Příspěvky uživatele

Asi jsem měl vážně štěstí, že Lott je taková, já je a já ji tak nemusel řekněme kontrolovat, aby mi čirou náhodou nevzala víc krve, než by se mi líbilo. Lott prostě taková není a to je jedině dobře. Odtáhla se ode mě jen na malou chvilku, aby se mohla obléct a já nejinak a pak už se ke mně zase přitulila zpět. Objal jsem ji kolem ramen a ani neměl v plánu zrovna nastalé ticho nějak přerušovat, byl jsem si jistý, že Lott to brzo udělá za mě. Tak se opravdu stalo a nad její otázkou jsem se ani moc nepozastavoval, tentokrát už jsem si byl názorem na tuto skutečnost zcela jistý. „To máš pravdu“ odsouhlasil jsem tak jako pro úplnost, můj život se díky ní hodně změnil. „Taky bych neměnil“ usmál jsem se, na okamžik jsem ji víc sevřel v objetí a trochu se sklonil, abych ji mohl políbit do vlasů. Ono i tohle nicnedělání má opravdu něco do sebe, je to pět takové bezstarostné. Bůhví jak dlouho by nám tohle vydrželo, ale to bychom nemohli mít Bonda, protože když už je i Lott unavená, tak se o nějakou tu známku aktivity postará Bond. Jen jsem otočil hlavou směrem, kde se něco pohnulo, abych spatřil Bonda, který se pochopitelně taky začal dožadovat naší pozornosti. Pobaveně jsem se nad tím usmál a pozoroval, jak si ho Lott k sobě přitahuje. NAd jejími slovy jsem se musel zasmát, ani mi nevadilo, že je tu Bond s námi, ale nebyl bych to já, abych to vůbec nekomentoval. "Tak si říkám, jestli bych na Bonda neměl žárlit..on mi tě normálně krade a já se tak nerad dělim"

Dalo by se říct, že jsme si tak trochu vyměnili role, teď příkazy zadávala ona, jen s tím rozdílem, že mě to z jejích úst přišlo spíš..no přinejmenším vtipné a rozhodně jsem si z toho nic nedělal. Přesto jsem ale už dál skutečně nic neříkal a nechal ji se do mě zakousnout. Na rozdíl ode mě, Lott neměla tendence mě sáním krve vyčerpat, takže se zase po chvíli odtáhla a vstala za účelem se obléct. To o mě se říct nedalo, já jsem si dál pohodlně ležel v posteli a zaujatě ji pozoroval, dokud se u mě neobjevily trenky. Nic víc mi už nedala a já to ani nepotřeboval, takže jsem si oblékl jen ty trenky a opět se pohodlně uvelebil na posteli, přičemž jsem se opřel zády o stěnu za sebou. Hned na to se ke mně přitulila Lott a já ji objal hezky způsobně kolem ramen. Tak nějak nevědomky jsem jí hladil po ruce a došlo mi, že mi tohle zatím nijak zvlášť nevadí, i když mi bylo jasné, že teď můžou přijít různé vážné rozhovory, ke kterým se normálně moc nedostaneme, ale já nevim proč mi to teď nepřišlo jako naprostá katastrofa, že bych se z toho možná ani moc nevykecával. Možná. "Co blázníš, proč by to měla být chyba?" odvětil jsem s jemným úsměvem, vážně si nemyslím, že by to byla chyba. Nebýt Lott, tak pořád žiju svým starým a pravda, nutno dodat že opravdu bohémským způsobem života, ale teď už vím, že by mi něco podstatného chybělo a to je právě Lott a všechno, co ona do mého života přinesla. Teď už si nedokážu život bez ní představit a kdyby mi někdo nabízel možnost vrátit se v čase do doby, než jsem poznal Lott, teď už bych toho rozhodně nevyužil.

Ani jsem nevěděl, že jsem ty dveře zavíral, já to nikdy moc nevnímal a tentokrát už vůbec ne. To jsem měl v hlavě úplně jiné myšlenky, než ty, jestli dveře zůstanou otevřené nebo zavřené, takže možné jsou obě varianty. Za to jsem ale chybu nenesl, jediné co jsem asi neudělal úplně správně, bylo to, že jsem se nedokázal chovat aspoň trochu soucitně a místo toho jsem se prostě musel smát. „To bych ti asi i věřil“ usmál jsem se, pomohl jí na nohy a spolu s další poznámkou jsem otevřel dveře. Brzy na to jsem se ocitl na posteli a Lott nade mnou. Zatímco jsem se kochal pohledem na její odhalená prsa, mi Lott chytila ruce a pronesla tu větu, na kterou jsem opět musel reagovat jak jinak než s pobaveným úsměvem na rtech a vlastně spíš nevědomky jsem znovu použil tu větu „To se prostě stává“. „Dobře dobře, já už mlčim“ řekl jsem omluvně, i když jsem to vlastně ani nemyslel vážně a nechal ji zakousnout se do mého krku. Líbilo se mi to, ne že ne, až mi bylo vlastně tak trochu líto, že už se Lott odtáhla. Následně ze mě i slezla a zamířila ke skříni. Já jsem ji jen mlčky a velice zaujatě sledoval. V tom, co si vzala na sebe, vypadala pochopitelně opět sexy, jak jinak taky že, ale stejně jsem od ní na okamžik odlepil zrak, abych se mohl také oblíct. Měl jsem tedy na sobě jen trenky, nic víc jsem ani nepotřeboval, rád jsem vystavoval své dokonalé záviděníhodné tělo. Asi bych měl začít přemýšlet nad tím, co podnikneme, ale to mě zatím ani nehlo, to to radši nějakým způsobem dostanu z Lott, ta má nápadů jistě spoustu, tak proč bych se měl s nějakým vymýšlením namáhat ještě i já.

V tomhle jsme se museli shodnout, oba jsme to viděli stejně. Jsou věci, v kterých se prostě ani jeden z nás nedokáže změnit a vlastně ani nechce. I když co se mě týče, já bych možná měl chtít, ale tím jsem se teď nezabýval. Proč si kazit za poslední dobu jeden z nejlepších dní nějakým přemýšlením. Poté, co jsem konečně mohl ochutnat její krev, jsem byl už naprosto spokojený a podle toho jsem se i tvářil, tak jako bezstarostně, uvolněně. Před sprchou jsem si ji zabalil do ručníku a Lott se brzy na to vydala zpět do ložnice. Já jsem se mezitím osušil a ručník si obmotal kolem pasu, než jsem uslyšel ránu a zamířil tedy za Lott. Asi bych se neměl smát a dělat si z ní srandu, ale to prostě nešlo jinak. „Nojo, to se tak občas stane“ odvětil jsem a vytáhl ji na nohy. Po pravdě jsem to v tu chvíli vůbec nevnímal, takže kdyby se mě ještě před chvílí zeptala, jestli jsou ty dveře otevřené nebo zavřené, nevěděl bych to. Následně jsem otevřel dveře a opět to komentoval nějakou svojí poznámkou, což se jí samozřejmě moc nelíbilo. Pobaveně jsem se usmál, ale než jsem stihl odpovědět, už jsem se ocitl v posteli a ona nade mnou. Spadl jí u toho ručník, takže jsem ani moc nevnímal to, že mi chytila ruce, protože má pozornost stejně zůstala u jejích prsou. „Ale zlato, já si přece nemyslim, že jsi neschopná, jen se ti nepovedlo otevřít dveře, to se prostě občas stává no“ odvětil jsem stále děsně pobaveně a hned na to už se do mě zakousla. Nechal jsem ji, nebránil se tomu, spíš jsem si to celé jen užíval.

Dnešek navzdory tomu, jak začal, kdy jsem si vážně myslel, že se zase budeme bůhví jak dlouho hádat, nakonec skončil přímo skvěle. Měl jsem přesně to, co jsem chtěl a k absolutní spokojenosti mi už chyběla jen její krev. I tu jsem si ale zanedlouho mohl dopřát a rázem se tak ocitl v mém osobním ráji, ale koneckonců i jí se to muselo líbit, kterému upírovi by se tohle taky nelíbilo. Když jsem se pak konečně odtáhl, vrhl jsem se zpět na její rty. Lott mi polibky s vervou opětovala a přitom se mnou postupovala směrem k proudu vody, kde se po nějaké chvíli odtáhla. „Na tom asi něco bude“ odtušil jsem, měla pravdu, tak jako k ní nepujde skutečnost, že by chvíli nic nedělala, stejně tak ke mně ta romantika nikdy nepujde. Já prostě takový nejsem, už tahle změna, co se se mnou stala, že se mi to tak úplně nepříčí, je zázrak. Pak už jsem ale vypnul vodu, oba jsme vystoupili ze sprchy a já ji zabalil do ručníku, další znak toho, že jsem se změnil. Hned na to jsem osušil sám sebe a rukou si prohrábl vlasy, přičemž jsem na sebe zíral do zrcadla. Lott mi mezitím poněkud netradičním způsobem oznámila, že jde zpět do ložnice. Pobaveně jsem nad tím zavrtěl hlavou, ale hned na to sebou trhl směrem, odkud se ozvala rána. Obmotal jsem si ručník kolem pasu a vyrazil za ní. Našel jsem jí na zemi přede dveřmi a mermomocí jsem se snažil v sobě držet smích, ale moc mi to nešlo. „Lott nenapadlo tě zkusit nejdřív vzít za kliku než se ty dveře pokoušet vyrazit?“ pobaveně jsem se ušklíbl, natáhl k ní ruku a vytáhl ji zpět na nohy. Pak jsem ty dveře otevřel a děsně významně se na ni podíval. "Vidíš, vážně to neni tak těžký, jak se možná může zdát" dodal jsem, nojo občas jsem vážně hrozně škodolibý.

Nojo nikdy asi nebudu takový přítel, jaký bych asi měl být, na jakého je zvyklá, pořád budu mít nějaké svoje arogantní sebejisté poznámky, ale musí uznat, že poslední dobou se aspoň tu a tam celkem snažím…tedy alespoň v době, kdy zrovna nedělám pravý opak a nepodvádím ji. Teď ale zrovna byla ta vzácná chvíle, kdy jsem se celkem snažil, hýčkal jsem si ji a musel jsem uznat, že když se mi po chvíli dostalo stejné péče, bylo to vážně úžasný. Stejně jsem ji ale za chvíli přerušil, abych se mohl svými rty dostat k jejímu krku. Chytl jsem jí u toho nohu, chvíli ji jen vášnivě líbal, ale po její větě už se do ní zakousl. Pil jsem z ní poměrně dlouho, vychutnával jsem si každičkou kapku její krve. Té krve, která se pro mne stala mnohem větší drogou, než kterákoli jiná. Přesto jsem se nějakým způsobem dokázal odtrhnout. Od pusy mi tekla krev, celkově jsem teď vypadal jako učebnicový příklad upíra a hladově jsem ji začal líbat, přičemž jsem pustil její nohu. Mířila se mnou od zdi zpět pod proud vody a já se tomu nijak nebránil, vlastně jsem celý tenhle pohyb jen stěží vnímal. Jen jsem lehce protestně zamručel, když mě zatahala za vlasy, ale nijak zvlášť jsem to neřešil. „Proč jen mi to k tobě tak nesedí..?“ ušklíbl jsem se na její větu poté, co se odtáhla a chvilku ji jen zamyšleně s lehce pootevřenými rty pozoroval. "Ale jo máš pravdu, bylo by to asi..rozumný" dodal jsem děsně vážně, skutečně vypnul tekoucí vodu a i ní vstoupil ze sprchy. Celou jsem ji zabalil do ručníku a až pak si vzal svůj ručník, abych se mohl taky osušit.

„Já bych to neviděl tak černobíle“ prohodil jsem, asi nemělo smysl se o tom s ní dohadovat, ale že by se mi nějak chtělo něco vymýšlet, když vím, že její hlava je plná nápadů, to se říct nedalo. Pak už jsem se vydal za ní do sprchy, kde jsem jí obdaroval svým dalším polibkem. Chvíli jsem si ji rozmazloval masírováním. „To je dobře..“ řekl jsem si spíš tak jako sám pro sebe a mé ruce ještě chvíli putovaly po jejím těle, než se ke mně otočila čelem a de facto jsme si vyměnili role. Nějakou dobu jsem nic nedělal a jen si to užíval, protože tohohle jsem si ve svém životě moc neužil. Dlouho mi to nicnedělání ale nevydrželo, otočil jsem se zpět k ní a přitiskl ji na zeď. Opět jsem ji toužebně políbil a držel jí u toho ruce, ale ty jsem brzy pustil a místo toho chytil její nohu. Mé polibky teď mířily na její krk a jakmile jsem uslyšel tu její větu, spokojeně jsem se pousmál. Jistě, mohl bych ji znovu trápit, ale toho jsem si dnes už užil dost, tak jsem to zbytečně neprodlužoval. „Už na nic“ hlesl jsem, nechal si narůst špičáky a zakousl se jí poměrně hluboko do krku. Začal jsem pít, pomalu, ale jakoby táhle a dlouho, vychutnával jsem si to. U toho jsem jí o něco silněji sevřel stehno, než jsem se od ní po nekonečné době se slastným výdechem odtáhl. Bylo vážně dobře, že jsme nazí a ve sprše, takže jsem si nemusel dělat žádný starosti s tím, abych sebe nebo jí neupatlal od krve. Ani jsem se nesnažil pít nějak extra způsobně nebo se alespoň nějak kultivovaně odtáhnout, takže mi krev odkapávala ze rtů, tedy alespoň do doby, než jsem je zase přilepil k jejím rtům.

Ta sprcha by vážně bodla, takže jsem pro jistotu zastavil jakýkoli její další příval myšlenek, které by mi jinak jistě velice ráda ihned předala, a chytil se jejího prvního nápadu. „Ale já vim naprosto přesně, co říkám“ šibalsky jsem se usmál. Chtěl jsem ji co nejrychleji dostat, do sprchy a to se mi také podařilo, takže svůj účel to rozhodně splnilo. Jakmile jsme tedy byli v té sprše, ještě jednou jsem ji políbil a pak už si vzal do ruky sprcháč a začal jí jemně promasírovávat krk a ramena. Nad její větou jsem se nejdřív zřetelně spokojeně usmál, než jsem nad tím začal přemýšlet. „Tím bych si zas tak jistý nebyl“ uvažoval jsem téměř neslyšně, přece jen opravdu to nedělám moc často na to, aby si na to mohla zvyknout. Mezitím jsem své ruce přesunul na její prsa, které jsem kapku zmáčkl a odtud putoval po jejím těle dál, abych si ji celou umyl, dokud se neotočila zpátky čelem ke mně. „Já tebe taky“ stihl jsem zamumlat těsně předtím, než mě políbila, polibek jsem jí samozřejmě ochotně vrátil a pak už se nechal chvíli opečovávat. Bylo to neskutečně příjemný a já si notnou chvíli jen užíval každý její dotek. O to víc jsem ale znovu toužil po tom se jí dotýkat, jsem asi vážně nenapravitelný, takže jsem se po nějaké době prudce otočil a přitiskl ji na studenou zeď. Propletl jsem si s ní prsty a dlouze a toužebně ji políbil. To už jsem ale její ruce pustil, abych ji jednou rukou mohl chytit za stehno a vytáhnout ho do úrovně mého pasu, zatímco druhou rukou jsem ji chytil kolem pasu. I mé rty se přesunuly a to konkrétně na její krk, přesně tahle drobnost mi ještě chyběla k úplné spokojenosti.Hlavou mi na okamžik proběhla myšlenka, jestli jsem vůbec schopný se s ní úplně obyčejně vysprchovat bez toho, abych po ní nějakým způsobem nevyjel, ale tím jsem se teď pro jistotu moc nezabýval, možná taky proto, že bych s největší pravděpodobností zjistil, že toho schopný nejsem.

Lott mi naštěstí ani teď slovně ani fyzicky neodporovala a já si tak mohl bez problémů vychutnat každičký dotek na jejím těle, než jsem se konečně rozhodl ji pustit. O chvíli později jsem jí sundal i tu škrabošku a znovu spojil naše rty tentokrát v poněkud láskyplnějším polibku. Jakmile už ale Lott nebyla tak úplně bezbranná, začala se znovu projevovat ta její hyperaktivita. Začala vymýšlet, co všechno bychom mohli dělat, takže jsem se chytil hned toho prvního návrhu a všechny další pokusy o to mi sdělit další jsem prozatím zarazil. „Takhle jsem to zase nemyslel“ zaprotestoval jsem, to že mi ty nápady neřekne teď ještě neznamená, že je nebudu chtít slyšet ani potom. V duchu jsem uvažoval, jestli jsem vůbec slyšel dobře, když řekla, že by si chtěla jít lehnout, ale svou další větou mi to tak trochu potvrdila, i když nejvíc se mi líbil ten dodatek. „Já vím“ samolibě jsem se pousmál, když bych si měl odepřít i tuhle malou poznámku, to už bych to vážně nebyl já. Pak už jsem vstal a schválně ji popohnal, i když mi bylo jasné, že s její aktivitou vystřelí z postele co nejrychleji. Přesně to se taky stalo, takže mi nezbylo, než se jen pobaveně smát a následovat ji do koupelny. Ve sprše jsem ji celou znovu přejel pohledem jako bych ji snad nějak dlouho neviděl. Znovu jsem ji dlouze políbil a přitom s ní udělal jeden nepatrný krok směrem k proudu vody. Natáhl jsem se pro sprchový gel, trochu si ho dal do rukou, načež jsem si Lott otočil opět zády k sobě a jemně jí začal promačkávat krk a ramena, beze slov. Já ani nevím proč, asi jsem prostě měl náladu na to si ji rozmazlovat, koneckonců nedělám to každý den a navíc jsem zjistil, že mě to celkem začíná bavit.

No dobře, možná jsem měl trochu problémy ji hned pustit, ale to se mi nikdo nemůže divit, přece jen, kdy se mi něco takového znovu poštěstí? Možná taky už nikdy, tak z toho teď musím vytěžit maximum. Její první prosbu jsem komentoval pouze slovy, že nějak moc mluví, jenže je pravda, že Lott mluví pořád. Jen teď jí to bylo celkem k ničemu, stejně jsem si dělal, co jsem chtěl, dokud jsem mohl. Po chvíli už jsem se dostal k jejím rtům a konečně jsem se donutil ji rozvázat. Uvolněné ruce mi hned obmotala kolem krku, nad čímž jsem se musel pousmát. Následně jsem se ale trochu odtáhl, abych jí mohl sundat škrabošku a hned na to ji s díky políbil. Po jejích slovech jsem se znovu vděčně a spokojeně usmál a bůhví, jestli bych byl vůbec schopný se od ní teď někdy odtáhnout, kdyby to neudělala ona. „No překvapivě nemám v plánu nic lepšího, než ti dělat společnost“ odvětil jsem. „Ale než na mě vychrlíš tisícovku nápadů, měli by jsme jít nejdřív do tý sprchy“ dodal jsem vzápětí s nepatrným úšklebkem a rovnou se od ní i nějakým zázračným způsobem dokázal odtáhnout a vstát. "No šup šup, vstáváme" pobídl jsem ji, zatímco v hlavě jsem měl stále tu její větu. Ona vážně řekla sprchu a lehnout si? Vždy hyperaktivní Lott si chce jen tak lehnout?..Nesmysl!

V průběhu jsem měl několik skvělých možností, kdy jsem se mohl jen kochat pohledem na ni a v hlavě mi vyskočila myšlenka, jak moc se za tu dobu, co je se mnou změnila. Vždy jsem ji viděl spíš jako tu něžnou romantickou duši, ale teď? Těžko říct, jestli ji vylepšuju nebo kazím. Každopádně ji měním a je pravda, že ona mě taky a jak. Nejspíš bych ji měl taky odnaučit tu provokaci, v které je fakt dobrá, protože takhle kór dneska vážně dlouho nevydržím a taky že ne. Brzo jsem dosáhl vrcholu a zdánlivě tak bylo po všem, ale já ji stále ne a ne pustit. Zkrátka se mi nechtělo a takhle jsem jí to taky vysvětlil, prostě tak zůstane, dokud si já neusmyslím, že už jsem si dostatečně vyhrál. No dobře, ne zas tak doslova, to bych ji taky nemusel pustit už nikdy. „Pššš..moc mluvíš“ hlesl jsem a přetočil si ji zpět na záda. Opět jsem se začal jemně dotýkat jejího těla, chvíli jsem zdržel u jejího krku než jsem se přesunul ke rtům. Na její slova už jsem nereagoval, pořád totiž platilo to, že moc mluví, místo toho už jsem ji konečně políbil. Zatímco jsem ji stále líbal, se mé ruce pomaličku přesouvaly k těm jejím, dokud neskončily u zápěstí. Konečně jsem ji rozvázal a putoval po jejích rukou zase zpět, než jsem se od ní trochu odtáhl, přejel jí po tváři a sundal jí škrabošku. Byl jsem spokojený, takže jsem se podle toho taky usmíval. Nenechal jsem ji ale nějak se vzpamatovat a rovnou se znovu vrhl na její rty, nikoli však nějak dravě, spíš...opravdu láskyplně. "Děkuju.." zamumlal jsem do polibku. Vážně bych měl být vděčný za to, že mám takovou přítelkyni jakou je Lott. Vždyť jiná už by to se mnou dávno vzdala, jenže to je právě to..do žádný jiný jsem se nezamiloval.

Možná jsem se měl víc zajímat o to, co dělala, že přišla domů tak, jak přišla, ale já nevim, prostě jsem jí věřil a nepotřeboval jsem ji vyslýchat. Navíc v tom možná byla i jistá vypočítavost, neboť jsem věděl, že když na ni já nebudu hned startovat, i ona vezme to mé provinění trochu líp. Přesně to se taky stalo, jediné s čím jsem tak úplně nepočítal bylo, že bychom opravdu znovu skončili v posteli. I když jsem po tom samozřejmě celou tu dobu toužil, jen jsem si myslel, že ona bude jasně proti. To se ale nestalo a já byl asi ten poslední, komu by se takový vývoj situace nelíbil. Užíval jsem si úplně všechno, co jsem s ní mohl dělat, ale po nějaké chvíli už jsem se na další trápení prostě vykašlal, chtěl už jsem být co nejrychleji v ní a to se mi také brzy poštěstilo. Chytl jsem ji za vlasy a ani jsem se nesnažil nějak dlouho vydržet, stejně se teď asi udělám dřív než ona, tak proč mučit ještě i sám sebe. Jakmile jsem tedy vyvrcholil, chvíli jsem jen oddechoval a slova se mezitím chopila Lott. Spokojeně jsem se usmál, to oslovení pane se mi sakra líbilo. Celkově se teď chovala skvěle, líbila se mi každičká její reakce, jakoby mi dokázala číst myšlenky a přesně věděla, co chci slyšet. "Dokud se nerozhodnu jinak" odvětil jsem, zatímco jsem jí přejížděl od boků ke klínu a přes vnitřní stranu stehen, než jsem si ji otočil zpátky čelem k sobě. Ne snad, že bych jí chtěl ještě něco udělat, ale nějak se mi nechtělo se vzdávat té nadvlády. Mé ruce znovu putovaly po jejím těle ruku synchronně s mými polibky. Nutno dodat, že každý můj dotek byl teď velice jemný, skoro jsem se jí vlastně ani nedotýkal. Na chvíli jsem se rty zdržel u jejího krku, po kterém jsem jí znovu provokativně přejel špičákem, ale ovládl jsem se a nezakousl se do ní. Místo toho jsem vystoupal až k jejím rtům. "Máš nádherné tělo.." zašeptal jsem opět těsně nad jejími rty, než jsem je spojil v další z mých naprosto neodolatelných polibků.

Tentokrát mi vážně ke spokojenosti stačilo málo, i když nemůžu říct, že bych nebyl rád, když jsem ji konečně mohl za něco potrestat, ale když nedělala nic špatného, neměl jsem nějakou velkou potřebu jí ubližovat. Vlastně jsem byl podvědomě i rád, že spolupracuje, možná se opravdu bála, co bych jí potom udělal a upřímně, toho jsem se bál taky ovšem trochu z jiného důvodu. Nic se nemá přehánět, takže napoprvé bych jí neměl tím náporem bolesti úplně vysílit. I když jsem si byl vědom toho, že napoprvé může klidně zároveň být i naposledy a ona už mi nedá znovu tu možnost, abych jí ještě něco ukázal, ale nad tím teď nehodlám spekulovat. Teď jsem se raději staral o to, abych už byl co nejrychleji zase v ní. S ničím jsem se moc nezdržoval, jako třeba abych byl něžnější, aby si její tělo zvyklo, nic takového. Jediné, u čeho jsem chvíli čekal, byla doba, než mé ruce trochu zchladnou, abych se jí zase mohl dlouhodoběji dotýkat bez toho aniž, bych ji popálil. To byla vlastně další věc, kterou jsem udělal jenom proto, že se jedná o Lott a že tohle dobrovolně podstupuje poprvé. Pak už jsem jí přejel po zádech a chvíli na to ji chytil za vlasy. Přirážel jsem čím dál tím rychleji a věděl, že normálně by mi nedělalo problém s ní tuhle provokaci hrát a vyhrát, ale teď jsem prostě nebyl schopný to vydržet. Naštěstí jsem vlastně tak trochu ani nemusel, takže mi ani nějak nevadilo, že teda budu první..a že se Lot vážně snažila, aby tomu tak opravdu bylo. Po chvíli už se to prostě opravdu nedalo vydržet a já dalo by se říct konečně vyvrcholil, přičemž ji ve stejnou chvíli silně zatáhl za vlasy. Po celém tom dni plném odmítání jsem si tohle vážně zasloužil, i když jasně, můžu si za to sám, Sofii jsem měl správně hned vykopat ze dveří a hned bych to měl jednodušší, ale to se prostě nestalo, na to je ve mě pořád moc toho původního Alexe a s tím asi jen tak nic neudělám.

Byla vážně šikovná, krásně spolupracovala tak jsem na ni mohl být hodný a dopřát jí trochu osobního ráje. Jakmile jsem ale tohle celé dokončil, vrátil jsem se zpět k tomu méně něžnému stylu počínajícího tím, že jsem ji přetočil na břicho a plácl ji přes zadek. O chvíli později schytala další ránu, která bylo možná ještě hrubší a intenzivnější než ta první a to proto, že mi lhala. Vlastně to byl asi první prohřešek, kterého se dopustila a já se přistihl, že mě to vlastně potěšilo, že jsem ji mohl potrestat. "No vidíš, že to jde" spokojeně jsem se usmál, když se opravila a tentokrát jsem se jí nedotkl i když jsem chtěl, ale věděl jsem, že mé ruce teď pálí, takže by to moc odměna nebyla. Přesto teď naplno fungovala metoda odměny a trestu. Vždyť když to tak vezmu, to vlastně taky byla odměna, že jsem se jí nedotkl a nezpůsobil jí tak žádnou další bolest. Jakmile pak položila tu otázku, jestli se s ní pomiluju, musel jsem nespokojeně zavrčet, to slovo se mi ani trochu nelíbilo a o to míň zrovna teď. Dál už jsem to ale neprotahoval, sundal si kalhoty i s trenkami a ještě trochu zvedl její zadeček, takže jsem se jí musel dotknout. Podle její reakce jsem usoudil, že přece jen mé ruce ještě pálí natolik, že jí to bolí, ale co se dá dělat. Pak už jsem do ní prudce vnikl, hned začal přirážet a poslouchal její vzdechy. Chvilinku jsem čekal, aby mé ruce aspoň trochu vychladly, než jsem se jí znovu dotkl. Může jí to být možná ještě trochu nepříjemné, ale to je tak všechno. Jednou svou rukou jsem doputoval přes záda až k jejímu krku, kde jsem ji na chvíli chytil jako bych ji chtěl začít škrtit, ale nehledě na to, že to by se mi nepovedlo, tak jsem to stejně ani neměl v plánu. Začal jsem přirážet čím dál tím rychleji, zatímco jsem ruku přesunul do jejích vlasů, které jsem chytil a trochu jí za ně zatáhl. Věděl jsem, že tohle bude vážně hodně rychlý, po dnešku už prostě nedokážu odolávat ani chvíli, takže mi bylo jasné, že tentokrát nevydržím ani z poloviny tak dlouho jako obvykle. Tohle byl vlastně možná další z důvodů, proč jsem jí předtím tak rozmazloval. Chtěl jsem, aby minimálně ten jeden orgasmus prožila, protože teď už jsem nehodlal vůbec nic oddalovat a v případě, že bych se náhodou udělal dřív než ona, nevěděl jsem, jestli by se mi chtělo ještě potom něco dokončovat.

Opravdu jsem se celkem snažil, což bylo možná trochu překvapující a vlastně ani nevím proč. Co mě to popadlo, že jsem se rozhodl se jí takhle věnovat? Možná proto, abych jí dokázal, že mi může věřit, že jí nic neudělám. Najednou mi ta nějak stačilo i tohle, že tu tak bezmocně leží a nechává mě dělat si, co chci. Ani jsem tentokrát netoužil po tom jí nějak zvlášť ubližovat, což bude možná i tím, že tentokrát vážně spolupracuje, nebrání se a tak jí můžu spíš jen odměňovat, nikoli trestat. Jakmile konečně došlo na její orgasmus, v rámci vlastního bezpečí a tak trochu i kvůli přetrvávajícímu pocitu dominantnosti jsem jí chytil za stehna a trochu se od ní odtáhl, aby mi tu hlavu fakt nepřimáčkla. Za pomoci magie jsem se zbavil zbývající části ledu a pak se naklonil k jejím rtům. Samozřejmě, že se jí to líbilo, jednak to bylo jasné a taky mi to dávala dost dobře najevo, ale já to prostě chtěl slyšet. Slyšel jsem, co jsem slyšet chtěl a kromě toho i něco navíc. Trochu jsem se pousmál, vzápětí si ji přetočil na břicho a pleskl ji přes zadek. Na mou větu odpověděla podle očekávání, ale vysloužila si tím tak další ránu. „Říkal jsem, že máš být upřímná..tak mi nelži“ vysvětlil jsem důvod, proč se na jejím zadku znovu objevil obtisk mé ruky. Když pak položila tu otázku, poněkud znechuceně jsem zavrčel. Tuhle reakci vyvolalo to slovo, které při tom použila, přišlo mi tak nepatřičný, tak..vyumělkovaný. Ale na druhou stranu, já už se stejně nehodlal dál bránit, už toho na mě bylo za celý ten den až přespříliš. Co nejrychleji jsem ze sebe sundal zbytek svého oblečení, chytil ji opět za boky a ještě trochu vyzdvihl její zadeček. Možná, že mé ruce byly takové víc rozpálené a není se čemu divit, když se z nich ještě před chvíli v důsledku používání magie kouřilo. Vnikl jsem do ní prudce a tvrdě, neměl jsem v úmyslu na ni brát nějaké ohledy, jako upír něco vydrží a koneckonců, sama si o to řekla.