Příspěvky uživatele

"Moje očka jo?" zasmál se a zamrkal.Přišlo mu to prostě vtipné. Když se mu vytrhla, ruku dal zpět do kapsy a rozešel se za ní. Když se objevil vedle ni až teprve promluvil. "Ale no tak já nekoušu a hlavně ne takové krásky jako jsi ty" mrkl na ni a prohlédl si ji s směvem na tváři. Poté se zas podíval před sebe. "Já nikdy neprohrávám krásko" pronesl a koukal se kolem sebe, po lidech i po okolí. "Proč jsi taková chm?" zeptal se ji a teprve po otázce, k ní otočil hlavu s pozvednutým obočím.

Ale no ták" Zasmál se a pustil ji. Jakmile ji pustil, založil i druhou ruku do kapsy od kalhot a ušklíbl se. Prohlédl si ji. Byla zatraceně pěkná, ale to co však řekla, ho trochu zaskočilo. "Zlato, já o posteli neřekl ani slovo" poslal ji vzdušnou pusu a pozoroval ji jak skáče raději dolů. "To ty furt tom mluvíš. Kdo pak koho chce noo?" zasmál se, on nemluvil vůbec o tom že by ji chtěl. Samozřejmě že by chtěl, ale nemluvil o tom a ona pořád ano. Kdo chtěl ted koho? Zasmál se, seskočil dolů a chytil ji za ruku, hned na to si ji začal pomalu přitahovat k sobě.

"Představ si, že já taky koušu a to jsem upír" zasmál se a koukal se na ni. Když se k němu přiblížila a políbila ho, trochu pozvedl jedno obočí. Pak mu to však vysvětlila a ona se jen šibalsky usmál. "Ta vážně jen překvapuješ" řekl se zasmátím, založil ruce na hrudi a koukal se na ni. Možná nebude vyzvídat, ale rozhodně chce aby to bylo fér. Odtáhl se od kašny a podíval se na ni. Koukal se jak chodí po okraji kašny. Upíří rychlostí se přemístil před ní. Natáhl jednu ruku k ní, druhou dal zpět do kapsy a chytil ji lehce za lem trika a pomalu se šibalským úsměvem si ji přitahoval k sobě. "nebo já nekoušu" zasmál se.

Všiml si toho a vlastně to i cítil když lehce sebou trhla jakmile položil ruku na její záda aco nechal to být. Jen ty její slova ho donutila zasmát se. "Ale no tak Vi." zasmál se, zatím nikam sahat nechtěl. Ví jaká je i když ji viděl málo krát ale i tak to pozná z holky. "Už jsi to ale nakousla a já jsem hrozně zvědavý tvor. Musíš mi to říct jinak nedám pokoj" řekl se smíchem a když se od něho odtahovala jeho ruka skončila na její rameno. Dal ji vlasy za ucho a ruku poté stáhl k tělu a rovnou do kapsy.

"Neřekl?"Pozvedl jedno obočí trochu nechápal. Zvedl se na nohy a dal ruce do kapes od kalhot. Koukal se na ni jak k němu jde. nad tím co udělala .. byl trochu překvapenej, ale jeho jednu ruka okamžitě vystřelila, položil ji ruku na záda, sjel po nich od zdola nahoru až pod krk. Uchechtl se a koukl se na ni. No vlastně viděl jen její vlasy. "Krásko promiň bohužel si ted něco nakousla a já jsem hrozně zvědavej tvor takže mi prosím tě řekni co jsi řekla?" zeptal se ji a koukal se přitom pořád na ni.

"Tak to mámě něco společného" řekl hned jak řekla důvod proč se zrovna nachází zde a mrkl na ni. Taky není zvyklí se doma povalovat. Jak kdy teda, někdy je to fajn ale s někým. Ne sám. "Prosím tě co ti tak hrozného udělala že ji chceš zabít?" zasmál se. Už jen ta holčičí rvačka mu přijde hrozně vtipná. Má dnes dobrou náladu, což jde na něm i vidět. Jinak by se ani nezajímal co tu vůbec dělá. Snad mu ji nepokazí. "Nebo proč chceš vědět kde bydlí, nebo číslo? zeptal se, docela ho to zajímalo. Koukal se na ni se zvědavostí v očích a doufal, že mu to řekne. Když tak by ji mohl pomoc.I když to on nedělá.

"No nemáš zač" řekl a podíval se kolem sebe po náměstí. Moc lidí tu nebylo. "Co tu vůbec děláš?" zeptal se ji a hned zbystřil její otázku. Uchechtl se a koukla se na svoje botky. Také ne levné. "Jo znám, proč se ptáš?" zeptal se ji a hned pohled zvedl k jejím očím: Měla hrozně krásné oči a to on vždy obdivoval na holkách. I když nikdo o tom nevěděl. A to jen z toho důvodu že nikomu nic neříkal o sobě. "Proč se ptáš?" zeptal se ji hned na to a usmál se. Samozřejmě si ji znovu prohlédl

Seděl si tam v poklidu, své ruce si hezky pěkně, pomalu založil do kapes od černých tepláků a zavřel svá očka. Jelikož si chtěl vychutnat ten klid. Takový však doma nemá. Ví však o tom, že on má sakra štěstí a tak brzo sám nebude. Najednou ucítil kousek od sebe známý pach. Ušklíbl se nad tím, oči pořád neotevíral. Sluníčko krásně hřálo a jemu nebyla zima v tom tričku s krátkým rukávem. Až když na něho dotyčná promluvila, otevřel oči, zády se odlepil od kašny a trochu se naklonil před sebe. podíval se na ni a se šibalským úsměvem si ji prohlédl. "No hele me se koho nám to čerti nesou." zasmál se ale hned dodal. "No to víš, važ si toho možná už mě takhle neuvidíš" řekl pobaveně a podíval se na sebe a na své oblečení které měl na sobě. Chm, ano docela obyčejně oblečení tu má, ale vůbec ne levné. On má jen drahé oblečení. Ani neví jestli lituje toho že dal sako poustevníkovi. Své velice drahé sako, kterého si dost vážil. Ach jo někdy hold obětovat musí. "Musím ale říct že tobě to sekne" řekl k ni a usmál se.

Jak tak seděl doma, začal se nudit a to není nic dobrého. Proto si oblékl černé tepláky, bílé triko, což u něho není tak časté, že by měl světlé oblečení na sobě a vydal se rovnou na náměstí, kde si chtěl trochu posedět a možná, že by poznal někoho nového a nebo by potkal někoho známého. Všechno je možný. Takhle když bude sedět doma nikoho nepozná, s nikým se nesetká a hlavně to ticho ho zabíjí. Mohl by si vzít pak někoho k sobě ale když si vzpomene jak to dopadlo naposledy..je pořád línej koupit si ten novej stolek. Jakmile po nějaké době se dostavil na náměstí, podíval se po nějaké prázdné lavičce. Poté si uvědomil, proč sedět na lavičce. A tak se vydal ke kašně u které si sedl a opřel se zády o ni. Ruce spojené položil do klína a koukal se kolem. Pokud na něho někdo bude chtít promluvit přijde někdo za ním. On rozhodně vstávat nebude.

Procházel se po sále a pozoroval všechny. Už chtěl odejít ale v tom měli vyklidit parket. ROzhodl se ještě zůstat a prohlédnout si představení. Stoupl si někam do rohu a pozoroval ženu v černém a její kouzelné schopnosti. Docela se mu to líbilo proto tam byl až do konce. Teprve poté co skončila se svým představením šel pomalu k východu, měl ještě něco na práci a věří, že se s některýma potká když tak ve městě. S některýma lidma.

5% Do síly prosím :)

Poustevník

Byl rád, že získal to co chtěl. On prostě vždy dostane to co chce a aby to dostal jde i přes mrtvoly. Proto mu taky daroval jeho drahé sako, jen doufá že neskončí v popelnici. To on nerad. Dokonce, což on nedělá tak mu i poděkoval. U něho nezvyk. "Díky" ..díval se na něho. Najednou se mu zatočila hlava, lehce se za ní jednou rukou chytil, zamrkal. Třes rukou dal, nebylo to zas tak hrozné ale najednou to zmizelo. Zvedl se pomalu aby se mu nezamotala znovu hlava a usmál se vítězně. "Ještě jednou díky a dávejte na sako pozor bylo drahé" upozornil ho a šel od něho.

//Dobře díky moc

Vzala bych si jeden lístek číslo 124

Poustevník

Nějak nechal ty jeho slova být, mít nějakou zvláštní schopnost se nestává každý den. „Není kradené, ale vypůjčené“ Řekl na svoji obhajobu, mohlo být kradené, ale také vypůjčené. Nejspíš se mu to, ale nelíbí. Když ho poslal, aby jim to šel oznámit, rozhodl se jinak. Vzal to sako, které vzal, odnesl ho zpět těm lidem a vysvětlil jim, trochu i lhal, jak to bylo. I když byli ti lidi naštvaní, své jim řekl a dál ať dělají co chtějí. Vrátil se zpět k poustevníkovi, sundal si své sako a dal mu ho. Tohle nikdy nedělá, že by dal své drahé sako někomu jen tak a hlavně někomu jako je on. Ale zvláštní schopnost opravdu chce mít a tak pro jednou udělá výjimku. „Tady máte moje sako, není kradené, ani půjčené, ale řekněme, že darované.“ Doufal, že to vezme. Sedl si zpět na židli naproti němu a ruce založil na hrudi. Opřel se o opěradlo židle a pozoroval ho. „Pokud jste si to nerozmyslel, bral bych zpomalení.“ Řekl mu.

Poustevník

Pořádně se nadechl a na všechny jeho slova nic neřekl. Jen ho pozoroval a poslouchal. Když domluvil, zvedl se. Jen doufal, že toho nebude litovat. Blbečka rozhodně ze sebe nerad dělá. "Dobrá, ale jestli jste podvodník, budete litovat" varoval ho. Nemá rád podvodníky a nikdy to pro ně nekončí dobře. Poupravil si sáčko a rozešel se pomalu od něho, přičemž si všechny prohlížel. Sako mu bude stačit obyčejné. Procházel se jen tak kolem, zatím nikoho neporazil, nikoho nepozdravil a nikoho si nevšímal. Šlo mu jen o ten úkol, protože rozhodně ho zajímá ta odměna. Došel až k baru, kde poprosil o sklenici vody. Zaplatil když dostal sklenici. Vzal ji do ruky a pomalu se zase vydal zpět. Pozoroval přitom lidi kolem. Prošel zrovna kolem židle, kde bylo o opěradlo dané sako. Podíval se jestli ho někdo nesleduje. Nikdo, proto sako vzal, hodil si ho přes rameno a dál pokračoval v cestě k poustevníkovi.
Před něho položil, na desku stolu, sklenici s vodou a ruku, ve které držel sako natáhl k němu. "Tady to máte a teď ta odměna" řekl a sedl si zpět na své místo, kde seděl i před tím a poupravil si sáčko.