Odpověď na jeho otázku ohledně představení přišla téměř okamžitě, i když Ryed vypadal poněkud zmateně a podíval se na brunetku, kterou jsem nejspíše dotáhl kvůli tomu, aby kolem sebe měl více jednotlivců své vlastní rasy a cítil se tak bezpečně, kdyby se ho Christian chystal kousnout do krku. Usměje se nad jejím jménem, které jim oběma sdělila a on v podstatě doufal, že ho hned nezapomene, jako zapomněl to té vlkodlačice ze včera. „Christian,“ oznámí jí své jméno se širokým úsměvem na tváři, který téměř okamžitě schová za skleničku z whiskey, kterou si přiloží k ústům a celý její obsah si vylije do krku.
Jakmile před ní položí jointa a ona odmítne, hned se zamračí a nakloní hlavu. „Padavko,“ pronese a vezme si ho zase do ruky, mrkajíc střídavě na Ryeda a na jointa mezi svými prsty. „Hm.. Po dámě je na řadě upír,“ řekne tak rychle, jako kdyby mu Ryed měl ten nádherně a povedeně ubalený joint během chvilky vzít, zakloní se dozadu, vloží si ho mezi rty a začne po kapse hledat zapalovač, který ještě nestihl vyndat. To by mu ještě tak scházelo, aby ztratil zapalovač. Ty se totiž ztrácely velmi snadno. Obzvlášť, pokud člověk nenosil celý život jedny a ty samé kalhoty a takovým člověkem zrovna Christian doopravdy nebyl. Ten si na své kalhoty potrpěl. Měl moc rád, když mu větřík foukal na kolena. I na stehna, ehm.. Konečně ho našel, joint zapálil a rovnou si ho tak přivlastnil. Přeci tu mezi Ryedem a ním nebude putovat jen jeden, nebyli někde na střední či na vysoké. Navíc si ani nemyslel, že zrovna z úst upíra by se někdo chtěl dělit. Spokojeně se usměje a porozhlédne se kolem, když se Ryed zmíní o tom, kam si Vianne sedne. „Vlkodlaky koušu jenom, kdy jsou opilí, ty jsi ještě vcelku střízlivá, ne?“ změří si ji pohledem a volnou rukou poklepe na místo na sedačce vedle sebe, aby si vedle něj sedla. Zároveň se tak posune na sedačce trochu stranou, aby si vůbec měla kam sednout, jestli se tedy rozhodne posadit vedle něj na pohodlnou sedačku nebo raději zvolí židli. To by pak totiž vymýšlel teorii o tom, proč si vlkodlaci sedají na židle a jeho mysl by to rozhodně nezanechalo chladnou. Svůj pohled ovšem upře na Ryeda. „Proč jsi sem vlastně přitáhl dalšího vlkodlaka, kterého ani sám neznáš?“ pozvedne obočí, očekávajíc jeho velkolepou odpověď, která mu celou tuhle situaci měla objasnit.

Jak já milovala chut pomerančového džusu v němž se ukrývalo oné tajemství zvané vodka. Ukazováčkem jsem přejížděla po okraji skleničky, přičemž zamyšleně zkoumám tekutinu uvnitř ní, no aspoň do chvíle dokud mě někdo nechopí za loket a netáhne mě od baru, od zdroje a přesněji od mé šance si dát jen jednu rundu a jít si dál svou cestou.
Chvíli se nechám jen tak bezmyšlenkovitě vláčet, ale pak mi to nedá a musím oné osobě pohlédnout do tváře, čekala jsem někoho známého, ale nestalo se jediné, co mi bylo známé je pach. Vlkodlaka a Mal, skoro jsem se, až pobaveně ušklíbla. I když byl pach Mal slabší já ho cítila, na jazyk se mi drala kousavá slova nímž jsem dala snadný průchod. "Ale, zdá se, že Malinka rychle vyměnila, psíčka za jiného. Jak smutné.." musela jsem se zašklebit, možná jsem neměla právo tohle o Mal říc, ale jednalo se o mého bratra.
Však jsem si povzdechla a nakonec povím. "Neber si to vážně, jen prostě je to přítelkyně mého bratra.." mumlu, normálně bych se za svou urážku neomluvila, ale on mi nic neprovedl a už vůbec ne Mal.
Nakonec mě dovedl ke stolu se slovy, že ve třech bude větší zábava a když spatřím balíček bylo mi poněkud jasné o jakou zábavu jde. "Oh, bude zajímavé vidět zhuleného vlka uprostřed baru. Tu podívanou si nenechám ujít." mrkla jsem na něj. Pak si mou pozornost získala společnost oné ho upíra, zdálo se, že se dobře znali a přišli sem za zábavou. Ach, jak by bylo super, kdyby tu ted byla Daniela.
Nakonec se k oboum natočím a přátelsky se usměji ."Vianne těší mě pánové. A vy jste?" nadzvednu tázavě obočí, načemž pohlédnu na jeho skleničku. Musela jsme zadržovat smích. Vzala jsem jí a hluboce se napila. "Hmm..není to zlý.. Ale pila jsem lepší." mrknu na něj, pokud čekal, že jsem nějaká slečinka mýlil se. Ale řekněme, že džus s vodkou jsem pila jen,když jsem se chtěla uvolnit.
Vážně přede mě položil jointa? "Jestli nechceš, aby ti to druhým koncem vylezlo ven, tak si ho vezmi." zasmála jsem se nevině, jako bych chtěla aby si myslela, že jsem neškodná.
Byla jsem pro každou zábavu, ale řekněme, že tento druh zábavy mě moc netáhl.

Nějak jsem cítil že i když mám v sobě jen panáčku ak otupuje smysly. Ale jen maličko, pohlédnu na všechny lidi a jiné rasy co tančí. Možná časem jestli budu pít vic a vic si půjdu zatančit. Třeba s CHrisem. Slabě se nad tou myšlenku zašklebím, ale aby nešla vidět. Pak si naleju další várku, nečekám na Chrise a napiji se zas. Pak zaregistruji že vstává, ohledně slasti co člověk může mít po kousnutí nějak nechávám tak. Nikdy to zažít nechci. Už ne. Stačilo mi když kdysi Sienna ze mě jednou dvakrát pila při sexu, to možná i Mal jednou. Teď nevím, nepamatuji se. Pak Pak sleduji jak se zvedá CHris a odchází, ušklíbnu se a pobaveně sleduji jak jde do davu lidí a jiných bytostí. Já se po chvili také zvednu a pomalu si obejdu taneční parket a zastavím u baru. Kývnu na barmana aby šel ke mě.
"Hele kolego, vím že tam dole pod pultem máte balíčky trávy. Dáš mi jeden věší si papírkami?" Povím vesele, papírky na balení jointu. Netvářil se nadšeně ale dál mi. Hned to lapnu do ruk, otočím se, ale pak se vrátím k barmanovi a ukážu na další láhev whisky. I tu mi podal. Když jdu od baru, uchopím nějakou novou vlkodlačici za loket a táhnu jí sebou ke stolu. Proč jsem to udělal? Cítil jsem na ní Mal a taky vlky moc neznám, proč se neseznámit. "Promiň že tě tak tahám když se neznáme...ale myslíím že ve třech to bude větší sranda." Povím a usměji se na ní, mile a přátelsky. V jedné ruce mám její loket co držím opatrně a druhé láhev s vetším baličkem trávy. Zavedu sebe i jí ke stolu. Kde ještě Chris není, ale po chvili co si sednu a otočím se na dav, už ho vidím jak si to kráčí k nám.

„Tu bohužel neznám.. Nebo díky bohu.. A já už jsem si začínal myslet, že ani nevíš, jaký má to kousnutí pozitivní účinky,“ poví a tiše si se zasměje, přičemž si nad tím i zavrtí hlavou. Každý vlkodlak to možná nevnímá stejně, jako třeba lidé. Z nich někteří dokonce i prosí o další kousnutí a chtějí ten pocit zažít znovu. Takovým nabídkám byl Christian otevřený, ale jen málokdy na někoho takového narazil. A teď před ním seděl vlkodlak, který byl pravým opakem. Nenechal by do sebe kousnout a to bylo pro Christiana jistou výzvou, kterou v duchu přijal. Co ho přivést do takového stavu, kdy ani nebude vědět, jak se jmenuje a pak ochutnat jeho krev? Nedokázal si představit ten maličký rozdíl, který mohl v jeho krvi být. Navíc, krev napuštěná alkoholem? To byl takový bonus. Sice si nemohl pak vychutnat tu chuť čisté horké krve, ale na jednu stranu mu to připadalo jako takové vylepšení. Zvlášť, když ten alkohol pak putoval i do jeho žil a ještě mu společně s krví způsoboval opravdu hodně příjemné pocity.
Christian nehulil. Zkoušel to ještě s tou upíří partou, která ho snad zasvětila do úplně všech věcí, které by ho mohly v budoucnu chytnout. Zůstal ale jen u cigaret a u alkoholu jen občasně. Ale jak už bylo řečeno - tuhle noc byl otevřen všemu. „Fajn, sežeň to a já to tu zatím okouknu,“ poví se širokým úsměvem a mrkne na něj. Vstane, típne cigaretu, do ruky vezme plnou skleničku a ještě, jak kolem něj prochází, tak mu škádlivě rozcuchá vlasy a zasměje se. Poté už se cestou k parketu jen napije a ztratí se mezi ostatními těly. On jen tak zvedne ruku se skleničkou, aby mu jí nikdo nevylil (to by jinak byla tragédie) a proplétá se tím davem někam dál, aby si vyhlédl příležitostnou osobu, ze které by se napil. Byl to risk, ale na tom zrovna jemu ani trošku nezáleželo. Chtěl se bavit a kolem byla taková spousta opilých lidí... Nemohl přeci jen tak odmítnout. Poštěstí se mu a najde tam zrovna jednu známou tvář, která ho zatahá za svetr, čímž ho donutí se otočit. Je to malá blondýnka, která ani na nic nečeká, věnuje mu letmý polibek a Christian už svou hlavu skloní k jejímu krku, aby se napil. Přesně takových lidí by tu mělo být více. Neprohodit spolu ani slovo, jen se spolu jednou za čas vyspat a nechat blonďáka, aby se z ní napil. Volnou ruku obmotá kolem jejího pasu, aby to spíše vypadalo tak, že spolu tančí. Jen upíři a vlkodlaci v téhle místnosti poznají, o co doopravdy jde. A na tom mu nezáleželo. S úsměvem se odtáhne od jejího krku a okamžitě si utře ústa. Napije se ze skleničky a blondýnce upraví límec košile tak, aby jí zakrýval krk. Poslední polibek a pak už odtamtud mizí zpět ke stolu s doufáním, že Ryed už jim obstaral to, na co se cestou zpět tak těší. Ještě se párkrát ohlédne na tu svou dárkyni, ale narazí tam do nějaké barové stoličky, jak už se mu motají nohy. Zmateně koukne kolem, ale když zjistí, že to byla jen židle, tak jí zase srovná a už sedí zpět naproti Ryedovi.

Přitakal mu na to, že je zde opravdu hodně upírů. Takže se nic nezměnilo. Napadlo ho. Když odsud odcházel, nechával za sebou celou partu upírů, která jeho vlastního proměnila a kdo ví, kolik lidí proměnila ještě před ním nebo potom, co odsud odešel. Dost ho ale překvapil fakt, že už byl nějakými ze dvou upírek, které zde byli. Vlkodlak a upír? Zrovna tomuhle on moc nevěřil, že by to mohlo klapat. přeci jen, obě rasy mají nějaké... Řekněme pudy, zvyky, tužby. To už si dokázal spíše představit vztah vlkodlaka s člověkem, ale i člověka s upírem. Pokud tím upírem nebyl on a tím člověkem Logan, v tom případě si to najednou představit nedokázal. „Polovina z těch upírem po tobě stejně jde jenom proto, aby se s tebou mohly vyspat a zároveň se napít. I tací vlkodlaci jsou, také rádi nastavují krk,“ přikývne a široce se nad tím usměje.
Moc dobře si všimne jeho výrazu, když mu poví, že se napil z vlkodlačice. Nad tím se ale jen tiše zasměje. Moc dobře chápal to, že chtěl chránit vlastní druh a tohle se mu moc nelíbilo, ale Christianovi to bylo prostě a jednoduše jedno. Vlkodlačí krev byla sice jiná, ale také dobrá a rozhodně by toho nelitoval, ani kdyby ta dívka ještě stále byla na těch toaletách a strachy bez sebe. Nejspíše by dělal, že jí vůbec nezná a kdyby kolem něj právě prošla, akorát by se jí vysmál do obličeje, že je hloupá a nechá ze sebe pít, nebyla to jeho vina. Jako všechno.
„Může si za to sama. Nemá se opíjet v upíří společnosti,“ pokrčí nad tím rameny a dlouze potáhne z cigarety, přičemž poté popel odklepe do popelníku a rozhlédne se po baru. Začínalo to tam být čím dál tím živější. Už nehráli slaďárny, ale nějakou hudbu, na kterou jste se mohli vrtět, jak jste chtěli a žádný pohyb nevypadal tak, že by se do rytmu té hudby nehodil. Přesně tak by nazval některé pohyby lidí, kteří se o sebe nedaleko otírali, div se spolu rovnou na parketu nevyspali. Zavrtěl si nad tím hlavou, nechávalo ho to chladným už nějakou tu dobu.
Pouze přikývnutím mu poděkuje za to, že nalil jim oběma ještě skleničku a rovnou jí vezme do ruky a napije se. Když už se měl dnes opít, tak to tu přeci nebude cucat půl hodiny, ale rovnou to do sebe hodí, aby se ten příjemný stav dostavil co nejdříve a nejrychleji. Když už někdo chtěl, tak to mělo být hned. Z jeho strany se ozve další otázka. No potěš. Jestli mu bude takové otázky pokládat celý večer, tak se z toho za chvíli zblázní, protože to byly otázky, nad kterými se i on musel zamyslet. A on nechtěl strávit celý večer přemýšlením nad vlkodlaky. „Jen jsem si k nim nikdy nenašel cestu jinak, než k jejich žíle,“ poví se širokým úsměvem na rtech a lokty se opře o stůl. Mohl vypadat vcelku drobně, když se nad tím člověk tak zamyslí. Moc svalstva na sobě neměl, široká ramena měl především z toho důvodu, že to byl zkrátka chlap a jeho výška nijak nenapomáhala jeho mohutnosti. Spíše mohl vypadat jako kdyby jeho tělo bylo tělo někoho, kdo skoro nejí, ale on sám s tím už byl smířený. Vzpomíná si na to, jak vždycky vypadal oproti Loganovi. Logan byl mnohem menší než on, ale měl mnohem více svalů než Christian. Dal by se přirovnat k muži, který seděl před ním, Alespoň stavbou těla, výškou ne. Kdyby na sobě Christian trochu zapracoval v posilovně, mohl nějaké to svalstvo nabrat, ale do toho se mu zrovna nechtělo. Neměl rád tahle místa a cvičení doma? Do toho by se nedokopal. Sílu měl jako upír tak i tak. „Kdybys kolem mě jen prošel, tak bych se sám nepozval. Spíš je čas na to, pořádně se opít a v tom na rase nezáleží,“ pokrčí rameny a znovu přiloží skleničku ke rtům. Jeho pohled znovu putoval po baru kolem a zastavil se na pár lidech, kteří tam byli. Pak už ale upřel pohled na Ryeda před sebou. Neskrýval své občasné pohledy na jeho krk, takže mohl vypadat jako upír, který nemá svou touhu po krvi pod kontrolou, to ale nebyla pravda. Koukat se může, ale dotýkat a už vůbec ne cenit zoubky ne.
Pohlédne na cigaretu ve své ruce a zamyšleně přimhouří oči. „Nenosíš u sebe něco.. lepšího?“ pozvedne lehce obočí. Dnešním večerem chtěl být všemu otevřený. Mohl se zničit, jak chtěl a stejně by ho to nezabilo. Možná se mu mohlo udělat špatně, ale to by zase za pár hodin přešlo. Hlavně mu už nezáleželo na to, jestli se zničí nebo ne.

Jak se tak opíral o sedačku, dokonce i na chvíli zavřel oči, aby si uvědomil, co se právě děje. Nejednou se mu stalo, že nejdříve činil a až po té přemýšlel. Vlastně to tak měl poměrně často, až to i jemu samotnému kolikrát lezlo na nervy. Po tolika letech na to už byl zvyklý a bral to jakou součástí sebe samého, takže možná právě proto se tu svou část ani nesnažil nějak změnit nebo alespoň v jistých chvílích dělat ta rozhodnutí, kterých by nemusel ani v hloubi duše přemýšlet. Za život už udělal spoustu špatných rozhodnutí a moc dobře to věděl. Na venek je ale bral jako dobrá rozhodnutí. Dotvářela tak jeho osobnost a celkově i to, jak se k němu ostatní lidé chovají. Nikdy by nesnesl, kdyby se k němu někdo choval jako k malému klukovi nebo dokonce, aby ho někdo litoval. Na to nebyl ani trochu zvyklý. Každý potřeboval někdy obejmout, s výjimkou Christiana, který raději rozdával rány a nadávky a tak se dokázal uklidnit. Nebo pil a právě tak tomu bylo i teď.
Otevře oči a kopl do sebe zbytek whiskey, která mu zbyla ve skleničce. Cítil, jak mu ta příjemná tekutina stéká do krku, ale pořád jí nebylo dost. Sáhl po láhvi a rovnou si nalil znovu, přičemž si i vyslechne Ryedovu otázku. Neodpovídá hned, potřebuje chvíli na promyšlenou. Alespoň nad touhle otázkou se doopravdy zamyslel, protože on moc dobře věděl, co ho do tohohle města lákalo. Byla to jeho sestra. A také chtěl utéct před vzpomínkami na Logana. Nemyslel si, že by mu ho nějaký upír nebo vlkodlak odtud mohl ještě více připomínat. Kolem byla sice spousta hodných a laskavých lidí, stejně jako byl Logan, ale přesto bylo právě tohle město pro něj to pravé. Těšil se na každý doušek krve, který tu mohl z někoho vysát. Zároveň se ale při každém kroku na ulici bál momentu, kdy před sebou uvidí svou sestru nebo kohokoliv jiného z rodiny. Konečně se vrátí k otázce, na kterou se ho tmavovlasý vlkodlak ptal. „Asi.. Ostatní upíři,“ pokrčí nad tím rameny. „Nikde jich není tolik, jako tady, je to docela legrace,“ pronese s tichým úsměvem a už si do krku lije další skleničku whiskey, po které rovnou potáhne z cigarety a zase se spokojeně opře. Zatím tu byl klid. Kolem pár lidí tancovalo na nějakou slaďárnu, která právě hrála a Christian si nad tím jen protočil očima. Nesnášel tuhle hudbu. Měl raději tvrdou hudbu, kde na vás řvou, ať se jdete zabít.
Shodil si z hlavy čepici a položil jí před sebe na stůl. „Včera tu byla jedna holka,“ poví a při vzpomínce na ní se zasměje. „Ani se nebránila, když jsem se jí zakousl do krku,“ zavrtí nad tím hlavou a zároveň se trochu zamračí. „Taky vlkodlak,“ kývne na něj a lehce přimhouří oči. Teprve až teď, když od něj nestojí tak daleko si všimne jeho očí. Trochu znepokojeně se nad tím zamračí, moc dobře pozná vlčí oči a tyhle rozhodně vypadaly více jako oči vlkodlaka v jeho vlčí podobě než jako ty, které patřily vlkodlakům v lidské podobě. Nijak se nad tím ovšem nepozastavuje, nebylo to zrovna nejlepší téma a asi by ani nemuselo být příjemné. Vlkodlaci byli divní, zkrátka byli.

← z ulice

Na jeho vysvětlení ohledně toho, co se s ním vlastně děje, pouze přikývne. Chápe to. On byl po svém příchodu sem také v podobné náladě. Až na to, že on se při případném nárazu do lidí kolem sebe, ani neobtěžoval omlouvat, ohlédnout se, ale šel se sklopenou hlavu dál. Za to, co se stalo, si mohl sám. Moc dobře to věděl a stále si za to dává vinu právě kvůli tomu, jak musel Loganovi ublížit. Pokaždé, když mu zazvonil mobil, nebyl to nikdo jiný než Logan, ale Christian to přeci jen nikdy nevzal a raději si změnil číslo. Naprosto se od něj odcizil a dělal, že se nikdy nic nestalo. Jen kvůli tomu, aby ho nezklamal. Teď už Logan věděl pravdu o tom, čím vlastně Christian je a věděl tak důvod, proč se některé věci v jeho životě děly tak, jak se děly. Navíc, už se nedokázal udržet od té touhy, kterou v sobě neustále dusil. Při každém polibku cítil a slyšel tep v jeho žilách, dýchal vůni jeho krve a nejednou musel pěkné chvíli ukončit právě kvůli tomuhle problému. Logan byl někdo, kdo si zasloužil vědět pravdu, ale naopak Christian si nezasloužil s někým takovým strávit zbytek svého života. Nebo spíše zbytek Loganova života, protože ten jeho byl věčný.
Když vejde do baru, hned se na malou chvíli zastaví u dveří, aby zkontroloval situaci kolem. Zhluboka se nadechne, že to nejspíše ani nejde přehlédnout, jak nakrčil nos. Jak tušil, tak tam opravdu nebylo příliš lidí a už ani tu vlkodlačici necítil. Její pach měl stále v nose a její krev cítil na jazyku, jako kdyby se z ní napil právě před chvílí. Přesto ho nedrásaly vzpomínky a už na to úplně přestal myslet, když místo všech těch lidí (a i ostatních bytostí) ucítil vůni alkoholu. V očích se mu objevily jiskřičky a hned měl na tváři široký úsměv, který značil, že dnes odtud neodejde střízlivý. Posadí se na barovou stoličku vedle Ryeda, ale jen na krátkou chvíli, protože dnešní večer nechtěl balancovat opilý na něčem tak nepohodlném, jako byla právě tahle stolička. Byl si ihned jistý, co si dá. „Dejte nám jednu celou láhev whiskey a dvě skleničky,“ prohodí směrem k barmanovi po otázce muže vedle sebe. Jestli odmítne whiskey a dá si martini jako brunetka ze včerejška, tak by jejich večer rychle skončil. Celá láhev jeho oblíbené whiskey přistála před nimi na pultu a stejně tak i skleničky. Obojí Christian popadl do rukou a slezl ze stoličky. „Radši bych se zašil někam dozadu,“ prohodí se širokým úsměvem a aniž by čekal na souhlas, tak se vydá k nějakým stolkům, které byli v zadní části onoho podniku. Láhev položí doprostřed stolu společně se skleničkami a pak už se svalí na sedačku, která byla mnohem pohodlnější. Kolem stolku byly i dvě židličky, takže nebyl problém, kdyby se Ryed nechtěl mačkat na sedačce s ním. Né, že by to Christianovi nějak vadilo, ale tu jeho v uvozovkách vůni vážně nemusel mít pod nosem celý večer. Nad ničím už nepřemýšlel, sáhl po láhvi a rovnou jim oběma nalil. Napil se ze sklenky, kterou po zbytek večera mohl považovat za svojí a téměř okamžitě se z ní napil. Poté už si prohrábl vlasy, které začínaly být opět trochu neposedné, a vytáhl si rukávy svetru, až někam k loktům. Zapálil si další cigaretu a spokojeně se zády opřel do sedačky, tohle potřeboval.