Příspěvky uživatele

"No jo no. Třeba se ti to jednou povede. Urazit mě. Zasmál se nad tím a koukal se na ni. On si prostě tu dobrou náladu zkazit nenechá. A jestli ho chce urážet? Tak to bude muset najít jiný způsob urážení. Slova jsou nic. "Ahá..tak slabá chvilka. No ono až se pode mě zase natáhneš tak ti tohle připomenu to se neboj" zasmál se. Vážně čekal na ten den kdy si zase pod něho lehne a bude prosit o víc. Určitě se dočká. Je si 100% jistý. Jakmile po jejích slovech se začala snažit o vytrhnutí. Stisk povolil, až nakonec její ruku už nedržel. "Kotě věřím, že se to opakovat bude. To jsem si jist." uchechtl se nad tím a koukal se jak od něho utíká. Nechal ji být a šel si zase po svých.

->Pryč

"Jestli si myslíš má drahá, že tvoje slova co vypustíš z té své nevymáchané huby, mě nějak urazí, nebo mě to zabolí u srdíčka? Asi tě zklamu." řekl to úplně klidně a po poslední slově se ušklíbl. "Co to, že jsi dneska taková hnusná. Vzpomínám si, že když jsme se viděli naposledy s úsměvem sis lehla pode mě a to k tomu nahá" mrkl na ni. Musel se ale nad tím zasmát. Přišlo mu to dost vtipné. Naposledy chtěla víc a teď? Odmítá. Jak ji držel silně pod krkem, najednou ho chytla za zápěstí. Ze začátku mu to nic nedělalo ale jak se její stisk stupňoval snažil se bolest nevnímat. Nešlo to ale. Musel uznat, že sílu v těch svým křehkých ručkách měla. Tiše sykl bolestí a nakonec ji pustil. Zatřepal několikrát rukou a když bolest ustoupila podíval se na ni. "Varoval jsem tě. Vážně nemám dneska náladu na nesmyslné rvačky." Jakmile začal s druhou větou tak ji chytil za ruku pavně a začal ji ji drtit.

Jak tak projíždím herní místa, tak mě napadlo udělat třeba i místnost kde by byli vystavění mazlíčci, jako je to třeba u bydlení.
Nebo co se týče jízdárny. Pokud zde má někdo koně, bylo by dobré udělat nějakou místnost kde by všechny koně byli v seznamu. Když by se na ně kliklo, najelo by to na jejich profily. -> Když by se udělal ten seznam dala bych i ODKAZ (na seznam těch koní) do jízdárny. Aby se každý mohl podívat co všechno za koně tam je.
Bylo by to lepší zase pro přehled. Stejně tak, jak se teď udělalo to bydlení. S mazlíčky by to bylo taky fajn :)

Pěkně sepsané :)

"Ale já ti nic nedělám. Až ti něco budu dělat pak řvi at tě nechám. Mimochodem jsem rád, že si pořád pamatuješ moje jméno" zasmál se a koukal se na ni. Proč by ji nemohl říkat kotě? Vždyt je docela kočka. Dneska trochu rozladěná, ale to se spraví.
No nakonec s ní skončil u stromu. Po jejích slovech se od ní odtáhnul, ale ruku kterou se opíral o strom nechal pořád na stejném místě. Jen ta druhá ruka zalezla zpět do kapsy. Celou si ji prohlédl a nakonec svým pohledem zakotvil v jejích očích. "Co ti přelítlo přes nos mi řekni?" Pozvedl jedno obočí. Znovu ruku z kapsy vyndal a chytil ji za kalhoty. nejraději by ji je svléknul, nepotřebuje je. Na veřejnosti ano, ale u něho doma ne. Podíval se na svoji ruku jak ji drží za kalhoty a hned co domluvila, pohledem se dostal zpět k jejím očím a ve vteřině ji chytil silně pod krkem. "Mám vážně skvělou náladu. opravdu mi ji chceš pokazit? Když mluvil, tak si ji pomalu prohlížel. Více se k ní natiskl až k jejím rtům a zleha se o ně otřel svými rty. "Pozor abych se nezakousl" ušklíbl se a hlavou se odtáhl. Čekal jestli něco udělá, nebo ne. Jak ho tohle bavilo. Samozřejmě tahle zábava měla své hranice a za chvíli ho to přestane bavit. I když s ní spal nebude mu dělat problém ji ublížit.

"minulost to být může, ale třeba i blízká budoucnost" zasmál se nad tím. Klidně by si to zopakoval. on v tom nevidí problém. No jeden problém vidí a to její ledovou bariéru. "nic dalšího nebude? no tak kotě. Tomu ani sama nevěříš." Znovu se zasmál. Docela ho to bavilo. Její poslední slova nechal být a vzdaloval se od ní. Nechtěl však odejít, jelikož ho prostě k ní táhlo ta její bariéra, které se dá lehce rozbít. Zastavil se, podíval se kolem sebe. Zrovna moc lidí kolem něho nešlo a tak se ve vteřině přesunul k ní, vzal ji a ve vteřině byl s ní za stromkem. Zády ji přitiskl na kmen stromu, jednou rukou se podepřel vedle její hlavy a a více se na ni natiskl. Druhou rukou ji sjel po bokách a po jejím krásným krčku ji začal lehce obdarovávat polibky. Přitom ji i něco říkal. "Neříkej..že by .. sis to nechtěla..zopakovat" pousmál se a nepřestával s polibky ji obdarovávat na jejím krčku.

"Minulost to být může, ale jinak?" Zasmál se a znovu se k ní přiblížil i když si ho od sebe odstrčila. Byl u ní na těsno a díval se ji přitom do očí. "Neříkej, že by jsi minulost nechtěla zopakovat. Například to co se stalo u mě doma.?" Mrkl na ni. Je si jistej, že by to ráda zopakovala. Kdo by taky ne. Byl to přece sex s Trevisem. A ještě ona. Myslím si, že díky svému chování moc kluků nemá. možná byl jedinej po dlouhé době. Kdo ví. "Přece se nebudeme čertit hned jak se potkáme" Zasmál se a dal ji neposednej pramen vlasů za ucho přičemž svoji ruku pozoroval. Nakonec si ji, ale potom prohlédl a šel od ní pryč. Buď za ním půjde, nebo ne. Jedl a není zvědavej na lidi tady kolem nemocnice. A rozhodně tu nechce strávit ani minutu.

Ruku po jejích slovech přiložil na místo, kde mu leží ledové srdce. Nebo ještě lepší, jeho temné srdce. "Ale no tak, prostě to přiznej. Vidím ti to na očích." ušklíbl se a díval se pořád na ni. "Mně nic neunikne" uchechtl se a celou si ji znovu prohlédl. Nechápal proč je znovu napružená. Poprvé po něm vyjela a teď? No jo ženská, co chce. "Ale, ale, ale." uchechtl se, chytil si ji za tričko jednou rukou. Druhá ruka pořád zůstávala v jeho kapse. Mohla by se obléknout lépe. Možná by mu mohla udělat prohlídku jejím šatníkem. Určitě by se našlo něco co by se mu na ní líbilo. Za tričko si ji přitáhl k sobě a následně ji ve vteřině chytil za krčkem a trochu ji zaklonil hlavu. Držel ji pevně, díky své zlepšené síle, že se nemohla hnout. Mohla by taky jedním prudkým pohybem skončit bez hlavy. Natáhl se k jejímu uchu a s úsměvem ji pošeptal. "Nezapomeň jak jsi dopadla posledně. Ten kdo by si měl dávat pozor na svá slova, já nejsem" uchechtl se a pustil ji. Od jejich prvního setkání se jeho dovednosti, jeho síla, rychlost zvýšili. Možná byl silnější teď než ona. Toho musel využít a ukázat ji kdo je mezi nimi na vrchu.

Uchechtl se, stál před ní a koukal se jak se k němu přibližuje. Ruce měl v kapsách a v momentě kdy kolem něho prošla, mu jedna ruka z kapsy vystřelila a chytla její paži. "Je mi jasný, že se ti stýskalo po mně" ušklíbl se a díval se na její hlavinku přes brýle. Když si vzpomene jak mu rozbila stolek..No, musel kvůli ni kupovat jin. Pravda byla však taková, že on vybral takové místo, takže za to může spíš on. Jelikož je to Trevis nepřizná svoji chybu. "Ale copak? Vlčka někdo naprdnul?" Zasmál se tomu. Pustil ji a ruku dal zpět do kapsy kde byla před tím. Pomalu se k ní otočil celým svým tělem a pozvedl trochu hlavu nahoru. Dneska bylo krásně, on byl nasycený s dobrou náladou. A to vždy vedlo k jeho namyšlenosti.

Hne poté co vyšel z nemocnice, poupravil si své černé sako s úsměvem na tváři a podíval se kolem sebe. Jeho ruce zajely do kapes od černých kalhot. Musel uznat že tady ta chuť byla mimořádná. No, ale napít se přímo z krčku nebo odkudkoliv co se těla týče je ještě lepší a na to nějaký sáček nemá. Jak tak nad tím uvažuje, je rád, že je upírem. Jiný život si neumí představit. A i přes to, že mu strýc zabil rodiče, díky němu je takovej jakej je a jemu se to dost líbí. Má svoji hrdost, nenechá si srát na hlavu a to nemá každý. Aini sebevědomí nechybí a chvilkama to jde na něm poznat. Šlo by to poznat i na jeho chůži občas tak chodí. Jak se tak koukal kolem prohlížel si i lidi které kolem něho chodili. V tom ucítil známý pach. Hned poznal kdo to je. I když by měl u sebe deset vlkodlaků, deset upírů a deset lidí, každý má svůj pach. A tenhle? Znal až moc dobře. Pach kterému se dostal i do kalhotek. Jelikož svítilo sluníčko, vyndal si ze své kapsy brýle a nasadil si je na nos. Mezitím co si je nasazovala ladným krokem šel, mířil si to přímo k Aině. Své vlasy si prohrábl a upíří rychlostí se přesunul na pár metrů před ní. Ruce opět sklouzly do kapes a s úsměvem na tváři, přes brýle na ni koukal. "No to byla věčnost. Věřím, že se ti stýskalo co?" uchechtl se a celou si ji prohlédl.

Měl na sobě černé kalhoty, bílé triko a černé sáčko. Opět se dostal do nemocnice a díky tomu, že ovlivnil jednu sestru dostal se až do místnosti, kde jsou čerstvé krve v pytlících. Strávil tam nějakou tu dobu a pořádně se napil. Dodalo mu to dost síly. Nějaké si nechá odvést domů, už mu to tam ubývá pomalu. Když byl hotov, vyšel z místnosti rovnou do chodeb a dělal, že se nic neděje. S úsměvem na rtech, spokojenej šel k východu. Cestou kolem něj prošli docela pěkné sestřičky, které si prohlédl. Nevšiml si však, že má na svém sáčku pár kapek krve. Normální člověk si toho nevšimne, jelikož by ho to ani nenapadlo. Hned co z nemocnice vešel, poupravil si sako a s úsměvem na tváři se podíval kolem sebe.

Bohužel kotě. Tyhle ty očka na mě neplatí" zasmál se a koukal se na ni. Vínko mu pomalu ubývalo. "No vidíš jak jsem dobrej." ušklíbl se. Uhodl její věk. no je prostě dobrej. Poplácal se po hrudi s úsměvem. "No co myslíš? je mi dost let. Zasmál se a koukal se na ni. Zajímalo ho jestli i ona uhádne jeho věk. Bere však kdy se jeho věk zastavil. Na jakém čísle. Nad její otázkou se pousmál a dopil poslední kapky vína na ráz. "Možná někdy. Ušklíbl se, vzal svoji peněženku z ní vyndal nějaké drobné a položil je na stůl. Aspoň máme důvod se zase setkat. I když já mám na krásky štěstí a nikdy je nepotkám jednou"poslal ji vzdušnou pusu se šibalským úsměvem a následně potom vstal. "Co ty víš. Třeba ti ukáže ne jen taneček" mrkl na ni a odebral se od ní pryč, rovnou k východu.

->Pryč

"Musím tě zklamat. Bohužel si jako ostatní a nic ze mě nedostaneš. Říkam jen to co chci aby jsi věděla." mrkl na ni. Prostě se už několikrát ponaučil a o sobě nic neříká a ani s tím nehodlá začít. Upíjel víno ze sklenky a přitom ji pozoroval a přemýšlel nad jejím věkem, když byl opět vedle. "No dobrá takže bud ti je dvacet tři a nebo dvacet pět"uchechtl se. Nechtěl ji přidávat ale ani věk ubírat. Uvidí se kolik ji vůbec je. Jedno z těch dvou čísel ji být musí protože na víc nevypadá. "Od malička cvičený. To víš." pokrčil rameny, ale neopovážil se zavzpomínat. Jelikož ví co by ho čekalo, kdyby jen na moment za vzpomínal do minulosti.

"Zlato, myslím si že se ti to nepovede. Tolik holek už se snažilo ze mě něco dostat a marně" poslal ji vzdušný polibek a ušklíbl se. Vždy řekl jen to co on sám chtěl. Byl opřenej o sedačku zády a ruku natáhl pro sklenku kde měl ještě několik kapek vína. Ruku přitáhl opět k tělu a ze sklenky se napil. Francouzské víno mu vždy chutnalo. Loktem se opřel o područku a pořád držel v ruce sklenku s vínem. Jak tak držel tu sklenku přemýšlel nad jejím věkem. "No řekl bych, že ti je tak přes dvacet, takže nějak kolem dvaceti čtyř?" Zkusil to uhádnout a uvidí se jestli je to pravda nebo je úplně mimo. "No tak to odkud já jsem ti klidně říct mohu v tom nevidím problém. Pocházím odsud." mrkl na ni a opět aniž by hnul tělem(jen rukou) přiložil sklenku ke rtům a napil se. To kolik mu je ji říkat nemusí je mu opravdu moc. Druhou rukou, volnou rukou ukázal na sebe a povytáhl jedno obočí. Vážně se ho ptala jestli umí tancovat? "Zlato, já jsem ten nejlepší tanečník kterého může holka získat" mrkl na ni.Bylo vidět, že mu prostě sebevědomí nechybí a ta namyšlenost taky. Prostě už je takovej.

Pousmál se a pozoroval ji. "No tak jednoduše. To ti, ale říct bohužel nemohu" mrkl na ni s úšklebkem a znovu se podíval kolem. Její slova která ji vycházela z úst ho dost dostávala. A více se mu začala líbit. "To si piš. Někteří si tě představují určitě už jak je po tobě.. dobrá představa" zasmál se a zavrtěl nad tím hlavou. Docela ta představa, alespoň pro něho bylo dost vtipná. Chtěl se o ni něco dozvědět. On teda o sobě nic neříká, ale to ona nepotřebuje zatím vědět. "Ani nevím vůbec kolik ti je. Odkud jsi.? položil ji pár otázek najednou a ušklíbl se. Docela by ho zajímalo kolik ji je. Pak ho, ale napadla ještě jedna otázka. "Tančíš? Umíš tancovat?" pousmál se a prohlédl si ji.