Příspěvky uživatele

Ty? A ochočený kotě? To se nikdy nestane" Zavrtí hlavou. Z ní rozhodně nikdy kotě nebude. Sice si tak může připadat každý v Shadowhillu, ale už se s tím museli všichni naučit žít a kdyby ne, mohli se odstěhovat kamkoliv do světa. Taková měla být i Sof, ale poznala tam pár lidí, díky kterým nechce Sh opouštět. Mezi nimi byla třeba i právě přítomná Sienn. Čím více si u sebe bude držet takové lidi, tím více se nebude měnit. I když stačí strávit pár chvil s Julienem a je zase vše jinak. Takováhle neměla být, neměla se upínat na jednoho muže. Musí to přepít a musí se svěřit a komu jinému, než právě Sienn. Možná i tím, že jsou si tak podobné, třeba jí i pochopí a jinak? Nedokázala by se svěřit žádné jiné ženské, nikomu nevěří, z toho už prostě vyrostla. Ne, že by nějak hned věřila Sienn, ale je to ta nejrozumnější volba. Pošeptá jí lehce do ucha a když se odtahuje, nezapomene se jí dívat do jejích uhraničivých očí. ,,Já jen kdyby náhodou. Tenhle výlet si užiji, ale nejsem tady kvůli klanu. A jako Veri by jsi to měla vědět" Zamrkala jako hodná holčička a vzala si do ruk drink, který už tentokrát vypila na jedenkrát a mávla na číšnici o další. Oči z číšničky přemístila na Sienn. ,,Nejsem a nikdy nebudu a ty to víš nejlépe.." Taky kdo jiný. Už jí pálí na jazyku tisíce otázek, ale nemůže, co by si o ní tak pomyslela? ,,Ty Sienn, je v tvém životě teď nějaký chlap, který tě opravdu uhranul?" Zeptá se jí zvědavě a u toho natočí hlavu zlehka do strany. Tohle jí fakt zajímá, třeba se pak odhodlá jí říct i o svém muži. Odhodlám říct? Kdybych potkala před roky sebe takovouhle, tak si nejspíše nafackuji.. Ne, opravdu se nepoznává, ani trochu. Rukou si mimoděk přejede od kolena po stehnu a bez úsměvu se podívá na číšnici. Neplýtvá úsměvem, proč by. Blondýnka, co jí to jen připomíná? Tu kočku z SH, u které si bohužel nepamatuje jméno, proč by taky. Ale jak si na ní s Julem zařádili. V té době ještě nežárlila, ale teď? Chraň bůh, aby se někdo dotknul jejího chlapa.

Když se objevila v baru, už nic nepřekáželo tomu, si dát dobrou sklenku. Objednala si Whiskey a mezitím ještě vstala, aby si pověsila bundu a svetřík. Takže zůstala jen v legínách a bílém triku s dobrým výstřihem, jak jinak. Věděla moc dobře o svých kvalitách a ráda je vystavovala. Zase ale nějak neměla po dlouhé době náladu na šaty, takže to dopadlo takhle. Ale že by jí to ubíralo na kráse? Ale vůbec ne, jí by slušel i pytel od brambor. A podle toho se i tváří, sebevědomá, namyšlená mrcha. Jakmile si sedla, měla chvíli na to, aby se mohla kolem rozhlédnout. Bylo to zvláštní, být daleko a pryč od Juliena. Kdy se tohle stalo, že ona myslí na jednoho muže? Je to až zvláštní a vědět to Sienn, nejspíše by se jí tak maximálně vysmála. A ty by ses sama sobě nevysmála, holčičko? Sama musí uznat, že tohle není ona. Věrnost je pro ní sprosté slovo, ale i přesto je několik měsíců věrná. Je možné, že se člověk dokáže změnit kvůli správné osobě. Člověk ano, ale ty ne, prober se! Zatřepala zlehka hlavou a přejela prsty po sklence. Vždy to v ní bude hlodat, že už teď není sama a nemůže vlítnout na prvního člověka, kterého uvidí. Ne, že by nemohla, ale něco v hlavě jí v tom už brání. Nevyzná se sama v sobě a jo, co si budeme povídat, strašně jí to štve.
Z jejího přemýšlení jí ale vyruší až kdo jiný, než právě Sienn, člověk, který je jí tolik podobný a to nejen vzhledem, ale i povahou. I když ten vzhled je až zarážející. ,,Naprosto" Pronese s pohledem upřeným přímo na ni, na nikoho jiného, jakoby všechny ty osoby z baru zmizely. Když jí nabídne cigaretu, tak zakroutí hlavou. Nekouří, nejspíše starý zvyk z dob, kdy byla modelkou, nesměla si to dovolit a tak už pak nikdy ani nezačínala a vlastně jí to ani nikdy nelákalo. Otočí se na stoličce směrem k Sienn a překříží si nohy. Mezitím si vezme drink a zlehka se napije, aby ho zase mohla odložit. Pamatuje si na první večer s Julem, kdy spolu pili a ona pila naprosto jinak, vždy to do sebe vyhrkla najednou, ale ty jeho slova, že si to tak nemůže vychutnat. Bože, jak moc se mění a vlastně to ani sama netuší. Jsou to sice maličkosti, ale není to právě to, co utváří náš život? Její slova jí vlastně ani nepřekvapí, čekala tuhle otázku. ,,Svoboda, zase pro jednou. Nechci pryč ze Shadowhillu, i když mě naprosto dostává, že se tam nedá zabíjet, ale už to dokážu považovat za svůj domov. Ale i přesto jsem chtěla zase orazit a někoho v klidu zabít a prostě si užít." Pokrčí rameny. ,,Tebe se vlastně ptát nemusím, když jsi to navrhla. Mimochodem hodně dobrý nápad. Ale do spolku mě nedostaneš.." Pomalinku se nakloní až k jejímu uchu. ,, Nezvykla bych si poslouchat tvé rozkazy" Zavrní jí do ouška a s jiskřičkami v očích se odtáhne, nikoho neposlouchá a jede si sama za sebe.

Postávala tam a sledovala lidi, kteří přicházeli. Nevěnovala jim nějak extra velkou pozornost, asi jako obvykle. Objevila se tam Jade, kdyby jen věděla, jak často se o ní s Julem baví, kdoví, jestli vždy nechytne škytavku. Vypadá tak mile, až má chudák z ní málem cukrovku. Ale tak, každý jsme nějaký. Pak se objevila Roelie, tu si pamatuje taky moc dobře, našla jí u Jula v domě, no spíše hotelu. To je tu sraz všech ženských, s kterými přišel do styku? Přijde jí to opravdu vtipné. Hlavně, když trochu zavane vítr a ona z ní ucítí tu známou vůni vlkodlaka. Hmmm, jak jen se jmenoval? Nejspíše si na Noelovo jméno nevzpomene, ale rozhodně to je on. Bože ten Shadowhill je tak malý, až jí to přijde opravdu vtipné.
Nikdy nebyla ta, co by se moc kamarádíčkovala s holkama, jediná její dá se říct kamarádka je tak Sienn. Ale ani to není jisté. Vždy si více rozuměla s muži, jak jinak. Takže když se dopraví další dva, teď už upíři a ne další upírky, tak trochu zbystří, ale hm.. Trevis, no bezva..Jaké byly jeho poslední slova? Že mi utrhne hlavu?? Trochu pobaveně se ušklíbne, než se objeví ještě jeden upír, kterého vlastně ani nezná. Nejspíše už jsou všichni, tak už není na co čekat.
Když začala Sienn mluvit, poslouchala jsem jí. Sama ještě nevím, jestli se chci přidat do klanu, ale to ukáže čas. Pak už přijel vlak a tak jsme nasedli, nechtěla se zatím nějak extra kamarádíčkovat a tak si sedla sama do jednoho kupéčka. Pokud si k ní někdo přisedl, tak ho nevyhazovala. Jakmile se pak dostali do Concordu a vystoupili, podívala se na hotel. Rozhodně se zapíše, i když spát nejspíše nebude.
,,Kdyby si chtěl někdo dát skleničku, budu v baru" Pronese tak mezi všechny, potřebuje se dobře naladit a sklenička není zase tak špatný nápad. Předtím si ale skočí do hotelu se zapsat, dát si věci do pokoje, trochu se poupraví, vezme si sebou jen pár nejdůležitějších věcí a zamíří z hotelu ven, kam jinam, než do toho baru. Je jí jedno, že je teprve něco po 4 hodině. Bar není nějak extra daleko od hotelu, takže se tam objeví během pár minut a sedne si rovnou přímo k baru, aby si mohla objednat.

Když se dozvěděla, co se chystá, čekalo jí dlouhé rozhodování, jestli vůbec jet. Nikdy se nikomu nedokázala podřídit, takže být v klanu by pro ní byla muka. Jenže tohle byl výlet, do úplně jiného města a s dalšími upíry. Mohli si tam dělat co jen budou chtít a to jí strašně lákalo. Už opravdu dlouho si nedělala co jen chtěla a popravdě se začínala ve městě docela nudit. Aspoň po té zabijácké stránce. Už si ani nepamatuje, kdy naposledy někoho vysála. A jelikož stěhovat se jí nechce a ani cestovat někam samotné, když už se nacestovala hodně, tak už připadá v úvahu jen ten výlet. Ještě více jí k tomu přiměl fakt, že jede Sienn, ještě aby ne, když je to vůdce klanu. Jak dlouho jí neviděla? Joo, už to nějakou dobu bude. A proto by taky měla jet.
Sice neměla moc ráda chodit někde na čas, ale tady prostě musela. Tak se tedy doma nachystala, vlasy nechala jako obvykle rozpuštěné, tentokrát se jí nevlnily, ale měla je rovné. Na sebe si oblékla černé legíny, bílé triko, bílý svetr a černý kabátek, k tomu ještě šálu a na nohy kozačky s vyšším podpatkem. Sebou si vzala větší kabelku přes rameno, s nejnutnějšími věcmi, cokoliv se dá dokoupit, nač by sebou táhla třeba celý kufr. A tak si to pak nakráčela přímo na nádraží. Vůbec jí netížilo, že tam nejspíše nebude nikoho znát, až teda na Sienn, ale třeba je opak pravdou a bude tam někdo známý. I když, když si to tak uvědomuje, poslední dobou se nějak neseznamovala s upíry. Co si tak matně pamatuje, tak tu je ten otrava Trevis, pak je tu ještě Alex, ach Alex, toho neviděla opravdu dlouho, stará se stále o tu svojí nevinnou slépku, dále Julien, ale ten kdoví jestli vůbec pojede, nebavili se spolu o tom. Sienn už zmínila, na tu se opravdu těší a dále tu asi opravdu není více upírů, které by nějak blíže znala. No výlet si chce užít tak jako tak, i kdyby tam neměla nikoho jiného znát. A tak se svým sebejistým krokem, jak taky jinak, dostala až na nádraží, kde se to už začalo houfovat, i když zatím nic převratného, ale tím lépe, zase nějak extra neměla náladu na nějakou velkou skupinku. Takhle viděla Sienn, krásnou jako vždy, nějakou upírku, co vypadala děsně mladě a upír, kterého ještě neměla možnost poznat.
Zastaví se až těsně u nich. ,,Zdravím.." Pronese jen a Sienn věnuje svůj úsměv. Jinak se začne spíše rozhlížet a moc si jich nevšímá, klasická Sof.

Čekala třeba, že půjdou a po cestě se Jul někde převleče, ale že vyletí pryč a nechá jí tam jen tak, to opravdu nečekala. Ten muž je samé překvapení. Ale aspoň dostala čas na to, aby se mohla najíst, než odejdou a nelákaly jí ty krčky, které budou určitě potkávat. Neočekává, že by snad divadlo bylo nějak prázdné, což rozhodně nebude, když je jediné v Shadowhillu. Ale určitě tam nebudou jen lidé, ale různé potvory. Ano, potvory jsou u ní nadpřirozené bytosti, proto se i ona řadí mezi potvory.
Když se vrátí, jako by se role otočily a chválí ona jeho. Má ale proč, vidí ho vlastně takhle poprvé a je nádherný. ,,Mě jsi chválil už tolikrát, nech mě jednou pořádně pochválit i tebe. Flanelka je sice dobrá, ale tohle? Prostě wow" Uculí se, než mu pak pošeptá do ouška ty slova a on jí potom nemilosrdně slíbá rtěnku. Fajn, nebrání se a okamžitě mu polibky opětuje. Když jí pak potvrdí, že můžou, nemusí už na nic čekat. ,,Má rtěnka tě nebude mít ráda, víš to?" Konstatuje pobaveně a po jeho boku se teda vydá přímo do divadla. Je to zvláštní pocit, není to diskotéka, kino, ani nic podobného, ale divadlo. Kdy sakra byla naposledy v divadle? Ještě jako člověk? Je to možné. Protože od té doby, co je upírem, si užívala hlavně jen to zabíjení. Ale teď? Teď už si bude užívat jen a jen svého přítele a ty okamžiky s ním.

--> Divadlo

Vezme mu flašku, kdyby jen věděla, že na něj stále mluví v hlavě jeho mrtvá žena. Nejspíše by si myslela, že je blázen a nebo, že blázní ona, kdoví. Ale zatím je to jen a jen v jeho hlavě a pokud jí o tom ani neřekne, tak to tam vlastně i zůstane, ale nedá se, nijak to z něj nemůže vypáčit, protože ani za boha netuší, že vůbec v jeho hlavě je. Když jí dá možnost se jít převléct, udělá to ráda a že ze sebe udělá princeznu je přece jasné. Snaží se a jde to na ní vidět, dlouho nemusela mít dlouhé šaty a tak je ráda, že si je teď na sebe může dát. Když se vrátí, dostane polibek na čelo, při kterém přivře oči. Pak je zvedne k němu a pousměje se. ,,Jsi horší jak ženská" Podotkne pobaveně, ale vlastně to ani není pravda, deset minut není zase tak dlouho a něco, co by nedokázala přežít. Když vystřelí jak namydlený blesk, jen se za ním ohlédne a jde do kuchyně, aby si z lednice vzala pytlík s krví a pořádně se napila. Musí si dávat pozor, aby se nezamastila. Když vypije celý pytlík, tak ho vyhodí a poupraví si rtěnku. Během pár minut už se vrátí Julien a jo, docela jí to dost dostane. Dostane jí vlastně i to, jak si jen tak vejde. Páni.. Jo, je si vědomá, moc dobře, že si vybrala dobře. ,,Sluší ti to.." Řekne co nejvíce upřímně, protože to tak i cítí. Pak už k němu přejde, aby ho mohla aspoň obejmout. Rty sjede k jeho rtům. ,,Jsem ráda, že tě mám.." Vysloví něco, co by normálně jen tak neřekla. Je to až nemožné, jak moc se díky Julienovi změnila. Pak už si s ním proplete ruku a usměje se. ,,Můžeme??"

Zamračí se po jeho větě, že má deset minut. ,,To nemyslíš vážně" Nasadí co nejvíce nabručený výraz, než se ale nakonec zasměje. Jediné její štěstí je, že je upír a tak zvládne díky tomu věci drakrát rychleji, díkybohu. Sleduje ho, jak si bere ze země flašku a rovnou se z ní napije. Rychlostí upíra mu flašku sebere a přísně se na něj podívá. ,,Nebudeš v divadle opilý. Měl by jsi s tím chlastem něco dělat" Pokárá ho a chůzí modelky zamíří do kuchyně, aby mohla flašku schovat. Sice nečekala, že půjdou do divadla hned, ale když už dostala těch deset minut, tak je hodlá využít. ,,Za chvíli jsem zpět" Pronese a po cestě mu stihne dát ještě polibek, než zamíří nahoru do pokoje a začne se přehrabovat v šatníku a vymýšlet, co na sebe. Má tam hodně šatů, dokonce i takové princeznovské, ale zase nechce budit až moc velký rozruch. Raději si vezme černé, s vysokým rozparkem a celkově takové rafinované a že jí sluší. Pod šaty si dá úplně titěrné spodní prádlo a rovnou si je obleče. Ještě se namaluje a udělá si něco s vlasy. Dobře, netrvá to deset minut, ale zase taková hrůza to není. Kdyby byla člověk, asi to trvá o mnoho déle. Po pár minutách konečně začne scházet dolů.
,,I ty by ses měl ale nějak převléct drahý" Upozorní ho s úsměvem, než pomalu dojde až k němu.

I když se věnují jen sami sobě, tak má čas i na to, aby mu do polibku zabrblala. Chce se tak jen ujistit, že jí vážně neuteče za nějakou jinou, od kdy o sobě tak pochybuje? Dříve by si ani na sekundu nemyslela, že je snad někdo lepší, než ona. Sice si to stále nemyslí, ale trochu jí nahlodává to, že by opravdu mohl zmizet za nějakou jinou ženskou a to by pro ní byla neskutečná ostuda, aby si zrovna ona nedokázala udržet chlapa. Ale to se snad nestane, už proto, co k němu cítí. ,,To jsem ráda" Zabrble ještě na stejný způsob mu do rtů, ale nechce se odtahovat, vždyť je to to nejupřímnější mezi nimi za poslední dobu. ale nakonec to udělá, aby spolu mohli i mluvit. Když se jí zeptá na divadlo, tak na chvíli zapřemýšlí. Když byla člověkem a modelkou, musela se takových akcí účastnit a dokonce jí to i hodně bavilo. Hlavně teda, když ze sebe mohla udělat princeznu. Takže když si vzpomene na to, že by si na sebe mohla dát nějaké krásné šaty a jít po jeho boku do divadla. Na to nejde říct vlastně nic jiného, než jen ano. A tak jen nepatrně kývne hlavou a usměje se. ,,Mám ráda divadlo a ráda stebou i půjdu. Ale nečekej, že budu nachystaná za pět minut, to chce mnohem delší přípravy" Blýskne se jí v očích. Ještě jí neviděl tak krásně vymóděnou, takže se musí snažit, aby se mu hodně líbila, aby moc dobře věděl, s kým chodí a nechtěl se jí pustit. Jo, přesně o tohle jí taky jde. A že to dodrží. Udělá ze sebe princeznu, aby všechny lidi přecházel zrak. Je zvyklá na ty pohledy, jako modelka si musela zvyknout. Ale už jí to chybí. To, jak vždy vešla do místnosti a ta utichla, jen proto, aby se každý na ní podíval. Ach ty krásné staré časy..

Jde vidět, jak jsou oba naprosto ztracení. Oba jsou zvyklí na něco jiného než na nějaký vztah a tak to pak dopadá, že to každý vidí jinak. Jul si myslel, jak moc mu to bude jedno, když si Sof bude užívat, ale není to tak, očividně ho to užírá čímdál více a Sofi si myslela, jak to jí bude jedno, ale není. Nechce ho vidět takhle, zničeného. Štve jí to, bolí jí to a i když to možná nejde vidět navenek, opravdu jí to trápí. Takhle zničený je totiž jen díky ní a to jí štve. Musí to utnout, udělat s tím něco, nebo to dopadne hodně špatně. Chce od něj upřímnost, drží jeho tvář v dlaních a dívá se mu do jeho očí. Než stihne cokoliv říct, tak ho políbí, aby cítil a věděl, že je tady pro něj. Když se pak odtáhne, dozví se jen o něm a o pití. Řekne jí vůbec někdy o Anniken v jeho hlavě? Pokud to bude stále zatajovat a řekne to Sof až později, tak se může těšit na uragán, protože Sof nenávidí, když jí někdo něco tají. A ještě kdyby věděla, že jí lže.. to by bylo snad ještě horší. I přes to, jaká je má ráda upřímnost a rozhodně by jí chtěla od člověka, kterého miluje, ale očividně pro něj není natolik důležitá, aby upřímný byl. ,,To spolu zvládneme" Usměje se s nadějí a to už mu obmotá ruce kolem krku a přisaje se na jeho rty, aby ho mohla důkladně políbit. ,,Nechceš s tou flaškou odcházet za jinou, že ne.." Zabrble mu do polibku a opravdu doufá, že jí teď nechce pláchnout. Nebyli spolu opravdu dlouho a tak by spolu mohli aspoň strávit nějakou tu chvíli a věnovat se jen sobě a nebo spolu někam zajít jako opravdový pár, ale to už rozlouskne jen Jul svým rozhodnutím, jestli chce být s ní a nebo jít případně za tou ženskou, zakazovat mu to nemůže a ani nechce, ví moc dobře, jak se chovala ona a nejspíše na to bude ještě nějakou chvíli doplácet.

Při jeho zařvání trochu zkrotne. Je to zvláštní pocit takhle to slyšet, když si to jen nemyslí. Tak proč si stanovili, že je to vlastně tak nějak jedno, když ho to stejně užírá? Měla by to chápat, ale na to je moc pohodlná, aby si uvědomila, že to vlastně nejspíše říkal proto, aby jí neztratil. Do teď vlastně ani nějak extra nepřemýšlela nad tím, jak moc ho to může bolet. Myslela totiž vždy jen na sebe, jako celý život. Ale poslední dny se to hodně mění a jo, na jednu stranu se jí to strašně nelíbí. Má být zlá, bez citů, naprosto bez emocí, ale ona začíná cítit. A to jí nikdo nevezme. Jak dlouho to vlastně je, co s nikým nic neměla? Asi dva měsíce? Jenže pro ní je to jak dva roky, možná i více. Je sama na sebe pyšná a tak to musí i zůstat, jestli chce Julovi dokázat, že jí za to stojí.Po tom, co se z něj napije se mu zadívá do očí a začne se ho ptát. Upřímně jí přizná, že ho žárlivost požírá za živa. To jí bolí, ano, zase to nechápe, ale prostě jí to za něj strašně bolí. Že je to vlastně kvůli ní. Bude muset zkrotnout, už jen kvůli němu. A taky to udělá, musí. Hned co to dopoví, jako by byl duchem někde jinde. Trochu přihmouří oči a sleduje, jak je Jul mimo a dívá se spíše zkrze ní než na ni. Jak by to jen mohla odhalit, když nemá vůbec ani páru? To by jí musel nejspíše říct všechno sám. Další jeho věta jí taky nedává nějak extra smysl. ,,Zachránit? Od čeho?" Chytne jeho tvář do dlaní a neuhýbá pohledem. ,,Zachráním tě Juliene, ale musíš ke mě být upřímný a vše mi říct.. Vše co tě trápí.." Bohužel si celou dobu myslí, že je to jen ona, ale má na to jí říct, že mluví v myšlenkách se svou mrtvou ženou? Dokázala by se přes to přenést? Každopádně by mu pomohla, přece jen je to její přítel. Nechá ho mluvit, než si pak jeho tvář přitáhne, aby ho mohla políbit. Ne nijak vášnivě, spíše něžně, s láskou. Aby cítil, že je tady pro něj.

Řev a řev, co jiného by oni dva mohli provozovat? Takhle se poznali a tak to bude asi pokračovat. Ze začátku to rozhodně nebylo jednoduché, ani si neuměla představit, že by s ním vůbec byla, nebo spíše že by vůbec byla někdy s nějakým chlapem více jak jednu, nebo dvě noci. Je to až zvláštní pocit, ale povedlo se. ,,Takže najednou chlastáš kvůli mě jo??" Zařve na něj a z očí jí metají blesky. ,,Nevymlouvej se na mě Juliene.." Zavrtí nad tím hlavou. Ale moc dobře ví, že je to kvůli ní. ,,Vždyť jsi celou dobu říkal, jak moc je ti to jedno.. to už najednou není? Řekni mi sakra pravdu!" Udeří na něj s pohledem v tom jeho. Tak ať jí to řekne na rovinu. Vždyť byli domluvení, on moc dobře věděl, do čeho jde a že je taková a ne jiná. Když už se pak vyznají s citů, stále jí drží u sebe a jí je to opravdu hodně příjemné. A ano, krotne v jeho náručí, naprosto. Když je u něj tak blízko, palcem si pěkně udělá ránu, aby se k ní mohla přisát. A že to udělá během sekundy. Špičkou jazyka slízne pár kapek, než se do něj zakousne. Napije se ale jen zlehka, aby mu udělala dobře a ne, aby získala krev. Po nějaké chvíli se odtáhne a rukama se drží jeho ramen. Očima vyhledá opět ty jeho. ,,Řekni mi už doopravdy co chceš.. jaká mám být?" Dobře, tohle se nedá jen tak říct, ale třeba to řekne upřímně. Jen ať řekne, že mu to vadí, možná právě tohle potřebuje Sof slyšet nahlas a ne jen odkyvování, ať si je, jaká je. ,,Bude vůbec tenhle..vztah pokračovat..?" Zeptá se ho a neoddaluje se od něj, ono by to šlo i těžko, když jí tak pevně drží.

Pro něho možná vítězství, pro ní rozhodně ne. Štve jí to, ale co má dělat, říct mu to vše narovinu? Dobře, chtěl to, má to mít! A že se začne snažit. Začne na něj řvát, polovinu ve Španělštině, polovinu jazykem, kterému rozumí. Raději ať nechce vědět, co všechno říkala. Když se pak napřáhne, aby mu dala další facku, to už jí opravdu silně zachytí ruku, až sykne a podívá se mu do očí výhružně, naštvaně, bez úsměvu. ,,Mě je to jedno, měj si s kým chceš a co chceš!!" Zařve na něj naštvaně. Ne, že by to byla pravda a jí to bylo jedno, ale to už je vedlejší. ,,Myslíš, že já toho nemám dost?? Stále je chlastáš, kdoví kde a kdoví s kým. To je teď tvůj život? Sakra začni být chlapem!!" Snaží se mu vykroutit ruku, ale marně. Když si jí pak přitáhne k sobě, zadívá se mu do očí. ,,Jestli si myslíš, že ti tyhle slova pomůžou.." Zavrčí tiše, ale jde vidět, jak v jeho náručí naprosto krotne. Dokonce se mu i přestane vykrucovat a jen se nechá držet. Druhou rukou, volnou si ho chytne kolem krku a přitáhne si jeho tvář ke svojí, až se skoro dotýkají jejich rty. ,,Neskutečně mě štveš... ale stejně tak tě i miluju.." Zašeptá a stále si ho drží u sebe. Palcem sjede na jeho krk a pomalu mu začne silně dělat rýhu do krku, aby z ní začala téct krev a ona se tak mohla přisát rty k ráně a taky, že to udělá.

Opravdu neví, co čekal, jestli začne skákat do vzduchu, že se chce někam vrátit? Ne.. mělo by jí to být jedno, ale ono není. Očividně v ní něco je, něco, co jí táhne k Julovi a ona pak žárlí. Je to opravdu těžké, ví moc dobře, že se vždy bránila citům a že neměla emoce. Ale co když to něco Jul právě zlomil? Nevěděla, že se něco takového dá, ale očividně? Nebude tady hrát hrdinku, jak je silná a jak každého nenávidí, když to není pravda. Juliena miluje, ano miluje. Nevěděla, co je to láska, ale on jí to ukázal. Možná se na ní odráží i všechny ty události, jako je hlídání holčičky..odmítnutí, najítí svého přítele v hotelovém pokoji s jinou..
Když se ocitne před ním, zeptá se ho, musí. Sice se tím shodí, ale už je jí to jedno. Ani jí na to neodpoví, jak nečekané. A tak se jen odtáhne a natáhne k němu ruku. Vezme si od ní flašku a položí jí na zem. Pohledem sleduje tu jeho ruku, jak jí pokládá a pak vyjede zpět nahoru k jeho očím, zrovna, když se zeptá na Marca. Nemá cenu na to odpovídat, spíše to bylo jen konstatování, aspoň teda podle ní. Když k ní přistoupí a pohladí jí po vlasech, tak na chvíli přivře oči. Jako by mělo být najednou vše v pořádku. Ale to by to neměla být temperamentní Sofia. ,,Idiota, no tienes idea de cuánto te amo.. Vychrlí to na něj, než se napřáhne a vlepí mu pořádnou facku. Dělá to upíří rychlostí, takže je nepravděpodobné, že by si toho všiml, nebo to snad zaregistroval, ale pokud ano, tak se prostě jen netrefila. ,,Taháš si do svého pokoje cizí ženskou... místo toho, aby jsi tam někdy vzal mě.. Já jsem tvoje přítelkyně, nepamatuješ??" Rozhodí rukama. ,,Fajn přiznávám se, uletěla jsem, hodně, ale utíkala jsem... sama před sebou.. víš jak je těžké si uvědomit, co vše cítím?? Jak je to těžké pro někoho, jako jsem já?? Celé ty roky jsem se starala jen sama o sebe, nemusela jsem řešit nějakou pitomou lásku, ale pak přijdeš ty a všechno mi to přeházíš.." A teď na něj doslova řve. ,,A ty si sem přijdeš.. pro nějakou flašku, aby jsi mohl pokračovat s nějakou jinou.. Te odio tanto!!! No quiero volver a verte. Ir a por ello." Rozohní se a napřáhne se opět, aby mu dala ještě jednu facku, ale tentokrát už to nemá takové grády, proto je možné, že její ruku dokáže opravdu lehce zachytit.

Jen protočí očima. ,,Je mi jedno z kama je, pokud jí budu chtít roztrhat, tak se tě rozhodně nebudu ptát" Upozorní ho na to, co je očividné. Ona se nikdy neptá, ale rovnou koná, podle toho, co a jak chce. A tak si to i udělá. Jakmile si ho zatáhne domů, tak pokračuje hra, ovšem Sof mu na to skočí i s navijákem, bohužel. Nejspíše už jsou její smysly otupělé. Neodpustí si žárlivý tón a jo, štve jí to, neskutečně! Ale stále doufá, že si toho Jul nevšiml. ,,Aha..blíž" Odfrkne, docela dost nepříjemně.. Tou další větou to u ní docela dost zabije.. ,,Tak spěchá?? Víš co, seber si tu svou flašku a táhni do háje, Juliene!" Vyprskne na něj, než se přemístí do kuchyně. Moc dobře ví, kde má flašky, tak si jednu klidně může vzít. Pak už se zeptá, která to je a on jí odpoví.. Noel, Noel, to jí něco říká.. no jasně, s tím spala.. ale jak by to on mohl tušit? Střelí po něm pohledem.. Ani neví, že má Noel přítelkyni, no bezva, co se ještě nedozví.. Na to raději mlčí, nebo spíše se snaží nahodit nějaký neutrální výraz, než si pak zase řekne o flašku. Seskočí z linky a vezme flašku něčeho ostrého, aby mohla upíří rychlostí stát u něj. ,,Co když nechci, aby jsi odešel?" Zeptá se najednou docela zkroušeně. Moc dobře si uvědomila, co pro ní znamená a jistě, má tohle provokování ráda, ale při pomyšlení, že se teď vážně sebere a půjde někam do háje.. to jí vůbec nedělá dobře. Každopádně, ona se vnucovat nebude. Ustoupí od něj krok a natáhne k němu flašku. ,,Na, vem si ji.. a užij si večer.." Sklopí oči, ani se mu do těch jeho už nechce dívat, aby neviděl, že jí to vlastně i ublížilo.

Provokují se, jak jinak, začíná to hodně připomínat jejich první schůzku a jo, nutno dodat, že se jí to líbí, je to její šálek kafe a tak je vnitřně i spokojená, i když to na venek tolik asi nepůsobí. Marco nezapůsobil, přesně jak si myslela. Ale aspoň ho trochu popíchla, když už nic. To je prostě jejich. Jakmile si vezme do pusy jeho košili, na jeho slova, že je oblíbená se jen pobaveně ušklíbne. ,,Nic proti ní nemám, jen je ráda trhám" Bez zájmu jen pokrčí rameny, jo tohle je přesně ona. Zatáhne ho do domu, ať se mu to líbí a nebo ne..Pak už se ho zeptá, jak jinak než povýšeně a jeho odpověď jí moc nenadchne. ,,To se jako chceš vracet za ní?!" Zeptá se a bohužel je tam i žárlivý tón, ale hlavně je teda naštvaná, ale nesmí se nechat vykolejit a hlavně ho nesmí nechat odejít. ,,Navíc, pokud jsi chtěl jen flašku, měl ses stavit někam do obchodu, já ti ji jen tak nedám" Ušklíbne se a zamíří do kuchyně, kde má nalitou tu svojí, aby se mohla napít. Otočí se k lince zády a pomocí jedné ruky se vyšvihne nahoru a sedne si na linku, díky tomu se jí povysune přehoz a tak jdou vidět její dokonalé nohy. ,,Která to je??.." Ujede jí a už si v hlavě nadává do idiotů. No tak, nesmí poznat, že žárlíš, buď už ticho!! Její myšlenky jí snad zabijou, snaží se nahodit nějkaý neutrální výraz, kterým ho sleduje.