Příspěvky uživatele -

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

// Už Vás nebudu dál trápit, nebojte. :D

Je těžké slovy popsat jak moc si to užívala, každičký moment, každý sebemenší náznak strachu či jiné emoce jí utvářelo na tváři pobavený, zákeřný úšklebek. Mohlo se zdát, že z jejich emocí a pocitů které v nich vyvolala sálá energii, ale není tomu tak. Zkrátka a dobře, vyvolává to v ní stejné potěšení jako když pyroman zapálí objekt, vrah zabije svou oběť, pedofil znásilní malou holčičku... Dost možná, je právě toto úchylkou Irelie, nebo jen skutečně ráda škodí lidem.

Dlouhou dobu si to užívala a nechávala je trpět, dokud neměla dost. Cítila se uspokojená ze svého skutku a mohla jejich trápení konečně ukončit. S krákáním se vznesla nad jejich hlavy, mohlo se zdát, jako kdyby se smála. Hlasitě, krákoravě jako havran který se posmívá jejích neštěstí. Vše co doposud viděli pomalu mizelo v černém mlžném oparu, který pomalu stoupal směrem k havranovy, jež je z vrchu sledoval černýma očima. Následně s posledním zakrákoráním mlha i s havranem zmizela.

CONNOR A VIANNE

Mezi ševelením korun stromů mohl Connor a Vianne zaslechnout šum ptačích křídel. Hejno havranů prolétalo nad jejich hlavami a táhlo kamsi na jih, na čemž samozřejmě není nic divného. Avšak jeden z havranů seděl na větvi Dubu a prázdně černýma očima sledoval dva vlkodlaky mířící hlouběji do lesa. Vzápětí jim proletěl nad hlavami s havraním krákoráním, jako kdyby je chtěl vyděsit. Brzy se těm dvěma ztratil z dohledu kdesi v korunách stromů. Stále je však sledovala, havraníma očima.
Mezi stromy se pomalu vytvářela mlha. To jim již pomalu muselo docházet, že se něco děje a kolem sebe mohli zaznamenat kroky neznámých osob, jež se pomalu přibližovaly k této dvojici. Irelia si pohrávala, se svými kouzli. Snažila se těm dvěma navodit správnou atmosféru. Skrz koruny přestalo prosvítat denní světlo a hustá mlha je obklopila natolik, že neviděli ani jeden na druhého. Dva vlkodlaci se teď nemohli spoléhat na svůj zrak, ale ani na svůj čich. Les najednou páchl hnilobou, jako by se kolem nich shromažďoval nespočet rozkládajících se mrtvol. Ve vzduchu vyselo něco zvláštního, něco co Vianne znejišťovalo, jako kdyby po ní chňapala ruka minulosti. Connor byl naopak prozatím mimo Ireliiny plány, prvně si chtěla pohrát s dívčinou.

Vianne
Zatmí se jí před očima a v návalu adrenalinu a neznámého strachu z něčeho co si nedokáže vysvětlit, padla na kolena do jehličí a listí, které pokrývalo celou zem. Začínala jí třeštit hlava a v husté mlze se jí zjevovali obrazce z její minulosti i té nedávné. Obraz se zastavil v momentě, kdy se na obrázku objevil Peter Michelson. Scéna se pomalu rozpínala do postavy, až před ní její přítel s výhodami stál, jako by byl z masa a kostí. S úšklebkem na tváři na Vianne upíral pohled a v očích měl něco zvláštního, ale toho si Vianne všimnout nemohla. Doposud se nic zvláštního nedělo, Vianne to mohlo celé připadat jako hloupá představa zapříčiněná teplem dokud… Vianne vytáhla z kapsy nůž a bezhlavě protínala Peterovu hruď, jako by její tělo ovládl někdo jiný. Nemohla zavřít oči, aby se ubránilo tomu pohledu, nedokázala se zastavit a zuřivě probodávala svého milence nožem, přičemž každou ránu, kterou zasadila, cítila na vlastním těle, jako by nůž protínal její vlastní kůži. Dokonce v ní Irelia vzbudila pocit, že po jejím těle stéká krev, vše se zdálo skutečné.

Connor
Zatímco si Irelia hrála s Vianne, která jako smyslů zbavená zabíjí vidinu svého milence, před Connorem se z mlhy vynořil jeho otec a v tu chvíli, jako kdyby se obraz otočil. Connor nyní viděl otcovýma očima a svým tělem nemohl nijak pohnout. Irelia zaměnila jejich pohledy a Connor nyní očima svého otce sledoval scénu, která pro něj mohla být až hororová. Stejně jako nyní viděl pohledem svého otce, se jeho pohled znovu změnil a podle zrzavých pramínků vlasů, které spadali do očí, kterými právě sledoval dění kolem, mohl poznat svou sestru. Sestru, jíž se ve vlčím těle zrovna zakousl do krku. Vlkodlačí tlama, jeho tlama, se zbarvila rudou krví a jeho uši zachvátil křik jeho sestry, ze které pomalu vyprchával život… Obraz se znovu přenesl a opět to byl jeho pohled, jeho oči se dívaly vzhůru a Connor ucítil nepříjemnou bolest na hrudi. Hned vedle srdce měl zaražený stříbrný nůž. Tentokrát skutečně, mimo iluze mohl cítit, jako jeho tělo dopadlo na zem a svíjel se v bolestech způsobenými stříbrem…

Irelia v havraním těle potěšená svou prací vysedávala na větvi stromu a dívala se přímo pod sebe na ty dva ubožáky, kteří zažívali nepříjemná muka. Nářek ji činil šťastnou. Sledovala je a prohlubovala jejich nereálné a přesto tolik skutečné utrpení.

Podle všeho si mladé dámy, která jim tyto "vlčí trable" způsobila, nevšimli. Tím líp pro ni. Zjevila se znova stejně neslyšně a nespatřeně několik metrů od zničeného Nathaniela. V rukou měla zase košík s pár houbami a pomalu se blížila k němu. Netrvalo dlouho, než se Nathaniel probudil v příšerném stavu. Roztrhané věci prosáklé upíří krví byly pokryty tenkou vrstvou jehličí a šáší. "Pane, jste v pořádku?" Promluvila nezvykle sladkým a uklidňujícím medovým hlasem. "Jsem tu jen pár chvil, už jsem chtěla volat pomoc, ale najednou jste se probudil, není vám nic?" Zeptala se radši ještě jednou. Nemohl tušit, že to ona byla ta, která na ně poslala vlky, ta, která zapletla nohu do kořenů a ta, která skoro nechala zabít Gideona. Vlastně by Gideonovu smrt nedopustila, jelikož je stále sledovala z různých míst. Chtěla je jen pořádně vylekat a vidět, jak si budou počínat. Jakmile by ucítila, že přichází smrt, okamžitě by vlky nechala zmizet a kořeny taky. Ti dva si však poradili dobře, tak se rozhodla je ještě otestovat. Minimálně jednoho z nich.

Žena s podivně zbarvenými vlasy se téměř neslyšně a nepozorovaně nesla lesem. V pravé ruce držela košík a dívala se po zemi, občas něco zvedla a dala to dovnitř - předstírala hledání hub, maskovala se tím. Nedaleko od sebe zahlédla Nathaniela a Gideona. Když přemýšlela, co na ně nachystat, zavětřila ve větru, že jsou oba upíři. A co jiného poslat na upíry, než vlky. Smečka asi šesti vlků se vynořila zpoza stromů a pomalu kráčela směrem k nim dvěma. Pro jistotu nechala kořeny zaplést se na Gideonova chodidla. Sebrala do košíku poslední hřib a ztratila se za stromem. Ve skutečnosti se však pořád někde pohybovala, jednou však byla tam, podruhé támhle, potřetí tady. Každou chvilku byla jinde, aby ji nemohli zahlédnout.

//No jako upřímně... :D Máte pěkný posty, ale ty slohovky se mi fakt číst nechcou :D

//Soráč, to s těma botama jsem nevěděl :D

Nenápadná, nevýrazná a ničím nezajímavá přišla k jezeru, kde si hned začerstva vyhlídla mladou krev - Erin a Immanuela. Byli očividně dost zabraní do sebe, takže si jí snad nevšimli. Sedla si na břeh jezera opodál, z tašky vytáhla knížku a začala si číst. Přece jen bylo pěkně a tak nebylo ničím zvláštní, že si někdo vyšel odpočinout do přírody. Chvilkami se po očku dívala na ty dva a už přemýšlela co by se jim mohlo stát, když v tom ji to napadlo. Začala se na Erin dívat o trošku déle a vtom dívku chytly křeče do všech čtyř končetin. Pak se podívala na Immanuela a tomu nechala nepozorovaně, tak, aby si toho nikdo nevšiml, zamotat tkaničky do sebe a pro jistotu ještě nechala jeho žaludek se pěkně obrátit. Jen ať se trápí, vypadali moc sluníčkově. Sbalila knížku a odešla.