Příspěvky uživatele -

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

⇽ Město

Dnešní den byl pro našeho mladého lotyše jedním z těch nejvyčerpávajících. Dostal totiž dlouhý seznam úkolů od své milé tetičky, který musel za dnešní den splnit. Byl by se na to nejraději vykašlal, ale když už bydlíte u někoho ve sklepě zadarmo, nějaké to svědomí vás přeci jen dožene. Jeho strýček s tetičkou totiž včerejšího odpoledne odjeli na víkend do svého domu na pobřeží, ale teta nemohla pomyslet na to, že by jejich dům zůstal na ty ubohé dva dny v ladu a skladu. Grigorijs tak musel nakoupit zásoby na Vánoce, uklidit celý byt, postarat se o harampádí vzadu v boudě, kontrolovat každý den schránku kvůli případným příchozím přáním a mnoho dalšího. Nákupy si nechal na konec, takže se k večeru zcela vyčerpán dovalil s dvěma naditými taškami jídla do tetiččiny kuchyně a třískl s nimi o kuchyňskou linku tak, že se sám podivil, jaktože se nic z jejich obsahu nerozbyli, nerozlilo ani neprasklo. Pak už stačilo jen vybalit veškeré suroviny a uložit je na svá místa a měl vystaráno. "Uff," vypustil z úst hluboký výdech, když si odškrtl i tu poslední položku z toho monstrózního seznamu a těžce dosedl na židli u jídelního stolu. Chvíli pozoroval tmavé dění za oknem, ve světle pouličních lamp se však jen sem tam hnul nějaký list a to nebylo zrovna terno. Pro unavené oči to však na pár minut stačilo.
Na každého však jednou přijde ta zcela přirozená potřeba a na Grigorijse přišla právě teď. Vstal proto ze židle a vydal se do koupelny. Blahodárný pocit úlevy, který v dalších okamžicích pocítil, byl vskutku příjemný, ale ještě příjemnější byla myšlenka, která do jeho hlavy bezděčně vklouzla v momentě, kdy se podíval na vanu obloženou nejrůznějšími flaštičkami a nádobkami. Chvíli nad ní jen tak mlčky stál, vedl spory sám se sebou a usilovně přemýšlel, nakonec se však na nějakou ochranu své už tak dost chabé mužnosti vykašlal. Však ho nikdo neuvidí. Rychle otočil kohoutky a nechal do vanu proudit horkou vodu. To však nebylo vše, vzápětí totiž popadl i jednu z lahviček a bez okolků do pomalu plnící se vany vsypal řádné množství koupelové soli. A aby toho nebylo málo, dostalo se i na bublinky. Celá místnost se v mžiku oka proměnila v ráj pro čichové senzory a teď už stačilo jen odhodit oblečení a do nádrže (abychom mu v té mužnosti alespoň trochu pomohli) se slastně položit. Nikdy netušil, jaké taková koupel může přinést blaho. Inu, čubrněl dosti. Divení bylo však až na druhém místě, na tom první bylo totální uvolnění, div že neusnul. Sám nevěděl, jak dlouho tam takhle zženštile ležel, ale na tváři se mu pomalu a postupně tvořil velice spokojený úsměv, vyjadřující jeho momentální rozpoložení.