Příspěvky uživatele

Po její odpovědi se zamračil, jelikož si uvědomil, že ta jeho stydlivost je očividně velkou překážkou. Už dlouho se jí snaží ze svého života odstranit, ale je to marné, prostě takový bude navždy a zřejmě i kvůli tomu skončí úplně sám. Jak smutné. ,,Ou.." hlesl potichu, když si tuhle krutou skutečnost uvědomil. ,,Leda, že bych se pořádně opil, to už bych tak stydlivý být neměl," řekl nahlas své myšlenky, které mu právě kolovaly v hlavě, načež se podíval na ní. Dnešní večer tomu sice tak nebude, ale potřeboval přeci nějaký plán i do budoucna. ,,Že?" chtěl se o tom ujistit, ona totiž zajisté věděla své, určitě se opila již několikrát. Tedy, ne že by ji měl za alkoholičku, jen o ní ví, že si dokáže užívat. A to někdy bez alkoholu nejde. Obzvláště tehdy, kdy má někdo stejnou povahu jako právě on. Spát ovšem s nikým nehodlal, alespoň dnes určitě ne, měl totiž pocit, že ještě na to není pořádně připravený. Pokud měla právě tohle Lilian v plánu, tak asi bude hodně zklamaná, protože on do ničeho takového nepůjde. Chtěl vztah, ne žádný úlety, to nebyl život pro něj. Akorát by se poté za sebe styděl. Proto taky vypadal tak zaraženě, když se o tom zmínila. Všiml si, že se chtěla zasmát, nad čímž nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou. Asi to v dnešní době bylo vážně k smíchu, když chtěl něco takového, ale on se za to nestyděl. Alespoň nebyl jako ostatní. ,,Jo.." řekl bez jakéhokoliv rozmýšlení, vlastně to na ni vyhrkl, takže se na něj pár lidí, právě procházejících kolem nich, otočilo. ,,Asi.." zamumlal dodatečně a povzdechl si nad tím. Nakonec nad tím pokrčil rameny, to už byla finální odpověď. Prostě nevěděl, ještě v tomhle směru neměl žádnou zkušenost a sám pořádně nevěděl, co chce.
,,To tedy byl," pokýval hlavou na znamení souhlasu. Nedělalo mu problém něco takového přiznat. Neodvážil by se zastavit nějakého kolemjdoucího a zeptat se ho na cestu, na to byl až moc stydlivý. Lilian mu tu alespoň dělala průvodce, taky ho mohla z taxíku vyhodit a nechat jej na pospas osudu. To by bylo velmi nemilé.
Skoro to vypadalo, že ji svými slovy dostal, jenže to by se Lilian nesměla o pár sekund později začít smát. Sakra! Bude tu někdy věc, ve které vyhraje on? ,,Proč bys chtěla společnou večeři?" zeptal se jí s jistou zaražeností v hlase, přičemž samozřejmě nezapomněl svraštit své obočí. Vážně to chvíli trvalo, než mu to docvaklo. Blik, cvak. Stáhl rty do rovné linky a zavrtěl hlavou. Nechtěl si ani představovat čím vším by ho Lilian u té večeře mohla rozptylovat a tím pádem totálně ztrapnit před jeho vlastní mámou. ,,Takže raději zůstaneme u toho přátelství?" navrhl v okamžiku, kdy si představil ten nejhorší možný scénář a s jistou nervozitou se na ni zazubil. Hloupý Thomas! Proč něco takového vůbec navrhoval, i když z pouhé srandy? Co když se teď toho Lilian chytne a bude na společné večeři trvat?! Musí si dávat větší pozor na jazyk, jinak brzo vážně omdlí.
Pokud mu někdy v budoucnu nějaká žena navrhne, jestli by s ní nešel nakupovat, tak to bez váhání odmítne, protože tohle je příšerné! Už nikdy v životě si nechce zažít to, co si zažil před nemalou chvíli v převlékací kabince. Lilian je ztělesnění ďábla, když ho do něčeho tak odporného nutila. On nechce ďábla, chce ve svém životě andílka! Ale hlavně ať je ten andílek stejně sexy jako Lilian, jinak to nemá cenu. Výsledek toho utrpení byl však nakonec vskutku dobrý. Vlastně velmi dobrý, když z toho i samotná Lil byla nesvá. Kdyby chtěl, tak by se z něj klidně mohl hned teď stát lamač srdcí! Ale takový on přeci není. A nebude. Snad. Nesmí se nechat stáhnout na temnou stranu, to by totiž moc dobře nedopadlo. Tedy minimálně pro jeho psychiku určitě ne.
Jakmile se převlékl zpátky do svého pohodlného oblečení, tak zamířil za Lilian k pokladně - samozřejmě s oblečením, které pro něj vybrala. Nejradši by si to koupil sám, ale bohužel Lilian ho ani nenechala si vzít jeho nejdůležitější věci. A tak to skončilo tak, že u sebe neměl nic. No co, jednou ji ty peníze vrátí, jinak by měl výčitky svědomí. Nemohl si nepovšimnout zlatých šatů, které si Lil uloupila pro sebe. Bylo divné, že si je ani nezkoušela, to tu jako musel trpět jen on?! Změřil si ji pohledem, načež se zpátky podíval na šaty, které ležely na pultu. Nechápal to, ale nedokázal si ji v tom představit. A to měl velkou představivost! Asi to ale nebylo potřeba, jelikož se vsadil o cokoliv, že ji v nich tento večer i tak uvidí. Jinak by si je přeci nebrala, to dá rozum. ,,Sbalila jsi nějakého miliárdáře, poté jsi mu ukradla nějaký ty peníze až si se nakonec vypařila na druhý konec světa?" zeptal se jí s pobaveným výrazem ve tváři. Ani by se nedivil, kdyby tomu tak bylo, byl to totiž mazaný plán. A taky hodně dobrý. Hodilo se to k ní, proto nebylo divu, že si z ní tímto způsobem utahoval. Prodavačka jeho slova zaslechla, proto taky po Lilian loupla přísným pohledem, skoro jako by ji odsuzovala. Netrvalo však dlouho a Thomas byl zase ten, kdo byl obětí. To prostě nikdy neskončí. Nedokáže si na to zvyknout, a i kdyby ano, tak vždycky ta jeho reakce bude stejná. Nasadil neutrální výraz a zavrtěl hlavou, což značilo jasnou porážku. Dělala mu to schválně, skutečný ďábel. ,,Na to jsem úplně zapomněl," odsekl jí mírně podrážděně, až se zase začal červenat, proto také od ní odvrátil tvář. Bylo to tak lepší, aspoň se mu za to nebude posmívat. Bez spodního prádla.. krátké šaty.. Sakra! Proč mu to jen dělá? Alespoň ví, že není gay a že se mu taková představa líbí. Snad neumí Lilian číst myšlenky, to by byl asi celkem průšvih.
Byl k ní otočený zády, opřený o pult, přičemž dělal, že ho strašně něco zaujalo před ním. Taková lež. Kdyby jen věděla.. Když periferně zahlédl, jak si to Lilian z obchodu vykračuje pryč, tak se konečně probral a otočil se zpátky směrem k pultu. Popadl svou tašku, usmál se na prodavačku a samozřejmě poděkoval. Za oba, protože byl velmi slušně vychovaný. Poté vystartoval za ní, musel ji doběhnout, jelikož Lil nečekala. Jak nečekané. Když se mu podařilo s ní srovnat krok, tak k ní natáhl svou volnou ruku. ,,Vezmu ti to," hlavou kývl k její tašce, aby věděla, co přesně měl na mysli. Byl to gentleman, i přesto jak škodolibá k němu byla! Zasloužil by si za to nějaké ocenění. Netrvalo dlouho - bohužel pro něj - a ocitli se u obchodu se spodním prádlem. Marně doufal, že by jej třeba Lil mohla přehlédnout nebo to nechat být, ale ne.. nic takového se nestalo. Ona na něj ještě schválně svým ukazováčkem upozornila a bez váhání vplula dovnitř. Thomas se tvářil vážně vyděšeně, div že nechytl na místě infarkt. Uklidňoval se, že to zvládne, vždyť na světě jsou mnohem horší věci! Ale bůh ví proč to nepomáhalo. Zamířil tedy do vnitra obchodu za ní, přičemž se nervózně rozhlížel kolem sebe. Dlaně se mu potily, cítil to, když držel ty tašky. Následoval jí, přičemž pohled raději zabořil do země, což byl vlastně velmi dobrý plán, jelikož si tak nemusel uvědomovat skutečnost, že je v obchodě se spodním prádlem. Horší situace nastala, když se jej Lil optala, jakou barvu by si měla vzít. Jak to mám k sakru vědět?! Kéž by to byl schopen říct i nahlas. Místo toho však jen zvedl hlavu, koukl na výběr a pomalu pokrčil rameny. ,,Černá?" odpověděl ji s otazníkem na konci, jelikož si tím vážně nebyl vůbec jistý. Černá byla univerzální barva a on ji měl rád, i když hádal, že zrovna na tom ji tu moc nezáleželo.
Nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou a opět se porozhlédl kolem sebe. Tohle bylo opravdu strašidelné místo, to už by raději šel se nechat postrašit do strašidelného domu než znovu vkročit sem. Vrátil pohled zpátky k ní a na ty prokleté podprsenky, které si vybírala. ,,Nebo si vezmi všechny barvy, budou ti moc slušet," dodal ke své předchozí odpovědi, byla to jistá taktika, jak odtud co nejrychleji vypadnout. Jen se tedy modlil, ať neřekne tu jednou proklatou větu o tom, že si to bude muset vyzkoušet. Thomas ještě nikdy žádnou ženu ve spodním prádle neviděl a vsadil se, že kdyby v tom viděl právě Lilian, tak by se u něj spustila jistá reakce, která by jeho zalíbení v jeho postavě značně dokazovala. A to už by byl opravdový vrchol trapnosti. S největší pravděpodobností by se rozběhl pryč, asi na záchody, tam by ho přeci nikdo neviděl a on by se tak mohl uklidnit. Jak strašná představa.. Už by se jí asi nikdy nemohl podívat do očí. Natož tak s ní strávit pár dalších hodin v LA.

Nad jejími slovy pouze zavrtěl hlavou a nijak zvlášť se k nim nevyjadřoval. Možná se snažila odlehčit situaci, ale moc to nepomáhalo. Tohle bylo vážné. Alespoň tedy pro něj určitě. Pro ni to byl zřejmě jen další výlet, další dobrodružství, kterých už zajisté absolvovala hned několik. Pro něho to však bylo něco nového, něco, co ještě nepoznal. A on se takových věcí bůh ví proč bál.
Jeho červenání se jen tak neustávalo, tohle téma se stále styděl probírat a celkově, když už o něm jen slyšel, tak to u něj spustilo tuhle reakci. Nemohl za to, byl holt hrozně stydlivý, obzvláště když na to narážela. Možná na to neměl nic říkat, protože po její odpovědi na jeho otázku znejistil ještě více. Nebylo to tak, že by o to s ní nechtěl přijít, to by z něho byl gay, kdyby se něco takového stalo, jen.. asi by se od ní obával výsměchu, či něčemu podobnému, nechápal proč, asi to bude těmi zkušenostmi, které vlastně neměl. A ona jich naopak měla zajisté hned několik, to se jí ani nemusel ptát. ,,Tím pádem se bojím," zamumlal skoro až nesrozumitelně a ztěžka vydechl. Raději se ji přitom ani nepodíval do očí. Měl pocit, že ho opět začala pohlcovat jeho introverze, která nikam do společnosti nechce. Jenže teď už vážně nebylo cesty zpět.
Podíval se na mobil, který mu nabízela a mírně se zamračil. Měl by? No jasně, že měl. Jenže.. co mu na to máma řekne? Asi by jí neměl říkat, kam vlastně míří, to by ho zřejmě přišla hledat, a on by měl před Lilian jen další trapas. Prostě jí jen napíše, že je v pořádku, to by jí mělo stačit. A on se tak alespoň nebude tolik stresovat s tím, že jeho máma neví co s ním vlastně je. Váhavě kývl na její otázku a mobil si od ní tedy přebral, načež se pustil do psaní dlouhé textové zprávy, kde mámu hned několikrát uklidnil, že je v pořádku. Trvalo mu to docela dlouho, jelikož v určitých chvílích pořádně nevěděl, co napsat. Nakonec zprávu letmým dotekem odeslal (tedy snad byl dotykový) a mobilní telefon ji podal zpátky. ,,Díky" zamumlal skoro až nepřítomně a opřel se o opěradlo sedačky. Mlčel a stejně jako Lilian i on se utápěl ve vlastních myšlenkách. Byl i unavený, proto o pár minut později upadl opět do hlubokého spánku. Spal docela v nepohodlné pozici, kdy měl hlavu docela dost nakloněnou na stranu a opíral se jí o okno, přičemž své ruce měl volně položené v klíně.
Neprobudila ho ani ta zastávka na benzínce, kde měl tak skvělou šanci utéct. No jo, jeho smůla. Nebo snad ne? Spíše ne, určitě ho čeká něco nezapomenutelného na co bude ještě dlouho vzpomínat. Doufal v to, když usínal, protože když už tuhle cestu absolvuje, tak by to mělo stát za to.
Probudil ho až hlas od Lilian, která zrovna řidiči velela ať zastaví. Nenaspal toho zrovna moc, ale lepší než nic, že ano. Protřel si své unaveně oči a narovnal se, přičemž se pokusil o malé protažení. ,,Proč právě obchodní centrum?" zeptal se nechápavě a svraštil na ni své huňaté obočí. ,,Máme ho i v Shadowhillu," dodal, aby pochopila, proč je z toho tak zmatený. Vážně ho žádný důvod nenapadal, a tak doufal, že mu to Lilian objasní.
Když jim řidič zastavil, tak společně s Lilian vystoupil z limuzíny (tedy hned poté, co zaplatila řidičovi) a ihned se zkoumavě porozhlédl kolem sebe. Byla taková škoda, že u sebe neměl foťák, určitě by si odtud dovezl hned několik fotek. ,,Mám celkem hlad," zamumlal jejím směrem a ztěžka polkl, když si uvědomil, že tady nemá žádné zásoby. Nikdy z živoucí bytosti nepil a taky doufal, že to podstupovat nebude, protože se mu to zdálo být.. kruté. ,,Nebo to je jedno," mávl nad tím ledabyle rukou, jelikož měl tušení, co by mu tak Lilian asi navrhla v tomhle městě plném lidí. Krev vyřeší později, i když ten hlad už byl docela silný. Společně s ní si to zamířil do obchodního centra, kde se to jen hemžilo lidmi. Na takový hluk nebyl zrovna zvyklý, je jen otáza času, kdy ho z toho začne bolet hlava. Mohl jen doufat, že si na to zvykne co nejdříve. ,,Takže.. kam vlastně míříme?" obrátil na ni svůj pohled a snažil se nepůsobit nervózně, i když to právě teď byl. A to docela dost. Nevěděl, kam jejich kroky míří a tak ji jen následoval. Určitě tu nebyli jen tak, Lilian k tomu měla svůj důvod a on doufal, že se ho co nevidět dozví.

,,Nebo jsem se jednoduše zajímal o to, co mi zrovna padlo do oka," řekl svou vlastní domněnku, která mu připadala jako nejpravděpodobnější. Asi měl štěstí, že mu do oka padl zrovna ten klavír. I když zrovna ten už obdivoval v televizi, to byla takzvaná láska na první pohled u které věděl, že ji chce vidět znovu. A taky že viděl.. a bylo to právě tady, u tety Vianne. Byl to pro něj tenkrát opravdový zážitek, že se poprvé mohl dotknout těch bílých a černých tlačítek, které vydávaly svůj specifický zvuk. A právě díky tomu vznikla tak unikátní melodie, pro něj rajská hudba. O to větší potěšení měl, když se na klavíru poté sám učil několik skladeb, které se mu líbily. On byl spíše na ty pomalejší, na ty, u které se vám zklidní celé tělo a vy pouze vnímáte to, jak dobře vám v ten daný moment je. Ovšem otázku svého hudebního vkusu tu dnes nepřišel řešit, ale byl moc rád, že se o něj v tomhle ohledu Vianne zajímala. Narozdíl od jeho otce, že.. ,,Vím, že jsem vzhledově spíše po otci.. Povahu mám však po mámě a jsem za to rád," řekl se skálopevným výrazem ve tváři, přičemž poněkud nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou. Nepřišel tu svoji tetu urážet, či tak něco, ona za odchod jeho otce nemohla a on to věděl. Nikdy by si nedovolil ji z toho obvinit. Musela však počítat s tím, že k jejímu bratrovi bude chovat Thomas jistou nenávist.
,,Děkuji.." pousmál se na ní, když na stolek před něj položila sklenici džusu. Ihned sklenici uchopil a přiložil ji ke svým plným rtům, načež se ze sklenice pořádně napil. Olízl si rty a sklenici dal na její původní místo. ,,To snad nemáš žádné novodobější fotky?" přimhouřil podezíravě oči, načež však svůj pohled přesunul na Basta, který se rozhodl usadit u jeho noh. Usmál se na něj a opět ho podrbal za ušima. Poté ztěžka vydechl a podíval se zpátky na Vianne. Šlo vidět, že ho něco trápí. Bylo tu totiž něco na co se přišel Vianne zeptat, jen jaksi nevěděl, jak svou otázku začít..

V přítomnosti té holky se cítil poněkud nervózně, za což mohla jeho introverze. Sám se divil, že dokázal vůbec promluvit, ale očividně to bylo tím, že měl u sebe Elliota, který ho psychicky podporoval, aniž by si to v podstatě sám uvědomoval. No teď měl menší zásek. Ona totiž na něj mluvila dál.. A on se zarazil a chvíli neodpovídal, jen na ni skoro až vyděšeně hleděl. No po chvíli se přeci jen tak nějak vzpamatoval a vykoktal ze sebe odpověď. ,,No.. noo.. j-já si ho r-raději nechám na tom v-vodít-tku.." odpověděl s pohledem upřeným na ni, načež jej sklopil směrem k Elliotovi na kterého se usmál. Bylo pro něj těžké mluvit s cizími lidmi. Jako školák s tím neměl moc velké problémy, naopak byl vcelku extrovertní. No čím větší byl, tím se to zhoršovalo... a takhle to dopadlo. Sám nevěděl jaká je toho příčina a ať po tom pátral sebevíc, nikdy se nedostal k žádnému rozumnému výsledku. Když se zeptala na jméno jeho psa, tak k ní Thomas opět vzhlédl, tentokrát však s jistou opatrností a obezřetností. Pokusil se i o úsměv, ovšem jediné co se mu podařilo bylo jemné zacukání koutků jeho úst. ,,Elliot," dostal ze sebe nakonec, tentokrát však bez koktání, což pro něj byl úspěch. ,,A ten tvůj?" zeptal se jí na oplátku, přičemž podrbal Elliota za ušima. Ten nervózně přešlapoval na místě, jelikož se chtěl vydat za Diny, což mu bylo odepřeno a tak nebylo divu, že z toho byl nervózní a možná i trochu naštvaný.

Elliot vesele pobíhal kolem Thomase, který se snažil zachytit co nejvíce momentek svého psa užívajícího si dnešního poměrně slunečného dne. Na tváři mu samozřejmě nechyběl potěšený úsměv, který snad z jeho tváře nikdy nemizel. Pravděpodobně by to tak všechno pokračovalo i nadále, kdyby Elliot zničehonic nezačal štěkat do neznáma, načež se i do toho neznáma bůh ví proč rozběhl. ,,Elliote!" zařval na něho a než se stačil Elliot pořádně někam vůbec dostat, tak se k němu Thomas pomocí své upíří rychlosti přemístil a chytl jej za obojek. Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že ho nikdo neviděl, načež pohled zakotvil na Elliotovi. ,,To nesmíš, mohlo by se ti něco stát.." mírně se na něj zamračil, ovšem nakonec ho i přesto podrbal za ušima a opět nasadil úsměv. Na něho se vážně nedalo pořádně zlobit. V tom si všiml, že se k nim blíží jakási lidská bytost.. s malým psem v náručí. Jo tak proto.. Musel se nad tím uchechtnout, taky ho to mohlo napadnout hned, že ano. Elliot upíral svůj pohled na malého pejska, kterého Amber držela v náručí a nepřetržitě vrtěl ocáskem. Nechtěl Diny nic udělat, chtěl si jen hrát. Proto ho taky Thomas nepřestával držet za obojek, věděl jak dokáže být hravý. ,,Omlouvám se za něj, je až moc přátelskej a rád se seznamuje.." pronesl směrem k blondýnce, která u něj byla už dostatečně blízko, aby jej zaslechla. ..A taky si rád hraje," dodal ještě se zasmátím a raději Elliota připoutal zpět na vodítko.

<<Z domova

Thomas rostl jako z vody, už to nebyl malý školáček, malé děcko se kterým dospělí jednali jako s tupým. Přitom Thomas byl chytrý, možná i více než většina dospělých. Den ode dne byl stále chytřejší a chytřejší. Stejně tak to bylo s jeho růstem. Byl zrychlený, kvůli tomu, že byl upírem. Ne, že by mu to nějak vadilo, spíše bylo těžké to vysvětlování okolí kolem něj. No nehodlal se kvůli tomu stěhovat. Shadowhill byl jeho domov a nechtěl tu nechávat mámu samotnout. Už tak je opustil jeho táta. Teď už Thomas chápal, že se nikdy nevrátí, prostě odešel a on neměl nejmenší tušení proč. Nebyl den, kdy by nad tím nepřemýšlel. Často došel k závěru, že to asi bylo kvůli němu, protože jeho táta odešel právě tehdy, když se narodil. Byl ale rád, že měl tak super mámu a skvělého psa Elliota se kterým trávil většinu svého času. Byl to jeho nejlepší kamarád u kterého věděl, že ho nikdy nemůže zradit.
Zima už pomalu končila, jaro se dralo na povrch, což šlo poměrně dost poznat na počasí, které se den ode dne zlepšovalo. Dneska byl krásný sluneční den, a i když venku byla stále zima, tak se Thomas rozhodl vydat na menší procházku. Samozřejmě nezapomněl vzít Elliota a svůj fotoaparát, který teď nosil skoro všude. Fotil snad všechno, co viděl, no nejvíce ho fascinovala příroda a všechno spjaté s ní a tak fotil obzvláště tu. Proto ho také kroky zavedly k místnímu mostu, kde plánoval pořídit nějaké ty hezké fotky. Hned jakmile se společně s Elliotem ocitli u mostu, tak ho pustil ze spárů protivného vodítka a začal se svým focením. Nejvíce fotil Elliota, který šťastně pobíhal kolem něj a užíval si okolní přírody. Dokonce se i odvážil jít trochu namočit z čehož vznikly vynikající fotky - tedy alespoň pro Thomase byly vynikající.

Maya se rozhodla změnit téma, což bylo pro Thomase výhodné, jelikož alespoň nemusel myslet na to, proč mu maminka o její nevlastní sestře neřekla. Sice tomu stále nehodlal věřit, ale jak by potom mohl vysvětlit to, že Maya znala celé jméno jeho maminky? Škola, no jasně. Univerzální téma. ,,Je to tam fajn, je super učit se nové věci, které jednou budu moct ve svém životě použít. Až tedy na matiku," zhodnotil tak nějak rychle a zavrtěl nad tím hlavou. Nesnášel matiku, i když v ní byl docela dobrej. Nechápal, proč musel počítat nějaké složité příklady, když veděl, že nic takového nikdy v životě nepoužije. ,,Mám rád biologii, ta mi jednou bude užitečná," zazubil se a dojedl poslední zbytky svého čokoládového dortu. Teď už jen vzpomínat na to, jak lahodná jeho chuť byla a jak dobře se mu roplývala na jazyku..
Když oba dojedli, tak mu Maya oznámila, že už by se měli vydat domů. Měla pravdu. Nechtěl, aby si o něj maminka dělala nějakou větši starost. ,,Máte pravdu," kývl hlavou a také vstal ze své židle, přičemž si ještě drhl pusu ubrouskem, aby ji neměl špinavou. ,,Mě taky, nashledanou.." mávl na ni a prohrábl si své neupravené vlasy. Poté se s potěšeným úsměvem vydal zpátky domů.

-->Domov

Vypadalo to, že litovala toho, že mu to řekla. Tedy alespoň tak to usoudil z jejího sklopení hlavy. Asi jí to taky nebylo zrovna příjemné, stejně tak jako jemu. ,,Nedávno? Tím pádem to nechápu ještě víc," mírně se nad tím zamračil a také sklopil pohled. Myslel si, že mu maminka říká všechno, že je k němu upřímná. Že by se zmýlil? Raději se tedy pustil do svého čokoládového dortu, kdy své myšlenky přesměřoval jiným směrem - a sice k tomu, jak je chuť tohoto dortu nepřekonatelná. Vážně nemyslel na to, jak moc má špinavou pusu, prostě to do sebe cpal nehledě na okolnosti. V tom však na něj opět promluvila Maya, a když k ní zvedl pohled, tak zjistil, že k němu natahuje ruku s ubrouskem v ruce. Ajaj. Narovnal se na židličce a spolkl sousto, které zrovna přežvykoval. ,,Moc.. A děkuji," pousmál se na ni a horlivě si začal ubrouskem utírat svou špinavou pusu. Že by tohle opravdu byla jeho teta? Chtěl tomu věřit, vážně moc chtěl, protože mít ve městě dalšího člena rodiny.. To byla hezká představa. Navíc by měl i lepší pocit za maminku, a sice že ve městě má nějakou další podporu. Sám na to přeci nestačil!

Zmateně těkal pohledem kolem sebe a přemýšlel, co by měl udělat. Tohle pro něj byla dosti nepříjemná situace, tedy... bylo by fajn mít další tetičku, to rozhodně, ale jednoduše to té paní před sebou nedokázal uvěřit. Byl si zcela jist, že by ho o tom maminka informovala, proč by mu taky něco takového zatajovala.. ,,Nevlastní sestry?" zeptal se udiveně a nadzvedl obočí. Ne, o tomhle se mu maminka rozhodně nikdy nezmínila, to by si pamatoval. Táta měl sestru Vianne, tu moc dobře znal.. Ale jeho maminka? ,,Moje máma se o Vás nikdy nezmínila, tak proč bych vám to měl věřit? Viděl jsem v televizi, jak dospělí dokážou manipulovat s malými dětmi jako jsem já!" naštvaně si založil ruce na prsou a přimhouřil oči. Už v něm zase narůstala vlna agrese, kterou bohužel zdědil po svém otci a nedokázal ji moc ovládat. Proto byl občas drzý či nepříjemný, aniž by sám chtěl. Povzdychl si a pečlivě si ženu před sebou prohlížel. Nevypadalo to, že by měla nějaké společné rysy s jeho maminkou nebo si jich možná jen nevšiml? ,,Tak vidíte. Musím se zeptat své maminky, teprve až té uvěřím," pokrčil rameny a konečně se pustil do svého čokoládového dortu, který si samozřejmě vělmi vychutnával. Dokonce se ním cpal tak rychle, že za chvíli od toho měl špinavou celou pusu.

,,Ano, Malia.." řekl s lehkou podezíravostí a přimhouřil na Mayu oči. Nechápal to její vytřeštění očí, vlastně ani nechápal, proč se na jeho maminku vyptávala. A ano, mohl se zeptat, ale na to neposbíral dostatečnou odvahu a navíc nechtěl působit až nějak moc zvídavě. Nebyla to moc dobrá vlastnost. Moc se mu nelíbilo, jak si ho Maya prohlížela, nebo spíše za to mohla jeho stydlivost, která ho nutila se červenat. Proto raději pohled obrátil z okna - u kterého seděli - ven a dělal, že ho něco venku zaujalo. Začínal se z této situace cítit poněkud nervózně, každopádně to na něm naštěstí nebylo znát. Teprve až když Maya vstala od stolu a zamířila k pultu, tak na ní zaměřil svůj pohled a pozoroval, jak od stolu odchází. Tiše si povzdychl a začal prsty bubnovat o stůl, přičemž si tiše broukal nějakou neznámou melodii, která mu právě poletovala v hlavě.
Netrvalo dlouho a Maya se vrátila k jejich stolu. Pousmál se na ni a ruku stáhl zpátky k tělu, tedy přesněji si ji položil na koleno. ,,Ano?" zeptal se zvídavě a nadzvedl obočí. ,,Do-dobře.." řekl zaraženě a párkrát zmateně zamrkal víčky, jelikož se celkem obával toho, co bude následovat. Vlastně si v hlavě představoval stovky scénářů, no ani jeden se nakonec neuskutečnil. Vlastně ani nic takového nečekal. Proto to vyptávání na jeho maminku? Nevěděl proč, ale nějak se mu tomu nechtělo věřit. Tohle by mohl říct každý, no ne?! ,,Ne, moje teta je teta Vianne," řekl poněkud jistý svými slovy a zmateně zatěkal pohledem kolem sebe. Nevěděl, co si o tom myslet. Máma se mu nezmínila, že by měl další tetu. A on si byl jistý tím, že by se mu určitě o další tetě zmínila a tak osobě před ním nehodlal věřit.

<<Kavárna

Na zopakování slov o jeho vysněném zaměstnání pouze pokýval hlavou, i když pravda, že trochu nejistě, jelikož se mu nelíbilo, když musel lhát. Ovšem taky se mu nelíbilo, když se někomu svěřoval se svými záliby či podobnými osobními věcmi a tak pro něj to lhaní bylo přeci jen lepší. Stejně jako ona, i on tohle téma nechal být - radši. Přišlo mu divné, když se ho zeptala jestli se náhodou jeho maminka nejmenuje Malia Accola. Že by ji znala? Ajajaj, bude z toho mít průser?! Každopádně v tomhle lhát už rozhodně nechtěl, takový lhář přeci jen nebyl. ,,Ano, jmenuje," přikývl s nic neříkajícím výrazem a vystoupil z taxíku, který jim zastavil u cukrárny. Pořád nechápu, proč jsme nemohli jít pěšky.. Nakonec však nad tím pouze zavrtěl hlavou, on přeci tomu taxíku neplatil a tak mu to mohlo být jedno. Společně s Mayou vešel do cukrárny a usadil se k jednomu ze stolů, přesněji k tomu u okna. Bylo skvělé mít tak obrovský výhled ven. Stejně jako Maya, i on si otevřel katalog s veškerou nabídkou tohoto podniku a začal si vybírat. Když viděl už jen samotné obrázky všech těch dezertů, tak se mu sbíhaly sliny. No nejvíc při pohledu na kousek čokoládového dortu pro který se také nakonec rozhodl. Kývl hlavou nad výběrem od Mayi a odložil katalog stranou. ,,Já si dám kousek čokoládového dortu... mají ho tu dobrej," zazubil se nad tím a začal houpat nohama. V cukrárně už byl několikrát - ovšem ne tolikrát jako v kavárně - a moc se mu tu líbilo. Kdyby sladké nebylo tak škodlivé, tak by tu trávil čas skoro každý den. ,,Já si na pití nic nedám, stačila mi ta horká čokoláda.." mávl nad tím rukou a vytáhl si z kapsy svůj mobil díky němuž poslal své mamince zprávu o tom, že se dneska trochu zpozdí, jelikož se ještě rozhodl stavit do cukrárny. Chtěl, aby o tom věděla a zbytečně se kvůli němu nestresovala. Už tak toho měla dost.

Edit:
Bohužel si ho venku všimla zrovna přicházející učitelka, která si ho moc dobře pamatovala ze včerejšího dne kvůli tomu, že v hodině používal mobilní telefon. Dokonce mu ho i zabavila, což nebyl zrovna nejlepší začátek. Samozřejmě si Thomase ihned všimla a začala mu nadávat, že co si to dovoluje tu být, když už dávno zvonilo. A tak se Thomas musel zvednout a mlčky od toho zvláštního kluka odejít - ačkoliv velmi nerad, jelikož doufal, že se toho dozví více. Věnoval mu ještě dlouhý pohled, až nakonec společně s učitelkou zmizel ve škole. Doufal, že se s ním nevidí naposledy, každopádně kdo ví.. třeba se s ním potká v dospělosti. Nebo taky ne..

,,Ne to ne.. Neříkám, že smrdíš, asi jsi mě špatně pochopil.." mírně se nad tím zamračil a porozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá. ,,Ještě jsem nikoho kromě maminky stejného druhu nepotkal.." zašeptal směrem k němu a zatvářil se velmi vážně, aby svým slovům taky tu vážnost vdechl. Obzvláště ne ve stejném věku.. Tyhle slova už však nahlas raději neříkal. Kluk vedle něj totiž vypadal poněkud rozčíleně a Thomas nedokázal pochopit proč. Neudělal přeci nic špatného a ani nic špatného neřekl. Že by ho otravoval už jen svou přítomností? Protože nic takového se mu ještě nestalo..
Postřehl, jak se kluk vedle něj zamračil, což taky nemohl nechat jen tak být. Určitě k tomu měl nějaký důvod. Nikdo se nemračil jen tak, že ano.. ,,Co je?" zeptal se možná i trochu starostlivě a svraštil obočí. Byl si vědom toho, že by už měl jít do školy, jelikož za chvíli bude zvonit na první hodinu a máma ho asi zabije až zjistí, že byl za školou. No.. až ji však povypráví koho před školou potkal, tak sez toho zajisté nějak vymotá. ,,Já vím, že to je pes.. Ale jak se jmenuje?" nadzvedl obočí a zatěkal pohledem mezi tím klukem a psem. Nedokázal pochopit, že Pes je jeho jméno, protože něco takového Thomasovi jednoduše nedávalo logiku. Kdo by svého Psa pojmenoval Pes?!

Svraštil obočí, když mu oznámil, že do školy nechodí. To se taky mohlo?! Pokud upíři nemuseli chodit do školy, tak proč on musel? Už se nadechoval, že na jeho slova něco namítne, avšak nic ze sebe nedostal, jelikož se ho ten kluk zeptal na stejnou otázku jako on před chvíli jeho. A on si uvědomil, že u něj není vítaný. Jenže to ho od něj stále nepřimělo odejít. Alespoň prozatím. Chtěl vědět víc, jeho zvědavost jednoduše neznala meze. ,,Protože mě zaujal tvůj pach.. a taky ten pes.." poukázal na jeho psa, který se taky netvářil zrovna přátelsky, ovšem to už Thomas úspěšně ignoroval. Měl rád každého psa, a to už na něj mohl vrčet sebevíc. Bylo štěstí, že děti kolem nich bez povšimnutí procházeli, jelikož kdyby zaslechla právě Thomasova slova, tak by ho s největší pravděpodobností považovali za blázna. A on chtěl přeci jen udělat dobrý první dojem.
Se zájmem jej pozoroval a přemýšlel nad tím jestli jsou jeho rodiče taky upíři. O tomhle světě nadpřirozena stále nic moc pořádně nevěděl, respektive stále se učil. ,,To mi došlo," řekl se zaraženým výrazem, jelikož mu nebylo tak úplně jasné, proč je na něj ten kluk tak nepříjemný, když mu vůbec nic neudělal. Nebo snad ano?! ,,Jak se vůbec jmenuje tvůj pes?" zeptal se ho s úsměvem na tváři a kývl bradou k jeho psovi. Nenechal se od něj jen tak odradit, to by byl hloupý tah.

Thomas ve svém poněkud krátkém životě zatím nepotkal nikoho, kdo by na něj byl zlý. Možná za to mohlo to, jak se k ostatním lidem moc nehlásil a spíše se držel stranou. A nebo to bylo tím, že měl prostě štěstí. Tedy až do teď. Protože ten chlapec se psem, celý promočen, se k němu zdál být poněkud nepřátelský. Kdyby se jednalo o normálního kluka, tak by Thomas pravděpodobně celý vyděšený odkráčel pryč. Jenže tohle nebyl normální kluk. Tohle byl kluk stejné rasy, jaké byl on. Upír. A on tomu stále nedokázal uvěřit, protože doposud nikoho takového v jeho věku nepotkal.
Mírně sebou cukl, když ten hnědovlasý kluk na něj zavrčel. Ale nic víc to s ním neudělalo. ,,Proč sedíš tady a nejdeš dovnitř?" zeptal se s určitou zvědavostí, načež pohled přesměřoval na psa, který toho chlapce doprovázel. Při vzpomínce na Elliota, který na něj zajisté čeká doma, se musel usmát. ,,Já nevěděl, že se psi můžou tahat do školy," zamumlal si pod nosem a tiše si povzdychl. Kdyby to věděl, tak by sebou hned vzal Elliota. Určitě by byl velmi nadšený. Všechny tyhle otázky kladl jen z jediného důvodu - a sice aby se o tomhle klukovi dozvěděl více. Chtěl ho znát, chtěl se s ním bavit, protože cítil, že je stejný jako on. Ostatní byli jen obyčejní lidé, kteří nevěděli jaké to je, když máte uprostřed hodiny chuť na krev a normální jídlo vám nic moc neříká. Tedy až na pizzu. Tou by se klidně přejedl.