Příspěvky uživatele

Na minulost on nehledí, pro něho je minulost zavřená a on žije jen přítomností a budoucností. To je pro něho nejdůležitější. Co je a co bude. Minulost se stala a víc by to nerozebíral, přeci jen je to zbytečné. I on chtěl vypadnout z nočního klubu, kde se pořádně nakrmil a dostal tak chuť na někoho, jako je Sof. Přeci jen to způsobila i ona sama. Jestli s ní bude vycházet nebo ne, na tom mu zas tak moc nezáleží, on bude rád, když dostane to, co chce a ona se bude chovat normálně a ne jako pipinka, které vadí každá věc, co Trevis udělá. Už byl u svého domu když v tom ho Sof zastavila a vrhla se na něho. Ruku přemísti na její krček, za který ji držel a líbal ji stejně tak, jako ona jeho. To, co nečekal bylo její kousnutí do jeho rtu. Ano, trochu to štíplo, ale nic hrozného aby se složil bolestí na zem. Spokojeně zamručel po jejích slovech a usmál se nad tím. Taková slova, komu by se nelíbila. On sám ji chtěl, ale taky pouze fyzicky. Nic víc v tom neviděl ani nechtěl. Naposledy ji však políbil aby ji mohl otevřít dveře dovnitř. Samozřejmě počkal až vejde ona a teprve vejde on. Následně zavřel dveře.

Ohledně slov, které vyšlo z jejich úst se nějak nevyjadřoval, nemělo to cenu a popravdě? To, co plácal on ho poté jako druhé téma dneška nezajímalo. On se o tom bavil jednou a poté plácl zase něco jiného. Momentálně ji nebral tak, jako ostatní s kterýma se s týká. On ji teď bral jako dezert, i když na konci té krásné krvelačné pohádky, ji donutí utéct a ušetřit ji život. Což je u něho nenormální, on tohle nedělá. Kdo ví. Třeba se někdy zase potkají a to už ji odejít jen tak nenechá, aniž by nenechal svoji značku někde na jejím krčku. O její rodiče taky nejevil moc zájem. Sám rodiče nemá a rodinu už vůbec ne, několik let. A žije? Žije, stejně tak jako ona. raději na to ani nemyslí a možná by to bylo horší, kdyby na to myslel a své rodiče si pamatoval. Bohužel. Nakonec místo aby se zakousl do jejího krásné krčku, sedl si upíří rychlostí na lavičku a čekal, jestli zmizí nebo ne. Už se pomalu chystal, že ji opravdu odejít nenechá, naštěstí se sebrala a odešla. On měl tak klid pro sebe a mohl si jít zase po svých věcech a né si špinit ruce, něčí krví. I když by mu to samozřejmě nevadilo, ale dneska ušpiněn být nechtěl. (pořádně). Proto vstal z lavičky, počkal až bude z dohledu a nakonec z parku zmizel i on.

-> Pryč

Možná, kdyby se nenarodil jako upír, sám by na to nevěřil, dokud by se s někým takovým nesetkal. On se naštěstí jako upír narodil a takový život přímo miloval. Nic lepšího, ho nemohlo potkat. Celá jeho rodina taky mezi takovou rasu patřila. Potkalo ho štěstí, že se do takové rodiny (ohledně rasy) narodil. O zbytku se raději vyjadřovat nebude. Ne každý mám lehký život. Zavrtěl nad ní celkově hlavou a raději se dál nevyjadřoval. Musel však nad její reakcí pozvednout obočí. To se ho opravdu tak bála? No aspoň není jako Erin, která se sice bojí, ale dělá drsňačku, i když přesně takový má rád. Sice se mu nelíbilo, když si někdo na něho otevíral pusu, ale na druhou stranu, pokud šlo o holky, přišlo mu to hrozně sexy. Wren k nim nejspíš nepatřila. Její ruka, která ho měla zastavit, ho bohužel nezastavila. Zastavila ho až její slova, která vyslovila, ohledně svého sluchu. Je hluchá. Nedokáže si představit, že by neviděl, nebo neslyšel. Bez toho by asi nemohl žít, stejně jako bez juniora a taky nohou a dalších částí svého tělo. Ano prostě je rád za to, jaký je a že má všechno. Jelikož jeho ledové srdíčko nedovolilo aby se nad ní slitoval a začal se ji ptát jak se to všechno stalo, místo toho se začal tiše smát. Ji to mohlo připadat divné a mohla ho za to proklínat, ale přeci jen to byl Trevis a u něho tyhle věci byli naprosto normální. Každý z nich byl prostě jiný. Ona byla opak jeho a on opak ji. Ona měla srdíčko, které hřálo pro každého - i když teď nejspíš pro koho nehřálo, pro jedince Trevise - a jeho srdíčko bylo ledové ke každému. bylo asi těžké,když byl člověk hluchý, nic neslyšet a pořád se dívat někomu na rty, aby věděl co říkal. Bohužel někdo má krásný život se vším všudy, někdo ne. "Já jsem pomocník smrti. Bud si pro tebe přijde smrt, nebo to já vezmu dřív a nemusíš se alespoň trápit." Zasmál se nad tím. Upíři pili krev, aby přežili a pili tu lidskou. Nejraději měli tu čerstvou, ale aby ji dostali, museli se zakousnout do člověka a ten, kdo se neovládá, daného člověka zabil. Upíři mohli být kamarádi se smrtí. "Rodiče ti asi nečetli pohádky, co? Tam to bývá dost dobře vysvětlené." Zasmál se a prokřupal si pomalu krček. To její pípnutí, nechá pípnutím a nějak se k tomu nevyjadřuje. Místo toho, když prosí, aby ji nechal být se upíří rychlostí přemístí za ní a chytne do ručky její krásný krček, do kterého by se mohl zakousnout. "No.." Vdechl její vůni a než stačila jakkoliv zareagovat, už seděl na lavičce s rukou na opěradle a nohou přes nohu. "No, věř, že v tomhle městě dlouho nevydržíš živá. Buď tě někdo promění, nebo umřeš. Pokud chceš, abych ti ušetřil život, máš možnost zmizet. Nevím však, jak to bude při další naší návštěvy. Být tebou vyhýbám se mi, aby žádné příště nebylo, jinak ty nebudeš mít žádnou budoucnost." Uchechtl se a díval se na ni. Myslel to vážně, což bylo jasné na jeho hlasu, ale zároveň měl v obličeji menší pobavení. Pokud odejde, bude to pro ni lepší, než kdyby zůstala a měla tak trauma po celý život a klepala by se strachy pokaždé, když by vyšla na ulici čekající, že ho někde potká.

Určitě si přála, aby tohle všechno, by jeden velkej a zároveň ošklivý sen. Bohužel, žádný sen, ale krutá realita. Docela ho však překvapilo, že o nadpřirozenu nevěděla, kor když žije v tomhle městě. Tady snad o nadpřirozenu musí vědět všichni,alespoň si to do teď Trevis myslel. Teď se s tím alespoň seznámila a díky němu ví, jaký svět opravdu je. "Nebo by jsi to nazvala jinak?" Zeptal se ji. Neměl žádný důvod proč se neusmívat. Přeci jen tohle pro něho bylo příjemné a když si pomyslí, že by se z ní mohl za chvilku napít, už by nejraději skákal radostí. Ví, jak je v tomhle městě zakázáno zabíjet, nebo aspoň je to takhle ve spolku, ale koho to zajímá že? Sám neví, proč v tom spolku je. Omezuje ho to. Jak tak nad ní stále přmemýšlí, možná ji nevypije a nechá si to na příště, určitě ji ještě někdy potká, toho se v tomhle městě vůbec nebojí. Je to malé město. "Ale no tak, nebreč. Ona je to docela rychlá smrt a á se v tom najít i nějaká ta příjemná věc." zasmál se nad tím a hlavu naklonil lehce na stranu.
Myslela si, že by ho mohla zastavit její ruka, to byla holčina na omylu. I tak se k ní přibližoval, líbilo se mu jak z ní cítí ten strach, což bylo právě to, co chtěl. Jeho obličej se změnil na upíří a on si jazykem olízl své rty, na kterých možná pak bude její krev. Kdo ví. Jediné, co ho na chvíli zastavilo, bylo její počkej. Zastavil se tedy a díval se na ní. Po její otázce se musel zasmát. Než ji však odpověděl, porozhlédl se kolem sebe. "Pokud nepřestanu, tak ano." ušklíbl se. "Já nerad mluvím.." oznámil ji, nerad si povídal a ještě, když se jednalo o tomhle. Měla by si to zjistit sama, pokud přežije. "Cože?" Menší informace o ní, ho trochu zaskočila. Už se setkal se slepou ženskou a teď dokonce s hluchou. S čím se ještě setká, to by ho opravdu zajímalo. "Ty jsi hluchá?" Uchechtl se. Nebylo to nic vtipného, aspoň pro něho. Jemu to však přišlo tak divné, až se tomu musel zasmát. Na druhou stranu, žít s tím asi není zas tak lehké. Je rád, že je takový jaký je. "Pane bože holka, ty jsi mi zkazila teď náladu." Zavrtěl nad ní hlavou a podíval se kolem. Přemýšlí, jestli ji nechat jít a pokud budou problémy, tak si ji najde, nebo jednoduše ji zabít a nebude se muset trápit.

Jemu přišlo, že s to všechno událo docela rychle. Jeho rameno, které měl poškozené už tolik nebolelo a rukou hýbat mohl, né tolik, jako před tím útokem, ale mohl. Nakonec s ní skončil v parku, kde moc lidí nechodilo a kdyby náhodou se do ní zakousl, moc by ji neslyšeli. Musel se zasmát jejímu výrazu, teprve až teď ho přesvědčila o tom, že nejspíš o nadpřirozenu neví. Teď sám neví,jestli je to dobře. Chudinka, možná z něho bude mít doživotní trauma, ale to už není jeho starost. "Tomu se řiká kouzlo." řekl se smíchem a pozoroval ji. Musel udělat tu srandu, která byla spíš pro jeho pobavení. Nakonec ho napadlo, co ji říct pravdu? Možná by mu nevěřila, ale je si na 100% jistý, že by ji to šrotovalo v hlavě a na další setkání s ním by byla připravená. "No co bych ti řekl květinko. Jsem upír, který pije lidskou krev a nejraději piju tu čerstvou." Pokrčil nad tím rameny, jako by mluvil, že jde koupit rohlík do krámu. Pro něho to byla normální věc, pro ni ne. Dal jsem ti možnost utéct, aby jsi nebyl další, ale jak vidím ty ne a ne vypadnout. začal vrtět hlavou ze strany na stranu a šklebil se u toho docela pobaveně. "Teď přijde hold to nejlepší." po těhlech slovech se k ní začal pomalu přibližovat. Jeho jméno ji říkat nemusí, řekne ji ho až bude on chtít. Pak by ho nahlásila a to by ve spolku nebylo dobré. Měl by díky ni problémy a o to on nestojí. Jak se k ní pomalu přibližoval, jeho obličej se přitom měnil, ne docela na hezký.

Sice mohl Trevis vypadat jako příjemný muž, ale bohužel. kdyby ho potkala v jiné situaci, asi by si s ní zkusil i flirtovat, ale potkala ho teď, v nemocnici a ne zrovna v moc dobrém stavu. Nevadí, chybama se člověk učí. Teď si je ale na 100% jistý, že pokud tuhle holku ještě někdy potká, nebude to takové jako kdyby ji poprvé potkal třeba v baru. Nedá se nic dělat. S tykáním on neměl moc problém. Buď někomu tykal, nebo vykal. Každý to má hold jinak. Neviděl žádný důvod, proč zrovna týhle holce vykat. Byla mladší než on, o dost let, i když vzhledově na tom byli stejně. Ona spíš by měla vykat jemu, ale tykání zrovna v téhle situaci byl ten nejmenší detail, kterým se nemuseli ani zabývat.
Už se opravdu viděl, jak si jde pro jídlo do bufetu. Tahle holka nejspíš neměla ani nejmenší šajnu o tom, co on zrovna myslí. Ano myslel na její krev, která ji proudí v žilách, která by mohla být velice chutná. Tohle ji nejspíš nedocházelo, proto aby na to přišla sama ji dal menší nápovědu a to takovou, aby zmizela, nebo si dá jako předkrm přímo ji. Stačilo napočítat poté do tří a měl by ji opět v rukou přímo před tesáky její krček, do kterého se mohl zakousnut, na druhou stranu se mu líbilo, když mu jídlo utíkalo a on si ji tak mohl chytit a zasloužit si to. Ano, je to velice špatný "člověk". On to o sobě ví a vůbec mu to nevadí.
To počítání ho docela bavilo, k tomu všemu sledovat jak utíká od něho pryč. Nejspíš ho už pochopila a vzala to tak, že to on myslí opravdu vážně. Přeci jen v tomhle by si srandu nedělal. Stál tam pořád na místě, přestal počítat, jelikož ona to už slyšet nemohla a mohla si to odpočítávat pouze v hlavě a teprve potom když slyšel díky upířímu sluchu, zavření výtahu a jak sjíždí dolů, musel se usmát a s rukama v kapsách od kalhot, se vydal do nižšího patra. Nějak moc nepospíchal. Nakonec opět zaslechl zvonek výtahu a to se ji dveře otevřeli. Nechal ji ještě chvíli, aby si mohla jen chvilinku myslet, že ji to prošlo a teprve potom co vyšla z výtahu a mířila si to k hlavním dveřím, byla od nich necelý dva metry, se před dveřmi objevil a usmíval se od ucha k uchu. "Musíš být rychlejší." řekl se zasmátím, chytil ji a upíří rychlostí se s ní přemístil mimo nemocnici. Rovnou do části parku, kde moc lidí nechodí.

-> Park

Trevis se nikdy nesnažil vidět v druhých pravý opak toho, co jsou zač. Bral každého tak jaký je, přesně to chtěl i po ostatních. Aby se nesnažili napravovat a brali ho jaký je. Přeci jen nemůže za svoji povahu. Když se člověk na něho podívá, tak k němu ta jeho povaha krásně jde. Možná, že se někdy někomu povede, změnit ho, změnit ho k lepšímu, ale nějakou tu věčnost by to trvalo.
Kdy ho však zastavila tahle holka, která měla tu drzost připravit o o pár minut, vlastně ji ty minuty věnovat, nebyl z toho moc nadšenej, ale na povrchu to nebylo vidět. Místo toho se usmíval jako blbec a poté co slyšel to dění za sebou, byl na 100% spokojenej. Nějak ho nezajímalo, že má ona nějaký plány, neměla ho zastavovat a měla si rovnou zajít za někým, kdo tomuhle opravdu rozumí a doktory zná v téhle nemocnici. On sem v životě nešel, když se mu něco stalo, zahojilo se mu to. Jediné co zde vždycky dělal, bral si krve, aby naplnil ledničku. Hlavně neřešil, jestli někomu řekne, že si myslí, že za tu věc, co se stala na pokoji může on. Sama určitě ví, že by si s tím zavařila. Určitě tak blbá nebude. Ale přeci jen je teď trochu v tranzu a myslí pouze na jednu věc. Sílu měl díky tomu, že byl upír. Ohledně síly si nemohl stěžovat. To nejlepší co ho mohlo potkat. Narodit se jako upír. To, že je hluchá, na to jaksi nepřišel a hlavně to nebylo viditelný.
Možná ona měla štěstí na rodiče, který on si moc nepamatuje. Pamatuje si je jenom z fotek, které mu zůstali a které jsou velice hluboko jeho "baráku" schovaný. Vidět je, nedělalo by mu to dobře. Možná by se pak vše vrátilo a to by pro něho nebyla žádná šťastná chvilka. Bylo to pro něho jenom trápení a vracení se do minulosti, kterou je tak těžké zapomenout. Držel ji za rameno, díval se na ni s blbým úsměvem na tváři, který by možná naháněl i strach malému dítěti. V jeho očích nemohla nic jiného najít, než malého ďáblíka, který mu napovídá samé ošklivé věci, které by s tou holkou měl udělat. Slova ji moc nepomůžou. "To by se taky dalo říct." zasmál se. Měla pravdu. Měl radost z toho, že se najedl ze dvou lidí a vyšlo mu to přesně tak jak chtěl. Možná, že ona bude další. Jak ji tak pozoroval, nešlo si nevšimnout, toho strachu. Ano, kdo by z něho neměl strach. Ohledně bufetu se musel zasmát. Jo určitě on půjde do bufetu a dá si tam bagetu a kafe. Ta představa je dosti vtipná. Její škubnutí ho donutilo stisk trochu zesílit, ale i přes to ji nepouštěl. "Pustím a máš deset vteřin na to, aby jsi zmizela, jinak si dám jako dezert tebe." řekl se šibalským, ale zároveň dábelským úsměvem a pustil ji. "..1..2.." začal odpočítávat pomalu. Bylo jedno jak rychle mohla utíkat, on by ji do vteřiny chytil, ale i tak se mu bude líbit jak nešťastně před ním utíká. "..ťik ťak.. usmíval se a podíval se na svoje hodinky, které měl přidělené k levé ruce.

Jediné co ho v tomhle městě mohlo překvapit, byli lidi, kteří nevěděli o nadpřirozenu. Každý rodič vypráví pohádky o nadpřirozených věcech svým dětem před spaním. Malé děti tomu věří, ale přeci jen ti, co zde bydlí už několik let, nebo od úplného začátku svého života, museli si všimnout, že toto město není normální a nedějí se zde normální věci. Lidi co o upírech a vlkodlacích nevěděli jho dokázalo vždy překvapit a kor, když lidi pochází z tohohle města. Všichni by měl vědět, co je tohle místo zač a co se tu všechno děje. Pak nebude tolik mrtvol a nebude se tu pořád něco vyšetřoval. Lidi by si dávali bacha. I tahle holka, která ho oslovila otázkou, kterou on vůbec nevnímal. Byl v jakém si transu ve kterém myslel pouze na krev a na to, jak se opět někoho napije. Jediné co potřeboval, dostat se z toho. Když se poté podíval směrem, kde se všechno bouřilo a doktoři našli pár mrtvých těl, musel se nad tím usmát. Ano, jeho skvěle odvedené práce, která by chtěla odměnu. Ano, byl to on. odvedl prostě skvělou práci a když už se rozhodl jít domů, zastavila ho nějaká holka, s menší výškou než má on, ale když se na ni tak zakoukal, zas tak špatná nebyla - vzhledově. Než stačilo k čemukoliv dojít, než stačila ona odejít. Už ji měl otočenou k sobě a držel ji pořád za zápěstí. "Každý je do něčeho zapletený, i ty." řekl ji přičemž se na ni díval. Jakmile začala mluvit o věcech, které potřebuje někomu dát, podíval se na ty věci, ale nevěnoval tomu dlouho pozornost. Nakonec ji pustil, hned poté co domluvila. Místo toho, svoji ruku přesunul na její rameno, které stiskl a zadíval se ji do očí. "Já si myslím, že to tak snadno nepůjde, má drahá." řekl se svým ďábelským pohledem. "Copak ti rodiče nikdy neříkali, nemluv s cizími lidmi?" Každý rodič tohle svému dítěti říká. Pokud ona hledala nějakého doktora, měla se zeptat sestry, nebo jiného doktora, ale zeptala se Trevise, cizího člověka. "Nikdy nevíš, kdy doplatíš.." zasmál se, narovnal se a trochu si prokřupal krk, přitom ji však pořád držel za rameno. Díky jeho upíří síle, ji mohl prudký pohyb těla zabolet. Má silný stisk. "Sakra...začínám mít zase hlad." řekl a i přes to, že z ní ruku nedával dolů se podíval kolem sebe. Pohledem nakonec zase zakotvil na ni s úsměvem na tváři.

Vůbec mu nevadilo, že způsobil zmatek v nemocnici a teď se bude všechno řešit, co se vůbec stalo, kdo to udělal...Vždy, když se hodně napil lidské krve (čerstvé), neovládal se. Měl poté problémy s ovládnutím, bylo mu všechno jedno, zabil by kohokoliv a nebral by moc ohledy. To je ta jeho druhá část, kterou né moc často lidi vidí. Vždy se snaží nějak ovládnout se, jelikož poté je velice těžké vrátit se do původního stavu. Kdyby tam byl ještě nějaký člověk, napil by se z něho taky. Cestou z nemocničního pokoje si pořád ještě vychutnával tu krev, která pořád zůstávala na jazyku. Byli obě velice dobré a chutné. Nejspíš to bude tím, že byli ještě mladé a né žádné staré babky. Starý lidi jsou horší, nejsou tak chutné a ta jejich krev je fuj fuj, za to ty mladý holky, to je mňamka. Z nich by mohl pít celý den. V to vychutnáváním, posledních kapek krve na jazyku, ho vyrušila dívčina, z které žádné nadpřirozeno necítil. Člověk a věřil, že opravdu chutný. Jeho pohled se přesunul z jejích očí na její krk, kde slyšel jak koluje její určitě moc chutná krev. Lehce si olízl jazykem rty a znovu se podíval do jejích očí. Ta její drzost ho donutila zastavit a věnovat ji kousek svého času. Její slova skoro nevnímal, slyšel kolovat v žilách její krev a nemohl se toho zbavit. Protáhl si pomalu krček, aby na chvíli na to nemyslel a poté se podíval za sebe. "Měli by si to tu víc hlídat." zasmál se. Samozřejmě to bylo směřované k té holce, ale jakmile se otočil, viděl už jen její záda a jak pomalu od něho jde. Zamračil se, jelikož se mu to vůbec nelíbilo. Ona ho donutí věnovat ji kousek svého času, pořádně neřekne co chce a teď si jen tak odejde.? Za ní se táhl strach, který on vycítil a musel toho využít. Než stačila dojít od něho dál, chytil ji v rychlosti za ruku a trochu silněji než kdy jindy chytá. Omlouvá ho to, že se bohužel moc neovládá a za to může, ta chlupatá koule. Samozřejmě měl tu jednu stranu pořád bolavou a proto ji chytil druhou rukou hezky za zápěstí, zesílil trochu ten stisk a otočil v rychlosti k sobě. "Ale ale, přece neodcházíme. A tak brzo..." uchechtl se a pozvedl pobaveně jedno obočí, přičemž ji pořád sledoval. Měl takovou chuť se do ní zakousnout, i když by ji možná způsobil trauma. Aby se udržel raději se kousl do spodního rtu.

<- Les.

Dlouho se mu nestalo, aby ho někdo dostal do takového stavu. Vždycky zvítězil on, ale to co se stalo v lese, u toho neměl šanci. O nějaké úplňkové noci, která velice působí na vlkodlaky nevěděl, jak by taky mohl. Není moc velký kamarád s nějakým vlkodlakem. Cestou z lesa, sám pořádně nevěděl kam šel, chtěl se najíst, co nejdříve se zahojit, jelikož to co se mu stalo, jeho rameno, kosti ... to se nebude hojit hodinu. Proto ho nohy zavedly, aniž by věděl důvod, do nemocnice. Mohl si cestou z lesa někoho zastavit a vypít ho do poslední kapky krve. Jaksi mu to tam nahoře nepřáli a žádného človíčka, který na světě už nechce být nenašel. Jako by se po lidech slezla zem. Možná to bude taky tím, že si vybral nějakou cestu, kde moc lidí nechodí. Jeho cesta trvala docela dlouho než obvykle. Nějaký ten čas to zabralo, dostat se vlastně do nemocnice. Kde se mohl rozhodnout, bud si dá k jídlu někoho skoro mrtvého, kterému doktoři prodlužují jenom život, přitom zbytečně, nebo si zajde do části nemocnice, .kde odebírají krev. Ovšem se mu víc zamlouvala první varianta. Proto jakmile otevřel dveře do nemocnice, snažil se dělat, že ho nic nebolí i když to bylo právě naopak. Sice se to hojilo, ale opravdu pomalu. Prošel si tou dlouho chodbou a díky cedulkám, které byly vystaveny v nemocnici se dostal až k části nemocnice, kde leželi lidi skoro mrtvý. Vešel do jednoho pokoje, kde ležela dívka (která rozhodně bude čerstvá) určitě s nějakou nemocí. V těhlech pokojích nikdo jiný neleží. Než však stačil cokoliv udělat, vešla do pokoje sestřička. Krásná brunetka s dobrým tělem a pěkným obličejem. Začala mu v klidu říkat, co tady chce a ať raději odejde, když v tom se Trevisovi změnil obličej. Z normálního na upíří a tesáky samozřejmě nechyběly a vyšly na povrch taky. Leknutím začala řvát, ale to už Trevis upíří rychlostí zavřel dveře a zakousl se do ní. Držel si ji pořádně jenom jednou rukou, druhá nebyl moc k použití. Cítil jak jeho tělo nabírá sílu, ale zároveň cítil, jak se mu to hojí. Samozřejmě pořád to bude chvíli trvat ale naštěstí to nebude tak bolavé. Další dobrá věc na tom krmení, zahojí se mu i jiné rány, co mu ta obluda chlupatá udělala.
Trvalo to jenom chvilku, měl opravdu hlad a proto ji vypil skoro do poslední kapky. Rukou ji pustil a nechal ji spadnout na zem jako by to byl nějaký odpad, který někdo přijde potom sebrat. Hlavu otočil zpět k té nemocné holce, pusu měl celou od krve té sestřičky a jeho upíří část si žádala víc. Proto neváhal ani chviličku a už byl znovu zakouslej, ale tentokrát v jiném krku. Zakousl se do té holky, kterou vypil a urychlil ak její trápení. Stroj na kterém byla připojená začal pípat, což ho přerušil v obědu. Pomalu se od té holky odtáhl a s úsměvem na tváři se k mrtvolám otočil zády a šel z pokoje. Samozřejmě to musel stihnout, než přijdou doktoři. Nemůže si dovolit aby ho někdo našel, jako upíra. V momentě, kdy vylezl z pokoje, obličej byl opět normální, tesáky měl schované a pouze si jazykem utíral krev ze rtů. Poupravil si koženou bundu a šel dál po chodbě. Za sebou poté slyšel jak se tam doktoři i sestřičky sbíhají, tomu se musel pouze zasmát.

Zúčastním se samozřejmě :D

Na téhle akci Trevis nesmí chybět. Hlásím se:

Čekal, že se něco dozví, třeba to rozluští jako první. Sice neměl v plánu někoho zachraňovat, jedině, když by se měl dozvědět nějaké ty informace. Bohužel nic takvého se nestalo. Jediné co z toho získal, dobrý pocit a skvělou náladu, když se pořádně napil z daného člověka a tak ho tím možná i zabil. To byla pro něho dobrá věc, kterou tu vlastně udělal. Zabíjení přeci k upírovi patří, no ne? Vše se pokazilo, když ho nějaký blbec uhodil a on tak skončil na zemi. Než stačil cokoliv udělat, spal. Celou věc prospal, nevěděl co se děje, nevěděl, že ho skoro někdo zabil. Nic netušil, a možná proto bude více věřit, že to byl pouze sen až se probudí. Spal docela dlouho, ale jemu to přišla jako necelá minuta. V momentě kdy se probudil, nacházel se ve své ložnici, ve své krasné, velké a pohodlné posteli, pouze v teplákách. Jediné co mu mohlo připomínat celou akci, baly menší bolest hlavy, nejspíš díky tomu jakou ránu dostal. Nakonec se smířil s tím, že to byl pouze hnusný sen a doufá, že se mu nic zdít takového nebude.

Bylo jediné štěstí, že nevěděl o koho se jedná. Kdyby ho znal a věděl o koho jde, počkal by si někde na něho a nebo hned při prvním setkání by jen tak neprošel s pěkným pozdravem. Možná i kdyby věděl, kdo to je, udělal by to taky. Jen tak by mu to projít nenechal. On si Trevise pamatovat bude, bohužel jen Trevis neví o koho přesně jde. Trevisovi přišlo jako by řval na celý les, ale nebylo tomu tak. Jedině to nemuselo být příjemný vlkovi. Ta bolest byla nesnesitelná a nekonečná. Jako by se to pořád zhoršovalo a ten vlk to ještě víc zhoršoval, při každém doteku. Nakonec se mu povedlo sebrat všechny síly, odhodit ho od sebe pár metrů a sám padl na jedno koleno. Neměl v sobě skoro žádnou sílu a byl rád, že vůbec vydržel. Přeci jen tohle byl zásah po několika letech. Několik let se mu tohle nestalo, aby padl na koleno kvůli někomu. Skoro to mohl brát jako porážku, ale cožpak ml čas na nějaký vrácení? Nějak to nezvládl a moc to ani nečekal, že se zrovna tohle stane. Než se však stačil sebrat (což mu bude trvat ještě dlouho, než se vůbec zahojí) už ležel na zádech na zemi, na sobě měl tu chlupatou kouli,která však dlouho nezůstala na místě a skokem se přemístil za něho. Když viděl, že se chce znovu zakousnout stačil mu jednou rukou chytit tlamu a snažil se mu ji vzdálit co nejdál od jeho obličeje či jiného blízkého místa. Netrvalo to dlouho a on se znovu do něho zakousl a to do poškozeného místa. Neměl už tolik síly, aby jeho tlamu mohl dál držet. Zařval bolestí a chytil ho za srst a snažil se, ho tím donutit, aby ho pustil. Celou cestu co ho vlekl pryč, syčel bolestí. Vše se odehrálo tak rychle, že nevnímal ani jeho hnusné vrčení na Trevise, nejspíš jako varování. Jakmile slyšel jak se koule oddaluje, upíří rychlostí se postavil na nohy a zmizel z lesa nějak do háje, krásného.

Samozřejmě, že mám zájem a hlásím se za Trevise!!