Příspěvky uživatele

Zdržuje ho. Najednu stranu to Julienovi alespoň trochu hraje do karet - není jí lhostejný, nadruhou stranu by se teď nejradši sebral a nadobro vypadnul.
Obviní ho z utíkání, no prostě podklad pro vyříkání si některých věcí se naskytl, teď už jen to nepodělat. Julien už nemůže takhle dál, proto na Sof zvýší hlas. Oba jsou samostatnou jednotkou, ale nemůžou měnit jeden druhého navzájem, neboť to nikdo z nich nesnese. ,,Jade do toho netahej." Zastane se alespoň trochu té holky, co na něj prostě byla jen hodná v obchodě, tak ji za to v návalu své bezmezné blahosklonnosti pozval do kavárny, kam se zrovna uráčila přijít Sof - zkrátka jedna pitomá náhoda, kterou se snažil Jul trochu využít ve svůj prospěch, jenže netušil, že mu to rozdělá jen požár na střeše. ,,A ty se nesnaž měnit mě!" Zavrčí výhružně. Co si o sobě Sofia jako myslí? Jakože je jedinej samostatnej člověk s vlastním názorem a s vlastními pocity ve vesmíru? To teda není! Protože podle Juliena se celej vesmír točí jen kolem něho. Pouze na okamžik byl schopen se uskromnit a uznat, že se vesmír bude točit kolem nich, dvou.
Nepotřebuje, aby si z něj sedla na zadek, potřebuje jen trochu respektu a něčeho, čemu se v partnerském vztahu říká kompromis. Kouká jí zas do těch jejích očí, kterým by byl asi schopen odpustit všechnu špatnost. ,,Mám tě rád právě proto, že jsi tím, co nepotřebuju." Pronese takovým polohlasem, který by mohl vyznít trochu jako smíření. Když na sebe Sof hodí košili, natáhne na sebe v cukuletu trenky a džíny. Nemůže mu dát to, co ostatní ženy, a právě to ho tak přitahuje. To, že o ni je nutno neustále bojovat. Není to jako jedna vyhraná bitva, postel a nešťastni ve štěstí do konce života. Je to válka, která se skládá z mnoha bitev, jejichž jednotlivá vítězství nejsou vůbec směrodatná a prakticky nic neznamenají. ,,Já to po tobě ani nechci, jen mě z některých svých věcí prostě vynech." Řekne teda taky na féra, když už si hrajou na úpřímnost. ,,Miluju tě." Otočí se na podpatku. Ať se teď ztrapnil, jak se ztrapnil, nemůže čekat ani na její výraz, jak se bojí, že by byl zraněn naprosto definitivně. Raději za malou chvilku, která ho dělí ode dveří, odejde a bude zase pár dní mezi svými čtyřmi stěnami s neskutečnou zásobou finské vodky, která se pije jenom na žal.

Hned, co se vzbouří, už nemá vůbec v plánu se o ty dvě starat, ačkoliv....ano, doufal v to, že ho Sof nenechá jen tak hladce odejít, protože on už by se podruhé omluvit nepřišel za její rozmary.
Sof vezme jeho košili dřív, než to stíhá on - podělaná upíří rychlost, podělaná její rychlost. Ani si nevšimne, že Luc opouští dům. Proč by taky měl? Leda by ji chtěl zabít a to se mu vážně nechce. Sof zvedne dřív i tu kytku. Jul na ni zůstane koukat jako puk. Její odměřená výpověď o kytce mu dost dobře vezme vítr z plachet. Jo, byla od prvopočátku pro ni, i když stihla mezitím být pro Jade, pro zem...a bůhví pro koho dalšího. Ať je to jak chce, to, že to je její kytka, jí nebude vyvracet, takže ano, je to její kytka, které se najednou dostalo od její majitelky více pozornosti.
Když si stoupne před něj a začne mu zase něco nesmyslného vyčítat, vážně nevydrží na ni jen tak koukat. Zakroutí hlavou, hluboce se nadechne, protočí oči a hluboce vydechne. On nechce utíkat, ale tahle ženská ho k tomu sakra pořád nutí svým jednáním, kterému on dále nehodlá přihlížet, protože ho to zkrátka zraňuje a bolí. ,,Neutíkal bych, kdybys mě k tomu neustále nedoháněla!" Zvýší na ni hlas. Je vidět, že ho tahle situace vážně sere. Myslel si, že si prostě pohrajou ve třech, nechá Luc Sofii jako její hračku, on bude jen přizvukovat, skončí to a dobrý, ale co je moc, to je moc.
Polkne, aby se trochu uklidnil a promluví na ni už zase tím svým nízko položeným hlasem. ,,Víš, já tě mám vážně moc rád, chci s tebou být, ale ty jsi asi slepá a hluchoněmá, protože jinak bys ty zdi mezi nás nestavěla." Je mu trochu trapně, že tam stojí defacto nahý, takže v ruce drží trenky a kalhoty alespoň tak, aby mu ze Sofiina pohledu nebylo nic od pasu dolů vidět.

Nechá si od Sof rozkazovat, což samo o sobě není úplně normální. Co to sakra dělá? Kam se poděl ten jeho výraz á la kámen? To, co kvůli ní už podstoupil, bylo to nejkrutější sousto, jaké za posledních pár desítek let přišlo pod jeho ústa.
Lucille je neskutečně svůdná žena, opravdu, to se nebojí Julien přiznat ani sám sobě. Takže se do ní pustí jazykem a čichá tu neskonale voňavou krev, která stále vytéká z jejího stehna. Zanedlouho zapojí také své ohromné ruce, které jsou jednou ze známek jeho typicky humpolácké severské nátury.
Na Sofii se při té práci nedívá. Nesnesl by ten pohled, až tak je to pro něj ponižující. Vždyť tohle všechno je kvůli ní. Lucille se prohýbá jako luk, což považuje Julien za normální. Nechápe sice proč, ale dělají to tak všechny, budiž.
Všechno by bylo asi skončilo trochu jinak, kdyby Luc nezačala s tím naplňováním a Sof se toho samozřejmě nechytla a celé to nakonec neodnesl Julien. Asi v něm bouchly saze, nebo tohle je už zkrátka na něj přespříliš.
,,No ty ses zbláznila." Odtáhne se s těmito slovy od Luc. Tak on jí tu hraje věrného pejska a teď najednou tohle. ,,Navíc tady slečna řekla tobě, tak si to užij!" Totálně vypění. Není se čemu divit. Na chvíli ztratil svou hrdost a Sof toho těžce zneužila. Zvedne se od Luc a jde si sebrat svoje hadry a tu kytku, kterou Sof přinesl a která stále leží tam, kde ji upustil.

Vystřídal holek už hodně, ale nikdy se mu nepovedlo skončit ve trojce s tak žhavou člověčicí a upírkou, která ho uhranula tak, že o tom ani neví. Jestli tohle je nějaká Sofiina zkouška, musí v ní obstát. Není úplně duší upírem a ani nechce být, ale když si tohle Sofie přeje...nějak jí ten podraz vynahradit musel a tohle byla geniální příležitost, jak to vyžehlit.
Sof se stará o klín bloncky, vlastně se zatím celkově pouze ona stará o tu blondýnu, což Julovi fakt nevadí. Naopak, vzrušuje ho to. Blondýna to prostě neustojí. Není divu, Sof má proti ní zkrátka upíří převahu, takže ona, jakožto člověk, nemá šanci vydržet tolik, kolik toho snese upírka. Euforie Luc strhne s sebou i Juliena, nedokáže už déle přirážet do Sof a ještě koukat na to, jak orgasmus dostává Luc. To by nevydržel ani hluchý, ani slepý. Jediný, kdo to dneska ještě nebouchnul, je Sof. To Julien nemůže dopustit, prostě se do ní pustí s neotesanou něhou jemu vlastní. Udělá mu radost, že to už ani Sof nevydrží - jeho egu to samozřejmě udělá radost největší.
Jako za odměnu ho pak Sof políbí, ale hned ho nabádá...spíš nařizuje...další úkol. Kam až je schopná jít? Přistrčí mu hlavu do klína Luc a odejde si klidně na to divadýlko dát whisky, jak zvrhlé.
Zdvihne oči k Lucille. Kouká na od pohledu sebevědomou hezkou holku, která si teď bude muset minimálně týden chodit zahalená kvůli jejich hrátkám. Drobně zaváhá. Spal už s tolika holkama kvůli tomu, aby si to nemusel dělat sám, ale teď to nějak vázne, obzvlášť když ONA se dívá. Vykašlal se na svědomí, které ho neustále strašilo obličejem Anniken a jejím posledním výdechem, který byl zároveň velice stručným vyznáním Miluji tě... Teď to je jiné. Kouká na něj holka, kterou by rozmazloval, vydržel s ní žít až na věky věků a vyšoustal by jí mozek z hlavy, promiňte ten výraz. Zkrátka to teď není tak samozřejmé, jak to vypadalo.
Sklopí oči a začne tedy uspokojovat Lucille. Nejdřív jazykem, pak přidá i ty svoje medvědí tlapy. Nepospíchá. Už tolikrát se to vyplatilo. Ve finále to je mnohem lepší, než hnát o sto šest, což koneckonců může, ale až nakonci. Teď ne. Je to člověk, nerad by jí ublížil svým neopatrným jednáním, kterému ho Sofia naučila. Sofii mimochodem nevěnuje jediný pohled, ačkoliv ví, kde stojí a tuší, co dělá.

Díkybohu jsme v Shadowhillu a ne někde jinde. Kdyby to skončilo zabitím Luc, tak by se z toho Jul asi nevzpamatoval...zlatý zákaz.
Když se ty dvě sexy kočky začnou líbat přímo Julienovi u kolen, míra vzrušení tak trochu přesahuje okraj poháru, ze kterého je zvyklý pít, ostatně tohle se nestává každý den. Sof hodí Luc na pohovku a pěkně se do ní pustí. Zdá se, že Luc bude mít dneska dobrý den. Aby snad ale nezůstal jen tak bezprizorně zírat, najde si práci u Sofiina zadečku. Zasune do ní svou chloubu, která vypadá, jako by chtěla explodovat nebo odpadnout maximálním prokrvením. Už asi chápu, jak vypadá doslova hláška "hučí mu v klacku". Sof si pěkně vzdychne. Ach, jak on to miluje a miluje ji, ačkoliv si to sám nechce ještě takhle moc přiznat. Kdyby to tak nebylo, nepodniká tuhle nejzvrhlejší jízdu svého života.
Přiráží v tempu, Sof vzdychá, do toho se Luc nemůže udržet....je to tady! Na jeho těle je vidět, jak už nestačí ani plynule dýchat. Vydává takové nízkofrekvenční vzdechy, které začínají být hlasitější. Tempo je nepatrně zvyšováno. Ačkoliv se snaží dělat Sof dobře i na jiných erotogenních zónách, teď se dostává do takové extáze, že už nejsou jeho pohyby úplně cílené. Jeho mozek prožívá takové své malé zatmění. Prostě se do Sof udělá, už nesnese odolávat jejím vzdechům a Luciinu škubání. To prostě rajcuje až přespříliš, že by nepomohlo ani myslet na svou babičku.
Když to teda pro něj skončí takovou salvou, dopřeje si jeden hluboký výdech a rovnou zůstane zabrán do Sof, která je zrovna při ruce.
Vezme si do parády její ženství pěkně jazykem, po chvilce si začne pomáhat i prsty. Alespoň k něčemu je mohutnost jeho ruky dobrá.

Tak trochu nestíhá věřit svým očím, co se mu právě před nosem děje. Nejen, že si pochutnal na super krvi, ale teď už se to začíná zvrhávat ve smíšený grupáč. Tak jako proč ne? Takhle Sofii nezná, každopádně asi se mu líbí koukat na dvě žhavé holky, ačkoliv má Sofii mnohem radši jen pro sebe. Když se Luc začne dobývat na jeho krále, jde právě včas. Být to ještě o chvilku déle, asi by mu prasknul poklopec. Je totálně vzrušený a Luc je fakt pěkná holka, navíc její kukuč a chtivé totálně nadržené gesto s jejími rty ho vyraušuje ještě víc. Když ho pak začne zbavovat napětí v jeho kamarádovi, je to hrozná úleva, ostatně Sof asi věděla, proč přistrčila zrovna její hlavu v ten správný okamžik. Musí se nechat, že jeho "andílek", co se sexu týče, ví, kam sáhnout a co dělat.
Polibky se Sofií a do toho uspokojování od Luc jsou vážně asi to nejvíc husté, co kdy zažil. Už v tom prostě jede natolik, že se pustí i do strhávání šatů ze Sof, ačkoliv není zrovna moc co trhat.
Situace se ale pořádně vyhrotí, když si k jeho pěkně vyburcovanému kamarádovi kleknou obě. Proklatě! ,,Jaevla!" Ujede mu norsky. Jeho tep už bubnuje nějakou dobu jako kapky deště na okno při pořádném slejváku. Ještě chvilinku a už bude....Ne, Sof odtáhne Luc hlavu, aby ji mohla políbit, a jeho kámošovi věnuje jen ruku, druhou zase zkoumá hrudník Luc. Pěkná podívaná jako pro krále. Jediné, na co se Jul zmůže, je pohladit je obě po vlasech...ostatně níž při své výšce hodně těžko dostane. Pak si ho Sof zpět přes hrudník přitáhne ke rtům, ze kterých je ještě cítít krev Luc...blaho.
Sof hodí Luc zpět na gauč...má to ale ta bloncka štěstí. Když se hází s Julienem, je to vždycky do tvrdého. Jul zůstane trochu koukat, co zase jeho drahá polovička vymyslela, každopádně pochopí docela rychle. Přiklekne k Sof zezadu a pomalu do ní vklouzne. Jednou rukou jí přeťapká po zadečku a zádech a skončí až u jejího ňadra a druhou rukou se přes bříško dostane až k jejímu klitorisu, se kterým si začne hrát. Do toho všeho se v ní začne v tempíčku pohybovat. Vlastně to není tak špatné, jak se mu původně zdálo. Přes Sof má výhled navíc ještě na tu bloncku. Není to sice Sof, ale je to taky výstavní kousek.

Nikdy by ho nenapadlo, že může být něco horšího, než mít holky dvě, ale už vůbec by ho nenapadlo, že když je jedna ještě ke všemu tvrdohlavý upír, bude to naprosto nekoučovatelné. Jo, už to asi není tak hrozné, jak mu to připadalo ze začátku, dokonce ho Sof musí varovat, aby Luc nezabil. Ono totiž ovládat se ve svém prvním lidském sání po hodně letech je mega problém, což si dříve Julien nijak extra nepotřeboval uvědomovat. Sofia mu zase rozkazuje a ne že ne. Je to prostě pravda a z toho se nevykroutí, ostatně nevypadá, že by chtěla.
Po své drobné pauze a slízání té krve okolo na Luc, se Jul zase přisaje jako pijavice, ale ne tolik, snaží se brzdit. Sof zase zahájí strategii "klín". Nebyla by to ona, aby Julovi nedala taky pořádný stisk stehna, až si spokojeně zamručí.
Lucille už je z toho všeho zřejmě v rauši. Není se čemu divit, z tohohle bych taky byla, každopádně ani Julien z toho není chladný. Luc a poklopec je pro něj dost vražedná kombinace, navíc ho ještě vytrhne ze sání Sof, která ho políbí. Zbožnuje její polibky a vášnivě je vrací. Nebyla by to ale Sofia, aniž by se to neobešlo bez její dravosti. Sakra jako to bude muset jít zase kupovat kalhoty? Týhle ženský by měli dát ocenění za největší ničičku veškerého prádla a možná by to bylo ještě málo.
No, Julienova chlouba spatřila po nedlouhé době zase světlo světa v parádním napumpovaném stavu. Těžko říct, co za to může víc. Jeho první pití z člověka po osmdesáti letech, nebo žhavost Luc a Sof, či snad ta vášnivá líbačka se Sof nebo jejich dotyky na správném místě?
Ať už to bylo, jak chce, má teď momentálně ústa jen pro Sof, ruce taky, neboť prostě trhá to, co na Sof ještě je, jen aby se dostal k jackpotu, no a konečně jeho rozkrok je teď zase plně zarezervovaný pro Luc, na níž dychtivě čeká.
Jestli z tohohle nebude mít smrtelnou upíří nemoc, tak už z ničeho.

Věnuje jí jeho typický rezervovaný úsměv a myslí si svoje. Sof totiž vůbec netuší, jak je to pro něj těžké. Jednou už odešel a teď to nechce zase podělat. Obchod neobchod, kdyby to neudělal, je mezi nimi asi definitivní konec. Jeho ego musí jít stranou. Je to sice strašné přiznání, ale záleží mu na ní víc než na svém egu. To ale nemění nic na tom, že to je v jádru hodný člověk.
Představí ho...no bezva, takže teď už v tom není anonymně.
Sofia to celé odbouchne, prostě to už nemůže vydržet, sundá košili a jde na ni. Pije z Luc. Cítí spokojenost Sofie - jak by ne, o nic jiného jí celou dobu nejde, teď má, co chtěla. Má ho pěkně na talíři i s tou blondýnkou. Počítá se pití jako nevěra? Jestli ne, tak ale servání šatů a vrhání se do Lucillina klínu jistě. Když ho Sof upozorní, snaží se sakra dlouho ovládnout. Povede se a on přestane sát. Jeho zorničky úplně zakrývají duhovky, když se silou vůle od Lucillina krku odtrhne. Jeho upírské zuby celé od krve, ostatně jako zbytek ksichtu okolo úst a vousy, jsou snad mnohem markantnější a jsou dobře v ústech vidět, což normálně nebývají. Je to stvůra, příšerná stvůra. O to smutnější je, že je z toho tak nerad. Nezakousne se do bloncky znovu, čeká na tu krev, co z rány teče a tu slízává tak, aby mu neutekla ani kapička. Neumí pít pomaleji...jak by mohl? Zvířata vždycky zabije, ale ji nesmí. Sof zmáčkne jeho stehno...vrrrrrr. Ach tohle tak zavání dobrodružstvím, až má z toho Jul strach. Tyhle krvavé orgie nejsou jeho cup of tea, ale ta krev je prostě mňam. Sofia se na Lucille pěkně činí. Přitiskne opět své tesáky ke krku Luc a znovu jde sát. Snaží se jen málo, aby ji fakt nezabil. Jde to sice těžko, ale jde, což je jeho malá výhra.

Jen nevěřícně kroutí hlavou. Nejen, že je Sof totálně šiblá, co se krve týče, ale ta holka je snad ještě šiblejší. Copak ji nedochází, že jí jde o život? Je z ní pokusná králice. Super.
Sof se k němu přemístí, ideální příležitost projevit svůj názor, čehož Jul využije a okřikne ji. Je mu jedno, že se jí to nelíbí a že na něj důrazně zavrčí. Když říká bloncce, že je odvážná, jen nad tím zakroutí očima. Stále nějak nemůže uvěřit tomu, co se tu právě odehrává, a že on je součástí toho krvavého divadla. Když už nic, tak ho alespoň pohladí po tváři...jo, to je spravedlivá odměna za to, že tu teď musí stát. Dívá se jí do očí a snaží se vnímat to, co mu říká. ,,Sofie, ani nevíš, kolik toho po mně chceš." Řekne tiše a taky upřímně. Bude se muset zase měnit v to monstrum, které tak nesnáší, a všechno jen kvůli ní. Kdyby věděla, jak moc ji má rád, už by tu zřejmě nestál. ,,Jestli to má být obchod, pak jsi mistr v akčních nabídkách." Zůstane stát tam, kde je, ačkoliv Sof pokračuje k té holce, co si o sobě myslí, bůhví jaká kóča není. Tak jako pěkná je, ale na Sof to nemá. Sofiino ochmatávání jejího výstřihu ho donutí koukat se všude po místnosti, jen ne na ně. Trochu ve tváři zrudne a jeho vlasy zezrznou skokově o odstín či dva, nikdy by si nemyslel, že tohle uvidí v přímém přenosu. Překříží ruce na prsou. Jestli začnou krvavé hrátky, bude muset sundat košili, jinak to už nevypere.
Sof to celé zahájí, když se do ní zakousne. Au.., pomyslí si. Docela živě si vybavuje ten okamžik, kdy se to stalo jemu, jenže on byl přeměněn. Krev už teče...a voní, ale jak. Sakra Juliene, ovládej se! Má nutkání se rozeběhnout a skočit po té holce. Jeho tep se o hodně zvýší. Sundá si svou košili. Knoflíčky jdou najednou rozepínat poněkud rychleji, než je běžné. Tohle není jako čokoláda, tohle je jako stoletá whiskey, a to je pro Jula ještě lepší. Rozeběhne se upíří rychlostí a v mžiku už drží bloncku jako přikovanou ke gauči a pije. Je to ještě lepší než ze Sof. Je to jako nezávaznej sex bez slibu zítřka někde v temné uličce ve vzrušení z možného nečekaného příchozího. Jsi stvůra! Křičí mu v hlavě, ale je mu to jedno, protože tohle ho přivádí do oblak skoro jako milování se Sofií.

Myslím si, že se nehodlá měnit ani jeden...mezci paličatí. Jo, fakt je to vegetarián, který se neprosil o to být upírem. Stále platí, že jím být tak úplně nechce a že dělá všechno pro to, aby vypadal jako normální člověk. Není to jen kvůli okolí, je to hlavně kvůli sobě. Krev potřebuje, ale na co sát lidi, když mu zvíře stačí? Přijde mu to jako vrchol nechutnosti, ačkoliv je jejich krev tááák dobrá. Někdo taky nejí čokoládu, ačkoliv je tááák dobrá.
Její protrhnutí kůže na krku pro něj nevěstí nic dobrého. Ještě ji napomene, přece ví, že to nemá rád. Vysadí si ji tedy výš po zdi a nejprve ji vedle rány políbí. Má vážně pevné sebeovládání, ostatně to není poprvé, co to Sof dokázal, ačkoliv tenkrát v lese tam bylo krve mnohem víc a odolávání bylo mnohem těžší. Nakonec se do ní zakousne a pije z ní. První zhnusený pocit sám ze sebe vystřídá pocit blaha a vzrušení. Asi by nepřestal, kdyby se Sof neodtáhla, a i tak to bylo těžké.
Než stačí slíznout zbytek krve ze svých rtů, už je Sof venku a bere chudáka holčinu. A dřív, než se stihne zorientovat v tom, co se děje, už je ta holčina u Sof na gauči.
Možná, že si Sof myslí, že ho svými opravdu dobrými řečmi ukecá, ale to se škaredě mýlí. ,,Notak Sofie!" Okřikne ji přemlouvavým tónem. ,,Nemůžeš mě z toho prostě vynechat? Pil jsem z tebe, to ti nestačí?" Zoufale se zeptá. Ne, vážně z ní nechce pít.

Jemnému zacházení by ji měl rozhodně naučit. Mnohdy je to totiž lepší, než roztřískat půl baráku, ale taková Sofia už prostě je. Pak se ale otočí tak, že je Julien zase od stěny poněkud dál. Ne, že by to nemohl vydržet, ale přecejen si od té zdi raději drží odstup. Její ruka mu zajede pod košili, z čehož se patrně může zbláznit. Není se moc čemu divit, je to prostě chlap a ona ho vyloženě provokuje a moc dobře ví, že její dotyky jsou jako rozžhavené uhlíky a umí udělat pěkné divadýlko. Druhá její ruka se v jeho vlasech už taky pěkně činila. Asi bude potřebovat hřeben, aby vůbec mohl vyjít ven. Zatracené dlouhé vlasy. Mít háro na mecha, tak to teď nemusí řešit.
Odtáhne se a očekávaně se začne po žensku (tedy otázkou) bouřit, že jí slova asi nebudou stačit. Je to klasická žena a Julien přesně ví, co má odpovědět, aby nebyl oheň na střeše.
Ty plácy s Jade byly vážně nesmyslné, ostatně teď se to proti němu hezky obrací. ,,Jade dostane omalovánky...Já chci tebe." Řekne pěkně natvrdo takovým diskrétně polohlasým tónem. Ještě kdyby udělal vrrrr, tak to bude tip ťop. Její kuchařské choutky, ale očividně nesdílí. Trochu se na ni zamračí. ,,Teda ty máš divné chutě." Je to prostě vegetarián, na člověka by nesáhnul, na Jade už vůbec ne.
Jak si začne brousit prstem krk, Julien už ví, kam vítr vane. ,,Ale notak Sofie." Zareaguje na její pobídnutí. Když se do krvavých hrátek dostane, tak je vše v pohodě, nejhorší je ale to první kousnutí, kdy by se vždycky nejradši zeblil, aby ze sebe neměl tak špatný pocit.
Kouká na to, jak z ní ta voňavá krev teče, jeho ruka ji chytne za krkem tak, že palec hladí místo okolo rány. Jeho vůle je tak silná, že by klidně z fleku mohl dělat zdravotní sestřičku na transfuzce. Necítí se jako upír, nechce být jako upír.
Vysadí si Sof po stěně výš tak, aby mu mohla omotat nohy kolem pasu a on se nemusel tak ohýbat.
Nakloní svou hlavu na stranu a pomalu se přibližuje k její ráně na krku. Nejprve ji políbí kousek vedle na krk a pak se teda zakousne a začne sát. Je to úplně jiné než od zvířete. Je to jako rozdíl mezi svíčkovou a dietním salátkem bez zálivky. Dává mu to sílu a prohřívá tělo. Je to vzrušující.

Jejich sehranost v prvním polibku je opravdu jako z pohádky. Pak s ním třískne o zeď. Asi si nic jiného nezasloužil a mohla s ním koneckonců třísknout i víc. Hned vzápětí se do něj pustí, že neměl odcházet, tak na ní naléhá, aby mu odpustila. Co má taky dělat jiného? Tohle je vážná věc a v komedii zvrátit nejde, protože to by si pak pápá mohli říct rovnou. Hned ji zase políbí, aby trochu oblbnul to její upírské srdíčko a ona na něj přestala mít vztek. Zase mu zajede do vlasů...vrrr. Už není ani znát, že se pokoušel česat. Sofia ze svého popudu se zase i s ním otočí tak, že je teď u zdi ona. Ach ty její ruce. Není lechtivý, ale každý její dotyk pod košilí ho rozpaluje doběla, jeho tep se zrychluje.
Znova se odtáhne a opět ten pohled do očí, který tak zbožňuje. Když se durdí, je snad ještě roztomilejší. Po její otázce mu ramena trochu poklesnou. ,,Ne..." Řekne smutně, ale pak na ni hodí pohled uličníka. ,,Ale můžu to zkusit ještě s tou kytkou a pak mám v záloze ještě svoje kuchařské služby." Řekne výmluvně, zatímco ji drží za boky a čeká, co mu na to odpoví. Je to nezbedník a vlastně i docela hračička, když na to přijde.

Možná, že právě v tom, že dostane vždy to, co chce, je ten problém. Může se jevit jako rozmazlený harant, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. To, že mu jen tak neodpustí, se dalo vlastně dost dobře předpokládat, když mají tedy to entré za sebou a ona zamává tou košilí, padne na něj horkost. Jasně, je to muž, který přestal absolutně myslet mozkem, jinak by tady teď nestál. Zamíří rovnou k němu a označí ho za lháře a znovu se ho zeptá na tu nejdebilnější otázku ever. Začne se nějak kroutit, ale ví, že je to marné a že mu to Sof vytmaví, ovšem nedá jí prostor slovně nějak na jeho nesmyslné bláboly reagovat, místo toho raději přizná barvu jednáním - naléhavě ji políbí a stejná naléhavost se mu od ní vrací zpět. Vnímá její dotyky na krku a je mu jedno, že mu také ničí účes, který si pracně kvůli ní udělal. Nemá ani pomyšlení na to se od ní odtáhnout, proč také? Je v tom až po uši, dokonce si to už i sám přiznal, ale kdy to přizná jí...bůh suď.
Třískne s ním o stěnu. Jo, to má za to, co provedl. Trochu to bolelo, ale mohlo být hůř. Její zlomený šepot v něm vyvolává lítost. Netušil, že asi vážně zranil nejen její chtivé ego, což bylo v plánu, ale také ji samotnou. ,,Odpusť mi" Zašeptá při tom pohledu z očí do očí, pustí kytici, co stále drží v ruce, na zem. Jemně si ji tlapami přidrží přes okraje tváří a krkem pod ušima a žene se do dalšího polibku.

Její provokací to vždycky všechno začíná, pak to většinou končí naštváním Juliena. Zaslouží si to, fajn, ale byla to jeho svobodná volba, nikoliv Sofiina řečnická otázka. Proč by se měl cítit jinak než jeden z jejích stovek? Zeptá se ho, co tu dělá. Čeká na veverky, to je jasné...proč proboha holky takovouhle absolutně debilní otázku pokládají? Jasně, že jí nese puget a jde se omluvit a usmířit, ale tu její divadelní scénu asi přes srdce nepřenese. Kytka musela jít za záda, vždyť ji držel tak, že by si Sof mohla myslet, že je pro ni. Vymáčkne ze sebe, že jde vlastně na rande s Jade, takže tím pokryl tu kytku, a že si u ní nejspíš nechal svoje klíče. Byl by to dobrej pokus, kdyby Julien nějaké klíče měl. V hotelu to je tak fajnově zařízené, že stačí jedna karta. Její poznámku o tom, že bude chodit k ní skoro jako domů, úspěšně v návalu horka do tváří přeslechne. A na její pozvání udělá tedy krok přes práh, ale dál ani omylem, ještě nechá pro jistotu otevřeno, aby mohl kdyžtak utéct, kdyby ho ona chtěla zabít, nebo její boyfriend Michael. Jak zamává tou košilí, udělá se mu trochu víc horko. ,,Jo, je...nechám otevřené dveře." Raději si povolí vrchní knoflíček u košile. Hledá něco, co nikde není, takže logicky nic nenajde, zato přijde až k němu a označí ho za velice špatného lháře a znovu se zeptá, proč přišel. Ach...proč neumí být telepatičkou? Vždyť je to jednoduché jak facka. Kouká se mu do očí a on kouká do těch jejích, zatraceně krásných. ,,Napadlo mě, jestli se tady sama třeba nebojíš, ale když čekáš návštěvu tak...." Už to nevydrží ani on. Nedá jí prostor k protestu ani rozmyšlení. Nedopoví větu a místo toho ji k sobě ještě těch pár centimetrů přitáhne a velice naléhavě políbí.

Jestli někdo někoho přivede k šílenství, tak to rozhodně Sofia Juliena. Vypadá úchvatně, ostatně jako vždy, jen jde asi nevhod. Nemá ani šajnu, že to je jen divadlo, což dělá ze Sof výbornou herečku a z něj tak trochu žárlivce. Ačkoliv čekal, že se Sof činí, když není s ním, tohle ho štíplo. Ale nebyl by to on, kdyby nezačal taky lhát. Přece ze sebe nebude dělat odmítaného Romea, to trochu k jeho egu nesedí, že? ,,Jdu...jdu na schůzku s Jade..." schová kytku za záda, aby si snad hloupá nemyslela, že je pro ni, ačkoliv ještě před pár sekundami byla. ,,Nemohla bys...nemohla by ses podívat, jestli jsem nenechal hodinky...teda vlastně klíče za dveřmi na věšáku?" Řekne poněkud nervózně. Lhaní mu nikdy nevadilo, ale teď jde trochu špatně. Není tak dobrý herec jako ona, navíc i to olíznutí krve ze rtu ho lehce vyvádí z míry. Sakra proč on? Proč zrovna on má sedat na její lep?