Příspěvky uživatele

Takže takhle se cítí všichni hned poté, co se promění? To musí být strašné. Matt měl alespoň stále naději na to, že všechny tyhle čáry máry ráno pominou a on si bude dál žít svůj zoufalý život, kdežto ti opravdoví upíři, ti to musí mít opravdu těžké. Ačkoliv tedy oni alespoň vědí, co se s nimi děje. Kdežto u něj se to stalo jako lusknutím prstu, bez varování a bez toho aniž by věděl, že ve světě něco takového existuje. I když zřejmě na nadpřirozeno nebude věřit ani poté, co se vše vrátí do normálu. Je ten typ člověka, co si to nepřizná. Pokud se tedy s nadpřirozenem nesetká znovu, to už ale byla věc druhá. Pomalu kývl hlavou nad jeho odpovědí, snad aby mu ukázal, že to bere na vědomí. Škoda, že tu ten mužík nezůstal déle, Matt totiž toužil po pomstě a pokud byl za to opravdu zodpovědný on, pak by měl být potrestán. Kdo ví, třeba jednou bude mít příležitost. Vlastně v to doufá za což zcela jistě může jeho pomstychtivost. Moc se mu nelíbilo, jak se ten muž začal smát, měl totiž pocit, že se vysmívá právě jemu. Mírně se na něj zamračil, musel mu přeci dát najevo, že se mu to nelíbí. Byl zmatený, to rozhodně nebylo k smíchu. Po chvíli s tím mračením přestal, prý to dělalo vrásky a těm se chce on vyvarovat. ,,Ne, neslyšel," odvětil s povzdechnutím a zavrtěl nad tím hlavou. ,,A doufám, že dlouho zase neuslyším," dodal po menší odmlce a podíval se zpátky před sebe. Dneska byl bláznivý den, a to už se mohlo zdát, že to bude jeden z těch hezkých dnů. Ne, asi si to nezasloužil. Měl nutkání se tomu muži omluvit, což taky v následující chvíli udělal, ačkoliv se netvářil tak úplně starostlivě. Zeptal se hlavně ze slušnosti a taky protože to byla jeho chyba. Jinak by nad jen tím mávl rukou. ,,Ono je něco horšího než tohle?" to už svůj pohled zase směřoval k němu, přičemž se jeho obočí zvědavě vytáhlo nahoru. ,,Fakt se omlouvám. Byl jste nejblíže a já už se nedokázal ovládnout," řekl upřímně a zadíval se někam do dáli. Pomalu začalo vycházet slunce. Jak na zavolanou! Už bylo na čase. Matt doufal, že to kouzlo, co na něj bylo uvaleno (a zřejmě i na ostatní lidské bytosti v tomto městě) s východem slunce zmizí. Zároveň se však bál zklamání. Opatrně vstal a udělal dva kroky vpřed, přičemž stále fascinovaně hleděl před sebe. Jak vůbec pozná, že už není upír? Na jazyku měl stále tu zvláštní chuť krve, prozatím mu stále přišla lahodná, proto doufal, že z ní co nejdříve bude znechucen. To bude totiž znamení, že je zpátky člověkem.