Příspěvky uživatele

Když Char odešla do koupelny, rozhlédl se kolem sebe a přemýšlel co by si dal dobrého. Ve vteřině stal znovu h stolku s bourbonem, dolil sj do sklenky a spolu e sklenkou se rozešel k oknu. O tenhle život miloval. Lesknutim prstů se objeví kde chce.. je to to nejlepší co může existoval. Jak tak šel oknu a popíjel Bourbon ze sklenky, zaslechl něčí kroky. Podíval e z okna a zahlédl tam dost peknout holku.lisacky se usmál a ve vteřině byl u hlavních dveří, které otevřel a vyšel mezi dveře. Opřel se o futro a houknul na tu holku. "Krásnej barak co? Co takhle prohlídka?" zasmál se, jednu ruku zandal do kapes a ve druhé měl tu sklenku. Pomalu e napil a pozoroval ji

"Ale tak chapej. Takovouhle krásku bych radši viděl v celé její kráse než v nejakem ručníků. A jestli chceš klidně se ti taky v celé své kráse ukážu" zasmál se a pozoroval ji. Je mu jedno jestli nějakého přítele má nebo ne. Bůh ví jak to mezi srbou mají. A jestli fajn? Tak co mu je do toho. Naznačil ji jestli si Neda náhodou taky. S ním třeba sklenku. "Oblečení ti klidně pujcim, ale není to za pár babek. Mám jen to nejlepší. Takže doufám, zr mi ho neznicis." protočil nad tím panenkama. On si věci váží, proto nemá rád když mu někdo něco ničí. Anebo si toho neváží. Hadry má jenom ty nejdražší a značkové. On jiné nenosí. Nakonec sklenku položil na stolek a přešel pomalu k ni přičemž se na ni díval. Jakmile k ní došel, jednu ruku ji položil lehce na bok a díval se jí pořád do očí. "Nechtěla by jsi v koupelně společnost?" usklibl se a po těch slovech mu zajiskrilo v očích. Jen ta představa.

"No jo ach ty zamilovanci" protočil nad tím panenkama. Nechápe to jak se někdo může zamilovat. K čemu to je? On tohle nikdy nechápal a nikdy začít chápat ní nechce. A milovat? No fuj. On je rád sám a občas že si užije. To je jeho."Já ručníky mám, ale ne pro hubený krasky, které se tu chtějí vykoupat" zasmál e a se sklenkou v ruce se na ni díval. Pobaveně se díval. Tohle ho bavilo. Nebylo by vůbec na škodu kdBy se mu trochu ukázala. "No jelikož mám plnou šatnu hadrů, tak ne bohužel pro tebe se tu žádné oblečení nenajde. Budeš muset tu skákat nahá. Věř. Nebude to nikomu vadit. Mne rozhodně ne." zasmál se a znovu si Bourbon dolil do sklenky. Na tváři měl pořád úšklebek.

"No jo tak to hold přiznej, že bdlíš v chatrči, já se ti smát nebudu." uchechtl se a díval se na ni. Je mu úplně jedno v čem bydlí. Hlavně, že je hezká to mu bohatě stačí. Když chtěla vejít, zastavil ji jen aby ji upozornil. "Já si to myslel a proto tě jenom do předu varuju." mrkl na ni a nechal ji projít dovnitř.Když procházela kolem něho, pohledem sjel na její zadek, který si prohlédl a musel se nad tím usmát. Mezitím co se zouvala, zavřeldveře, prošel kolem ni a šel rovnou až do obýváku, de má stoleček na kterém mu leží bourbon a skleničky. Jednu skleničku vzal do ruky, do druhé s vzal bourbon a přelejval. Napil se ze sklenky a podíval se na ni. "Tady u mě se ručníky bohužel nepoužívají." zasmál se a koukal se na ni. Zajímala ho její reakce. "Jestli se chceš osprchovat, můžeš použít moji koupelnu, kterou ám v ložnici nahoře. Nějakou si vyber." mávl nad tím rukou. Bylo mu jedno kam půjde, ale rád by viděl její tělíčko. Že by šel na kukačku? Chmm. Znovu se napil ze sklenky a koukl se na ni jak se rozhodla.

Běžel jak nejrychleji uměl. Výhybka se překážkám a když e konečně ocitl u jeho baráku, zastavil u hlavních dveří a počkal na ni. Nečekal dlouho naštěstí. Po jejich slovech se musel zasmat. "Ale že by taková kráska ydlela v chatrči? Tomu se mi nechce věřit" zasmál se a koukal se na ni. Ano on si zil jako v pohádce, ale v minulosti? Než se přes všechno dostal tomu tak nebylo.Zavrtel nad ní hlavou a vzal za kliku. Odemčení, nikdo mu ještě bejvak nevykrdl a určitě ani nevykrade jinak by nepřežil do dalšího dne. "Tak vítej" řekl a uvolnil ji cestu dovnitř. Když se chystala vejít, ruku natáhl. Položil na její břicho. Tak ji zastavil."Aby bylo jasno, žádné rozvíjení věci a hlavně nejsem zvrdavej na nějaké drckr chování" upozornil ji, ruku dal dolů a nechal ji vejit

Zavrtěl hlavou nad tím že vypadá jako nekdo kdo si hraje na frajera. "Zatím si nikdo nestěžoval" zasmál e. Možná jich tu par bylo al toho jaksi nezajímalo. Kapky padaly rychleji a rychleji. Když kývla na to, že půjdou k němu usklibl se a seskočil že zábradlí. "Lae no tak kotě" s uchechtnutim ji to řekl na její větu ať i od toho nic neslibuje. Jestli se tam s ním hodlá koukat na pohádky tak tos j může kracet k sobě domů. Na to není zvrdavej. Má rád zábavu a kor u něho doma. "Tak mě následující" řekl a v tom se přesunul o několik metrů od ní."Snad mi budeš stačit" zasmál se a upíří rychlosti utíkal k sobě domů s domnenim že ho stíhá a následuje.

-> dům Trevise

"Vypadám snad jako někdo kdo si hraje na frajera? Ale no tak kotě" uchechtl se a zavrtěl nad tím hlavou. On si na nic hrát nemusí. Když mluvila o dívkách a jestli mají rádi moji společnost, podíval se kolem sebe, prohlédl i okolí a teprve poté se na ni zase podíval a řekl.."Není ještě žádná co by si stěžovala." zasmál se a vjel si rukou do vlasů. "Třeba taky nebudeš litovat chm?" pozvedl lišácky obočí. Po chvilce ale začne na něho oadat ledové kapky. Zvedl hlavu a podíval se na oblohu že které to padalo.jedna kapka za druhou. "Co takhle zajít ke mě?" mrkl na ji a celou si ji s úsměvem prohlédl. Byla kus ženský. Kus pěkně ženský to se muselo nechat. Má to ale na krásné ženské štěstí.

"Raa Sado maso jo? Rozhodně na to nevypadáš" zasmál se a koukal se na ni. Rozhodně na to nevypadala. Ale pokud se jí líbí Sado maso nedělá mu to samozřejmě problém. Dlouho sice necvičil, ale sílu měl. Vlastně si uvědomil že by měl jít zase cvičit aby se zlepšil. nakonec ji pustil a ve vteřině seděl. Viděl ten strom jak a pak to zmizelo. "Ale, ale myslíš i ze na mě poslední oheň a já se posadil na prdel? Holka to u mě neplatí" zasmál se. Měl by zlepšovat bojí novou magii by ji mohl použít. Pozoroval ji a díval se na ni i když mu pokládala otázku."Občas jsem rád sám v klidu, ale raději mám společnost, a ještě nejraději mám společnost holek" zasmál se a díval se na ni. Ať o něm myslel kdo ví bůh ví co, jemu to bylo jedno. Jemu tihle vyhovovalo.

Koukal se na ni a když se konečně k němu otočila celém s úsměvem na tváři si ji prohlédl. Najednou ho ale vzala pod krkem. Musel se nad tím zasmat. Nic však neudělal. Počkal jen až jo pustí. "To máte doma ve zvyku e takhle brát pod krkem jo?" usklibl se a mrkl na ni. "No jo ze předu ještě krásnější" poslal ji vzdušný polibek a poupravil si koženou bundu. Potřásl i s její ukou a nechal ji aby ho libla na tvář. "Těší mě Char, já jsem Trevis." uchechtl se a ruku ji pustil. Po jejich další sloveh pozvedl pobaveně obočí. To si myslí ze ho odradí nějaký přítel? Ha Trevise? To těžko. "Taková krasavice a žádaná?.." olízl si své rty a chytil ji pevně pod krkem. Přitiskl ji k můstku a hlavou se přiblížil k jejímu uchu. "Taková smůla že?" uchechtl se a ve vteřině ji už nedržel. Místo toho seděl na můstku a koukal na ni. "Měla by jsi vědět Char, že překážka pro mě není konec cesty."

Od návštěvy u Senedii, nebyl vůbec svůj. Měl takový divný pocit. Jeho nálada se mu měnila, byl jako počasí. Člověk nevěděl kdy vyletí a kdy se zasměje. Jelikož měl dost velkej barák, nevěděl co tam dneska sám dělat. Mhl by zavolat a trochu si užít a přijít na jiné myšlenky.
Jak se tak vzdaloval od svého baráku s černými kalhoty, s bílým trikem a s koženou bundu na sobě, nějak ani nezaregistroval kudy jde. BLo mu to jaksi jedno. Najednou se objevil kousek od mostu. Ucítil v blízkosti upíra. Uskllibl se a upíří rychlosti se za ním přenesl. Ve vteřině stal za krásnou blonďatou upirkou. Dýchal ji na záda a čekal z se otočí. "Dokonce i upírka by neměla být sama. Nikdy nevíš co se ti může stát" uskllibl se a věděl že je to upírka. Ale krásná byla to se muselo nechat.

Hlásím se!

Koukl se na ni když promluvila. Jako by on stál o někoho kdo ho bude mít rád. Nic ji na to neřekl a koukal se jak odchází. Svým phledem se zase vrátil na hrob a přemýšlel. Jako by to ještě nepochopila, že on nemá emoce jako ona, on nemá potřebu aby ho měl každý rád. A eště ji, po tom všem. To by ji nejraději utrhl hlavu. No co stává se a když pak zaslechl jak spadla, ušklíbl se ale dál přemýšlel a neohlížel se. Musí teda uznat, že je pěkná holka s dobrou postavou. Docela se mu zamlouvá. podnikl by s ní hodně věcí i když ji nemá rád. No po nějaké chvíli vstal a nakonec taky odešel ze hřbitova.

->Pryč

Nic neříkal, prostě mlčel a díval se na hrob svých rodičů. Jako by byl pořád v transu. Když mu vzala flašku jen se jako mrtvola na ni podíval a nechal to být. Napil se? Napil. Nechápal však co pořád u něho chce. On jak začne někoho nesnášet tak toho člověka nesnáší. Jen tak si k němu nenajde cestu, což k nikomu. On není emoční typ upíra. Každý mu je jedno. O jediné co mu jde, je holku dostat do postele a mít u každého respekt a aby si na něho jen tak dovolovali. Koukal se znovu na hrob mezitím co ona si sedala vedle něho a pokládala hlavu na jeho rameno. Pozvedl pravé obočí, ale pohledem zůstával na hrobu. "O co se snažíš? Jestli nechceš skončit na dvě půlky být tebou tu hlavu dám pryč a ještě to co by jsi mohla udělat a to nejlepší, zvednout svůj zadek a doprovodit se sama k vratům hřbitova." Teprve až poté co domluvil se na ni podíval a pozvedl obočí znovu. Doufal, že to řekl dost jasně.

Jen tak rpostě sedí na desce hrobu a kouká se na hrob svých rodičů. Žádné emoce, žádný výraz. Vypadá jako někdo kdo vypl emoce, a tak nemůže jen tak se rozbrečet když vidí hrob svých mrtvých rodičů. Možná, že kdyby ho ted viděli nebyli by šťastný z toho co vidí. Ano nad tím právě uvažuje, ale nedává na sobě nic znát. Pořád vypadá jako prázdná postava, která hledí na jedno místo. Ale v hlavě?Tam toho lítá hodně. Nějak ani nevnímal ten pach jiného upíra. Dokud ho ten upír nepřerušil z prázdnoty. Natočil pomalu a bez výrazu hlavu k dané osobě a už jen ak daná osoba promluvila, věděl kdo to je i kdyby se neohlédnul. Nic neřekl, jen si od ní vzal flašku a docela dost se napil. Není jako obyčejní lidé, kteří se párkrát napijou a jsou opilí. Vždyt je to upír a ten snáší alkohol jinak. Flašku si nechal v ruce a koukl se zptě na hrob. Své nohy měl puštěné z hrobního kamene dolů, byl pokrčenej a lokty se opíral o nohy. V obou rukách k tmu ještě držel tu flašku. "Vysvětlení proč mě otravuješ. A být tebou vymyslím si něco pořádného jinak můžeš v jednom z nich skončit." Samozřejmě narážel na ty hroby.

<- Nemocnice

Když nemá co dělat, chodí na různá místa, kde člověk ani smysl nenajde. Bud jde k mostu, do lesa a nebo také na hřbitov. Né, že by to pro něho bylo uklidňující, ale chodí občas na nesmyslná místa. Dorazil na hřbitov a chvíli jen tak bloudil sem a tak, dokud nenarazil na hrob svých rodičů. Dlouho zde nebyl. Ani neví proč ho napadlo zrovna sem zajít. Naproti hrobu jeho rodičů stál jiný hrob. Na desku kde byli napsaná jména cizích lidí (naproti hrobu jeho rodičů) si sedl a koukal se. Bez emocí, bez výrazu se díval na hrob svých rodičů. Ani moc nepřemýšlel. Jako by se zastavil čas a on tam seděl a koukal. Není to moc hezký když se sedí na cizím hrobě, ale jemu je to ukradený.