Příspěvky uživatele

Stále jsem nechápal, jak k tomu vůbec došlo, když ještě před chvíli jsem se jí přiznával, že jsem ji de facto podvedl. Je jasné, že mi to tak úplně odpustit nedokáže, ale stejně je vážně neuvěřitelně tolerantní, dokáže mi odpustit opravdu hodně, je to zkrátka ta nejlepší přítelkyně, kterou jsem si mohl přát. I když, když se nad tím tak zamyslím, my poslední dobou neděláme skoro nic jiného, než že se hádáme nebo spolu spíme. To asi taky není tak úplně dobře, ale já budu asi ten poslední, kdo by to měl řešit a komu by to mělo vadit. No ale když už k tomu došlo, nemám důvod toho nevyužít, navíc když to bylo ještě za takových okolností, že si mohu dělat cokoli mě napadne. Proč tedy dělám zrovna tohle? Dobrá otázka, ale když už jsem s tím začal, dokončím to. Od ledu jsem se zanedlouho oprostil a začal se jí pro změnu věnovat svým jazykem. Snažila se vydržet co nejdéle a nárokovat si nějaké pauzy, ale nic takového se pochopitelně nedělo a tak už po chvíli podlehla. Jakmile začala dávat nohy moc k sobě, tak trochu jsem jí to zamezil a chvíli na to se definitivně zbavil teď už zcela nepotřebného a tudíž přebytečného kusu ledu, který se ještě nestihl roztát. Rty jsem se přiblížil zpátky k jejím a položil jí otázku, i když odpověď na ni jsem dobře znal. Můj názor mi také samozřejmě potvrdila a krom toho mi připomněla, co že jsem to měl vlastně původně dělat. Tentokrát jsem se usmál pobaveně, nevím jestli to poznala třeba podle toho charakteristického výdechu doprovázející tento úsměv, ale to už byl detail. Ve vteřině jsem si ji otočil zády k sobě a silně ji pleskl přes zadek. "Nebuď tak netrpělivá" odvětil jsem, ono ať už teď udělám cokoliv, nikdy toho nebude dost. Je spoustu možností, co bych mohl dělat a nacpat to všechno do téhle chvíle je prostě nemožné, takže jí teď můžu ukázat jen jeden ze způsobů a to zrovna ten, který nebude tak..brutální. Bude jen na ní, jestli mi dovolí někdy jindy pokračování.

Vážil jsem si toho, že mi tohle všechno vůbec povoluje, že to chce vyzkoušet a že mám možnost jí tenhle svět ukázat. Byla ve mně naděje, že pokud se jí tohle zalíbí, nebudu se muset už tolik bát, že jí vážně ublížím, ale zároveň to teď vlastně bude ještě těžší. Lott mi věří a já ji nesmím zklamat, ale když to tak vezmu, já vlastně ubližuji také proto, že si tím aspoň trochu vynahrazuji to, že nemůžu zabíjet. Takže i když jí nechci ublížit tak, aby jí to vážně nějak víc bolelo, pokaždé když projeví nějaký vzdor, se hluboko uvnitř mě probudí touha roztrhat ji na kousky. I když je to opravdu hluboko ve mně, je to potlačené a asi nehrozí, že bych to vážně udělal, pořád se budu muset alespoň trochu kontrolovat a vždycky s tím budu bojovat. Teď jsem ale všechny tyhle myšlenky raději co nejrychleji zahnal a věnoval se pouze jejímu uspokojování. Ledu už jsem se zbavil a začal se jí věnovat za pomocí jazyka. Chtěla se ode mě dostat pryč, ale tomu jsem samozřejmě zabránil tím, že jsem si ji chytil pevněji, aby se mi už nemohla vysmeknout a směle pokračoval v činnosti. Cítil jsem a slyšel, jak byla roztoužená, ale přesto se bránila, snažila se vydržet co nejdéle a já se tak musel o to déle snažit. Pak už konečně přišel její orgasmus, přičemž jsem byl nucen ji chytit z vnitřní strany stehen, aby mi tu hlavu úplně nepřimáčkla a zatímco jsem ji nechával se trochu vydýchat, jsem se kochal pohledem na její tělo. Už už jsem se chtěl dostat zpět k jejím rtům, než mou pozornost opět zaujal ten teď už značně roztátý kousek ledu. Nyní už mi byl naprosto k ničemu, takže jsem se ho hodlal zbavit definitivně. Vzal jsem ho do ruky a nechal ho zahřát natolik, až se celý vypařil. Mohl jsem se takhle zbavit i veškeré zbývající vody, co zůstala na místě po ledu, ale nechtěl jsem Lott popálit, i když by se jí to velice brzy zahojilo. Místo toho jsem se naklonil až těsně k jejím rtům, až mohla tu těsnou blízkost i cítit. "Tak..jak se ti to líbilo?" zašeptal jsem stále vzrušeně, i když odpověď mi byla víc než jasná. Šlo o to, že jsem ji chtěl slyšet.

Nemůžu říct, že by tohle bylo v mých plánech od začátku, ale když už se mi tento nápad jednou objevil v hlavě, hodlal jsem se ho držet. Obvykle si sice s žádnou takhle nehraji, ale dneska jsem na to měl náladu a nehledě na to, že Lott si to zaslouží, jsem jí chtěl ukázat, že to, že to momentálně nemůže kontrolovat ani nijak ovlivňovat, ještě nutně nemusí znamenat něco špatného. Proto jsem s tímhle ledem vůbec začal a s potěšením jsem zjišťoval, jak moc to na ni působí, ještě aby ne, když celé její tělo jenom hoří. Pomalu jsem s ledem v zubech putoval po jejím těle a jen na chvíli se zastavil, abych ji mohl znovu políbit. Pravda, dlouho mi to nevydrželo, ale to ani nemělo, celé jsem to udělal jen proto, abych zase alespoň na chvíli utišil tu spalující touhu po jejích polibcích. Pak už jsem si zase vzal led a přesunul se s ním ještě níž. Vychutnával jsem si každičký její sten, každý sebemenší pohyb jejího těla. Dalšího ledu už jsem jí ušetřil, i když úplně zbavená ho nebyla, když se stále ještě válel na jejím těle, ale já už si ho nevšímal, sesunul se ještě níž a začal ji dráždit jazykem. Spokojeně jsem zamručel, ne snad, že bych ji chtěl zabít, teď tahle slova pro mě byla spíš jen znak toho, jak moc jsem dokonalý. Následně jsem pronesl pár slov, když mi chtěla utéct a pevněji si ji chytil. Nijak jsem ale nehodlal od svého plánu ustupovat, ba právě naopak, dráždil jsem ji čím dál tím intenzivněji. Zatím se snažila vydržet, potvora, jako obvykle mi nic nedá jen tak, ale bylo mi jasné, že už dlouho nevydrží. Takže i když jsem to původně vlastně ani neměl v plánu, teď už jsem to hodlal dodělat.

Lott byla momentálně zcela odkázaná na mě, mohl jsem si dělat, cokoliv jsem chtěl, klidně jsem se na tohle všechno mohl vykašlat a dělat jen to, co je nejlepší pro mě. Jenže mě natolik baví ji trápit, že jsem se rozhodl právě pro tento způsob. Proto jsem ji také na okamžik opustil a zamířil pro led. Spolu s ním jsem se vrátil zpátky k ní. Nejprve se na jejím rtu objevila jen studená kapička vody, než jsem se k ní sklonil a přejel jí ledem po celých rtech. Odtud jsem postupoval níž až k jejím prsům, hrál jsem si a vychutnával si to. Bavilo mě pozorovat a poslouchat její reakce, přinášelo mi to značné uspokojení a to každičká maličkost, jako třeba když se marně snažila zbavit toho ledu v pupíku. To už jsem své rty přitiskl na ty její v dlouhém polibku a nějakou chvíli tak setrval, než jsem se zase odtáhl a vrátil se ke své činnosti s ledem. U podbřišku jsem zůstal s ledem snad nejdéle a přejížděl ještě pomaleji, jako bych ji snad chtěl trápit ještě víc. Pak už jsem led prostě nechal položený na jejím těle a sesunul se ještě níž k jejímu rozkroku a začal ji tam dráždit jazykem. Na její slova jsem jen něco spokojeně zamumlal, chtěl jsem ji dovést k šílenství a to se mi taky naprosto perfektně dařilo. Jakmile se však pohnula ve smyslu mi utéct, opravdu tiše jsem zavrčel a pohledem na okamžik střelil nahoru k jejím rukám, abych se ujistil, jestli se uvolnila, či nikoliv. "Lott..víš přece, že udělám pravý opak toho, než o co se snažíš" zašeptal jsem, pevně stiskl její boky a rty, převážně tedy jazykem, jsem se zase vrátil k předchozí činnosti. I když možná o něco obezřetněji, nevypadalo to tak, ale čekal jsem na její reakci, jestli začne být proti a vyloženě se jí to nebude líbit, budu tomu muset uzpůsobit svoje chování..i když celkem nerad.

Nechápal jsem, odkud bere takovou důvěru ve mně, ale samozřejmě jsem za to byl rád, protože bez důvěry by nic z toho, co jsem měl v plánu, zrealizovat nešlo. Takhle si nechala ochotně svázat ruce a ani té škrabošce, co jsem vytáhl hned poté, se nebránila. Skoro jsem ji pohladil po tváři, ale nakonec jsem se jí skutečně dotkl až na prsou, které jsem zmáčkl a stihl jí u toho věnovat i polibek na bříško. Pak jsem se ale z ničeho nic zvedl a v tu ránu byl pryč. Odešel jsem ale jen pro kostku ledu a hned na to jsem se i s ní zase vrátil do pokoje. Nadmíru spokojeně jsem se usmál, byla to pro mě naprosto dokonalá situace. Vrátil jsem se zpět k ní, led si dal do zubů a pohladil ji po boku, zatímco mi od rtů odkápla ledová kapka od pomalu roztávajícího se ledu. Znovu jsem se velice spokojeně usmál, byla hodně vzrušená, cítil jsem a to pravda, já na tom nebyl o moc líp. Neskutečně mě bavilo ji trápit, ale tak jako tak teď se toho polibku nedočká už jen z toho důvodu, že s ledem mezi zuby se líbá dost špatně. Sklonil jsem se k jejím rtům, ale místo polibku jí je jen ledem obkroužil a postupně se pomalu sesouval níž, takže na každičkém místě, kterého jsem se dotkl, zůstala kapka vody. Postupoval jsem velice pomalu směrem ke klíční jamce, odtud pak na jedno prso, obkroužil jsem bradavku, to samé na druhým a odtud zase níž až jsem se zastavil u pupíku, kam jsem ten led na chvíli položil a opatrně, tak abych se svým tělem ledu nedotkl, jsem se vytáhl zpět nahoru, abych ji mohl opravdu dlouze, toužebně a zároveň procítěně políbit. Zkrátka mi to i takovouhle chvilku chybělo. Pak jsem se jakoby nic vrátil zpět k rozdělané činnosti, opět si vzal led mezi zuby a posunul se s ním zase o malý kousek níž k podbřišku, kde jsem s ním pomalu přejížděl ze strany na stranu, dokud jsem ho opět nepoložil někam na střed. Sám jsem se sesunul ještě níž k jejímu rozkroku, chytl si ji z boky a nejdřív ji tam jen jemně políbil, než jsem ji začal dráždit jazykem.

Pro moje plány byl gauč tentokrát opravdu naprosto nevyhovující, takže ten následující přesun do ložnice byl zcela nutný. Tam jsem se jako tradičně začal věnovat jejím prsům a s potěšením jsem zjistil, že tentokrát Lott opravdu vůbec neprotestuje a to dokonce ani v době, kdy jsem ji kousnul až do krve. V tu chvíli jsem se rty vrátil zpět k jejím a věnoval jí krvavý polibek. Brzy jsem se ale odtáhl, abych si mohl sundat triko, které jsem trochu poupravil, abych jí tím mohl svázat ruce nad hlavou. Rukama jsem po jejích rukou putoval zase zpět a odtud pak do šuplíku nočního stolku, odkud jsem vytáhl černou škrabošku. Důvěryhodně jsem se na ni podíval, ale stejně jako bych čekal na jakýkoli náznak toho, že s tím souhlasí. Přesně tohoto náznaku se mi dostalo, takže už mi nic nebránilo v tom jí tu škrabošku nasadit. Rukou jsem přejel kousek od její tváře, ale nedotkl se jí. Její reakce se mi nesmírně líbily, takže jsem dlaněmi pomalu doputoval až zpět k prsům, které jsem zmáčkl, zatímco jsem ji rty políbil někam k pupíku. Tohle ale k mému novému nečekanému plánu moc nepatřilo, takže jsem se od ní hned poté odtáhl a ve vteřině zmizel pryč z pokoje. Zamířil jsem do kuchyně, odkud jsem z mrazáku vytáhl kostku ledu a i s tou se pak vrátil zpět. Snažil jsem se tohle všechno podniknout co nejrychleji a že já jsem rychlý dost, ale jakmile jsem se ocitl zpátky v pokoji, najednou jsem zpomalil a až k ní dokráčel naopak velice pomalu kvůli zvýšení napětí a nedočkavosti. Tenhle pohled na ní, nahou, svázanou, bezmocnou, toužící výhradně po mé osobě, se mi neskutečně líbil. Led jsem si vložil do zubů, a zaujal znovu svou pozici nad ní. Mimoděk jsem ji kupodivu jemně prsty pohladil po boku, zatímco od ledu odkápla první ledová kapička přímo na její rty.

Rozhodl jsem se přesunout z toho nedostačujícího gauče do ložnice, ale nakonec jsem ji zadržel už v půli cesty. Dlouho mi to ale nevydrželo, byla to spíš jen taková příprava na to, co teprve bude. Takže jsem se velice brzy i s ní přemístil do ložnice, kde Lott skončila v posteli a já nad ní. Po vyřešení poslední drobné překážky v podobě těch pár kousků oblečení jsem se konečně mohl naplno začít věnovat převážně jejím bradavkám. Tentokrát se Lott vůbec nebrání, naopak jí to vzrušuje a mě jakbysmet. Jakmile jsem ji kousl natolik silně, že se objevila i krev, jen jsem ji slíbl a přestal s tím. Místo toho jsem své polibky věnoval opět jejím rtům, než jsem se odtáhl, abych si mohl přes hlavu přetáhnout triko. To jsem téměř po celé jeho délce roztrhl, abych jí tím mohl svázat ruce a přivázat jí tak k posteli. Lott dokonce ty ruce i poslušně natáhla a krásně tak spolupracovala, co víc bych si mohl přát. Opět jsem se k ní naklonil, abych si ukradl další polibek, zatímco rukama jsem pomalu putoval po těch jejích. Vzrušeně jsem vydechl, když mě tradičně začala provokovat alespoň stehnem, když rukama nemůže. Možná i tohle byl jeden z těch méně podstatných důvodů, proč jsem jí ty ruce uvázal-abych vůbec vydržel. V hlavě se mi z nenadání urodil jeden zajímavý a možná poněkud nečekaný nápad, který jsem ale hodlal zrealizovat. Aniž bych ji přestal líbat, jsem se jednou rukou natáhl do šuplíku nočního stoku, abych s potěšením zjistil, že tam opravdu najdu jednu obyčejnou černou škrabošku. Opět jsem se od ní odtáhl a zamával jí s tím kusem látky před očima, aby vůbec věděla, co to je. Byla to asi jedna z posledních, ne-li poslední takováhle hračička, co jsem tu měl. Podíval jsem se na ní ve stylu „věř mi“ a přetáhl jí to přes oči. Ani teď to zase nemělo žádný větší smysl, protože upír na rozdíl od člověka není tak dezorientovaný, když nevidí. Natáhl jsem k ní ruku jako bych ji chtěl pohladit po tváři, ale úmyslně jsem to neudělal. Sice jsem napodobil ten pohyb, ale jen ve vzduchu, kousek od jejího obličeje, takže mohla cítit ten známý pocit, kdy naprosto přesně víte, že je někdo těsně u vás, aniž byste ho viděli nebo se vás jakkoli dotýkal. Než jsem začal realizovat zbytek svého plánu, ještě jsem chvíli sledoval její reakce, abych si byl jistý, že je vše v pořádku.

Vědět, co se odehrává v její hlavě, asi si tohle všechno ještě rozmyslím. Bylo sice jasné, že nemůže jen tak zapomenout na to, co jsem udělal, ale že mě teď bude poslouchat na slovo hlavně proto, abych byl šťastný a neměl potřebu utíkat za jinou, to se mi taky moc nelíbilo. Ale tohle jsem naštěstí nevěděl, takže jsem to neřešil. Místo toho jsem začal řešit místo, na gauči se mi totiž tak nějak přestalo líbit, takže jsem se rozhodl pro přesun. Předtím jsem ji ani nepolíbil možná taky právě proto, abych ji tak donutil za mnou jít, což taky udělala a já už si mohl užívat doteky na jejím těle. Dokonce mi i popravdě odpověděla na mou otázku, za což jsem byl jedině rád. To už jsem si ji přetočil k sobě čelem, vyzdvihl si ji, nechal ji tak obmotat nohy kolem mého pasu a přesunul se s ní do ložnice. Tam jsem ji hodil na postel, strhal z ní oblečení a rovnou se vrhl na její prsa. Porůznu jsem si s nimi hrál, pevně jí u toho svíral ruce a s potěšením jsem zjistil, že opravdu vůbec neprotestuje, že se jí to vlastně líbí. Opravdu hodně mě to vzrušovalo, až jsem jí jednou skousl bradavku natolik, že se objevily první krůpěje krve. Těch pár kapek krve jsem okamžitě slíbnul a taková malá ranka se samozřejmě zahojila během chvilky. Vytáhl jsem se zpět trochu výš, abych ji mohl rty ještě stále od krve vášnivě políbit. Hned na to jsem se od ní odtáhl, abych si mohl sundat triko a vzhledem k tomu, že i ta její původně moje košile zůstala na menší kousky, než jsem plánoval, musel jsem natrhnout i to svoje triko, abych z něj utvořil co možná nejdelší kus látky. "Nastav ruce" pronesl jsem a jakmile to udělala, pokud snad ne, tak jsem si prostě dopomohl sám a jedním koncem látky jí svázal ruce, dal jí je nad hlavu a druhý konec látky přivázal k posteli. Zcela důvěryhodně a mírumilovně jsem se pousmál, znovu se k ní naklonil a opět jí políbil, zatímco dlaněmi jsem jí postupně pomalu přejel po celých jejích rukou. Samozřejmě, že tohle nemělo žádný velký význam, neočekával jsem, že by se mi bránila a navíc, kdyby chtěla, tak se z toho jakožto upírka klidně může dostat. Šlo spíš jen o ten symbol bezmoci, toho, že se mi naprosto bezmezně oddá a bude závislá pouze na tom, co udělám já.

Jakkoli mi to teď přišlo divné nebo nesprávné, chtěla to zkusit, tak proč ne. Zatím byla dost nervózní, cítil jsem to z ní a to jsem se jí přitom ještě ani nedotkl. Taky že jsem ji na to upozornil, měla by se uvolnit, o což se taky hned po mých slovech začala pokoušet. To se mi samozřejmě nesmírně líbilo, že neprotestuje a poslouchá. Postupně jsem se k ní začal naklánět, ale v poslední chvíli jsem se zase odtáhl se slovy, že gauč je nevyhovující. Vstal jsem, zamířil pryč z obýváku a Lott mě opět poslušně následovala. Šikovná holka. Přetočil jsem si ji tak, aby stála hezky přede mnou a opět ji napomenul, že stále ještě moc přemýšlí, i když slíbila, že teď vůbec hlavu nebude používat. Zeptal jsem se jí, jestli má strach, i když odpověď mi byla vcelku jasná, chtěl jsem, aby se nebála mi říct, že ano i přesto, že jsem jí říkal, že se bát nemá. Na její odpověď jsem se spokojeně usmál, pak jí špičákem lehce přejel po kůži a jednou rukou ji trochu začal dráždit přes kalhotky. Cítil jsem, že mi mnohem víc důvěřuje, než na tom hřbitově a to bylo jedině dobře. Nehodlal jsem ale v tomhle svém počínání pokračovat nějak moc dlouho, brzy jsem si ji k sobě otočil zase čelem, chytl ji pod zadkem a vyzdvihl. Teď už jsem ji konečně políbil, toužebně a dychtivě, protože to po jejích polibcích tolik prahnu. Upíří rychlostí jsem se s ní přesunul hned do té ložnice dole, už jenom z toho důvodu, že ta nahoře byla ještě o dalších pár bezvýznamných metrů dál. Navíc v téhle by snad mělo být něco, co v té horní není, tedy alespoň jsem doufal, že to tam ještě je a že to budu moct použít. V ložnici jsem ji, no nechci říct přímo hodil, ale jo, hodil na postel, objevil se nad ní a prostě z ní během okamžiku serval veškeré ty kusy látky, dokud nezůstala úplně nahá. Opět jsem si s ní propletl ruce a opět jí je pevně držel u hlavy. Prostě zvyk. Rty jsem se vrhnul na její prsa a myslím, že i jí muselo být jasné, co bude následovat. Nevím, jestli se jí zrovna tohle bude líbit, ale já si to prostě nikdy neodpustím, takže bude jen dobře, když si na to navykne. Teď rozhodně něžný nebudu ani trochu, střídavě jsem sál obě bradavky, dráždil je jazykem a samozřejmě jsem si neodpustil ani drobné kousance. Zcela pochopitelně mě to okamžitě vzrušilo, v kalhotách jsem měl bouli, no ještě aby ne, kdy jsem to už tolikrát odmítal a teď konečně nemusím. Mohlo to možná vypadat, jako bych nedokázal vnímat vůbec nic jiného, ale ve skutečnosti jsem pozorně čekal a vnímal každičkou její reakci.

Konečně jsem to měl za sebou, vypadalo to, že mi to Lott nějakým zázrakem asi i odpustí a co víc, ani nemá potřebu se ode mě teď držet dál, ba právě naopak. Samozřejmě jsem si byl vědom toho, že na to rozhodně nemůže jen tak zapomenout a dělat, jakoby se vůbec nic nestalo, ale stejně jsem si lepší výsledek snad ani nemohl přát. Jen mě trochu děsilo to, co po mě žádá. Nebyl jsem si ani trochu jistý tím, že se jí to bude líbit, přece jen takovým romantickým duší se tohle většinou moc nelíbí, ale na druhou stranu je pravda, že dokud se to nezkusí, tak se to nezjistí. Když řekla, že mi věří, opět jsem se na ni vděčně a spokojeně pousmál, tohle jsem potřeboval slyšet a asi to budu potřebovat slyšet ještě několikrát. Nejdřív jsem jí řekl, aby se uvolnila, o což se taky pokusila a já se musel spokojeně usmát. Poslouchala mě už teď, to je dobře, moc dobře. Začal jsem se k ní naklánět, zatímco jsem jí vysvětloval, že se vážně není čeho bát. „Správně“ pousmál jsem se, ale jakmile už chyběl jen kousek k tomu, abych ji políbil, dodal jsem, že se prvořadně musí zvednout z gauče a sám tak učinil. Nevysvětlil jsem jí proč, ale ono to nebylo zas tak složité uhádnout, jde zkrátka jen o to, že žádná pohovka neposkytuje dostatek místa. Následovala mě, ale pochopitelně se to neobešlo bez typické otázky. Chytl jsem ji za ruku a přetočil si ji před sebe tak, aby stála zády ke mně těsně přede mnou. „Pořád moc přemýšlíš..“ poznamenal jsem, pevně ji držel kolem pasu a volnou rukou jí odhrnul vlasy na jednu stranu. "Lott, aby to fungovalo, musíš být upřímná takže..máš teď strach? zajímal jsem se, i když odpověď mi byla celkem jasná, šlo jen o to, aby mi to řekla. V tutéž chvíli jsem jí narostlým špičákem přejel po odhalené kůži na krku, ale jen tak jemně, rozhodně jsem tu kůži neprotrhl, zatímco jednou svou rukou putoval od pasu níž až k jejímu klínu, kde jsem ji jen hladil přes kalhotky.

Už jsem neměl na vybranou a tak jsem prostě chtě nechtě začal vyprávět. Snažil jsem se jí to celé podat z té lepší stránky, zformulovat to tak, aby to celé hrálo co nejvíce na moji stanu a do jisté míry se mi do snad i dařilo, ale stejně jsem se celkem divil, že to vzala tak relativně s klidem. Čekal jsem, že začne zuřit nebo se možná úplně rozbrečí a rozhodně jsem si myslel, že se ode mě bude chtít teď držet dál, ale vypadalo to, jakoby snad chtěla pravý opak. Věděl jsem, jak málo stačí k tomu, abych se na ni prostě bezmyšlenkovitě vrhnul a stále jsem si nebyl jistý, že by to teď byl ten nejlepší nápad, ale to už jsem zas až tolik neřešil, když mi celou dobu tak jasně dává najevo, jak moc po mých dotecích touží. Místo toho jsem řešil spíš to, že se jí to nemusí líbit a co potom, já už se nezastavím a pro ni by to tak znovu bylo jen utrpení. To jsem nechtěl. Tuhle svou obavu jsem jí také řekl, i když s jakousi mezipauzou, kdy se má pozornost soustředila výhradně na její výstřih. „Jenže ne každý je stavěný na to si bolest užívat..ale můžu se aspoň pokusit“ odvětil jsem a v tuto chvíli už se jí rozhodně nedíval do očí, jako jsem se spíš kochal pohledem na její polonahé tělo. Jednou rukou jí přejel po stehnu až k boku a cítil jsem, jak se třese. "Uvolni se" pousmál jsem se. "Nevnímej bolest jen jako něco špatného, taková není, většinou je to všechno jen ve tvé hlavě...ale ať už ti budu dělat cokoliv, pořád to jsem já a mě se bát nemusíš" tedy v případě, že mi nebudeš nějak extrémně odporovat dodal jsem si v duchu, ale to už snad nehrozí. Po celou tu dobu jsem se k ní pomalu přibližoval, dokud se mé rty nepohybovaly jen milimetr od těch jejích. Pak jsem se ale lehce pobaveně ušklíbl. "Ale hlavně se koukej zvedat, protože jestli to vážně chceš zkusit, gauč je teď značně nevyhovující" poznamenal jsem a sám se zvedl z gauče. Udělal jsem pár kroků směrem z obýváku pryč, ale přitom bedlivě poslouchal, co bude dělat Lott. Rozhodně jsem totiž neměl v úmyslu nechat ji jen tak samostatně jít.

Tak dalo by se říct konečně je to tady. Ne snad, že bych se na to nějak těšil, ale aspoň už to budu mít za sebou, ať už to dopadne jakkoli. Teď už nemůžu vycouvat, Bond tomu krásně nehrál a Lott by se tak jako tak zeptala, takže bude lepší před tím přestat utíkat. Zeptala se přímo, takže jsem jí také přímo odpověděl. Bylo to pro mě, jakožto pro notorického lháře, strašně těžký se přiznávat k něčemu takovému, když to dělám prvně v životě a navíc vím, že mi to uškodí a jí to děsně zraní. Přesto jsem však začal ještě v rámci mezí celkem plynule vysvětlovat, co se tu stalo, než jsem se prokousal k úplnému závěru, kdy jsem nakonec dodal i tu větu, jestli mi to může odpustit. Pak už mi nezbývalo, než jen odevzdaně čekat na její reakci, přičemž jsem jen horko těžko udržel pohled na jejích zaslzených očích. Po její první odpovědi jsem byl trochu v šoku. Tak ona se dozví tohle a její první reakce je, že začne obviňovat i sama sebe? Jen jsem přikývl na jakési znamení, že omluva se přijímá, i když to bylo trochu absurdní, ona oproti mně téměř vůbec nic neudělala a nechal ji dál mluvit. Rozhodl jsem se, že budu teď spíš jen poslouchat, abych si to vyslechl celé a odpověděl pak podle toho. Když začala s tím, že mi vlastně nemá moc co odpouštět, v podvědomí jsem jí dal za pravdu, všechno, co řekla, byla vlastně pravda, ale rozhodně mě to neomlouvá. Když skončila, věděl jsem, jak moc jí to muselo ranit a samotného mě to ničilo, ale zároveň jsem se na ní podíval s vděčností, protože i přes to všechno mě neseřvala, neřekla takovou tu větu, že už mě nikdy nechce vidět apod. Zkrátka nevzdala to se mnou. "Já nikdy nebudu chtít nikoho víc, než tebe, ale teď bych se nedokázal zastavit a..." v tuto chvíli jsem se najednou odmlčel, protože veškerá má omezená pozornost se začala soustředit pouze na její ruce rozepínající knoflíky u košile. S lačným pohledem jsem sledoval její zvětšující se výstřih, než jsem se konečně donutil vnímat taky něco jinýho a dokončit tak svou větu. "co když se ti to nebude líbit a budeš toho litovat?" hlesl jsem a na sucho polkl, jak jsem se snažil odolávat pokušení to z ní servat, alespoň do doby, než mi odpoví. Zároveň mi přišlo, že bychom to neměli dělat tak brzo poté, co se dozví další z mých neustálých prohřešků, ale když bych to vzal trochu jednodušeji, já chci jí, ona chce mě, tak na co ještě čekám.

Mimo myšlenky na to, jestli jí o Sofii vůbec řeknu nebo ne, tu bylo ještě něco, co mě znovu více a více nutilo přiklánět se k možnosti, že jí to neřeknu. Kde vezmu tu jistotu, že mi uvěří, že jsem se s ní nakonec nevyspal? Že jsem se vlastně celou tu dobu snažil jí nepodlehnout a alespoň malilinko se mi to nakonec přece jen povedlo? Mohla by mi věřit, koneckonců já jí přece taky věřím, že s tím chlapem, kterého z ní cítím určitě nic neměla, jenže věřit jí je přece jen trochu něco jiného než věřit mě. Poté, co ale na nedávnou přítomnost Sofie znovu upozornil i Bond, jsem se rozhodl přestat před tím utíkat a oddalovat rozhovor na toto téma. S jistými oprávněnými obavami jsem se vydal směrem k ní a posadil se u ní. Lott mě i s dekou objala a nakonec jsem obdržel i polibek na tvář, ale já momentálně nebyl schopný jí tyhle něžnosti vracet, takže jsem se jen vděčně usmál a to bylo víceméně všechno. Pronesl jsem tu větu, aby už jsme to měli za sebou a čekal, jak zareaguje. „Pomůže, když řeknu, že to není, jak to vypadá?“ snažil jsem se ještě na okamžik trošičku uvolnit atmosféru, než jsem se zhluboka nadechl, ale namísto okamžité odpovědi jsem zase jen tiše vydechl a odvrátil od ní pohled zase někam k zemi. Ne, rozhodně jí to nedokážu celé dovyprávět s pohledem upřeným do jejích očí, to už bylo vážně trochu moc. „Ta návštěva, co tu byla, nebyla jen tak nějaká návštěva…S tou holkou jsem se jednou kdysi vyspal, nic víc a ona mě tu teď asi po 30ti letech našla a de facto tu na mě čekala. Je stejná jako já, tudíž si taky libuje v násilí a tak jsem pod tím viděl možnost, jak se alespoň na nějakou dobu zbavit agrese a přitom neubližovat tobě..takže to byl možná ten důvod, proč jsem se jí na chvíli přestal bránit..“ povzdechl jsem si a na okamžik silně zavřel oči, než jsem zase pokračoval. „Seběhlo se to rychle, nedalo se to zastavit, ale najednou už toho bylo nějak moc a tak jsem to přece jen zastavil, nevyspal jsem se s ní...ale tím pádem ve mě do značné míry veškerá ta touha ubližovat zůstala a právě proto, teda krom toho, že by to nebylo správný, jsem tě předtím zastavil už jsem to radši ukončil. Jo a pak se tu ještě stavil William, takže jsem ti vlastně tak trochu pochroumal kamaráda, ale to už je detail dodal jsem si v mysli a chvíli uvažoval, jestli jí mám nechat odpovědět nebo ještě rovnou něco dodat. Nakonec jsem se jí konečně zase zadíval do očí a ještě dodal poslední naprosto zoufalou větu: "Prosím tě, můžeš mi to odpustit?". Pak už jsem ji nechal nějakým způsobem reagovat a vlastně ani nevěděl, co mám očekávat. Rozum mi říkal, že mě pošle do prdele, vždyť jsem jí vlastně podvedl, i když ne tak úplně, ale stejně i tohle se počítá. Srdce však říkalo nebo spíš tajně doufalo v to, že mi to odpustí, protože mě miluje, jenže bůhví jak je to ve skutečnosti. Neměl jsem vůbec nic, žádný eso v rukávu a nezbývalo mi tak, než čekat a doufat v co nejlepší výsledek.

Uvažoval jsem, jestli se vůbec někdy dokopu k tomu jí o té Sofii říct, protože jestli budu čekat na správnou chvíli, tak té se nedočkám. Vždycky to bude špatně, ať už jí to řeknu kdykoliv, ale když jsem viděl, jak začala vyvádět, kvůli takové kravině, co teprve až jí k tomu dám opravdový důvod. Je jasné, že teď se mi do toho všeho chtělo ještě míň, pokud to vůbec bylo ještě možné. Čím dál tím víc jsem se začínal přiklánět k variantě, že jí to prostě zatajím, jenže na druhou stranu, ona to musí cítit a tudíž se začne ptát a není šance, že bych to nějak okecal, tady nebylo jak. Jakmile se vrátila dolů, automaticky jsem ji přejel pohledem a v tu chvíli mě ještě víc štvalo, že nemůžu dělat, jakoby se nic nestalo. Zatímco ona odešla do obýváku, já zůstal u linky a jen ji mlčky pozoroval. Tolik mi chyběla a já si tak moc přál ji aspoň políbit, ale moc dobře vím, kam by to vedlo, koneckonců u Sof jsem si přece taky říkal, že ji jen políbím a kde to skončilo. Z těchto myšlenek mě vytrhlo až Bondovo vrčení, kdy ve mně úplně zatrnulo. Kámo moc mi teda nepomáháš.. ušklíbl jsem s v duchu a poněkud váhavě se podíval na Lott. Nevěděl jsem, co přesně se jí honí hlavou, ale asi by měla znát pravdu, teď se k tomu jen přemluvit. V době, kdy Bond přestal vrčet a ulehl zpátky ke gauči jsem do sebe kopl zbytek obsahu sklenky, položil ji na linku a rozešel se k Lott. Posadil jsem se kupodivu poměrně blízko k ní, možná proto abych už sebe ani jí ještě víc netrápil, i když na druhou stranu jsem tak riskoval, že jakmile se to dozví, jakože se to asi dozví, tak obdržím facku. "Tak do toho..ptej se, seřvi mě, hlavně už prosím tě přestaň mlčet" povzdechl jsem se a s pohledem zabořeným k zemi jsem očekával, co řekne. Kór po tom Bondovo výstupu bylo jasný, že už se tomuhle tématu nemůžu vyhýbat a dělat, že neexistuje.

Proč jen se musíme pořád tak hádat? Ok dneska jsem s hádkou počítal, ostatně zasloužil bych si to, ale až za to, co ještě ani neví, ne za to, za co mě viní teď. Celá tahle hádka mi přišla nesmyslnější, než kterákoli jiná. Do háje vždyť teď se vážně snažím, neudělal jsem vůbec nic špatně a zároveň vlastně všechno. Nemůžu jí to ale ani vyčítat, protože z jejího pohledu, bez znalostí okolností, jí to vážně musí připadat, jako bych ji najednou nechtěl. Takový nesmysl. Proto jsem se k tomu už nechtěl ani nijak zvlášť vyjadřovat a tudíž ji jen nechal, ať se vypovídá a pak ji klidně nechal odejít nahoru. Šel jsem si pro sklenku bourbonu, zatímco jsem uvažoval, co dál. Vlastně mě stále ještě trochu překvapovalo to, kolik toho dokážu snést kvůli jedný ženský. Jindy bych se na Lott už dávno vykašlal, ale teď tu stojím jako přikovaný a snažím se vymyslet, co říct, co udělat, aby tahle napjatá atmosféra skončila. Dolil jsem si sklenku, ale vypil jsem s bídou třetinu a to už se Lott objevila zase dole. V mé košili. Tohle mi snad dělá schválně, byla tak sexy a já bych jí tak rád těch pár kousků oblečení zbavil, ale to teď bylo naprosto nemyslitelné. Namísto toho jsem se jen lehce pousmál, no i když mé rty se ani nepohnuly, spíš to bylo jen v očích. Ze svého místa jsem tak trochu viděl na gauč v obýváku, takže jsem z ní nespouštěl oči a v obličeji měl takový vážný, i když trochu posmutnělý výraz. Tak a teď co dál..Jít za ní? To je blbost. Zůstat tady? Ještě větší blbost. Odejít? Snad největší blbost. Sakra, proč jen se tu ta Sofia musela objevit zrovna teď, nebýt ní, všechno by teď bylo v pořádku.