Příspěvky uživatele

Nazdárek,

tak jsem tu zase. Moje postavy se jmenují Killian GunKelly a Chloe Jordan.

Proč by jste mi měli vyhovět? No, protože pěkně prosím a smutně koukám? :D Né, vtípek. Ráda bych si založila další postavu, protože mě zkrátka hraní na SH baví a psaní zbožňuji. S aktivitou si myslím, že problém není, a tak nevidím důvod proč bych si další postavu založit nemohla. Posouzení však nechám na Vás. :)

A teď něco k postavě. Jak už jistě víte, bude to dítě Sofie Romero a Juliena Svendsenena. Postava bude chlapec jménem Maverick, na příjmení se ještě domluvíme. Dítě by mělo být z dvojčat. Záhy však jedno z nich zemře (ještě v bříšku u porodu) a zůstane jen Mave, který bude trpět takzvaně syndromem "evil twin". Bratr který mu bude našeptávat zlé myšlenky a dokonce ho někdy může kompletně ovládnout (to však jen ve výjimečných situací). Můžeme říct, že to "zdědil" po otci. To bude asi největší zajímavost o něm. A protože chlapec v něm bude zlý, Maverick bude naopak bude hodný a překypovat životem. Chci, aby se choval jako obyčejný, mladý kluk. Trochu praštěný, stydlivý a podobně.

Budu ráda za jakoukoliv odezvu ať zápornou či kladnou :)

Killiane ubližuješ mi... Nic z toho neslyšel. Tohle nebyl ten Killian, kterého více méně znala. Tohle byl zcela někdo jiný, někdo nový. Killian se usmál jako šelma, která právě polapila jehně. Pak se její panika stupňovala, když na scénu přišel oheň. Až její výraz ho donutil přestat. Někde hluboko uvnitř si uvědomil, co jí způsobuje, jaký strach musela cítit. Killian, co byl lapen někde na dně se snažil s temnotou bojovat. Jeho sevření polevilo a Rosie upadla na zem. Naklonil hlavu jako zvíře. „Zrůda? Ale ano, to opravdu jsem“ Řekne zhrublým hlasem jako by to ani nebyl jeho vlastní. V tuhle chvíli mu bylo jedno, že ji zklamal. I ona ho zklamala, že si dovolila něco takového vypustit z úst. Neznala jeho matku a dovolila si o ni říct takovou věc. Bylo to citlivé místo, které donutilo vypustit jeho temnotu na povrch zemský. Neměla ani ponětí jak to myslel z její jizvou. Místo toho ji zachvátila vlna vzteku a začala rozbíjet věci jako malé děcko. Nic si nenechala vysvětlit, nedala mu ani šanci. Rosie se zvedla ze země a přeběhla vzdálenost, která ji dělila od dveří. S rukou na klice se ještě otočila. Killian zaúpěl. Netušila jakou mu dalo práci nehybně stát a nic jí neudělat.Rozhodně ho neměla dál provokovat. Ale to by nebyla ona, že ano? Jak moc hloupá byla? Kuj železo dokud je žhavé - tohle však nebyl ten případ. Měl sto chutí vyběhnout za ní a zakroutit ji tím jejím nevymáchaným krkem. Přesněji řečeno jeho temnota. Jenom tak, tak se udržel na místě. Nakonec přece jen zmizela a Killian zařval jako zraněné zvíře. Temnota ho znovu obklopila. Jeho vědomí šlo stranou.
Druhý den ráno se probudil na podlaze. Měl okno. Nevěděl, co udělal. Ale nebylo to nic pěkného, protože byl celý pokrytý zaschlou krví. Avšak scénu s Rosie si pamatoval a nejraději by si ji vymazal z paměti. Tělem se mu ozývala tupá bolest. V hlavě mu nepříjemně tepalo. Měla uposlechnout jeho rad, když ji na začátku říkal, aby se od něj držela setsakramentsky dál. Začal se rozhlížet po bytě. Všude se váleli rozbité věci. Bylo mu to u prdele. „Blue?“ Nic se neozvalo. Panebože, hlavně ať jsem mu nic neudělal... „Blue!“ Z heknutím vstal a nasál vzduch. Po čichu došel až k Bluemu, který se krčil pod sedačkou. Killian si úlevně oddychl. „Pojď sem kamaráde“ natáhl k němu ruku. Blue se zprvu zdráhal, ale jakmile ucítil, že to byl znovu jeho páníček, vylezl ze své skrýše. Vzal si ho do náruče, opřel se o gauč a jen tak seděl na podlaze. Dokázal to! Dokázal ovládnout svou temnotu a nezabít ji. Jistěže, ublížil jí, ale hlavní bylo, že ji nezabil. Všechno zlé je pro něco dobré. Aspoň se už k němu nepřiblíží. Poznala jaké monstrum opravdu byl. Zrůda, kterou ho nazvala. Měla pravdu. Jeho matka by se za něj styděla. Vstal, přešel k baru a otevřel si láhev whisky, s kterou si lehl na pohovku a slil se do němoty.

Teď už věděl, že měl zvolit jiná slova. Ale copak si o něm myslela, že by ji takhle urazil? Že by se mu snad měla zhnusit při pouhém pohledu na její jizvu? Opravdu si myslela, že je tak bezcitný? Dělalo ji to ještě krásnější. Jen se prostě zarazil, že si toho nevšiml dříve. Myslel si, že ji někdo ublížil. Do prdele vždyť mu nic neřekla! Proto byla jeho první reakce taková. Rosie byla jako vlna cunami. Na co přišla, to zničila. Bylo mu to u prdele. Nikdy nebyl materialista, ale chtěl ji uklidnit. Ale jaksi mu to nešlo. „Co to plácáš, jak spokojený?“ Prohrábl si zoufale vlasy a frustrovaně vydechl. Následoval ji do obývacího pokoje. Přistoupila k jeho knihovně, vzala do ruky obrovskou knihu a hodila ji po něm. Byla rychlá a mrštná jako divoká kočka a on příliš pomalý. Stačil jen mírně pohnout hlavou, ale kniha ho stejně škrábla do čela. Teď pro změnu zavrčel on na ni. „Uklidni se ty bláznivá ženská!“ Řekl uklidňujícím hlasem. Tedy aspoň si myslel, že je uklidňující. To ho opravdu nenechá vysvětlit celou situaci? Všiml si jejího kradmého pohledu, který na pár sekund ulpěl na jeho klavíru i soše. „Ani na to nemysli!“ Procedil skrz zaťaté zuby. A pak se na něj tak odvážně podívala až si zprvu myslel, že na něj bude plivat další jed. Rozešel se k ní, ale její slova ho zmrazila na místě. Killian se zastavil v pohybu. Oči se mu třpytily jako led. Překvapením otevřel ústa. Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si ji, jako by byla zvláštním, jemu neznámým zvířetem. Bůh chraň ty, kteří se odvážili urážet jeho matku. Killian se začal neovladatelně třást. Jeho oči zčernaly, byly temnější než hluboký spánek, temnější než noc. Killian stiskl ruce v pěst a měl pocit, že brzo vyletí z kůže. Temnota přicházela. Teď byl pro ni ten správný čas, vzít nohy na ramena, pokud měla všech pět pohromadě. Jeho tvář se změnila. Jakoby z něj zbyla jen skořápka kostí a kůže. Teď už to nebyl Killian. Musela si toho všimnout. Jako mávnutím kouzelného proutku se scéna proměnila. Killian se zdál větší, mohutnější a hlavně děsivější. Dvěma kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Chytil ji pod krkem a přirazil ji ke stěně obývacího pokoje. Nemilosrdně ji ho zmáčkl, ale né natolik, aby ji zlomil vaz. Druhou rukou se jí přiblížil ke tváři. Na jeho dlani se objevil malý plamínek, který se postupně zvětšoval. Jeho temnota proti ní využívala její největší strach. Nikdy mu to neměla říkat. Protože temnota poslouchala za dveřmi, co kdy Rosie řekla. Tak moc ji chtěla ublížit. Nejprve popálit ten její krásný, nevinný obličej a pak jí zakroutit krčkem. Jeho temné oči se dívaly na ty její vyděšené. Tvář stažená bolestí a zmatkem. Killian by ji neublížil, ale temnota ano. Něco se však v něm sevřelo. Něco hluboko v jeho útrobách se dralo napovrch. Něco, co se snažilo porazit temnotu, aby ji neublížila. Zničeho nic plamen uhasl. Jeho oči se na malý moment prosvětlily, jen jemné jiskřičky. „Vypadni!“ Zaskřípal zuby a donutil se povolil sevření ruky natolik, aby uvolnil její krk. Rosie upadla na zem. „Zmizni a už se nikdy nevracej!“ Otočil se k ní zády. Musela okamžitě vypadnout. Protože nevěděl, zda se ještě dlouho udrží.

Zřejmě zmáčkl nějaké tlačítko, protože se najednou ocitl v né zrovna dobré telenovele. Jako na povel ji začaly téct slzy proudem. Seskočila z linky a vehementně si začala oblékat jeho tričko, které bylo někde na podlaze. Pozvedl na ni nechápavě obočí. „Co to kurva?“ Začala ho osočovat. V jednu chvíli vůbec netušil, co provedl. Ale pak mu to došlo. To si jako vážně myslela, že by ji hodlal za něco takového urážet? To si o něm myslela tak málo? Chtěl se k ní rozejít, jenomže Rosie byla jako pomatená. Vzala z horních polic nějaké talířky a mrštila jimi jeho směrem. Celkem se mu dařilo jim uhýbat, ale pár kousků ho zasáhlo do nohou. Pak už to nevydržel a zařval na ni. „Ty, Hlupačko! Já to tak ne...“ nemyslel. Větu nestihl doříct, protože se mu ostrá čepel zapíchla do ramene. Ani si nevšiml, že vzala kuchyňský nůž, který měl velmi ostrou čepel. Killian zuřivě zařval a vytrhl si zakrvácený nůž a hodil ho nasraně na podlahu. „Přestaň!“ Okřikl ji a rozešel se směrem k ní. Nevěřícně se na ni podíval. Ona po mě do prdele hodila nůž! Zasraný nůž! Nedala mu šanci jí vysvětlit jak to vůbec myslel. Přepadla ji zuřivost. Jen ho překvapilo, že si toho nevšiml dřív. Myslel si, že její tělo prozkoumal dokonale. Chtěl vědět, která svině jí to způsobila. Chtěl vědět, kdo jí ublížil, aby on mohl ublížit jemu. Nikdy by se jí za to nesmál. Své jizvy by měl člověk nosit s hrdostí. I s ní pro něj byla stále krásná. Zřejmě to měl říct jiným stylem, ale v tu chvíli, kdy to spatřil viděl rudě. Jeho neomalenost ho dostala do křížku s tak něžným stvořením. Ovšem, teď od něžnosti měla daleko. „Laskavě se uklidni a nech mě ti to vysvětlit“ zvedl ruce do vzduchu na znamení toho, že ji nechtěl ublížit. Natáhl se po ní, ale Rosie se mu vysmekla. Byla rychlejší. Razovala si to nasraně do obývacího pokoje. Killian ji následoval. Obával se, že se mu nepodaří ji uklidnit. Za jiných okolností by to shledal roztomilým jak mu tady pobíhala v jeho tričku roztomilá a naštvaná zároveň. Ale tohle nebyly jiné okolnosti. Tohle byl průser...

<<< New Orleans

Letmo se usmál, když se je snažila vyfotit nějak kultivovaně. Měl tendenci uhnout, ale nakonec nic nenamítal. Pokud to pro ni stálo za to, tak budiž. „Hlavně to nikde nedávej“ ušklíbl se na ni a pak i na její komentář o Danielovi. „To teda nebudou“ dodal a rázem ji štípl do zadku.
Jakmile upustil tašky na zem, uviděl změť blonďatých vlasů, která se upíří rychlostí blížila k němu. Nestihl ani pozvednout obočí a její ústa zoufale přistála na těch jeho. Né, že by si ztěžoval. Právě naopak. Spokojeně zamručel a polibek ještě prohloubil. Chytil ji pod stehny a pomohl ji vyskočit na jeho trup. Z Rosie se naráz stala divoška. Stále a dokola ho dokázala překvapit. Její polibky se přesunuly na jeho krk. Vysunula špičáky, které pak pronikly do místečka s pulzující žilou. Killian zavrčel. Tohle neměla dělat. Nebo vlastně měla. Svými dlaněmi ji sjel na půlky a polaskal ji na nich. Chtěl ji. A to hned. Smáčenými rty, od jeho krve mu znovu vlepila polibek, který z něj dělal divoké zvíře. Rychlými kroky přešel do kuchyně, kde si ji posadil na kuchyňskou linku. Mezi polibky chytil lem jejího trika a přetáhl jí ho přes hlavu. Skončilo někde v rohu místnosti. To samé udělal s podprsenkou. Odlepil své rty a o krok ustoupil. S chtíčem si ji prohlédl. „Nemravná, nemravná, Rosie“ ukázal na ni prstem a pokáral ji jako na zlobivé dítě. „Nemáš ani ponětí, co se mnou děláš“ už nedokázal stát tak daleko od ní. Chytl ji za plavé vlasy a zaklonil ji hlavu. Tak jako ona se jí zakousl do krku. Nechal, aby mu pár pramínků steklo na její alabastrovou kůži. Dlaněmi ji rozmazal po jejím těle. Znovu se stal umělcem. Rukama se přesunul k jejím džinům. Rozepnul jí horní knoflík, pak zip, nadzvedl si ji a sundal jí je spolu s kalhotkami. Vášnivými polibky se dostal až k jejímu klínu. Její opojná vůně ho vzrušila ještě víc. Jeho ruce však zůstávaly na jejím hrudníku a laškovaly s jejím krásným poprsím. Killian ji znovu ochutnal. Olízl její nejcitlivější místečko a připadal si jako v ráji. Směsice jeho krve s její chutí byla neskutečná. Ruce, které si stále hrály s jejími bradavkami se pomalu, téměř mučivě sunuly dolu. Přes boky až na její stehna. A pak to ucítil. Nějakou nesrovnalost na její dokonalé kůži. Zarazil se v pohybu. Odtáhl hlavu a podíval se na to, co se skrývalo pod jeho dlaní. Zvedl k ní hlavu a zamračil se na ni. „Co to tam do prdele máš?!“

Nijak mu nevadilo, že jeho pozvání odmítla. Měla na to plné právo. „Inu, dobrá, užiju“ mrkl na ni a sklonil se, aby měla lepší přístup k jeho tváři. „Dobrou“ otočil se na patě a odešel. Cestou k bazénu se ještě stavil za Giuseppem, aby mu poděkoval za jeho vstřícnost, kterou mu tak ochotně dopřál. U bazénu nikdo nebyl, za což byl neskutečně rád. Neměl chuť se vybavovat s nějakým dalším hostem. Chtěl si jenom užít vodu a whiskey. Chytl se za límec trika a přetáhl si ho přes hlavu. S lahví v ruce skočil šipku a doplul až nakonec bazénu. Voda byla tak akorát. Opřel se o okraj a zaklonil hlavu. Bohužel, hvězdy přes záři města nešly moc vidět. A tak si jen užíval hudbu, která se linula z ulic rušného města. Dnešní noc by se dala popsat jako fantastická a otřesná zároveň. Konečně dostal to, co chtěl. Ale za jakou cenu? Rosie měla zlomené srdce, a on pocítil jistý druh emoce, kterou však nedokázal pojmenovat. Odšrouboval víčko whiskey a pořádně se napil. Dal si hned několik loků, aby ho zlatavá tekutina příjemně zapálila v hrdle. Láhev odložil na římsu a potopil se. Udělal několik tem než se ocitl na druhé straně. Několikrát to zopakoval, než se jeho svaly uvolnily. Vylezl z vody a vrátil se do svého pokoje, kde si dal horkou sprchu. Tak jak ho pán Bůh stvořil skočil na postel a vzal si knihu, kterou si zabalil s sebou. Neplánoval jít spát. Celou noc četl a nebo si dělal nějakou práci na notebooku. Ještě než začalo svítat, oblékl se a šel se projít s Bluem do nedalekého parku. I v tuhle ranní hodinu potkával lidi, kteří se vraceli z nočních radovánek a jen tak se potulovali městem. Nebýt tu s Rosie, také by tak dopadl. A nebo by skončil s nějakou ženou v posteli a pravděpodobně by se pokoušel vytratit z jejího pokoje. Když Blue dokončil potřebu, vrátil se zpátky na hotelový pokoj. Svých pár švestek si naházel zpátky do tašky, hodil si sprchu a oblékl si tmavé roztrhané džíny, černé triko a hnědou bundu. Zrovna když si zapínal zip od kalhot, někdo zaklepal. „Dále.“ Rosie vešla do pokoje a Blue se za ní rozběhl s vrtícím ocáskem dožadujíc se její pozornosti, kterou mu mileráda dopřála. Jakmile se domazlila s Bluem, dvěma kroky se ocitla před ním. Naklonila se k němu a dala mu vřelý polibek. Chytl ji v pase a přitáhl si ji blíž. Její kůže mu chyběla. Přejel ji dlaní po zádech a udělal krok vzad. „Předpokládáš správně“ ušklíbl se. Popadl její zavazadlo a rozešel se dolů do hotelové haly. Auto už měli přistavěné před hotelem. Tašky naložil do kufru a usadil se za volant. Rosie vzala Blueho do náručí a ten jí tam v mžiku oka usnul. Po hodince, kola auta se zaskřípěním zastavila před jeho domem. Popadl tašky, pozdravil vrátného a zamířil nahoru. „Předpokládám, že až se sbalíš budeš chtít odvést domů...“ Odemkl a kopnutím rozrazil dveře.

„To samozřejmě líbí, ale dneska se chci zajímat jen o jednu ženu...“ Pomalu k ní přistoupil. Jako lev, který se právě rozhodl smlsnout si na kořisti. Zvedl ruku a oddělal ji zbloudilý vlas stranou. Pak ji palcem jemně přejel po dolním rtu. Chtěl ho polaskat mezi zuby. A proč taky ne? Sklonil se k ní a přitiskl své rty na ty její. Rukou ji zajel do vlasů a mírně jí naklonil hlavu. Druhou rukou si ji přitáhl blíž. Povytáhl své upíří špičáky a udělal ji malou ranku na rtu. Neváhal a vsál její ret mezi zuby, až mu karmínová tekutina skončila na jazyku. Byla lahodná. Pak se od ní odtáhl. Protože ještě chvíli a ohnul by si ji tady v té temné uličce a vyšukal z ní duši. „Tak se tedy vrátíme...“ Respektoval její přání a vydal se s ní bok po boku k autu, které nechal před klubem. Všiml si, že se od něj držela dál. Chybělo mu teplo jejího těla, ale nechal ji ať si dělá, co chce. Pokud si chtěla hrát na uraženou či zlomenou, tak prosím... „Mým snem?“ Začal přemýšlet. Nakrčil u toho maličko čelo. Možná by se chtěl zbavit své temnoty či nočních děsu, kterého trýznila v nejhlubším spánku. Nebo by si možná přál zapomenout, oprostit se od bolesti, kterou měl v sobě hluboce zakořeněnou. Nic z toho však neřekl. „Chci, aby můj podnik prosperoval tak jak plánuji...“ Ovšem, nic, co by nedokázal. Killian byl nadměrně chytrý a věděl, co v dnešní době lidé chtějí. Jak svůj podnik udělat odlišný od všech ostatních. Co jim nabídnout, aby se cítili výjimeční. „A co tvoje sny?“ Už teď věděl, že se to bude týkat tance. Předtím se zmínila, že chce být učitelkou tance. A aby tomu dopomohla, chtěla ho, spíš potřebovala ho jako tanečního partnera. Její poslední otázka ho nešokovala. Uvědomoval si, že je zklamaná. Možná měla dokonce zlomené srdce. Nevěděl jaký je to pocit, ale z toho, co znal od ostatních věděl, že by ji neměl nutit zůstat a trápit ji ve své blízkosti. „Hned ráno můžeme odjet. To, co jsem tu potřeboval vyřídit je hotové, nic dalšího mě tu nedrží...“ Řekl a zadíval se na ní. Její tvář jako by ztratila tu obvyklou jiskru, kterou měla. A byl to on, kdo to způsobil. Pak už jen mlčel, ztracen hluboko ve svých myšlenkách. Možná kdyby měl nějaké svědomí lomcovaly by s ním výčitky tak černé jako hluboký spánek. Jakmile došli k autu, pomohl ji nastoupit a zamířil směrem k hotelu. Za pár minut byli zpátky. „Chceš si už jít lehnout nebo se mnou půjdeš vyzkoušet hotelový bazén? A jen tak pro info, nachází se na střeše...“ Ušklíbl se. Věděl jak moc milovala hvězdy, a tak by byla hloupá se nepřipojit. Rozešel se do svého pokoje kde měl v plánu popadnout plavky a láhev whiskey. Pokud souhlasila, broukl na ni, že za pět minut se sejdou před jejím pokojem.

Nebyla jediná, která se do něj bláznivě zamilovala. Ale byla jediná, na které mu kdy záleželo. A proto s ní nemohl být. Nechtěl porušit všechny svá pravidla i když už některá z nich porušil. Nechtěl zbourat všechny ty zdi, které si tak pracně vybudoval. Nechtěl znovu pocítit tu bolest, když ztratil jediné osoby u kterých cítil něco víc než pouhou lhostejnost. A než by to zašlo ještě dál, bylo rozumné to bojkotovat hned na začátku.
Taneční ruch na ulici ji hned vykouzlil úsměv na rtech. Byl za to rád. Vadilo mu vidět ji takhle. Nechtěl se starat, ale bohužel se staral. Jakmile poslednímu mladíkovi vyrval Rosie, pustil se s ní do tance. Provokativně se k němu otočila a roznožila se přímo mezi jeho nohama. V té chvíli si ji znovu přitáhl zády k sobě. Kapela na ulici jako na zavolanou začala hrát pomalejší písničku. Levou ruku ji rozprostřel na břiše a pravou rukou ji pohladil klíční kost a krk. Roztáhl paže jako by chtěl lítat. Společně se sklonili a Killian ji popadl za pas a zvedl ji vzhůru. Byla lehká jako peříčko. A pak se rozpoutala bouře tance. Byly jako na vlnách oceánu, jako dvě plující loďky. Jejich tanec skrýval něco intimního. Něco jedinečného. Něco, co ho donutilo pochybovat o jeho rozhodnutí. Bylo to jako by spolu tančili odjakživa. Jejich pohyby se doplňovaly a byly až v neskutečné souhře, že tomu skoro nechtěl věřit. Jako by se jeden pro druhého narodili. Lidé je sledovali s úžasem ve tvářích. Některým dokonce vytryskly slzy nevěřícnosti. Její kůže pod jeho prsty křesla jiskry. A on se nemohl nabažit toho se jí dotýkat. Skočila mu kolem pasu a Killian si ji přitáhl k sobě. Pohladil ji po tváři a pak se s ní zaklonil až se konečky jejích vlasů dotkly země. Nechtěl si to připustit, ale tahle chvíle pro něj znamenala hodně. Nikdy pro něj tanec s ženou nebyl tak intimní jako teď s ní. Neustále ho překvapovala. Hudba dohrála a on ji naposledy zaklonil. Pomalu ji zvedal nahoru, díval se jí do očí. Připadalo mu jako by viděla všechno, co kdy špatného udělal. Jako by byla vidoucí a viděla mu až do jeho černé duše. Naklonila se k němu a políbila ho. Killian ji stiskl pevněji. Chtěl si ji přitáhnout blíž a polibek prohloubit, ale Rosie se mu vysmekla. Ztratila se mu z dohledu, když ho obestoupil hlouček žen, které se k němu natahovaly, aby si s nimi zatančil. Jindy by si ženskou společnost uvítal, ale tentokrát ne. Chtěl jim říct ať táhnou do všemohoucích pekel a nechají ho na pokoji, ale jen se na ně zazubil a vyhl se jejich nataženým pažím. Rozešel se tam, kde ji naposledy spatřil než se ztratila v davu. Netrvalo mu to dlouho a našel ji stát na osamělém místě, bez lidí a téměř bez hluku. „To od tebe nebylo moc pěkné mě tam takhle nechat na pospas těm supům“ prohodil s úsměvem a přistoupil k ní. Odhrnul jí zpocený vlas z čela. „Chceš se vrátit zpátky nebo chceš už do hotelu?“ Naklonil se ještě blíž a položil ji ruce na boky.

„Je mi jedno, co to je“ její poučky nepotřeboval. Stejně to byl jen kus hadru. Nejraději by ji měl nahatou v posteli. Tak se mu líbila nejvíce.
Téměř bolestně si uvědomil, jak moc jí ublížil. Nechtěl, ale musel. Chladný tón jejího hlasu mu napověděl, jak moc si přála, aby řekl něco jiného. Nemohl, nedokázal to. Vztah pro něj nebyl nic dobrého. A pro ni s ním už vůbec ne. Udělal jí službu. On se neprosil, aby ho měla ráda. Netoužil, aby se do něj zamilovala. A nebo ano? Možná přece jen, jeho temnota doufala, že ji nakonec zlomí, pokoří, udusí její světlo. Odmítal to dovolit. Byla pro něj výjimečná, a proto nechtěl nic víc. Jakmile ji vyvedl ven, Rosie byla zcela mimo. Jako by byla uvnitř mrtvá a zůstala jen fyzická schránka. Nikdy neměl dovolit, aby to zašlo tak daleko. Proklínal den, kdy ji poznal. Několikrát se zařekl, že ji neublíží, a teď? Chtěl ji políbit, chtěl ji utěšit. Ale nic takového neudělal. Ani mu to už nenáleželo. A proto ji jen zatočil ve víru hudby. To by mohlo pomoct. A taky, že ano. Začala se konečně usmívat. Uvědomil si, jak moc mu na tu chvíli její úsměv chyběl. Na její přaní pokýval hlavou. Udělala pár kroků směrem od něj a zatočila se až její plavé vlasy zářily v barvě pouličních světel a měsíce. Nějaký muž ji popadl za ruku a zatočil se s ní. Tak to ne! Rozešel se za ní. Ale to už skončila v náručí dalšího muže, který se s ní zaklonil. Killian zatnul ruce v pěst a odstrčil pár lidí až mu nakonec znovu skončila v náručí. Možná s ní nechtěl být, ale ani ji nechtěl vidět v náručí jiného. Jak moc sobecký a majetnický byl? Ukradl si její poprvé a takhle ji odstrčil. Nezasloužil by si ji ani v nejmenším. Propaloval její oční zorničky. Podvolil se jejím pohybům, ale jen na chvíli. Přitáhl si ji do náručí a tvrdě snesl své rty na ty její. Pak je odtrhl, chytil ji za pas a zvedl ji do vzduchu. V momentě tam byli jen oni dva. Nikdo víc, jen hudba okolo. Naráz se kolem nich utvořilo kolečko. Oči přihlížejících sledovaly každý jejich pohyb. Spustil ji po hrudi na zem a odstoupil od ní na krok. Rozepnul si pár knoflíků na košili a udělal si pohodlí. Pak k ní znovu přistoupil. Jednou rukou ji uchopil za pas a druhou za ruku. Trhl směrem k sobě a přitáhl si ji do těsnějšího postoje. Jejich těla k sobě zapadla jako by tam patřila od samého začátku. Naklonil se k jejímu krku a jemně ji po něm přejel nosem. Pak udělal prudký pohyb až se k němu otočila zády a on si ji přimáčkl na hruď.

„Jistě, že ne. To ty tvé šaty“ ucedil a zavedl ji blíž k pódiu. Kde zpíval afroameričan s dlouhými dredy až po pas. Jeho zpěv si ho naprosto podmanil. Zaposlouchal se do jeho sytého barytonu, který byl místy prosycen tenorem i basem. Bylo to něco neskutečného. Vyrušilo ho až Rosie zašeptání. Otočil se na ni včas, aby zachytil její prosící, psí oči. Něco takového na něj neplatilo. Ale spíš ho zaujala vášeň v její tváři. Milovala tanec, o tom nebylo pochyb. Ale on miloval hudbu. „Ještě jednu píseň a zavedu tě na Bourbon Street, kde si můžeš protancovat střevíce“ mrkl na ni a znovu se zaměřil na zpěváka. Pak ho znovu vyrušila nečekanou otázkou. Málem mu zaskočila whiskey v krku. Znovu ho překvapila její odhodlanost. Otočil se čelem k ní. Chtěl by? Killian si něco takového nedokázal představit. A proto její otázku raději bojkotoval. „Chci, abychom byli pouze přátelé, Rosie...“ Řekl a zadíval se jí do pomněnkově modrých očí. Bylo to pro její dobro. Nakonec by ji zničil. To světlo, kterým byla obdarovaná by pohaslo. Něco takového ji nemohl udělat. A možná to bylo také ze zbabělost, to si však přiznat nechtěl. Potom, co se stalo Archiemu a jeho matce odmítal mít kohokoliv rád. Odmítal cokoliv cítit, jeho srdce bylo obalené ledem. Nedovolil si, aby mu na někom záleželo tak, jako na nich dvou. Avšak, Rosie se mu zavrtala pod kůži, už si dál nemohl namlouvat, že ne. A proto by to měl utnout v tom nejlepším. Všiml si jak se na něj dívala. Už nějakou chvíli tušil, že je do něj poblázněná, ale dnes večer si všiml i něčeho jiného. A to ho kurevsky děsilo. Přerušil oční kontakt. Nedokázal se dál dívat do jejích ublížených očí. Písnička skončila a on dodržel to, co slíbil. Vzal ji za ruku a vyvedl ji před podnik. „Nevadí ti jít pěšky, že ne?“ Odtud to bylo na Bourbon Street něco kolem dvanácti minut. On si potřeboval utřídit myšlenky. Navíc si mohla lépe prohlédnout historické město. Lidé na ulicích tančili v rytmu jazzu. Bylo to něco fascinujícího. Vzal ji za ruku a zatočil s ní. Když vešli do zmíněné ulice, plně se na ně vyvalil noční život New Orleans. Tolik etnických kultur spolu tančilo ruku v ruce. Hudba, jídlo, vír tance. To všechno nabízela tahle francouzská ulice. „Chceš zůstat na ulici nebo zapadnout do nějakého klubu? Pokud ano, vyber si jaký chceš“ prohlásil a dál ji vedl hloučkem lidí. Nechal to zcela na ni. Tenhle večer byl jenom její.

Když objala jeho chloubu svými rty, ušel mu tichý sten. Byl jsem už někdy tak nadržený? Skoro se neovládám... Nechápal to, muselo to být jí. Její nevinností. Šíleně po ní toužil až ho to děsilo. Nakonec ji donutil, aby se od něj odtrhla. Pak se ocitla pod ním. Měsíc a hvězdy osvětlovaly její podmanivé tělo. Její kůže v záři měsíce jako by se třpytila. Její slova ho doslova odpálila jako soudek se střelným prachem. Na moment zavře oči. Věřila mu, byla jenom jeho, plně se mu oddala. Mohl si sní dělat, co chtěl. Vklínil se mezi její stehna a svým kamarádem se otřel o její lůno. Kousl se do jazyka, aby nezavzdychal jako malý kluk. Přitáhl si ji do náruče a pevně ji k sobě tiskl. Najednou i temnota kolem nich ztichla. Možná ji zarazila jeho touha. Chtěl ji, byla tak lákavá. Avšak zároveň z ní byl zmatený. Sklonil se k jejímu krku a začal ji zasypávat polibky. „Když jsem s tebou, vydechne, „všechna pravidla,“ zašeptá jí mezi polibky, „logika všedního života,“ zamručí do její kůže a hladí jí po těle, „věci, které pro mě byly tak důležité,“ přesune se k jejímu obličeji. Jemně ji zatahá za vlasy, aby zvedla oči a Killian se jí tak mohl zadívat do těch jejích, které v měsíčným světle vypadaly jako noční obloha. „Všechno zmizí...“ Prudkým pohybe do ní vstoupí. Právě teď zničil její panenství, její mládí, její nevinnost. Jeho tělo vybuchne jako ohňostroj čtvrtého července. Do prdele! Byla tak úzká. Neměla ani ponětí, co s ním dělala. Jak se s ní cítil. Podíval se na její tvář staženou počáteční bolestí. Chtěl se hýbat, chtěl se přestat ovládat. Stálo ho to všechny síly, aby zůstal nehybný. Vyčkával až bolest odejde. Začal se v ní mírně pohybovat. Byla dokonalá. Uvnitř ní se cítil jako by byl v nebi. Jeho temnota ustupovala do postranní, možná proto, že po ní toužil tak dlouho, takový chtíč nikdy necítil, takový hlad. Napovrch vyplul ten pravý Killian. Ten, který kdysi uměl milovat, ten který byl šťastný, když mohl kormidlovat Billyho loď aniž by mu pomáhal. Bolest pomalu, ale jistě nahradila rozkoš. Nikdy neprovozoval jemný sex. Ale byl nadšený, vzrušený. Bylo to pro něj nezvyklé, nicméně vekmi povznášející pocit.Touha po Rosie mu divoce pulsovala tělem. Byl jako na vrcholu horské dráhy. Plně se mu oddala, což mu dodávalo pocit moci. Pocit, že mu patřila. Líbal ji na klíční kosti. „Máš tu nejkrásnější kůži, jako z porcelánu, bez chyby, chci líbat každý její kousek“ hlas měl zhrublý chtíčem. Zabíral území, kde nikdo před ním nebyl. Cítil se jako král. Tentokrát se do ní ponořil o něco víc. To jak mu důvěřovala ho najednou porazilo. Začínal se hýbat, opravdu hýbat. Rychleji, nemilosrdně. Své rty přesunul na ty její. Vstřebával její výkřiky do svých úst. Chtěl ji uspokojit. Neměl v plánu přestat dokud se neudělá. Měl v úmyslu vlastnit její tělo i duši. Chtěl, aby ho v sobě svírala na vlnách orgasmu. A hlavně chtěl, aby křičela jeho jméno z plných plic. Jakmile tak učinila, Killianovi stačil pohled na její vyvrcholení a vybuchl společně s ní. Přestal zcela vnímat realitu a s jejím jménem na rtech bouřlivě vyvrcholil. Otevřel oči a snažil se popadnout dech. Zjistil, že se o sebe vzájemně opírali čely. Letmo ji políbil na čelo a jemně z ní vystoupil a lehl si vedle ní. Strčil jí vlas za ucho protože se jí nechtěl přestat dotýkat. „Ublížil jsem ti?“ Zeptal se pořád zadýchaně.

Když se roztříštila na tisíc kousků, připadal si jako vítěz. Jakoby právě vyhrál celý maraton. Jeho jméno z jejích rtů bylo vykřičeno do tmy na což se musel egoisticky ušklíbnout. Přesně tohle chtěl. Chtěl, aby její srdce závodilo spolu s jeho. Chtěl vědět, že je to kvůli němu, kvůli tomu, že ho chtěla a nikoho jiného. A taky chtěl, aby nechtěla, aby přestal. Chtěl by tolik věcí, které nikdy nemohl mít. Ale aspoň mohl mít její tělo. To, že si získal její srdce nevěděl. Neměl o tom ani sebemenší ponětí. Myslel si, že něčeho takového není hoden. Její ruce se přesunuly k jeho riflím, snažila se je nemotorně rozepnout. Když už jí chtěl pomoct, nakonec se jí to povedlo a vysvobodila ho z jejich sevření. Dokonce zmáčkla jeho pevný zadek. Na to gesto se musel ušklíbnout. Jakmile se její ruka ocitla na jeho chloubě, bylo zle. Killian zavzdychal. Ten pocit, že je první ho nesmírně vzrušoval. I když byla nezkušená a její doteky byly nepřesné, nějak mu to v tuhle chvíli bylo u prdele. Už jenom to, že byla tak nesmělá ho dovádělo k šílenství. Dělala s ním divy. Tázavě se na něj zadívala. Zřejmě nevěděla jak dál. Sundal si ten nicotný kus hadru, které se nezívaly trenýrky a též je odhodil někam daleko, tak jako ty její skončily někde daleko v jezeru. Jeho chlouba se konečně vysvobodila a tyčila se ve své plné kráse. Pokynul jí, aby si klekla. Jemným pohybem ruky, ji naznačil, aby ho vzala do úst. „Snaž se mě nepokousat“ nenuceně se usmál. Však ona si poradí. A pokud se mu něco nebude líbit, řekne jí. Pokud se pustila do práce, Killian vydechl skrz zuby. Chytl ji za vlasy a ovládal její nezkušené pohyby. Nebyla, ale vůbec špatná. Nechtěl se však udělat do její pusy, to plánoval až bude v ní. To by byl opravdu blbec, kdyby si takovou věc nechal ujít. Proto ji zastavil v tom nejlepším. Vzal ji do náruče a jemně ji položil na postel. Jako by snad byla z porcelánu. Zacházel s ní tak, jako ještě nikdy s nikým jiným. Zlehka si na ni lehl, né však plnou vahou. Začal ji hladit po tváři. Pozvedl na ni obočí. Měla poslední možnost z toho vycouvat. Pokud si to opravdu nepřála, nechtěl ji takto zneužít. Připadalo mu to jako by to ani nebyl on. Dal jí možnost volby, což by jen tak někomu nedal. V téhle chvíli by ho už nikdo nezastavil. Avšak, nebyl násilník, ale touto dobou už ho dávno samy ženy prosily, aby z nich vyšukal duši. Byl připraven na odmítnutí, ale bylo zřejmé jak moc ji chtěl. Nechal to však na ni. Ať je to ono kdo rozhodne co bude dál.

Byla nádherná, když byla nervozní. Nejprve si sundala kraťasy a zůstala jen ve spodním prádle. Nebylo to to laciné sexy prádlo, které používaly ženy k svádění mužů. Ale bylo černé obyčejné, krásně pasovalo na její postavu. Třesoucími prsty si rozepnula krajkovou podprsenku, kterou pak upustila na zem. Naskytl se mu krásný výhled na její bujné poprsí. Trhaně se nadechl. Připadal si jako puberťák, který se těšil až se jí konečně dotkne. Nebo spíše jako člověk závislí na droze. V mžiku oka se mu objevila na klíně. Za což si vysloužila pochvalné ušklíbnutí. Její ruce se ocitly v jeho bujné kadeři a dokonce ho za ně zatahala. Spokojeně zamručel. Už to nebyla ta nevinná holčička, kterou potkal v parku. Možná to bylo jím nebo alkoholem, který požila, ale probudila se v ní druhá stránka, která se mu velmi líbila. Její rty tvrdě a zoufale dopadly na ty jeho. Ucítil kousnutí a následné vsání rtu. Musel zavzdychat. Přesně tohle se mu líbilo. Žádná něžnost. Ale nakonec k ní bude muset být něžný. Bylo to přece její poprvé. Koneckonců si to zasloužila. Jednu něžnou noc. Rukou jí vyjede pomalým tempem k jejímu lůnu. Její kůže byla přesně tak jemná jako si pamatoval, když se jí poprvé dotkl. Druhou rukou zajel palcem za okraj jejích kalhotek a pomalým tahem jí je sundal. Odhodil je někde do jezera. Teď už je potřebovat nebude. Prudkým pohybem ji otočil a ocitl se nad ni. Opřel se o loket a zadíval se na ní. Zbloudilý blonďatý vlas ji odstrčil z tváře. Chtěl se na ni dívat nerušeně. „Jsi nádherná“ zašeptal. Byl poblázněný, jeho mysl byla poblázněná. Ztrácel se v ní. Ale vůbec mu to nevadilo. Chtěl se v ní ztratit ještě víc. Tahle ženská ho přivede ke zkáze. V tuhle chvíli myslel jenom na to jak si ji konečně kompletně vezme. Bude jenom jeho. Sklonil se k ní pro polibek. Jeho ústa pak pokračovala podel její čelisti až dolů na krk. Políbil prohlubeň u jejího krku a jemně ji kousl. Nepoužil však své špičáky. Jen tak, si sní pohrával. Neměl hlad. Vdechoval její medovou vůni, která ho přiváděla k šílenství. Jeho rty prozkoumávaly další části jejího těla. Nechtěl nechat ani jediné místečko nepolíbené. Měl tendenci si ji označkovat. Avšak, rychle si to rozmyslel. Nechtěl poničit její dokonalé tělo. Jeho ústa se přesunula k jejímu hrudníku a nemilosrdně vtáhl jednu její bradavku do úst. Jemně ji kousal a sál až musela vzdychat rozkoší. Poté se přesunul na její ploché bříško. Zasypával ji dalšími polibky a sem tam ji kousl, olízl a vsál její kůži. Chtěl víc. Dál se sunul níž a níž až se ocitl u jejího lůna. Lákavá vůně ho vábila, aby ji znovu ochutnal. Jemně ji roztáhl nohy a vklínil se mezi ně. Roztančil jazykovou souhru pohybů, která ji musela způsobovat nepopsatelnou rozkoš. Pracoval na ni tak dlouho, dokud se neroztříštila na tisíc střípků a nevzdychala jeho jméno. Objevil se u ní a políbil ji. Na jeho rtech mu ulpěla její chuť. Byl zvědavý, jak jí asi musí chutnat, protože on s ní byl unesený.

Takovouhle odpověď nečekal. Pozvedl na ni jedno z obočí. Byla troufalejší než předtím. A to se mu setsakramentsky líbilo! Nebylo cesty zpět. V hlavě se mu ozval vykřičník. Jejich rty do sebe tvrdě a zoufale narazily. Polibek mu opětovala z vervou profíka. Troufl by si říct, že jí to naučil on. Nebo možná měla talent od přírody. Její tělo bylo v těsné blízkosti u něj a to ho mučilo a vzrušovalo zároveň. Musel se dostat dál z její blízkosti. Proto se od ní odtrhl. Jeho tělo pocítilo okamžitý chlad. Dvěma tempy se dostal k žebříku a vylezl nahoru. V kajutě popadl dva ručníky a jeden po ní hodil. Tak jako ona si nejprve vysušil vlasy a poté letmo tělo. Nějaké kapičky na něj ulpěly, ale bylo mu to fuk. Teď se soustředil na něco zcela jiného. Sledoval její pohyby jak si utírala tělo. Pak ho však znovu překvapila svoji výzvou. Obočí mu znovu vyjelo k nebeským výšinám. „Seru na nějaké utírání...“ Dvěma kroky byl u ní. Popadl ji za pas a znovu ji tvrdě políbil. Na nějakou něžnost nebyl čas. Možná později. Její rty si nárokoval s takovou vervou, jako by byly poslední, co kdy ochutná. Byla měkoučká, poddajná. Chytil ji pod stehny a obtočil si její nohy kolem pasu. Přenesl ji na místo u přídě, kde se nacházela obří venkovní sedačka. Postavil ji na nohy a podíval se jí do křišťálově modrých očí. Dlaněmi ji uchopil za tvář a palci pohladil její lícní kosti. V měsíčním světle vypadala jako nějaká múza. Pak se jeho ruce přesunuly jinam. Prstem ji přejel po lemu černé, krajkové podprsenky. „Chci, aby sis to dala nahoru,“ poručil jí jemně. Zatahal ji za gumu od zlatých kraťasů. „Chci, aby sis to dala dolů.“ Konečky prstů se dotkne jejích boků a usadí se na okraj gauče nepřerušujíc oční kontakt. Jeho oči se teď zdály temnější, jakoby se probudilo zvíře, které v něm dřímalo. Jeho vzrušení bylo očividné. Chtěl, aby se svlékla sama, chtěl ji pozorovat a užívat si každičký kousek jejího těla. Pro ostýchavost zde nebylo místo. Líbila se mu a to hrozně moc, nemusela se před ním stydět. Užíval si pocit toho, že je první muž před kterým se postaví nahá. A taky si užíval pocit, že se chystá ukradnout její další poprvé. Její nevinnost byla jako droga, které zřejmě nebude mít nikdy dost. Vyzýval ji pohledem. Zaklonil se a opřel se lokty o pohovku.

„Určitě né tak, jak si myslíš...“ Možná to řekla kvůli tomu, že od něj prostě očekávala to nejhorší. Někde velmi hluboko si dokonce myslel, že ho vidí jinak než ostatní, né jako netvora bez srdce, chladného a egocentrického blbce. Možná se v ní spletl. Ale na druhou stranu se jí ani nedivil. Sám si nebyl jistý jestli v něm zůstalo ještě něco dobrého. Matka si myslela, že ano. Ale víte jaké matky jsou. Ty ve vás vždycky uvidí víc než sami jste. „Famózně? Kouzelně? Fantasticky?“ Dal jí na výběr a zakřenil se. Když šlo o hraní, mluvil o něm s vášní v hlase. Mohla si toho všimnout. Byla to jediná věc, kterou miloval nejvíc na světě. Hrál snad celý svůj život, tedy od doby, kdy dosáhl na pedály. Hudbu si zamiloval. A ostatní si zamilovali jeho hraní. „Tak to ji zřejmě využiješ velmi brzo, protože bych řekl, že tě štvu pořád“ zakřenil se. „Možná by si to měla teď hned vykřičet do světa, ať to mám už za sebou“ mrkl na ni a pocákal ji studenou vodou. Viděl na ni, že nad jeho otázkou váhala, zdali mu má říct pravdu nebo si něco vymyslet. On by si pravděpodobně něco vymyslel. Byl upřímný, ale osobní věci si zkrátka nechával pro sebe. Není lehké se jen tak někomu odhalit. Ale ona to udělala. Její strach byl pochopitelný. Přišlo mu to až téměř absurdní. Jeho magie byla oheň. Znovu si uvědomil jak moc se k sobě nehodili. Jak moc byli odlišní, jak je osudy chtěly mermomocí rozdělit. Nic nenamítal. Byla pro něj až příliš dobrá. Přitáhl si ji k sobě. Nosem ji odsunul mokrý vlas a líbnul ji na rameno. „Asi to bude tím, že to já jsem výjimečný“ tlumeně se zasmál do jejího ramene. Rosie se k němu opět otočila a začala ho hladit po ramenou. Její dotyk a blízkost byly stále příjemnější a příjemnější. Po jejím dalším přiblížení bylo snad jasné na co myslí. „Myslím na to, že tě vytáhnu z téhle proklatě studené vody a vezmu si tě pod hvězdami“ řekl ji upřímně bez dalšího zaobalení. Tohle chtěla slyšet, ne? Upřímnou odpověď. Ať se ji líbila nebo ne. Naklonil se k ní pro polibek. Pokud nic nenamítala, jeho rty se snesly na ty její. Potřeboval ji mít hned teď. Odtrhl se od ní a přeplaval vzdálenost mezi ní a lodí. Vylezl po žebříku nahoru a zamířil do kajuty pro ručníky. Hodil po ní ručníkem ať se usuší. Pokud ovšem vylezla za ním. Přistoupil ke stolu, kde předtím seděli a vypil svou sklenici do dna. Dál už si nenaléval. Zaklonil hlavu a pozoroval hvězdy.