Příspěvky uživatele

To, že cítí upíry, už ani moc nevnímá, teda spíš vůbec. Jsou tu prostě všude a tady na hřbitově se i možná dají čekat. Když ale Grace pronese ten dementní dotaz, je to hodně děsivé i pro něj. Jeho myšlenky si totiž zrovna poletují v té noci, kdy se všechno semlelo. Zemřela a svěřila mu tajemství...jejich dítě, ono zemřelo s ní. Přehrával si zrovna moment, kdy drží její ruku, která ho křečovitě svírá v návalu kašle, a její záda se u toho prohýbají jako luk, blíží se konec...
,,Jaevla!" Hodně agresivně sykne potom, co samým úlekem málem hodí tlamu přes náhrobek. ,,Neznáte tu pověst o tom, že po hřbitově chodí divní chlápci?" Odvětí jí napruženě. Doufám, že jsem si přitom nestihl nadělat do kalhot...
Vydá se cestičkou mezi hroby blíž k ní. Rád totiž vidí, s kým vlastně mluví a tady už je opravdu dost prd vidět. Vytáhne si na to ze zadní kapsy kalhot i kovový zapalovač a posvítí si na ni.
,,Už se můžete začít bát." Řekne hlubším hlasem a jeho tvář se trochu stáhne do ironického šklebu.

Po tom výletu s Roelií do lesa už se mu stihlo udělat dobře. Jeho hotelový pokoj mu ale stále připadal malý. Klasický rituál - sprcha, vyprošťovák a káva.
Na drobný okamžik zkontroloval telefon, problikl poštu a vyřídil pár neodkladných mailů, pak se převlékl do hnědých kalhot a červenočerně kostkované flanelky. Vlasy si trochu učesal a stáhl do gumičky. Inu ostříhat už by to fakt chtělo.
Vydal se nejprve do lesa, aby tam ukořistil svoje jídlo. Když se mu to povedlo, pokračoval dál, až narazil na to, co hledal - hřbitov.
Mlčky prochází mezi hroby a čte jména na náhrobcích. Je jedno, že tu hrob nemáš...Když tyhle vidím, říkám si, že jsi tu blízko, ačkoliv vím, že ležíš nad Lillehammerem... Jeho myšlenky opět ulétávají k jeho dávno mrtvé ženě. Je absolutně mimo. Kdyby na něj teď někdo byť jen promluvil, pravděpodobně by to absolutně nečekal.

Julien Svendsen, Lorelei Huxley

naděje

Hned, co James poctil bar svou přítomností, jeho vůně okamžitě Juliena praštila přes nos. Ale co, i štěňata musí občas smočit čumák ve whiskey nebo v gin tonicu jako James. Koneckonců, teď momentálně má Julien svých problémů dost, takže až na tu vůni mu ten týpek nepřijde nijak divný, takže si ani nevšimne, že poočku kouká po Roelii, to že mluví z blonckou zaznamená....ale kdo s ní nemluví.
To, co Roelína uvedla jako důvod, mu vůbec nezní cize. Vyslechne ji s vážnou tváří. ,,Elí, nejsi rozbitá..." Řekne až podezřele vřele...navíc to oslovení. Možná to je z toho chlastu, každopádně prsty v tom má zase Sofia. Ona vlastně taky může za to, že Jul potkal Roelii, takže by tu ve finále neměl skuhrat, jak je hrozná, a radši jí poděkovat, že mu našla někoho, kdo mu pomůže překonat počáteční příšerný stav, když pár let nevidíš pití a pak se víckrát za sebou ožereš do němoty. Pak je řada na Julienovi, protože Roelie se zeptá právě na Sofii. ,,Je jiná...v něčem jsme stejní. Navíc se od ní nemůžu...nemůžu nějak odtrhnout. Není jako všechny ty blonďatý blbky..." Pronese a až potom se opatrně koukne, jestli Lott čirou náhodou není poblíž. Té by totiž zrovna křivdit nechtěl, protože s barmany má být člověk pořád zadobře...a protože svůj verdikt nad blondýnami pronesl neuváženě nahlas.
Julien jako člověk jinou ženu než Anniken nepoznal a jako upírovi mu to tak nějak bylo vždycky jedno....když našel lepší model, prostě ho zkusil, pokud obstál, vyměnil ho za ten starý, pokud ne, stejně ho za ten starý vyměnil, protože ona to tak chtěla...Anniken to tak chtěla. Takže ano, jsou se Sofií vlastně skoro stejní.
Od partnerů se nakonec dostanou až k dětem. Jestli je něco ošemetné téma, tak tohle speciálně. Každopádně provede to s Julienem to, co to s ním provede, takže nakonec vypění a skončí v objetí Roelie. Nikdy víc si nepřál, aby to byla Sofia, jenže ta teď někde pravděpodobně vyřizuje svoje "povinnosti". Yeees, jealousy....will drive you mad!!! Stále dokola. Asi málo pijí.
Když pak Roelie řekne, že jí ani 5 sklenek nepomohlo, musí uznat, že on je na tom stejně, proto tak nějak povolí objetí a pronese svůj absolutně skvělý nápad. ,,Hele od posledně už na pokoji žádnej chlast nemám, ale možná bychom mohli koupit flašku tady a zlejt se někde v přírodě...nebo aspoň ne v tomhle smradu..." Začíná být trochu uvolněnější díky alkoholu, protože jinak by byl ostražitější. Nerad si dělá nepřátele v řadách pejsků, ačkoliv je zrovna dvakrát nemusí

//co věta, to perla...umřu smíchy

Upřímně řečeno, těžko říct, kdo z nich je ve větším srabu. Možná spíš Roelie, protože Sof city má, to tedy jó. Každopádně situace obou už tu byla natolik dobře shrnuta, že to můžu ze svého postřehu třetí strany vynechat.
Co by teď jako Jul měl dělat? Mezi ním a Noelem je jeden ukrutný rozdíl. Julien totiž svoji kamennost dokonale předstírá a ovládá, kdežto Noel má regulérní problém...tedy pokud to není ještě lepší hráč než Julien.
,,Můžeš se mě zeptat na to samý a asi zalapu po dechu, ale proč s ním teda seš? Našlo by se jich sto lepších a ty si vybereš toho největšího imbecila pod sluncem." Udělá trochu nechápavý výraz, ačkoliv moc dobře chápe...tomu prostě neporučíš. Pět opravdu hodně rychlých Jimmů dělá svoje a jeho jazyk začíná pomalu lenivět, na mozku to ale jinak není vůbec znát, zřejmě ten pravý Beamovský úder teprve přijde.
Přes trochu nedořešenou záležitost s nevěstincem se dostanou až k tomu velice citlivému tématu žena a hlavně DÍTĚ. Jo, to fakt Julien vždycky chtěl. Malého špunta. Roeliny myšlenky ale k takové úvaze zřejmě ještě nedospěly. Nestihne jí na to ani nic říct, protože na něj zaútočí ten přesladký a voňavý hlas v jeho hlavě, patřící jeho zesnulé ženě. Když žila, byla velice hodná, co mu však páchá v hlavě teď?
Vyústí to všechno v bombu, která vybuchne. Dál už následuje jenom uklidnění, těžké oddechování a hlavně vlna alkoholu, která konečně začne trochu víc kolovat v žilách. No někdo chytrý očividně věděl, proč se Beam nepije naráz. Podívá se na Roelii, která je nachystaná mlčky vedle něj a drží jeho ruku. Julien vypadá jako člověk, který se vzbudí z divokého snu. Naštěstí je tam Roelie. Nečeká na to, až se ona rozhoupe ho obejmout a udělá to místo ní. ,,To nic...já...jen..to nic." Těžko říct, jestli utěšuje sebe nebo ji. Nechce s ní očividně mluvit o tom, co tohle jako mělo být. Možná by měl vyhledat nějakou lékařskou pomoc? Jenže je to Julien. Nechodil k lékaři ani jako člověk, natož jako upír, a přežil s tím dokonce i tu epidemii černého kašle. Možná, že ten led, co se pod ním tenkrát probořil, ho významně zotužil...kdo ví. O Anniken v jeho hlavě každopádně nemusí nikdo vědět, Roelie ani Sof.
,,Ten Beam je na mě pomalej...nepřesedláme na něco...něco rychlejšího?" Plácne jen tak, ještě když jsou v tom objetí tedy.

,,Já vím..." Řekne tiše. Tohle tajemství se od Roelie dozvěděl už posledně a ještě musel být docela střízlivý, protože si to pamatoval. ,,Hele nechceš tohle třeba říct tomu tvýmu blbečkovi bez emocí?" Jak že se to jmenoval? Jo, to kdyby si vzpomněl...a říkala mu to vůbec? Jestliže ona zvolila krutou taktiku, tak on také. Koneckonců by Noelovi nejradši pěkně srovnal nosánek, aby mu do něj nepršelo. Za Roelii a taky za Sofii, ačkoliv tam za to asi Noel nenese celý podíl viny. No vidíš, jaký umíš být kamarád...Věděla jsem to, že si tu svoji masku neumíš udržet. Jsi stále stejný, takového jsem tě milovala...a miluji a milovat budu. Hlas Anniken mu opět vyhlodává díru do hlavy. Julien opět Roelii na moment nevnímá, to totiž zrovna okřikuje Anniken.
,,Nejmíň špinavou...jasně..." Vydechne tak nějak zmateně, jako by ji vůbec neposlouchal, očividně mu i smysl celé věty unikl, naštěstí v téhle situaci se po něm až tak úplně nevyžaduje nějaká reakce, kterou by mohl udělat, jen kdyby byl zasvěcený do předchozích slov. Když to vezmeme kolem a kolem. I kdyby to Roelie s tím nevěstincem myslela vážně, ani jeden z nich by si nepomohl. Jejich protějškům by to totiž zřejmě bylo jedno...ostatně měli by na to stejné právo jako Noel se Sof. Ať už spolu, nebo každý s někým jiným. Dá se tohle ale posuzovat jako oko za oko a zub za zub?
No a je to tady. Pekelný oční kontakt a počínající katastrofa, kterou Roelie absolutně nechtěně rozpoutala...Padá jedna divnější otázka než druhá. Po té poslední Julien dozunkne i čtvrtou sklenku a má před sebou poslední plnou. Nemůže se dál dívat Roelii do očí. Místo toho je zabodne do té poslední plné sklenky Beama. Zaplní se mu slzami a ačkoliv se mu rozlijí po spodním víčku, netečou po tváři jako hrachy. Ano, jsme v tom okamžiku, kdy se bouchá šampáňo - Julien totiž pláče. ,,Ty snad ne? Je to ta jediná radost, nový...život." Jeho hlas není ani zdaleka tak rovný jako vždycky, protože ho zkreslují jeho krční svaly, které mervomocí nechtějí, aby se to stalo a Julien se rozbrečel nahlas. Naše dítě...Co myslíš, měli bychom dceru nebo syna? Larse nebo Linu? Já vím, žes nechtěl, abych vybrala Linu, ale Kristlu jsi taky nechtěl...a pak už ti to bylo jedno, hlavně dítě, pořád dítě. Taky jsem ho chtěla, ty to víš. Ale ona ho nechce, Sofia ho nechce a ty? Měl by sis sbalit svých pár švestek a zase jít dál. Nemiluje tě a já mám o tebe starost, chci tě vidět v nebi, tady u sebe a u našeho nenarozeného děťátka... Celý její proslov se Julienovi zrychluje tep a jeho dlaň se zatahuje v pěst. Nakonec už to nevydrží a vybuchne. ,,Drž už konečně hubu!!!" Praští pěstí do baru, až sklenky nadskočí. Je to tak vytržené z kontextu, že Roelii musí být jasné, že to není na ni. Jestli mohou mít upírové horečku, pak ji Julien stopro má. Kopne do sebe posledního Beama v naději, že to přejde, zmizí a už se nevrátí.

//Už mi taky psala :D
//Taky ho miluju :D ...a moje sestra řekla, že to je hovadina...vůbec neví, co je umělecký :D

Její sarkasmus mu vykouzlí trochu úsměv na tváři. Ano, fakt jemu! ,,Hele taky jsem to střídal, ale nikdy ne najednou. Asi jsem ze starý školy, jen prostě...slíbil jsem, že mi to nebude vadit..." Odmlčí se na chvíli aby mohl vyzunknout zbytek sklenky a pustit se do čtvrté. ,,...ale mě to sere!!" Pronese trochu víc nahlas, než by bylo v normální konverzaci zdrávo. I normálně kamennému Julienovi teď tepou spánky, jak se mu zrychlil oběh té tekutiny, kterou při dobré vůli můžeme nazývat krví. V hlavě už hází barové židle do skla na policích, ve skutečnosti ale jen sedí a vypadá, jako by utekl z blázince...Ještě dva Beamy a bude to v pohodě...
,,Jo, ideální program...a zakončit bych to mohl třeba v nevěstinci." Pronese s notnou dávkou cynismu. Podvedl bys ji? Máš na to, nebo jsi jen pejsek sedící u její nohy? Ta ženská už je tu zase - Anniken! Jak dlouho byla zticha? Tak čtyři hodiny? Nemá sílu, aby ji ve své hlavě okřikoval, probere ho až Roeliina otázka. Chvíli mlčky sedí a očividně nad tím přemýšlí, pak se otočí tak, aby se mohl Roelii podívat do očí, a pokud mu to nevyjde, tak aspoň aby se podíval na ni. ,,Ne...Byl bych šťastnej." Řekne zkrotle jako beránek bez jakékoliv známky ironie. Dneska je divnej den. Dává průchod svým emocím...všem. Může za to Sofia? Byla tohle poslední kapka v jeho emočním poháru? Nebreč! Jen stěží zamáčkne slzy, které mu trochu zesklovatí oči.

Pěkná blondýnka, co se stará o to, aby měli ti dva notorici co pít, Juliena nezná. Kdyby znala, dost dobře by věděla, že tohle je jeho standard a že v tom nic osobního není...teda až na to, že je to přesně ten typ holek, které posledních osmdesát let procházely jeho postelí jako "partnerky". Pořád stejný prototyp, jen byly dost vypatlané, což Lott rozhodně není. ,,Vyprošovat si můžete, co chcete." Zabručí si na její poznámku spíš pod vousy.
Udiv Roelie nad jeho krátkou výpovědí, co se vlastně událo, ho nechá navenek absolutně chladným. Jo, jako fakt. Odpovídá jí vduchu na tu absolutně dementní otázku. Potom, co nastíní Roelie pár důvodů, které k tomu Sof mohla mít, uchechtne se a obrátí do sebe zbytek Jimma, takže před ním stojí ještě tři plné sklenky. Tři sklenky do nicotného prázdna, po kterém se vesele hrabeme do pekla. Problém...kdo je pro nás problém, já nebo ona? Moje žárlivost nebo její přelétavost? Do jeho hlavy se na chvíli promítne kus z Moulin Rouge..."Jealousy, yes jealousy will drive you mad!!!" Písnička El Tango de Roxanne, na kterou se před nedávnem učil tancovat ve svém hotelovém pokoji jako největší trubka...kvůli ní. ,,Problémem je každej z nás." Utrousí zase nějaké to své moudro.
To už ale zase líčí svou nepovedenou přepadovku Roelína. Poslouchá a hlavou přitom zlehka pokyvuje...a pokyvuje ještě chvíli po tom, co Roelie domluví, jako by si to rovnal v hlavě. ,,Takže až se zase zlijem jako posledně a přestane nás všechno bolet, jakej bude plán pak?" Zmaloval bych mu obličej namodro, aby si to pamatoval. Aby si pamatoval, že je to holka a né konev sraček... Optá se Roelie, jako by si to snad chtěl poznamenat někam do diáře. Při té příležitosti dá další půlku sklenky. Dneska to pojede rychle.
Špatnej v posteli... Tahle myšlenka, co Ro vypustila, mu nedává pokoj a pořád se mu zjevuje s velikým otazníkem před očima. Jeho ego mu nikdy nedovolilo si něco takového připustit. Proč jsme s Anniken nikdy neměli dítě...teda měli, ale proč jen ten zlomek minuty, než se z bledé tváře stala mrtvolně bledá?

Sednout si k Roelii, která je úplně v prdeli, by zřejmě částečně mohlo pomoct Julovi přežít tu nesnesitelnou bolest do toho pátého Jimma. Tam je vyzkoušené to, že ho přestane všechno bolet.
Na jeho asi ne zrovna moc výběrovou uvítací větu odpoví Roelie tak nějak podle jeho předvídavosti. Pěkný večer? Pěkně podělanej... Nahlas ale nic neřekne, pouze nadiktuje Lott, co má nosit před něj na bar.
Jeho pětičlenná zlatá návštěva okamžitě naklusá díky Lott před něj na bar, nese se s ní ale ještě Lottina poznámka. Náročnej den? Jo, moje žena je zřejmě neplacená děvka a já se na to jen tak dívám. Ve finále to řeším tím, že ji seřvu a jdu se vožrat... ,,Ne, zvyk." Odpoví Lott stroze a tvrdě. Tahle barmanka ho tu nějak míjí. Možná je tu taky třeba nová, ale podle toho, jak sahá po skleničkách a lahvích, to tu zná už velice dobře. Věnuje jí ještě pár pohledů, takže zaznamená to nealko.
Pak se otočí zase k Roelii a prohrábne se ve vlasech. ,,Kartáč? Zajímavý slovo. Ne." Na chvíli se odmlčí. ,,Strčila mě do vany, vlezla ke mně, pohádali jsme se, vlezli jsme spolu do postele, začali se milovat...a ona se uprostřed všeho sebere a vypadne. "Sorry, mám jiný povinnosti.""
Kdyby mohl, brečel by. Jenže Julienovo ego je někde jinde na to, aby to udělal. Lokne si Jimma tak, že je sklenička hned prázdná. Je to sice barbařina, ale tohle je na záchranu. Další lok, který přijde vzápětí, ve skleničce podstatnou část jejího obsahu nechá.
,,Jak se má...ten tvůj? Nevypadáš, že by ta návštěva dopadla extra dobře." Poznamená možná trochu s cynismem v hlase, jako by ve své šťávě smažil i ji, nejen sebe.

----z hotelu

Odchod ze svého bytu byl tak rychlý, že vůně Sofie pronásleduje jeho nos ještě teď, když vstoupí do baru. Jeho klasická flanelka, kterou Sof tak nesnáší, nesmí chybět na něm. Džíny zůstaly mokré ve vaně, proto má na sobě jakési kalhoty s kšandami. Vypadá prostě jako old-debil, ale je mu to jedno. Na holky dělat dojem nepotřebuje a se Sof to bylo posraný vždycky, jen si to teď připouští mnohem víc, než kdy jindy....a ta myšlenka ho děsí.
Dojde do toho baru, do té Mekky, která mu nabídne možnost popovídat si s Jimmem, který sotva stihl vyprchat z jeho krve. Do toho všeho ta vůně Sofie. Má ji všude.
U baru uvidí velice známou osobu...která se naučila pít jeho pití...Jimma.
,,Rád tě vidím, ale raději bych tě neviděl." Řekne ne zrovna možná vybraně, když se k Roelii přiblíží a sedne si bez pozvání vedle ní. Teprve pak koukne na Lott.
,,Dobrej. Beama....pětkrát." Stručně si vyžádá svůj zásobník od té blonďaté slečny.
Spadneš do toho, ty kreténe, jako tenkrát...a bude tě to stát víc než prachy... Cvrliká mu mozek v lebce, který by teď nejradši vystřelil z hlavy ven. Nutno přiznat, že za posledních pár měsíců začíná pít mnohem víc, než za posledních pár desítek let.

Bylo to tak dokonalé, až najednou....Co je? Co se děje? Když ho Sof odhodí jako matka dítě od svého mlíka, zůstane jen chvíli nahý koukat. ,,Zlato..." To už ho ale obeznámí se svými "povinnostmi". Kouká na ni, jak si hraje se zapínáním na kabelce a jak se nazouvá do bot, byla to jen otázka času, než v něm bouchnou saze, to se asi teď stalo, už ani Sofiin úsměv to nezachrání. ,,Tak pauzu..." Musí trochu prodýchnout věc, kterou tráví už od začátku. ,,...a povinnostmi myslíš třeba další bytost s ptákem?!" Zvýší na ni hlas, ale to už je venku ze dveří, z pokoje.
Chvíli zase jen tak sedí a nemůže tomu nějak věřit, co se teď událo, a že na Sof zvýšil hlas. Asi by se došel hned omluvit, ale jeho hrdost je jeho hrdost. Oblékne se, sebere doklady a peníze a vypne telefon, co má na pracovním stole. V pokoji pak po něm zůstane jen zvuk z prudce zabouchnutých dveří.

----do p*dele

Jestli je teoreticky možné, že v krvi upíra může být přítomný alkohol i pro druhého upíra, tak se vlastně Sof může povést dostat nějaký ten alkohol do své krve. Každopádně pro Juliena je to extra dávka pořádného stavu jako po extázi.
Vylíbá jí cestičku až ke klínu, kde ji začne laskat. To ale Sof zasáhne, její chtíč je očividně větší. Když zašeptá toužebně ta dvě slova, nejde nesplnit její přání. ,,Jaevla..." Utrousí jednu nadávku, jak moc na ta dvě slova čekal. Pár rychlých pohybů Julienovi stačí na to, aby do ní vklouzl. Svoje paže má zapřené kousek od Sofiiny hlavy a je tak prohnutý, že mu záda vytvářejí jakýsi luk. Začne se v Sof pohybovat. Jeho svaly se začnou nepatrně klepat. Je to docela zvláštní, že se klepe chlap jako hora, Julien, ale jeho abstinence sexu byla tak dlouhá, že teď lítá až po uši v Sofiině přítomnosti. Není snem a není s nimi hlavně její rudovlasá předchůdkyně. Co víc si přát? Julienovo pravidelné hlasité dýchání, při kterém se jeho břicho trochu zakulatí, taky může rušit ubytované v sousedních pokojích, ale což...beztak už určitě závidí, nebo se pouští do akce taky.

Když teda konečně převezme takovou tu mužskou převahu v posteli, kterou už dlouho potřeboval. Musí ty věci ze Sof nějak sundat. Ruce drží jeho mohutné tělo, aby čirou náhodou nezamáčklo až moc Sof, takže jediná další možnost jsou jeho zuby. No, na košili to stačí. Zasměje se tomu Sofie, zasměje se tomu i Julien. ,,Je to nejrychlejší způsob, jak tě vidět bez ní." Stihne jen ještě rychle říct, než si Sof opět ukradne jeho rty, do kterých si tentokrát kousne. To už je pro Juliena pořádný rauš.
Jeho kamarád se v Sofiiných rukách o trochu zvětší. Je až neuvěřitelné, co tahle holka s Julienem dělá. Odtrhne se od jejích rtů a špičkou jazyka sjede přes krk do jamky, kterou vytvářejí klíční kosti. Odtud pokračuje mezi ňadry do pupíku a pak až dolů, kde začne Sof dělat dobře. Trochu se přitom musí posunout na posteli. Svými tlapami teď hladí vnitřek stehen a občas se s nimi dostane až k pupíku, případně trochu polaská ňadro.

Natiskne Juliena na sebe. A ukradne si jeho rty. No, tohle jako léčba funguje vážně efektivně. Zavřené oči u Juliena jen umocní pocit, jaký se dostaví, následné zvýšení dávky ve formě vášnivého líbání je absolutně vylečující. Tentokrát jeho rty i jazyk začnou spolupracovat...a to tahání za vlasy - ona to prostě zvládá.
Než se stihne nadát, už leží na posteli a Sof na něm. Tahle divokost je přesně to, co Anniken postrádala. Už jsem se asi zmiňovala, že když je opilý, tak mu TO nejde. Teď ale jeho myšlenky chtějí absolutně jedinou věc.
Její rty jedou přes jeho čelist až na krk, na což reagují Julienovy chlupy na rukou a nohou, které se úplně naráz naježí a udělají takovou tu husí kůži.
Dost hraní se Sof nahoře, sílu má přeci on. Hodí si Sof na druhou půlku lůžka a okamžitě se přetočí nad ni. Na jeho rukou vystoupnou znatelně zatnuté svaly, které Sof drží jen kousek od zamáčknutí norskou horou. Julienův ručník pomalu bere za své, protože zase tak pevně uvázán není. Jeho mokré vlasy mu přepadávají málem až do Sofiina obličeje.
,,Lásko, máš toho na sobě až příliš..." Zkonstatuje, líbne ji na rty, krk a pak už do zubů vezme svou vlastní košili, kterou nemilosrdně roztrhne. Jeho háklivost na trhání očividně vzala za své od té doby, co randí se Sof.

Sof nechá pak zase Juliena mluvit. To on také oceňuje. Sice by asi nějaké to skákání do řeči vydržel, každopádně tohle by stejně řekl. Tolik věcí mu na srdci leží už dlouho a ta propast se zvětšuje pod tíhou myšlenek, pocitů a vzpomínek, které nikdy nikomu neřekl. Sklopí při svém monologu všechny fotografie, na kterých se objevuje Anniken sama nebo s ním...jiné fotografie v pokoji vlastně ani nemá. Většina z nich je opravdu hodně kvalitou špatná, ale kouká z nich žena, která mu byla za jeho lidského života nejblíž. Ty časy jsou ale pryč....pro Anniken i pro Sofiino dítě.
,,Jaevla!" Zakleje potom, co mu Sof poví to moudro o zabíjení života vzpomínkami a lítostí. Býval na to úplně sám, teď má Sofii...Jenže je dobré ještě jeho problémy zatěžovat její hlavu? Vždyť jich má sama dost a Julienova mrtvá těhotná manželka rozhodně není to, o čem by se kdokoliv chtěl bavit se svou stávající přítelkyní.
Bezhlavě se do Sof zamiloval, přesto mu jakási morální bariéra nedovoluje na Anniken zapomenout. Byla totiž pro Juliena kdysi absolutně vším...tak, jako teď začíná být Sof.
Když k němu přijde a obmotá mu ruce kolem krku, položí svoje tlapy na její boky. Ještě Sof neviděl v situaci, kdy by vypadala neupraveně nebo nějak nerajcovně. Vůně Beama tak nějak z Juliena vyprchává. ,,Měli bychom se nenávidět....zkazilas mi mou sebestřednou pověst. Nedokážu už myslet jenom na sebe..." Odvětí záhy po ní, jako by chtěl dokázat, že nejen on je ten špatný.
To, že se neosušil, rázem Sof napraví, když se na něj přitiskne a políbí jeho rty. Tohle je lepší medicína než Jim...sorry, kámo. Zavře oči a nechá je zavřené i potom, co se Sof zase odtáhne. Kouká mu sice na oči, ty jsou ale zavřené. ,,Zlato, tohle mi docela pomohlo na tu nesnesitelnou bolest..." Naznačí s absolutně přehnaným hereckým přízvukem, jako že by teda mohla léčit dál. Jeho ruce se přemístí z boků trochu víc na záda a zase zpět. Oči nechává pořád zavřené...tak bude léčba asi nejúčinnější.