Příspěvky uživatele

Nesnáším když jsem rozhozená. Vždycky jsem ztratila řeč a pak plácla hloupost. Je to na houby, celá ta záležitost s Davidem a tím líbáním a objetím a nepochopený mi city. Je to prostě na nic. Mám pocit jakoby si se mnou jen hrál ale zároveň to nešlo jen tak si hrát. Měla jsem si místo kytary vzít míč a trénovat Střely na branku. Vždy když hraju nějakou míčovou hru jsem uvolněná. Mlčela jsem až do doby než k nám přiběhl ten jeho pes. Nenuceně jsem se usmála a začala hořet debat mezi ušima "Ne každý je zvyklý dělit se o toho koho má rád. A myslím že psi to mají dvojnásob - mají pána sami pro sebe a pak najednou do toho někdo přijde q chceu jo vzít."] zamýšlela jsem se nahlas a naklonila hlavu mírně na stranu. "Co děláte když nechodíme ven se psem.. myslim.. na práci." zeptala jsem se.

//pardon za krátký post.. jsem na cestě domů a píšu z mobilu..

Dívala jsem se na svou sestřičku a poslouchala jak mi objasňuje že je v pořádku, ovšem ten pocit se vrátil. Vrátil a svíral mi břicho do bolestného uzlu - tentokrát jsem ale tento pocit považovala jen za znak toho nepěkného tušení. "Chci." kývnu a nechám se odvést do pokoje, kde se usadím na postel. Čekám co ze sestry vypadne za objasnění. A když řekne to jméno opět se postavím. "Vzpomínám si na něj, vysoký ty vlasy.. celkem pěkný.." zamručím. Tentokrát to nebyla pochvala. Spojovalo se s ním něco špatného a moje tušení se potvrdilo, tedy ale zatím ne v plné síle. "Zamilovala?!" vytřeštila jsem na ni oči. "Rosie.. ale.. ne.. " nadechla jsem se a nasála její vůni.. "Od chvíle co jsem tady jsem se zaměřovala na pachy emocí.. bavilo mě to, zabavovala jsem se tím, když jsme se neviděli.. A to co teď cítím.. " ukážu na svůj nos. "Rozhodně není láska.. Co ti ten prevít udělal?!" zatínám pěstičky a moje kudrnaté vlasy se mi čepíří kolem hlavy. Cítím jak mě tlačí tesáky a já mám chuť rozběhnout se hledat toho prašivého upíra co ji ublížil. Když mi ale ukáže jizvu opět se narovnám a napnu svaly. "Rosie.. Proč se za to stydíš.. nemůžeš za to." opět jsem ji skočila kolem krku. Byla jsem natolik rozpolcená a netušila jsem jak se správně zachovat. Měla jsem vztek na toho Killiana a měla jsem takový soucit se svou sestrou a navíc mi tolik ten večer vyvstal v mysli. Poté se opět odtáhnu a přešlápnu si. "Na tom nezáleží, Rosie.. Já chci vědět úplně všechno.. Když jsi odešla cítila jsem se zrazená a chyběla jsi mi.. ale nedovolím, aby ti někdo ubližoval.." teď nebylo nic co by mě mohlo odvést od toho špatného pocitu co jsem měla.

Zrovna jsem mířila ke dveřím z pokoje, když jsem svou sestřičku zaslechla volat moje jméno, okamžitě se ve mě pohnulo vše co mohlo a já vyrazila naproti, proto jsme se srazili někde v půli cesty a já svou sestru k sobě pevně přitiskla. "Rosie!" jakmile jsem ji dost stiskla odtáhla se od ní, úplně jsem od-ignorovala co mi sestra říkala, namísto toho jsem si ji začala prohlížet. "Jsi v pořádku? Nic ti není? Měla jsem takový strašně divný pocit, že se něco děje. Víš.. takový ten co jsme mívali dřív.. když se něco stalo." začala jsem a pak se zhluboka nadechla. Bylo to hodně slabé, slabší než kdy předtím, ale přece jen jsem ucítila jeden ze známých pachů z dřívějška. Narovnala jsem se a sjela sestru pohledem. Ta už musela poznat, že touto změnou postoje jí dávám najevo, že něco tuším a že mi něco nesedí. Nakrčila jsem obočí. "Víš, že mi to bylo líto.. skoro nic jsem o tobě nevěděla a nevěděla jsem proč jsi odešla..
Andrew z toho byl pak takový divný a moc o tom nechtěl mluvit.. Co se dělo..
Cítim ho z tebe.. toho.. pamatuju si jeho pach, ale to jméno.. Kvůli němu jsi se pohádala s Andym, Rosie?" můj hlas nebyl vyčítavý jen zoufalý a prahnoucí po odpovědích.

< San Francisko

Ze San Franciska jsem dorazila domů asi o hodinu možná dvě později, venku se pomalu smrákalo a já prošla dveřmi dovnitř. Andy nebyl doma, viděla jsem ho ráno a jsem si jistá, že se zase brzy uvidíme - měl by dojít brzy domů. Od chvíle kdy sestra odešla z tohohle domu tu bylo trochu více ticho a já i Andy jsme byli neustále venku. Já se snažila poznat nějaké novinky a také jsem se snažila užívat si posledního letního slunce, chodila jsem bruslit, byla jsem na zmrce a dneska v San Francisku.. ale něco mě donutilo myslet si, že je něco jinak. A došlo mi to hned potom co jsem udělala pár kroku do nitra domu. Nadechla jsem se a poznala už velice známý pach - Rosie. Byly věci, které jsem se v Shadowhillu snažila vnímat více než jiné.. a byly to pachy. Zapamatovala jsem si pach každého s kým jsem si promluvila.. i té divné holky co nechápala ledovou tříšť - Monique se myslím jmenovala. Prošla jsem celé spodní patro a pak vyběhla nahoru: "Rosie?!" doufala jsem, že ji tentokrát zastihnu doma. Kabelku jsem odhodila už u dveří a nechala ji tam ležet jen tak pohozenou. Doběhla jsem do našeho pokoje a našla jen její věci. Bezpochyby tu byla..