji. Aby si ze mě ostatní nedělali legraci," dodala tiše, spíše pro sebe a zaťukala nehtem o skleničku.
Zrzečka si pohrávala s lemem své sukně a culila se jako sluníčko. Byla to fajn změna, Z nepříjemných a do sebe zahleděných vlkodlaků tu byli jen samé sympatické příšery. Bastien, Trevis... i Connor vypadal docela v pohodě. A nesměla zapomínat na Scotta! Jó, červená kštice. Kde je mu konec? Nejhůř na tom byl její bratr. Pořád měla pocit, že ji zavrhl a odhodil. Jako kdyby ho ani nepoznávala. Povzdechla si a zavrtěla hlavou.
"Víš, že samochvála smrdí? Neměl by ses tak vychloubat," popíchla ho s úsměvem Karin a zahleděla se do davu. Nikoho tu nepoznávala, to nebylo zrovna dobré. Naštěstí, v přítomnosti Trevise, zapomněla na nepříjemný pocit z neznámých lidí. A on se nakonec zdál jako milý chlap, tak proč s ním nestrávit trochu času?
"Roztomilá? Jo, moje vlčice je roztomilá. Proto si ze mě každý vlkodlak utahuje. Protože oni jsou velcí a děsiví, vrrr!" imitovala hlas velkého zlého vlka a zaxichtila se. Poté se smíchem zavrtěla hlavou a upila ze své skleničky. "Možná proto ji moc neukazuji. Aby si ze mě ostatní nedělali legraci," dodala tiše, spíše pro sebe a zaťukala nehtem o skleničku.
Zrzečka si pohrávala s lemem své sukně a culila se jako sluníčko. Byla to fajn změna, Z nepříjemných a do sebe zahleděných vlkodlaků tu byli jen samé sympatické příšery. Bastien, Trevis... i Connor vypadal docela v pohodě. A nesměla zapomínat na Scotta! Jó, červená kštice. Kde je mu konec? Nejhůř na tom byl její bratr. Pořád měla pocit, že ji zavrhl a odhodil. Jako kdyby ho ani nepoznávala. Povzdechla si a zavrtěla hlavou.
"Víš, že samochvála smrdí? Neměl by ses tak vychloubat," popíchla ho s úsměvem Karin a zahleděla se do davu. Nikoho tu nepoznávala, to nebylo zrovna dobré. Naštěstí, v přítomnosti Trevise, zapomněla na nepříjemný pocit z neznámých lidí. A on se nakonec zdál jako milý chlap, tak proč s ním nestrávit trochu času?
Musel se uchechtnout nad tím jak si přičichla ke svým vlasům. Sice vlkodlaci mají svůj pach, stejně tak jako upíři, i jakolidé. Ale že by smrděla? To se říct nedalo. Děsivá nebyla, k tomu měla ona opravdu daleko. K nějaké děsivosti..Najednou se však s ní začali dít divné věci. Oči, drápy..pozvedl jedno obočí a díval se na ni. Jestli se hodlá přeměnit zrovna tady, tak to ji dost obdivuje. Ale proč ne. Takové holky se mu líbí. Takové co se ničeho nebojí a rádi riskují.
Hned co skončila se svým divadlem, uchechtl se nad tím a hned ji to musel okomentovat. "Má drahá. Ty k děsivosti máš velice daleko i co se týče tvé vlkodlačice." Zasmál se a pořádně si ji znovu prohlédl s hlavou nakloněnou mírně na stranu. "Spíš bych řekla, že jsi až moc roztomilá v obou podobách." mrknul na ni s lišáckým úsměvem. "Jen se červenej, vůbec mi to nevadí, právě naopak." znovu hlavu naklonil na stranu a pořád se na ni díval. Nevadí mu se dívat dlouho na lidi, právě naopak. A oční kontakt? S očí se dá hodně vyčíst, proto mu oční kontakt nevadí. Nechápe však lidi co nevydrží se druhým dlouho dívat do očí. Pozvedl k ní ručku se sklenkou ve které měl bourbon a hodlal si s ní ťuknout. Když viděl jak je rozhodnutá si s ním tedy přiťuknout, naklonil se k ní blíž, samozřejmě neztrácel kontakt s jejíma krásnýma očima, usmál se a ťukl si s ní."TAk na zdraví" uchechtl se, odtáhl se od ní a napil se.
"Myslel bych, že takové krásky nikdy nemůžou u baru sedět sami. Jak se tak zdá..No počkej, vlastně už tu nesedíš sama..." zavrtěl pobaveně hlavou. "Věř, že jsi teď v nejlepší společnosti" ruku zvedl až k hlavě a zajel si s ní do vlasů, Několikrát si je prohrábl a znovu ruku stáhl dolů.
Hned co skončila se svým divadlem, uchechtl se nad tím a hned ji to musel okomentovat. "Má drahá. Ty k děsivosti máš velice daleko i co se týče tvé vlkodlačice." Zasmál se a pořádně si ji znovu prohlédl s hlavou nakloněnou mírně na stranu. "Spíš bych řekla, že jsi až moc roztomilá v obou podobách." mrknul na ni s lišáckým úsměvem. "Jen se červenej, vůbec mi to nevadí, právě naopak." znovu hlavu naklonil na stranu a pořád se na ni díval. Nevadí mu se dívat dlouho na lidi, právě naopak. A oční kontakt? S očí se dá hodně vyčíst, proto mu oční kontakt nevadí. Nechápe však lidi co nevydrží se druhým dlouho dívat do očí. Pozvedl k ní ručku se sklenkou ve které měl bourbon a hodlal si s ní ťuknout. Když viděl jak je rozhodnutá si s ním tedy přiťuknout, naklonil se k ní blíž, samozřejmě neztrácel kontakt s jejíma krásnýma očima, usmál se a ťukl si s ní."TAk na zdraví" uchechtl se, odtáhl se od ní a napil se.
"Myslel bych, že takové krásky nikdy nemůžou u baru sedět sami. Jak se tak zdá..No počkej, vlastně už tu nesedíš sama..." zavrtěl pobaveně hlavou. "Věř, že jsi teď v nejlepší společnosti" ruku zvedl až k hlavě a zajel si s ní do vlasů, Několikrát si je prohrábl a znovu ruku stáhl dolů.
Přikývla na jeho slova o tom, že nechápe. Ani ona nechápala, proč vzala nohy na ramena. Ale jak rychle. Karin si přičichla k vlasům, zda opravdu smrdí jako mokrý pes, ale necítila nic neobvyklého. Ostatním prostě asi voní jinak. To se stává. Upíři mají taky vlastní pach. Kdyby Smrt existovala, určitě by páchla jako upíři.
Trevis si dělal legraci z její děsivosti. Vyplázla na něj jazyk a dala si nohu přes nohu. Poté upila ze své skleničky a natočila se tváří na Trevise, čímž zabránila ostatním ve výhledu na ni samotnou. Zavřela nefritově zelené oči, a když je otevřela, jedno její oko bylo hnědé a druhé modré. Usmála se, aby předvedla své vlčí tesáky a ručkou naznačila výpad. Jindy nehty zakončené prsty nyní nesly drápy. Karin se zvonivě rozesmála a nechala svou vlčí část zmizet. "Tohle bylo děsivé?" zeptá se se smíchem a prohrábne si zrzavou kštici.
Chtěla se znovu otočit do davu, když v tom jí Trevis složil kompliment. To bylo něco, na co nebyla zvyklá. Zatvářila se rozpačitě a nervózně zamrkala. "Ale no tak, vždyť se budu červenat!" napomenula ho se zarděnými tvářemi a sklopila jadeitově zelené oči k zemi. Jen okrajově vnímala, že se opravdu posadil vedle ní. Hleděla do bílého vína ve svých rukách a otáčela skleničkou. Až když na ni znovu promluvil, zvedla oči a zmateně zamžikala. Všimla si ale skleničky v jeho ruce a rázem pochopila. Její rty se roztáhly do úsměvu a ona si s ním přiťukla, načež se napila a prohlásila: "Na zdraví!"
Trevis si dělal legraci z její děsivosti. Vyplázla na něj jazyk a dala si nohu přes nohu. Poté upila ze své skleničky a natočila se tváří na Trevise, čímž zabránila ostatním ve výhledu na ni samotnou. Zavřela nefritově zelené oči, a když je otevřela, jedno její oko bylo hnědé a druhé modré. Usmála se, aby předvedla své vlčí tesáky a ručkou naznačila výpad. Jindy nehty zakončené prsty nyní nesly drápy. Karin se zvonivě rozesmála a nechala svou vlčí část zmizet. "Tohle bylo děsivé?" zeptá se se smíchem a prohrábne si zrzavou kštici.
Chtěla se znovu otočit do davu, když v tom jí Trevis složil kompliment. To bylo něco, na co nebyla zvyklá. Zatvářila se rozpačitě a nervózně zamrkala. "Ale no tak, vždyť se budu červenat!" napomenula ho se zarděnými tvářemi a sklopila jadeitově zelené oči k zemi. Jen okrajově vnímala, že se opravdu posadil vedle ní. Hleděla do bílého vína ve svých rukách a otáčela skleničkou. Až když na ni znovu promluvil, zvedla oči a zmateně zamžikala. Všimla si ale skleničky v jeho ruce a rázem pochopila. Její rty se roztáhly do úsměvu a ona si s ním přiťukla, načež se napila a prohlásila: "Na zdraví!"
"Jako vůbec ji nechápu." prohlásil tiše, i když mu to tak nějak bylo jedno, že odešla. Věří, že v tomhle malém městě se neviděli naposledy. Udělal dojem a to je pro něho hlavní. Poté co se Karin zeptala jestli je děsivá, zavrtěl nesouhlasně hlavou. "No to víš, že jsi." zasmál se a hned se "opravil" "Ne dělám si srandu nejsi právě, že vůbec." Poté co se představili, nemohl si tu větu prostě nechat pro sebe a tak si ji dlouze prohlédl a řekl. "Víš, že máš hrozně krásné jméno, ale co se divím? Taková kráska..krásné jméno..to jde do sebe."zasmál se, zavrtěl hlavou a sedl si na židli vedle ni. Přeci jen od sebe nebudou sedět daleko. Už se mu představila on ji a teď se můžou trochu posunout. Na bar mu barman položil bourbon, přesně tak jak si přál a sklenku červeného vína, které si také objednal. Do rukou však nejdřív vzal sklenku s bourbonem, natočil se tak aby byl čelem ke Karin a pozvedl ruku se sklenkou. "Tak prosím." ano ćhtěl si ťuknout.
Hleděla na ně se zájmem v očích a pohrávala si se skleničkou v ruce. Ta dívka vypadala, jako kdyby viděla ducha. "To je v pořádku, já nekoušu," ujistila ji se zvonivým smíchem, ale ani to, jak vidno, nepomohlo. Škoda, vypadala docela mile. Karin zkoumavě hleděla na to, jak se dává na úprk a mírně pozvedla jedno obočí. "Ale no tak, já vážně nejsem vůbec děsivá," zabrble a povzdechne si. Nenáviděla, když ji někdo neměl rád nebo se jí bál. Vždyť ona byla taková hodná duše! Proč to nikdo neviděl? Na její tváři se objevilo něco, co se hodně podobalo zklamanému výrazu. "Nejsem děsivá, ne?" ujistí se a hodí očkem po mladíkovi, který přišel s prchající dívkou.
Ten přitakal, že jsou opravdu upíři. Na její tváři se usídlil spokojený úsměv a poklepala na židličku vedle sebe, aby se mladík posadil. Jen doufala, že taky neuteče. To už by bylo pěkně trapné. Naštěstí se tak nerozhodl, potřásl její rukou a představil se jí. "Potěšení je na mé straně, Trevisi," zanotovala s uculením se. Z vlkodlaků měla respekt, možná i strach, ale upíři se zatím jevili jako sympaťáci. Alespoň Trevis s Bastienem. Na jeho slova jen zavrtěla hlavou a znovu poplácala židličku vedle sebe. "Vůbec ne, pokud se ze mě nebudeš snažit vysát život," zavtipkovala a začala si pohrávat s konečkem jednoho svého zrzavého pramínku.
Ten přitakal, že jsou opravdu upíři. Na její tváři se usídlil spokojený úsměv a poklepala na židličku vedle sebe, aby se mladík posadil. Jen doufala, že taky neuteče. To už by bylo pěkně trapné. Naštěstí se tak nerozhodl, potřásl její rukou a představil se jí. "Potěšení je na mé straně, Trevisi," zanotovala s uculením se. Z vlkodlaků měla respekt, možná i strach, ale upíři se zatím jevili jako sympaťáci. Alespoň Trevis s Bastienem. Na jeho slova jen zavrtěla hlavou a znovu poplácala židličku vedle sebe. "Vůbec ne, pokud se ze mě nebudeš snažit vysát život," zavtipkovala a začala si pohrávat s konečkem jednoho svého zrzavého pramínku.