Příspěvky uživatele -

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 21

<< Kavárna

Měla jsem sto chutí si cestu zkrátit a společně se do parku s Consem přenést, ale venku se značně za jejich bytí v kavárně oteplilo, takže mi vlastně menší procházka vůbec nevadila. Cesta utekla rychle, něco málo jsme prohodili slov během cesty, ale nic extra důležitého :D.
Po příchodu do parku jsem se zhluboka nadechla, jako bych snad kyslík k životu potřebovala a spokojeně jsem se usmála. "Tady je nádherně. Už dlouho jsem tu nebyla. Naposledy snad s Lilly." Zapátrala jsem v paměti a podělila se o ně. Zavzpomínala současně na staré dobré časy, ale nenechala jsem nějak na sobě znát, že by mi tak moc chyběly. "Teď by se nám nějaký ten pejsek na aport docela hodil." Prohodila jsem a koukla vedle sebe na Conse. "Tak co mi ještě povíš.. ? Co ty a další nadpřirozeno.. co ty a zkušenosti s magii?" Zajímala jsem se, přeci jen tvor s jeho minulostí, by mohl mít i nějaké další zajímavé zážitky. Kráčela jsem klidným krokem vedle něj, vlastně ani nevěděla cíl, ale hlavně že jsem šlapala dál. Už si ani nepamatuju, kdy jsem si takhle vyšla na procházku, když nepočítám vycházku do lesa za potravou.

Jeho reakce svědčily o tom, že asi nebyl úplně v pořádku. Ale co, mě nepřísluší někoho soudit. Měl nějaké problémy, každý nějaké má i já. Takže dokud se na mě svými tesáky nevrhne všechno bude v pohodě. Jeho otazka byla zvláštní , byla jsem nucena pokrcit rameny. " Každý má nějakou spřízněnou duši. Na tebe jistě taky někde čeká. " Pověděla jsem a na svou odpovědi jsem si trvala. " Většinou si dobře nebo lépe rozumiš se svou rasou, zkoušel ses někdy spojit s jiným vlkodlakem? Jistě by se nějaký s podobným osudem našel. Přeci jen upíři jsou trochu odlišní a naše osudy jsou taky trochu jiné. " Doplnila jsem svou odpověď a mile se na něj usmala. Chtěla jsem mu trochu pohladit ego, tak aby se cítil líp. Na jeho omluvu jsem se jen soucitne pousmala. Neměla jsem mu to za zlé.
" No to prrr chlape." Vydala jsem ze sebe naoko naštvane, když nabídl svůj dům. " Hned tak k někomu domů nelezu.. Ale někam na čerstvý vzduch ...by mi to nevadilo." Pronesla jsem už s úsměvem a začala se pomalu sbírat. Oblikla jsem si svou bundu, přestože jsem ji nepotřebovala. Koukla na mobil, jestli mě nikdo neshani. Neshani - tak jsem ho stoupla do kapsy a u východu čekala na Conse. "Tak kam to bude?"

Byla jsem ráda, kdyz se Cons jejím připomínkám zasmál. Podle mě měl každý spojený s nadpřirozenem nějaké špatné období. Sama jsem si nepamatovala nikoho, kdo by snad stál o to, se stat vlkodlakem ci upirem. Ten někdo by možná stál za poznání. Nebo ho třeba znam a ani o tom sama netusim. Jeho smutné vyprávění mě nutilo odvádět téma jinam. Preci jen se lip povídá i zije s veselymi myslenkami i pocity v kebuli.
Utulek sice nebyl uplne nejveselejsi, ale určitě byl jako téma prihodnejsi. Moje přesvědčení rychle zmizelo, když se Cons začal zasekávat. Nechapala jsem co řekl špatně, nepřišlo mi na tom nic špatného, ale podle jeho reakcí, něco špatně bylo. Bohuzel jsem neměla žádné psychologické či psychiatrické zkušenosti. Tudíž jsem si věděla rady jak mu jen pomoci. Chvíli jsem na něj možná i dost překvapeně koukala. Pak jsem nasucho polkla. " Nemusíš se omlouvat, nic zlého si neřekl." Ujistila jsem ho, z mé strany rozhodně nic zlého neřekl a já chtěla, aby to věděl. Dodala jsem k tomu úsměv a doufala, že se tohe duševní zhroucení nezhorsi.

Na tváři se mi ukazoval nevelký úsměv, snažila jsem se usmívat pořád. Trochu jsem se zarazila ve chvíli, kdy pronesl větu, že jsem spokojená s tím, čím vlastně jsem. To jsem se musela hlasitě zasmát. "No před stovkou let.. jsem na tom byla dost podobně jako ty.." Uchechtla jsem se a dál pokračovala. " Doslova jsem nesnášela to, co se ze mě stalo.. Nesnášela jsem svou matku za to co mi provedla a sourozence taky, za to že zabili mou pravou matku." Řekla jsem mu ve zkratce a hned jsem s tímto tématem spojila i další téma. " Měla jsem ten look v mé rebélii. Když jsem byla jednu dobu taková ta bad girl. Víš, taková ta co vysála každého člověka co potkala a podobně. Naštěstí mi z toho pomohl a jsem zase sama sebou, nejsem už sice tak nevinná jako lidská dívka, ale už jsem dá se říct neškodná. Ale jedno jsem si přeci jen nechala. " Poví mu a natáhne k němu svou pravou pěst, kterou následně otevře a na místě, kde jsou čáry života se zobrazoval zelený velký čtyřlístek. "Ten mám jen tak pro štěstí." Pokrčila jsem rameny, taky jsem si ho nechala možná proto, abych si na tu dobu mohla vzpomenout pokaždé, když se zadívám na svou ruku. To abych si připomněla jak zlá jsem byla.
"Já už v útulku dlouho nebyla." Pronesla jsem po jeho slovech o útulku. A už dojedla poslední sousto svého moučníku. "Třeba měli drobečkové už nějaké štěstí a moc jich nezbyla v útulku, ale to je spíš moje přání než realita. " Dodala jsem pár slov k jeho mluvě ohledně útulku. Následně jsem se zaposlouchala do jeho příběhu, taky nebyl nic moc hezký, podobně jako můj. Nechtěla jsem do toho víc štourat, jelikož jsem viděla jak ho to rozhodilo. "Tak krutý?" Opakovala jsem jeho poslední slova, i přestože jsem si slíbila, že nebudu do jeho příběhu rejpat. Neuvědomila jsem si to a dost mě to zajímalo, však jestli on sám nebude chtít, tak mi k tomu nic říkat nemusí nu což?.

Lyra 7

Uchechtla jsem se ve chvíli, kdy se zeptal, zda jsme opravdu mrtví. Hned jsem mu na to přikývla. "Aby se z tebe stal upír, musíš umřít." Souhlasila jsem, celé jsem mu to podala, jako by se spolu bavili jen ohledně běžných věcí, které řeší normální lidi. "Ale já se třeba vůbec mrtvá necítím, už hezkou řádku let." Dodala jsem mu ještě něco z osobního a pousmála jsem se. Naslouchala jsem jeho vyprávění ohledně obrázcích, které zdobily jeho tělo. "Takže máš na každou kérku nějakou vzpomínku." Přitakala jsem. "Já měla spoustu tetování. A i dredy, ale naštěstí se takové věci dají odstranit."Usmála jsem se. Vlastně veškeré to odstraňování jsem dělala kvůli Johnatanovi, protože se mu můj look nelíbil.
Nějak jsem neměla při jídle potřebu mluvit, ale ukázalo se, že Cons naopak tu potřebu má a byla to příjemná změna. Jen jsem se malinko zarazila, když začal mluvit o psech. Nechtěla jsem to však dávat najevo, nebo jsem se o to alespoň snažila. Nechtěla jsem nějak extra přicházet na myšlenky, které se pojily s Lilly. "Já si vzala fenku z útulku, před nějakou dobou. Viděla jsem ji a hned po prvním pohledu jsem věděla, že jsme si souzené. Adopce má smysl." Nakonec jsem ze sebe dostala dobré vzpomínky a také jsem se o ně podělila.

Tak přeji jen vyhrála jeho zvědavost. Pro sebe jsem se usmála. "Taky jíš, když máš hlad že ?" Odpověděla mu na otázku otázkou. "My vydržíme bez krve, ale hodně slábneme. Takže ano, je dobré ji pít pravidelněji." Objasnila jsem mu svou situaci a pousmála jsem se. Následně jsem se ohlédla za obsluhou.. Už to té slečně trvalo moc dlouho, na to co jsem ji řekla. Abych si to s ní ještě nemusela vyříkat. "Velmi trefné přirovnání." Zasmála jsem se společně sním nad jeho vtipem. "Škoda jen, že u mě to není tak přesvědčivé." Uchechtla jsem se a pohlédla na jeho ruku.. "Hezká kérka.. máš jich víc?" Optala jsem se. Kdyby jsem já sama byla celá pokérovaná, ale to bylo v době mého pobuřování a ta doba už je dávno pryč. A to už jsem viděla slečnu a za ní hned druhou, které si to kráčeli k našemu stolu. První slečna před nás položila talířky s medovníkem a velkou porcí šlehačky a druhá hned po ní, pokládala na stůl velké MilkShaky.
"Mňamka." Vydala jsem ze sebe jako první a úplně zapomněla na nějaké poděkování. "Je to fakt super výhoda, nemuset se ohlížet na nějaké kalorie." Mlsně jsem se olízla a vzala do ruky pomocný příbor. "Přece na to nebudeme jen koukat,.. Hurá do toho. Dobrou chuť" Věnovala jsem mu poslední krátký úsměv a pak se začala ládovat.

Jeho pohled mluvil snad za vše, když jsem se zeptala, jaké je příčina jeho nelibosti s vlkodlaky. Bylo mi hned jasné, že tohle téma není vhodné rozvádět nebo jen ho připomínat. Dobře, příště si budu dávat větší pozor. Pomyslela jsem si pro sebe a přemýšlela jak se z této nepříjemné situace dostat. Pohlédla jsem zpátky na svůj kelímek a v tom mi došlo, co jsme měli v plánu. "Černý humor je u někoho jako jsme my úplně běžný." Ujistila jsem ho a taky se následně krátce zasmála. Já sama jsem se už před nějakou dobou odřekla lidské krve. Pokušení to je.. Nebudu lhát, ale nechci být takové monstrum, za jaké jsem upíry považovala a lidem ubližovat nechci.
"No to si ze mě děláš srandu!!" Skoro jsem až vyjekla, když přiznal, že jeho oblíbený moučník je stejný jako ten můj. "Tak to nech na mě.." Zazubila jsem se na něj a v rychlosti se zvedla ze židle a šla k obsluze. Nečekala jsem ani moc dlouhou a poté jsem se natáhla a slečnu s upřímným pohledem do očí poprosila, nebo také se dalo říct ovlivnila, tak aby nám nachystala dva pořádné kousky s velkou porcí šlehačky. K tomu jsem ještě zašeptala malé překvapení a pak ji jen poděkovala úsměvem a s klidem bez placení se vracela ke Consimu. "Tak to bychom měli.." Pronesla jsem jak jsem dopadla na svou židli.. "Doufám, že máš prázdný žaludek... a taky rád šlehačku..." Pousmála se na něj a koukla na mobil jako bych čekala nějaký zázrak. " a pokud ne.. lépe pro mně.." Pokrčila jsem rameny a krátce se uchechtla. Pověděla jsem slečna, že nás má obsloužit přednostně.. Tak by tu měla být co nevidět.

"První hodná bytost jo?" Podivila jsem se nad jeho vyznáním. Sama sebe bych se jako hodnou bytost nenazvala, ale v posledních pár letech se opravdu snažím být hodná. I přes všechny ty nedostatky v minulosti. Však každý má možnost využít druhé šance no ne? "Ale je to dobře, já jsem hodná bytost.." Nakonec jsem mu dala zapravdu a lehce zamávala se svým kelímkem. Už byl skoro prázdný a můj obličej naznačoval, že mi to nepřináší mnoho radosti, spíše jsem se dost šklebila a mračila. Jeho rozhodnutí být raději mezi námi než mezi svým druhem mě dost překvapilo. Jasně tu ve městě se normálně tyto dvě rasy křížily, ale nikdy jsem snad neslyšela, že by vlkodlak sám od sebe řekl něco takového. "Asi budeš mít velmi vážný důvod.. nemít rád vlastní rasu že?" Zeptala jsem se jen tak okrajově.. Nechtěla jsem se v tom moc pitvat, ale svou zvědavost opravdu odhodit nedokážu. Já sama jsem proti své rase byla velmi dlouhou dobu a nemohla jsem se smířit s tím, co mi provedli, co ze mě udělali.
"Možná nějaký lovec,... nebo něco." Promluvila jsem zasněná do jednoho místa a pak sebou škubla. Představa jak její kamarády zabíjí nějaký lovec, byla absurdní. Přesto všechno co tu zbilo, ale ne moc mizivá. Nad otázkou ohledně dezertu jsem se mlsně olízla a nenápadně se porozhlédla okolo sebe. Bylo tu pár lidí. "Není tu zrovna můj oblíbený ročník." Prohodila jsem prostě a pokrčila rameny.. Hned na to jsem se zasmála, aby věděl, že to bylo myšleno pouze jako žert. "Sladkým já nikdy nepohrdnu.. Nejraději mám Medovník.. Na čem si ujíždíš ty?" Zeptala jsem se ho hned a popadla jakousi nabídku s dezerty.

Docela jsem se podivila nad jeho odpovědí, že sám vůbec netušil o nějaké existenci upírů. Málem jsem si z toho i vyprskla kafčo. Ovšem ustála jsem to a věnovala mu krátký úsměv. "Ou.. Tak to jsem tě musela zřejmě šokovat." Uchechtla jsem se znovu. "Podle přírody jsem něco jako tvůj nepřítel, naše rasy by se neměly mít moc v lásce." Pověděla jsem mu, ale víc jsem to zatím nerozebírala. Pokud by se chtěl dozvědět víc o mé rase, tak už by se teď určitě moc nezdráhal zeptat. "Každý z nás má svůj dlouhý příběh." Ujistila jsem ho a kývla na něj rukou s kelímkem, ze kterého jsem se následně napila.
"Víš on Shadowhill.. byl pár měsíců zpátky ještě obsypán stvořeními jako jsme my dva. Dokonce dcera starosty byla upírka. Dohlížela na harmonii v tomto městě. Dokonce tu byly i upíří klany a smečky." Prozradila jsem mu něco málo z historie městečka a položila si kávu na stůl. Následně opět mávla rukou. "Minulý rok se po všech nadpřirozených snad slehla zem. Všichni mí známí i kamarádi zmizeli bůh ví kam. Proto se nediv, že mám takovou radost z toho, že vidím po dlouhé době někoho sobě rovného a né jen svačinku. " Doplnila jsem své vyprávění a usmála se na něj.

"Já jsem teď už opravdu neškodná neboj." Ujistila jsem ho, že se na něj rozhodně nehodlám vrhnout a ublížit mu. "Navíc nejsi moje krevní skupina. umm" Mrkla jsem na něj a dodala jsem mu ještě, aby mi mohl věřit. Jeho následující otázka mě docela zmátla. Takže buď opravdu ještě nikdy upíra neviděl, nebo ten kvák ohledně jedovatosti vlkodlačího kousnutí byla fáma. Nadzvedla jsem překvapeně obočí a na chvíli mi sklaplo. Po chvíli jsem se k němu naklonila, proto abych mohla šeptat. Přestože jsem věděla, že mě uslyší i za stolem se svým sluchem. Lidé to tak při uchování tajemství dělávali. "Slyšela jsem, že je vlkodlačí kousnutí pro upíry jedovaté. Ale nemůžu to tvrdit napevno.. Nikdy mě žádný nekousl. " Prohodila jsem mu do ucha a malinko se uchechtla, když jsem se zase vracela zpátky do pohodlné pozice na své židli. Opět jsem se napila svého pití a přikývla nad jeho otázkou. Byla jsem ráda, že se rozmluvil a měl i nutkání vyhledávat další informace. No nebyla bych to já, abych k mluvení někoho nedonutila. "Jak ses dostal nebo dozvěděl o Shadowhillu?" Zeptala jsem se ho na jeho otázku o vymření otázkou.. Jistěže mu odpovím, jen chci nejprve zjistit, co ví. "Constantine.." Opakovala jsem po něm. Opravdu zajímavé jméno, ale nepřišlo mi nijak špatné, aby se zaň musel stydět. "Co Cons? Je to kratší." Vnukla mi hned myšlenka menší přezdívky a možného znetvoření jeho jména.

Kluk se zdál docela nesvůj, jakoby měl i docela strach z toho, abych ho snad nesnědla. Možná se mu jen nestává často, že by ho oslovila takto úplně cizí upírka. No nic, potvrdil mi, že místo vedle něj je volné a tak jsem si položila svůj karamelový nápoj k němu na stůl a odložila si bundu na židli. Následně jsem i svůj zadek uložila na židli vedle a uvelebila se. "Snad se mě nebojíš." Pronesla jsem do ticha, které nastalo hned chvíli na to. "Já si myslím, že bát bych se měla spíš já." Přeci jen jsou vlkodlaci, prý pro upíry jedovatí. Já sama jsem s tím zkušenosti neměla, proto jsem se neodvažovala nikdo žádného vlkodlaka naštvat. Co kdyby to byla pravda a nějaký z nich mě rafl? Čekala jsem až se chlapec rozhodne, zda bude konverzovat či bude potichu jako doposud, mezitím jsem si vzala do ruky nápoj a popíjela ho. "Jezdím tu okolo už nějakou dobu po vymření tohoto města a ty si první na koho jsem narazila." Prozradím mu, nedokážu se udržet a pusa mi jen mele. U slova vymřela jsem ukázala ve vzduchu rukama malé uvozovky, které značily, že to nebylo myšleno až tak úplně vážně. "Mimochodem já jsem Lyra." Představila jsem se nakonec, úplně mi vypadlo, že jsem na tak důležitou věc zapomněla.

Mladík se zdál být dost nejistý, když na něm spočinul můj zrak. Copak poprvé vidí upíra? Pomyslela jsem si pro sebe a ohlédla se zpátky na obsluhu. "Děkuji." Pronesla jsem mile a za svou objednávku zaplatila i s dýškem. Znovu jsem se ohlédla na mladíka, který vypadal trochu uvolněněji, ale nebylo to nic moc extra dobré. Ale nebyla bych to já, abych se nevydala rovnou k němu. Přeci jen budu dávat větší přednost společnosti vlkodlaka než svačinky. A že v kavárně těch zákusků dneska bylo. Rozepnula jsem si svou bundu a to už jsem byla u něj. "Ahoj." Začala jsem na něj mluvit nadšeně a vesele. "Je hezké tu vidět někoho takového." Dodala jsem se snad ještě větším úsměvem a mrkala po volné židli u jeho stolu. "Máš tady volno, nebo čekáš společnost?" Valila jsem ze sebe slovo za slovem a byla jsem opravdu zvědavá, co mi poví. Přesto můj přístup zůstal milý a veselý. Třeba je jich tu víc, vlci chodí ve smečkách ne? Proběhlo mi hlavou.

<<<< Příchod do města

Už to bylo nějakou dobu, co jsem se naposledy ukázala na území města Shadowhill. Kráčela jsem ulicemi města ve své velmi chlupaté bundě a vnímala tu změnu. Všichni jakoby zmizeli. Jakoby se celé město přestěhovalo na druhý konec světa a tu zůstali jen lidé. Podle pachů tomu vše nasvědčovalo. I když jsem tušila, že se tu ani nikdo známý neukáže, chtěla jsem se přesvědčit. Myslela jsem na své staré známé. Jak se má asi Johnatan? Kde je mu asi konec? A co ostatní ? Procházelo mi hlavou ve chvíli, kdy jsem kráčela náměstím. Tu jsem procházela kolem kavárny, kterou jsem kdysi navštěvovala a také si vzpomněla, že se tam odehrálo dost hezkých vzpomínek.
Proto jsem se ocitla ve dveřích, zazvonil zvoneček na dveřích a já nasála vůni kávy a dalších různých dobrých nápojů. Nebylo to však jediné, co jsem ucítila. Do nosu mi vklouzl pach nadpřirozena. Ve chvíli kdy jsem stála u kasy, abych si objednala, jsem byla nucena, se za tím pachem otočit. Přicházel od mladého muže. Pak že všichni vlkodlaci utekli. Proběhlo mi bleskově hlavou a to už se mě ptala obsluha, jaké je mé přání. "Karamelové latté" Pronesla jsem svou objednávku v jednorázovém kelímku a v době čekání jsem obrátila svůj zrak na vlkodlaka, a posílala mu z dálky milý úsměv. Mohlo to docela připomínat flirt, ale já jsem byla jen ráda, že jsem viděla někoho dalšího podobného mě.

Johnatan byl na ni moc milý, možná si to ani nezasloužila po tom všem.. co mu udělala.. neudělala.. jak ho opouštěla.. i když teď z toho byla celá hotová i ona. Nabízel si suché šaty a sprchu.. A i přestu, že u něj má určitě pořád nějaké schované oblečení.. Nebo si to aspoń ona myslela, odmítla jeho nabídku a radši se rozhodla pro očistu u sebe doma. Doma je doma. Přestože u něj to pro ni nebylo až tak odlišné, možná v množství šatů ve skříni. A tak se oba objevili na cestě před jejím domem. Společně přicházeli blíže a blíže, prošli brankou a ke hlavním dveřím. Lyra klíče neměla, ztratila je spolu se vším co měla. Včetně Lilly. Nenechala si vehnat myšlenky na povrh, aby nebylo možné pro něj je zachytit. Všechno mu vypoví, jen né v této chvilce před domem.
Naštěstí měla schovaný klíč od zadních dveří a tak se mohli snadno dostat dovnitř. Uvnitř domu to vypadala stejně otřesně jako okolo. Zanedbané, neupravované a neuklizené. Vše zůstalo jak to zanechala. S rozdílem vrstvy prachu na nábytku. Na jedné skříňce měla vystavené 3 fotorámečky. Na jedné fotce měla fotku s Niou, druhá obsahovala Lyru s Johnatanem a třetí uprostřed měla Lilly. Trochu si zasteskla a chvíli smutnila. Rámeček smutně pohladila a v mysli se jí vybavili poslední nehezké vzpomínky na její čtyřnohou přítelkyni.
Nechtěla smutnit. Proto se otočila na Johna. "Nebude ti vadit, když si dám sprchu a obleču si něco čistého?" Zeptala se ho naivně.. Věděla že mu to vadit nebude, ale potřebu zeptat se měla. Nabídla by mu, aby se u ní posadil, ale skrze špínu by to nebylo zrovna zdvořilé.


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 21