Příspěvky uživatele

Odlehčení situace nezabralo, zato provokace zahrnující jeho nezkušenost uspěla, vždy uspěje, ale to se snad brzy změní, z malé housenky se vylíhne krásný motýl, bude prostě úžasný, její velké dílo. Nad jeho slovy se již pouze uchechtne a dál do něj nerýpe, jak šlechetné.
Povzbudivě se usměje, když si od ní převezme mobil. Doufá, že se uklidní, až zkontaktuje mámu. Snad jí nenapíše něco jako "HELP ME, MOM!", to by ji moc nepotěšilo. Naštěstí se však zdá, že je Thomasova zpráva delší než to, co ji napadlo, a tak pokojně odvrátí zrak, přestane ho kontrolovat, pokud si však o pomoc psal, bude ho muset naučit, jak takovou zprávu zkrátit, aby se té pomoci vůbec dočkal. Když dopíše a mobil jí vrátí, vypne zvuky, aby je jeho máma nerušila a zastrčí si ho zpátky do kabelky. Na jeho díky mu neodpoví, sotva se na něj podívá.
Pohled mu věnuje, až v LA, kde se Thomas probere na cestě k obchodnímu centru - Šípková Růženka. Usměje se na něj, když jí položí tu svou zvědavou otázku. Tváří se asi jako Dolores Umbridgeová dělající z Harryho hlupáka. "Výborný postřeh." Pochválí ho a pokývá hlavou. "Ale shadowhillské centrum se tomu v LA nemůže rovnat, to zaprvé a zadruhé, viděl jsi do čeho ses oblékl?" Zmapuje jeho oblečení a zašklebí se. "Nehodí se to sem a navíc je tu ještě zatřetí.. chci nového oblečení." Rozhodí rukama, dělá jak snadné a logické to je. Nezajímá ji, jestli rád nakupuje, bude prostě muset! "Ovšem.. pokud chceš být v tom v čem ses celou dobu mačkal v autě, prosím.." Doplní, i když ho stejně nakonec přinutí, aby si něco koupil, dává mu jen falešný pocit, že o tom může rozhodnout. Nebude jí vadit, když to prokoukne, víc by jí vadilo, kdyby odporoval.
Když vystoupí, řidič neváhá a odjede, nejspíš spěchá do nejbližšího motelu, aby se prospal, chudák. Před spaním se pravděpodobně pomodlí, aby už nikdy neschytal takové klienty. Z koukání za odjíždějícím autem ji probere Thomasovo mumlání o hladu. Přistoupí k němu a věnuje mu další z mnoha úsměvů. Jeho hlad ji těší, už jen proto, že sama hladoví. Zakroutí hlavou. "Není to jedno, něco si obstaráme hned po nákupech, vydržíš to, ne?" Pozvedne obočí, načež se rozhlédne kolem sebe po možných obětech, kdyby byl snad jeho hlad nesnesitelný, nechce, aby jí tu kňoural, jak to umí malé děti, ale také si jejich svačinku představovala trochu jinak, ne takhle narychlo. "Vydržíš." Rozhodne to za něj a vydá se k obchoďáku. Projdou automatickými skleněnými dveřmi, jsou šikovní, ne jako Bieber, který je vyčelil. "Nejdřív bychom mohli vybrat něco tobě, co myslíš?" Zastaví na okamžik a rozhlédne se po cedulích, aby věděla, kam ho zatáhnout. "Nebo bys mi raději pomohl vybrat spodní prádlo?" Uculí se na něj. Buď to udělá hned nebo později, je jen otázkou, jestli se do toho vrhne po hlavě, anebo si vezme čas na to, aby se psychicky připravil, tak či tak, nakonec tam s ní stejně skončí.