Příspěvky uživatele

Líbilo se mu když se snaží jeho kořist utéct, nebo když křičí, více ho to vzrušovalo a díky tomu měl i větší chuť si ji vychutnat. Myslel si jak ji krásně vypije a možná ji tu nechá pohozenou, proč ne. Jenže mýlil se. Udělala to co on vůbec nečekal, jelikož každá jeho kořist se dost zabývá tou bolestí, ale ona? Kopla ho do jeho slabiny.? V tom momentu co to udělala, ji pustil a padl na kolena k zemi. Chytl se v tom místě a snažil se tu bolest nevnímat. Jaksi to nešlo. "Ty..." radši nadávku ani nedořekl, místo toho dodal něco jiného. "Být tebou zmizím, jinak si tě podám." zařval k ní, jednou rukou se držel dole a druhou zatl v pěst, položil ji na zem a čelo si opřel o svoji ruku. Vydechoval a doufal, že ta bolest co nejrychleji zmizí. Nevnímal ani to, že se tam objevila jiná upírka, která měla na ni taky chut. Jediné na co myslel byla ta bolest a jak se ty bestii pomstí, až se bude topit ve svých slzách.

Mezitím co ho pozorovala a zdála se být vystrašená si ji pořádně prohlédl. "Krásná postaviča, krásná tvářička." zavrtěl nad tím hlavou a zpět se ji podíval do očí. na mu řekla pane? ZAčal se smát a díval se ji přitom do očí. "No dovol zas tak starej nejsem." smál se a pořádně si ji držel aby se mohl co nejdříve zakousnout a ona mu nemohla utéct. Když začala mluvit o tom at ji dá pokoj, zavrtěl hlavou nesouhlasně a uškíbl se. "Promin kotě, ale to bohužel nepůjde, já mám šílenej hlad, dlouho jsem si nedal čerstvou krev a věř mi, že ji opravdu moc potřebuju." zasmál se a olízl si své vylezlé tesáky. Pořádně svoji pusu otevřel a do vteřiny už je měl zabodnuté v jejím krku. Začal sát její krev a přitom spokojeně vzdychal. Cítil jak jeho tělo síly. On tohle prostě miloval. Být upírem je to nejlepší, nechápe jak si na to může někdo stěžovat a nebo že to někdo nechce. Nesmysl. Držel ji pevně a pil z ní.

Zrovna se tak procházel a měl šílený hlad. Ne jako obyčejný člověk, ale jako hladovějící upír. Byla to karma. Nikde žádná stopa po člověku. Vždy si hledá kořist někde na odlehlých místech a teď? Nikde nikdo. Začíná ho to štvát, pokud se nenapije, pokud nebude jíst zešílí. Dlouho čerstvou krev neměl. Jak se tak procházel, došel až k jezeru. opět se porozhlížel po nějaké dobré kořisti. V tom na zemi zahlédl ležící dívku. Musel uznat, že má štěstí na překrásné dívky. Olízl si své rty a ve vteřině se objevil u ni. "Ááá heleme se. Právě včas." ušklíbl se, upíří rychlostí ji chytil a zvednul. Pevně ji držel aby mu neutekla. Měl takovej hlad a ona vypadala docela chutně. "Co takhle kdyby jsi mi poskytla pár kapiček tvý rve chm?" zasmál se a jeho obličej se začal přeměnovat na upíří. Po pár vteřinách mohla krásně vidět jeho tesáky, připravený k zakousnutí.

Koukal se na oba a prohlížel si je. Když se představil tomu klukovi a následně mu podal ruku on ji naštěstí příjmul, což Trevisovi vykouzliloještě větší úsměv. Musel se však zasmát nad tím jak se mu představil.Myslel si, že je pro Trevise nějaká překážka něčí přítel. Pro něho nikdy. Přítel nějaké holky je pro Trevise maá překážka, která se dá snadno přeskočit nebo odebrat."Neznáme" odpověděl mu a koukl se znovu na Claire která už byla připravená odejít. Samozřejmě že je nechal a věřil, že se ještě potkají. "Měj se pěkně Claire." usmál se na ni a otočil se za nimi jakmile odcházeli. Poté co už je vůbec neviděl, sám se z ulic vypařil

->Pryč

Díval se na ni a prohlížel si ji. Je to přeci jen chlap a má rád ženský to ano. Když se nenakrmí, tak alespoň užije. Jak tak na ni koukal myslel na samé pěkné věci. Neví však jestli by to bylo pěkný i pro ni, možná jen něco z toho. Zasmál se tomu co řekla i když to vůbec nebylo vtipné. Určitě jako človíček mohla chutnat velice dobře. Nad tím pomyšlení si olízl své vyschlé rty. "Zrovna kráčím do baru nechceš se přidat?" zeptal se ji a tvářil se úplně normálně jako by nic za lubem neměl. A má? To že jde do baru je pravda, byl by docela rád když by se přidala. Usmál se na ni jako neviňátko, ale v tom zaslechl v dálce někoho. Jak se tak přibližoval, ucítil dost známý pach a to pach vlkodlaka. Jaký on má na ně štěstí. Usmíval se pořád dál, ruce založil na hrudi a přenesl váhu na jednu nohu. "Heleme se kdo pak nám sem přišel. Máme společnost." řekl a to už se ten chlapík objevil u nich. Pozoroval ho a jakmile dal ruku kolem jejího pasu tak se nad tím jen ušklíbl. Asi si na chvíli zahraje na hodného, to mu přeci neublíží. "Zdravím. Jsme Trevis" představil se a natáhl k Cedricovi ruku a tu druhou zastrčil do kapsy.

Byl schovanej a pozoroval ji. Poté co se otočila za kamínkem si ji pořádně ze zadu prohlédl. Skvělá postava, to ano. Počkal až se otočí zpět do předu a znovu si ji prohlédl. Opět krása. Dal by si říct. V tom ale zaslechl mobil, sáhl si na kapsu, jestli náhodou nevyzvanel jeho, ale v tom už ona vytahovala svůj a tak ruku zase stáhl. Chvíli počkal a poté se ve vteřině před ní objevil. "Zdravím te krásko, neměla by ses po nocích toulat takhle sama" usklibl se a opět i ji znovu prohlédl. Byl blíž a viděl víc než před tím. "Copak ti nikdy doma neříkali co se může v noci stát tak krásné dívce jako jsi ty? A ještě k tomu když je takhle sama v temných ulicích? uchechtl se nad tím a svoji hlavu naklonil lehce na stranu.

Nějakou tu dobu toho dne strávil brouzdáním se po městě. Chvíli posedával na střechách domů a pozoroval lidi kolem. Lidi co si vyznávají lásku, i když mu z toho bylo špatně. Pozoroval také lidi co šli z práce, nebo do práce. I když by tohle někoho zrovna nebavilo, jemu to přišla jako dobrá zábava. Nakonec to netrvalo dlouho. Začalo se stmívat, slunce zapadalo, a tak sám ze střechy domů seskočil, přestal pozorovat lidi a pomalu se vydal do baru. Dlouho se tam neukázal a to proto, že měl docela dost práce. Jak si tak šel, vzal to rovnou temnými ulicemi. Přišlo mu to blíž.
Hlavně doufal, že tam najde někoho, z koho se bude moct napít. Aby doplnil energii. Přece jen ty krve z pytlíku, nejsou to pravé pro něho. Na sobě měl jako vždycky své bílé tričko, které se zdálo být obyčejné, ale nebylo. On na sobě nikdy neměl obyčejné věci. Jelikož bylo krásné počasí, tentokrát si své sako nechal doma, vypadá v tom skvěle, ale přeci nebude se potit. Jeho triku dělalo společnost i bílé kraťasy, které mu byly až ke kolenům. Ano v celém bílém si to Trevis vykračoval ulicemi a měl mířeno do baru za zábavou. V tom, ale ucítil pach člověka. Jako by jeho přání bylo vyslyšeno. S vítězným úsměvem na tváři se přemístil upíří rychlostí a tomu potichu, nechtěl aby o něm daný člověk věděl, k člověku. Objevil se u jednoho rohu, o který se opřel a koukal se jak si to dívka kráčí před ním. Miloval pohrávání, a tak sebral kamínek ze země a hodil ho kousek od sebe. Díky tichu, které se neslo ulicemi, teď šli slyšet dopady kamínku. Než se dívka za kamínkem otočila, rychle se přemístil tam, kde ho dívka neuvidí a odkud může pozorovat její reakci na kamínek, který někdo hodil a přitom za ní nikdo není.

"Já už dávno mrtvej jsem kotě " zasmál se a poté se už věnoval tomu vlkodlakovi. Prohlížel i ho s úšklebkem na tváři. On už mrtví je, jen je mezi živými. Má to ale štěstí. Pejsek si asi myslel, že mu nažene strach. Bohužel myslel špatně. Chtěl něco už udělat, nebo nad tím aspoň přemýšlel, ale. Tom jeho i tu holku svalil na zem. Trevis ji automaticky pustil a když otevřel oči, uviděl nad sebou vlkodlaka, který mu tlačí na hruď aby se nemohl zvednout. Sice cítí ,že je silnější, ale zatím ho nechá užít si tu chvilku. Jakmile mu ukázal zoubky, Trevis na něho vystrčil své špičáky a naznačil mu jako by se do něho htel zakousnout. Vlček na něm nebyl dlouho. Najednou se zvedl a i s tou dívkou pelašil pryč. Trevis e upíří rychlostí zvedl a jen se díval jak odchází. Kopl do šneka a odešel zpět do svého baráku s na tváři.

Upír? Jak to někdo může nazývat jako stvoření. Ohavné stvoření? Vždyt někomu se to líbí někomu ne, ale to je spíše jeho problém. Vždyt to je lepší než nějaký obyčejný život člověka, který žije pár let a může ho zabít i ta blbá nehoda autem. Jeho sice taky můžou nějaké věci zabít, ale opět je rychlejší, silnější a nechybí mu žádná magie. No jak by řekl jeho strýc -Tento dar je prostě velký dar.!.. ne každý si to umí užívat. Trevis ano. Jak se tak na ni ale koukal, s její krví u rtů a s upířím obličejem, musel uznat, že tohle je fakt kus. Kus s dobrou krví. Kdyby neměl hlad byl by možná milejší, pokud to on vůbec umí. Ale bohužel, zaútočila aniž by něco stihl udělat první on. "Ach budu to brát jako kompliment krásko." ušklíbl se a celou si ji prohlédl. Držel ji aby mu neutekla. jenže ucítil známý pach. Ne že by dotyčného znal, ale znal jejich rasu a ten jejich smrad taky. Vlkodlak? Nikdy. Být upírem je lepší. "Řekl bych, že máme společnost." uchechtl se, olízl si své rty a ve vteřině byl otočený čelem k tomu vlkodlakovi spolu s Erin, kterou opět držel pevně u sebe. "Ale copak? Psík se někde zapomněl?!" zasmál se a naklonil hlavu mírně na stranu. Jeho upíří obličej pořád zůstával. "Nemáš chut na bourbon krásko? Doma ho mám dost." zasmál se a volnou rukou kterou ji nedržel ji přejel po krčku, kde byl ještě před chvíli zakousnut. Poté se podíval na toho vlkodlaka a pozvedl obočí. Čekal co bude dál a co on tu vůbec chce. Nemá rád, když ho někdo ruší v takové dobré hře. A jště k tomu když se Trevis u toho baví.

Zakousl se do jejího krčku a spokojene vydechl kdyz ochutnal její krev. Chytil ji pořádně a držel si ji u sebe a pil. Byla tak vynikající. To jestli ji vypije celou, to jestli ji nechá umřít, to on sám nevěděl. Nevěděl ani jestli vůbec přestane. Pousmál se nad tím jak mu sama začala nastavovat krk. Najednou je ale vyrušila Char. Držel si Erin u sebe, ale hlavu zvedl a podíval se na Char. Erinina krev mu tekla z úst až k bradě a na jeho oblečení. Jeho upíří obličej mohl člověku nahnat strach a jeho špičáky i přes vyrušení Char nezmizeli. Uchechtl se nad tím jak zmizela. A to si říká upír? To on může rict, že je to pořádný upír. On si tenhle život naprosto užívá. Podíval se zpátky na Erin, olízl ji krev na krčku a otočil i ji celém k sobě. Držel ji za paži a díval se pobaveně na ni, pořád s její krvi na puse a s upirim obličejem. "Jsi velice chutná vis to?"

Líbilo se mu jak se od něho plazi. Jak se bojí. Úplně to z ní cítil."Jestli jodlas přežít nezahravej si s ohněm" zasmál se a díval se na ni. Pěkná tvaricka, pěkně tělíčko, ale to co udělala? Za to musí trpět. Nebude přeci ho hned bodat, když ještě nic neudělal. Zasmál se nad tím jak řekla, z e neví jak pohádka končí. Zavrtěl nad tím hlavou a podíval e před sebe. Okolí si jen v klidu prohlédl a věnoval se zase plné ji. "Tak dobrá" chytil ji tedy pod krkem a koukal se na ni. Její obličej si v klidu prohledl a po jejich slovech se zvednul spolu s ní. Držel ji pod krkem a postavil ji na nohy. Ve vteřině si ji k sobě otočil zády a přilepil na své tělo. Vdrchl její láskou vůní a pousmál e. Pod krkem ji stále držel. "To ti nikdo neřekl, ze pokud si budeš pohravat s ohněm spalis se? Ale buď v klidu." uchechtl se a zakousl se do jejího krčku.

Možná to pro někoho bylo kruté, ale pro něho vůbec. Byla to pro něho skvělá hra díky které se vždy skvěle bavil. Vidět ji jak trpí a ještě k tomu taková pěkná holka. Poté co si ji prohlédl a nakonec od sebe odhodil, což jí nejspíš bolelo a taky mu to bylo jedno, se pořádně narovnala, upravil si své hadry a přešel pomalu k ní. Po jejich slovech se zasmál."To jsou mi dneska lichotky" zasmál se znovu a podíval se kolem sebe. "Bylo nebylo..dost jedná drzá holka, se pokusila zaútočit na stvoření,p roti kterému nemela absolutní šanci vyhrát.." když došel k ní, klekl si u ní a opřel se lokty o stehna. "vážně tu pohádku neznáš? To ti nedošlo, že pokud na mě zaútočit obrátí e to proti tobě?" zasmál se a chytil ji znovu pod krkem. Jeho obličej e pomalu měnil v upíří. "Víš jak ta pohádka pokračuje?

Zrovna takovéto situaci si vážně užíval. Měl rád hry se svojí kořisti. S lidmi kteří jsou bezbranní. Rád si pohrával. Dopil poslední kapky ve své sklence a čekal jaká bude její reakce. Vnímal každý její pohyb i nádech. Cítil jak se snaží neukazat zbabělce a jen obyčejného člověka který se bojí. Něčeho co nemůže být ani možné. Znovu se sibalsky usmál. Na její slova nestihl nic říct. Otočila se s nožíkem v ruce a hodlala ho bodnout? Opravdu to zkusila? To nejspíš dělat nemela. Než ho stačila bodnout tam kam měla zamíření, do vteřiny ji chytil ruku, kterou si to k němu mířila s nožíkem v ruce a svou druhou rukou ji chytil silné pod krkem. "To tě doma neucili, ze nemáš stahovat ruku na staršího a ještě k tomu na silnějšího? Ale no tak kotě. Nečetla si nikdy pohádky?" zasmál se a pořád ji silné držel jak pod krkem tak i její ruku. "Nemáš ale vůbec vychování" naklonil hlavu na stranu, prohlédl i ji a poté ji odhodil od sebe.

Bylo mu jedno stejně tak i u Char, kde bydlí. Ať žije v díře nebo v paláci jemu je to jedno. Nezajímá ho to tak moc aby vysilival kvůli tomu, že mu to nechtějí ict. Spíš se nad tím jenom zasmál. Necítil nic z vlkodlaka ani z upíra. Super. Člověk tak to se možná i skveel nají. Když se k ní přiblížil a ona couvla nechal ji říct to co potřebovala. Jen hlavou a přitom pil že své sklenky."Ale, ale. Přece jen tak neodejdes ne? Co si dát třeba.." na vteřinu se odmlčel a do vteřiny se přesunul opět za ji a ukazováčkem ji přejel po straně jejího krásného krčku. "něco dobrého k pití? Věřím že se u mě něco najde.." pokračoval usklibnutim a že zadu ji pozoroval.

Stal mezi dveřmi a prohlížel si ji. Byla pěkná,dobrou postavu měla, ale jakmile otevřela pusu, začalo se to v něm vařit. Na sobě ale nedával nic znát. "Vážně ? Zajímalo by mě kde bydliš ty krásko, když takového palác považuje za to nejhnusnější" zasmál se a napil se že své sklenky. Poté co se napil se protahnul, podíval se kolem sebe a pomalu se k ní rozešel, jelikož se zase věnovala svému mobilu. Ušel pár kroků a poté využil svoji dokonalost a ve vteřině se objevil za ní. Vzal ji mobil, ruku natáhl s jejím mobilem blíž k ní a jedním stisknutím dlaně ho rozbil na několik kousků. Poté to odhodil a co s ním bude dál mu bylo jedno. "Copak.? Hvězda se nám ztratila?" usklibl se a udělal krok k ní blíž. Byl u ní skoro na těle a díval e ji přitom do očí s lišáckým úsměvem.