Příspěvky uživatele

James si opravdu nechal záležet. To, co prováděl s jejím tělem, bylo neskutečné. Muži byli většinou sobci. Starali se jen o to, jestli jsou uspokojeni oni. Ale James takový nebyl, byl výjimka. Staral se o její tělo jako by to bylo jeho vlastní. Přiváděl jí tím k šílenství. Ani jediné místečko nenechal nepolíbené. Když už si myslela, že se udělá, James přestal. Na protest zavrčela. Ten zmetek... Ale nenechal jí roztouženou dlouho. Za pár sekund vstal a prudce do ní vstoupil. Vykřikla. Nemohla jinak. Jeho jméno se rozlehlo po celém domě. James ji celou zaplnil až se jí z toho zamotala hlava. Pohybovali se v dokonalé souhře jako by se znali odjakživa. James nasadil takové tempo, aby vyhovovalo jak jemu tak i jí. Z jejích úst se začaly linout spokojené vzdechy a přibývaly na intenzitě s Jamesovým zrychlováním přírazů. Z ničeho nic se k němu naklonila, přitiskla se těsně k jeho tělu, zaklonila mu hlavu a kousla ho do krční tepny. James zavrčel a ten zvuk ji projel celým tělem. Vzrušení bylo ještě větší, rozkoš ji plně pohltila. Chtěla ho na všechny způsoby, ochutnat každičkou jeho část. Rozplývala se a užívala si každý dotek. Věděla, že už se blíží ke konci a James na tom nebyl jinak. „Jamesi“ křikla a společně se zřítili dolů a roztříštili se na milion spokojených kousků. Páni, to bylo něco! Přitulila se k němu a zrychleně dýchala jak se snažila uklidnit její běsnící srdce. Ani ona neměla slov. Chloe sledovala jak se od ní odtáhl a urovnal jí neposedný pramen za ucho. „Samozřejmě, že se mi to líbilo“ usmála se a skousla si spodní ret, „a ne, neublížil si mi“ usmála se letmě a pak se podívala na jeho ránu na krku. Přejela po ní prstem, „ale já tobě ano“ řekla malinko posmutněle. V té celé té euforii si ani neuvědomila, že by mu mohla ublížit. V tu chvíli jí to přišlo správné. „Promiň“ špitla a políbila ho na měkké rty. James ji vzal do náruče aniž by takový pohyb čekala a překvapeně vypískla. „Možná ano“ zasmála se. Obě jejich těla byla zamazaná krví od toho jak ho kousla. James vypustil špinavou vodu a napustil novou. Jakmile si do ní oba vlezli, Chloe se k němu zády přitiskla. Jeho mohutná náruč objala její křehké tělo a Chloe se cítila v bezpečí a naprosto skvěle. Položila si hlavu na jeho hruď a zavřela oči. Užívala si pocit horké vody a Jamese. Jenže moc v klidu nezůstala, když Jamesovi rty přejížděly po citlivé kůži na krku. Znovu jí naskákala husí kůže, i když seděla v horké vodě. Vyslechla si jeho slova a usmívala se. „Taky jsem nesmírně ráda, že jsem poznala tvoji mámu, teď aspoň vím, po kom tu jemnost máš“ naklonila hlavu a letmě ho políbila na bradu. „Nepovažuj to za lež, udělal si jí tím nesmírnou radost, tak se tím teď netrap“ otočila se na bok a pohladila ho po hrudi. „I ty ses mi dostal pod kůži, Jamesi“ a nijak tomu nešlo zabránit. „Já vím“ řekla něžně a objala ho. Nechtěla, aby ho znovu přemohly bolestné vzpomínky. Natáhla se a políbila ho. „Nechtěl by ses chviličku prospat?“ Otázala se, „určitě musíš být unavený a já ti mezitím připravím něco k jídlu“ znovu ho pohladila po hrudi a upřela na něj své velké oči v kterých se odrážela láska.

„Tak na to se budu těšit“ přiznala s úsměvem. James byl opravdu okouzlující. A nebo se uměl dokonale přetvařovat, že na to nepřišla ani ona. Chloe se mu však rozhodla věřit. I poprvé, co ho poznala si byla jistá, že to v sobě má, že to není chladnokrevný vrah na kterého si rád hrál. Ale došlo jí, že nebýt jeho rodičů, dopadlo by to s ním zle. I proto je tak strašně chtěla poznat. Minule jí to však zamítl, což naprosto chápala, ale překvapivě změnil názor. „Nejsem to já, ale bláhová dívka, že jsem se tak rychle nechala zlákat do jámy lvové?“ Zasmála se pobaveně. I když tu jámu lvovou ráda uvidí. Jak asi bude vypadat Jamesův dětský pokoj? Kolik jí toho na něj prozradí? „To je ovšem pravda“ zasmála se. Ale podle jejích zkušeností si většinou ženy vybraly ty nejhorší, co mohly. Raději daly přednost muži, který byl takzvaně bad boy, něž někomu s laskavou duší. Ale většinou za to po nějaké době zaplatily zlomeným srdcem, které si pak chodily léčit právě k ní. Chloe nadhodila vtípek, aby zakryla jak byla nervózní ze setkání s jeho rodiči. „Ale ke konci dne si to byl ty, kdo se tak rozhodl, takže já v tom nehraji zase tak velkou roli, ale to vědět nemusí“ ušklíbla se na něj komicky a pak malinko zvážněla, „máš z toho strach?“ Musel vědět, co měla na mysli. Přeci je neviděl tak dlouho. Musel cítit nějakou menší obavu či být aspoň malinko nervózní jako ona. Takže máš rád sladké, Jamesi? Dobré vědět... „Věřím tomu, že bych je před tebou dokázala ubránit, ale těžší by to bylo asi se mnou“ zasmála se. „Jak chceš“ usmála se. Sice noční let v plesových šatech nebude nic moc, ale není to křehká květinka, aby to nějakou tu hodinku navíc nevydržela. A nebo si prostě koupí nějaké tričko a kalhoty na letišti a bude. Na jeho zvyknu si se jen mile usmála. Podle všeho se s ní chtěl vídat i nadále. Strip club?! „Ahh, jo tááák“ protáhla vědoucně. No jasně, James se hodil na něco takového, to jí mělo být jasné. On a spoře oděné dívky rovnal se ráj. Že by teď právě pocítila hořký osten žárlivosti? Nebo se jí to jen zdálo? Doufala, že to druhé. Nakonec mu řekla o svých dnech a James se na ní usmíval jako by tu radost sdílel s ní. „I kdybych ho neměla tak bych si našla jin způsob jak pomáhat lidem“ řekla s jistým přesvědčením v hlase a usmála se. Bylo tolik způsobů jak pomáhat, člověk jen musel chtít a přijít na ten, který ho bude nejvíce naplňovat. „To jistě, ale nemusíme nikam jezdit, je to přece tvůj víkend s rodiči po několika letech, já se přizpůsobím jakémukoliv programu“ usmála se a dala mu tím najevo, že se podřídí. Chtěla, aby si co nejvíc užil rodiny, nechtěla do toho nějak zasahovat. „To si piš, že vytřu“ řekla s úsměvem a tu skrytou výzvu přijala. Ať už v jakémkoliv směru, bude jistě překvapen. Naneštěstí pro ní si James všiml modřiny, kterou měla na zápěstí. No, nakonec k tomu muselo dojít, protože by si jí všiml i slepý. James byl podle všeho rozrušen, protože její slova nic to není byla obdarována nezvykle zdviženým obočím. Chloe hlasitě polkla, „jsem v pořádku...“ Pak se dala do vysvětlení. James byl tichý jako skála, ale všimla si jak zatínal svaly na rukou a také ostře řezanou čelist. A pak vyslovil její jméno s tím jeho britským přízvukem a Chloe k němu pozvedla své zelené oči. Chtěla, aby ho vyslovil znovu a říkal stále dokola. Zarazil jí však fakt, že se James přisunul blíž k ní a dožadoval se jeho jména. V jeho očích se zrcadlila jasná krvavá vendeta. Kdyby to nebyl James, možná by se i zalekla jeho výrazu. A pak ji jemně jako pírko chytil za ruku a přejel jí palcem po zápěstí a pak se dokonce sklonil, aby jí políbil. Jeho jemné rty se otřely o její poraněnou kůži a Chloe vydechla zadržovaný dech. Vskutku milé gesto od někoho jako byl James. „Nevím jak se jmenuje a prosím, Jamesi, nech to plavat, jsem v pořádku“ usmála se na něj a stiskla mu ruku. To jak se na ni díval a staral se o její bebíčko bylo něco nečekaného. Jak by si jen mohla myslet, že je špatný? Už tolikrát jí přesvědčil o opaku. Dobrá, možná to bylo tím, že jí ještě neukázal, co v sobě dalšího měl, ale i tak. Jejich chvilku přerušil příchod servírky, která se jen chtěla ujistit, jestli mají všechno. James na ni pohlédl jako by byla pouhým švábem a odbil jí třemi slovy. Chloe se na ní omluvně usmála a nechala, aby za ně James zaplatil. Chloe na něj kývla a dívala se na jeho vzdalující se záda. Zdálo se jí to nebo si to James bral až moc osobně? Netušila, že mu na ní tak záleží. Musela se usmát, ale vzápětí jí úsměv zmrzl na rtech, když jí došlo, že když se něčím rozruší nekontrolovatelně se přemění. Seděla tam jak na trní a svého čaje se ani nedotkla. Už chtěla jít za ním, když se James znovu vrátil s úsměvem na rtech. „Všechno v pořádku?“ Oplatila mu úsměv a raději se zeptala takto než jestli je on v pořádku. „Já už jsem ready“ usmála se a začala vstávat. Znovu si přehodila šál kolem ramen a následovala Jamese na koncert.

„To ano“ usmála se. Raději si ani nepředstavovala, čím se James bavil. Mohla si jen tipnout, že by se jí to nelíbilo a proto se raději nezeptala a nechala se odvést od nepříjemného tématu k tématu rybaření. „Předpokládáš špatně“ zasmála se. „Mnohem raději jsem si povídala se svým otcem“ samozřejmě potichu, aby nevyplašili ryby. Někdy však seděli v naprostém tichu, které narušovalo šumění vody a šplouchání vody o loď. Ty dny zbožňovala. Otec jí vyprávěl dobrodružné příběhy o jeho dětství, které se jí zdáli až neskutečné. Škoda jen, že ona o své mládí přišla tak rychle.
Jamesevo tělo se poddalo jejím letmým dotykům a taktéž to bylo i s ní. Mohla si nalhávat, že to bylo tou zimou, ale pravdou bylo, že ji v jeho objetí bylo dobře. „To jsem si myslela.“ Zasmála se. James nebyl ten typ, co by omluvami plýtval jen tak. O zlomených srdcích toho věděla spoustu. Její pacienti ji dokázaly vylíčit bolest až do takových detailů, že ji cítila i ona sama. Avšak už dávno odpustila Aronovi to, co ji udělal. Ale nikdy si neodpustila svoji paličatost, která ji dostala pod drn. Pak se na totéž zeptala Jamese, který ji odpověděl tak jak očekávala. Vypadal jako ten nedosažitelný mladík, který byl láskou nepolíbený. O to ho ženy víc chtěly, tím si byla jistá. Chtěly být tou první, která prozkoumá jeho chladné srdce. Chtěly být tou kvůli, které pookřeje. Pak vyřkne další otázku ona aniž by byla na řadě. „Zdá se, že jsem trochu nespravedlivá“ nevinně se usmála, ale zkrátka se v otázkách vyžívala, byly její prací a každodenním chlebem. Celou svou nespravedlivost pronesl se smíchem, ale pak zvážněl a odpověděl jí. Nečekala to, chtěla něco ve stylu méně intimního, ale přistihla se jak si skousla ret. Sama nevěděla jak její rty chutnají. Jako káva, když se z ní napije? Jako med a mléko, když ho vypije? Nebo jako whiskey, kterou právě měla? Na malý moment měla dojem, že přestala dýchat, aniž by to nějak potřebovala, ale James se naklonil až příliš blízko. Chtěla se odklonit, ale předběhl jí. Myslela si, že ji chtěl políbit, ale jen ji škádlil. A pak ji dal ten slib, který ji donutil přivřít oči a stisknout mu ramena. Bude někdy chtít? James White byl dokonalý svůdník. Museli jste si zachovat chladnou hlavu, aby jste mu nepodlehly. Jamesovy ruce se obmotaly kolem jejího vláčného těla a přitiskly si ji ještě blíže, až je téměř nedělilo nic. Jeho otázka byla opravdu k zamyšlení. James jí to rozhodně neusnadňoval. Proč jen jeden a né dva? Přemýšlela nad jeho otázkou opravdu dlouho. Ale nakonec vyhrál její otec.„Mého otce“ možná to bylo sobecké, podlé, ale zkrátka ho milovala více, něž matku.To však neznamenalo, že ji taktéž nemilovala, měla k němu však mnohem blíže. „Jamesi, co je tvým snem?A neříkej, že žádný nemáš, každý o něčem sní“ usmála se na něj a vychutnávala si tepla linoucí se z jeho těla.

„Záleží však na tom, co považuješ za zábavu, Jamesi“ zasmála se. I ona byla pro každou srandu, když měla volný čas. Ale zábavu v zabíjení neshledávala, to ano, jinak se bavila zcela normálně. Avšak oba byli až příliš rozdílní. „To jistě, člověk by měl přiznat své chyby ať už byly jakékoliv“ nepřišlo ji na tom nic slabého, právě naopak. Říkalo to o vás, že o nich sice víte, ale pracujete na nich. Člověk, co si něco nalhával tak šidil sám sebe. James se později rozvyprávěl o rybaření a dokonce si dovolil oponovat ženám. „To není pravda!“ Ohradila se. „Náhodou jsem s otcem také chodívala rybařit. Né tak často, ale sem tam a vůbec mi to nevadilo, bylo to takovééé....poklidné“ zasmála se. Narodila se přeci na Kostarice, byl by hřích nevyzkoušet rybaření. Její otec si pořídil malou loďku a rád vyjížděl na oceán lovit rybky. Chloe otce milovala, a tak chtěla trávit veškerý čas s ním. Otec rybaření zbožňoval a ona jeho, proto se chtěla naučit rybařit. A když konečně chytila svou první rybu, otcovi vyrašil na ústech tak pyšný úsměv, že ji málem puklo srdce samou radostí a dmulo se svou vlastní pýchou. Čím starší byla, tím jezdila méně. Spousta školy, přespolního běhu a houslí. Co by teď za to dala, aby si s ním mohla aspoň na jeden den vyplout na širý oceán a jen tak sedět v klidném tichu, nechat se unášet a houpat na vodě, pít u toho svou oblíbenou limonádu... Z jejich myšlenek ji vyrušil Jamesův návrh. Nenechala se jím pokořit a proto souhlasila. Po skoku do vody se celá stáhla. Zima ji rozvibrovala zuby tak silně, že měla pocit, že si je vyláme. James vypadal jako žralok, který si jen tak brázdil oceánem a hledal si svou kořist. Neuhnula, když se k ní začal blížit. James k ní udělal pár temp a oddělal její ruce, kterými si třela paže, aby se aspoň trochu zahřála. Vzápětí si ji přitáhl do obětí. Byl tak krásně teplý a ta voda tak mučivě studená, že se ani nebránila. Ani si neuvědomila, co dělá a obtočila mu nohy kolem pasu a ruce mu obtočila kolem krku. Snažila se nevnímat, že cítí každičký jeho sval a šlachu. Každičkou jeho dokonalost i nedokonalost. Bylo to až moc blízko, proto se maličko odtáhla, aby na něj lepe viděla. Z vlasů mu stékala voda do očí a proto se Chloe natáhla a oddělala mu je na stranu. „Ta omluva se mi libí“ zasmála se a ještě víc se přivinula k jeho teplu. Bylo to špatné, tak hrozně špatné a neprofesionální. Naštěstí na ni James nic nezkoušel a ona si užívala teplo, které se jí dostávalo z jeho těla. Avšak i kdyby nevydával velké teplo, Chloe vevnitř hořela. Dotek kůže na kůži, ji rozpaloval. Představila se, že by bylo velmi komické kdyby se teď z ní začala linout pára díky studené vodě a horkosti v ní. Zeptala se na jeho oblíbené jídlo a dočkala se odpovědi hodnou pravého muže. Pořádné maso pro pořádného chlapa. James byl znovu na řadě s otázkou a proto neváhal a hned ji vypálil jako kouli z děla. „Ano, zlomil, tobě?“ řekla a opětovala mu přímí pohled. Byl to Aron Baker. Její srdce bylo zlomeno a zastaveno ve stejný den. Jaká tragická náhoda. Ironie osudu. Jamesovi oči byly jako uhranuté. Nedokázala určit, co se mu odehrává v prostoru mezi ušima. Ale chtěla to vědět. A tak její otázku trochu pozměnila. „Prozraď mi na co teď myslíš, Jamesi“ pobídla ho a usmála se až se její zuby v měsíčním světle zaleskly.

Její slova na něj měla značný dopad, který však pro ni nebyl vůbec dobrý. James se stáhl do sebe. Jeho tvář znovu nabila ledového dojmu, který nepropouštěl žádné emoce. Možná to neměla říkat, možná, ale ano. James jí pak k nahlášení pobídl vyzývavým tónem a přidal k tomu i nevraživý pohled, který by jako říkal - jen to udělej, ale skončíš pod drnem dřív než světlo zajde. Chloe se ho nebála, už dávno se obrnila proti takovým pohledům. Její pacienti jí věčně vyhrožovali smrtí a dalšími zvěrstvy. Ale někde v koutku duše věděla, že by to James opravdu udělal. „Já, ale nechci“ řekla popravdě. Mohla mu pomoct i jinak. Ale po tomhle zřejmě James nebude ani chtít. Za změnu tématu byla ráda. Potřebovali to. James to potřeboval. Nevěřícně se na něj podívala. „Chceš říct, že jsem suchar?“ Pak se rozesmála, „vskutku, někdy možná jsem“ usmála se a nevšímala si jeho provokativního tónu. „Toho jsem si vědoma“ usmála se. Rodiče pro Jamese byli jako jeho vlastní domeček štěstí. Bylo pochopitelné, že je nechtěl přivést do svého chaotického života a proto na něj dál nenaléhala. Po chvíli se ho zeptala na další otázku, tentokrát na jeho nejšťastnější vzpomínku. Chtěla, aby si vzpomněl či připomněl jaký to byl pocit cítit kladné pocity. A že nebyl celý zkažený. Jeho vzpomínka byla krásná, Chloe se přistihla jak se na něj zeširoka usmívá, když poslouchala o jeho nevlastním otci. Nahlas se rozesmála, když to skončilo mácháním ve vodě. „Živě si to dokážu představit“ mluvila a smála se zároveň. Pak ji smích přešel, když James navrhl koupání ve vodě a k tomu ji ještě nazval srabem. Provokace to byla řádná. A opravdu nechtěla vypadat jako suchar, který se neumí bavit. „Nejsem“ uculila se a následovala jeho příkladu. Nejprve ho však pokradmu sledovala jak si sundával své svršky. Pohled ji padl na jeho odhalené břicho a hruď. V měsíčním světle se jeho tělo lesklo jako diamant. Všimla si pár drobných jizviček, které pravděpodobně způsobilo bití od jeho feťáckého otce, ale i tak byl nádherný. Musela se kousnout do jazyka a odvrátit hlavu, aby na něj tak prozíravě nezírala. Pak byla se svlékáním na řadě ona. Nejprve si svlékla svetr, a potom tričko. Pak následovaly boty, rifle a ponožky. Na sobě ji jen zůstalo rudé spodní prádlo, které zvýrazňovalo její světlou, porcelánovou pokožku. Tráva ji studila do chodidel. Ale, co přišlo potom bylo mnohem horší. Chloe se rozběhla a skočila do temné vody, která ji celou pohltila a stáhla k sobě. Nejprve přišel šok. Byla sice upírem, ale voda byla příliš ledová. Jako by ji tlačila na plíce a unavovala končetiny. Chloe vyplavala napovrch a zhluboka se nadechla. Naskákala ji husí kůže. Přitiskla k sobě ruce a snažila se krouživými pohyby zahřát své promrzlé tělo. „To nebyl dobrý nápad, Jamesi“ řekla napůl se smíchem a na půl s drkotajícími zuby. „Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?“ Zeptala se a nepřestávala si třít paže.

Sama nevěděla proč nevzala nohy na ramena po tom, co James prohlásil. Možná to bylo touhle chvílí jak se sobě navzájem svěřovali. Nebo tím, že dnešní večer byla lehkovážná a mírně opilá. Ale Jamesovi se její slova nelíbila. A komu taky ano? Měl však pravdu jen částečně vzápětí mu vysvětlila proč. „Samozřejmě, že máš, Jamesi“ řekla, „ale pokud jsi pro své okolí nebezpečný, což jsi, mám povinnost to nahlásit radě“ řekla pevným hlasem. Nic, co by ji udělalo radost. Existovalo několik takových zařízení pro nekontrolovatelné upíry či vlkodlaky, co zabíjeli hlava nehlava. Nebo, kteří měli vážné psychické problémy. Ale nechtěla tam Jamese poslat, bylo to tam hrozné. Už párkrát tam navštívila své pacienty a neměla z toho místa dvakrát dobrý pocit. Nemohla ho poslat ani do normální léčebny, pro nadpřirozené osoby nebyly stavěny. Promyslím si to... Zamračila se na jeho slova. „Doufám, že dáš na má slova, Jamesi“ řekla s vírou v hlase. Udělá to když bude muset ať už se jí to příčilo jakkoliv. James by měl být rozumnější a raději ji dát jinou odpověď než tu, kterou řekl. James nakonec odbočil od tématu a zeptal se jí na otázku z jiného soudku. Byla za to vděčná. „Neudělala bych z nich suchary, Jamesi, to se neboj“ zasmála se. Ruku už raději nechala na skleničce. Její otázka ho podle všeho zaskočila. Musel nad ní pár sekund přemýšlet. Ale jeho odpověď se jí líbila, proto se na něj také zářivě usmála. „Ráda bych je někdy poznala, Jamesi“ řekla mu. Třeba by ji pomohli poskládat ucelený obrázek Jamese Whita. Mohla by tak získat odpovědi na otázky, které by ji James nikdy neposkytl. Pochyboval však, že by na něco takového vůbec přistoupil. Bylo zřejmé, že mu na nich velmi záleží a takové pochybovala, že vůbec věděli, co James provádí. Jeho otázka ji zase rozesmála. Ale nerozmýšlela se dvakrát. „Moje housle“ řekne okamžitě, téměř to vykřikne. Odhalila mu tak další kousek sebe. Další její vášeň. „Jaká je tvoje nejšťastnější vzpomínka z dětství?“ Možná by se měla od teď ptát na otázky, které v Jamesovi budou vzbuzovat pozitivní pocity. Podle všeho na ně nebyl zvyklý. Štěstí, láska, radost. Tohle všechno v sobě někde hluboko měl ač už si myslel cokoliv. Možná se mohla mýlit, možná to bylo tím, že ona prostě v každém chtěla vidět to nejlepší.

Svěřit se mu s takovou bolestnou vzpomínkou nebylo vůbec jednoduché. V jednu chvíli jí připadalo jako by to celé prožila znovu. Myslela si, že takové pocity jsou už dávno za ní. No... zřejmě se zmýlila. Protože si ani nevšimla jak k ní James natahoval ruku. Jemně ji uchopil za bradu a zvedl ji vzhůru. Tím gestem ji donutil se mu podívat do očí, které byli v měsíčním světle tmavé jako noční obloha. Pak pronesl sladkou frázi, na kterou se musela usmát. Když ji však palcem jemně pohladil čelist, automaticky pootevřela rty. Kdo by jen řekl, že James White dokáže být tak něžný. Tyhle ruce zabily a umučily mnoho žen. Blonďatých žen, jako byla ona. Tyhle informace jí však ještě nebyly známi. Proto si ten dotek na tu krátkou chvíli užívala než se od jejího obličeje odtáhl. Stále ho však cítila ještě nějakou dobu. Sledovala Jamesovi obratné prsty, které ji dolily panáka whiskey. S tímhle tempem bude za chvíli opilá a bude mumlat nesmysly. Alkoholu zrovna dvakrát neholdovala a když už tak v malé míře. A tohle už nebyla malá míra. Nic však nenamítala a poděkovala mu úsměvem. Další otázka na tělo s kterou zřejmě sklidila "velký" úspěch. Ale i přesto jí James odpověděl. Malinko nakrčila obočí pak se na něj vážně podívala. Nebyl to odsuzující pohled, byl jen starostlivý. „Jamesi“ oslovila ho jemně, „mohl by jsi mi slíbit, že už to dělat nebudeš? Protože z právního hlediska mám určitou povinnost. Jak jistě víš...“ Určitě nechtěl, aby ho nechala někde zavřít. Ani ona to nechtěla udělat, ale nemohla tu nechat pobíhat vraha. „Mohla bych ti s tím pomoct, kdyby si mě nechal“ upřela na něj své velké oči, které jako by říkaly - prosím, nenuť mě to udělat. Vyčkala na jeho odpověď a pak byl na řadě s otázkou James. Usmála se na něj. Měla velké sny, které by ráda realizovala. Ale byly to sny na dlouhou trať. Ale ona byla dívka, která se nebála snít o velkých snech. „Jenom jednu?“ Zabručela nesouhlasně se smíchem. Bylo pro ni velmi obtížné vybrat si jen jednu možnost. „Změnila bych lidi“ pronesla poté. „Jejich myšlení a chápání věcí, jejich nastavení, jejich strach“ vysvětlila mu. My jsme ti viníci, co si způsobují bolest. Co způsobují bolest druhým. My jsme ti, co pácháme činy na které nejsme pyšní. To my jsme strůjcem všeho zlého. To my zabíjíme každý den. Lidi jsou ten problém. Znovu v nestřeženém okamžiku ucítila tentokrát jeho dotek na své ruce. Bylo to tím alkoholem, že se jí tak zpomalovaly reflexi a ona nepostřehla jeho pohyb? Chloein zrak padl na jejich spojené ruce. Měl je tak jemné. Nechtěla si ani představovat kolik lidí jimi zabil. To, že tady s ním seděla byla chyba. Strašlivá chyba. Ale na jednu stranu jí s ním bylo dobře. A proč by aspoň na jeden den nemohla být sobecká a užívat si jeho společnost a nestarat se, že je to špatné? A proto jeho ruku vděčně stiskla. „Co ti dělá největší radost, Jamesi?“ Vymanila se z jeho sevření a raději oběma rukama objala sklenici s whiskey, aby neměla pokušení ji znovu chytit a nechat se unášet na vlně zmatených pocitů.

Rozesmála se jeho pokusu jí vylíčit jak víly a skřeti opravdu vypadají. Jako by je opravdu vídal v lese. James ji dokázal skvěle rozesmát, to musela uznat. Znovu ji poškádlil jeho vyřčenou větou. Musela však sama uznat, že měl pravdu. Kývla mu na souhlas a dál raději nic neříkala, protože by ji stejně dál usvědčoval v tom, že mu stejně jednou podlehne a on ji do svých spárů skutečně dostane. Proto se raději znovu zeptala na jeho rodiče. Jak se asi mohl cítit šestiletý kluk, který zmasakroval své rodiče? Možná si myslel, že to neví, ale někde uvnitř si tu chvíli musel pamatovat dokonale. Dal jí však nějakou odpověď, kterou si zapsala do bločku. Pro zatím s otázkami na rodiče přestala, ale měla v plánu se k nim vrátit jakmile se James v její společnosti aspoň trochu uvolní. Později přišel polibek a následný šok. Jejího začervenání si k jejímu neštěstí všiml. Byl si sebou tak jistý, že ji měl v kapse. Ale ona si nebyla jistá, co k němu cítí, jestli čirou profesionalitu, malé poblouznění nebo jen zvědavost, ale představovala si, že milovat ho by bylo jako mít rád tmu - hrozivou a pohlcující, ale absolutně nádhernou, jakmile vyjdou hvězdy. Pak se však zhrozila nad svými myšlenkami. Něco s ní bylo zřejmě v nepořádku. Její myšlenky byly vzhůru nohama a točily se v nekončícím kole, ale James ji přiměl svou otázkou k rozumu. Musela se nad ní totiž zamyslet. Odpověděla mu tak jak si přál, ale to mu nestačilo, protože se později zeptal na detaily. Na jeho ušklíbnutí se neusmála. Jen zavrtěla hlavou. Kdyby to bylo tenhle týden, asi by tu s ním neseděla a někde by se oddávala rozparovačskému řádění. Zeptala se ho poněkud zpříma, nebála se svých otázek a také se nebála jeho odpovědi. Co taky jiného mohla čekat. Před ní seděl zabiják, zvířecí predátor, ale co nevěděla byl fakt, že to dělal rád, možná to ani nezjistí pokud jí to sám nepoví. Mohla by mu pomoct odolat těm choutkám, které ho nutily zabíjet a mít z toho skutečný požitek. Kuj železo dokud je žhavé. Možná by měla přestat, protože James vyrukoval na oplátku s poměrně choulostivou otázkou. Jak z toho teď jen vybruslit? Kdo teď vyslýchal koho? Nechtěla se mu svěřovat, opravdu ne. Takhle se musejí cítit její pacienti, když se zeptala na příliš osobní či citlivou otázku? Bylo na ní vidět jak bojovala s rozhodnutím zdali mu má říct pravdu nebo ne. Ale pak se zhluboka nadechla a pověděla mu ji. „Nedobrovolná...“ Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala. „Před pár lety jsem se vracela z jednoho večírku, byla jsem mladá tudíž jsem byla pěkně hloupá, šla jsem totiž sama. Když už jsem byla skoro u svého domu, někdo mě popadl za vlasy a praštil se mnou o zeď, zbytek si asi dokážeš představit“ nechtěla mu říct jak ji ten bastard znásilnil, jak zneuctil její tělo, ale určitě mu to muselo dojít, „pak mě zabil, ale co nevěděl bylo to, že jsem omylem spolkla jeho krev“ odmlčela se a pak se na chvíli ztratila ve vzpomínkách. Její oči byly najednou prázdné, jako by jejich světlo na malý moment pohaslo. Pořád si pamatovala tu bolest a tušila, že na ni nikdy nezapomene. Potřásla hlavou, aby se vzpamatovala a její pohled se vyčistil. Své oči upřela na muže před sebou, který si dolil skleničku whiskey. Tu svou obratem hodila do sebe a napřímila se. Znovu z ní byla psycholožka Chloe, která všem chtěla pomoct. „Zabíjíš jen ve zvířecí podobě, Jamesi?“ Byla to chytrá otázka? Možná... Pokud ji však na ni James odpoví upřímně. Měl by, potom co se mu svěřila s tak osobní věci. Teď si byli rovni. Věděli o sobě věci, které o nich věděl jen málo kdo. Jako by měsíc ztvrdil jejich přiznání a proto je ta chvíle možná něčím spojila.

„No já vám nevím, Jamesi, skřeta nebo vílu jsem na živo ještě neviděla“ začala se smát té absurdní myšlence. Věděla jak to myslel, ale tohle říct prostě musela. Pro ni je to jako únik z reality. Věci o upírech a vlkodlacích nečetla. To měla na denním pořádku. Raději se zajímala o věci, které nebyly tak podobné běžnému životu. „Jste velice vzdělaný, Jamesi“ pochválila ho upřímně. Chtěl na ni udělat dojem? Protože se mu to podařilo. James ji provokoval a to opravdu dobře. „Ano, to je pravda, ale je jen na nás jestli tomu zabráníme nebo ne“ opravdu tu s ní flirtoval nebo se jí to jen zdálo? Jistě, že měla někdy hříšné myšlenky. Ale ty má snad každý normální člověk. To, co mít nemůžeme to chceme zkrátka nejvíc. Poté znovu vyrukovala z otázkou o jeho rodičích. James o nich nechtěl mluvit, ale to ji nezabránilo se na ně ptát. Už si myslela, že jí dá další nepřímou odpověď, ale James ji znovu příjemně překvapil. Pronesl to jako by jí pravě řekl, že slunce každé ráno vychází a každý večer zapadá. Zcela bez emocí. Pak na ni chladně pohlédl a jeho výraz říkal - ty sis o to koledovala. „Jaký to ve vás vyvolalo pocit?“ Zeptala se se zájmem v hlase a zapsala si to do svého bločku. Vzápětí přišla Jamesova otázka, která jí tak trochu přivedla do úzkých. Věděla, že kdyby mu neřekla pravdu, nic dalšího by se už od něj nedozvěděla. Ona však udělala něco jiného, slova dala stranou a jemně ho políbila na tvář. Její měkké rty na jeho tváři spočinuli jen vteřinu, pak se rychle odtáhly a Chloe pocítila chlad. James vypadal překvapeně. Pozvedla letmě jeden koutek úst, jako by tím polibkem právě vyhrála nějakou pro ni neznámou hru. Ale James jí to nedaroval. Překvapil ji stejně tak jako ona jeho. Rychlím pohybem se k ní naklonil a přičichl si k jejím vlasům. Bylo to tak zvířecí a intimní zároveň. Prudce se od něj odtáhla a malinká růž jí vystoupila do tváří, kterou se však snažila zakrýt pootočením hlavy, když jí sklonil poklonu ohledně její vůně. Raději upila ze své skleničky a zeptala se ho na další přímou otázku. Uvěřila mu to. Nevěděla však, co za zvěrstva James páchal a v čem se tak urputně vyžíval. „To nebyla podlá otázka“ nevinně se na něj usmála. Byla stále v roli psycholožky, nemohla si zkrátka pomoct. Zahleděla se mu do očí, potom, co se zeptal na její upírství. Chvíli mlčela, jako by svou odpověď chtěla co nejvíce oddálit. „Ne, vlastně jsem se jím stala docela nedávno“ odpověděla a uskrkla si whiskey. „Kolik lidí jsi už zabil, Jamesi?“ Zeptala se tiše, ale pevným hlasem.

Dál se k jeho analýze nevyjadřuje. Jen na něj kývne, že moc dobře ví co si kompenzuje a co ne. Omluví se za její přeřeknutí a James to přejde s úsměvem. Pak už následuje povídání o knihách při čemž jí James nedá přesnou odpověď. Není hloupá. Věděla, kdo před ní sedí. Byl to predátor tak jako ona. Záleželo jen na jejich rozhodnutí zda budou zabíjet nebo ne. Chtěla z něj však dostat přiznání. Nemohla tu nechat pobíhat zabijáka jen tak. Měla určitou povinnost. „Co je na tom divného? To neznamená, že když jsem žena musím číst přeslazené romány“ zaculila se na něj pobaveně. Další její návrh byl zamítnut. James byl tvrdý oříšek. Vypadalo to skoro jako by se bál před někým dokonale otevřít. Chápala ho. „To bych od vás ani nečekala, že se vzdáte...“ James byl rozený bojovník, neutíkal jen tak pro nic zanic. Možná před svými pocity, kterého dělaly nejistým. Byla by ráda, kdyby se ještě ukázal. Věřila, že by mu nakonec dokázala pomoct, ať už s čímkoliv. Na jeho otázku mu Chloe odpověděla opravdu upřímně, protože očekávala to samé od něj. Jeho pozdvižené obočí jí dalo jasně najevo, že to nečekal. „Nemělo by“ zasmála se, aby odlehčila situaci. Ať byl James jakkoliv zvědavý, bylo jí to nepříjemné. Mluvila o svém selhání. Měli by raději mluvit o něm. „Tak to jsem za vás ráda, že někdo takový existuje“ usmála se na něj. Netušila však, že se jednalo o něj samotného. James ji nabídl tykání s čím souhlasila, ale pak ji jemně uchopil za ruku a políbil Chloe na hřbet. Měla tendenci vyděšeně ucuknout, ale její ruka jako by přimrzla v té jeho. Při kontaktu jeho rtů s její kůži se lehce nadechla a pocítila letmé zašimrání v břiše. Vzápětí její ruku pustil za což byla ráda a napila se spolu s ním, aby zakryla její roztřesený dech. Bylo to od něj tak zvláštní gesto. Poté raději přejde k otázce na tělo. James ji dal vcelku vyhýbavou odpověď, jak taky jinak. „Mohl by jsi mi poskytnout více detailů? Na co vše si pamatuješ?“ Je na něm vidět, že o tom nechce mluvit, ale o to víc jí to zajímalo. Pozná však, až to bude opravdu horké a ona ihned přestane. Teď si, ale James dolil skleničku a to samé provedl s její. Jakmile měla zlatavou tekutinu v hrdle, James vypálil svoji otázku, kterou ji znovu překvapil. Málem jí ta whiskey zaskočila. James pak na závěr použil neodolatelný úsměv při kterém se ženám musejí samovolně rozevírat kolena. Pro jistotu ty svoje stiskla k sobě. Jak už zjistila předtím, úsměv mu slušel. Nenechala se jím však rozhodit. Kouzelných tvářiček bylo všude dost. Jí záleželo na charakteru člověka. Proto se zamyslela nad jeho otázkou. Chloe se násilí vyhýbala jak jen mohla, proto by nikdy nezvolila první variantu. „Jamesi, tvoje otázky jsou velice podlé“ ušklíbla se na něj. Bylo to pro ni neznámé gesto. Vypadalo to spíš komicky než hrozivě. Možná se v ní probudilo nějaké rošťácké já, ale chtěla ho překvapit. Proto se k němu upíří rychlostí naklonila a dala mu letmí polibek na tvář. Třeba se jí po tomhle otevře ještě víc. Možná v tom spočívalo i to, že měl ženy rád a ona byla žena. Možná toho i využila, aby si konečně ucelila ten obraz, který by Jamese Whita dokonale vystihl. „Stačí ti to jako odpověď?“Usmála se na něj a raději se znovu napila než se její mysl vrátí do původního stavu a ona si bude muset zaklepat na čelo, co to pro pána Boha dělá. Vzápětí se zeptala zase ona. „Čeho se bojíš nejvíc na světě, Jamesi?“ Upřela na něj své oči, „a nechci žádnou vyhýbavou odpověď, chci konkrétní věc“ stále se na něj dívala, až měla pocit, že ji jeho pohled pohltí a ona v něm uhoří na popel.

„Zajímavá myšlenka, Jamesi“ usmála se na něj a dívala se mu do očí. Nedokázal ji rozhodit, jak si zřejmě přál. Byla to jen věc názoru. Nebylo to tak ani kvůli tomu, že někdo ublížil jí, spíš to bylo tak, že ona ublížila někomu... „Omlouvám se, přeřekla jsem se“ měla chuť si v duchu zanadávat. Dneska byla nějaká roztěkaná. „Inspiraci k čemu?“ Zeptala se jako hloubá blondýna, chtěla však, aby to byl on, kdo to řekne jako první. Zasmála se jeho reakci ohledně jejího čtení. „Ale notak, Jamesi, nekritizujte prosím můj chabí výběr knih“ a pak se znovu zasmála jeho vtipu o nákupu. James byl zábavný, nedivila by se kdyby u jeho dveří stály zástupy žen. Po dalším nápadu všechny legrácky zmizely a Jamesova tvář se stáhla chladem. Citlivá věc ta jeho přeměna... „Tak vám tedy radím, aby jsme pokračovali v našich sezeních a určitě mě napadne lepší varianta, která vám bude vyhovovat“ přesvědčivě se na něj usmála. Ona už na něco přijde. Její odhodlání pomáhat druhým bylo až nezvykle velké a ona mu rozhodně chtěla pomoct.
V košíku donesla nějaké jídlo, které však zůstalo vniveč, protože James prahl po něčem jiném. Usedl si vedle ní až nepříjemně blízko. Jako by byli dva kamarádi či milenci a né jako pacient a doktor. Malinko si poposedla do bezpečnější vzdálenosti, ale né tak, aby to působilo nápadně. Po nenuceném přípitku se ho zeptala na skutečný motiv jeho návštěvy. Něco podobného čekala. „Takže je to jedna nula pro mě?“ Zasmála se laskavě a upila ze své sklenice. Jedna sklenička a dost. Musí si přeci zachovat chladnou hlavu. „Doufám, že mě budete i na dále navštěvovat“ tak tohle muselo vyznít špatně... „aby jsme zapracovali na vašich proměnách“ dodala pro jistotu. Jeho otázka ji malinko zaskočila. Překvapením na něj vykulila oči. Jeho otázky byly rozhodně na tělo. Dělala, že nad otázkou přemýšlí, propaloval ji svým pohledem. Jako by jí říkal, zkus mi zalhat a já zalžu tobě. Pokud od něj očekávala upřímnost, musela být upřímná i ona. „Ano, Jamesi, když jsem byla mladší a nerozvážnější.“ Stalo se to před pár lety, když teprv skončila školu a začínala přijímat pacienty. Tehdy ji do ordinace přišel mladík, který měl to nejryzejší srdce jaké kdy potkala. Byl však příliš zlomený pro okolní svět. Nedokázala mu pomoct. Jednou však po ní vyjel. Neudržel se a políbil ji. A co udělala ona? Políbila ho zpět. Nějaký čas se pak scházeli. Byla hloupá, že to nechala zajít tak daleko. Musela to ukončit, ale mladík nechtěl. Na konec nechtěla vzpomínat, a proto na Jamese upřela své oči. „Je ve vašem životě někdo koho milujete nebo vám na něm velmi záleží?“ Jak mu muselo dojít, jeho rodiče nemyslela. Počkala si na odpověď a nezapomněla si zapsat pár věcí do jejího bločku, který si vzala s sebou. „Jamesi, nemám s tím problém, pokud je ti to příjemnější můžeme si tykat“ usmála se na něj. Nevadilo jí to. Chtěla, aby se s ní James cítil dobře, aby jí začal důvěřovat. Protože důvěra mezi pacientem a lékařem byla nejdůležitější. „Jelikož ses mě zeptal na dvě věci, jsem zase na řadě“ podívala se do jeho očí, které odrážely měsíc. „Viděl jsi vraždu svých rodičů?“ Už předtím tuhle otázku měla na jazyku, ale zeptala se až teď.

„Já odpověď na tuhle otázku již znám. Ale ptám se vás, když už jste to tedy řekl, jaké přesvědčení vás k tomu vedlo?“ Podívala se na něj zvědavě a něco si zapsala do bločku. „To nepochybuji, jistě to byli výjimeční lidé“ navíc si Chloe rozuměla skoro s každým. Vždy našla nějakou společnou řeč, nikdy se jí nestalo, že by v něčí společnosti mlčela a nevěděla, co říct. „Velmi zajímavé čtení, Jamesi“ usmála se na něj vědoucně, „co vás na tom zaujalo?“ Zeptala se se zájmem psycholožky. „Možná se budete divit, ale nejsem moc na takovéhle knihy. Raději preferuji fantasy. Někdy, když mám volnou chvíli tak i píšu, je to velmi příjemné odreagování“ usměj se na něj. Svým pacientům, kteří nemají těžké psychické problémy, často radí, aby začali psát, třeba o svých pocitech, nebo co celý den dělali. Má to jisté relaxační prvky a člověk zapomene na každodenní strasti a soustředí se jen na pero a papír či klávesnici od počítače. „Tak to vám musím říct, že jako většina opravdu nejsem“ zasmála se. Ale toho už si zřejmě musel všimnout. Pokývala mu na souhlas. I ona raději preferovala přírodní prostředí, proto si také takhle zařídila ordinaci, ale Jamesovu nevoli chápala. „Dobrá, Jamesi, nemusíte dělat nic, co nechcete. Pak je tu další možnost a tou je uvést vás do hypnózy a zjistit v čem je problém“ mile se usmála. Tyhle problémy většinou souvisely z traumatem a byly to věci čistě psychického rázu. „A nebo příliš bláhová“ zasmála se. Navrhla mu jednu z variant a když souhlasil, pověděla mu kde zmíněné místo najde a vydala se do domu pro pár věcí. Vzala kostkovanou deku, nějaké jídlo pro Jamese a hlavně nemohla zapomenout na tu jeho vysněnou whiskey. Za pár minut se se vším v náručí vrátila a Jamesi ji přišel naproti, aby ji pomohl. Vděčně se na něj usmála. Počkala si až rozprostře deku a usadila se na ni. „Mám tu pro vás nějaké jídlo pokud budete něco chtít, tak prosím poslužte si“ usmála se a vytáhla dvě skleničky a medově zlatavou tekutinu. Byl to postarší ročník, takže bude jistě skvěla. Nalila jim a podala skleničku Jamesovi. Pozvedla číši očekávajíc ťuknutí a napila se. „Takže, Jamesi, ven s tím. Jaký byl vás skutečný motiv mně navštívit?“ Usmála se a sledovala jeho chování.

Kdo je tady ten psycholog? „Myslíte si, že si přes svou práci kompenzuji nějaké trauma?“ Zeptala se ho. Možná jeho výrok měl přece něco do pravdy. Ale už od malička měla silný pocit, že je tenhle svět zvrácený a zkrátka chtěla činit dobro. Být tou jednou z mála, která se stará jak bude vypadat budoucnost naších dětí. Lidé mají tu moc něco změnit, ale když jste jen jeden proti zbytku světa, těžko něčeho dosáhnete. Na jeho ledovém podtónu jí něco nesedělo. Ale jak by mohlo šestileté dítě zabít dospělého vlkodlaka? Snadno ty, Huso! Křiklo její podvědomí. Někdy si prostě Chloe chtěla myslet to nejlepší. Nenaléhala však, aby jí řekl, co se stalo. K tomu by měl dospět sám. Mohlo se jednat o další nehodu způsobenou předávkováním. „To je moc hezké, že jste nakonec našel milující rodinu“ vřele se na něj usmála. Věděla jak moc bylo těžké získat dítě do opatrovnictví. Bylo kolem toho moc zbytečných opletaček a někteří lidé tak staré děti nechtěli. James měl zatracené štěstí, že nevyrostl v dětském domově. Děti tam uměli být velice kruté. James jí příjemně překvapil, když jí prozradil, že knihy čte. „A co máte rád za žánr, Jamesi?“ Zeptá se zvědavě a pak si vyslechne jeho další otázku. „To pravdu nejsem, co bych to pak byla za psycholožku kdybych si udělala obrázek po pár položených otázkách“ zasmála se a ptala se spíše sebe než jeho. Odsuzování druhých nebylo v popisu její práce. „Každý o sobě smýšlíme jinak než by jsme měli“ usmála se. „Dobrá tedy, kde by jste se cítil líp?“ zeptá se ho a počká si na jeho výběr „Myslela jsem si to“ zasmála se, „pár nápadů bych měla, ale je jen na vás jestli by jste s nimi souhlasil“ nevinně se usmála, „jednalo by se totiž o řízenou proměnu v přítomnosti mně a ještě jednoho specialisty, který by vás v případě ohrožení uspal“ mohli by tak docílit toho, že by James po nějaké době zvládl proměny kontrolovaně. „Což je taky mou prací vědět o vás všechno“ usmála se. Pak ji navrhne pozvaní někam jinam mimo tyhle čtyři stěny. Dokonce si troufal klást podmínky. Na které však přistoupit musela, aby z něj něco dostala. „Přijímám“ řekla rozhodně. Snad toho později nebude litovat. Ale měla v úmyslu mu pomoct za každou cenu. Byla prostě taková. Pak musela pozvednout obočí stejně jako on. V jeho hlase se skrývala výzva. Neměla ani sebemenší tušení, co jí čeká, ale i přesto souhlasila. Chtěla udělat nějak progres a taky chtěla, aby si o ní nemyslel, že je nějaký srab. Protože jím nebyla. Proto na něj kývla a postavila se. K sobě domu ho vzít nechtěla a proto navrhla jednu z variant. „Nedaleko mého domu se nachází přírodní jezero, pokud vás nenapadá nic lepšího skočím pro deku a nějaké občerstvení...“ Usmála se a počkala na jeho vyjádření.

Usmála se na něj jako spokojená učitelka. James byl chytrý, zatraceně chytrý. „Dobrá, aby to tedy bylo fér, tak ano, někdo mi ublížil“ shrnula a poskytla mu tak pocit uspokojení. Všimla si, že i on si všiml jak ho obezřetně sleduje. Jak analyzovala vše, co řekl. A proto volil svá slova moudře. Vzbudilo to v ní zájem. Objevit vše, co tenhle mladík tak vehementně ukrýval. „Umřeli nebo se jim něco stalo?“ Zeptala se bez servítek a čekala na jeho reakci. Jako by ho tím nutila k akci. „A jste s nimi stále v kontaktu?“ Zeptala se a zapsala si pár poznámek. Už se blížila ke konci papíru. Na jeho ujištění se pousmála. James si byl jistý svým výrokem, a tak ho v tom nechala. „Zrovna včera jsem viděla inzerát, že hledají někoho do místního knihkupectví. Ale netuším jestli by to byl zrovna váš šálek kávy“ usmála se. James se na něco tak usedlého nehodil. Neměla vůbec tušení jestli četl. „Nebojte se, Jamesi. Nejsem vyznavačka unáhlených závěrů. Ale jsem ráda, že tohle o sobě tvrdíte“ i kdyby to byla lež, byl to jeho život. Mohla mu však pomoct najít tu zlatou střední cestu pokud by si přál. Navíc byla ráda, že k ní byl otevřený a odpovídal ji vcelku popravdě. „Cítil by jste se někde jinde líp? Mimo moji kancelář?“ Nebo lituje, že tě nemůže přehnout někde v baru na záchodcích? Prohodil hlas v její hlavě, na který se hodlala ušklíbnout jen kdyby mohla. „Hmmm, o tom už jsem slyšela, nekontrolovatelné přeměny. Slyšela jsem, že je na to skvělá meditace“ ale James nebyl ten typ, co by dokázal klidně sedět a poslouchat svoji mysl. „Opravdu? Já jsem jiného názoru, Jamesi, zatím toho o vás vím málo“ usmála se. Chtěla si udělat ucelený obrázek Jamese Whita. A k tomu potřebovala vědět mnohem víc. Na jeho troufalou otázkou malinko nakrčila obočí. Hned jak ji vyslovil věděla jaká bude její odpověď. Ale pak se jí do mysli vetřela malá myšlenka, takový nápad. Naklonila hlavu na stranu a zadívala se na něj. „A když budu souhlasit, řeknete mi pravdu o tom proč tu doopravdy jste a budete po zbytek večera stoprocentně upřímný?“ Zeptala se s výzvou hlase. Na Jamese White jste museli jít jinak. Pěkně něco za něco.

Obratem mu tedy donesla vodu, kterou postavila přímo před něj. „Není to nic, co by mě zklamalo, Jamesi. Jsem tady od toho, abych vám pomohla, né, abych vás soudila“ usmála se. James nebyl žádný prostý hlupáček. Bylo na něm vidět, že byl inteligentní. „Každému je aspoň jednou ublíženo, Jamesi. Ať už fyzicky nebo psychicky“ odpověděla na jeho otázku. Nehodlala to však dál rozebírat. Byly tu, aby řešili jeho samotného né její osobní život. Pak už se James přesunul vedle ní. „Toho jsem si vědoma“ usmála se. Byla obezřetná. Sledovala každý jeho pohyb. Každé jeho slovo a výraz. Postupně ho analyzovala. Poznala i to, když jí zalhal. Měla na to trénink. Pobídla ho ať jí poví něco o jeho otci. James chladným hlasem vyprávěl o tyranii jeho otce a nehnul u toho ani brvou. Muselo to pro něj být strašné, když byl ještě dítětem. Drogově závislí lidé by si v žádném případě neměli dělat děti. Většinou z nich vyrostli ještě větší násilníci než byli jejich rodiče. Avšak jejich bezohlednost vůči jich samotných, jim dovolila přivést dítka do jejich ukrutného života. Chloe měla tendenci chytit ho za rameno a říct mu jak jí to mrzí, že měl takové dětství. Nepohnula se však ani o milimetr. Pravděpodobně by si o ní pomyslel, že jí straší ve věži. „Co se stalo s vašimi rodiči? Pravými a těmi náhradními?“ Zeptala se a zapsala si do bločku pár informací o jeho závislém otci a matce. „Když myslíte“ mile se usmála. Bylo pravdou, že se snažila zlepšit svět všemi možnými prostředky. Byla však jedna z mála kdo měl podobné cíle jako ona. Moc dobře si uvědomovala, že nedokáže spasit celý svět, ale to ji nezabránilo konat dobro. Všimla si jak se jí snažil vlichotit svými řečmi. Možná byl skvělý herec, ale ona měla skvělý odhad na lidi. „Tak to vám držím palce, ať najdete něco, co vás bude naplňovat“ řekne opravdu upřímně.„A nepřemýšlel jste někdy o tom, změnit vaše návyky?“ Zeptala se. Vysedávání v barech a honit se za každou sukní nebylo zrovna dvakrát přitažlivé. Tedy aspoň pro ženy, které měly všech pět pohromadě. Jeho koketování ji nechávalo naprosto chladnou. Byla zvykla na takové mužské výlevy. Ale James byl opravdu unikát. Ostatní dámy se v jeho přítomnosti musely tetelit štěstím, když o ně jen zavadil pohledem. Chloe však byla jiná. „To jsem ráda, že se cítíte dobře“ shrnula jeho poznámky. Zajímavé... „Dokážete se lehce naštvat? Berete na to něco?“ Ptala se zvědavě a horlivě si zapisovala poznámky. Takže měla před sebou zabijáka. V takových případech to bylo těžké. Potřebuje si s ním promluvit více, aby zjistila jak na tom je. Nemohla nechat v Shadowhillu pobíhat vlkodlaka s rozparovačskými sklony. „U svých pacientů nepodporuji alkoholismus, Jamesi a sám jste říkal, že často vysedáváte v baru, tak co kdyby jste to dneska zkusil vydržet?“ navrhla s úsměvem. Už teď věděla, že ho začínala štvát. „Máte nějakou blízkou osobu na které vám záleží?“