Příspěvky uživatele

Alespoň trochu inteligentní upír by z parku okamžitě zmizel, protože cítit pach vlkodlaka při úplňku, když se nacházíte samotní v parku.. To vás jednoduše pobízí k tomu, aby jste okamžitě vypadli. Jenže Jade s tímto ještě neměla dostatek zkušeností a jaksi stále neměla potuchy o tom, že na světě existují i ti zlí.. nebo zblblí úplňkem. Po pár sekundách jejího zvolání, nebo spíše ujištění jestli se někdo nenachází v její blízkosti, zaslechla kousek od sebe zakřupání sněhu. To už mělo být dostatečně jasné znamení k tomu, aby Jade z parku okamžitě vypadla. Ale ne.. její zvědavost byla větší a to se jí bohužel vymstilo. V dalších sekundách ji totiž jakési zvíře povalilo na zem, přesněji vlkodlak - jak si tedy později uvědomila. Jelikož byla v šoku, tak nemohla nijak uhnout či se bránit, vážně totiž netušila, že ji při cestě domů jen tak bezdůvodně napadne vlkodlak. A tak skončilo na zemi, absolutně bezbranná. Sykla bolestí, když se jí vlkodlak zaryl do kůže, ovšem zároveň se z ní vydralo i něco jako zavrčení, což značilo její momentální hněv. Jade lidi ani vlkodlaky nezabíjela, ale pokud šlo o sebeobranu.. řekněme, že se toho tak úplně nebála. Hleděla do očí toho vlkodlaka, který se nad ní nebezpečné skláněl, načež ho v rychlosti popadla za přední tlapy, čímž mu - díky svému dotyku - způsobila malý elektrický šok. Doufala, že alespoň tohle ho na moment zbaví jisté převahy, kterou nad ní měl a ona tak budeme moct vstát. Protože takhle toho nic moc nezmůže, že ano..

Jade si to zrovna vesele vykračovala z práce, se sluchátkami v uších a rychlou chůzí, která odpovídala rytmu písně, která ji zrovna vyhrávala v uších. A že by kolem ní zrovna probíhala něco jako úplňková noc? To prozatím nezaznamenala. Možná to bylo tím, že celá ta noc teprve začínala. Jako vždy si to kráčela zkratkou přes park, protože chtěla být doma co nejdřív. Už jen kvůli svým domácím mazlíčkům, které nade vše zbožňovala. Vypadala bezstarostně, jako by neměla žádné problémy a užívala si života jak jen mohla - a to i přesto, že byl nekonečný. Avšak v jednu chvíli ji přeci jen určitý pach přiměl se zastavit. Vlkodlak. Věděla, že byl někde poblíž. Cítila to. Přimhouřila oči a porozhlédla se kolem sebe, přičemž si sluchátka strhla z uší a schovala do kapsy svého fialového kabátu, který byl možná na vkus ostatních až moc křiklavý. No jí se velmi líbil a to byl hlavní. Ovšem přitahoval až mco velkou pozornost, což v této chvíli asi nebylo zrovna výhodné. ,,Je tu někdo?!" zeptala se pevným hlasem, přičemž se kolem sebe nepřestávala rozhlížet. Jak pošetilá otázka to byla, přímo stupidní vzhledem k situaci. Park byl prázdný a ona kolem sebe nikoho neviděla. Ale ten pach cítila, takže nemohlo být možné, aby tu byla sama.

Nikdy u sebe takhle blízko neměla tak velkou kočkovitou šelmu, proto to byl pro ni poněkud velký zážítek. Ještě když se o ní začala otírat, jak to mají kočky ve zvyku. Většinou tak tím dávají najevo svou náklonost. Že by to samé platilo i u tohohle tvora? Vlastně i doufala, že tomu tak doopravdy je. Dokonce se začal tulit i k Trevisovi, což bylo dobré znamení, jelikož to znamenalo, že věří i jemu. Usmívala se od ucha k uchu a nepřestávala serpoparda hladit a drbat. Najednou se však stala další pozoruhodná věc. A sice to, že se zvíře zase začala zmenšovat - zpátky na to kotě, které nalezli na stromě. Asi za to mohlo to, že byl v klidu. ,,Vezmu si ho na hotel.." zamumlala směrem k Trevisovi a opatrně vzala kotě do náruče, přičemž směrem k němu neustále mumlala, že je všechno v pořádku a tak se nemusí ničeho bát. Nebylo by totiž zrovna dvakrát příjemné, kdyby se jí v náručí proměnil zpátky na tu převelikou šelmu. Hodlala mu poskytnout pomoc a pak.. pak se přeci uvidí..
A jak si řekla, tak taky udělala. V podstatě svůj čas v Concordu strávila tím, že se starala o kotě, které nalezla v parku. A čím více s ním trávila svůj čas, tím více ji přirostl ten maličký tvor k srdci. Proto se poté rozhodla, že si ho odveze domů. Stejně.. kam jinam by ho mohla dát? Do útulku, kde by se jim mohl proměnit do své velké podoby? To přeci nemohla riskovat. Bylo lepší, když ho měla pod svým dohledem.

//Omlouvám se, že jsem napsala až teď, ale bylo toho jednoduše moc.. :/
A ano, Jade si kotě moc ráda nechá.. neměla by to srdce ho tam nechat xD
Děkuji moc za všechno^^

Bála se jeho reakce, což vedlo k mírnému třesu ruky se kterou se pomalu přibližovala k jeho hlavě. No nakonec to dopadlo dobře, jelikož se zdálo, že serpopardovi se její pohlazení líbilo. Dokonce chtěl podrbat i na jiných místech nad čímž se Jade musela od srdce zasmát. Tohle bylo mnohem lepší než hladit normální kočku. Tedy ne, že by teď začala přímo zbožňovat tento prapodivný druh kočkovité šelmy, ale bylo to jednoduše něco neobvyklého.. A to se jí právě líbilo. S jiskřičkami v očích a celkovým nadšením z toho, jak se tahle situace nakonec vyvinula ho začala drbat na místech, kterými se jí nastavoval. Vypadalo to, že byl klidný, což brala Jade za výhru. Jenže tu byl další problém.. Co dál? Proto mezitím, co drbala to podivné zvíře před sebou, hlavu otočila směrem k Trevisovi a nadzvedla obočí. ,,Co s ním uděláme? Nemůžeme ho tu nechat a navíc je zranený.." zatvářila se ustaraně a hlavou kývla směrem k serpopardovi, kterého samozřejmě nepřestávala drbat. Doufal, že jí v tom pomůže, jelikož celou tuhle situaci by asi sama nezvládla.

Na jeho slova o tom, že by to poznal už nic neříkala. Ono ani nemělo smysl se o tom dohadovat. Kromě toho - ona hádky nesnášela, obzvláště o takových blbostech jako byla právě tahle. Myslela si svoje a to jí bohatě stačilo. ,,Lidi ne, ale někteří upíří ano," odpověděla mu jednoduše na jeho další slova, načež nad tím pokrčila rameny, jako by to snad byla úplně běžná věc, že upíří pomáhají zadarmo. Třeba ona byla takový typ upíra. Ovšem za to mohla již vyloženě její lidská dobrosrdečnost.
Vypadalo to, že Trevisovo lusknutí na serpoparda nebylo úspěšné, naopak ho snad ještě více rozčílilo, což ale vůbec nebylo dobré. Tentokrát nad tím musela protočit panenky ona, to on však nemohl vidět, když k ní byl otočen zády. A tak se toho tedy ujala ona. O kočkách toho věděla spousty a tak i nějak vytušila, jak je třeba uklidnit. Ovšem tohle nebyla jen tak ledajaká kočka, tohle byla kočka, která by jí mohla úplně v klidu zabít. No i přesto udělala to, co považovala za nejlepší a ono to kupodivu zabralo. Tedy.. alespoň se ta šelma zdála býti klidnější. Možná bylo i dobře, že se Trevis držel v ústraní, protože mohl serpoparda ještě více rozzuřit už jen svou blízkostí. Koutky úst jí zacukaly do úsměvu, když si všimla jak už uši neměl připláclé k hlavě a nastražil je směrem k nim. To už byl jasný důkaz toho, že se tolik nebojí. Pomalu k jeho hlavě natahovala svou pravou ruku, přičemž ztěžka dýchala. ,,Chci ti jen pomoct, víš.." zamumlala směrem k němu, načež její ruka konečně skončila na jeho hlavě, přesně mezi ušima. Snažila se ho pohladit jak nejopatrněji mohla, no bůh ví, jak na její dotek tohle zvíře vlastně zareaguje.

,,No jo.. já vím.. jsem taky upír a tak.." zarazila se a svraštila obočí. Měla pocit jako by v hlavě najednou měla strašnej zmatek a mlela naprostý blbosti. ,,Prostě to vím," dokončila nakonec s unaveným povzdychem, načež si prohrábla své blonďaté vlasy. Jeho následné protočení panenek se jí moc nelíbilo. Značilo to snad, že ní opovrhoval? Ona bývala na všechny milá, ovšem když na ní někdo milý nebyl, tak dokázala být i zlá. Někde hluboko uvnitř ní ta zlost spala. A když už jí něco probudilo, tak to bylo vážné. Velmi vážné. ,,Myslím, že to bys poznal.." odsekla mu se stejnou vervou nechucenství jako on jí. Byla nerada zlá, ale když musela, tak prostě musela. Samozřejmě, že to kotě mohla zachránit úplně sama. Ale bála se riskovat. A když byl on poblíž, tak proč toho nevyužít, že ano.. ,,Cože? Odměna?" vykulila na něj překvapeně oči, přičemž ho pozorovala, jak si to již vykračuje ke stromu. Nu což.. pár drobných u sebe přeci jen měla a tak mu mohla dát alespoň to. Založila si ruce na prsou a upřeně jej pozorovala. Nejprve na strom zkoušel vyšplhat jako člověk, avšak neúspěšně. Následně využil svých upírských sil a vyšplhal za kotětem. Jade se vítězoslavně usmála, protože to vypadalo, že to všechno dopadne dobře. A přitom se takhle ještě snad nikdy nezmýlila. Kotě na Trevise nejdříve syčelo, což v podstatě ani nebylo nic neobvyklého, jelikož se bálo cizího člověka... nebo spíš upíra. No poté se stalo něco, co rozhodně nečekala ani Jade a ani Trevis. Totiž to kotě se přeměnilo na leoparda. A to poněkud nebezpečně vypadajícího, jelikož ono to ani nevypadalo na obyčejného leoparda. Byl to nějaký speciální druh.. A Jade jej samozřejmě neznala. Zamračeně pozorovala, jak Trevis padá ze stromu dolů zpátky na zem a zavrtěla nad tím hlavou. ,,K čemu ti jsou teď ty tvoje schopnosti?" ušklíbla se na něj, ovšem z jejího tónu hlasu to ani nevyznělo nějak zle. Spíše posměšně. Podívala se zpátky na nebezpečně vyhlížejícího leoparda a přemýšlala nad tím jestli utéct. Jenže co ti lidi, kteří by třeba náhodou mohli zavítat do parku? Ti by měli už jen při spatření leoparda podepsán rozsudek smrti. Kdežto ona a Trevis měli alespoň nějakou šanci. Tedy doufala v to. Když to podivuhodné zvíře dopadlo na zem před ne, dokonce ihned v útočném postoji, tak zaujala jakýsi postoj i ona - avšak spíše obranný než ten útočný. Dalo to sice velké usílí, oovšem po letmém prohlednutí toho zvířete si Jade všimla, že má něco se zadní tlapou. A to nebylo moc dobré, jelikož to zvíře si očividně myslelo, že mu chtějí ublížit. Tedy takhle si to Jade alespoň ve své hlavince namlouvala. Chtěla aby to tak bylo. ,,Je zraněný," zamumlala směrem k Trevisovi a ztěžka vydechla. Naklonila mírně hlavu do strany, když Trevis udělal své divné gusto v podobě lusknutí, které mělo leoparda očividně uklidnit. Nadzvedla obočí a ušklíbla se nad tím. ,,Já to zkusím.." řekla jen tak mimochodem směrem k Trevisovi a pomalu s největší opatrností si dřepla, aby byla zhruba ve stejné úrovni jako právě tady leopard či co to bylo. Ať už to byla jakákoliv kočkovitá šelma, ony se vždycky cítily více v bezpečí tehdy, kdy byl jejich údajný nepřítel ve stejné pozici jako oni. Hlavně aby nebyl nad nimi, to se totiž cítily v ohrožení. Jade si byla moc dobře vědoma toho rizika, které tu podstupovala, ale co jiného měla dělat? Nechat to na Trevisovi, kterého sotva znala? Navíc měla pocit, že on toho o zvířatech moc neví, avšak to už byl pouze její názor, nemusela to být pravda. ,,Nechci ti ublížit, tak nedělej něco, čeho bys mohl litovat.." zašeptala konějšivě směrem ke zvířeti a opatrně k němu začala natahovat ruku. Dlaní vzhůru samozřejmě, jelikož kdyby byla dlaní dolů, tak by si to ubohé mohlo myslet, že mu chce ublížit. A to ona tedy rozhodně neměla v plánu.

Počkám až napíše Osud... Ať vím jestli se to Trevisovi povedlo nebo ne:D

Jade neměla zrovna nejlepšího pamatováka, což už bylo všeobecně známo, a tak bylo nanejvýš jasné, že si tady Trevise ale vůbec nepamatuje. Možná jí byl jeho pach povědomý, to však bylo vše. Tohle vlastně ani nebylo to, čím se chtěla momentálně zabývat, jelikož hned nad ní bylo uvízlé malé kotě, a to pro ni bylo v tuto chvíli nejdůležitější. Dalšími věcmi se přeci jen může zabývat potom, že ano.. Vypadalo to, že jí je ochoten pomoc, jelikož se k ní začal pomalu, ale jistě přibližoval. Což brala za dobré znamení. Dokonce jí i odpověděl nazpátek, no než stačila cokoliv dalšího říct, tak už byl u ní. ,,Páni, to byla rychlost.." zamumlala si pod nosem a svraštila nad tím obočí. Ona svou upíří rychlost nikdy moc nepoužívala, i když to v podstatě byla další výhoda toho být upírem. ,,No jasně, že myslím to kotě.. Co taky jiného?" zeptala se takovým tónem hlasu, jako by tu snad ona nebyla ta blbá a mírně se nad svými slovy zamračila. Obrátila svou pozornost zpátky k tomu kotěti a povzdychla si. ,,Chudák úplně mrzne.." ohrnula nad tím spodní rtík a upřela pohled zpátky na Trevise. ,,Pomůžete mi s tím nebo ne?" nadzvedla tázavě obočí a pozorovala ho svýma modrýma očima. Možná by záchranu kotěte zvládla i sama, jenže tady bylo podstatné právě to možná. Nechtěla nic riskovat, obzvláště když šlo o záchranu něčeho tak vzácného jako byla kočka.

Tohle město se jí moc líbilo. Byla na procházce jen půl hodiny a už stihla pořídit hned několik krásných fotek, což brala za úspěch. A to v podstatě jen fotila to, co jí přišlo nejzajímavější. Její kroky ji zavedly až do místního parku, který vypadal vskutku nádherně. Jako by ho ta sněhová pokrývka vyzdobila. Zde také pořídila hned několik fotek, a taky by v tom i pokračovala, kdyby zničehonic nezaslechla mňoukání. A u něčeho takového musela nastražit uši. Nechala tedy svůj foťák být a rozešla se tím směrem, odkud mňoukání vycházelo. Naštěstí netrvalo dlouho a ona se ocitla u stromu na kterém zůstalo uvízlé zrzavé koťátko, které se třáslo zimou. ,,Chudáčku malej.." zamumlala si pod nosem a nervózně se zakousla do rtu. Nemohla ho tu nechat, to by si snad na do smrti vyčítala, protože kočky pro ni byly v podstatě život. A tak si v hlavě začala zosnovovat různé plány, jak by mohla to kotě dostat dolů. Jenže nic z toho nevypadalo moc slibně. S nakrčeným nosem se rozhlédla kolem sebe, aby zjistila jestli se někdo nenachází okolo ní. Park byl poněkud vylidněný, ovšem.. někdo tu přeci jen byl. Ale nebyl to člověk, nýbrž upír. A to jí stačilo pouhé jedno násatí vzduchu do plic. Dokonce ho i spatřila, byl poněkud kousek od ní, což se jí hodilo. ,,Pane? Nechcete mi pomoct s jednou maličkostí?" křikla na něj s nadějí v očích. Nikdo jiný tu totiž nebyl. A pokud byl upírem i on, tak by záchranu kotěte měli společně zvládnout v pořádku.

Překvapivě za mě xDD Grrrr

Zklamaně si povzdychla, když jí Grace prozradila, že jí jejích obětí nebylo vůbec líto a také, že si vysávání užívala. To nebyla ta Grace, kterou znala. Vlastně jí ani takovou znát nechtěla, protože se jí ta představa dost hnusila. Jenže minulost byla minulostí a pro Jade byla přeci jen nejdůležitější přítomnost a stejně tak i budoucnost. Dlouho trvalo než Jade, která upřela zrak do země, promluvila, jelikož si v hlavě dávala všechno dohromady a přemýšlela nad tím, co by měla udělat. Nesnášela právě tyto typy upírů, vždycky to tak bylo a vždycky tomu tak bude. Jenže u Grace to i byla schopná přehlédnout, jelikož - jak sama řekla - to byla její temná minulost, teď už pila krev jen ze sáčků. Tedy.. v to Jade alespoň doufala. No chtěla tomu věřit. ,,A teď ti jich je líto? Když přemýšlíš nad tím, co všechno jsi provedla, tak cítíš nějakou lítost? Alespoň malou?" promluvila do hrobového ticha, které se mezi nimi rozhostilo a zpátky na ni upřela své modré oči. Doufala v kladnou odpověď, jelikož ta negativní by mohla trochu zamíchat s názory, které na Grace doposud měla.
Kývla hlavou na znamení souhlasu a koutky úst ji zacukaly do úsměvu. Byla ráda, že si alespoň vyzkoušela jaké to je být člověkem. Ale nikdy by se k tomu už nevrátila. Líbilo se jí být upírem. Obzvláště takovým, který se dokáže ovládat - co se tedy krve týče. ,,Já právě myslela, že když se jako upír narodíš, tak máš touhu si vyzkoušet jaké to je být tím zranitelným človíčkem.." přimhouřila nad tím oči, jelikož si až teď uvědomila, jaká je to hloupost. Vždyť upíři společně s vlkodlaky byli v podstatě na vrcholku potravního řetězce, tak proč by to měli měnit? To jsi ze sebe zase dostala něco chytrého.. ,,Nebo.. ono to je vlastně jedno.." dodala nakonec a mávla nad tím ledabyle rukou.
Na překvapení od Grace se velmi těšila, jen tedy netušila, co by to asi tak mohlo být. Říkala vůbec Grace o tom, co má ráda a naopak nemá? Od jejich setkání už to totiž byla poněkud dlouhá doba a jelikož tady Jade neměla moc dobrého pamatováka, tak ty vedlejší věci pravděpodobně zapomněla.. To byla celá ona. No po jejích slovech se snad rozzářila ještě více. Ona Jade byla vlastně stále tak trochu dítětem a tak z takových věcí byla nesmírně nadšená vždy. Ovšem už dlouho se jí nestalo, že by pro ní měl někdo něco jako překvapení. Na její následná slova jen přikývla, načež zkontrolovala, jestli jí z kabelky nic nevyčuhuje. Po zjištění, že je vše v pořádku si ztěžka oddechla a následovala Grace na chodbu.
Nejistě se kolem sebe rozhlédla, když se společně s Grace vyskytly na chodbě. Co když je někdo uviděl?! Za to Grace vypadala velmi klidně. Nervózně přenesla váhu z jedné nohy na druhou a pozorovala ji, jak se upravuje. Jade bylo momentálně úplně jedno, jak vypadá, hlavně už se odsud chtěla dostat pryč. Naštěstí ji o pár sekund později naznačila ať jí následuje, což také udělala. Věřila, že se odtud s pomocí Grace dostanou hladce. Zastavila se a nejdříve na Grace vyděšeně vykulila oči, protože netušila, co to dělá. No nakonec pochopila a tak nasadila vážnou tvář a velmi pomalu přikyvovala na její slova. Chtělo se jí smát, a to docela dost, ovšem byla si vědoma rizika ve kterém se nacházely a tak naštěstí svou vážnou tvář udržela. ,,Děkuji Vám, aspoň, že tu jsou i schopní lidé," koutky úst jí zacukaly do milého úsměvu, načež tomu chlapovi u recepce věnovala zamračený pohled. ,,To je dobře.." úlevně si vydechla a zamyslela se nad tím, co by měla udělat dál. Nebo jestli taky nedělat nic, že ano.. No naštěstí tu byla Grace, která ji naznačila ať se dá již k odchodu. ,,Na shledanou tedy.." zamumlala nepřítomně a rychlým krokem se vydala směrem k východu, načež z nemocnice vyšla. Venku samozřejmě počkala na Grace, která se co nevidět objevila u ní. Usmála se na ní a společně s ní zamířila bůh ví kam. Tedy spíše Grace ví kam. ,,Hmm.. myslím, že by jsi mě mohla naučit lhát trochu lépe," zazubila se na ní a volnou rukou si prohrábla své blonďaté vlasy. ,,Kam máme vůbec namířeno?" zeptala se a zvědavě na ní pohlédla.

>>Ke Grace

Jelikož byla Jade v klanu, tak pro ni byl výlet do Concordu, dá se říci, povinný. Zprvu se jí myšlenka samotného výletu moc nezamlouvala, jelikož poté, co slyšela od Grace to, čeho všeho jsou schopni upíři, tak se obávala toho, že jednou i ona vypne své lidské já. Smyslem tohoto výletu bylo upustit páru od těch všech pravidel, která se musela v Shadowhillu dodržovat. Jenže pravda byla taková, že Jade se zamlouvala - což byl taky důvod, proč se jí v Shadowhillu tak moc líbilo a proč zde tak dlouho pobývala. Jenže nakonec zhodnotila, že vyjet na pár dní z města ven by nebylo zas tak úplně špatné, a tak se i těšila. Sice nikoho z klanu neznala, avšak spoléhala na to, že se s někým seznámí a nebo bude jednoduše po zbytek výletu trávit čas sama s tím, že pozná krásy města do kterého mají namířeno. A tak si před dnem s velkým D sbalila do svého malého červeného kufříku jen ty nejdůležitější věci. Kdyby ji něco pochybělo, tak si to může koupit tam.
Sraz byl na nádraží a jelikož šly Jade špatně hodinky, tak měla zpoždění. A to poněkud velké. Proto skoro celou cestu jen běžela - což by vlastně ani nebyl takový problém, kdyby u sebe neměla ten proklatý kufr. Nakonec však na nádraží dorazila čas. Prudce zastavila, když před sebou viděla skupinku upírů, načež si je všechny důkladně prohlédla. Nikoho neznala až na... Grace. Tu by již v davu poznala snad kdekoliv. Cože? Ona je v klanu? A pokud ne... tak proč jede?! Chvíli na ni zaraženě koukala, načež však od ní pohled odvrátila a popošla k upíří skupince blíže. ,,Zdravím!" zvolala zvesela a všem věnovala svůj milý úsměv. Postavila si před sebe svůj červený kufřík, načež opět zabloudila pohledem ke Grace. Vrtalo jí hlavou, proč je tu, jen teď nebylo zrovna nejlepší načasování na to, aby se jí zeptala. Zavrtěla nad tím hlavou a pořádně si prohlédla i ostatní účastníky výletu, přičemž čekala na další pokyny od Sienny.

Bylo jí Grace líto. Nevěděla, že se už jako upír narodila. Ona vlastně ani nevěděla, že to je možné. A jak se jí tu tak Grace rozpovídávala čím dál tím více celkově o upírství, tak zjistila, že toho neví poměrně dost. ,,Nevěděla jsem, že se jako upír můžeš i narodit. Myslela jsem, že to jde pouze přes proměnu," přiznala svou nevědomost a mírně se nad tím ušklíbla. ,,Asi nejsem dostatečně zaučená," zamumlala si pod nosem a stáhla rty do rovné linky. Sice už byla upírem zhruba 15 let, no i přesto si připadala jako naprostý nováček. Obzvláště teď, v přítomnosti Grace. ,,Jak jsi říkala, že jsi nikdy neměla žádnou zpátečku.. to jsi nikdy nepomyslela na to, že ti lidí za nic nemůžou? Vždyť tě tahle myšlenka musela držet zpátky," řekla Jade zamyšleně, přičemž svraštila obočí. Možná za to mohlo opravdu to, že Grace nikdy nepocítila jaké to je být člověkem. Ovšem Jade to ne a ne pochopit.
Hypnotizovala Grace pohledem, když k ní vykročila, načež jí pohled sklouzl k její ruce, která se dotkla jejího ramene. Vážně byla z jejích slov vyděšená a pravda že tohle jí alespoň trochu uklidnilo. Opravdové uklidnění však přišlo až po jejích slovech, která Jade příjemně zahřála u srdíčka. Věřila tomu, že by nikdy nic takového nedokázala, jen ji tedy bylo líto, že taková nedokáže být ani Grace. ,,Mně se sice nelíbí, že musím pít krev a že celkově celá ma existence záleží jen na té blbé krvi, ale nevím jestli bych chtěla být opět člověkem. Mám pocit, že teď, když už vím, co všechno upíři nebo vlkodlaci dokážou, bych byla jako člověk zranitelná. Tedy to jsem byla i předtím, ale to jsem o tom nevěděla. A nevědomost je v tomto případě asi nejlepší," dostala ze sebe s těžkým vydechnutím a mile se na Grace usmála. Přeci jen.. být člověkem taky není žádná sláva. Zprvu jí bylo líto, že se stala upírem, protože plánovala mít velkou rodinu a zemřít se svou celoživotní láskou ruku v ruce. Kdyby se v ní alespoň ta naivita ztratila, no ona bohužel stále přetrvávala a Jade si myslela, že na ní někde ve světě její láska opravdu čeká. Jen ji musela najít.
,,Když nad tím tak přemýšlím, tak možná určitě," zazubila se na ni a opět trochu vyděšeně pohlédla směrem ke dveřím. Přestaň se tam pořád dívat! Jade nikdy nechápala, proč je někdy kvůli takovým blbostem vystrašená. V určitých situacích bývala velmi statečná, no v něčem tak obyčejném jako bylo tohle.. to byla obrovskej strašpytel. Přitom kdyby je tu načapali, tak si byla více než jistá, že by je z toho Grace nějakým způsobem dostala. Sama přeci řekla, že jí to lhaní šlo. Když se ke Grace přiblížila na blízkou vzdálenost, tak zaregistrovala její ucuknutí. Jí nikdy nevadilo být u někoho tak moc blízko, ona byla konec konců velmi přátelská a tak byla moc ráda ve společnosti. Ovšem i přesto se trochu polekala toho, jak na ní Grace po jejích slovech pohlédla. Sakra! Řekla jsem snad něco špatně?! Ztěžka polkla a upřeně na Grace hleděla čekajíc, jestli ze sebe dostane nějaká ta slova nebo od ní uteče. Jo, nad takovou možností také přemýšlela. Jenže to Grace neudělala.. naštěstí. ,,Ale jo.. budu," řekla jen, avšak zcela přesvědčeným tónem hlasu. Jade totiž ještě nepoznala, jak moc dokáže být svět krutý. Pravda, nevyrůstala zrovna ve skvělém prostředí, už jen kvůli své neustále opilé matce, avšak to přeci jen nebyla úplně ta nejhorší věc na světě. Bylo jich víc, mnohem víc než si vůbec dokázala představit. Avšak i přesto o tom neměla vůbec ponětí. Možná proto byla tak moc nabitá optimismem. Koukala na Grace jak hledí do země a usilovně se snažila přijít na to jestli přeci jen neřekla něco špatně. Avšak bála se zeptat, možná by to tím pokazila ještě víc. A tak od ní pohled odvrátila a různě těkala pohledem po místnosti.
Jade byla vážně moc přecitlivělá a dokázalo jí rozbrečet cokoliv. Dokonce se jednou rozbrečela u toho, když viděla jak někdo rozšlápnul šneka. Navíc.. tak hezká slova ji nikdy nikdo neřekl, a tak bylo jasné, že jí to tak dojme. A Grace z toho vypadala... zmateně? Asi ano. Možná by z toho Jade měla i jisté výčitky svědomí, naštěstí se však Grace začala smát jejím slovům a to celou atmosféru příjemně uvolnilo. No její následně objemutí se jí asi taky moc nelíbilo. Za to Jade z toho byla úplně nadšená, že vůbec někoho může objímat. Dokonce se u toho i potěšeně usmívala, což však Grace bohužel nemohla vidět. A když jí Grace nakonec to jejímu obejmutí opětovala, tak se jí úsmev rozšířil. Zasmála se nad jejími následnými slovy a i ona se tedy od ní odtáhla. ,,No.. beru tě za slovo," řekla s vážnou tváří, i přesto, že si dělala jen srandu a nevinně nad tím pokrčila rameny. Věděla o sobě, že je na 100% hetero, ale i tak musela uznat, že Grace byla nádherná.
Nertvalo dlouho a Grace zavelela, že už měly jít. S tím Jade naprosto souhlasila a upřímně se už i těšila až odtud vypadnou. Alespoň se nebude muset strachovat tak zbytečnými věcmi. Proto jen přikývla hlavou na znamení souhlasu a stejně jako Grace seskočila dolů, ovšem mnohem opatrněji. Přitáhla si k sobě svou kabelku, kterou zkontrolovala jestl ije dobře zapnutá - jelikož vážně nestála o to, aby někdo byť jen na moment zahlédl její obsah - načež svou pozornost obrátila zpátky na Grace. ,,Překvapení?" obočí jí vylétlo o několik milimetrů výše samotným překvapením a opatrně přicupitala za Grace. Raději nechala ji ať vyjde první, protože se bála, aby něco nepokazila. I když to byl jen blbý odchod ze zasobárny s krví.

Jade zprvu netušila, co tu Grace přišlo tak vtipné, že se pobaveně usmála, ovšem po chvíli to pochopila. Tedy přesněji - po jejích slovech. Nad tou představou se musela tentokrát uchechtnout ona. ,,Myslím, že to by šlo na druhou stranu zase mně," poznamenala s úsměvem a nevinně se uculila. Jade měla moc ráda děti a třeba jednou... třeba se dočká svých. I když o tom už dlouho silně pochybovala. Za to Grace vypadala, že s dětmi nechce mít nic společného, což jí však nezazlívala. Neznala celou její minulost a tak jí nechtěla předčasně odsuzovat. Taková ona přeci nebyla.
Její následná slova ji dost vyděsila, což na ní šlo viditelně poznat. Jade byla, jako jedna z mála, mírumilovným upírem a tak si nedokázala představit, že by někdy ztratila kontrolu a zabíjela by nevinné lidi, kteří by se jí zrovna dostali pod ruku. Ne, to by přeci nemohla udělat. Nebo snad ano? Grace už toho měla dost zažitého a při svých slovech vypadala dost přesvědčeně, ale.. nelhala jí o tom? Tentokrát si přála, aby tomu tak bylo. ,,Ale... já přeci nejsem zlá, nezabíjím lidi... nevysávám je do poslední kapky krve.." vykoktala ze sebe kousavě a sklopila pohled. Většinou byla Jade dost upovídáná, ale teď? Teď jako by ani nevěděla, jak se vlastně mluví. Ztěžka polkla a zvedla hlavu, aby pohlédla zpět na Grace. ,,Nechci být taková Grace.. Neodpustila bych si to," promluvila tiše a mírně se nad tou představou zamračila. Přeci to tak nemohlo platit u každého upíra, ne?! Určitě nemohlo. Holt Jade byla hodně naivní a tak si byla schopna ve své hlavě namluvit v podstatě cokoliv, a to jen proto, aby neviděla tu zlou skutečnost, které zúžovala tento svět.
Dále poslouchala Grace, přičemž se občas podívala ke dveřím, aby zkontrolovala, že nikdo nehodlá vstoupit dovnitř, i když ji Grace před chvíli ujistila, že to v tuto hodinu není možné. No Jade se i přesto bála. Ještě nikdy tu nebyla tak dlouho. Vždy jen co nejrychleji vzala, co potřebovala a jednoduše odkráčela pryč. ,,Možná ti upíři zachránili více životů než vzali," řekla zamyšleně a dala si pramínek vlasů, který ji spadl do obličeje, za ucho. Hádala, že tu Grace plánuje ještě nějakou tu chvíli pobýt a tak se Jade rozhodla taky posadit, přičemž si také rozdělala jeden ze sáčků ze kterého si začala ucucávat. Musela při tom přivřít oči, protože ten pocit, kdy do sebe cpala krev... ten byl jednoduše božský. Následnou chvíli Grace začala vyprávět o tom, jak není svatá za což s největší pravděpodobností mohla její minulost. A Jade to bylo moc líto. No nezlobila se Grace za to, jaká byla. I ona měla své chyby, vlastně to tak měl úplně každý, tak proč si to navzájem vyčítat? Pomalu a opatrně se přesunula vedle Grace, přičemž se zářivě usmívala. ,,Myslím, že to zvládnu. Mám totiž takový pocit, že ty mi za to stojíš. Jsi jediná, kdo mě v poslední době bral vážně a vůbec... ať už si o sobě myslíš cokoliv, podle mě jsi skvělá," řekla zcela přesvědčeně a konějšivě ji pohladila po rameně. Myslela to upřímně, ona Jade vlastně ani moc lhát neuměla.
Poté však přišlo něco, co si Jade přála slyšet snad celý život. Slova, která ji hezky pěkně zahřála u jejího už tak rozehřátého a planoucího srdíčka. Vážně nečekala, že pro Grace tolik znamená. Dokonce jí její slova dohnala až ke slzám štěstí. Holt citlivka. ,,Nejradši bych tě políbila, ale víš... jsem spíš na kluky," prohodila jen tak na uvolnění atmosféry, načež ji pevně objala. Měla totiž pocit, že ať už Grace lhala sebevíc, v tomhle byla upřímná.

,,Já už se bála, že mě tu přistihl jeden z těch přísných doktorů u kterého by se mi kradení krve velmi špatně vysvětlovalo," řekla tak trochu vyděšeně, načež zatěkala pohledem po místnosti, aby se ujistila, že tu jsou opravdu jen ony dvě. Štěstí, že tu neměly kamery, to už by totiž Jade měla po srandě úplně. ,,Tedy né, že by to bylo u ostatních o něco jednodušší," zamumlala si pod nosem spíše jen sama pro sebe a zkontrolovala, kolik pytlíků krve už si stihla dát do své prostorné kabelky. Vzala si jich jen pár, což by jí mělo na nějaký ten čas stačit. Nechtěla jich brát moc, protože pak by mohla riskovat to, že by si toho místní personál všiml a celé by se to začalo vyšetřovat. To už se jí v jednom městě stalo a nebylo to zrovna příjemné. Cítila se kvůli tomu tak moc provinile, že z daného města utekla. Proto si od té doby dávala velký pozor na to, kolik si těch zásob domů bere. Poslouchala slova Grace, přičemž kývala hlavou, aby jí naznačila že s ní souhlasí. Tedy až na poslední tři slova, která Jade vcelku zarazila. Taky měla někdy chutě, to asi každý upír, ovšem jí se to podařilo ovládat, za což pravděpodobně mohla její mírumilovná povaha. Nebo taky zodpovědnost, díky níž u sebe měla pokaždé, a to vážně pokaždé, nějakou tu krev. ,,Jakto že neúspěšně?" zeptala se jí nechápavě, načež svraštila obočí. Doufala, že se z Grace nakonec nevyklube nějaký krvežíznivý upír, to by Jade asi nepřežila, protože si ji za ten krátký čas moc oblíbila. Upřeně pozorovala Grace, jak si schovává pytlíky krve do svých tašek a přemýšlela nad tím, kolik dalších upírů si sem pro ty zásoby asi chodí. Mohla už sice odejít, pravda, jenže ona nechtěla. Opět se jí naskytla příležitost být v přítomnosti Grace a ona ji nechtěla zahodit. Minule jí sice lhala o jméně, ale když o tom Jade později přemýšlela, tak došla k závěru, že jméno je jen maličkost. Navíc.. Jade se na ni nikoho nedokázala dlouho zlobit.
Přehodila si nacpanou kabelku přes rameno a přenesla váhu z jedné nohy na druhou. ,,Jo, to jsem už poznala," zamumlala, ovšem neřekla to nějak otráveně či nepříjemně, spíše smutně. Zajímalo jí, jak Grace dokázala dostat tak dobrou práci. I když... byla pravda, že tu práci třeba ani nemusela mít, pouze byla za doktorku převlečená, což byl geniální nápad. Avšak Jade nebyla zas tak dobrá, aby něco takového uhrála. Když se na ní Grace otočila upijíc si ze sáčku s krví, tak se na ni mile usmála a sjela ji pohledem. ,,To máš teda vychytané," uznale pokývala hlavou a upřeně ji pozorovala. ,,Už je to celkem dlouho, co jsme se neviděly," prohodila jen tak, aby se mezi nimi nerozhostilo ticho, které Jade brala vždy jako trapné. ,,Vlastně jsem se bála, že už tě neuvidím," mírně se nad tím zamračila a zavrtěla sama nad sebou hlavou.