Příspěvky uživatele -

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4   další »

// Od osudu poslední příspěvek .. každý z vás napíše po osudu už jen jeden příspěvek, ukončující tento příběh ..

Immanuel, spolu s Darrylem prohledávali loď. Nikdo z nich netušil, co znamená ta mapa, na kterou narazili. Dorazili tam Freya s Connorem. Freya se inteligentně zbavila hasičů, ovšem ne na dlouho. Za okamžik přišli jiní hasiči a o nehodu, co Freya způsobila, se starají ti předchozí. Hasiči tam dorazí zrovna ve chvíli, kdy Freya mluví o vlkodlacích. „Vlkodlaci? Myslíte vlky“ ani jeden z hasičů nemá tušení o nadpřirozenu. „Musíme vás poprosit, abyste se odebrali do svých domovů“ snaží se všechny čtyři vyvést z lodi. Najednou vyšel zpoza rohu nějaký muž, polámaný, zraněný. „Ano, chtěli jsme vyhubit upíry a vlkodlaky“ Potvrdí jim. Neútočí na ně. „Bohužel, naše loď se porouchala a nedokázali jsme přistát bez povšimnutí“ Mluví dále. Stále v klidu. „Víte, náš pán nám slíbil, pokud se nám povede tento úkol splnit, že zase budeme žít normálně, jako normální lidi. Ne, že by se nám moc nelíbila, ale neumíme ji ovládat. Zabíjíme bez rozmyslu, ta moc ovládá nás, ne mi ji a to nás ničí, ničí to naše duše, pomalu nás to zabijí.“ Podívá se smutně na zem „pomozte nám“. Jeden z hasičů omdlel při zaslechnutí o upírech, vlkodlacích a druhý raději utekl. Trevis bezmocně ležel na zemi a spal, ten muž, co ho udeřil, si ho vzal do náruče a spolu s ním odcházel pryč. Odnesl ho dost daleko, kam nebylo vidět, a vytáhl nůž. Nebýt Erin, která zrovna v této chvíli otevírala zvláštní lahvičku, přičichla a znovu ji uzavřela, byl by Trevis mrtvý. Erin se chtěla vydat dál, jelikož ji vůně nic neřekla, ale začalo se něco dít, vše kolem ní se začalo hýbat opačným směrem, do minulosti. Šlo to poměrně rychle, Erin stále stála na jednom místě a pozorovala všechny a všechno, jak se mění do původního stavu. Mohla vidět tu danou havárii a mohla si potvrdit, že o havarii mluvila pravdu. Když se loď řítila dolů, už dávno hořela. Mohla vidět, co přesně se stalo, jen obráceně. Mohla zaslechnout rozhovor mezi těmi, co unikli z lodi živý. Bavili se o vyhubení vlkodlaků a upírů, o vyčištění světa a o normálním životě o lidech. Všichni ostatní, kromě Erin, ta zůstala na stejném místě, kde bylo zase krásně, žádné mrtvé tělo, žádná loď, nic, jen krásná krajina a spokojené rodiny, ovšem všichni ostatní se probudili ve své posteli. Doma, na začátku dne. Všem se „zdál jeden a ten samý sen“. Ovšem věří tomu, že to byl sen? Pamatují si, co se stalo, co se jim zdálo? nebo o ničem nemají ani ponětí? budou pokračovat v normálním dnu a nebo se vypraví na místo, o kterém se jim zdálo? Všichni, včetně Erin se cítíte jinak, silnější. Může to být z nadýchání výparů? Nebo je to pouhý pocit?

// každému z vás se objeví v profilu zvláštní schopnost .. tato schopnost se nedá koupit .. bude jen vaše .. levely najdete zde: http://www.shadowhill.tode.cz/index.php?a=info-1/specificke-zvlastni-schopnosti

Immanuel a Darryl pokračovali k oné věci, co nikdo nevěděl, co je, odkud je. Cestou neviděli nic jiného, než jejich zelenou krev, těla mrtvých osob, nejspíše i těch zvláštních osobností, co přijeli k nim na zem. Když dorazili ke kouli, neviděli dveře, jen nějakou díru dovnitř. Vlezli tam. Bylo tam svázané nahé tělo mladé dívky, mohli hned poznat, že byla upírka. Bohužel už mrtvá. Dále mohli spatřit ovládací panel „lodi“, ještě se z něj kouřilo. Pokračovali dál a uviděli mapu světa s červenými puntíky. Některé byly škrtnuté. Červený puntík, který nebyl škrtnutý, byl i na jejich městě, byl tím označen Shadowhill. Freya s Connorem měli poměrně nepříjemný rozhovor, který slyšel obyčejný člověk a nevěděl, že to nejsou obyčejní lidé. Musel odejít, nebylo mu příjemné jak se „hádají“ . Potom se Freya i s Connorem dostanou k podivné věci, kde potkají Darryla a Immanuela. Ovšem objeví něco dalšího, něco jako další část lodi, místnost, kde vidí ve sklenicích s tekutinou mozky, nic víc, jen jeden mozek vedle druhého. Mohli cítit, že nejsou lidské, pouze vlkodlakům či upírů. Mezitím, co to tam prozkoumávají, k ním dorazí dva hasiči, kteří jdou také loď prozkoumat. „Co tu děláte? Tady byste neměli být, je to nebezpečné, prosím, běžte domů, my se tu o to postaráme“ pronesou ke všem čtyřem. Trevis pomalu vypíjel tu mladou dívčinu a když od ní odcházel, naproti němu šel muž, velký, urostlý, blonďák, který koukal, do země, ovšem, když byl dostatečně blízko u Trevise, dal mu pěstí, kterou Trevis nečekal a zkácel se na zem. V tu chvíli se k němu muž sklonil, zvedl mu hlavu a jeho oči se proměnili v točící se obrazce. Během pár vteřin Trevis usnul. Muž ho vzal do náručí. Rozhlédl se a pomalu odcházel z tohoto místa se spícím Trevisem v náručí. Erin prohledávala okolí. Dlouhou dobu se ji nepodařilo nic najít. Ale ona to nevzdávala a vyplatilo se ji to. Na krku jedné z mrtvol, ze které vytýkala podivná zelená tekutina, viděla přívěsek. Byla to jakási lahvičky, ve které se točila podivná, duhová tekutina. Pravidelně, stejně rychle, směr neměnila, jen se točila uvnitř té lahvičky. Bylo to podobné jako oči, které ji přivedli do spánku. Ovšem do tohoto se mohla dívat a nic se nestalo, nechtělo se ji spát. Niklas byl už v pořádku a seděl stále se záchranáři v autě. „Nedělejte nic, musíte být v klidu“ odpověděli mu jen a odebrali mu krev. „Ještě nevíme, co je to zač, víme jen, že nám zničili část města a díky nehodě zabili pár lidí, půjdeme prozkoumat tu loď, nebo co to je, my vás teď odvezeme domů.“ Řekne mu a mávne na jednoho řidiče zdravotnického auta, pravděpodobně jsou kamarádi. „Hele, vezmi ho domů, je v šoku, měl by si odpočinout.“ Druhý na to kývne a odpoví „jasně, co budeš dělat ty?“ a dál si chvíli povídají, mezitím si ale nevšímají Niklase, který sedí asi dva metry za jejich zády.

Niklas se nechával operovávat a za chvíli mu bylo už zase dobře. Řekl jim, co se stalo a na to mu museli odpovědět „dobře, už tam nikdo nestojí, tak bohužel nezjistíme kdo to byl, ten svázaný muž, co vyšel z lodi, kde je teď? Poznal byste ho? A kdo ho osvobodil?“ zeptají se a čekají na odpověď. Freya šla za Connorem a záchranáři, poslala je pomoci jedné slečně, na to ji odpověděli „nebojte, někdo se o ni jistě postará“ a ten druhý se k ní rozešel. Ovšem tento tam s nimi zůstal a bavil se s Connorem. „Bohužel, nevíme, co se tu stalo, Jak jsem řekl, zatím nemáme žádné informace“ Mluví na Connora v klidu a slušně. „Ano, jsou tu i zemřelí, s tím jsme bohužel nemohli nic udělat“ Záchranář je stejně mimo jako Connor a nemá o moc víc informací, ale pracuje s klidem. „Ještě nevíme, co to je, nejprve zachraňujeme, pak až se půjdeme podívat do objektu a zjistit, co tu přistálo.“ Potom poslouchá, co Freya říká Connorovi. Zde se také nic nedozvědí. Freya Connora uklidňuje „pokud chcete, můžeme vám nabídnout vodu“ řekne záchranář. Občas to pomáhá k uklidnění. On sám vidí, že Connor není zrovna klidný člověk. Potom to vypadá, že se ti dva začnou hádat, proto se záchranář sebere a odejde. Kdyby chtěla, může ho dovést do auta, dát mu napít a záchranáři se o něj postarají a uklidní ho. Darryl byl u zvláštní ženy a na jeho otázku mu ani neodpověděla, jen se začala smát. Ovšem potom tam přišel Immanuel, který zakročil. „Au, au, tak jo, tak jo“ řekla žena „nevím, co vše chcete vědět, jsme tak trochu z jiné galaxie a zjistili jsme tu“ začne jakoby čichat „jiné rasy než lidské“ odpoví. „tak jsme se sem přijeli podívat, bohužel jsme havarovali, a co chci? Jen, abyste mě pustili .. nic víc vám neřeknu!“ řekne a trhne sebou. Potom ji ale Erin zmrazí krev a vodu v těle. Bolestí se žena svírala. Bohužel to Erin trochu přehnala a jak se led napíná, jako by tu ženu roztrhal. „A proč bych jako něco měla říkat nějakýmu úchylkovi?“ řekne arogantně puberťačka Trevisovi. „Jasně, zachránil život, haha“ protočí nad ním oči. Nad jeho další větou jen povytáhne obočí a znovu protočí očima. Potom se podívá na své nehty a začne si je upravovat. Nakonec se opatrně, pomalu zvedne a rozejde se k záchranářům sama. Je slabá a vše ji bolí.

// z té lodi vyšel svázaný muž :D .. ale ok :D ..

ROELIE

Ne, nemohl nijak vědět o tom, co za práci vykonávala dřív. Toto oslovení použil čistě náhodou, nepovažoval ho za nějak urážlivé či odsuzující. "Doufám, že vám večer zpříjemním dostatečně na to, abyste na něj ráda vzpomínala," usmál se na ni příjemně. Očividně ho samotného těšilo, že se jeho společnosti těší. Tím, že toho mají spoustu společného, mu bylo jasné od prvního pohledu.
Obočí mu lehce cuklo a koutky pozvedl do potutelného úšklebku. "Jste si tím jistá?" odvětil a vzal to trochu jako výzvu. "Ne že bych to chtěl zkoušet a dostávat vás do nějaké kompromitující situace, ale když to tak říkáte, akorát mě to vyzývá," zakroutil hlavou pobaveně. Nejradši by ji nejspíš vyzval k picí hře - kdo dřív odpadne, prohrál. Ale hodilo se to pro tenhle večer?
Její nálada zjevně poklesla. To ho trochu zmátlo. Nejspíš citlivé téma. "Otázkou pak je, jestli jste tak doopravdy šťastná," odpověděl tiše, dávajíc jí možnost ani neodpovídat, pokud nechtěla. Vyklopil do sebe zbytek sklenky a mlčel. Nevyptával se, neryl do ní.

JADE & TREVIS

Serpopard spokojeně předl, nechával se drbat, a dokonce k nim i udělal pár kroků a otřel se bokem úplně jako kočka o Jade. Trochu nedůvěřivě vzhlédl k Trevisovi, který tam jen tak stál a čekal, hodnotil ho, ale nakonec nejspíš usoudil, že není nebezpečný, když ještě nic neudělal a hlavou se mu nacpal pod ruku do dlaně, čímž ho vlastně taky vyzýval, aby ho hladil. Tělo měl přitom pořád těsně u Jade, takže na něho stále dosáhla.
Čím déle ho hladili, tím se zmenšoval. A najednou z něho bylo zase malé kotě - tentokrát však vypadalo spíš jako malé leopardí kotě. Nožku měl pořád zraněnou, teď už aspoň ale byl v přenosnější podobě.

// Omlouvám se, bylo pololetí a bylo toho trochu víc, tak jsem byla úplně mrtvá.
Už bych to obojí nějak ukončila, ostatní sem nepíší, tak si řekněte, jestli byste chtěli hrát dál něco dalšího. Vy čtyři (Trevis, Jade, Sofia a Roelie) dostáváte 2 diamanty, 10 smaragdů, 20 safírů a 30 perel (sečtu na úplném konci výletu, pokud budete chtít hrát dál) + Jade, pokud bude chtít, může dostat to kotě s přiděleným profilem.

Žena, kterou Immanuel odnesl do bezpečí a které se zeptal na tu danou otázku, se snažila zmizet, ale nešlo to. Immanuel mohl vidět, jak jakoby zablikala. Chtěla se teleportovat, ale nešlo to, byla slabá. „Ano“ odpověděla jednoduše. „Můžeš být taky jeden z nás, přidat se k nám“ poté se podívala na svou zraněnou nohu a krev, která z ní vytékala. „Pomůžeš mi a dáme ti sílu“. Darryl Erin probral v celku rychle a tak mohla jít za dívkou s Darrylme, který tam byl také a odnesl ji k Immanuelovi, mohla se znovu zeptat a pomoci ji. To určitě také udělala. Dívka s pláčem řekla „zabili mi rodiče, vycucli jim mozek z hlavy, mění podoby“ byla vyplašená, ale vypadala, že nemluví z cesty. Než stihla říci více, převzali si ji záchranáři. Snažili se ji uklidnit. Erin bohužel nemohla nic dělat a více se nedozvěděla. Spolu s Erin tam bal Darryl, který byl také teď bezmocný. Záchranáři se vrátili pro ženu, která nebyl obyčejná a i přes veškerý odpor Immanuela, Darryla a Erin, kteří teď byli na stejném místě, ji chtěli odnést do auta, cestou ale oba dva uspala, přesně, jako předtím ten muž uspal Erin. Tím pádem žena skončila na zemi, zvedla se a pomalu šla pryč. Každý z vás ji mohl dohonit. Freye se podařilo zachránit rukojmí. Poslala ho se nechat ošetřit a on šel. Odmítla odejít na což ji řekl „dobře, neberu vám to, ale buďte opatrná, chtějí převzít nadvládu nad vámi všemi“ potom už došel k záchranářům, kde si nechal ošetřit všechny popáleniny a další zranění. „Úchyle, nechte mě“ zakřičela dívka, kterou se Trevis snažil zachránit svou krví. „Fuj, fuj, nechte mě!“ ale přeto se ji do úst pár kapek krve dostalo a posilnilo jí to. „Proč bych někomu takovému měla něco říkat?!“ řekla naštvaně a otřela si ústa. Rozhlédla se po okolí a všimla is policie, která dorazila za hasičema a záchrankou. „Odveďte mě k záchranářům a policii“ řekla docela naštvaně. Connor se snaží mluvit se záchranáři, bohužel se dočká jen odpovědi „zatím nic nevíme, jen městské satelity zachytili pohromu a tak jsme vyrazili společně s hasiči i policií, bohužel nám zde nefungují vysílačky, ale pokusíme se vše nějak zjistit, pracujeme na tom“ byl to obyčejný muž, který byl stejně zmatený jako všichni okolo a nevěděl nic. Potom už odnesli tělo pryč. Záchranáři si všimli, že Niklas zvrací a není na tom moc dobře, proto ho zabalili do jedné ze svých dek a odvedli do auta, kde mu vyčistili oči, podali nějaké léky a kapačku. „Povíte nám, co se tu stalo? Víte něco? Viděl jste něco?“ zeptají se Niklase, který leží v záchranářském autě na lehátku. Některé auta už odjeli ovšem posílali sem nové a nové, zraněných ubívalo.

// pořadí:
Osud
Immanuel
Darryl
Niklas
Erin
Trevis
Freya
Connor

Na místo dorazili živé osoby, které se snažili pomoci, netušíc, co na ně čeká. Immanuelovi se začínala motat hlava, nebylo mu moc dobře od žaludku a oheň, ke kterému se přibližoval se zase přibližoval k němu, konkrétněji k jeho nohám. Člověk, kterého Darryl vyléčil jako první, se zvedl a poměrně rychle utekl „utečte, hned“ zavolal za sebou a už byl pryč. Vás nevnímal, ani zrovna neřešil, proč je znovu v pořádku. Když Darryl léčil zraněného při vědomí, zraněný se se strachem v hlase zeptal „jste taky jeden z nich?“ celý se klepal. Zraněný nevěděl, co mu Darryl udělal, ale vypadalo to, že o nadpřirozenu ví, jelikož na to nereagoval jinak, než poděkováním a doporučením o odchod. Potom utekl pryč, stejně jako muž předtím. Žena, kterou Immanuel na požádání Darryl odnesl dále, do bezpečí, se na Immanuela podívala zvláštním pohledem, jakoby se jí oči točili a Immanuelovi se chtělo spát. Žena ale byla zraněna, a tak svou moc nemohla použít úplně a Immanuel neusnul a byl pouze zmatený, z toho se ale rychle dostal. Držel ji v náručí, a když ji položil, všiml si, že hadr, který Darryl přiložil na její ránu, začíná zelenat. Když ho sundal, její rána byla celá zelená, vypadalo to stejně jako to, co vytékalo z té podivné kulaté věci. Když dorazil Darryl ke stromu, zaslechl šepot „hej, hej“ , Darryl ale nikoho neviděl. Najednou pocítil, jakoby stál někdo za ním a tak se otočil, stála tam překrásná žena. „Pojď Darryle, odejdeme spolu odtud“. Pobízela ho, ale pak ke stínu zavolala Erin a dívka musela zmizet (více dál v příspěvku). Niklas se snažil pomoci vážně zraněnému muži, který byl v šoku a rozhlížel se kolem, ale když se k němu Niklas přiblížil, muž jakoby se plazil od něj „ne, nechte mě být, nepřibližujte se ke mně!“ volal na něj. Potom ale viděl, že se mu vážně snaží pomoci, což ho trochu uklidnilo. Dělal vše, jak Niklas řekl, přidržel si to na ráně a zvedl se. Bohužel se mu zamotala hlava a muž omdlel a upadl do bezvědomí. Erin zavolala na pomoc ke stromu, Darryla pravděpodobně neviděla, v tu chvíli stín zmizel a před ní se objevil krásný mladý muž. „A co podle vás mám dělat?“ byl pár metrů od ní a přibližoval se k ní. Erin se ale nedala ovlivnit a začala pomáhat mladé dívce. Mladík, co se vmžiku od stromu objevil u Erin, šel stále za ní. Poslouchal rozhovor mezi Erin a tou dívkou, když mladá dívka chtěla odpovědět, co se tady stalo, přiskočil k nim a řekl „nevyčerpávej se mluvením“ a podíval se na Erin, které dal ruku okolo ramen. Zadíval se Erin do očí a jeho oči se začali jakoby točit, Erin se chtělo spát. Netrvalo dlouho a Erin upadla do spánku. Zraněná dívka začala hodně hlasitě křičet a snažila se utíkat. Po pár metrech ale upadla, neměla síly „to je on, je to on“. Křičela. V tu chvíli ale muž zmizel. Nikdo neví kam. Trevis se přibližoval ke stromu a mluvil na podivný stín, Darryla asi neviděl. Každopádně jak se přibližoval, stín najednou zmizel (více nahoře v příspěvku). Trevis tedy dorazil pouze ke stromu, kde byl Darryl. Mezitím Freya hasila oheň, nebylo to jednoduché, trvalo to poměrně dlouho, a proto ji to vzalo nějakou energii. Když plameny uhasila, mohla zaslechnout rány, jakoby do skla, čím si kovovým. Najednou se z čehosi kulatého snažil vylézt muž, měl pásku přes ústa a na rukou pouta. Na nohách již rozbitá pouta. Muž vylez, byl popálen, krvácel, ale při vědomí. S pouty na rukách a páskou přes ústa šel směrem k Freye, snažil se něco říci, Freya slyšela jen mumlání. Jelikož muž měl ruce spoutané před sebou, cestou k ní si strhl pásku. „Pomoz mi a utečme!“ volal na ní a už byl kousek od ní. Connor se snažil zachránit jednu postarší ženu. Odnesl ji dál, byla v bezvědomí, ale když ji položil na čistý studený sníh, žena se začínala probírat. Byla v šoku a rozhlížela se všude okolo. Podívala se na Connora a slabým, chraplavým hláskem řekla „zachraňte město, zemi, chtějí vaše .. vaše …“ zakucká se a poté zemře. Je to zvláštní, ale na místo najednou přijedou hasiči a záchranka. Oheň dohasí a lepkavou hmotu čímsi posypou, vypadá to jako popel. Záchranka se postará o všechny raněné.

ROELIE
"To máte vlastně asi pravdu," uznal s pousmáním. "Mínus a mínus dohromady dává plus, ačkoliv je to proti veškerým zákonům logiky," uchechtl se pak ještě pobaveně. Nikdy nechápal, proč to tak je, ale přijímal to a zrovna v tu chvíli se to hodilo. Rozhodně však nevypadal jako nějaký zoufalec. To spíš právě naopak. Lusknutím prstů by mohl mít, jakou by chtěl, ostatní muži by v něm viděli nepřekonatelnou konkurenci. Vlastně se zdál až příliš dokonalý. Až na jeden detail - byl to upír. Vrána k vráně sedá, to jistě, ale upírů zde bylo i víc, když Roelie pořádně začichala. On přišel za ní. Nepochybně ho něčím zaujala.
"Právě se to stalo, potkali jsme se," usmál se. "A musím říct, že jsem opravdu rád, že se to stalo. Ne vždy zde potkám tak zajímavou a příjemnou společnici," prozradil jí s lišáckým úsměvem. Poznal snad, že pracovala v nevěstinci? Ale ne, slovo společnice použil jen náhodou. Nic tím nemyslel. Jak by to asi tak mohl poznat?
"Ovšem pozor, nerad bych vás spatřil v nějaké kompromitující situaci," ušklíbl se. Myslel to podobně jako ona jen jako žert. Pochyboval, že by se ztřískala tak, že by tančila na stole, pak zvracela pod stůl a nakonec ležela pod stolem.
Chápavě jejím slovům přikyvoval a zdálo se, že jí doopravdy rozumí. Ani neměla ponětí, jak moc. "Pár dní klidu je vždy ku prospěchu. Netvrďte mi, že se vás někdo pokoušel svazovat a brát vám vaši přirozenost," ke konci se trochu pohoršeně zamračil.

TREVIS & JADE
Serpopard nejspíš cítil, že má Jade ke kočkám a obecně zvířatům kladný vztah na rozdíl od Trevise, který v životě žádné zvíře neměl, a tak se zaměřil spíš na ni. Všímal si každého drobného pohybu, záchvěvu i zacukání jejích svalů. Ale Jade na to dle všeho šla dobře. Pomalu se k němu dlaní přibližovala, dokud se ho nedotkla. Serpopard v tu chvíli přestal mhouřit oči zlostí a zavřel je, když hlavu trochu posunul dopředu proti její ruce. To měla být pobídka, aby ho hladila dál. Pak i hlavu trochu natočil na stranu, aby ho drbala za uchem a pod krkem. Po pár vteřinách se ozvalo i tlumené předení a serpopard se definitivně uklidnil.

ROELIE
Přistoupila na jeho hru. To ho viditelně potěšilo, jeho úšklebek se totiž ještě malinko roztáhl. "Našeho," opravil ji. "Mé dnešní zoufalé opilectví však bude výjimečné vzhledem k tomu, že jej budu trávit - alespoň v to doufám - ve společnosti krásné dámy," dodal a pochopitelně tím myslel právě Roelii.
Nad její poznámkou se pousmál. "Znamená to 'starobylý' nebo chcete-li, 'starověký'. A dalo by se to tak říct, ačkoliv zde žiji už nějakou dobu a potácím se ve stínech pouličních lamp skrytý před nežádoucími zraky," odpověděl poněkud rozvážným tónem. I jeho výraz byl o něco vážnější, ale pak k ní zvedl oči do té chvíle zavrtané do barového pultu a usmál se. Opět neodolatelně a sebejistě. V jeho slovech však bylo něco znepokojivého, náznaky a hádanky, jako kdyby ji testoval, jestli dovede rozpoznat druhého upíra a jestli na to poukáže.
"Vy se opravdu chcete nechat opít," zasmál se spolu s ní. Alespoň v tom nebude sám. "Také mne těší, Roelie, velice, velice těší," přitakal s drobným tajemným pousmáním. "Co vás sem k nám přivádí?" zajímal se a uchopil svoji skleničku do ruky, aby si mohli přiťuknout před tím, než si připijí.

TREVIS & JADE
Serpoparda očividně Trevisovo gesto ještě víc rozezlilo. Luskat na něj nebyl nejlepší nápad. Chňapl zuby po jeho ruce, ale minul, bylo to spíš varování než útok samotný. Mhouřil nebezpečně oči a cenil zuby, krčil se k zemi a stále se snažil svým tělem zakrývat zraněnou nohu. Když se ale iniciativy ujala Jade, pozorně sledoval každý její pohyb, vyhodnocoval ji a jako kdyby přemýšlel, jestli mu od ní hrozí nějaké nebezpečí. Trochu se však přeci jen uklidnil, povolil lehce svaly a přestal tolik cenit zuby. Oči měl jen pro Jade, která k němu začala vztahovat ruku. Podezřívavě se na ni díval, ale neútočil. Cítil z nich obou magii, moc dobře věděl, že to nejsou obyčejní lidé. I z jeho očí sršela nezvyklá inteligence, a dokonce se zdálo, že jejím slovům rozuměl. Přestal cenit zuby a přestal se taky tolik krčit, uši, které měl připláclé k hlavě, pomalinku zvedl a natočil jejich směrem. Ještě ale neměli vyhráno - podezřívavě se díval na Jadeinu ruku a vyčkával.

ROELIE
Neznámý muž se jen uchechtl a naznačil barmanovi, ať Roelii nalije další. Pak se ležérně, ovšem stále s jistou skrytou elegancí opřel o barový pult a nasadil sebejistý úšklebek. "Jsem nezdvořilý, doufám, že přijmete moji nejhlubší omluvu," rádoby pokorně sklonil hlavu. V jeho výraze však stále byla drzost a taky fakt, že toho ani trochu nelituje. "Mé jméno zní Cian," představil se s další drobnou poklonkou věnovanou Roelii. "Myslíte, že jsem hoden znalosti vašeho ctěného jména?" podíval se na ni. V jeho chování bylo cosi podivně groteskního, kdyby kdokoliv jiný takhle mluvil, sklidil by pravděpodobně pouze posměch a pohrdání, jenže Cian ne. K němu to prostě pasovalo a směšný nebyl ani trochu.

JADE & TREVIS
Kotě mňoukalo, jako kdyby se účastnilo soutěže o nejzoufalejší zamňoukání. Už to jim mělo být podezřelé. Když se k němu Trevis přiblížil, mňoukání se změnilo v syčení a z kotěte se jako mávnutím kouzelného proutku stal štíhlý leopard s abnormálně dlouhým krkem. Tohle stvoření předtím mohli vídat leda tak ve filmech, jenže ono bylo skutečné. Nazývá se serpopard. A nevypadal vůbec přátelsky. Mávnutím tlapy Trevise shodil ze stromu na zem a vycenil na oba upíry zuby. Zaujal útočný postoj, jakmile ladně dopadl na zem před ně. Jeho svalnaté nohy napovídaly, že i kdyby chtěli a snažili se, neutečou mu, ačkoliv by se mohlo zdát, že na své straně mají výhodnou nadpřirozenou rychlost upírů. Navíc, lidé ve městě o nadpřirozenu asi těžko vědí, nemohou ho tu nechat jen tak pobíhat. Jeho pravá zadní tlapa však byla nepřirozeně zkroucená a nedošlapoval na ni úplně. Taky ji svým tělem co nejvíc zakrýval, aby na ni nemohli.
Byla to past? Anebo byl jenom zraněný a bál se, že mu chtějí víc ublížit? Možná měl averzi pouze vůči mužům, proto předtím volal Jade. Nebo se chtěl nažrat. Ale to se asi ani jeden hned tak nedozví, dokud něco rychle neudělají.

Zatímco seděla Roelie v baru, dovnitř vešel tmavovlasý muž nadprůměrné výšky s ostře řezaným, ovšem pěkným obličejem. Na sobě měl tmavě hnědou koženou bundu a pohyboval se elegantně jako šelma, jeho oči byly oči dravce a z dokonalého úsměvu sálalo sebevědomí. Přejel pohledem celý bar a zastavil se právě u Roelie. Nepatrně pozvedl koutek a přimhouřil oči. Z jeho pachu bylo jasné, že je to upír. Udělal pár kroků, vyhoupl se na barovou židli a objednal si stejně jako ona whiskey. Nic neříkal, pouze se po ní sem tam podíval a v jeho očích bylo cosi vyzývavého, divného, co by přilákalo pozornost každého, na koho by se podíval. Nakonec však přece promluvil. "Smím dáme koupit pití?" utrousil a na jeho tváři hrál náznak úšklebku.

Jak se tak Jade procházela, její nohy ji zanesly až do malého, ale malebného parčíku. Stromy, keře, tráva a vlastně úplně všechno bylo omrzlé a pokryté popraškem sněhu, takže park působil doopravdy kouzelně. Nebyla v něm ani noha, protože byla zima, a tak měla upírka klid. Dokud nezaslechla tlumené, jemné mňoukání, které znělo zoufale a vystrašeně. Když Jade vzhlédla, nahoře ve větvích jednoho vysokého stromu sedělo malé zrzavé kotě s mokrým kožichem a třáslo se zimou.

Dorazili jste na pokraj města, kde je jen pár občanů, většina z nich je zraněna, někteří díky této události zemřeli, ostatní nejsou doma. Od centra jste vzdáleni několik kilometrů. Mobilní telefony nefungují. Okolo vás je krev a několik mrtvých i zraněných osob, které volají o pomoc. Stojíte v kouři, v prachu a na boty se vám lepí cosi zeleného, co vyteklo z čehosi hořícího, co pravděpodobně spadlo z nebe. Je to kulaté, poměrně z pevného materiálu, je tam popraskané okno, podle všeho asi žádné dveře, dovnitř nevidíte. Můžete si všimnout, že lepkavá hmota, ve které stojíte, je hořlavá. Plameny se k vám blíží. Oči vás začínají štípat a pálit. Kus od vás, vedle velikého stromu, ve tmě, vidíte stín možná nějaké postavy, pravděpodobně v černém roztrhaném hábitu. Nehýbe se. Je možné, že ti co přežili, něco viděli a něco vědí. Očividně jsou v šoku a tak je nepochybné, že zrovna nebudou moci mluvit srozumitelně a jasně. Není jisté, zda vědí o nadpřirozenu a magiích. Budete se skrývat, nebo své schopnosti využijete k záchraně města? Budete spolupracovat nebo pojedete sólo? Teď osud zázračného města leží ve vašich rukách.

Tímto bych zahájila naší hru. Jak jsem naznačila už u přihlášek, děj si budete tvořit, dalo by se říci, sami. Já vás pouze občas popostrčím jiným směrem, něco vám překazím, nebo naopak pomohu. Jako osud budu poměrně hodně improvizovat, vlastně skoro vše bude improvizace, ale budu se snažit, aby vše do sebe zapadalo a dávalo to smysl. Proto vás prosím o toleranci a trpělivost. Pokud někdo bude mít nápad, co se může dít dál – pošlete mi ho do vzkazu (Johnatan nebo osud), třeba se tím inspiruji. Pořadí se určí dle toho, jak napíšete. V dalším příspěvku ho zveřejním. To se pak bude dodržovat. Jak bylo napsáno v první článku, ten, kdo nenapíše do 7 dnů, bude automaticky vyřazen. Dále si uvědomte, že ne vždy je super psát extra dlouhé příspěvky a někdy je lepší vše nacpat do kratších stručnějších vět než vět s omáčkou okolo. Všichni budeme číst vše, takže někdy méně je ušetřený čas. Váš úvodní příspěvek může být delší.

To je snad vše a můžete se pustit do psaní příspěvků.

Karaoke nemělo moc veliký úspěch, ale to organizátoři čekaly a proto udělali i oni svůj výstup, čím prodloužili čas na další vystoupení. Další vystoupení se konalo až v noci, kdy tam nebyli už nezletilé. Začalo to striptýzem Mikuláše, který byl pro ženy, dále se tam ukázali i čert s andělem. Obě striptérky najednou. Večer se blíží ke konci.

Po skončení vystoupení si na pódium vlezli všechny organizátoři a se všemi se rozloučili a poděkovali, že přišli. Zhodnotili večer a oznámili, že kdo chce, může pomoci s úklidem. Hned po rozloučení se do úklidu dali. Byla to celkem práce. Ale zvládli to. Pokud někdo zůstal a pomohl, neodešli s prázdnou a ještě ostali jedno veliké, bezvýznamné poděkování.

Po té, co se začalo stmívat a dětičky opustili sál, se rozjel program pro dospěláky v plné parádě. Začalo to srandovními hry, kterých se mohl zúčastnit každý. Střízlivý i opilý. Po těchto hrát na řadu přišlo KARAOKE , které rozproudilo dobrou náladu po celém sálu. Lidi se bavili a smáli. Pili a jedli.


Strana:  1 2 3 4   další »