Příspěvky uživatele

"No tak fajn neber mě teda jako štěstí. Mně je to jedno." mávl nad tím rukou, rozhodně nebude lézt do zadku nikomu. "No tak super, ale víš co se říká nedráždi hada bosou nohou." mrkl na ni a dál se ji zpříma díval do očí. "Zlato nevíš čím si zahráváš. Být tebou budu aspoň trochu milejší" uchechtl se. Když si představí co by mohl s jejím krčkem dělat a ne jen s krčkem. Zbíhají se mu sliny. Nejraději by se zakousnul. Nejspíš by, ale dopadl jako u Dan. No co už. Je to přeci upír a on nemůže za to, že se narodila jako člověk, tím pádem jako jídlo pro upíry. Kdyby jen věděla. Když vymění tváře, moc hodný není. A to se teď krotí. Jen to jej chování ho nutí k tomu udělat to co chce.

Díval se na ni a poslouchal ji. Musel se tomu zasmát. "Malý nejsem, ale štěstí jsem. To největší" ušklíbl se a sjel ji pohledem. Nevypadala špatně. "Já tě o ničem přesvědčovat nebudu" zasmál se a mávl nad tím rukou. Poté se podíval kolem sebe. Lidi procházejí, docela i pěkné holky zde sem chodí běhat. Musel to udělat, musel si je prostě prohlédnout. Olízl si své rty a zpět se podíval na Doru. "Řeknu ti to asi tak.." odmlčel se na chvíli a přešel k ní blíže. "Kdyby si se se mnou nechtěla bavit, už dávno jsi na cestě. Myslím, že se tu něco rýsuje. Co myslíš ty?" zasmál se a koukal se na ni. Je to pravda, nemusí skákat do vzduchu, že ho potkala ale kdyby ji otravoval tak jak dávala trochu najevo, už by byla pryč a nebo jeho by poslala do háje. Neudělala jedno ani druhé. Zpříma se ji díval do očí a čekal jestli uhne pohledem nebo ne.

Díval se na ni a pozoroval ji. Nad jejím smíchem pozvedl jedno obočí. Trochu nechápal, ale nechal to být když se její tvář změnila ve vážnou. "No samozřejmě, nikdo si nestěžuje a každý je rád, že se mnou je. Jsem takové malé štěstíčko" mrkl na ni a ušklíbl se. "Ať štěstí vypadá jakkoliv, tady zrovna jednu podobu štěstí máš" mrkl na ni a prohlédl si ji od hlavy až k patě. Už si myslel, že s mu nepředstaví. Samozřejmě se s takovýma případama setkal, ale nakonec se vždy jméno dozvěděl.Stejně jako teď. Dorothea Lorrie Jackson- zopakoval si v hlavě a snažil se to nějak zapamatovat. "Dobrá budu ti nějak říkat. Zatím nevím jak." zamyšleně se na ni podíval. Časem ji přezdívku vymyslí. "Ale, ale, neříkej že nejsi ráda, že ji potkala takového pohlednýho chlapíka jako jsem já" zasmál se, nespouštěl z ní oči a rukama ukázala na své tělo.

Když se zvedla, předal ji pěkně její papíry i když nechápal proč jich má tolik. "No nemáš zač." uchechtl se a koukl se kolem sebe přičemž si prohrábl své vlasy. Zpět se na ni podíval když znovu promluvila a pozvedl obočí. Nějak nezaregistroval jak řekla "bytostí" bylo mu tak nějak jedno co říká. Teď měl hlavu jinde a hlavně, neměl moc rád hodné holky. A ona tak působila. Teda má rád hodné holky, ale ona taky působila tak nudně. Doufal jen , že nedělá chybu, že tu s ní je. "Tak děvče, já jsem to největší štěstí co tě mohlo potkat. Jsme Trevis Reed" uchechtl se, natáhl k ní pravou ruku a koukal se na ni. Rád se seznamuje, jen doufá, že toho nebude litovat. To by nerad. Docela by ho zajímalo jestli ví o nadpřirozenu, jelikož ví, že existují lidé, kteří o nich ví.

Strávil docela dost času ve městě, jelikož si musel nějaké věci vyřídit a hlavně věci ohledně nějakým soukromých nebo-li lépe řečeno domácích věcí. No to je, ale na dlouhé vyprávění. Na sobě měl optě džíny černé, šedé tričko a na tom lehkou černou bundu. Cestu domů si zkrátil tím, že to vzal přes park. V parku jinak neměl nikdy co dělat, proto se tam nenacházel moc často. Jedině kdy tam šel byla cesta domů a nebo dokonce někdy i zabloudil. Jak tak šel po rovné cestě, klem laviček, kolem lidí a všelijakých zvířat, prošel taky kolem krásné zrzky, která měla popadané papíry na zemi. Necítil vlkodlaka ani upíra. Což bylo jako co říct. Zrovna v tomhle městě se to hemžilo upíry a vlkodlaky. Podíval se kolem sebe a zastavil se. Zpětným krokem se vrátil k ní, beze slova si u ni klekl a vzal ji všechny papíry. Na první pohled mohl působit jako hodný, ochotný člověk, ale opak byl jen pravdou. Kdyby jen věděla. Sebral ji všechny papíry, s nimi se narovnal a čekal až se nerovná i ona aby ji je mohl předat hezky z ruky do ruky. Nebo ji je taky může znovu hodit na zem a ať si je sebere.

Odešel z baru pryč

->PRYČ

//Sorry, ale myslela jsem, že počkáte ;) tak nic ;)

Když se mu představila usmál se nad tím. "Krásné jméno" řekl směrem k ní a usmál se. Podíval se na Petera "Trevis" předtsavil se a podíval se na příchozí Vianne. Ušklíbl se a pohledem se přesunul zpět na Ritu. "Mohl bych si tě na chvíli vypůjčit k baru? TA ty dva tady nerušíme?" zeptal se a natáhl k ní ruku aby ji mohl zavést hezky k baru. Doufal, že neodmítne. Jeho odmítnout nelze.

"JAsný prosím tě" mávl nad tím rukou a štouchl ji do ramene. Její odpověď ho nějak nezasáhla, tušil to..časem se to však změní ale. Jen se nad tím zasmál a ruce pozvedl do obraného gesta. "Dobrá dobrá jak myslíš." dal ruce dolů., "Teď ty" pokýval hlavou. Nad jejím úkolem se nadechl a podíval se kolem, nebo spíš se podíval na tu blondatou dívku Ritu. Poupravil si své triko a vstal z barové židličky. Vydal se přímo k ní. - k RITĚ. "Zdravím" podíval se na ni i na něho a usmál se. Viděl jak vypadá a vypadala hrozně, úsměv by ji udělal krásnou. No ona byla krásná. "Vidím, že máte špatný den. jsem Trevis Reed. Co takhle pozvat dámu na skleničku?" usmál se, pozvalji na skleničku jen aby ji zvedl náladu a vykouzlil úsměv. "Nic v tom nehledejte, jen pozvání na sklenku." ušklíbl se a koukal se na oba. Doufal, že to příjme.

Musel se zasmát tomu co řekla. A ještě jak řekla to jeho příjemní. Olízl si rty a pomalu si přiložil sklenku ke rtům a napil se. "Tak fajn" řekl, položil sklenku a mávl na barmana. "Jsem rád že do toho jdeš a nebojíš se." řekl a když barman přiskočil požádal ho aby mu přinesl dva panáky nějakého alkoholu. Poté se zas věnoval Vianne. "tak začínám. Jen tak pro začátek budu hodnej i když.." zasmál se a položil ji otázku. "Když se pořádně zamyslíš, pořádně se na mě podíváš a zapřemýšlíš o tom. Měla by jsi něco se mnou?" zeptal se ji a pozoroval ji. Nesmí lhát takže doufá, že si to pořádně promyslí, jeho pořádně prohlédne a odpoví.

Pozoroval ji a ušklíbl se nad tím.Udělal to samé, naklonil se k ní a usmál se. "Úplně normálně brouku" poslal ji vzdušnou pusu a ušklíbl se.Narovnal se, pozvedl ruku se sklenkou a napil se. "No vidíš tak mám dobrého pamatováka. Jsem prostě dokonalej" poklepal se na rameni a ušklíbl se. Sebevědomí nechybí. "Nevím jestli tu hru budeš hrát, ale je to docela zábava. Objednáš si vždycky panáka a stopuje se za jak dlouho je vypiješ. Když jsi v tompomalá přičte se ti další panák takže místo jednoho, musíš vypít dva. když pak budeš rychlejší zůstáváš u dvou panácích. Co říkáš? je to docela dobrá hra, odreaguješ se a hlavně se bavíš."řekl ale pak ji řekl i druhou formu hry. "A nebo ti dám vždycky nějaký úkol či otázku a když nezodpovíš nebo to neuděláš kopneš do sebe panáka, to samé co já. Tak co máš na to?" Ušklíbl se a nahl se k ní blíž. "Neříkej mi že jsi srab a bojíš se" poslal ji vzdušnou pusu pobaveně.

<- NÁMĚSTÍ

Né určitě ji neopustí to by si nedovolil zrovna ji. I když. U něho člověk nikdy neví. "Taky umím pít sám." řekl a šel s ní. Když se konečně s ní objevil v baru, zamířil s ní rovnou k baru, kde se posadil vedle ni na barovou židličku. Je zvědav jak to s ní dopadne. Podíval se na ni a pozooval ji jak si objednává, poté se podíval kolem sebe a když se mu konečně barman začal věnovat, rozhodl se že si dá bourbon. "Ale prosím tě. Já se umím bavit a věřím, že se brzo zapojíš i ty" podíval se na ni, mrkl a vzal do ruky sklenku kterou dostal od barmana. Kývnutím hlavy poděkoval. "Dlouho jsme se neviděli, když si tak zavzpomínám na naše poslední setkání a nejspíš bylo úplně první" ZAsmál se, bylo to docela vtipný pokud is dobře vzpomíná, jejich setkání bylo první a také "poslední? Nebo to bylo jinak? Už si nevzpomíná.

Jaké to překvapení pro něho.Nevzpomíná si že by mu říkala něco o sourozencích a hlavně vypadala na to že je jedináček. Aha tak omyl. Má rovnou dva bratry. POkýval několikrát hlavou a ušklíbl se. Viděl že ho dost ignorovala, ale však se mu to moc nelíbilo, neměl to rád když se někdo chová k němu takhle. Proto vstal a zamířil s ní k baru. Tahle její nálada se mu vlbec nelíbí. "Fajn, ale jestli s tebou nebude zábava tak odcházím" oznámil ji na rovinu. Prostě nerad tráví svůj čas s někým kdo se chová jako blb. A to doufá, že ona se tak chovat nebude. Přeci jen by pak na ni nebyl zrovna milej. Ukázal by svoji horší stránku, pokud nějaká horší ještě je. V duchu se musel zasmát nad tím. "Pro mé dobro? Ale prosím tě kotí. Bud bez obav" zasmál se nad tím a mávl rukou. Zamířil teda s ní k baru.

-> BAR

"No právě, že tohle je ta nejlepší kombinace kočko" zasmál se nad tím. Ona je vážně úplně mimo. Svoji ruku dal zpět do kapsy a nechal to být, však on přijde na to jak se pod tu vrstvu zledovělou dostat. Samozřejmě ji následoval a sedl si hned vedle ni na lavičce. "Tvůj co.?" ted ho to docela zaskočilo. Ona má bratra? No rozhodně to chtěl zjistit a tak se ji an to zeptal. "No neříkej mi že nejsi jedináček" uchechtl se prohrábl si své vlas, přičemž ji pozoroval. Jen doufal, že to není nějaký blbeček, který je natolik ochranářský že by sám za ním přišel a začal mu vykládat žvásty o tom, že jestli si Vi dotkne urve mu koule, hlavu..a bůh ví co ještě. S takovýma lidma vytře vždy rychle podlahu. Nesnáší takové ochranářské sourozence. Další její slova mu vykouzlila úsměv na tváři. Nasadil však hrané překvapení. "No neke že Vianne se hodlá jít bavit s Trevisem Reedem. Ou.." položil si dlaň k místu kde mu leží srdce a koukal na ni. "Tohle si musím zapsat do svého krásného deníčku s kytičkami" zamrkal a koukal se na ni. Nesmál se, nebo se aspoň o to snažil.

Koukal se na ni a po chvíli ji dal ruku kolem ramen a tak si ji přitáhl ke svému jednomu boku a zasmál se nad tím. "Ale no tak krasotinko. Co setakhle uvolnit. Ať je s tebou větší zábava co?" zasmál se, podíval se na ni ze shora. Byla menší než je on. Poté se podíval na cestu a ušklíbl se. "Co ti je, že jsi dneska taková. A neříkej mi, že je to tím, že máš své dny. Nejsem blbej. Tak šupky mluv." uchechtl se a koukl se zpět na ni

"jako ten přede mnou?" trochu šokovaně se na ni podíval, samozřejmě ale jen hraně. "No je pravda, že do takové krásky jako jsi ty, bych se taky klidně zakousl, ale nechci aby jsi byla označkovaná ode mě." Zasmál se. "Ale prosím tě. Věřím, že kdyby jsi se uvolnila a trochu se začala bavit, hlavně se mnou, nikdo si zatím na moji společnost nestěžoval. Věř mi že by jsi byla v sedmém nebi. Zasmál se. S ním je dobrá společnost, at v klubu, u něho, nebo v posteli. Kdekoliv Nikdo, nikdy se s ním nenudil a rozhodně ví, že to tak bude nadále. U ni se jen potřebuje dostta přes tu chladnou vrstvu.