Příspěvky uživatele

Snaží se jí při tom vybírání trochu koukat pod ruce, přecejen příště už nemusí na takovou dobrou duši natrefit. Když pak poznamená to k jeho kabátu, chvíli otálí, nicméně pak ho vcukuletu sundá. Jade se naskytne pohled na týpka v džínách a šedém náťělníku...jo, nátělníku. Může to vypadat trochu divně, ale to jsou prostě proti teplostní opatření, které stejně nezabírají. Julien sice není vytrénovaný činkový bouchač, ale jeho ruce taky úplná polívka nejsou. Zkrátka vypadají asi tak, jak je vypracovala přírodní posilovna norského dřevařského průmyslu. Její odpověď na nakupování sice registruje, ale dál už se k tomu asi vyjadřovat nebude. Když se pak k němu otočí, skoro se jí lekne (pokud se teda ona dřív nelekne toho jeho nátělníku). ,,Julien, těší mě." Asi ještě z šoku z náhleho představovacího výpadu se neuhlídá a zmáčkne ruku poněkud silněji.

Následuje Jade, vlastně se mu dost ulevilo. Z předinfarktového stavu má zase o něco lepší náladu, úzkost z obchodů mu hned přijde menší. ,,Jste vážně moc hodná." Říká fakt totálně upřímně, zatímco se dere tím šatním šílenstvím za ní. Přitom si dokonale všímá jejích vlasů, které s každým dopadem nohy na dlažbu patřičně pružně reagují. ,,Nakupujete ráda?" Zeptá se vážně dost naivně, ale tak co...je ochoten tuhle holku klidně pozvat na drink, hlavně když mu bude vybírat hadry. Sejme kvůli ní klidně ochranku, kdyby si chtěla koupit víc věcí, než na které stačí peníze, hlavně když už nebude muset jít do obchodu zase osamocen a naprosto ztracen v tomto konzumním množství.

Chvíli si nadává, že to prostě nenechal na jindy, nevzal kramle zpět do hotelu a raději strávil celý den v posteli. ,,Jo, díky." Odvětí Jade trochu neohrabaně, zase si jednou nohou nakročí k další chůzi, když si uvědomí, že je vlastně celkově úplně v háji. Jasné, vždyť mu kupovaly košile vždycky holky, on se raději obchodům vyhýbal. Jediné, co vlastně umí vybrat, jsou šperky a možná nějaké parfémy, ale vlastně i tam si nechává poradit. Bez Jade to asi nezvládne. Otočí se zase zpět k ní. ,,Tak jo, neznám vás, vy neznáte mě, ale nemohla byste mi prosím poradit?" Jeho ego už je zatunelované kdesi u zemského jádra. ,,Jsem fakt v háji. Nekupuju košile každý den. Potřebuju flanelovou, ta poslední se stářím rozpadla." Jeho výmluvný výraz spíš říká: Nikdy jsem si nekoupil košili, ta poslední vzala za své při echm divokých procesech, které tady lépe nerozvádět.

Jak tam tak stál, polévala ho horkost z toho, že si snad vybere něco dámského, hlavně ať už to má za sebou. Pak přišla ona, prohlédla si ho, označila ho za zmateného a nabídla pomoc. No to si tedy něco dovolila. Zmatený? Julien? Možná se to jeho ega na okamžik i dotklo. ,,Ech...ne, nepotřebuju." Řekne rázně hlubokým hlasem a otočí se k odchodu, ovšem jeho ego je už po nášlapu zastaveno rozumem, který naštěstí ještě neztratil. ,,Vlastně ano. Totiž, kde se tady kupuje košile?" Koukne na ni snad i s prosíkem ve tváři. Ego se šlo viditelně klouzat nebo rovnou slétlo do kanálu. Otočí se zpět k ní. Vlastně si ani nevšiml, jak příjemnou slečnu potkal, prohlédne si ji až teď.

Po dlouhém rozmýšlení, nachození kilometrů po té nepříjemné dlažbě, zmatených nápisech poutajících na sebe pozornost všelijak konečně zapadne do krámu s oblečením. Shodou okolností je to ten samý, co se v něm ocitla i Jade. Ta šla ale s jistotou dívčího chňapu. Julien jen stojí mezi věšáky a kouká kolem sebe. Při svých dvou metrech může vážně působit dost komicky. Jeho oči těkají z kusu oblečení na oblečení - overal, sako, halenka, topík, tílko, šaty, šály, svetříky, slim džíny, sukně...zmatený z přebytku dámského ošacení nasucho polkne. Jen idiot a Julien neví, že bývají obchody rozděleny na dámskou, pánskou a dětskou sekci.

Když člověk vidí Julienovu severskou velkou postavu, jak si to štráduje ve svém přehnaně teplém kožichu, který je zřejmě stavěn spíš na teploty -10°C a míň, k obchodnímu centru, může mu to způsobit rozsáhlá poranění mezižeberních svalů z přemožení smíchem. Tento nazrzlý týpek ale očividně na okolí a jeho názory nehledí, jde si vesele dál.
Rozrazí lítačky do velikého nákupního komplexu a snad se i na chvíli zastaví. Jeho výraz je pevný bez jediné jiskry, už na první pohled by se dalo odhadnout, že tenhle člověk jde buď zmlátit prodavače od Cartiera, co mu chodí za ženou, nebo jen prostě k smrti nesnáší nákupy. Vleze na velikou promenádu s obchody, sem tam mine nějaké osoby. Občas se zastaví, otočí se kolem své osy, podívá se snad do všech stran a zase pokračuje dál. Možná se může jevit zmatený. Sem tam také cosi zamumlá, jen blízko jdoucí by mohli rozpoznat zřejmě norštinu.

//jaj, protože jsem zapomněla hrát, tak si prostě domyslete, že Julien prostě taky vysmahnul pryč hned vzápětí :-)

Nechal se unést a vlastně to bylo víc než dobrý, ale s tím se svěřovat nepotřebuje a už vůbec ne jí. Může to být docela vtipný pohled na to, jak si každý odbude to své a jdou si po svém shánět zahozené oblečení, lépe řečeno to, co z něj zůstalo. Julien se neubrání ještě poslednímu pohledu na její krásné tělo, které je doplněno jen botami na vysokém podpatku a tetováním. Zkrátka skvost. Trenky, džíny, kabát...musí toho na sebe obléknout podstatně víc než Sof. ,,Pak je to tvůj boj." Ani její dotčený výraz ho neobměkčí, jsme zase tam, kde jsme byli. Ptá se ho na jméno. Se zbláznila, ne? Jako je jasné, že gentlemani říkají svý jméno první a holky zase podávají ruce první, ale tady je v sázce víc než jedno gentlemanství, takže jí to jméno samozřejmě neřekne. Ona si ho ale s ledovým klidem pojmenuje sama. ,,Dobře, pokud ti záleží na pojmenování." Ještě si teprve zadělává kalhoty, když k němu přijde a nalepí se mu na ucho. Její slova ho donutí se usmát pod vousy. Hodně je slabý slovo. Nic jí na to neřekne, ona to ví očividně nejlépe sama. Jak mu právě teď dokázala, jeho názor nepotřebuje vědět, protože ho už předem zná...a bylo by vlastně úplně jedno, kdyby si myslel něco jinýho. ,,Sbohem." Řekne jen tak mimochodem a věnuje se dál svému dooblékání.

Jo, byla to paráda. Jeho mužský mozek to absolutně ukojilo po veškeré stránce. Ovšem to nemůže Sofii přiznat. To by bylo to, co ona přesně chtěla. Docela divné tuhle symbiózu zahodit, ale vlastně co jiného jim zbývá? Jsou si povahou tak stejní, že by to zřejmě nikdy nešlo...navíc on je ve svém celibátu a ona je zase pěkná mrcha. Prostě ne.
Když na něj promluví, vrhne na ni ironický pohled. ,,Nezajímá tě to, tak s tím ani nezačínej." Ledově klidně ji spraží, nasouká se do džín a dojde si pro svůj extra teplý kabát. ,,Když jsme u toho, stejně ti na tom nezáleží." Tak jo, vážně nepotřebuje, aby znala jeho jméno, a on si pořádně nafackuje, až přijde do hotelu, ale stálo to za to. Takhle dobře mu nebylo už osmdesát let...no bez pardónu.

Její slastné vzdychy ho vzrušují až v palci u nohou. Prochází jím hřejivý pocit. Konečně jeho ego je už někde na oběžné dráze. S potěšením se snaží dostat do každé skulinky jazykem a poškádlit její kuličku slasti. Když pak ona s ním praští na židličku a začne se věnovat jeho chloubě, neubrání se norštině. Možná pro jeho výrazy ani v překladu slova nejsou, nebo se prostě nedokáže tak rychle v překladu zorientovat. Ona prostě ví, co s ním má dělat, aby dočista ztratil rozum. Když míra jeho vzrušenosti dosáhne určité hranice, už prostě není schopen se soustředit na její vlasy.
Když na něj nasedne, chytne ji za boky. Jeho ruce ale směřují i k zadečku, na záda a na její bujné poprsí, které také zvládnou laskat a i bradavku poškádlit. Líbá ji a a slastně mezi polibky přidechuje, aby jí dočista nezčervenal.

On se rozhodně nebude nikoho doprošovat, aby mu koupil flanelku, zvládne to přece sám a vybere si, jak jinak, tu nejlepší. Je to prostě narcis, který k ničemu nepotřebuje ženu, všechno zvládne přeci sám. To, že jí dělá dobře je přeci jeho šplhání, jeho reputace a na to je hrdý. Její vzdych je pro něj jako zlato za první místo a to, že mu drtí rukou ramena, zase dělá dobře jemu. Když to nakonec utne, je mu to snad i líto, chtěl to dodělat, ale to, že ho pak ještě políbí...tahle holka musí mít dost silnej žaludek na spoustu věcí. Diriguje tohle celé ona? No, prozatím ji nechá. To, že s ním prakticky flákne na židli, se mu líbí. S upírkou je to prostě celé o něčem jiném. Každopádně je rád, že ty trenky nevzaly za své. Kupovat si flanelku - dobře, to není tak strašný, ale shánět ještě zase navíc nový trenky, to se mu fakt nechce. Každopádně nepřemýšlí nad tím, zda odsud půjde nahý nebo ne, prostě teď je to všechno jedno. No, když chytne jeho ech kámoše, proklouzne mu mezi zuby zase něco něco norsky, pravděpodobně takové ty nepodstatné výrazy. Hraje si s jejími vlasy, přijdou mu ještě krásnější než na baru. Její dopad jejího provokování začíná nabývat na síle. To už Julien dýchá velice přerývaně, přestane si hrát s jejími vlasy, dokonce i nepatrně zakloní na židli hlavu a semkne na chvíli víčka. Slastně si zavrčí jako zrzatá šelmička. Za chvíli bude nejspíš blaho.

No, možná, že po téhle akci se ještě mnohem raději zavře do kláštera, než by se vydával za gaye. Jo a ta flanelka dost štípla, ale tak co, stalo se a on si stejně musí jít koupit pár hadrů, tak proč by si nekoupil stejnou. Jo, podprsenkou to začne, kalhotkami to pokračuje. Jeho hlava jde stále níž a níž. Klekne si na jedno koleno, nechá Sofii, aby mu přehodila nohu přes rameno. Jéje, svatý grál! Jeho rty se dotknou její broskvičky a jazyk lehce zmapuje oblast. To je jen ta první prozkoumávací část, kterou pak následuje ta, na které si dobře pohoní ego. Dělá jí to jazykem, sem tam na její genitál hodí i nějaký polibek nebo začne sát. Mění frekvence, směry pohybu, nebojí se i zajet špičkou jazyka do ní. Chce ji přivést do ráje a sám sobě zvýšit ego, že je tak dobrej. Svalnatýma drsnýma rukama ji drží chvíli za hýždě, chvíli se po bokách dostane skoro až na úroveň pupíku, chvíli zase hladí její stehna, mezi nimiž je jeho hlava. Občas ji trochu někde zmáčkne, aby nezapomněla, že on se k ní jako v bavlnce ani v tomhle chovat nebude...alespoň ne dnes.

Jestli Julien někdy pomýšlel na to být gayem, tak z čistě psychologického egoistického důvodu - aby měl od těch holek pokoj. Jak je ale vidno, pořád je to muž a má ženy hodně rád. Těžko říct, jestli je za své trenky teď rád. Oddaluje chvíli, kdy si ji vezme. Bez podprsenky je ještě dokonalejší než s ní. Laská jí ňadro volnou rukou, jazykem a lehce zuby si pohrává s její bradavkou. Když naznačí, že má postoupit trochu níž, jen nerad se od těchto pasáží odloučí a sjede na pupík, který zasype vášnivými polibky a slíže z něj krev, která se na něj dostala, zatímco ona ruka se z ňadra přesune na kalhotky, které pozlehounku začne sundávat. Přecejen, tenhle kus oblečení sundat jednou rukou není vůbec jednoduché, druhou si vypomoct nemůže, neboť tou drží Sofii nad zemí, aby se nemusel tak ohýbat. Jo, někdy jsou velicí chlapi trochu nemotorní a není to s nimi jednoduché.

Přimáčknout ji na stěnu není nic, co by se nedalo čekat vzhledem k erupci jeho potlačených dvou já. Prostě bum. To, co se děje dál, je už jen dohra toho výbuchu....ovšem zatraceně dlouhá. Když se její ruka ocitne na jeho místě, je to prostě blaho samo o sobě takové, že jen pařez by se neozval alespoň vydechnutím. Když dojde řada i na jeho kalhoty a on před ní zůstane jen ve spodním prádle. Je už v ohni toho všeho. Odkopne spadlé kalhoty kamsi doprostřed místnosti. Konec hry, uvolní jí i druhou ruku, ta podprsenka musí pryč, i kdyby ji měl rozervat...a taky že letí hned na první pokus. Hrátky s jeho spodním rtem tomu dávají tu pravou šťávu, která je silně okořeněna jejím šikovným hmatem na správná místa...ještěže přes trenky, protože jinak by to byla hodně silná káva. Odtrhne se od jejích úst, po zdi si ji vysadí trochu výš a polibky s drobným šimráním jeho vousů zahrnuje krk a obnažená ňadra, kde si patřičně vypomůže i ruhou rukou, tou co ji zrovna nedrží tak vysoko na zdi. Je pro něj lehká jako peříčko a sladká jako med.

Když si Sofia roztrhne krk, už ve své hlavě odříkává norskou modlitbu. Nestihne ji ani doříct a už se jeho rty máčí v krvi. Jak nelítostná tahle žena umí ještě být? Je paličatá stejně jako on...to je dost sexy. Jenže on v té ráně nevydrží tak dlouho odolávat. Svoje upírské nutkání musí vybít jinde, takže se s ní rozeběhne proti zdi - dobře, možná to bude on, kdo tu chatku zbourá. Normálně je k ženám alespoň trochu galantní, ale s touhle už to dávno vzdal. Nebude ji hýčkat jako princeznu, když ona je přímým obrazem ďábla. Na bavlnku může zapomenout. Jeho ovládání dosáhlo mistrovské úrovně, až se sám divil. Je to docela fuška, když se s vámi pere muž a upír v jednom těle. To je skoro na ústav pro duševně choré, ale on toho podstatnou část ustál. Pak se ale mužská část jeho spojí s tou upírskou a teď se, Juliene, můžeš jít klouzat. Přimáčkne její ruku na dřevo pod tu svou. Chce vidět, jakou vášeň má v sobě hora? Povedlo se jí úplně skvěle v jeho ledu zažehnout pochodeň, tak ať si teď nese následky. Druhou ruku jí položí mezi ňadra, je to místo, kde se s ní může bránit nejlépe, kdyby se něco nepředvídatelného přihodilo. Vběhne jí na lep s vervou. Už to nedokáže, nedokáže odolávat, přestože tuší, co bude následovat a plně si uvědomuje, jaký dopad to bude mít. Ve své mysli se omlouvá své zesnulé ženě. Nebyla by na něj zrovna dvakrát pyšná, to určitě ne. Ale kdyby nezemřela, nebyl by upírem, nemusel by se stěhovat, nemusel by přestat milovat. V podstatě její smrt spustila běh událostí, které hýbou jeho životem. Když Sofie přestane být pasivní, rozpoutá se mezi nimi vášnivá přestřelka jazykových názorů. Spolu se Sofiinou krví je to ráj. Její ruka putuje od vlasů přes rameno, hruď a břicho až do jeho rozkroku. Byla to výzva? Celým jeho tělem projede blesk vzrušení, který se odrazí v hlasitějším výdechu mezi polibky. Tahle holka moc dobře ví, co to s muži dělá. Rukou, kterou má mezi Sofiinými ňadry, vyjede pomalu o něco výš přes klíční kost až na rameno, ze kterého jí odhrne ramínko podprsenky, pak putuje až pod ucho na její krk a palec pohladí jeji tvář.