Příspěvky uživatele

Hned co před něj postaví drink se ho otáže. Ne, že by tak mluvila jen s ním, je zvyklá v baru mluvit s každým, vlastně i proto jí tam mají lidi rádi. Není to prostě jen barmanka, co by dala drink, ani se neusmála, ani nic podobného. Je komunikativní a usměvavá a proto jí tahle práce baví a jde to na ní vidět. Na její otázku jí odpoví zajímavým stylem, ale není zase tak naivní, aby si myslela, že je to pozvání pro ní a pokud by bylo, stejně je v práci a nemohla by, takže tak.
,,Není nic jednoduššího, než koupit dvě sklenky, vstát a k někomu se přidat" Poradí mu s úsměvem a ne, nemyslí teď sebe, možná tak, kdyby nebyla v práci, ale to ona bohužel je. Jak je krásné, že člověk nemůže slyšet myšlenky ostatních lidí. Kdyby tomu tak bylo a šlo by to, na světě by nezůstal jeden člověk, co by nebyl s nikým rozhádaný. Byl by to naprostý konec, myšlenkám se prostě neubráníš, ať už chceš sebevíce.

Na to kolik tam bylo lidí si dokázala všímat mnohého. Lidí, co jen opodál stáli a čekali na vhodnou příležitost jak někoho sbalit a nejlépe si ho dotáhnout domů. Pak nějaké páry, co si užívaly svojí přítomnost, dále tady byli lidé, kteří se přišli vyloženě ožrat, mezi ně patřil taky Jul a Roelie. Našli by se tu i další případi, ale její pozornost zaujal až vlkodlak. Smrděl, to je jasné, upírovi nikdy nebude vonět vlkouš, stejně jako vlkovi nebude nikdy vonět upír, to je prostě dáno. Ale tak může tuhle skutečnost posunout dnes někam do povzdálí a prostě se s ním bavit. Však jeden z jejích nejlepších kamarádů je právě vlkodlak, tak co. ,,Hned to bude" Zacvrliká na jeho objednávku a začne kmitat a plnit jí, u toho si i tančí, tak jak to má obvykle ve zvyku. Když je k němu zády, natáhne se pro jednu skleničku, než jí pak naplní ginem s tonicem a přidá led. Nakonec skleničku přihraje před Jamese a pak už jde sklízet použité nádobí. Když se pak vrátí před něj, začne umývat skleničky a pohledem vyhledá ten jeho. ,,Čekáte někoho, nebo jste ten typ, co si jen přišel posedět do baru a pak zamíří domů?" Zeptá se ho konverzačně, může jí poslat někam a nebo právě naopak si s ní může začít povídat, to už je na něm. Ona mu do hlavy nevidí, takže ani netuší, že nějak nemá rád upíry, nebo snad blondýnky, ani neví jeho důvod, nic. Vždy, když umyje skleničku, tak jí pak rovnou i uklidí. Netrvá to dlouho a má zase prázdný bar, vezme hadru a celý ho umyje, aby se pak mohla věnovat právě Jamesovi.

Jelikož se bar začíná čím dál více plnit, nestíhá stát u Juliena a Roeli, ovšem díky jejímu upířímu sluchu bohužel stejně všechno slyší, aniž by chtěla poslouchat. Nerada poslouchá, ale tohle se nedá vypnout jako nějaké rádio. Nechá je s jejich problémy ohledně partnerů a pak dětí a sama obsluhuje všechny u baru a následně i v boxech. Dnešek je pro ní opravdu náročný a potřebuje na chvíli nějak vypnout. Když se pak objeví u baru, nějak kašle na své zásady, že nepije v práci a nalije si jednoho panáka, kterého do sebe hned kopne. A pak ještě dalšího a dalšího, ale u třetího skončí. Pití vrátí na své místo a jako by nic začne obsluhovat lidi. Možná má na tváři ještě větší úsměv, ale tak tím lépe.
Když do baru vejde podle vůně vlkodlak, není těžké si ho všimnout, je opravdu pohledný. Sedne si přímo k baru a tak neváhá a vydá se rovnou k němu. Ano, je sice zadaná, ale tak popovídat si a nebo obsloužit někoho snad může, ne? Není to přeci trestný čin, nebo snad ano? A tak se během chvíle objeví u Jamese, cestou si nezapomněla pustit v jukeboxu nějakou tu svojí písničku. ,,Zdravím.. máte přání?" Zeptá se ho mile a k tomu připojí jeden ze svých úsměvů. Když už tak stojí na místě, tak se aspoň pohybuje do rytmu písničky Raging, teď v poslední době jedna letní, její oblíbená.

Ví, že je třetí, ale přesto jí tihle dva zaujmou a však co, nemá nic lepšího na práci, kromě své práce, heh. Na její slova odpoví Julien opravdu hrubě, až musí nakrčit nos a trochu přísněji se na něj podívat. ,,Já jsem vám nic neudělala, takže si tenhle tón hlasu vyprošuji" Řekne mu narovinu, cožpak si každý druhý bude vyskakovat na barmanku?? Tak to ne! I přesto, že je Lott tak hodná, tohle jí namíchnulo. Pak už se začne raději věnovat lidem na baru, jelikož se to zase plní.
Nechtěla poslouchat, vážně ne, ale jinak to nejde, je upír a slyší vše, i to, co nechce a tak moc dobře slyšela všechno, co Julien řekl. Jakoby v ní něco trklo. Vrátí se před Juliena a pořádně nasaje. Tuhle vůni znám... sakra já jí znám, ale odkud??" Chvíli jen tak stojí a přemýšlí, než jí to dojde. Doprdele!! Tuhle vůni cítila doma, když se vrátila a Alex se jí svěřil, že ulétnul. No bezva. Naštvaně začne umývat skleničky a snaží se nedívat jejich směrem, je jen ona a její myšlenky. Neměla by žárlit, začala chodit s děvkařem, moc dobře věděla, že si bude užívat, ale jo, žárlí, ještě aby ne. To je přirozené. V poslední době se Alex ale zklidnil a tak je spokojená.
Z jejího přemýšlení jí vytrhne až hádka u jednoho z boxů. Jelikož je pracovnice, tak se o to musí jít postarat. Naštěstí jsou muži rozumní.. no jak se to vezme, ale dokáže je vyhnat z baru a ještě od nich vzít i peníze za jejich útratu, v tolik ani nečekala, ale super. Uklidí pak rovnou box a co už dělají před barem, to už není její problém. Pak už se vrátí ke své práci. Na baru pobere špinavé skleničky, rychle obslouží lidi a pak už čeká na další objednávky. Když má vše vyřízené, vrátí se ke svému nealku a očima vyhledá ty dva.

Netrvá to dlouho a bar se začne plnit, její myšlenky odplují kdoví kam a nevrátí se nejspíše celou noc, protože nemá čas se ani zastavit a nadechnout, proč jen musí být v Sh jen jeden bar? No jistě, je tu ještě noční klub, ale ne každý má rád hlasitou hudbu a když si chtějí pokecat, tak je lepší bar, sice je tady jukebox, ale rozhodně nehraje tak nahlas jak třeba v tom klubu. Když už je u toho, tak si po cestě navolí nějakou svojí oblíbenou písničku, aby se dostala do nálady. S úsměvem pak obsluhuje lidi a kroutí u toho zadkem, ostatně jako vždy. Když si jí zavolá slečna někde u konce baru, tak k ní přicupitá, aby jí mohla připravit drink. Během chvíle stojí před ní. Rovnou se na ní i usměje.
,,Ať vám chutná. Připadá jí nějaká smutná a to jí štve, nemá ráda smutné lidi, i přes to, že vlastně většinu času je taková i Lott, ale co už. Když se pak vedle Roelinky objeví mužský, zběžně si ho prohlédne a počká si na objednávku. Nejspíše se znají a tak se jen pousměje a začne mu plnit objednávku. Pět Beamu, no páni.. Ale tak je to jeho přání, tak se musí splnit. Nachystá mu pět Beamů přímo pod nos a trochu se nad tím pozastaví. ,,Náročný den?" Zeptá se lehce se zájmem a chvíli si u nich odpočine, jen ať se snaží i druhé barmanky. Ona si ale narozdíl od nich vezme jen nealko, přece je v práci a pít by rozhodně neměla. I když jí to tak láká, třeba by zapomněla i na vše, co se jí stalo..

<--Z domu

Opravdu dlouho nebyla v práci, možná to bylo i tím, že byla zavřená doma od té minulé události. Je to vůbec normální, že se nedokáže ještě stále tolik udržet a chce ubližovat lidem? Vlastně ne, ubližovat zní blbě, to ona nechce, jen se prostě neumí ovládat, když cítí jejich krev. Ale je to upír, pro ty je to přirozené, ale i přes to se cítí jako zrůda. Nejspíše by se měla na vše vykašlat a jen si to užívat, ale to by nebyla ona. Hodný upír, kdo to kdy slyšel. Ale aspoň se odlišuje od ostatních a jo, je na sebe i pyšná. Však co je na tom, že chodí s chlapem, co tak rád zabíjí.. na tom přece není vůůůbec nic divného a špatného, že? Jenže do práce se chodit musí a ona nesmí být jen zavřená doma. S Alexem se docela míjejí, což je špatné, hlavně pro její psychiku, ale což. Nějak se z toho dostane, jako obvykle. Vlasy stáhne do vysokého culíku, na sebe si dá černé upnuté šaty, které jí sahají někde do půlky stehen, přes které je ještě takový přehoz s flitry, na nohy vysoké lodičky, jako obvykle, kabelku a vydá se do práce. Netrvá to dlouho a stojí před barem. Tentokrát jí nečeká nějak dlouhá směna a už jí chce mít za sebou a tak na sebe dá zástěru a začne obsluhovat o duši.

Odebrala se do sprchy, protože byla opravdu dost mokrá z venku, blbý déšť. Nahá si vlezla přímo pod tekoucí vodou a nechala na sebe téct opravdu horkou. Bolelo jí to? Vlastně ani ne. Ovládá magii ohně, takže jí to ani nepřipadalo. Neodolala a dala si pod proud vody i vlasy. Celá se umyla a netrvalo to nějak extra dlouho. Když pak vyšla, našla si v koupelně ručník. Jistě, že je má, jen jí je prostě nechtěl půjčit, ale to je jí jedno, vzala si jeden a celá se utřela. Mokré a studené oblečení se jí na sebe nechtělo vůbec dávat a tak zamířila tak nějak na obhlídku, až našla jeho pokoj, kde si vypůjčila oblečení, bílou košili a pak zvolila nějaké trenky, které když si dala, tak vypadaly, jako by snad měla kraťásky. Tak nějak slyší divné zvuky a proto se upíří rychlostí přemístí do místnosti, kde je Trevis a .. nějaká holka? Kdy k tomu sakra došlo?? ,,Co blbneš??? Nech ji" Zařve a přemístí se k němu, aby ho od ní odtrhla. Síly má na to dost, neví sice, jestli se jí to podaří, ale opravdu se snaží, nechce, aby se někomu něco stalo a tahle dívenka vypadá tak bezbranně.. Představila si vlastně sama sebe, když byla člověkem a proto nemůže nechat Trevise, aby jí takhle ubližoval, ať už se jí to líbí sebevíce, je to její krev a má zůstat v jejím těle.. Jako by snad Lott byla lepší.. Když ucítí krev, musí se na chvíli zastavit, protože.. jo, prostě je pro ní stále těžké se ovládat. Možná i proto se na ne najednou podiva jinak. Nedokáže tam byt, když je tam tolik krve. Smutne se podiva na holku, bude si muset pomoct sama. Pak už bezi upíři rychlosti pryc.

--> domov

Na jeho slova se musí jen usmát. Však ať si užívá svůj život sám, nikdo ho nenutí jít do vztahu. Ale každého to jednou omrzí, i když bude velice říkat nahlas, že třeba ne, bude to mít v sobě, ale to jí může být naprosto jedno. Pak pokýve hlavou. ,,Chápu, ručníky jen pro VIP" zasměje se a zavrtí hlavou. Jestli si myslí, že jí to nějak naštve, tak se plete, je jí to naprosto jedno. Pak se zeptá ještě na oblečení, to jí taky zavrhne, takže se musí znovu zasmát. ,,Věř mi, že tu nahá rozhodně skákat nebudu, to raději počkám, než to oblečení na mě uschne, když vidím tu tvojí ochotu mi něco půjčit" Mrkne na něj a tak nějak si prohlíží dům. Nechá ho pít, ona sama nějak nechce, když je opilá, tak většinou dělá blbosti a proto se musí krotit. ,,Stejně bych měla za chvíli jít domů. A tobě to rozhodně vadit nebude, že mám pravdu" Sladce se na něj usměje, může si třeba najít někde nějakou jednorázovku, ale ona jí nebude v žádném případě, to se může snažit jak chce, ale ne, je hodně zásadová a když si řekne, že něco bude tak, tak to tak i bude, i kdyby se měla postavit na hlavu, proto si může být Trevis jistý, že s ní mít nic nebude.

,,I kdyby v chatrči, tak s člověkem, kterého miluji a to je více, než nějaký přepych" Sladce se na něj usměje. Díky tomu si vzpomene na Alexe. Nejspíše by za tohle opravdu nebyl nadšený. Ale ona jen uschne a půjde pěkně domů, aby o ní její milý neměl strach. Ovšem kdoví, co kde dělá on, že? Nad tím ale nechce přemýšlet, věří mu a i kdyby jí opět podvedl, jo, odpustila by mu, v tomhle je blbá, ale prostě..Je to Alex. ,,Jen varuj, ale kdybych ti přišla něco rozbít, tak by ti nepomohlo ani varování" Zasměje se, ještě, že už docela umí ovládat svou magii, jinak by mohl chudák i vyhořet, ale to se rozhodně nestane. Jakmile je teda už vevnitř, tak se vyzuje a poprosí ho o ručník. Zvedne k němu překvapeně oči. ,,Tak velký dům a nemáš ručník? To mi neříkej" Zasměje se, ne, nebere ho v tomhle vážně, proč by měla? Když jí nabídne koupelnu, tak jen přikývne. ,,Dobře a půjčil by jsi mi aspoň triko nebo košili? Něco suchého, prosím" Mile se na něj usměje a mezitím si odtáhne opět své triko od těla. Už se těší, až to všechno sundá. Pokud ale není ani ochotný jí půjčit něco suchého, tak prostě zaběhne domů, to už jí nezabije.

Když se jí zasměje, nechá ho, však proč ne. ,,V chatrči?? Tak se tomu říkat nedá, ale palác to taky není" Pokrčí rameny, nikdy si na to nepotrpěla, nemusí mít vše. Klidně by se vrátila do svého domku, kdyby věděla, že tam budou její rodiče. Ale to už je pryč. Teď se vrací jen k Alexovi. Když pak otevře a ona chce vejít, tak jí zastaví. Podívá se na něj jako na blázna. ,,Děkuji za varování, zrovna dnes se mi zachtělo všechno rozbíjet" Zasměje se a zavrtí hlavou. ,,Nevím, na jakou společnost jsi zvyklý, ale já rozhodně nejsem nějaká puberťačka, co by ti do domu přišla rozbíjet věci" Ujistí ho a když je v domě, tak se vyzuje a z hlavy si sundá čepici. Pak se na něj obrátí. ,,Nechci ti tady nějak zasvinit podlahu, nebo podobně. Nepůjčil by jsi mi ručník a že bych se vysprchovala? Pak můžu třeba počkat, než mi uschnou věci" Zeptá se ho mile a znovu si nenápadně odtáhne od těla triko, blbá bílá průhledná barva!

<--Most

Na jeho kotě už moc nereagovala, nemá moc ráda takové oslovení, ale když mu to dělá dobře, tak prosím. Rozhodně vypadá jako někdo, kdo to říká každé druhé a díky tomu jí to přijde více a více vtipné.Když se pak rozejde a on jí řekne, aby ho následovala, tak přikývne. Dokáže s někým udržet krok, no dalo by se říci běh a tak se rozeběhne za ním a drží se od něj jen pár kroků, aby přesně věděla, kam má běžet. Znepříjemňuje jí to jen ten déšť, který je stále více a více. Ale nenechá se jím rozhodit. Když se ocitnou u jeho baráku, trochu překvapeně zamžiká a zastaví se. ,,To si musíte všichni žít jak v pohádce??" Zasměje se. Naposledy když byla třeba u Natea, to byla sakra vila. No co, ona je spokojená se svým domečkem! Vlastně s domečkem Alexe, když žije u něj. Když si tak na něj vzpomene, začne jí hryzat svědomí. Je dobré jít do domu k neznámému chlapovi? Ale však jí od něj nic nehrozí, má svou magii, kterou se může bránit, takže dobré. Pomalu si sundá čepici, když se ocitne pod stříškou a počká si, že jí otevře.

,,Jestli na to vypadáš? Vlastně i jo" Odpoví mu a ani se nemusí u toho zamýšlet. Nebude si tady vymýšlet a nebo mu nějak podlézat, sám moc dobře ví, jak vypadá. Ale určitě si myslí něco stylu: však já frajer jsem, proč bych si na něj měl sakra hrát? Jak jednoduché. ,,Žádná?" Potutelně se zasměje, rozhodně nevěří, že jsou všechny holky takové ovečky, kterým se vše líbí, ale dobře, nechá ho přitom, vlastně by jí tahle informace ani nijak nepomohla, ono je to vlastně jedno. Jakmile začne pršet, tak začne i nahlas přemýšlet, co s tím a kam se schovat. Když jí Trevis nabídne přístřeší, tak se rozmýšlí jen chvíli. Vlastně proč ne. ,,Fajn, ale nic si od toho neslibuj" Upozorní ho a narazí si čepici více do čela a znovu si odtáhne tu látku od těla. ,,Tak mě veď" Ukáže rukou někam do prostoru, protože ani za boha netuší, kde by tak mohl bydlet, ono by bylo zvláštní, kdyby to hned věděla.

--> Domek Trevise

Protočí očima, nemá to ráda a nikdy mít nebude, ale to už mu vlastně může být jedno. Když pak začne ironicky, tak se mu zadívá do očí. ,,Neměl by sis hrát na takového frajera, oheň může upíra bolet a rozhodně i zabít." Přesvědčí ho. Nemá ráda až takhle namyšlené týpky. Dobře, může být nafrněný jak chce, ale když je v něčem slabší, měl by si to přiznat, ale to muži většinou neumí a raději si hrají na frajery. Ona si ale díky tomu dokáže o "člověku" udělat obrázek. Pak už se ho zeptá na klid. Nepřekvapí jí jeho odpověď a tak se jen usměje. ,,Ještě jde o to, jestli ty dívky mají rády tvojí společnost" Lehce si do něj rýpne, ale Trevis je rozhodně ten typ, kterého to vůbec nevykolejí a proto si to může dovolit, jinak by to možná ani neříkala, kdoví. Jak je tak opřená, najednou ucítí něco studeného, jsou to kapky, které začnou dopadat na její hlavu, tvář, ramena. ,,Sakra" Zabrble a podívá se bezradně na Trevise, její bílé triko se začne lepit na její pokožku a ona si ho oddělává od těla. ,,Měli by jsme se schovat.. Nebo chceš zmoknout??" Zeptá se ho se smíchem a začne se rozhlížet, kde by se tak dalo schovat. Do toho začne i hřmít, no bezva.

Když se jí zeptá, jestli mají ve zvyku se doma takhle brát pod krkem, tak se musí pobaveně zasmát. ,,Ano, to víš, libuji si v sado maso, nevypadám na to???" Vykulí nevinně oči, ale musí se stále usmívat. Vlastně jí ta myšlenka přijde vtipná, ovšem, když si vzpomene na Sebastianovo znásilnění a pak tak trochu i Alexovo, tak jí po zádech přeběhne mráz. Tohle by neměla zažít žádná holka a opravdu by to žádné ani nepřála. Navenek se snaží tvářit jako hrdinka, jako by se nic nestalo. Pak už se vzájemně představí a ona ho políbí na tvář. Usmívá se stále, ono u Lott je to prakticky normální. Když jí pak chytne pod krkem, nechá se, ale kdyby chtěla, tak se s ním klidně i popere, síly už má dost, ne nadarmo stále trénuje, aby se mohla ubránit a nedokázal už jí nikdo ublížit. Když jí pak pustí, tak jen přihmouří pobaveně oči. ,,Myslíš, že se tě bojím Trevisi?" Zeptá se ho jen tak mimoděk a zlehka zvedne ruku a strom vedle něj začne hořet. To už ale Trevis sedí na můstku a ona se na něj otočí s úsměvem. Mávnutím ruky oheň přestane. ,,Nejsem tak bezbranná, jak jen si myslíš" Usměje se a mrkne na něj. Každý si asi myslí, že jí může nahánět strach, ale ona už se nenechá, na to je až moc velká bojovnice. Prohrábne si vlasy a opře se lokty a zábradlí. Hlavu otočí na Trevise. ,,Taky máš občas rád naprostý klid?" Zeptá se ho zamyšleně a zadívá se pak před sebe na vodu.

Uzivala si svuj klid u mostu. Hlavou se ji honilo tisíce myšlenek, ale ta hlavni byla, že je opravdu šťastná. Dlouho takhle nebyla a uziva si to. Její osobní prostor ale naruší kluk, upír. Trochu překvapene zamzika a otoči se k němu čelem. ,,Tahle upírka se o sebe umi postarat dobře." Odpoví mu s úsměvem. Neumí se na lidi zlobit, leda, když jsou na ni vážně hnusni. Pomalu ho chytne pod krkem a úsměv se ji rozšíří. ,,Mozna by ses měl te upirky i bát.." zasepta a pak ho pusti a rovnou chytne jeho ruku. ,,Jsem Charlotte" představi se mu a nakloni se tak, aby mu dala pusu na tvar na seznámení. ,,Jsi úplne stejný typ, jako Můj přítel" zasměje se. Teda aspoň byl, ted už se změnil a dovoli si říct, že i díky ni. Je opravdu spokojena a jde to na ni vidět.