Příspěvky uživatele

Neříkám, že jsem si to nemyslel, ale však sama víš jak to v našem světě prostě chodí." uchechtl se nad tím. Prostě vlkodlaci a upíří jsou monstra. To mu nikdo nevymluví. A stejně, i když si to ten dotyčný nehodlá přiznat i v něm samotném se skrývá to monstrum. Taky i v Karin.
"Tak to máme společné. Taky miluju víno a bourbon." pousmál se a zahleděl se do své sklenky. Vždy na prvním místě byl bourbon a teprve poté víno, hlavně červené, které on miloval. Na barové židli se narovnal a poupravil si své tričko, které rozhodně nebylo levné. Nenosí levné věci, vždy si potrpí na luxusu. Alespoň u některých věcech. Opřel se o opěradlo, které bylo malinké a ruce založil na hrudi. "No nebudu ti lhát. Jsem upír, miluju lidskou krev. Být tebou dával bych si na mě bacha." řekl se smíchem a hlavu otočil jejím směrem. Po jejím drcnutí se od opěradla zády odtáhl a ruce položil na bar. Díval se přitom na ni s úsměvem. Poté co ji dal neposedné pramínky za ucho se pohledem přemístil do jejích očí. Na její poděkování se pousmál. Ruku místo toho aby stáhl, položil na opěradlo barové židle na které seděla ona a pořád se ji díval do očí. "Máš krásný úsměv věříš tomu?" uchechtl se a ještě chvilku se ji díval do očí. Poté se trochu odtáhl a podíval se kolem sebe, kolik lidí zde ještě zůstalo a kdo nový přišel. Mezitím co si prohlížel okolí si vjel rukou do vlasů.

Chvíli ji pozoroval. Chvilkama si přeje umět lidem číst myšlenky, musí to být nádhera, dostat se každému do hlavy. Po jejích slovech však musel zapátrat v paměti i když nerad. Nikdy takový nebyl jako je teď, udělal to z něho jeho strýc a ty roky, kdy byl pryč z tohohle města. Jen díky smrti jeho rodičů se stal takovým jakým je. A popravdě? Je za to velice rád. Jeho srdce se proměnilo na velmi ledové srdce, které k sobě nikoho nepustí.
Vracet se do minulosti a připomínat si vše co se odehrálo než odešel, nebylo dost příjemné a jeho by to akorát udělalo slabším. Opět zavřel dveře nad minulostí, vzal si sklenku s vínem a napil se. Začal myslet na něco jiného, než na sebe a jeho krutou minulost. "To jsem nikdy neřekl." odpověděl na její větu, že ne každá stvůra dělá stvůrné věci. Pak však přišla otázka ohledně jeho. Jeho soobní život. Takové otázky on nemá rád. Nikdy o sobě nic neříkal, neříká a nehodlá s tím začít. Jeho ledové srdce a minulost mu to nedovoluje. A hlavně jeho povaha.
"Co bych ti mohl o sobě říct? Jsem monstrum, které se rádo baví jakýmkoliv způsobem." otočil k ní hlavu a ušklíbl se. "Věřím, že i ty se bavíš ráda. Ať je to jakýkoliv způsob zábavy." uchechtl se, natáhl k ní ruku a dal ji neposedné prameny vlasů za ucho. Přičemž svoji ruku pozoroval. Teprve poté co její vlásky dal za ucho se ji podíval do očí.

Díval se na ni a poslouchal co mu říká. Bylo docela zajímavé poslouchat člověka, který rozhodně sebevědomí moc nemá a schazuje se. Takové lidi nechápal. To on takový naštěstí není.Když ví, že něco nedokáže tak raději o tom mluví...Vždy si však myslel, že vlkodlaci mají povahu trochu jinou. Přeci jen když on pijez člověka, nebo se z něho stane krvežíznivá bestie, jde z něho strach, a ví co si může dovolit a ten pocit, když se ho nevinný člověk bojí je k nezaplacení. Měl za to, že to mají takhle i ty chlupaté potvory. Jak tak vidí, není to u všech. "Aha, takže to beru tak, že nejsi moc zajímavá." uchechtl se a mrknul na ni. Narovnal se, vzal si do ruky sklenku a napil se. Pil nejspíš moc rychle protože to chtělo opět víno do jeho sklenky dolít. Vzal tedy flašku vína a dolil si. Nalil se, ale jenom trochu. Flašku zpátky položil, sklenku nechal stát na baru a znovu barmana pozoroval jak kmitá za barem. "Naštěstí já takové problémy nemám." zavrtě nad tím lehce hlavou a pořád barmana s neutrálním pohledem pozoroval.

Koukl se na nidocela pobaveně hned poté co oznámila,že má doma oprvadu velkého, zlého a krvežíznivého ochránce. "Zlato, já se ničeho nebojím. Poradím si se vším." poslal ji vzdušnou pusu. vzal si sklenku s vínem a napil se. Tentokrát se napil více než chtěl a tak upil skoro zbytek vína ve skleničce. Když viděl kolik mu tam toho zbývá, vzal sklenku, dopil zbytek co tam měla dolil si. "Záporák? Chm to se mi líbí." Zasmá se tomu a znovu se na ni podíval. Ona si snad myslí, že sklopí hlavu a nebude si nic dovolat když mu oznámí, že má zlého dvoumetrového bráchu. "Klidně tě bránit může, ale ničemu to nepomůže." uchechtl se a vjel si rukou do vlasů. Druhou ruku měl položenou na opěradel barové židle. "Tak Karin co mi o sobě povíš? Chm? Pozvedl jedno obočí a koukal se na ni se zájmem. Rád se o ní něco dozví, ale to je tak vše. Možná v tom ještě něco je, proč s ní tady vysedává, ale jestli si myslí, že bude o vyprávět něco osobního tak to je holka na omylu. On nikdy. "Máš teda bratra jo? JAk se jmenuje? Třeba ho znám" mrknul na ni, je možné, že ho zná. Proč by ne že? Už tu pár měsíců je.

"To je dobře nikam nechoď" uchechtl se nad tím. Podíval se na chvilku kolem sebe.Opravdu to dneska bylo strašný. Nikdy snad takovou nudu v baru nezažil. To je náznak toho, že by měli spolu odejít, přeci ji tu nenechá. Hned jak začal koštovat víno, musel se po jejích slovech na ni podívat. "Bourbon a víno to je moje." pokýval hlavou, natočil se k ní, rukou se podepřel o bar a hlavu položil na svoji dlaň. Určitě ji rád udělá taxíka, to mu nebude dělat problém. "Vůbec mi to nevadí, budu jedině rád, když tě budu moct doprovodit." uchechtl se, vedl hlavu., do ruky vzal sklenku s vínem a napil se. Opět jenom tak lehce. Opět sklenku položil na bar, rukou se podepřel a hlavu položil na dlaň. "Vypadám snad na to že si dělám srandu?" uchechtl se a zavrtěl nad tím hlavou přičemž se na ni pořád díval. Samozřejmě, ne že by úplně zabíjel, ale něco podobného. "Myslím si, že pokudmi nic neprovedeš, nějak nerozčílíš, na tom seznamu nebudeš." pokrčil nad tím rameny a řekl to jako by šlo o normální věc. U něho jde onormální věc. On se tímhle trochu i baví, když se ho někdo bojí. V tom si vzpomněl na Erin. Jak byla chudinka vystrašená. Už se nemůže dočkat až ji znovu potká. A ne jenom ji, jsou i další. "Máš přítele?" ano zeptal se na to taky. Proč ne? Být informován je velice dobré. I když přítel nějké hlky pro něho není překážka.

"Ne neboj, odcházet nemusíš..víš jak.." řekl s neutrálním výrazem a na chvilku se zakoukal do své skleničky, ve které bylo pár kapek. To dopil, dal prázdnou skleničku od sebe dál, aby ji mohl barman vzít a umýt. Následně na to si vzal do rukou skleničku, ve které měl své červené víno. Se skleničkou lehce pohoupal, podíval se jak se tekutina v ní pohybuje jako vlna narážející do stěn. Když sklenku přiložil ke rtům, vdechl tu krásnou vůni vína a teprve poté se trošičku napil. Ta hořká chuť vína, byla vynikající. Takové má on rád. Hlavně bylo kvalitní, on jenom kvalitní, což jde vidět a jeho oblečení. Nikdy nechodí jako chudák. Vždy jen to nejlepší. Nakonec se pohledem přemístil zpět na ni hned poté co sklenku položil zpět na bar. Nesouhlasně zavrtěl hlavou. Přece nebude pít sám. "Ale no tak,přeci mě nenecháš pít víno, víno samotného." pozvedl jedno obočí a koukal se na ni. To on nerozdejchá snad. "Pokud se hodně opiješ doprovodím tě domů, dobře? Ale přeci mě nenecháš samotného pít a zrovna víno." Pousmál se a doufal, že jeho kouzelný úsměv změní třeba její názor. "Rozum můžeš mít, ale nikdy není na to se trochu odreagovat. Věřím, že máš nějaké problémy, každý je má, a tak se musíš trochu odreagovat a pobavit se. Věř mi jsem dobrej bavič." mrknul na ni, vzal si skleničku do ruky a napil se. Než dopověděl na její otázku, sklenku položil zpět na bar a chvíli sledoval barmana jak líta za barem. Ta práce musí být dost náročná, představit si to umí. Sám dělal pár dní barmana, když byl "na cestách". "Zabíjím každého na potkání." řekl s neutrálním výrazem a podíval se na ni, "Akorát ty jsi výjimka" uchechtl se a pokrčil rameny.

Položil si dln na místo kde mu leží srdce a usmál se. "Ale no tak slečno Greene, nechtějte abych se vám tu začal červenat..i když.." odmlčel se a podíval se před sebe na neurčitý bod. "ikdyž..vlastně ano já sám sebe velice miluju a jsem rád za to jaký jsem. Takže ano mám sá sebe rád." pokýval několikrát hlavou s vážnou tvář a když se na ni podíval začal se smát. "No jako vážně.." začal mluvit se smíchem.. "Já sám sebe opravdu miluju" ruku položil zpět na bar a pokýval hlavou. Tentokrát se už nesmál, měl hlavu vztyčenou vzhůru a pokyvoval, že tomu tak opravdu je. "Ano je to tak" řekl, zasmál se, podíval se na svoji sklenku ve které toho nic moc neměl a napil se z ní. Poté ji ukázal ten svůj krásný upíří obličej. Musel se zasmát tomu co mu tu předváděla za komedii. "Omlouvat se vám nebudu slečno Greene, taková povaha má není, a bohužel ženy takto děsím denně. prohlásil s pokýváním hlavy a nakonec když domluvil začal se smát. Jestli to bere jako srandu, je to jedině dobře ikdyž na tom něco pravdy bude. Nedělá mu problém se jen tak u někoho objevit, chytit ho a zakousnout se. Tím ho pak začne děsit. Je to prostě jeho taková povaha. Pokud se pro něho najde ženská co s tím bude spokojená, nebo ho bude respektovat, nebo se dokonce najde někdo kdo rozehřeje to jeho ledové srdce, bude to zázrak..
Její objednávka pití ho opravdu zaskočila. "Zlatíčko, pomerančový džus si můžeš dát doma. Teď jsi v baru a dokonce s Trevisem Reedem. Takže,.." Odvrátil od ní pohled a podíval se na barmana,který byl připravený splnit její přání. "Dejte nám tu nejlepší láhev vína, bílého." dodal. Viděl, že má bílé víno. Sám ho moc nepije, on spíš červené, ale proč si nedát jednou za čas i bílé.
Jeho slova, která dál k ní vypustil a to hraní..nakonec si tedy povzdychl a když začala mluvit podíval se na ni. "Nemohl jsem se donutit k tomu otočit se a odejít, když vidím někoho jako jsi ty. A vidím, že tvje povaha taky není špatná. No prostě dokonalost sama. A když dovolíš, takovou dámu s prostě musí na něco pozvat. Doufám, že pár drinků se mnou, neodmítneš." Pousmál se a koukal se na ni.

Vůbec by mu nevadilo kdyby se přeměnila a jak tak ji poslouchá, docela by ho zaímalo jak ve vlčí podobě tedy vypadá, když si z ní všichni utahují. MOžná by to udělal taky, ale raději ji ujistí slovy, že by se ji nesmál. "Věř, že já bych si z tebe neutahoval, náhodou mám rád roztomilé věci." mrknul na ni a uchechtl se. Už v sobě cítí, že by potřeboval přestat být tak milý a hodný a začít být zase sám sebou, což znamená zábavný, chvilkama zlý a hlavně prostě být sám sebou. Je nevybouřen, a za chvíli bude muset toho ďáblíka v sobě pustiti z klece. Záleží teď jestli se chytne i Karin, nebo mu uteče. Opět ručku se sklenkou s bourbonem přitáhl k ústům a napil se. "Každý je nějaký a já jsem taky děsivý, velký a zlý" Jakmile to dopověděl, jeho obličej se pomalu začal měnit na upíří a jeho tesáky začaly pomalu vykukovat. Naklonil hlavu mírně na stranu a ve vteřině měl zase svůj obličej. Lidský obličej.
Sice samochvála smrdí, jak ona říká. Může to být pravda, ale proč by měl ze sebe dělat chudáka, který nemá vůbec sebevědomí. Právě Trevis ho má až až. Mohl by stát na náměstí, nebo si dát na vilu ceduli a na ni, že rozdává sebevědomí. Kdo chce ať přijde. Bohužel jeho povaha, není zas kladná a proto by to nenechal zadarmo. Bohužel je takový Trevis. "Řeknu ti jedno, když jsem sem přišel a viděl tohle.. podíval se kolem sebe a pokračoval..Nelíbila se mu dnešní atmosféra v baru.. "Tak jsem se chtěl v rychlosti blesku otočit a zmizet." zpět se podíval na ni a lišácky se usmál. "Ale pak jsem zahlédl tebe..a řekl jsem si, že prostě sem musím jít a poznat tě. Seznámit se s tebou." začal vrtět hlavou do stran a přitom na ni koukal. "Já vím je to hrozný.." řekl a v tom se podíval k baru se smutným kukučem, jako by se cítil blbě za to co tu právě říká, a že to vůbec řekl. Jako by to bylo něco špatného

Musel se uchechtnout nad tím jak si přičichla ke svým vlasům. Sice vlkodlaci mají svůj pach, stejně tak jako upíři, i jakolidé. Ale že by smrděla? To se říct nedalo. Děsivá nebyla, k tomu měla ona opravdu daleko. K nějaké děsivosti..Najednou se však s ní začali dít divné věci. Oči, drápy..pozvedl jedno obočí a díval se na ni. Jestli se hodlá přeměnit zrovna tady, tak to ji dost obdivuje. Ale proč ne. Takové holky se mu líbí. Takové co se ničeho nebojí a rádi riskují.
Hned co skončila se svým divadlem, uchechtl se nad tím a hned ji to musel okomentovat. "Má drahá. Ty k děsivosti máš velice daleko i co se týče tvé vlkodlačice." Zasmál se a pořádně si ji znovu prohlédl s hlavou nakloněnou mírně na stranu. "Spíš bych řekla, že jsi až moc roztomilá v obou podobách." mrknul na ni s lišáckým úsměvem. "Jen se červenej, vůbec mi to nevadí, právě naopak." znovu hlavu naklonil na stranu a pořád se na ni díval. Nevadí mu se dívat dlouho na lidi, právě naopak. A oční kontakt? S očí se dá hodně vyčíst, proto mu oční kontakt nevadí. Nechápe však lidi co nevydrží se druhým dlouho dívat do očí. Pozvedl k ní ručku se sklenkou ve které měl bourbon a hodlal si s ní ťuknout. Když viděl jak je rozhodnutá si s ním tedy přiťuknout, naklonil se k ní blíž, samozřejmě neztrácel kontakt s jejíma krásnýma očima, usmál se a ťukl si s ní."TAk na zdraví" uchechtl se, odtáhl se od ní a napil se.
"Myslel bych, že takové krásky nikdy nemůžou u baru sedět sami. Jak se tak zdá..No počkej, vlastně už tu nesedíš sama..." zavrtěl pobaveně hlavou. "Věř, že jsi teď v nejlepší společnosti" ruku zvedl až k hlavě a zajel si s ní do vlasů, Několikrát si je prohrábl a znovu ruku stáhl dolů.

"Jako vůbec ji nechápu." prohlásil tiše, i když mu to tak nějak bylo jedno, že odešla. Věří, že v tomhle malém městě se neviděli naposledy. Udělal dojem a to je pro něho hlavní. Poté co se Karin zeptala jestli je děsivá, zavrtěl nesouhlasně hlavou. "No to víš, že jsi." zasmál se a hned se "opravil" "Ne dělám si srandu nejsi právě, že vůbec." Poté co se představili, nemohl si tu větu prostě nechat pro sebe a tak si ji dlouze prohlédl a řekl. "Víš, že máš hrozně krásné jméno, ale co se divím? Taková kráska..krásné jméno..to jde do sebe."zasmál se, zavrtěl hlavou a sedl si na židli vedle ni. Přeci jen od sebe nebudou sedět daleko. Už se mu představila on ji a teď se můžou trochu posunout. Na bar mu barman položil bourbon, přesně tak jak si přál a sklenku červeného vína, které si také objednal. Do rukou však nejdřív vzal sklenku s bourbonem, natočil se tak aby byl čelem ke Karin a pozvedl ruku se sklenkou. "Tak prosím." ano ćhtěl si ťuknout.

Když si vzpomene na jednu vlkodlačici, která hned po něm vyjela, byl docela rád, že ona se k tomu zas tak nemá. byla příjemná a milá. Jen nevěděl, jestli si dál hrát tak jako si hrál s Lenou a nebo být takový jaký prostě je. To krásné pojmenování, jak je krásně nazvala. Děti noci -zalíbilo se mu to, a tak na její otázku, jestli jsou děti noci pokýval hlavou souhlasně a ještě dodal. "Ano jsme děti noci." ušklíbl se a podíval se na Lenu, která opět byla trochu mimo. Zarazilo ho, když řekla že si nic nedá. "Myslel jsem, že posedíme.." pozvedl jedno obočí, ale než by se dočkal odpovědi, ona se rozloučila a mířila k východu. Bez pozdravu se koukal jak odchází a co zmizela za dveřmi, hned se otočil k té dívce a také se ji představil. "Karin Greene." Zopakoval její jméno a hned na to natáhl k ní svoji ručku a s její si potřásl. "Těší mě Karin, já jsem Trevis Reed." též se ji představil a přitom se ji díval do očí. Jak už bylo zmíněno, rád navazuje oční kontakt. "Musím se zeptat ještě jedou, jak vidíš společnost mi odešla, a tak jsem bohužel tady zůstal sám, ty jsi tady taky tak opuštěná, věřím, že ti moje společnost vadit nebude..nebo se pletu?" pozvedl jedno obočí, ruku stáhl znovu k tělu a čekal na odpověď. Byla by škoda kdyby mu teď jen tak zdrhla. Taková kráska, ty její vlasy, i oči má pěkný.

Byl rád, že jeho položenou dlaň na jejích zádech pochopila tak, jako se posunout z tohoto místa. Poté co spolu s ním přibližovala k baru, ruku pomalu stahoval dolů až mu nakonec padla k jeho boku, znovu ji dal do kapsy a koukal se kolem sebe. Dorazil až k baru. Bylo mu divné, že si nechce sednout. Otočil k ní hlavu a zvedl nechápavě jedno obočí. "Doufám, že nechceš celou dobu stát" uchechtl se a koukal se na ni. Samozřejmě, že on si sedl hned vedle té zrzavé dívky. Ještě před tím však odpověděl na zvláštní otázku Leny. Co by tu tak mohlo smrdět? Vlkodlačí pach. "Tohle je moje milá vlkodlačí pach" i přes to, že hrála potichu hudba aby se lidi nemuseli přeřváat, to řekl normálním tónem jako mluvil doposud. Hned jak domluvil, otočil se na tu zrzku. S úsměvem si ji prohlédl, měla krásné oblečení na sobě. Hned následně na to se podíal na barmana a zvedl lehce jednu svoji ruku, náznak aby se mu hned věnoval. Taky se tak stalo, barman k jeho směru přiskočil a hned se poptal jaké bude jeho přání. "Dám si bourbon a k tomu vychlazené červené víno." řekl mu své přání a hned na to se podíval na Lenu. "A tady slečně dejte také bourbon. Ať ochutná tu jeho skvělou chuť" řekl směrem k barmanovi, ale přitom se díval na Lenu. Ušklíbl se, nebude se ji přeci ptát co si dá, ví jaká by byla odpověd. Buď něco nealkoholického a nebo nic. A na to může holka rychle zapomenout.
"Doufám, že vám moje přítomnost nevadí." Mezitím co mluvil, se koukal na barmana jak připravuje jeho objednávku. Poté jeho otázce se na tu zrzku podíval a pořádně si ji prohlédl.

V duchu už protáčel panenkama. Ta holka jaksi nepochopila, že ji osobní věci o sobě prostě neřekne. Nikdy neříkal, neříká a nehodlá začít. Však si našel dobrou odpoved na její otázku. "Věř, že jsem na světe hodně dlouho." uchechtl se.Počkal až u budovy vejde dovnitř. Jakmile se tak stalo, vešel hned po ní dovnitř a dveře nechal volně se zavřít. Porozhlédl se kolem sebe, cítil tu krásnou vůni alkoholu. Dostal chuť na bourbon a nebo na dobré víno, teď si jen vybrat. Jak se tak kolem sebe koukal a prohlížel si lidi... ty vožralí, který by měli radši zalést někam do díry a nevystrkovat nos dokud se nevzpamatují, někteří lidé byli tak nějak v náladě, což se dalo snést. Pak tu však byli lidi, kteří nejspíš před chvíli dorazili. Podíval se k baru jak moc je tam plno. Chlapy, nechutně vožralý a mezi nima zrzka. Hned mu hlavou projelo tolik věcí, že by to ani na jedné ruce nespočítal.
Už se chtěl usadit, hezky u baru, dát si sklenku něčeho dobrého a hlavně zkusit prohodit pár slov z tou krásnou zrzkou, doufá však, že obličej nemá jako opičí zadek, který rozhodně pěkný není. Aby však Lenu trochu popostrčil, přiložil dlaň na její záda, a tak se ji pokusil donutit, aby udělala nějaký ten krok vpřed.

<- Park

"Ahá takže jsi odsud jako já"pokýval několikrát za sebou hlavou a podíval se kolem sebe, aby třeba nezakoplo kamínek. Když řekla, že byůa také pryč, musel se zasmát a opět dělat ze sebe pravý opak než doopravdy je. Vykulil oči, překvapeně a podíval se na ni. "ZVláštní, že jsem tě ve světě nepotkal." zasmál se, vytáhl ruku z kapsy a jen tak mávl. Opět ji dal zpět do kapsy a pokračoval v cestě. Netrvalo to dlouho a už se k baru přibližovali. "Jak jsem říkal.." odmlčel se na chvíli a poté dodal. "Můj věk se zasekl na dvaceti letech.To jsem ti už ale říkal.." je si jist, že chtěla pravý jeho věk, ale to už je pro něho dost osobní. I když věk je jenom číslo a když to řekne někomu cizímu, nemůže mu to uškodit...Po její jedno slovné otázce pokýval hlavou. ANo opravdu se ji ptal na přítele. Pro jistotu kdyby to náhodou neslyšela nebo blbě rozuměla ji to ještě zopakoval. "Ano, máš přítele?" znovu se tedy zeptal, určitě už dobře rozuměla. Po její tedy krásné odpovědi, i když pro Trevise přítel nějaké holky není vůbec překážka, stejně tak jako to bylo u Malii, se usmál a po pár krocích se zastavil u jedné budovi. Otevřel ji dveře a rukou naznačil aby vešla jako první. "Až po tobě." řekl a čekal až vejde dovnitř.

Jakmile ho doběhla, pokračoval v chůzi s ní po boku. "Ty tu žádné bary neznáš? To si snad nváček v tomhle městě?" zeptal se ji a přitom se na ni podíval. V klidu pokračoval dále v chůzi hezky namířeno k baru, kam chodí. Dlouho se tam však neukázal, musí to napravit. Měl teď dost práce, a tak neměl čas zajít někam za zábavou do baru. "Vypadá to tak, že jsi tu nová." dodal ještě nakonec a s rukama v kapsách šel dále směr bar. "Sice já odsud pocházím, ale taky jsem tu několik let nebyl. Nedávno.. non nedávno..pár měsíců už to je co jsem se sem vrátil, a tak to už tady nějak znám ako bych nikdy neodešel..." nějak se rozmluvil, na to že o sobě nic neříká. Vlastně on o sobě nikdy nic neříká a když tak nad tím přemýšlí, říct o sobě jen to, že zde několik let nebyl, zas tak osobní není a může to někdo cizí vědět. Jiné osobní informace však o sobě neříká. Naučila se být ticho a je to taky to nejlepší co vůbec dělá. "Co kdyby jsi mi řekla něco o sobě? Máš přítele?" ano moc troufalé, ale on takový je. Snad ji to hned nevyplaší, to by se Trevisovi nelíbilo. Když se tak nad tím zamyslí, je to normální otázka. Zeptat se jestli má někdo přítele nebo přítelkyni. Alespoň ví co si dovolit.

->Bar