Příspěvky uživatele

Možná je na jednu stranu dobře, že skončil u stromu. Nejspíš by dopadl hůř, kdyby ležel na zemi. Ta jeho tlama od krve, k tomu jeho smradlavý dech – alespoň pro Trevise – no nic příjemného to nebylo a byl by rád, kdyby se ten vlček od něho vzdálil. Vždyť ho zas tak moc vytočit nemohl. On si prostě ty svoje řeči nemohl odpustit. Je to Trevis, k němu tohle patřil a přece zas tak moc vytočit ho nemohl. Nikdo mu neřekl, že se dnes v noci vlkodlaci zblázní a budou zabíjet a trhat o sto-šest. Jemu to nikdo neoznámil, nikdo mu nic neřekl, nemohl to tedy vědět. Nečekal však, že to půjde takhle rychle a vůbec netušil, že se do něho ta příšera zakousne. Přeci jen do něho nekopl nic, pouze mluvil – a to byl možná ten problém. Na další slova se už nezmohl, místo toho ucítil silnou bolest, která mu projela celým tělem. Tohle se mu dlouho nestalo a bude doufat, že zase dlouho nestane. Jeho zařvání, ve kterém byla slyšet i ta bolest, mohl kdokoliv snad slyšet na druhém konci lesa. Jemu to tak přišlo. Cítil jak se na svých nohou moc dlouho neudrží, nebýt jeho tak už skončil na kolenou. Ale ta chlupatice ho držela na nohou díky tomu, jak v něm byl pořád zakouslej. Skoro nic jiného nevnímal než jen tu bolest. Jakmile ho chlupatá koule přestala trápit, sebral poslední síly, chytil ho i přes to, že musel přenést tu neskutečnou a velice nesnesitelnou bolest a odhodil ho pár metrů od sebe. Měl co dělat aby to zvládl. Nakonec padl na jedno koleno, vnímající tu bolest, která nešla zastavit a vlčka pozoroval.

Trevis bohužel takový byl. Jeho chování nemohlo nic změnit. Taková povaha mu byla stavěna a u takové taky zůstane. Díky tomu se vlček neudržel a skočil na něho. I kdyby jaksi vycítil, že mu dává poslední šanci zachránit se, neudělal by to. On má rád vzrůšo, proto by se jen tak neotočil a neodešel. Rád vyvolává problémy. To je další věc. Jak ho tak pozoroval, nejspíš čekal, že na svém místě nezůstane a o něco se pokusí. Taky že ano. Netrvalo to dlouho a Trevis ucítil na své hrudi nátlak vlkodlačích tlap, hned na to následovala né moc příjemná bolest do zad. Zády zůstal opřený o kmen stromu a podíval se na to zvíře před ním,které by ho nejraději rozpáralo na kusy. "Na mě si moc nepochutnáš." řekl se zasmátím. Je si na sto-procent jistý, že by mu jeho krev nechutnala. Přeci jen je to upír a jak on, tak i Trevis si více pochutnají na lidské krvi. "Tohle se mi nelíbí.. prohlásil, aniž by šel slyšet v hlase jakýkoliv náznak strachu. Nebál se. Udělá to, co moc často nedělá - dá vlčkovi vybrat. "dávám ti vybrat ty chlupatá koule, bud dáš ty pracky z mého čistého trička, nebo budeš litovat, že ses mě vůbec dotkl..." řekl varovně a následně na to se lehce pousmál. Myslel to vážně. Ta chlupatá koule mu ušpiní jeho krásné, nové a čisté tričko. "Takže.. počítám do tří.. pozvedl jedno obočí a čekal. "..1.." začal počítat a přitom se mu díval do očí. Zajímalo ho co ta chlupatice udělá. Jestli ho poslechne nebo ne. "..2.." ...?

Jak tam tak stál a díval se na něho s tím svým provokatérským úšklebkem a s rukama v kapsách od kalhot, všiml si jak je celý od krve, když se otočil. "Myslím si, že ses do toho ponořil až po uši" řekl a hned na to se ukazováčkem poškrábal lehce na uchu, trochu náznak k vlkovi. Ano Trevis byl velice velký provokatér a bavilo ho to. Možná na to doplatí, ale to už je detail, který momentálně neřeší. Jeho ruka znovu skončila v kapse, ale z vlčka nespouštěl oči, kdyby náhodou si chtěl něco zkusit a zakousnout se do Trevise, aby on byl hned pohotovej a mohl ho když tak zastavit. Když na něho začal cenit zuby zavrtěl hlavou a uchechtl se. "Ale klid, jen papej, já si najdu něco ... přemýšlel jaké správné slovo říct ...něco víc čerstvého" pokývla hlavou se smíchem a pořád ho sledoval. On sice nemohl říct, že by vlky neměl v lásce, přeci jen se baví s Vianne a možná někdo další se ještě najde. Tohle nějak moc neřešil. Kdyby se s Immanuelem potkal víckrát, né jenom jednou tenkrát, když "zachraňoval" Erin. Kdyby se to mělo stát znovu a on se z ní měl nakrmit, samozřejmě by to udělal znovu a znovu a znovu. V plánu neměl zrovna otočit se a odejít a jeho nechat se dál krmit, to by nebyl Trevis. "No ale ... fakt se nerozdělíš jo?" Naklonil hlavu mírně na stranu a celého ho sjel pohledem.

Poslední dobou se venku moc neukazoval. Nebyl k tomu ani konkrétní důvod. Jediné co dělal, domů si natahal nějaké drobné a nevinné dívky, z kterých se krmil. Chudinky, aniž by to ovládli a věděli do čeho jdou.. teď je po nich a nikdo je zatím nehledá. Kdo by je taky hledal. Je to zrovna skupinka holek bez domova s dobrým tělem a které se nebojí své tělo odhalit. Tohle on miluje a aspoň se za tu dobu krásně pobavil. Lepší než šaškovat někde venku. Na sobě měl opět tmavě modré tričko, džíny a černou koženou bundu. Aniž by to nějak plánoval skončil opět v lese. I přes to, že jeho cesta vedla krajem lesa, ucítil v dálce krev. Po té menší "párty", která byla u něho doma, není na tom moc dobře s kontrolou a cítí krev i a míle daleko. Bude zase dlouho trvat, než se dostane do stavu aby nikoho nezabil po minutě kecání. Nemohl pokračovat v cestě, ta krev ho nutila jít blíž a blíž. Netrvalo to dlouho a objevil se před nějakým vlkem, který se krmí na nějakém člověku. Ta krev, kdyby mohl přidal by se k vlčkovi, ale nebyl si zrovna jistý, jestli je to dobrý nápad. Místo toho šel pomalu blíž k vlčkovi a k té mrtvolce. "Ale, ale. Se ani nepodělíš? To je velice smutný. Já mít někoho tak dobrého, rozhodně bych se podělil." ušklíbl se a své ruce založil do kapes od kalhot. Samozřejmě, kdyby měl někoho chutného, nikdy by se nepodělil. Takový on je. To už by se muselo něco stát.

Nikdy by neřekl, že se někomu podaří ho udeřit. Šel si spokojeně od té mrtvé holky, která stejně neměla velkou šanci na přežití, a tak ji to urychlil. Je to ale hodné stvoření. Zbytečně by se trápila a to rozhodně Trevis nechtěl. Jak si to tak od ní kráčil, pořád s její krví na rtech, před ní se objevil nějaký chlapák. Být holka, tak do něho jde. Už se najedl a neměl potřebu toho chlápka zastavovat a jíst z něho. V klidu by kolem něho prošel, což se zas tak často nestává, v tom do něho udeřil a on skončil na zemi. Než stačil cokoliv udělat, jakkoliv zareagovat, ten chlap se sklonil, vzal ho za hlavu a neuběhla ani minuta a Trevis usnul. Zajímalo by ho, co se bude dít dál.

Jakmile hnedka vešla, zavřel za nimi dveře a strčil race do kapes. Zajímalo by ho, proč tu jen tak stojí a nejde dál. Opravdu nemá v plánu stát u dveří a mlčet. Zarazilo ho docela, co řekla. Ona si pamatuje, co ji řekl prvně u ní doma? To snad zde v Shadowhillu potkala tak málo lidí, že si tyhle věci pamatuje? Nebo má dokonce tak dobrého pamatováka? To Trevis vůbec. On si vždy pamatoval jen to co se mu líbilo a takové detaily si bohužel nepamatoval. Jediné co si tak pamatuje, že ji tam něco doma spravoval, to je asi tak jediné."Zajímalo by mě, jak to děláš.." Zavrtěl nad tím hlavou a šel dál. Přišel až do obýváku, kde se za ní poté otočil a nadzvedl jedno obočí. "Proč jak v jiném světě. Já tu stejně moc času nejsem, takže mi je to fuk." pokrčil s úsměvem nad tím rameny a vydal se do kuchyně, kde otevřel ledničku. Něco by ji nabídl, ale jeho lednička, byla plná lidské krve, což ona asi chtít nebude. "Víno?" Zařval k ní a zavřel následně ledničku. Než však stačila odpovědět, stál před ní s láhví vína a v druhé ruce držel dvě skleničky. Jak on miluje být upírem a všechny ty výhody k tomu. "Červené. To je nejlepší, doufám, že červené piješ." Uchechtl se a přesunul se ke gauči, na který se posadil a sklenky s vínem položil na svůj nový stůl.

I on mlčel, věří, že si toho dost řeknou když tak u něho. Cesta v tichu mu jaksi nevadila, bylo možná dobrý, že chvíli mlčela. Po chvíli dorazili k jeho "baráku", který byl jaksi větší než by měl být, vlastně to nebyl dům spíš to sídlo no. Několik let starý, ale není to znát, je totiž udržovaný. Aspoň Mason, jeho strýc, ho udržoval a věřil by, že částeční podíl má na tom právě Mason. To už bylo vedlejší, Trevis ho bude sám udržovat, ale nebudou to jeho ručičky, co na tom budou pracovat. "Jo vtipná jako vždycky." řekl s protočením panenek a upíří rychlostí se přesunul k hlavním dveřím, které dokořán otevřel a počkal až ona vyjde dovnitř. "Tak račte.." natáhl ruku dovnitř, jako náznak, aby vstoupila první a teprve potom on. "Jen ti radím, nic neničit, jinak to s tebou dobře nedopadne.." řekl varovně. Na tohle si on potrpí. On sám doma moc času netráví, ale i tak nemá rád, když mu tam někdo něco ničí. To však musí vypustit zničený stůl díky jemu a Aině. To byl detail, který Vianne ani nepotřebovala vědět. Už je to dlouho a hlavně tam je novej, krásnej stůl v obýváku.

Díval se na ni s údivem, nechápal jak se mohla takhle zachovat poté, co ji zachránil. Nelíbilo se mu to a rozhodně to jen tak nenechá. "Ještě chvíli bych tě tu nechal a bylo by po tobě. Prosté dík by stačilo.." Řekl a pozoroval ji jak se dívá na své nehty. Více ho rozčilovalo než by vůbec mělo. Koukal se poté na ni, ak se zvedá a odchází za těmi lidmi, kteří přijeli trochu pozdě. Začalo se to v něm vařit, ani poděkovat ta holka neuměla a on na tohle není zvyklí, hlavně to nemá rád. Aniž by stačila napočítat do tří, upíří rychlostí se do vteřiny přesunul před ní a tím ji donutil zastavit. Ruku ji položil na rameno a usmál se. Už nevypadal jako člověk, už se z něho stal ten hladovej upír, který by ji nejraději vysál do poslední kapky krve. "Nejsi mi užitečná." řekl a ve vteřině už byl do i zakouslej a vypíjel ji. Samozřejmě ji nevypil celou, nechal tam něco a po chvilce se stačil odtáhnout. Teď se naštěstí ovládnul. Na nic poté nečekal a zlomil ji vaz. "To by bylo.." s těmihle slovy se vyda pryč za nějakým víc užitečným a jazykem si olízl rty. Trochu krve, tam ještě od ni měl.

Když se konečně do ni těch pár kapek krve dostalo, ruku stáhl dolů a díval se na ni. Prostě ji donutil to vypít, aby se vlbec něco dozvěděl, jaksi nechce spolupracovat s ostatními, on raději pojede solo a to mu vyhovuje. Protočil očima nad tou holkou a pořádně se nadechl. "A proč by jsi mi nic neřekla? Já jsem ti právě zachránil život." upozornil ji aby si to uvědomil a pozvedl jedno své obočí. "Jestli nechceš abych se změnil v příšeru a vysál tě do tvé poslední kapky krve, tak bych mluvil" řekl varovně, ale přitom nechyběl ten jeho úšklebek. "Co se tady stalo?" Zeptal se ji znovu a podíval se na ty policajty a hasiče. "Odnesu tě tam, až mi něco povíš." řekl ji, možná ji tam odvede možná ne. Uvidí se, co mu všechno řekne. Jestli to bude k něčemu nebo ne. Co s ní bude záleží čistě na ni. Bud ji vypije do poslední kapky, nebo mu něco řekne a on ji pak odvede.

Blížil se k tomu stromu, připravený si s dotyčným neznámým promluvit a zjistit, co se zde stalo. Stalo se to co nechtěl. Dotyčný zmizel a Trevis se objevil u nějakého Darryla. Pozvedl jedno obočí, nemá rád, když mu někdo rozkazoval a ať chtěl zachránit kohokoliv, nešel za ním. On si půjde solo a zjistí si sám co se zde stalo, i kdyby měl udělat cokoliv. Chvíli se díval na Darryla, jak si bez otočení k němu, kráčí vpřed a jde nejspíš "zachraňovat". NA to Trevis nikdy nebyl a rozhodně to nechtěl měnit, už jenom proto, že mu to jeho povaha nedovoluje. Sice pomáhát půjde, ale jen aby se dozvěděl, co se zde stalo. Odtrhl pohled z Darryla a začal se kolem dívat. V tom zahlédl nějakou dívku, která měla zraněnou nohu. Trevisovi se pomalu začaly objevovat tesáky. Bylo tu moc krve a on se někdy neovládal. Nakonec to musel překonat a ve vteřině se objevil u té dané osůbky, kterou chytil, díky své upíří rychlosti do vteřiny a přemístil se s ní dál od ohně a od toho všeho. Kousl se do své ručky a následně ji přilolžil ke rtům té dívky. "Napij se, uzdraví tě to." řekl a hned na to, ji ruku více ke rtům přitiskl, aby se ji do pusy dostala jeho krev, která ji mohla alespoň částečně uzdravit. "Doufám, že mi řekneš, co se zde stalo..." zamumlal si "pod vousy" a ruku oddělil od její pusy. "Tak..?" Díval se na ni a snažil se ji posadit.

Moc se mu nelíbilo, že ta kočka byla na něho zlá a na Jade byla jiná, hodnější a dokonce ji nechal aby na něho sáhla. On se o to jenom pokusil a málem přišel o ruku. Nechápe tyhle kočky. Možná jim rozumí víc než Trevis, ale i tak se mu to prostě nelíbilo. Ruce založil na hrudi, stál za Jade a sledoval ty dva. Nevěděl co jiného dělat, opravdu o svoji ruku přijít nechtěl, byla by to velká škoda. Kočku se snažil zachránit a ještě je on ten špatný. Jade si zezadu prohlížel. Měla pěknou postavu, docela byla pěkná celá. Možná by si dal říct, ale poslední dobu ho to moc nebralo. Dlouho s holkou nic neměl, ale jako každý člověk i on to potřebuje. Hlavou mu toho prolétávalo hodně. To čekání co ta číča udělá bylo nekonečný. Už aby se z toho vyhrabali a on mohl pokračovat dál. Napadlo ho taky, že by se mohl vypařit, ale ta jeho zvědavost? Ta mu nedá a nutí ho tady nadále být.

Teleportace
7 diamantů, 6 smaragdů, 2 safíry, 20 perel

Dračí magie
5 diamantů, 37 smaragdů, 23 safíru, 122 perel

Byla taky upír a zvládla přesně to co on. I když to byla holka holka. Musel nad ní protočit panenkami, nechápal ji. Nešlo mu to do hlavy, byla upír, měla pár výhod než člověk a i přes to řekla jemu. On nebyl milej ani hodnej, ale vypadl na chvíli ze Shadowhillu a nechce si tu kazit výlet. „Možná bych to poznal, ale i tak..“ pronesl a raději to nechal být. Chtěla pomoct té kočce, ok. Tak on ji teda pomůže, i když to k němu vůbec nejde. Nikdy nepomáhal a ani nepomáhá. „No samozřejmě, si myslíš, že lidi dneska dělají zadarmo?“ Zasmál se nad tím. Musela očekávat, že bude chtít odměnu. Pomůže ji, což nikdy nedělá a ještě k tomu bude muset lézt na strom. Hlavně poté co se dělo, nejspíš nebude pomáhat ani mimo Shadowhill. Skoro ho to stálo život a o chvilku později skoro i ruku. Chtěl nějak uklidnit toho serpoparda, ale jaksi se to nepovedlo. On po něm vyjel a Trevis málem přišel o ruku. Rychle rukou cuknul k sobě a chytil si ji do druhé ruky. Zlobivá číča – pomyslel si. Jak ho Jade informovala, o zranění té kočky, podíval se, kde byl leopard mohl být zraněn. Než stail cokoliv jiného udělat převzala to za něho Jade. „Fajn“ řekl pouze a přenechal ji to.
Poté co to za něho převzala Jade se narovnal a jen ji pozoroval. Nejspíš to se zvířaty umí lépe než on. On nikdy doma zvíře neměl, když už by měl tak nějaké špatné zvíře, které vychová a bude to druhý Trevis ve zvířecí podobě. Stál za ní, pozoroval ji a čekal, co číča bude dělat. Jestli ji ruku ukousne, nebo ne. Jestli Jade zkrotí číču, nebo číča se ještě víc rozlobí.

Už si myslel, jak si tu zahraje na hrdinu, kočce pomůže dolů a bude moci dál pokračovat v procházce. Buď sám, nebo s ní. To však netušil, že se všechno převrhne a z ňuňů kočiny se stane obrovská kousavá kočina, která je bude chtít sežrat. Nevěděl, jak to ta kočka udělala. Chtěl by to taky umět, aspoň by se ho lidi více báli a to by pro něho poté byla pohádka. Natahoval svoji krásnou ručku pro kočinu, kterou měl v plánu vzít, seskočit ze stromu a pustit ji, nebo ji předat tady Jade, ale néé ono se to muselo všechno změnit. Kočička měla jiné plány a to takové, že nejdříve začne hnusně syčet na Trevise, když se snažil jenom pomoct, což u něho nebývá zvykem a poté se přeměnila na štíhlého leopard. Trevis se překvapeně na leoparda díval, jak se mění a poté když se na něho podíval, uplynula ani ne půl-minutka a Trevise tlapou shodil ze stromu. Naštěstí spadl na nohy, díky dobré upíří rychlosti. Podíval se a leoparda, který pořád zůstával na stromě a ukazoval jim krásné zoubky, kterými by to nejspíš bolelo, kdyby se zakousl a ustoupil o krok dozadu. Byl kousek od Jade, na kterou se nechápavě podíval a co leopard seskočil ze stromu, sledoval už jenom jeho. Nemohl utéct, věděl, že by se rozeběhl za nimi, a tak ho napadlo jedno. Natáhl ručku k leopardovi a párkrát luskl. „No ták číčo, klídek.“ Nejradši by se profackoval za to, že za tou kočkou lezl. Jestli mu ta kočka něco udělá, tak ji zapálí, ať to před tím byla roztomilá kočina, nebo ne.

On si hezké lidi (hlavně holky) pamatoval a Jade patřila k nim. Jen si nejspíš nepamatoval její jméno. Což zas tak hrozné nebylo. Kočky neměl rád, ale i přes to se rozhodl pomoct ji. Jediné co nechápal,proč si pro to kotě neskočila, když byla upír a měla víc možností a výhod než obyčejný člověk.
"Výhoda pro upíry." Zasmál se. Věděl, že je to upír tak jako on. Nad dalšími jejími slovy + ten její tón... protočil panenkama a ukázal na její foťák. "Co já vím? Třeba se ti rozbil foťák." Řekl trochu znechuceným tónem. Mluví spolu dvě minuty a ona už vystrkuje špičáky. Z toho jak mluvila o té kočce pochopil, že nejspíš má kočky ráda a je ji smutno, když takhle kočku vidí. Jsou to proboha jen kočky - pomyslel si. Sama kotě mohla zachránit, když byla upír, trochu nechápal proč to neudělá sama. Když už je tady, proč ji teda nepomoct i když on nepomáhá. Pomáhá jen v případě, že z toho něco má. "No dobrá, doufám že odměna bude pěkná." Uculil se jako neviňátko a otočil se čelem ke stromu, zvedl hlavu a podíval se na to otravné kotě, které se dostalo na strom a dolů slézt už neumí. Proč tam tedy leze? Pomyslel si o tom kotěti a zavrtěl nad tím hlavou. Dokonce i zvířata jsou hloupé, néé jenom lidi. Vyhrnul si rukávy od černé - kožené bundy a přešel blíž ke stromu. Zkoušel vyšplhat na strom jako člověk, ale sklouzlo se mu to."Dobrá tak jinak.." Zamumlal si sám pro sebe a použil svoji lepší rychlost i sílu než mají lidi, vyhoupl se na strom a netrvalo dlouho, kotě vzal do ruky a seskočil z větve zpět na zem hezky na nohy. Držel toho chlupáče v rukou a podíval se na ni. "Pro upíra hračka nemyslíš?" Uchechtl se a pozvedl jeden koutek do úšklebu. Trochu si musel rejpnout, přeci jen ona "smrděla" jako upír, byla upír a neuměla si poradit? Zvláštní.