Příspěvky uživatele

Hned, co stojí u něj, je všechno naprosto jinak. Narovinu mu řekne, jak pro ní všechno zkazil. Cítí to tak a je to tak a chce, aby tohle všechno věděl. Že jí připravil o její klid a jo, štve jí to neskutečně, nikdy se o nic nestarala, maximálně tak o to, kde si sežene čerstvou krev, možná tak, kde roztáhne nohy a užije si, ale řešit to, že má někoho ráda? Nebo, že jí snad na někom záleží a to tak, že je schopná se pro něj vzdát svého dosavadního života a zkusit se chovat tak, jak si ten dotyčný zaslouží? Znamenalo by to celá se změnit, prostě si přestat užívat a užívat si tak maximálně jen se svým přítelem. Bude na to dostatečný? Bude se jí to natolik líbit a bude jí to stačit? Přesně na tohle musí přijít. ,,Jsem ráda, že už nemyslíš jen na sebe" Zavrčí ještě předtím, než si pak ukradne jeho rty. Musí se mu připomenout a ukázat mu, že není jen ten sen, jak on si myslí.
Netrvá to dlouho a odtáhne se proto, aby se mu podívala do očí, kdyby je snad měl otevřené, ale on nemá. Když už se mu ta léčba tak líbí, měla by pokračovat, že? Pousměje se a prstama se mu zaboří zezadu do jeho vlasů. Tiše vydechne a opět si ukradne jeho rty. Tentokrát už to ale nejsou jen tak jemné polibky, ale vášnivé. Svým jazykem vyhledá ten jeho, aby ho mohla vyprovokovat. Celým svým tělem se přilepí na to jeho a prsty trochu zmáčkne, což znamená, že ho zlehka zatahá za vlasy. Odtáhne se jen proto, aby ho mohla upíří rychlostí otočit a hodit na postel. Spokojeně se usměje a skončí obkročmo na něm. Rty si znovu vyhledá ty jeho, ale jen na chvilinku, pak už se přes tvář, čelist dostane až na krk, kde mu zkousne kůži mezi zuby, ale neprotrhne, spíše ho jen tak poškádlí.

Nechá jí mluvit, což oceňuje, asi by jí vadilo, kdyby se jí do toho pletl a hned jí přerušoval. Takhle měla ale čas říct vše, co bylo potřebné. Když pak začne mluvit on, musí ho sledovat, nejde to jinak. Už jeho první slova jí docela zaráží.. má v sobě tolik bolesti a až teď si to naplno uvědomuje. První fotka se otočí směrem dolů. U toho tiše vydechne. Otáčí další a další obrázky a ona ani nedutá. Nechá pro změnu mluvit jeho. Když pak přejde k poslednímu obrázku a řekne to, co řekne, tak to už se nadechne. ,,Myslíš, že jsem si tohle nikdy nepřála? Že jsem si neopakovala každý večer, že jsem měla raději zemřít já, než moje dítě? Ale stalo se Juliene, říkej si tomu třeba osud, nebo jak chceš, ale je to takhle, jsme tady ty a já.. A to už nezměníš. Oni tady nejsou, ale my máme šanci žít.. Takže nesmíš svůj život zabíjet vzpomínkami nebo lítostí. Ona by to tak rozhodně nechtěla.." A mé dítě taky ne.. Pomalinku zavrtí hlavou.
Pak už jen sleduje muže, který se jí dostal pod kůži. Ani neví, co v něm všechno je. Kdyby jí padl ze začátku k nohám, tak by byl mezi všemi ostatními, ale on se s ní hádal, urážel jí, odolával.. neskutečně jí štval a jak to dopadlo? Dokázala se do něj zbláznit. Až je to k neuvěření. Když si to tak vezme, choval se stejně jako ona, oba dva byli tvrdohlaví a takhle to dopadlo. Pomalu vstane z postele, ale to jen proto, aby mohla udělat pár kroků k němu. Na sobě má jen jednu z jeho košilí, která jí sahá někde pod zadek. Zlehka si stoupne na špičky a ruce mu obmotá kolem krku. ,,Ani nevíš, jak moc mě štve, že jsem se stala na někom závislou. Vždy jsem si chtěla všechno dělat sama a pak se objevíš ty a vše naprosto zkazíš.." Procedí mezi zuby s vážnou tváří a nespouští pohled z jeho očí. Zruší ten kousek, co byl mezi nimi a zlehka ho líbne na rtech. Odtáhne se jen kousíček, aby se mu znovu podívala do očí a kdyžtak další krok nechala na něm.

Leží v posteli a sleduje věci kolem. Všimla si i těch fotek, není blbá. Má je stále vystavené, i přes to, že je s ní. Nemá mu ale co vyčítat, je to jeho minulost a ona je jeho přítomnost, takže je stejně víc, než ta dívka na fotkách. Když ho pak slyší, nejspíše se zastavil někde o futra, nebo podobně. Řekne, že je vůl a omluví se. Na to právě nemá co říct. Vždyť ona není dokonalá, je to mrcha, ubližuje a teď tady vyčítá svému příteli, že se opil a on to vlastně udělal nejspíše kvůli ní. Takhle to asi dál nejde, měla by se probrat a nebo to rovnou ukončit, jinak to dopadne jak jinak, než naprosto katastrofálně. Posadí se na posteli a přitáhne si k sobě peřinu. Zády se opře o zeď a zadívá se na Juliena. Jak jí tak sleduje a ona nespouští oči z něj.
,,Nejsi vůl.. jen si přeješ, aby vše dobré bylo i v realitě, proto si hned nemusíš nadávat. Navíc.. tohle vše je moje vina a já to vím" Podívá se na chvíli na fotku, kde je opravdu spokojený se svou ženou.. a pak zpět na něj. ,, Nevím, jestli ti kdy dokážu dát tolik, co ti dala ona.. A taky nevím, jestli je dobrý nápad, aby jsme spolu byli.. Jen ti ubližuji, máš potřebu kvůli mě chlastat a za to já ráda nejsem. Nedokážu se změnit ze dne na den a já vím, říkal jsi, že ti to nevadí, ale očividně..." Nemá cenu to ani dopovědět, však on moc dobře ví, jak to ona myslí. Mrzí jí to, jistě, že ano a moc. Je to vlastně první člověk, kterému se až natolik otevřela a jestli ho ztratí, nejspíše se už nikomu ani jen tak neotevře. Kéž by vše bylo jednoduché, jak před lety, kdy jen zabíjela a neřešila nic, ani to, jestli někomu ublíží. Vlastně byla ráda, když někomu ublížila a nebo slyšela někoho křičet bolestí. Ale to je pryč, neskutečně vyměkla a jo, občas jí to dost štve, ale takový je život, jednou to prostě muselo přijít.

Už by si měl opravdu uvědomit, že to není sen, přestává jí to pomalu, ale jistě bavit. Přece jen, je to Sof a ne nějaká obyčejná holka, které by to možná třeba i lichotilo, nebo podobně. Jí to přijde už otravné, má tady ožralého přítele, její nálada je na bodu mrazu a on si myslí, že je to sen. Jako by ho ta studená voda neprobrala, tohle opravdu nechápe. Jakmile pak na její upřímnou větu řekne, že kéž by to takhle bylo i mimo sen, to už vyletí jak čertík z krabičky. ,,Ty opravdu nejsi normální. Já se ti tady vyznávám a je to jen sen?" Zavrtí nechápavě hlavou. ,,Měl by sis uvědomit Juliene, že jestli takhle budeš pokračovat, tak se opravdu budeš muset spokojit jen se sny, protože já takhle nebudu chtít pokračovat" Ujistí ho, než se pak pomalu začne sbírat z vany. Naprosto jí přešla na všechno chuť, i na ten alkohol. ,,Nemusíme spolu vůbec pít, klidně si pij tady s tou svojí kamarádkou, však ty mě vlastně vůbec ani nepotřebuješ" Máchne rukama, než si vezme velkou osušku a začne si své tělo kousek po kousku utírat. Když se stane, že ho má utřené celé, tak si osušku uváže kolem prsou tak, aby jí nespadla a ještě se podívá na Juliena.
,,Měl by jsi začít rozeznávat realitu od snu.." Jo, protože tady nejsme v nějakým pitomým filmu a nechceme, aby to dopadlo třeba jak v Počátku.. aneb, kam vás sny můžou dovést.. někdy až do hrobu.. Jistě, že jí to štve, tohle všechno, jak si myslí, že není skutečná, ale co s tím nadělá? Pokud tomu neuvěří on sám, tak to ani jinak nejde a ona už se více nebude snažit, i tohle už je na ní příliš. Nechá ho ležet ve vaně a sama zamíří ke skříni, ze které si vytáhne jednu z jeho košilí, aby si jí mohla obléct a zapnout pár knoflíků. Pak už si jen vleze do jeho postele, která ještě smrdí tou ženskou, ale co.. Je jí to jedno. Přikryje se peřinou a sleduje věci před sebou. Jak se sem vůbec dostala? Není nakonec ona vlastně ve snu? Vždyť tohle nikdy nechtěla, chtěla jen svobodný život.. a nebo právě chtěla? A jen si to nechtěla přiznat? Kdoví, jak to je, každopádně teď je tady.

Když řekne nezasloužím, vyběhne jí na mysl, proč by si vlastně nezasloužil. Vždyť to, jak tady teď leží je vlastně její vina. Tohle si prostě musí přiznat, i když neví, jak až moc se trápí, ale tak nějak tuší, že to asi bude opravdu kvůli ní. Měla by přestat, měla by se prostě uklidnit a věnovat jen svému příteli a kohokoliv potká, toho jen poslat do prdele, aby byla spokojenější a nejvíce vlastně Jul. Ono to není zase tak těžké, stačí jen naučit se říkat ne. No jasně, opravdu jednoduché slovo, pff. Jenže měla by to udělat, tohle za to stojí, Jul je totiž jediný člověk, který jí opravdu bere takovou, jaká je a právě proto se touží změnit. Ale to on nemusí hned tak vědět. Hned, co zastaví ledovou vodu, tak z něj musí sundat oblečení. Košile je během pár sekund, ale ty kalhoty? Musí se u toho smát, má co dělat, aby mu to kalhoty neroztrhla, ona na tohle to sundávání moc není, vždy to řešila trháním. Ale i tak se jí povede nemožné a Jul zůstane vlastně jen .. no nahý. Než se začne vyslékat i ona. Ví, že jí Jul sleduje, však jen ať se podívá na svojí ženskou. Pak už na něj pustí teplou vodu a chystá se za ním. Ignoruje jeho smích, však je opilý, je to jasné. Položí se pěkně na něj a užívá si tu chvíli, kdy je v jeho přítomnosti. Hned, co ho políbí po tom, co mu řekne, že se budou opíjet spolu se jí zeptá na otázku. Musí se tomu zasmát tentokrát ona. ,,Nejspíše sis mě tak moc přál, že jsem musela dojít" Pokrčí nad tím rameny. Přivře oči, když jí líbá po rameni až k oušku a mezitím ho hladí po stehnech. Tohle je ta chvíle, kdy si to opravdu užívá a v hlavě jí to vrtá o mnoho více. Opravdu se dokázala zamilovat? Je to tak. Tohohle muže miluje a nezaslouží si, aby byla taková. Když vešla do pokoje a viděla Roeli, hodně věcí si uvědomila. Sice spolu nespali, ale i přesto jí kdesi píchlo, asi jako by..žárlila? Vždyť ona tohle nezná a přitom.. jo, byla to žárlivost, to ví na sto procent. A už jen to, že si to dokáže přiznat je opravdu pokrok. Zavře oči a hlavu položí někde na Julienovo rameno. Ruce nechává stále na jeho stehnech a nohou tak nějak zavře vodu, aby už netekla. ,,Jsem stebou opravdu spokojená, víš to?" Zašeptá upřímně a stejně tak se i usměje, i když nemá šanci to vidět. Ale může to cítit z jejího hlasu. Užívá si tyhle chvíle, protože to pro ní není zase tak obvyklé. ,,Tak co, chtěl by jsi pokračovat v pití a nebo podniknout něco jiného??" Dává volnou ruku jemu, hodlá s ním podniknout cokoliv jen bude chtít.

,,Víš, jak vypadá člověk v úplné pohodě?? Jako ty rozhodně ne" Svraští obočí a lehce se zamračí. To ať se jí nesnaží ani napovídat, protože by jí tím jen naštval ještě více, pokud to teda jde. Aby ho probrala, tak na něj pustí ledovou vodu. Přestane se hýbat, nejspíše to není moc příjemné, ještě, aby bylo, že? Stejně i tak ho zbožňuje, proto si vyslouží pusu na nosánek a prohrábne se mu ve vláskách, než se odtáhne. ,,A zasloužíš si to drahý?" Zeptá se ho a div, že nezaloží ruce na hrudi. Mohla by tu ale zůstat, když už se sem dostala. Zvláštní je, že mu to vlastně ani není divné? Že se tu jen tak objevila? Ale tak, byl natolik opilý, že si možná ani nepamatuje, jestli vůbec zavíral dveře a nebo ne. Rychle zavře vodu a skloní se k němu. ,,Nejprve z tebe sundáme to oblečení" Skloní se a začne mu rozepínat košili a rifle. Košili mu sundá v pohodě, ale u riflí jí musí pomoct, což on rád určitě udělá. Stáhne mu to vše rovnou i s trenkama, aby zůstal nahý. Pak vysleče si sebe ze šatů a spodního prádla, z kabelky si vytáhne gumičku, aby si udělala drdol a pak už se přemístí k němu do vany. Pustí tentokrát teplou vodu, přidá nějakou tu pěnu a položí se mu pěkně na hruď zády, ruce dá na jeho stehna. ,,Mám nápad. Chvíli si tu poležíme a pak se opijeme spolu. Nenechám tě opíjet se s nějakou cizí ženskou, na co máš sakra mě?" Otočí k němu hlavu, stále zamračeně. Natáhne se, aby ho malinko líbla na rty a pak už si na něj jen lehne a dívá se na vodu, jak teče. Na jednu stranu je naštvaná, na druhou se snaží ale velice dělat, jak moc je jí to jedno, ale není. Opravdu se dokázala změnit, cítí to na sobě. Vadí jí to? Možná trochu díky tomu, že si na to nemůže jen tak zvyknout. Rukama ho hladí po stehnách a užívá si jeho přítomnost. Zase je to krásná změna, že tu vlastně někdo je pro ní, někdo, na koho se může spolehnout a kdo jí věří. Měla by se zklidnit, protože si Jul nezaslouží, aby ho podváděla. Vynasnaží se tentokrát už doopravdy.

Propaluje Roeli pohledem, spíše nadřazeným, jaký je u ní zvykem. Neusměje se, ani nepousměje, ani nic jiného. Stále jí ale v hlavě zní jméno Noel. Jak o něm promluvila.. Je v Shadowhillu více Noelů, nebo to byl opravdu on? No, kdoví a je jí to vlastně úplně šumák, jen je to překvapivé. Sleduje, jak se Roeli začne sbírat a oblékat. Nehne ani brvou, prostě jen stojí a sleduje ji. Když řekne, že nic nebylo, tak se jen zlehka ušklíbne. Jasně, že nic nebylo, to by cítila, ale i tak, když Sof nemá dobrou náladu, naštve jí prakticky cokoliv. Jakmile Roeli opustí pokoj, otočí se na Juliena. Bumbali? Na dort? Zlehka pozdvihne obočí.
,,Jsi nechutně ožralý, víš to?" Řekne znechuceně, kdy ona byla takhle opilá pod obraz? Jo, to si nepamatuje. Přejde upíří rychlostí k němu a prostě pustí vodu, tím pádem na něj začne téct úplně ledová voda. Jelikož nedávno pila, věří, že má více síly, chytne ho za ramena a nechá ho pěkně ať se namočí klidně i v tom, čem je, je jí to jedno. ,,Bože ty páchneš.." Odvrátí hlavu hned, co je tak u něj. Jednu ruku mu dá na hrud, doprostřed, aby ho udržela a druhou mu zajede do vlasů a silně zatáhne. ,,Co stebou uděláme, hm?" Pousměje se a nakloní k němu, aby mu dala pusu na špičku nosu. Pak jeho vlasy pustí a pohladí ho po tváři. Jak se na něj může zlobit, když je to jediný chlap, kterého kdy milovala? Jen co si ale vzpomene na Roeli, úsměv jí zmizí. Pustí ho a narovná se. ,,Měla bych odejít a ty by ses měl dostat z tohohle stavu" Řekne přístě a stejně takový pohled i má.

<-- Od jezera, přes domov, až sem

Odešel, to bylo vlastně to nejlepší, co mohl udělat, protože opravdu neměla náladu. Ještě chvíli si seděla pod stromem, než se rozhodla vrátit domů. Tam ze sebe vše vyslékla a hodila si sprchu, lehla do postele, ale nespala. Za prvé nemusí a za druhé se jí opravdu nechce. Hlavou se jí honí tisíce myšlenek, vlastně je z toho všeho nesvá a podrážděná ještě více, protože se o tohle nikdy nestarala. Měla by jít za Julienem, ten je jediný, který na ní má takový vliv a může jí z té nálady dostat. Někdy nad ránem se teda rozhodne, že ho překvapí u něj v hotelu. Sice neví pokoj, ani nic podobného, ale to je jedno, když se Sof chce někam dostat, tak se tam prostě dostane. Rano si vyžehlí vlasy, aby je měla dokonale rovné, tím pádem je má ještě delší, než normálně. Namaluje se, na sebe hodí červené spodní prádlo a na to opravdu krátké rudé šaty. Na nohy vysoké lodičky stejné barvy, navoní se, vezme pár věcí do kabelky a vydá se pryč z domu. Naštěstí už jen poprchá, takže se rychle přemístí do taxíku a nechá dovést kam jinam, než k hotelu. Tam vystoupí a rychlými kroky se dostane až k recepci. Vyžádá si číslo pokoje Juliena. Číslo sice dostane, ale že by dostala i klíč, či kartu, či jak se to tam odemyká. Recepční se cuká, ale to je jí naprosto jedno, snaží se jí mile přesvědčit, že jen chce překvapit svého přítele a bla bla bla. Je opravdu milá, až jí to samotnou děsí, ale když něco chce, tak proč ne. Snaží se a po nějaké chvilce je dobojováno a ona drží v ruce pípač. Jak jinak než sebevědomým krokem se dostane až k jeho pokoji, jestli to bylo po schodech, nebo výtahem, to je vlastně jedno, hlavní je, že se tam dostala. Pípne a počká si, než se otevřou dveře a pak už vejde dovnitř. Musí nakrčit nos, smrdí to tam alkoholem a to tak, že dost. Ale co jí nejvíce udeří do nosu je smrad neznámé ženské. Střelí po ní pohledem. Není žárlivá, nikdy nebyla, tak proč se teď cítí najednou tak divně?? Přejde k posteli upíří rychlostí a strhne z ní župan. No jasně, ve spodním prádle. To si dělá prdel.. Jasně, Sof si užívá kde může a mohl by i Jul, však mu to sama řekla, ale ne, když má špatnou náladu, v tom případě jde všechno tohle mimo. Najít pak svého přítele není zase tak těžké, jde prostě po jeho vůni, až rozrazí dveře koupelny a najde ho ve vaně. ,,Co to má znamenat???" Zařve stylem, že to musí vzbudit zásadně jak Jula, tak i tu neznámou ženskou, která je jí až nějak moc nápadně podobná. Přišla sem, aby jí její přítel zvedl náladu a on je tu přitom se ženskou. Otočí se na patě, směr východ, ale vlastně se sekne, proč by měla odcházet ona? Však je jeho přítelkyně, za to tahle ne. Střelí po Roeli pohledem, který by se pěkným nazvat rozhodně nedal a neuhýbá. Kdyby jen věděla, že je to ta Roeli.. a že spala s "jejím" Noelem..

Nechá jí se vypovídat a míří stále k ní. Nebrání se, zatím ne, na to bude kdyžtak dost času potom. Ostatně stejně se postaví na nohy, nechce, aby měl navrch a sledoval jí z výšky, to vůbec. Když je na nohách, sleduje, jak si dává ruce před sebe. Je ráda, že ho pobavila, ale jí tím rozhodně nerozhodí. Nechá ho říkat i klid, ale má to možná jen opačné účinky. Když pak vysloví, že viděl lepší, sebevědomě se usměje. ,,U tebe ani nechci vědět, co je to lepší.." Pohrdavě si ho prohlédne, pro ní je nejlepší ona, takže z tohohle rozhodně nebude mít vrásky, o svých kvalitách ví opravdu mnoho. Když pak začne s tím, že jí neublíží, tentokrát se rozesměje hlasitě ona. ,,Ale prosímtě, toho se rozhodně nebojím. Spíše by ses měl bát ty" Mrkne na něj. Často se krmí, dokonce i lidskou krví přímo ze zdroje, navíc chodí do posilovny a hodlá s klidným svědomím říct, že je dost silná. Takže doufá, že tady nebude házet machry, aby mu nemusela ublížit, dnes se jí do toho nechce, protože by asi nevěděla, jak se zastavit. Na to je až moc naštvaná. ,,A ten tón hlasu si strč někam, nejsem dítě, aby jsi mě chlácholil" Ušklíbne se a odvrátí se od něj k vodě, ta je aspoň příjemná, narozdíl od něj. ,,Pokud je to vše, tak sbohem" Řekne rázně a ani se neobtěžuje otočit hlavu a podívat se na něj.

Neodradí ho její slova, bože proč! To se bude muset tady vztekat s nějakým nafrněným upírem? Tohle jí byl čert dlužen. Co kdyby ho utopila? Dá se vůbec upír utopit? Ne, to spíše uhořet, ale oheň u sebe nemá, jaká škoda. Je sice zákaz zabíjení, ale neplatí to jen pro lidi? To si bude muset zjistit, byla by to docela zábava, kdyby tomu tak bylo. Nadzvihne obočí, když na ní začne mluvit. ,,Bezdomovec? Opravdu?" Posměšně ho sleduje a prohrábne si vlasy. ,,Broučku, i kdybych byla bezdomovec, měla bych více šancí na seznámení, než ty. Protože mě by aspoň ta pomačkaná košile slušela" Mrkne na něj. A pak jen zamlaská. ,,Máš pravdu, měl by sis na to dávat tedy pozor, jinak by jsi mohl chytit ještě něco horšího, teď je to u tebe zatím demence, ale tak.." Pokrčí rameny, když on tyká, bude ona taky, nač si hrát na slušnost, když on jí nepochytil ani za nehet. Když se dostane až do její blízkosti, upíří rychlostí vstane a měří se s ním pohledem. Neuhýbá, proč by měla? Hrdě stojí, nosánek nahoru a její tvář je bez úsměvu, nemá proč se smát. ,,Páni, z blízka vypadáš ještě hůř jak z dálky, pokud je to ještě možné Ušklíbne se znechuceně a nakrčí nos. ,,I ta vůně.. no spíš by ta koupel svědčila tobě" Mávne rukou, jako, že je celé jezero jen jeho.

Jediné, co si na sebe nedává jsou boty. Ty nechá ležet vedle sebe tak, jak si je tam vyzula. Přitáhne si k sobě nohy, které pokrčí a obejme si je. Bradu dá na chvíli na jedno z kolen a dívá se na kapky, které přistávají na hladině. Do toho ty hromy, pro ní je to vlastně jeden z těch hezčích dnů, pořád lepší, než když svítí slunce, to prostě nemá rád a který upír ano? Když se ten, který jí špehoval začne přibližovat, není těžké rozeznat, že je to upír, no bezva. Jsou tady vůbec nějací lidé? A to se chtěla napít. Tohle jí zkazilo náladu ještě dvakrát tolik. Když se přibližuje až moc, tak se ušklíbne. ,,Ať vás nenapadne chodit ještě blíže" Pronese docela tiše, ale i přes to je jí jasné, že to uslyší až moc dobře. Zvedne k němu oči a propálí ho opravdu hnusným pohledem. Sjede pak na jeho nohy a musí se zasmát, ale je to spíše nepříjemný smích, než příjemný. ,,Ale copak, nemáte na boty?" Vyjede pohledem i na jeho zmuchlanou košili. ,,Očividně jste nějaký tulák. Raději se opravdu nepřibližujte, nechci to chytit" Oklepe se schválně co nejvíce důrazně a pak od něj odlepí pohled zpět někde na hladinu a opět pro ní neexistuje. Ono dobrá nálada jí opustila a jen tak se nevrátí, to je zaručeno, tohle je ta Sof, kterou je po desítky let. A že by jí to vadilo? Nevadí, je jí to naprosto ukradené, klidně bude kolem sebe kopat a ubližovat, jí to vrásky nedělá.

Tenhle večer je skvělý na koupání a právě proto se i ocitla v jezeře. Daleko od všeho, od svých myšlenek, od Immanuela, od Juliena. Nechce nikoho vidět a poprvé v životě si opravdu přeje být sama, i když vlastně samotu nesnáší. Ale někdy si člověk potřebuje udělat chvíli jen sám na sebe a ta je pro ní právě teď. Uplave pár temp, než se celá ponoří a zase vynoří. Po dlouhé době se usměje, ale ten úsměv patří jen a jen jí, nikomu jinému. Ovšem úsměv se odebere pryč hned, jakmile ucítí pach nějakého vetřelce. Rozhlédne se kolem a díky svému zraku si všimne muže. Je jí to šumák, ať si dělá co chce, nebo ať se na ní třeba i dívá, však co. Nevěnuje mu žádnou pozornost, je pro ní jako vzduch, který už ona vlastně ani nepotřebuje. Totálně nedůležitý, teď se stará jen sama o sebe. Když se vyplave do syta, zamíří k břehu, na který vyjde a sundá si podrsenku, přece si nebude oblékat šaty na mokré spodní prádlo. Pak už si na sebe dá šaty a přes to i košili. Posadí se ke stromu tak, aby na ní nepršelo a zadívá se na vodu. Kolik málo stačí, aby se k ní člověk prokousal. Ovšem podařilo se to jen dvou mužům a oba dva jí svým způsobem ublížili, jen o tom možná ani neví, ale to nevadí, aspoň jí to více a více posiluje, ovšem dělá to z ní ještě větší mrchu, než kterou kdy byla.

--> Z domu

Sama netuší, kdy jí naposledy někdo tak naštval, zklamal nebo prostě něco podobného. Říkala si, jak jí, zrovna jí nedokáže nikdo ublížit a teď? Připadá si jak slaboch, který se nechá ovládat. Tak to ne, musí přijít na scénu opět ta mrcha Sof, je to pak totiž o hodně jednodušší, než být "hodná". Stejně ale nikdy nebyla svým způsobem hodná, jen se prostě chovala slušně, ale to už jí přešlo. Stejně z toho nevzešlo nic dobrého a jediné co, tak se trápí, takže zase zahrabat city někam do pozadí a bude lépe. Když se podívá ven, stále prší. A co? Je jí to naprosto jedno, proto si sváže vlasy do culíku, zůstane nenamalovaná, i přes to jí to ale samozřejmě sluší. Ani se nenamáhá na sebe brát třeba plavky, proč by taky? Plavat se dá i ve spodním prádle a to pak samozřejmě uschne. Na sebe si dá delší šaty a přes to košili. Stejně jí to zmokne, tak se nemusí nějak extra snažit, ale dnes je jí vážně jedno, jestli na někoho zapůsobí a nebo ne. Vlastně chce být spíše sama. Nebere si sebou nic více, na co taky? Odemkne si, zamkne a klíč schová. Pak už se upíří rychlostí a tak, aby jí nikdo neviděl rozeběhne přímo až k jezeru. Objeví se tam po nějaké chvilce. Rozhlédne se a zjistí, že je tam sama, aspoň něco. Pomalu pod jedním stromem ze sebe sundá všechno oblečení a nechá ho na suchém místě. Jediné, v čem zůstane je bílé spodní prádlo. Pak už jí nic nebrání v tom, aby se odebrala do vody a proto v ní po pár sekundách skončí. Udělá pár temp a musí uznat, že tohle jí opravdu pomáhá. Kapky dopadají na její hlavu, pomalu si sundá gumičku a vlasy nechá rozpuštěné, gumička se ocitne na jejím zápěstí.

V té chvíli to musela udělat, vypadalo to, že to chce i Immča, očividně teda. Čekal jen na nějaký ten inpulz, něco, co by jeden z nich udělal a ani jednomu se do toho příliš nechtělo, až teda ustoupila ona. A že to stálo za to. Ukradla si polibky bez něžnosti, s vervou a vášní a vším dohromady. Toužila více a více po dalších, až se mu stihla i napatrně zakousnout do jeho rtu. Není to sice jako lidská krev, ale stále je to krev, která jí povbuzuje. Stiskne mu stehno a dále se činní, než se od ní ale odtáhne. Trochu zmateně mu pohlédne do očí a nedokáže si zařadit právě to, co udělal. Vždyť to on se na ní první vrhl, na její krk. A teď? Teď se jen tak odtáhne a začne mlet něco o tom, že by měl jejich poměr zůstat čistě pracovní? Ne, s tímhle ať jde do prdele, z ní si nikdo blázny dělat nebude. Sleduje ho tiše, vlastně se jí nepohne ani jeden sval, protože má v sobě tolik myšlenek, které na ní řvou. Neví, netuší, prooč tohle všechno dělá, snad kdyby to věděla, bylo by to jednodušší, ale takhle si připadá, jako by snad zklamala. Hned se dostaví výčitky a hlas.. ten nejhnusnější hlas, který jí straší ve snech, hlas jejího otce. Jsi zklamáním. Jsi jen obyčejná nula, která to v životě nikam nedotáhne.. Měl se narodit syn a narodila ses ty. Kdybych s tím mohl něco udělat, tak mi věř, že bych to udělal.. Krásné slova, které musela slýchat už od malička. Brečela? Skoro každý večer do polštáře. Co nejtišeji, aby jí neslyšel, aby nevěděl, jak moc jí to ublížilo a jak moc je vlastně slabá. Ale ona nechtěla být slabá. Našla si krásnou práci a byla spokojená, než se stala další hrůza v jejím životě. Znásilnění. Žádná žena by si to neměla prožít, je to naprostá bezmoc a ten druhý člověk se vám neskutečně zprotiví. Jenže stalo se a nedalo se to vzít zpět. A to, že z toho ještě k tomu otěhotněla? To už snad byl krutý žert. Ovšem pro otce to byla náramná zábava. Byl zvláštní pocit jen stát a dívat se do tváře muže, který vám dal život, jak se vám vysmívá. Koledovala sis o to, přímo jsi na ty chlapy řvala, ať si tě vezmou a dobře ti tak, doufám, že ses poučila Nepoučila, nikdy. Byla smířená s tím, že bude mladá matka, že se bude starat o své dítě. Jenže nedostala příležitost. Rodiče to zařídili tak, aby o něj přišla. Když má všechny tyhle myšlenky, jsou to asi jen sekundy, kdy sedí nečinně naproti Immči a snaží se z toho všeho dostat. Jenže to není jednoduché, byla silná tolik let. Nedokázala si přiznat, že snad i ona může mít city, že se jí vše dokáže denně vracet. Ale je to tak. Nejen, že byla zklamáním pro otce, tentokrát je zklamáním i pro sebe. Nestojí za nic, je to jen mrcha, se kterou by si chtěl každý užít a nebo právě naopak jak tady Immča jí navnadit a pak kopnout do zadku. Berou to snad ti muži jako nějakou pomstu? Baví je to? Že by to měl vlastně naplánované celou tu dobu, co překročil její práh? Kdoví, do hlavy mu prostě nevidí a neví, co si on může myslet a nebo proč takhle jedná. Jedno je ale jisté, ona po tomhle nebude stejná. Její sebevědomí je najednou tak maličké a to ho vždy mohla rozdávat. Ale stačí jedno zklamání a je to tam, kde nechtěla. Možná měl celou dobu otec pravdu, že je vlastně k ničemu. Jak má teď ale k Immčovi jen tak chodit a hlídat malou? Bude se mu vyhýbat, vezme si vždy jí a nebo budou u nich, ale mu se už nepodívá do očí, nemá proč. Vždyť to on jí tady zostudil, ne ona jeho a to ho mohla poslat k šípku, ale proč by to dělala, když jí něčím přitahoval? Zvedne k němu oči, jak tam tak stojí a prohrabuje si vlasy. Necítí vlastně ani nenávist, ani nic podobného. Aspoň ne k němu, maximálně tak k sobě. Ukazuje se, že nejspíše není zase tak dobrá, jak si myslela. Bezva Sof, to je přesně to, co jsi potřebovala. Když promluví, že půjde, nemá cenu ho tady ještě více zdržovat a tak jen přikývne, stále tiše. Nevydá ze sebe ani hlásku. Vlastně by mohla být ráda, nepodvedla Juliena. A to je další případ. Může mu vlastně takhle stále ubližovat? Že si bude užívat s jinýma? Ne, ten muž je tak hodný, že si takové zacházení nezaslouží, proto si s ním bude muset promluvit a říct mu, že takhle to nemá cenu. Dokázal sice to, co ještě nikdo, dokázal v ní probudit ty city, o kterých nikdy nevěděla. Ale Immča jí zase probudil jiné city. Jiný druh, při kterém si uvědomila, že nemůže jen tak Julovi ubližovat, není to správné. Jako by se tihle dva muži dostali do její tvrdé slupky a naučili jí, že má v sobě opravdu hodně citu, že to není jen obyčejná ledová královna, která jen zabíjí a nebo si užívá. Během chvilky pak vstane, aby ho teda mohla doprovodit a nebo něco takového. Ani neví, jestli se na to hraje, ale ví, že zamykala, tak mu aspoň může odemknout. Dnešní večer skončil opravdu rychleji, než začal a ona moc dobře ví, že jakmile zůstane doma sama, tak se na ní sesype tisíc myšlenek a příjde depka. A bude zlá, hodně zlá. Proto kdyby snad ještě někoho potkala, tak se opravdu bojí, že by to neodnesl jen tak. Pomalým, leč rázným krokem se přemístí až ke dveřím, kde opět mlčky otočí klíčem v zámku a odemče. Pak už jen otevře dveře a nechá je dokořán otevřené, oči zapíchne někde ven, do deště. Nemůže se na Immču ani podívat, aby snad nepojal podezření, že to s ní zamávalo snad více, než si on sám myslí. Možná jen pokyne rukou někde tam ven, aby věděl, že v klidu může jít. Pak si ale vzpomene, že mu dluží to číslo a tak jen udělá pár kroků, aby vzala papírek a propisku a napsala ho na něj, i se svým jménem, aby to věděl. Vše je napsané jak jinak než krasopisně. Papírek mu podá směrem k němu a tentokrát k němu zvedne oči. Její tvář je bez úsměvu a nemusí být ani věštec, aby si všiml, že jí opravdu ublížil.

Při jeho slovech, že se načeká se na něj podívá trochu pobaveně. Je si jistá, že teď už si to tričko sám neserve, ale je jí to naprosto jedno, klidně mu ho serve ona, v tom prostě není žádný problém. Nemá cenu už plýtvat slovy, raději se soustředí na to, co je teď před ní. Neodolal a přisál se k jejímu krku. To znamenalo, že se chvěla už opravdu dost. Na krk je citlivá možná právě z toho důvodu, že miluje kousání, když jí někdo kousne, tak je z toho hotová. Ona je prostě upír každým coulem a tak to i bude. Miluje krvavé hrátky a být Immča upírem, tak to by ho provokovala ještě více. Na vlkodlaka žádné finty nemá, ale zase má ty svoje ženské a to platí na všechny druhy. Rukou se mu prohrábne ve vlasech, má je příjemné na dotek a musí je prostě stisknout. Mezitím si teda i ona začne pohrávat s jeho krkem a kousat ho a sát a všemožně mu dělat dobře. Má pravdu, nekousla by ho jen tak. To už si ho přitáhne ke rtům, má chuť na drink, ano, tak si to umí krásně okecat. Když mu slíbne snad poslední kapičky, tak se od něj odtáhne. Je to hlavně proto, že se tady na něj nechce jen tak vrhnout, ať si nemyslí zase tolik. Jeho ruka na jejím zadku je příjemná, tiskne jí a ona cítí, že není zase tak jemný, jak by se zdálo a o to více jí to nažhavuje. Je to jednoduché, prostě není jako každá jiná žena, kterou by přitahovalo něžné a jemné zacházení, na to Sof neužije, právě naopak. Ta jednou při sexu i zemře, je si tím jistá. A tak tam pak jen sedí a dívají se vzájemně do očí, oba snad přemýšlí nad tím, že by měl ten druhý udělat první krok. Ale proč zrovna ona? Tolik se jí to příčí, prostě to dělá tak nerada. Upíří rychlostí si ho teda za triko přitáhne k sobě a vrhne se na jeho rty. Žádné jemné ochutnávání jako předtím, tohle je francouzák jako vyšitý. Vsaje pěkně jeho spodní ret mezi zoubky a zlehka ho kousne, až ucítí jednu kapku jeho krve.. no možná dvě. Tomuhle prostě nemohla odolat. Nabudí jí to o mnoho více a teď už bude nezastavitelná. Polibek hned prohloubí a začne si hrát s jeho jazykem. Jednou rukou si ho přidržuje za krk a druhou mu sjede přes hruď až na jeho stehno, blízko k jeho rozkroku. Pěkně stiskne, mohla by se přemístit rovnou na jeho kamaráda, ale to už by nebyla taková zábava, chce ho prostě provokovat.