Příspěvky uživatele

Když začne Sofiin monolog o tom, jak se k sobě vlastně vůbec nehodí, jeho opřené rameno se o kousek pohne, jako by ho snad bolela paže. Vyslechne si to celé. Vůbec nemá sílu jí do toho skákat, ačkoliv plácá nesmysly...teda né všechny věci jsou nesmysly, ale část ano. Ještě se alkoholově zhoupne, jako by se snad zkoušel vymanit ze zajetí těch futer a pokračuje absolutně mokrý dál po podlaze pouze v ručníku. Po Sofiiném monologu nechá přesně tak velkou tichou mezeru, s jakou stihne dojít ke komodě a stolku, na kterém jsou fotky.
Začne pomalinku otáčet jednu po druhé a u toho si zase vezme on slovo.
,,Když piju, nebolí to tolik..." Zahájí monolog a koukne se na první fotku, kterou otáčí Annikeninou podobou dolů. ,,Chci zapomenout a přitom mi to přijde všechno tak nemorální...proč ona? A pak přijdeš ty. Osmdesát let v hajzlu, ale teď najednou svitla naděje, že mi nebude radit..." Sklopí další. ,,...co mám dělat, jak se mám chovat, a nebude mi motat hlavu ve snech. Protože jsem asi ztratil hlavu pro tebe." Otočí další obrázek, teď už zbývá jen jeden....ano, to léto. To poslední léto, kdy tráva nad Lillehammerem byla zlatavá a vysvitlo slunce, které hřálo. ,,Asi si nikdy nepřestanu vyčítat, že jsem tu noc nezemřel já." Otočí i ten poslední obrázek a konečně se otočí na Sof. Jeho tělo nemá ani známku po nějakém tetování, či jiném zdobení, je to jen severská pleť, která se tak snadno spálí. Jeho mokré vlasy mu padají do obličeje. Vypadá takhle možná trochu jako Ježíš, ale za to může asi především ta bílá osuška, co ji má omotanou přes zadnici, aby po pokoji nechodil úplně nahý.
,,Všechno, co chci, je neztratit už žádnou ženu, kterou miluju, i kdyby mě to mělo zabít." Řekne zcela vážně. Zvolil totiž už docela dávno ten nejhorší způsob žití, který mu bude připomínat, jak moc to zpackal jako člověk. Sofia do toho absolutně přesně zapadá, což je ale jen jako bonus, protože to hlavní je, že je to konečně někdo, koho je ochoten nosit na rukou i na věčnost.

Když Sof vyskočí jako čertík z krabičky, tak nějak se na ni jen dívá a snaží se pobrat alespoň pár slov, co mu říká...Za všechno může ta hlava. Bolí jako střep ještě pořád. To máš z toho, že chlastáš... Projede mu v hlavě hlas. Ne jeho, nýbrž Annikenin. Tohle je fakt za trest. Za chvíli z něj bude schizofrenik. Nechá si od Sof sypat popel na hlavu.
Takže ona není sen... Zírá docela blbě a pokračuje v tom ještě chvíli po tom, co Sof vymizí z koupelny. Ty seš takovej sráč, Juliene, takovej debil... Tentokrát už to v jeho hlavě nekonstatuje Anniken, ale on sám. Právě to totiž dost podělal. Bouchnutí dveří ale neslyší, což je prozatím dobrý znamení.
Pohne nejprve jednou nohou, pak druhou a nějakým záhadným způsobem vyleze z vany. Župan bohužel zůstal tam, kde ho Roelie nechala, vyndá ze skříňky pod umyvadélkem náhradní osušku a nějak si ji zamotá kolem pasu. Neobtěžuje se s utíráním, koneckonců už jeho vylézání z vany udělalo z koupelny pomalu bazén. Cestou ke dveřím koupelny stihne potkat prázdnou lahev Beama, kterou samozřejmě sundá, takže se její cinkání o kachličky hlasitě ozve celým apartmánem. Tak nějak pořád nechodí rovně, ačkoliv by hrozně chtěl. Sof cítí Roelii...a koho má cítit Julien? Noela? Nebo někoho dalšího?
Ve dveřích se zastaví a ramenem se opře o futra. Pohled hodí nejprve na Sof, pak koukne na zbytek těch fotek, které ještě pořád nejsou otočené dolů. No co...jsou to ty nejšťastnější fotky...je tam taky ta z léta 1931 na louce.
,,Jsem vůl...promiň." Hlesne a nechá klesnout i svou hlavu, která momentálně váží snad metrák. Ve futrech je mu vlastně velice dobře...může se o ně opírat, aby se nezamotal. Kouká na Sof...tak nějak si není jistý, jestli je vhodný okamžik říkat něco dalšího nebo se dokonce odvážit udělat krok blíž.

Jak jsem už řekla, šikovnější přítelkyně než Sof asi neexistuje, takže se jí ty kalhoty nakonec podaří z naprosto nalitého Jula sundat absolutně nepoškozené. Její smích, který přitom produkuje, zní Julovi docela dobře jako ukolébavka. Jeho svalstvo absolutně odmítá spolupracovat, protože se opilo s ním.
Nakonec teda zůstane jen tak ve vaně zírat na Sofii, která se rozhodla si oblečení sundat taky. Neustále věří, že to, co vidí, je rozhodně sen a že za všechno může ten jeho zpropadený kamarád Jimm Beam. Taky to i nahlas řekne.
Pak si Sof vleze k němu do vany. Vážně o tomhle sní? Je to totiž rozhodně lepší než ten sen, ve kterém je spolu Anniken oddala. Tenhle je sice bláznivý, ale nejsou v něm mrtví lidé.
To, co mu Sof odpoví na jeho otázku, ho v tom snu zarytě utvrdí. ,,Fajn. Asi budu muset začít Beama pít častějc. Poslední dobou to je bez něj snová katastrofa." Řekne absolutně volně. Vždyť je ve snu. Ačkoliv by jako upír nemusel spát, tak nějak si tím udržuje svou lidskou stránku. Navíc než přišel do Shadowhillu, musel na svoje přítelkyně taky hrát, že je normální.
Svého snu hodlá očividně Julien pořádně využít, je až tak moc živý, že se mu při tom líbání na rtech ocitne velice dobře provedená virtuální maketa Sofiiny kůže...že by si ji tak pamatoval, že by ji teď jeho mozek dokázal takhle věrohodně reprodukovat? Každý pór? Hladí ho po stehnech, což je Julienovi natolik příjemné, že u toho stihne i vrnět jako koťátko. Nakonec si položí hlavu na Julienovo rameno. Tahle barokně stylizovaná vana je poklad, měl by jim za ni nakonec nechat pořádné dýško. Chtěl takovýhle pokoj, kde nebude jediný kus nábytku minimalistický nebo čistě funkční. Netušil, že tam bude i taková super vana.
,,Kéž by to takhle bylo i mimo sen." Prohodí na to. On vážně nepobral, že je v realitě. Ale není se čemu divit. Jeho sny byly vždycky velice živé. Dost často se taky opakovaly a neustále v nich byli ti a samí lidé. Občas se změnily v krutou noční můru. Tenhle byl ale zatím nejlepší.
V momentě, kdy se ho zeptá na jejich další plány, je tak trochu zle. První část otázky s tím pitím, jako by jeho žaludek kopla mezi nohy. Udělá se mu vážně špatně a asi by i blinkal, kdyby na něm neseděla Sof. ,,Ne, seš fakt hodnej, brácho, ale už je to dlouho, co jsme spolu žili." Řekne tak nějak docela nahlas Beamovi. Proč ne? Tohle je přece sen, nebo není?
Když tedy sebere žaludeční rovnováhu, líbne Sof na první krční obratel, který jde vidět. ,,Víš co? Moje sny, jsem si nikdy neřídil, takže je nechám, aby ony řídily mě." Ve skutečnosti to je ale tak, že náš drahý Julien je tak na sračku, že není schopen z té vany teoreticky ani vylézt.

Není schopen jí něco vymlouvat. Ne, když mu hlava řinčí jako střep a je ponořen v ledové vodě.
Pak se ho po jeho lehce opilecky laškovné otázce zeptá, jestli si to zaslouží. No jasně, že jo. Sof v tom totiž zase tak nevinně není a zřejmě to dost dobře ví. Kdyby nebyl důvod pít, nebude se zpíjet do takovéhleho stavu. Prostě To Julien cítí. Cítí ty další a nehorázně ho to kdesi uvnitř žere. Je to ale docela pán, protože prostě Sof miluje a nikdy by nepřiznal, že mu to až tak vadí, protože je více než jisté, že by ji zřejmě ztratil. To on ale už nepotřebuje. Právě jeho hotelový pokoj je plný zarámovaných fotek jeho mrtvé ženy. Ta asi nejvíc hezká ale kouká do dřeva, protože ji Julien otočil. V koupelně ale po Anniken není ani památka. ,,Nezasloužím..." Řekne tak nějak intuitivně. Takový teror. Ještě se nestihl vzpamatovat z toho, že tu Sof je, ačkoliv to mu teď tak nějak vytanulo na mysli. Kde se tu do hajzlu vzala? Nikdy tu nebyla! A jak se dostala dovnitř? Na svoje myšlenky se ale zatím neodvažuje nahlas zeptat.
Naštěstí už konečně zavře tu ledovou vodu, fajn, tak se možná Juliene ani neutopíš. Jak ale řekne, že z něj sundá oblečení, je oheň opět na střeše. Je totiž stále ještě dost pod obraz, košili si sundat nechá, s kalhotami už to je horší...Ne, že by nechtěl, jen to s ním jde jako s malým dítětem, ale Sofinka je na tohle určitě holka šikovná.
Když teda pak skončí ve vaně už docela na pohodu nahý, zůstane omámen koukat na svlékající se Sof. ,,Ty vole, Jimme, tohle vážně není fér!" Dokonce si trochu i promne svoje vytřeštěné oči, jako by stále věřil tomu, že ještě spí, protože takhle živé sny jsou u něj na denním pořádku. Pak se mu dokonce dostane i toho milosrdenství, že na něj Sof konečně pustí taky teplou a přidá nějakou tu pěnu. Julienovi tohle všechno přijde tak ohromně vtipné, že se začne tlemit takovým tím humpolácky hrubým hlubokým hlasem. To už se ale Sof přemístí k němu do vany a sedne si na něj. Zase mu kvůli tomu docela sklapne. Trochu neohrabaně položí ruku na její bříško a druhou jí přejede po paži od loktu po ramínko a zpět. Tohle ale jako není prdel, Beame! Její další slova o tom, že se opijí spolu, ho zrovna dvakrát nepřesvědčí, že už je vzhůru. Otočí se k němu a líbne ho na rty. ,,Než se probudím, můžeš mi vysvětlit, jakej plán můj mozek vymyslel na to, aby ses dostala až do mýho pokoje?" Očividně pořád odmítá věřit, že je vzhůru. Užívá si toho živého snu, jak jenom může, aby se mu čirou náhodou nerozplynul. Líbne Sof na ramínko a tak nějak kontinuálně pokračuje přes krk až k jejímu oušku. A spokojeně zavrní, když ho Sof začne hladit po stehnech.

Když Sofia položí spíš tu zkonstatující otázku, začne se hrdinně bránit. ,,Néé, já jsem úplně v poho..." To už ale na něj Sof pouští ledovou vodu. Následuje krátký výkřik. Jezero...led...pod hladinou...díra...kde...je....vzduch? Jeho myšlenky, jako by ochromil ten známý pocit, když má člověk tělo ve vodě, která je ostřejší než břitva...Možná proto už pak Julien ani neprotestuje, když mu Sof řekne, že páchne, ačkoliv to je sofistikovaná vůně Jimma Beama. Jeho džíny budou absolutně nasáklé vodou, no super....o košili se moc nebojím.
Sof mu drží ruku na hrudi, snad aby nemohl utéct. Dobrou zprávou ale je, že by v tomhle stavu zdrhnout tak rychle nikdy nedokázal. Zatáhne ho za jeho vlasy. Tentokrát to trochu bolí, ale ta bolest z Jimma v hlavě je mnohem větší. Dá mu pusu na špičku nosu. Ještěže leží ve vaně plnící se ledovou vodou. Každopádně tohle bylo znamení, že se to podařilo alespoň nějak vyžehlit, takže na další její slova se jen přiopile usměje. ,,Nebo bys mohla zůstat a dostat mě z toho." Je to egoistický, jako Julien sám. Koneckonců ta ledová sprška možná nakonec i prospěla. Julien se ale z vany stále ani nehne, zřejmě už se s tou vodou srovnal, teď už stačí odpočítávat jen minuty, než se začne trochu klepat zimou.

...ať vás smrt nerozdělí...No jasně, jak by mohla, vždyť je to jen na věčnost. Cha cha....Přípitky, blahopřání, přípitky, projevy, přípitky, tanec na Elvise Presleyho....klasika. Normální rodinná svatba v okruhu těch nejbližších přátel...moment...vážně ty bytosti na té svatbě jsou jejich přátelé? Ať se díval, jak se díval, všechny obličeje byly rozmazané, až na něj, Sof a Anniken....
Řvoucí Sof ho tak nějak vytrhne z jeho krásného snění, které mu začínalo i v tom snu už připadat velice divné. Jasně, leží ve vaně oblečen tak, jak v noci přišel do baru...ale proč tady Sof tak křičí?? Jeho paměť si velice rychle začala rozvzpomínávat na detaily. Přišel jsem do baru, Roelie, pili jsme, odešli jsme do hotelového baru,.... Stopka. Ne, to určitě ne, nespali jsme spolu, vážně ne... Jeho paměť by to odpřísáhnout nemohla, kdyby tvrdila Roelie něco jiného.
Jaevla! Probleskne mu hlavou, když začne cítit bolest, jako by mu někdo do palice zastrčil střep skla. A jeho vystrčenou ruku, jako by právě řezali motorovkou. No co, žehlit se musí. Jenže Julien je ještě pořád pěkně na srajdu.
,,Šššššt!" Dá si asi na čtvrtý pokus prst na ústa, jako to známé tišící gesto. ,,Vžbudíš Roelii..." Pokud už teda nestihla ji probrat svým ječením na něj. ,,...my jsme včera hoooodně bumbali." Řekne, jako by se nechumelilo....taky že se nechumelilo. ,,Dovolil jsem jí tu přespat, páč jsme byli na dort..." Z jeho hlasu je stále velkou měrou cítit kamarád Jimm Beam. Tohle asi na vysvětlení nebude...stejně jako to krajkové prádlo, které jako jediné pod tím županem Roelii zakrývá. Kdyby si aspoň vzpomněl, jestli něco bylo nebo ne...určitě ne, vždyť spí v tom, v čem přišel. Ačkoliv až najde Sof jeho boty z druhé strany postele, pravděpodobně už to Jul asi neobhájí ani sám před sebou? Co ho může zachránit? Že si Roelie bude něco pamatovat...Nemá ani páru, že Roelie stihla vzít kramle.

,,Vincek Van Goghovic?" Zatváří se absolutně nechápavě...,,Myslel jsem toho Van Gogha, co v Oslu pod magistrálou točí pívo." Ne, že by byl takový neznaboh, co se umění týče, ale je opilý a ještě navíc moc rád Roelii pošťuchuje.
Při představě, jak si do něj nějakej vlkodlak kousne, se zase otřepe. Myslím, že tohle dostatečně posloužilo jako důvod, proč neolízat Jimma na Roelii. Ačkoliv ono by se toho našlo víc.
Pak se to tak nějak stane a Julien je v tom absolutně nevinně. Na posteli se mu najednou válí pěkná ženská a jen v černém krajkovém prádélku. Samozřejmě je z toho trochu nesvůj, protože je to chlap a má své představy a hlavně mozek umístěn v kládě, ale takhle to prostě nejde. Jeho morál a sebezapření nějakým způsobem fungují i v opilosti. Navíc už jsem tu párkrát zdůrazňovala, že když je na hadry, tak mu TO moc nejde. Takže nač si dělat zbytečné problémy? Místo toho raději tak nějak zdrhne do koupelny si hlavně zchladit obličej a jako druhý cíl tam taky visí župan pro Roelii. Ještě v koupelně slyší nějaké broukání, do kterého se začne tak nějak tanečně vrtět...ještě štěstí, že ho u toho nikdo nevidí. Pak se teda vrátí i s tím županem, který při cestě zpět na své místo hodí po Roelíně. Dá ještě pár těžkopádných kroků, když se tak nějak v pohybu zarazí a otočí se znovu na Roelii...teda spíš tu spící mrtvolu na jeho posteli. Jackpot!
Otočí se zase zpátky a dojde až k Roelíně. Chvíli teda na ni jen tak kouká, pak svoje tělo tak nějak neobratně sníží, aby se k ní naklonil...cítí cigarety, whiskey a možná nějakou louku. Jejich těla by si teď mohla předávat elektřinu, jak jsou blízko sebe. To netrvá věčně, ale jen do té doby, než se Julienově ruce podaří ukořistit ten zbytek Jimma Beama. Pak se pokusí zase se narovnat a zamíří směr koupelna, v ruce Beama. Jeho kroky vypadají asi jako když přijde opilý manžel domů a nechce vzbudit svou ženu. Našlapuje na špičky, sem tam se zváhne natolik, že ho musí podepřít stěna.
Každopádně Julien opět do koupelny dorazí, tentokrát si ale oblečený vleze do té nastylizovaně barokní vany i s flaškou a tím drtkem, co v ní zůstal. Napije se jednou, dvakrát a došlo...do háje! Vystrčí ruku z vany a položí flašku na dlaždičky vedle. Jenže než ji stihne vrátit, už si taky vesele chrupká.
Sofie, budu při tobě stát v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, já Julien si tě beru za svou zákonitou manželku... Pak už v tom snu proběhne jen jejich polibek, výměna prstýnků a Anniken jim přehodí svaté roucho přes ruce. Jo, poslední dobou se mu zdaj vážně debilní sny.

Mávne nad tou postelí jen rukou. Je to proti pravidlům gentlemanství chrápat si v posteli, zatímco dáma leží někde v nepohodlné situaci. Když nechají volnou postel a oba budou spát nepohodlně, bude to vážně trapný. Takže zbývají pouze dvě situace - Roelie v posteli a Julien ve vaně nebo Roelie i Julien v posteli. Momentálně to asi nejvíc vypadá na tu druhou variantu. ,,Hele, nedělej vlkouše." Pronese tak opilecky pomalu, že to vypadá, že za chvíli přestane taky dýchat.
Řekla mu koťátko...jako vážně? To si snad dělá...,,Tsss..." Zasyčí na ni jen, dál to raději nekomentuje...on a koťátko...díky no.
Roelie mu řekne taky rovnou dvě jména, to druhý nic moc, ale to první už někde slyšel. ,,Van Gogh? ...nebyl to ten...ten..." Chytne se za hlavu, jak si nemůže ve své absolutní opici vzpomenout. Začíná jít vážně do tuhého, ráno bude asi krušné.
Pak už dojde řada na tu šťouchačku, při níž se Roelie krásně zleje tím Beamem. No, škoda, že žužlat se nic nebude. ,,Jo, bylo by to úchylný...do háje s Beamem." Má Sofii, ne Roelii...představa, že by mohl mít obě dvě, ho sice napadla, ale jak už řekl, když je na dort, tak mu TO nejde.
To už se ale Roelie sune dolů, zatímco její šaty zůstávají tam, kde jsou. Vykouknou na něj černé krajkové kalhotky a později, když si Roelie šaty sundá, vlastně celá soupravička. Tak nějak zalape po vzduchu a v hlavě už sbírá prachy od svého druhého já, které čekalo tam dole spíš Méďu Béďu nebo tak něco.
,,Já...totiž...ten...župan...podrž mi...teda to...." Vykoktá ze sebe pár nesmyslů. Strčí k ní flašku Beama, ze které už se po tom šoku ani nenapije. Zvedne se z postele a bos klikatou chůzí projde přes místnost až do koupelny pro ten bílý hotelový župan. Cestou se mu pod ruku na komodě dostane jeden z obrázků, na kterém je vyfocena Anniken usměvavá a šťastná. Otočí ho fotkou dolů. Nečum!
V koupelně nejprve pustí kohoutek umyvadla a zchladí si obličej krásně studenou vodou, pak vezme ten župan a stejně neohrabaně se vrací zpátky do místnosti, župan hodí docela přesně po Roelii, jako by se snad měla stihnout zakrýt dřív, než dojde zpátky na své vyležené místo.

Není důvod, proč si její úchylné věty brát osobně...za střízliva by na ně třeba ani nedošlo, ale to je jako domýšlet si, co by se dělo, kdyby ve vodě nebyly ryby. ,,To musím vymyslet něco jinýho..." Odmlčí se na chvilku. Očividně usilovně přemýšlí, čím ji přinutit zůstat v posteli. Svázat? Zalehnout? Zničit všechno, kde jinde by mohla spát? Přilepit ji? Nápady se různily, ale ani jeden se mu nezdál dost dobrý. ,,Přiznej si, že v tý posteli je ti měkko, teplo a prostě bájo." Završí to nakonec. Asi by nemohl dělat v teleshoppingu, protože by neprodal vůbec nic, ani ty užitečný věci, co fakt fungují.
Jak jde o jeho jméno, má jasno. Kristian, Bjoern, Tomas, Odd, Tord, Mikael, Finn, Kjell, Henrik, Bjarte,...všechny jsou pro norského MUŽE. Julien je jako špatně napsaný norský Julian, navíc není ani s "J" jako v norštině, ale zcela pochybně se čte jako "Žilien". Podělaný Francouzi. Je to jméno pro nějakého metrouše, ne pro chlapa, jako je Julien. Niklas to pak rozhodně nevylepšil, ačkoliv to už na jiný národ než Nory nesvedete. ,,Koťátko?! Jako vážně?!" Jeho výraz připomíná něco jako to si snad děláš prdel. Něco takového mu zřejmě lítá i v hlavě. ,,Teď ty, párátko." Vyzve ji, jakože je řada s tím jménem na ní.
Pak šťouchne ona jeho, tak co by jí to nevrátil? Očividně ale tady to dopadlo na úrodnou půdu. Takhle se zlejt Jimmem, že se nestydí. ,,Takovýhle plejtvání...Proč nemůžu?" Vypadá jako dítě, kterému seberete hračku. ,,...ve vší počestnosti!" Doplní samozřejmě rychle tu naučenou frázi, kterou je schopen říct bez zamotání jazyka teď už i v hluboké opilosti.
Dostane se mu do rukou ale ta flaška Beama, takže si z ní spokojeně sosne, zatímco se Roelie posune do lehu. Její šaty s ní ale moc nespolupracují, čehož si Julien mezi doušky všimne, dokonce ho to donutí odtrhnout se od té zlaté tekutiny. ,,Nechceš župan nebo košili?" Zeptá se, když zhodnotí situaci...ve vší počestnosti.

Když sletí z toho gauče dolů, Julien prostě vyprskne smíchy. Tohle nejde. Ta holka je tak strašně vtipná. Nebo je to tím, že i on ji má jako z praku? Všechno to ve své hluboké zpitosti vymyslel tak, že to dokonce i funguje, protože je jedno jak, ale hlavně že je Roelie v posteli, teď už jen potřebuje, aby tam vydržela. Její svlékání naštěstí zůstane jen u té bundičky a Julienovy představy se naštěstí dál než pod krajku nedostanou.
Její další věta, kterou vypustí z úst, je tak děsně úchylná, že by se z toho jeden málem červenal, ale Julien je na tohle tak nějak zvyklý, dokonce ho to děsně baví. Chvíli na ni kouká, cukají mu koutky a jeho mozek usilovně přemýšlí, co je vhodné odpovědět a co ne. Je to ale docela těžké, protože jeho mozkové závity jsou někde na párty. ,,Moje char...isma ti nestačí?" Vypadá naočko uraženě. Jeho jméno je totiž už důkazem toho, že on nemůže být bezpáteřní tichošlápek s postranními úmysly. Zopakuje to jméno po něm...kupodivu správně. Vezme si od ní tu flašku, obrátí ji do sebe a opět si prohlédne etiketu, jako by ji ještě neuměl i pozpátku. Pak lok zopakuje ještě jednou a až poté pošle flašku zase Roelii. Je dobře, že jsou oba pevně ukotveni na posteli, protože tohle už by bylo u normálního člověka na otravu alkoholem.
,,Ale hovno...Roelie" Mávne nad tou její nadčasovostí rukou. Je to kec. ,,Nejmladšímu dítěti se vždycky dá takový jméno, aby byl furt nejlo...roztomil-ejší, nejmladší a nejvíc debil." Řekne s jazykem tak dvě slova pozadu. To její šťouchnutí žádnou lechtivou reakci nevyvolá. Jen s sebou Jul trochu cukne. Možná, kdyby zkusila krk, že by to šlo. Každopádně tohle stačí Julienovi jako záminka k tomu, aby se teda jakože pomstil. Takže šťouchne po jejím vzoru do jejího boku i on. Nemá si začínat.

Když Roelie prohodí cosi o té flašce, už ví, že má vyhráno a že dostat ji do postele nebude zase takový problém.
Projde o kolo jejího gauče takovou tou opileckou kačeří chůzí a sedne si na postel. Sundá si boty, což ale nijak neovlivní jeho výšku, takže je to dvoumetrová hora pořád, a vytáhne ze skříňky toho Beama. Koukne přitom na Roelii. Její oči ho utvrdí v tom, že myšička se chytla na sýr, takže jí ještě trošku zvelebí pastičku. Natáhne si nohy na postel, protože je to asi ta nejpohodlnější poloha na chlastání. Tak nějak čekal od Roelie následující slova, jen nečekal tu rychlost, takže trochu nadzvedne jedno obočí a vyboulí oči. ,,Začínáš stžř...stžízlivět." Odvětí na to. Do teď nechápu, proč se pro ten častý alkoholický jev používá tak krkolomné slovo...ostatně Julien to asi taky nepobral. ,,Špinavej tríček to sice je, ale ty ho určitě voceníš." Řekne naprosto sebevědomě, ačkoliv je na šrot. To, že za ním jde jen kvůli Jimmovi, mu vykouzlí další úsměv, který vygraduje až do smíchu. Nic jí na to ale neřekne a místo toho začne studovat etiketu láhve...jako by složení a všechna ta upozornění už neznal nazpaměť.
Hlavu zvedne, až když se ozve rána, jak Roelie skončí na zemi. Tentokrát nemá potřebu chodit ji zachraňovat, takže se jen začne tlemit. Dokonce se směje tak dlouho, že Roelie se mezitím stihne doplazit k posteli a vydrápat se na ni.
Ne, vůbec to teď nevypadá jako scéna z bordelu...nebo jo? No, možná, že se v hlavě Julienovi podobná myšlenka naskytne, když pozoruje Roelii, jak si sundavá tu svoji koženou bundu, možná snad i chvíli přemýšlí, jestli pod těmi černými šaty je taky černé krajkové prádlo, nebo roztomilé kalhotky s mimoněm nebo tak s něčím.
Když si po jeho vzoru vedle něj lehosedne a jejich pohledy se potkaj, ten její zrovna moc pozitivně nevypadá. Ten jeho je absolutně rozpálený doběla. Tohle kočkování ho prostě baví i v hluboké opilosti. ,,Na to zapomeň. Byl bych nezdvořák, kdybych ti dovolil tuhle postel před spaním opustit." To by teda byl. ,,Niklas Svendsen a nesměj se mi." Řekne absolutně vytrženě z kontextu něco, na co se tak před deseti minutami ptala, jako by ji snad vážně chtěl přesvědčit, aby na tý matraci zůstala až do probuzení, ostatně pro její opici by to bylo nejlepší. Raději za těmi jmény ještě řekne, aby se mu nesmála, protože se mu asi před dvaceti lety stalo, že sbalil jednu absolutně blbou americkou blondýnu, která byla ve Finsku na dovolený, a ta po jeho představení vyprskla Cosmopolitan barmanovi do ksichtu.

Když rozrazí dveře svého pokoje, pronese takovou tu dobrou větičku na představení svého sídélka. Pronášejí ji všichni a Julien až podezřele často. V tomhle pokoji ale zatím nikdo cizí jako návštěva ještě nebyl...dokonce ani Sof.
Dřív, než jí to stihne vymluvit, uvelebí se Roelie právě na tom mini gauči. Není to úplně nejlepší volba, protože z té řezavé opěrky brzy bolí nohy, ale když si ho na odpočinek vybrala, co naplat. Další šanci ale Julien dostane hned záhy, když začne mluvit o té flašce. Na to Julien přejde kolem ní opileckým kolíbáním až k posteli ze strany u okna. Sedne si na postel, tak nějak neohrabaně si sundá boty, aniž by jim musel rozvazovat tkaničky. Otevře dvířka nočního stolku a vytáhne už načatou láhev Beama. ,,Něco by se tu našlo." Zvedne nohy a dá je na ustlanou postel, takže je teď opřený tak nějak v pololeže. ,,Jenže pro ni si budeš muset dojít sem." Řekne zcela provokativně a ve finále to vyzní mnohem víc úchylně, než čekal. ,,Říkal jsem ti, že tě nenchám spinkat jinde než v posteli, i když to bude znamenat, že tu budu muset spát vedle tebe..." Dobře...i tohle znělo úchylně. ,,...ve vší počestnosti samozřejmě!" Dodá ještě co nejrychleji a zase intuitivně zvedne ruku na to gesto, jenže bohužel zrovna tu, co v ní drží Beama, ten je naštěstí zašroubovaný, ale z ruky mu vyklouzne, takže dopadne nejprv na Julienův polštář, ze kterého sjede na matraci druhé polovičky postele. Julien flášu zase vezme a lokne si z ní. Tohle určitě vyburcuje Roelii, aby přišla. Pro alkoholika totiž není nic horšího, než na suchu koukat, jak jiný alkoholik vychutnává tu krásnou a laskavou tekutinu.

---- z hotelového baru a pěkně na srajdu

Ještě, než se odeberou k výtahům, udělají barmanovi v hlavě pořádnou zoo. To by vážně nepochopil ani...teď nevím ani kdo. Pak se teda nějakým způsobem k tomu výtahu dostanou, ovšem, že by vypadali o něco míň jako hrdličky než v baru, se taky říct nedá. Proběhnou nějaká sentimentální slova a pak už se nakufrují do výtahu. Jízda je tak rychlá, že než Roelie vykouká, kam jedou, už výtah cinká na znamení, že už přijeli na místo a Julien ji tahá z výtahu až k jeho pokoji, který naštěstí není úplně daleko. Absolutně vycvičeně pak přejede kartou v pípači. Je to tak naučený grif, že by ho zvládl i poslepu, natož v opilosti. Pípne to a zeleně zabliká.
Jul otevře poněkud neohrabaně dveře svého pokoje, vlastně spíš vpadne dovnitř pod tlakem svého mohutného těla. Automaticky se rozsvítí, jak už to je podle pokojového zámku nastavené. Místnost je opravdu velká a je to všehochuť několika místností dohromady. Je v ní manželská postel, malinkatý gaučík, skříň a komoda, pracovní stolek s notebookem a iPhonem, který Julien zásadně nenosí s sebou mimo pracovní dobu, a dokonce v rohu i drobná televize. Celý design, až na ty gadgetky, působí starým dojmem. Vymalování zdí přechází z černé do tmavě šedé, jen u oken můžeme potkat bílou. Na komodě a pracovním stolku jsou v rámečku obrázky rudovlasé ženy a občas je na těch fotografiích i Julien. Na všech vypadají velice šťastně. Vedle dveří za rohem jsou potom další dveře, které vedou do velice luxusní koupelny, kde je jak barokně stylizovaná vana, tak prosklený sprchový kout, umyvadlo se zrcadlem a sušák na ručníky. koupelna je velice stroze obydlená, ostatně to samé platí i o té velké místnosti, kde až na ty rámečky a složky na stole se nepovaluje nic navíc.
,,Vítej v mém kžálovství." Chlast mu pořád znesnadňuje mluvení, ale což...jsou na tom stejně. Škyt.

Možná, že ani Julien sám neví, jestli to myslel jako kompliment, či nikoliv, každopádně závěr, který tomu udělala Roelie, mu vyhovuje. Její hihňání mu přijde absolutně skvělé...prostě jsou nalitý, takže je i ta nejšílenější věc správná a absolutně normální.
,,Roelie! Notak! To zní strašidelně!" Trochu naočko ji po těch jejích službách okřikne a rozhodí přitom trochu rukama, jak to tak občas opilci dělávají. Ne, opravdu si ho v takových lídlovských modelech nedokážu představit a asi ani nikdo, kdo ho zná. Vypadal by....vypadal by jako úchyl, gay nebo oboje.
Pak přijde na řadu Julienovo baletkování na židli, ze kterého ale naštěstí vyjde spíš jako vítěz. Je to ale dost dobrý znamení, že je čas opustit bar dřív, než budou lítat skleničky, barmani, ostatní opilci...Je očividně Roelii dost vděčný, že s tím jeho návrhem přemístění se souhlasí. Tak nějak zvykově za ni zaplatí. Udělal by to vždycky, ale potom, co je z něj velký pan milionář, to udělá ještě s větší lehkostí. Nemá nějak potřebu na sebe normálně upozorňovat podobným velkorysým rozhazováním, co se dýška pro barmana týče, každopádně když je opilý, jde to tak nějak samo. Je mu jedno, jestli se to placení Roelii líbí nebo ne...ženský musí dělat drahoty, jinak by se pak necítil tolik jako king. Ego tedy jede na oběžnou dráhu, ale v jeho opilosti to skoro nic neznamená. Vážně ho napadlo pár věcí, které by od ní potřeboval, jenže to už by pak s ním do baru nešla, takže si je raději nechal pro sebe...navíc on je absolutně věrný Sof. ,,Rádo se stalo Ro-" ...škytnutí...,,-elie." Ukáže jí cestu z baru ven a když se ona vydá na ulici, kopne do sebe ten zbytek Beama narozloučenou a začne se potácet za ní. Dožene ji až venku, kde mu nařídí, aby ji vedl. ,,Takže my jdem...jdem tam." Ukáže jakýs takýs směr a tak nějak automaticky chytne Roelii kolem pasu. Důvodů tenhle úchop může mít několik - nechce, aby cestou spadla, chce ji správně lehce směřovat, chce v případě pádu mít dobré opěradlo...dobře, ten poslední důvod je asi nejlogičtější.

-----do hotelového baru

I Juliena jeho upírství změnilo...no, taky začal chlastat, ale hlavně se asi dost uzavřel do sebe. Býval stejný jako svoje žena, jen to byl vždycky od přírody paličák a velká autorita, jejíž ego totálně uzemnilo všechna ostatní v místnosti.
,,Jo, hodíte se mi pod Eiffelovku...jste....jste ten typ." Pronese, jako by tomu rozuměl. Pravda je, že to nezvládá ani za střízliva. Jejímu vtipu o gayích a ženatých se ale upřímně zasměje, neurvale, dřevařsky. ,,Jinak fakt díky, hned se cejtím víc sexy" Pronese to zcela ironicky. Je mu fuk, jak vypadá, ostatně to mu asi bylo tak nějak vždycky. Měl vždycky pár věcí oblíbených a jeho vousy byly vážně skvěle pohodlné. To, že jeho vlasy už hezkou chvíli kadeřníka neviděly, bych přičetla taky nedostatku zájmu majitele.
Pak už se ale naskytne ta padací fáze, při které Roelie vypadá, že by ho snad chtěla i chytat. Stejně by ho nechytila, ale Jul se naštěstí dřív chytne baru.
,,Dobře, dík...takže...mladej, za mě i za slečnu" Promluví na barmana a vyloží z náprsní kapsy košile před něj na pult tak velkou bankovku, že by zaplatila pití obou dvakrát. ,,To je dobrý." Mávne na týpka rukou a pokusí se vstát. Trochu se motá, ale nohy ho zatím ještě nesou. ,,Madam, až po vás.." Pokusí se naznačit rukou cestu ke dveřím.