Příspěvky uživatele

Finn

Měla jsem kliku. Vždy jsem uměla být mrchou. Někdy to šlo samo. Dnes se mi to hodilo právě proto, že jsem jí být nechtěla. Jednoduše jsem se na ní přepla, abych ho ochránila. Teď mě nejspíše bude nenávidět a také možná celý svůj život. Nikdy se nedozví, že jsem to udělala pro jeho dobro. Zničila bych ho. Nejen tím, jaká jsem, ale i svým upírstvým. Nejvíce udivující na tom je, jak moc to bolí. Takovou bolest jsem dlouho necítila. Od té doby, co jsem v Shadowhillu, je to jednou tak a jednou onak. V jednu chvíli si připadám šťastná, jako by mi nikdy nemohl nikdo ublížit. V tu druhou už naprosto rozpadnutá na tisíce kousků a nenajde se ani jeden člověk, co by mě mohl složit. Stačilo jeho jediné slovo, které mě bodlo přímo do srdce. Běž. Jak jednoduché slovo a přitom tak bolestné. Nemohla jsem se pohnout, jen jsem ho sledovala. Samozřejmě stále s tím svým chladným pohledem. Od začátku jsem věděla, že tohle bude průser. My dva. I tak jsem si nemohla pomoct a došlo to až sem. Tak si to teď vyžer, milá Sofinko. Trochu prudčeji se nadechnu, čehož si on nemůže všimnout, tak blízko u sebe nestojíme. Druhé slovo, ale tentokrát to nebolí tolik, jako ty další, co z něj vypadnou. „To ti splním.“ Dodám ještě ve chvíli, kdy se otáčí zády. Hned poté si vezmu všechny své věci, které jsem tu měla (což nebylo prakticky nic), a otočím se zády prozměnu i já k němu. Oni jeden z nás se neotočil. Já neměla ani to nutkání. Nechtěla jsem ho vidět, jak odchází. Připadalo by mi to tak konečné. Jenže on to konec byl. Byl to konec všeho, co jsme si za tak krátkou chvíli vybudovali. Přiznávám, bude mi chybět. Když něco takového přiznám já, už je to něco vážného. Naprosto rozhozená se vydám domů. Vlastně ani nevím, kama jdu. Jen rovně, asi lesem, co já vím. Zastavím se až pár kroků od domu, abych se vzpamatovala. Jenže na to nepotřebuji minutu, dvě. Kdoví, jestli mi na to bude s tačit celý život. Já vím, u upíra je to mnohem delší doba, než u člověka, ale i tak. To co jsme spolu zažili mi nikdo nevezme.

>Domů
//

Jak moc dobře jí její milý zná? Nejspíše dost. Všimne si, že je něco v nepořádku a přitom mu neřekla ani slovo. Možná tak tím, jak se chovala. Jenže její zvláštní chování k ní prostě patří. Jednu minutu mu může vyznávat lásku a tu druhou mu může držet kolík u srdce. Taková je ona. Jenže Jul do toho s tímhle šel. "Oprava, jen mě. Lo spí dnes u kamarádky. Nakupuji na nějaké dny dopředu" Obeznámí ho se situací a když jí vezme tašku, tak se na něj dokonce vděčně usměje. Sice není nemohoucí, ale alespoň si tak může zakrývat své bříško. Není zase tak velké, takže se není co divit, že si toho Jul ani nevšiml. Nemá mu to za zlé.
Jeho slova jsou zvláštní, že by ho přece jen podcenila a on něco tušil? "Jsem naprosto v pořádku, drahý" Ujistila ho a zastavila se, aby si mohla stoupnout na špičky a jemně ho políbit na rty. Pak už se tedy vydají společně do krámu, kde nakoupí nějaké lidské jídlo, právě pro její maličkou Lo. Kdo by to byl řekl, že se kdy bude starat o dítě. A za chvíli to bude rovnou za tři, bože!
"Potřebuješ si ještě někam zajít?" Pokud někam chtěl, tak s ním samozřejmě šla. Pokud ale ne, tak se vydala před nákupák, aby mohla stopnout nějaké to taxi. Přece se s tím nebudou vláčet pěšky. Na to byla až moc zhýčkaná. Nebo spíše jak kdy. Něco ale uhádl. Opravdu je unavená.

Jsou věci, kterým prostě rozumí ženy. Pochybuje, že by Jul vybral nějaké lepší šaty pro Lo. Tohle je její parketa a vždy bude. Kdyby nebyla myšlenkami mimo, možná by ho i nějak odměnila za jeho připomínku, ale to by to možná nesměla být právě ona. U bodýček se začala vyptávat. Dokonce ho zarazila ohledně vtipu, který by určitě udělal. I tak to ale převedl do vtipu a ona tak měla tendenci protočit očima. Bože, Juliene,
ber něco chvíli vážně, nebo ti to ani neřeknu!! Opravdu chvíli váhala nad tím, jestli mu něco řekne a nebo ne. Nechtěla ale tady v obchodě. Přece jen to chce nějaké klidné místo. "Přesně tu" Pronese prakticky ironicky a bodýčko položí na své vlastní místo. Trvá to dalších asi deset minut, než vybere naprosto dokonalé šaty a i s těmi přejde k pultu, kde je dá prodavačce. Tiše je zaplatí a nechá si je zabalit. Poté se otočí na Jula. "Ještě to jídlo. Půjdeš pak k nám, nebo dnes ještě něco máš?" Zeptala se ho, jakmile vyšli z obchodu. Přes ruku měla tašku s drahým logem. Přece jen nechce pro Lo žádné šunty. Tentokrát Jula nechytne, pokud on nechytne za ruku jí. Je myšlenkami stále naprosto mimo, u těch dvou malých nenarozených broučků.

Hodí po něm pochybovačným pohledem. Opravdu je nejdůležitější? Tak proč stále odjíždí? Ty otázky raději spolkne, nemá teď sílu na to se hádat někde před obchoďákem, navíc jak by to vypadalo? Stále se snaží zachovat si nějakou tvář před lidmi. Jednou modelka, navždy modelka. V obchodě si to vezme na parádu ona. Ani nechce říkat zase nahlas, že je tady Jul trochu zbytečně. Stejně si vybere jen podle sebe. Na jeho radu po něm hodí pohledem stylu blba. „Princeznovských věcí má habaděj. Chce to něco více formálního.“ Ani netuší, proč, ale chce jí koupit nějaké krásné šaty, které by mohla použít třeba na nějakou z oslav. No fajn, tak dá trochu na Jula a přejde do sekce růžové. Když ta růžová je tak kýčovitě optimistická. S úšklebkem se prohrabe pár šaty, než od nich odvrátí zrak a přejde k malým bodýčkům. Schválně jedno zvedne a její zrak se na něm zasekne. Jako by se zastavil i čas. Nevnímala okolí, dokonce ani Jula. Až poté, co se vzpamatovala, vyhledala jeho oči. „Rovnou si rozmysli, než řekneš nějakou blbost, že se do tohohle Lo nedostane“ Upozorní ho s naprosto vážnou tváří, jeho vtípkování až moc dobře zná. „Líbí se ti?“ Zeptá se ho a ukáže mu bodýčko pro právě narozená miminka. Je to jen test, je zvědavá, co na to řekne a podle toho pak bude reagovat.

Zkontroluje mobil a všimne si smsky. Příjemný jako obvykle. Jenže ona není lepší. Proč se jí občas zdá, že je to u nich jak na houpačce? Stejně je to ale jediný muž, kterého dokáže snést. Normálně řečeno, získal si její srdce, jinak by s ním vůbec nebyla. Alespoň, že se dostaví. Kdyby nepřišel, tak by s ním asi pěkně dlouho nemluvila. Jistě, může mít nějaké své plány, ale když není po Sofinčiném, tak je prostě problém. Už z dálky ho viděla. Dokonce se i usmála. Stejně se jí líbí od prvního večera, co ho poznala. Jak mu asi tak řekne o dítěti? Pardon, změna, o dětech. Je na tohle vůbec připravená? Jenže kdy by ona byla? Nakupovací nálada? Joo, kdyby jen věděl. „Vidíš, jaké jsi měl štěstí“ Usměje se na něj vlídněji, než zamýšlela. Ježíš, už kvůli dětem měkne. Je tohle vůbec normální? Potvůrky jedny malé, ještě se nenarodili a už mámu trápí. Mámu….. Jak zvláštní oslovení. Na chvíli je naprosto mimo, probudí jí z menšího transu až jeho polibek. Vyhledá očima ty jeho a proplete si s ním ruku. „Snad jsi neměl něco důležitého“ A i kdyby, tak ona je přece na prvním místě. „Potřebovala bych nějaké potraviny pro Lo a také jsem si říkala, že bych jí koupila nějaké šaty“ Když si vzpomene na tu krásnou holčičku, tak vždy zjihne. Má jí opravdu ráda. Jako první tedy zamíří do obchodu s oblečením. Pustí Jula a začne se prohrabovat věšáky. „Co říkáš na tyhle?“ Ukáže mu jedny bílé šaty a zase je odloží. Nejsou dost dobré, ona chce dokonalé.

<<Z domu přes nemocnici

Poslední dny jí nebylo dobře. Ani ve snu by jí nenapadlo, že by snad mohla být těhotná. Byl by to jen krutý žert. Jenže se cítila čím dál více slabější. Poslední den dokonce cítila bušení srdíčka. Nejhorší je, že nejednoho. Aby si to celé ujasnila, tak si skočila do nemocnice. Samozřejmě si zjistila, jestli tam jsou i tací, co ví o nadpřirozenu. Doktorka jí jen potvrdila, to co si myslela. Doprdele... Nevěděla, co má dělat. Jestli má někde skočit z mostu, nebo se právě naopak radovat. Její pocity byly všelijaké. Na maličkou chvíli jí zaplavila vlna strašně krásného pocitu. Chtěla vždy dítě, jenže to byla člověk a myslela si, že bude mít krásný život, ne že se tak posere. Před nemocnicí si na chvíli sedla na lavečku a vytáhla mobil. Chvíli ho jen sledovala, než se rozhodla napsat sms Julovi. Za půl hodiny buď prosím u obchodního centra. Potřebuji nakoupit. Musí to začít nějak pozvolna. S povzdechem schová mobil do kabelky a vstane. Na sobě má černé kalhoty a černé upnuté triko, na kterém už jde vidět miniaturní bříško. I proto si přes to vzala béžový kabátek, který to celé krásně kamufluje. Pomalu se vydá pěšky k obchoďáku. Potřebuje si nějak pročistit hlavu. Cestou přemýšlí, jak to tomu jejímu chlapovi vůbec říct. Za půl hodiny se dostane k obchoďáku a rozhlédne se. To je snad poprvé, kdy na někoho čeká. Třeba ani nepříjde. Chvíli tam postojí a případně by šla domů.

Jsou tu teď právě oni dva. Nikdo jiný. Vlastně je ráda i za tenhle poklidný večer. Měla si ještě zkontrolovat Lo, ale nějak na to nebyl čas. Místo toho se věnovala jen muži, který si získal zrovna ji. Někdo by mohl říct, že je hlupák a druhý člověk, že je to šťastný muž. Kdoví, jak se cítil Julien. Chtěla si chvíli zase užít tu svojí dominantní stránku a tak skončila v posteli nad ním. Měla ráda tuhle polohu, ale ještě měla raději, když Jul převzal všechny otěže a ukázal, kdo je tady pánem. Až příliš mužů bylo oddaných a to jí nebavilo. Jul byl jiný. Možná i proto si našel ctěné místo v jejím srdci. Nechala ho, aby si sedl a jejich těla k sobě měly ještě blíže, pokud to snad šlo. Prohrábla se mu ve vlasech, až dokonale zničila jeho culík a zadívala se mu do očí.
,,Můžeš? Musíš" Zašeptala a očí jí jen hořely. Její tělo se chvělo a toužilo po každém jeho doteku. Měl jí v hrsti, naprosto. Nejen fyzicky, ale i duševně. Sofie, ty huso,
začni myslet.. Jenže ona nechtěla. Chtěla se mu jen oddat a být dobrou přítelkyní a matkou malé Lo. Dobrou přítelkyní? Jak vtipné.. Její podvědomí jí naprosto ničilo, ale nedávala to na sobě znát, ba co více, ignorovala to. Teď pro ní byl nejdůležitější tenhle zrzek, protože to on byl teď jejím životem.

Jde vidět, jak její hlavinka pracuje na plné obrátky. ,,Můj trest?? Není to naopak??" Zazubí se na něj, ta její krásná nevědomost, když má v hlavě. Na tohle vše, až si ráno vzpomene.. Jo, asi se ho hodně zasměje. Pak už mluví o dítěti. Ne, že by ho vyloženě chtěla, prostě jen.. Přemýšlí. Co bylo, nebylo, bude.
,,Jenže s mojí minulostí se táhne i budoucnost. Nejsem vzorná přítelkyně, jak bych mohla být vzorná matka?" Zavrtí nad tím hlavou, jen ta představa, že by musela být doma proto, aby kojila a hlídala dítě a ona by si přitom nemohla zajít ani do baru na svojí oblíbenou sklenku. Už to jí poměrně dost děsilo. Ale teď o tom uvažuje ještě normálně. Za střízlivého stavu by kladla o mnoho větší odpor. Ovšem teď? Teď je jak největší mílius a dokázala by s ním probrat asi naprosto vše.
,,Co ta tvoje..kamarádka? S kterou vždy popíjíš? Nebude závidět, že jsi tu teď se mnou?" Nakrčí nosánek, neeee, vůbec nežárlí, proč by taky? Dobře, přiznejme si to, žárli!

Nikdy to nepočítala a vlastně jí to ani nenapadlo. Když si tak vzpomíná, nějaké lidi tu už zažila. Vlastně ne jen tak nějaké, bylo jich více. Ta blondýnka, Luc se jmenovala, asi. Další slečna, kterou vyděsila u sebe doma, na jméno si rozhodně nevzpomene, jen ví, že měla nějaké problémy s drogama. Další člověk tu byl.. ehm něco na S? Opravdu si nevzpomene, měl bláznivé vlasy, ale dobře se z něj napila. I když nejen to, že.. Pak nedávno se bavila s mužem taky tady, v baru.. Na jméno si opět nevzpomene. Ne, že by měla děravou hlavu, jen jí to prostě nezajímalo, jedním uchem tam, druhým ven. Pamatovala si jen důležité jména a věci, díky kterým by měla nějaký prospěch. Sobec jak vyšitý no. Nedá se. ,,Pokud člověk není zvyklý pít, tak ano" Potvrdí mu s přikývnutím. V tomhle měl opravdu pravdu, alkohol nebo krev, není to jedno? Díky alkoholu se dá dobře zapomenout na krev kolikrát. Ale jakmile pak alkohol leze do hlavy, to už je pak problém. Připijí si na tenhle večer a Sof nedá spát, proč si jen tak chodí do baru na džus. Při slovech o zdejší atmosféře se pousměje. Má pravdu, i ona to tady má ráda, je tu poměrně často. ,,Nedivím se, je tu poměrně klid a příjemná obsluha a tím nemyslím tu blondýnku, která tu právě není" Zlehka se zasměje. Ovšem co se sakra stalo s Peterem? Toho už neviděla pěkně dlouho. Nedá se říct, že by jí vyloženě chyběl, prostě jen.. Ne, nedá se to popsat, ale byl jejím oblíbeným barmanem a možná jí svým způsobem chybí. Jako barman, nebo snad milenec? Kdoví. Je to ale po dlouhé době, co si na něj vůbec vzpomněla. Ohledně blondýnky myslí Charlotte, ta holka jí nikdy nepřiroste k srdci, je až moc optimistická a bože, hodná upírka? Dělá všem ostudu tím, jak je milá a navíc, jak se do ní sakra mohl Alex zamilovat? Kde nechal oči? Vždyť to býval tak skvělý predátor, který zabíjel pro radost a teď? Další zamilovaný chlap, který se pomalu mění. S těmi muži přestává být legrace. Když si to tak uvědomí, není nenávist svým způsobem i závidění? Ale co by jí tak mohla závidět.. Ne, to si ona nikdy nepřizná.
,,Samozřejmě" Potvrdí mu, aby nezklamala, jistě, že má štěstí, každý v její přítomnost má štěstí. A on má ještě k tomu dvojnásobné, protože je na své poměry až moc příjemná tentokrát. Stále měla nohu přes nohu, jednu ruku na stehnu a druhou na baru, kde jí měla buď jen tak položenou a nebo si hrála s drinkem. Seděla rovně, jako obvykle a jakoby povýšeně, jako by byla nad všemi, kteří jsou v baru. ,,Někdy je samota uklidňující, ale nesmí být příliš dlouho" Pokrčí nad tím rameny, byla doba, kdy chtěla být sama, ale pak i ta, kdy nechtěla a to bylo horší, to pak už šla do společnosti a dělala ty své blbosti. ,,Chutná ti?" Kývne k Whiskey a sama si vezme svůj drink, aby se opět napila. Jí jeden nikdy nestačí, má alkohol ráda. ,,Čím se živíš Aarone? Nebo ses živil?" Poupraví otázku, přece jen není v Shadowhillu zase tak dlouho, co je zpět a třeba si ještě práci nenašel.

Už za tu spoustu let se naučila hodně vnímat věci. A tuhle vnímá nejraději. Tentokrát je to ale zvláštní, že to přímo nebyl její nápad, což většinou bývá už na začátku jejího večera. Jistě, Dean se jí líbil a vzala si ho domů na skleničku a rozhodně tak nějak tušila, že by z toho mohlo být více. Tak by teď neměla být takhle odtažitá. Vždyť je to to, co dělala do teď, prostě si užívala. Nebude se jen tak měnit a bude si to připomínat každou chvilku, jen aby zahnala to svoje nechutně černé svědomí. Kdoví, jestli i peklo jí nebude malé a nebudou jí tam mít plné zuby. Jeho rty jsou měkké a příjemné, jazyk hbitý a tak si polibky nadměrně užívá. Miluje líbání. Ovšem chce mu vrátit všechny ty jeho něžnosti a tak si ho překulí pod sebe a ukáže mu, co v ní je a že se tentokrát snaží ona, to je přece jasné. Rty se mu obemknula kolem kamaráda a sála až dolů. Mučila ho pomalými pohyby, které se ale čímdál více stupňovaly. Prsty mu jezdila po stehnech tak silně, že by se nedivila, kdyby tam snad měl i nějaké modřiny. Vzrušoval jí už jen ten pocit, že mu mohla udělat dobře. Když už cítila, jak jeho kamarád ještě více tvrdnul, tak zrychlovala o to více. Po chvilce už měla plnou pusu a tak poslušně spolknula. Pak když si jí přitáhnul zpět k polibku, nenamítala nic a dále ho líbala, tentokrát už na něm seděla obkročmo a užívala si jen ty polibky. Odtáhla se až po opravdu hodně dlouhé době. ,,Takhle moje přehlídka většinou nekončila" Podotkla s úsměvem a trochu se sekla. Jedna z jejich přehlídek, ještě, když byla člověkem skončila hodně špatně. Ještě do teď z toho není vzpamatovaná. Zmetek jeden, hajzl.. díky kterému jsem byla ve vězení.. Ne, už na to nechce vzpomínat. Najednou, jakoby jí odešla nálada, ale umí se přetvařovat a tak má stále úsměv. Každopádně se překulí vedle něj a přehodí přes sebe deku. ,,Musím uznat Deane, že se mi tenhle večer líbil" Otočí na něj hlavu. Bohužel se žádné děkuji nekoná, protože ona děkovat neumí, ale i tohohle by si měl nesmírně vážit, jen tak o nějakém večeru neříká, že se jí líbil. ,,Můžeme se ještě někdy sejít" Pronese něco, co by opravdu chtěla. Dobré milence si ráda nechává. Pak už se poposune na posteli, aby neležela a opře se zády, aby mohla sledovat Deana, kterého nenápadně posunkem očí odkáže na jeho oblečení všude po pokoji.

Co jiného mu na to měla říct? Ona sama neví, že je jen chvíli vlkodlak, takže bohužel. Neboli, ne, nezajímá jí to, je jí to naprosto ukradené, takže to z hlavy vypustí během chvilky. Raději se pak věnuje jeho rtům, které si jí našly poměrně jednodušše. Byla by blbá, kdyby se odtahovala. Že ti ta hodnost teda zůstala dlouho.. No co, být hodný je nuda a proč by si nemohla užívat? Žijeme jen jednou. Na upíra docela vtipná hláška, ale což. Přetočí se s ním na postel a rovnou si opět ukradne jeho rty, z košile jí pomůže, takže mu neskončí někde na cucky. Když jí zajede rukou na záda, trochu se nadzvihne, aby měl lepší přístup. Během chvilky je pak i bez podprsenky, nestydí se a nepřekrývá si rukama prsa, ráda je klidně i vystaví, ví moc dobře, že je v tomhle ohledu dokonalá. Užívá si každý jeho dotek, její tělo se chvěje a touží po dalším a dalším doteku, či polibku. Přivírá u toho oči a vnímá každý jeho polibek. Když jí pak zbaví i posledního kusu oblečení, roztáhne ještě více nohy a nechá si dělat dobře. Jelikož nepatří zrovna k těm nejtišším, tak může slyšet její vzdychání. Aspoň jen bude rád, že to dělá dobře. A že je to dobré, to snad ani nemusí komentovat. Jednou skončíš v pekle... a budou tě tam vítat s otevřenou náručí..
Ale houby, už tam pro ní mají trůn. Je to fakt mrcha a nejraději by teď Deana klidně vykopla, ale to by se jí to nesmělo líbit. Proto si nechá dále dělat dobře a když se blíží ke konci, užívá si to plnými doušky, její tělo se chvěje čímdál více a nedá se to zadržet, po nějakých minutách to prostě vzdá a udělá se, celá jakoby vybuchne. Chvíli se z toho rozdýchává, ale pak mu vjede rukou do vlasů a silou si ho odtáhne od klína, aby si mohla jeho hlavu přitáhnout a políbit ho. Vloží do toho i jazyk a polibek prohloubí, mezitím už šmátrá rukou po zapínání jeho kalhot, se kterým nemá sebemenší problém. Ne, dnes se s ním nevyspí, ale přece ho nenechá chudáčka s boulí v kalhotách. Přetočí se s ním a zbaví ho kalhot a jedním tahem i trenek, aby se mohla přisát k jeho kámošovi a začít se činit.

,,Ano, takhle krátká, přece jen, nezaplatil sis a není to oficiální prohlídka" Upozorní ho s úsměvem. Baví jí to, samozřejmě, že ano, strašně moc, ovšem ta chuť na krev je mnohonásobně větší. Posadí se mu na klín a vezme si to, co chce každý upír. Oprava, skoro každý upír. Jeho krev nechutná vyloženě špatně a na vlkodlaka docela dost dobře. Je to tím, že není vlkodlakem tak dlouho? To ona ale nemůže vědět. Vychutnává si každý doušek, ale nebere si toho mnoho, přece ho tady nechce jen tak zabít, byla by ho škoda. Svět by přišel o sexy doktůrka. Pije docela hodnou chvíli, dokud jí to baví a chce se ještě odtáhnout. Být to déle, tak by asi přidala na razantnosti a pak už by se odtrhávala horko těžko, ale šlo by to. Za ta léta se naučila krotit své touhy a když nechce, tak člověka nezabije. Odtáhne se, ale zůstává na něm, proč by jen slézala? Byla by blbá. Zajímá jí ale, jestli se mu to líbilo. Jeho slovo úžasné jí vykouzlí na rtech úsměv, kdoví, jestli zvrhlý, nebo prostě jen spokojený. Když se jí zeptá on, vnímá celou dobu jeho ruce, které jí hladí po bocích. ,,Nechutnáš nejhůře. Na vlkodlaka překvapivě dobře" Zopakuje mu to, co si před chvílí myslela. Je to pravda, setkala se už se spoustou vlkodlaků, kteří chutnali, no co si budeme povídat, naprosto příšerně. Na další slova ale není čas, jelikož jí zaměstná ústa. Nechá se, ba co více, začne mu polibky oplácet. V hlavě jí bliká výstražný majáček, ale ona ho ignoruje. Sofie, nebuď blbá, pořádně si to užij.. Její zlé já chce pokračovat.. Mysli na Juliena, tohle si nezaslouží!! Její nové, hodné já chce, aby přestala. Je to strašně nefér, proto odsune všechny myšlenky pryč a prostě si užívá jen přítomný okamžik. Když se přesune ze rtů na její krk, přivře oči a užívá si to jeho zkousávání a líbání. Ještě chvíli si to chce odpírat, ale ne, tohle prostě nejde. Taková vždy byla a chce si užívat, i kdyby jí to pak mělo zničit. Navíc, se to Jul ani nemusí dozvědět. Ty jsi taková mrcha... Ano, vždy jí byla a vždy bude. Proto se s ním upíří rychlostí přetočí tak, aby ležela na zádech, ho měla na sobě a nohy obmotané kolem jeho boků. Ukradne si zpět jeho rty, které začne líbat vášnivě a prsty rozepíná už tak skoro rozepnutou košili, než se jí to povede úplně a snad za jeho pomoci mu jí přetáhne přes ramena. Dneska dokonce netrhá, jak překvapivé.

Jakmile vkroci zpět do pokoje svým sebevědomým krokem, tak si všimne, že Dean už má polorozeplou kosili do půlky. Spokojeně se usměje a přejde až k němu. Udělá svoji dokonale naucenou pozu a probodne ho pohledem. ,,Ani nevíš kolik" Zareaguje s úsměvem, v jejím pradelniku se ukrývaji neskutecne krásné skvosty. Na tohle si potrpí, vlastně vseobecne na módu a starani se sama o sebe. Líbí se ji, jak vyslovuje její jméno. Své jméno miluje a když ho slyší z úst někoho jiného, tak je to úplná slast. ,,Už mám chuť ale na něco jiného, než na přehlídku" A je to pravda, teď má chuť na to, co jí nabízel. Nemá cenu si hrát na člověka, Dean moc dobře ví, co Sof je. A tak se upíři rychlosti přemístí a sedne si mu obkrocmo na klín. Silne mu stiskne vlasy a nakloni mu hlavu na stranu. Necha si narust spicaky a zakousne se do něj. Ruku, co měla v jeho vlasech povolila a začala ho hladit. Nepila z něj hltave, ale právě naopak, smyslne. Chce z toho mít ale i něco ona a tak z něj pije. Ale opravdu se snaží, aby se mu to líbilo. Druhou ruku mu položí na rameno a zavrti se mu na klíně. Odtáhne se až po pár minutách a olizne si rty. ,,Tak jaké to bylo??" Chce vědět jeho názor, ovšem z klína mu nesesedava. Jen mu obmota ruce kolem krku a opět ho hladi ve vlasech.

Vrátí mu úsměv, který není vůbec nevinný, jako ten jeho, spíše pochybovačný, kdoví, jaký ve skutečnosti je. Nezná ho, třeba je tohle všechno přetvářka, ale o tom dosti pochybuje. I on měl nějaké to štěstí, že jí potkal až teď, kdyby to bylo dříve, vůbec by takhle milá nebyla, vzala by si, co by chtěla a odkopla ho, možná by mu ještě ublížila, ale teď? Bože, vždyť ona se kontroluje, nikdy se nekontrolovala! To je děs.. Pokud se ale rozjede, tak to pro něj rozhodně bude nejlepší večer. A pro ní další výčitky. Moment, jaképak výčitky? Od kdy zná to slovo? Život je vážně krutý.
,,Když je to tedy tvé přání.." Neuniknou jí jeho slova, že to není jediné, po čem touží. No tak Deane, po čem toužíš? Po tomhle těle? Po mých ústech, kterýma bych si tě zkrotila? A zase ty myšlenky. Ne, je nenapravitelná. ,,Máš jí mít" Přislíbí mu přehlídku, než vstane a za ruku si ho koriguje, kam se dívají. Jelikož je vždy jeden krok před ním, tak má naprosto dokonalý výhled na její pozadí v upnutých, černých šatech. Když se dostanou k jejímu pokoji, otevře a vejde, nechá ho se pokochat. ,,Jak jinak" Usměje se na jeho slova o tom, že je to kouzelné. Sleduje ho, očividně se mu tady líbí, což je jen dobře. Proč jen z něj je nervozní, od kdy ona je vůbec nervózní. No tak to ne!! Tohle se jí vůbec nelíbí. Jak dlouho budeš ještě odolávat?? Neměň se.. Úplně nejlepší je, když na jednu stranu na vás vaše podvědomí řve, ať se držíte zpět a to druhé, ať už konečně něco uděláte. Jenže ona nikdy neměla výčitky svědomí ani nic podobného, tak proč teď? Za toku myšlenek sleduje pozorně jeho chůzi k posteli a rozepínání knoflíku. Už ty pohyby prstů jsou pro ní mučivé. Když jí pak začne provokovat slovy, tak jen přihmouří oči. Ten kluk neví, s čím si hraje. On chce trápit jí? Tak fajn, teď ho potrápí ona. ,,To, co si vyberu po přehlídce. Seď a ani se nehni" Přikáže mu teď už s tvrdým pohledem a zamíří k prádelníku, ze kterého si vezme opravdu luxusní spodní prádlo a pak přejde do koupelny, která je hned vedle jejího pokoje. Tam se vyslékne a obleče do luxusního SPODNÍHO PRÁDLA a podívá se na sebe do zrcadla. Jsi zatraceně sexy Sofio.. Není nad to se umět pochválit. Ještě si pročísne vlasy a vrací se zpět do pokoje. Od dveří jde modelkovskou chůzí, těsně k němu, kde udělá profesionální výraz a taky POSTOJ a ukáže se mu v celé své kráse.

,,Naprosto chápu a tvé nabídky si vážím a rozhodně jí využiji" Přislíbí mu, který upír by sakra odmítl krev, no ne? ,,Každému, co si zaslouží. Třeba budu hodná jen chvíli" Kdoví, co v ní probudí. Ne, ani na to nemysli! Musí si zahnat tyhle myšlenky, je tady čistě jen na drinku a tím to hasne, tak. Jakmile se teda ocitne na jeho klíně, cítí jeho vůni, která díkybohu přebíjí ten vlčí smrad. Celkově je přitažlivý a nejen vůní, která doplňuje jeho kouzlo. ,,Takže si připíjíme na nejlepší večer, díky mě." To jsme to zas dopracovali, co jiného by to mohlo být, když je to s ní? Na to jen tak nezapomene. Na co myslíš? Na tu sklenku?? Za chvíli si bude připadat jak Jul, který se baví v hlavě se svojí mrtvou ženou. Ona vede rozhovory sama se sebou a nejspíše za chvíli sama sebe uškrtí, jestli to tak bude pokračovat. ,,Je, jedno z mých nejoblíbenějších" Odpoví mu, jakmile odtrhne pohled z jeho krku, na který chvíli sjela. Prsty stále zkoumala jeho vlasy a jakoby ho masírovala. Když si jí přitiskne, semkne rty trochu více k sobě, ale hned se usměje. Bude se muset krotit, nebo po něm za chvíli vystartuje a to ona přece nechce. Je to jen takový nevinný a nezávazný flirtík přeci. Oba mají své polovičky, ale ani jeden se nenamáhal svěřit tomu druhému. O některých věcech se prostě nemusí mluvit. Trochu se odtáhne, aby mě prostor si tu kravatu povolit a samozřejmě ho u toho sleduje. Pak jí překvapí jeho otázka, tudíž nadzvihne obočí. ,,Proč ne, jestli je to jediné, po čem toužíš" Než pak stihne ještě něco dodat, vidí ten jeho zkousnutý ret a v hlavě už má představu, jak ho kouše ona. Ne! No tak, aspoň jednou buď hodná.. Rychle se zvedne teda z jeho klínu. ,,Už jsem se bála, že po mě budeš chtít přehlídku spodního prádla" Zajiskří jí v očích, nebylo by to pro ní nic nového, jakožto modelka toho na sobě měla opravdu hodně a docela dost skvostů má v prádelníku, takže kdyby náhodou po něčem takovém toužil, proč ne. Napije se ze sklenky, zbytek položí na stůl a natáhne k němu ruku, pomůže mu tak vstát, ale jeho ruku nepouští. ,,Obyvák už jsi viděl, koupelnu ti nemusím ukazovat.." Pomalu s ním popojde. ,,Tady je kuchyně a nahoře je ložnice a pokoj pro hosty, plus ještě jedna koupelna, tak pojď.." S úsměvem si ho vede po krátkých schodech nahoru, rovnou do svého pokoje, který otevře a rovnou vejde, v té chvíli pustí i jeho ruku a ukáže mu své království. Naprosto se to k ní hodí, což musí uznat i on. Její dům se táhne vesměs ve světlých barvách, ale ložnice ne. Ta je speciální.