Příspěvky uživatele

"No strašnej" řekl jsem a tón mého hlasu byl doslova přeplněn ironií.
"Tak kulečník zatím nevedu, ale jeden bazén bych tu měl" usmál jsem se.No super, večerní koupání.. pomyslel jsem si.
"Támhle" odpověděl jsem na její otázku, kde je koš a ukázal do rohu hned vedle nějaký kytky, která naštěstí nepotřebovala moc, no respektive skoro žádnou péči, protože já opravdu nejsem žádný zahradník a milovník kytek.

"Ne, to by totiž znamenalo hledat si novou společnost víš" usmál jsem se. Trochu rychleji jsem vypil zbývající část sáčku a hodil ho do koše.
"No to musim nejdřív vymyslet..a nebo by ses do toho vymýšlení mohla zapojit i ty" nevině jsem se usmál. Tak jo mysli, co jinýho se dá dělat s hezkou holkou krom toho, co obvykle...něco neutrálního, pokud možno originálního a přesto zábavnýho.. uvažoval jsem.

"Fajn tak to abych si tě občas našel, lichotky se vždycky poslouchají dobře" pousmál jsem se. Chvíli jsem ji pozoroval, jako do sebe během vteřiny dostala značnou část sáčku. Pak už jsem i já načal svůj sáček a také se napil, ale nutno dodat, že mnohem klidněji.
"Ne ne, to rozhodně nemám v úmyslu" pousmál jsem se.

Neznatelně jsem se pousmál, když Lott přišla do kuchyně. Pobaveně jsem se zasmál nad její větou. "No mohla bys to klidně říkat častěji" ušklíbl jsem se.
Klidně jsem k ní přešel a pozoroval ji. "To si musim ještě pořádně rozmyslet" tajemně jsem se usmál a s jedním lehce nadzvednutým obočím ji podal jeden sáček.

"No to už je lepší" usmál jsem se. Vešel jsem za ní a zavřel za sebou. Ledabyle jsem z nohou skopl boty a sundal si mikinu, kterou jsem pohodil na první židli, co mi přišla pod ruku. Rovnou jsem přešel do kuchyně k ledničce, odkud jsem vzal dva sáčky s krví. Tyto sáčky vyplňovali větší část ledničky, zbytek byl spíš pro náhodné lidské návštěvy a taky proto, aby ta lednice nějak vypadala.

Procházeli jsme uličkami do obytné části města. „No fajn, příště už budu vědět, koho mám poslat“ ušklíbl jsem se. „Tss za mou společnost bys měla být šťastná a ne mi to tu předhazovat jako nějaký úspěch“ odvětil jsem trochu sebestředně a rozhlédl se kolem, abych náhodou ještě nepřešel vlastní dům. „No já myslím, že se bez tý lišky obejdu“ ušklíbl jsem se.
Dorazili jsme k vchodovým dveřím, které jsem po trochu namáhavém hledání klíčů otevřel. „Prosím“ udělal jsem jakési rádoby gentlemanské gesto, že může vstoupit.

Taktéž jsem se zasmál. "No měl jsem to v plánu, ale přišlo mi to příliš prosté" ušklíbl jsem se. "No spíš mi řekni, čím by sis to měla zasloužit, obvykle nic nedávám zadarmo" odvětil jsem celkem klasicky a jednou za čas taky po pravdě, já opravdu nikdy nic nedělám nezištně.
"Ó jsem poctěn" řekl jsem pobaveně. Nakonec jsme v lese moc nepobyli, neboť já se vracel skoro stejnou cestou zpět do civilizace.

-->Dům Alexe

Chvíli bylo ticho a já zvažoval všechny pro a proti. Alespoň jednou bych mohl udělat nějaký dobrý skutek...a nebo bych to mohl spojit a získat tak další zásoby.. občas jsem si vážně připadal jako blázen, když se tu dohaduju sám ze sebou.
"No sice jsem pořád nepřišel na to, jestli si to zasloužíš, ale rozhodl jsem se nejdřív dobrat své vlastní zásoby a až pak vykrást nemocnici.." začal jsem uvažovat nahlas. "A vzhledem k tomu, že já jsem přece dobrá duše a taky nechci, abys mi to všechno vybrala ty, tak tě zvu" ušklíbl jsem se. "Ovšem jestli dáš přednost nemocnici..tak mi odtamtud rovnou něco přines" mrkl jsem na ni.

Ze všech možných pachů bylo jasný, že kromě zvířat tento les hojně navštěvují jak upíři, tak vlkodlaci. Já jsem s vlkodlaky žádný rasový problém neměl. V mé minulosti se sice objevilo pár vlkodlaků, s kterými jsem se dalo by se říct úplně nepohodl, ale tam šlo o konkrétní jedince a důvodem určitě nebyla rasová odlišnost. I když ta se k tomu všemu nakonec samozřejmě připsala také.
"Ne ne rozhodně nemám v plánu lovit" odvětil jsem a znovu začal přemýšlet nad tou mou zatím nevyslovenou nabídkou. "No možná bych měl ještě jeden způsob jen si úplně nejsem jistý, že si to zasloužíš" ušklíbl jsem se. Částečně jsem se taky chtěl vyhnout zbytečnému navštívení nemocnice, i když to byla pořád mnohem lepší varianta než lov lišky.

Beru na vědomí :D

Zastaví se až na kraji lesa. "Jistě" usmál jsem se na ni. Krátce jsem se zasmál nad jejím návrhem. "No myslím, že bychom nebyli první a možná ani poslední" usoudil jsem. Nad odpovědí na její další otázku jsem nemusel ani moc přemýšlet. "To vím naprosto přesně..žádné" ušklíbl jsem se. Ne vážně, dle mého názoru nemůže žádnýmu normálnímu, upozorňuji normálnímu, upírovi chutnat zvířecí krev.

Verity, Janette, Kellder

Chvíli jsem přemýšlel, jestli tu kravinu, co právě vypustila Ver z úst myslí vážně, ale vypadalo to, že asi ano. Prvně jsem chtěl protestovat, ale nakonec jsem neřekl ani slovo a místo toho se rovnou přesunul k místu, kde údajně měl být onen poklad. Brzy jsem ho spatřil a okamžitě mě napadlo pro mě naprosto přijatelné řešení, pro ostatní asi tolik ne. "Ale notak, vždyť je to jen jedna pitomá přerostlá žába, poklad máme tak mizíme ne..?" s těmito slovy jsem se na ně otočil s naivní nadějí, že by třeba mohli souhlasit. "Žába mít určitě nic proti nebude, ale mě je pro ní škoda" odvětil jsem k Janette a stále s odporem se díval na to podivný stvoření, co si říkalo žába. Co kdy ještě něco chytnu, to si přece nemůžu dovolit pomyslel jsem si.
"Fajn, já to teda udělám, ale beru tě za slovo Ver" ušklíbl jsem se a konečně dokráčel k oné žábě. Vzal jsem ji do rukou a se zavřenýma očima ji letmo políbil. Trochu mi to připomínalo Faktor strachu. Poté jsem ji zase položil zpět, i když upřímně, spíš to připomínalo hod než položení, zkrátka jsem se jí chtěl co nejrychleji zbavit.

Verity, Janette, Kellder

Jakmile jsem se dozvěděl o nějaké schůzce našeho týmu, vydal jsem se na cestu k mostu. Brzy jsem spatřil všechny tři členy svého týmu. Nevěděl jsem, jestli se mám radovat, že je všechny znám, či nikoli. Sice se takhle neseznámím s nikým novým, ale aspoň nebudu muset spolupracovat s někým úplně cizím. "Doufám, že se děje něco opravdu důležitého, když jsem se trmácel až sem" řekl jsem namísto pozdravu a čekal, až mi někdo z nich konečně vysvětlí, oč tu vlastně jde.
Mezitím jsem si všiml nějaké přerostlé žáby, u které jsme všichni stáli na můj vkus možná až moc blízko. Přejel jsem ji trochu zhnuseným pohledem. Mě se celkově žáby absolutně nelíbili a tahle navíc vypadala jako kdyby právě utekla z nějaké laboratoře na výzkum gigantismu. Jen jsem doufal, že s tím vším nemá tohle podivné stvoření nic společného.

Děkuju :)

Magie: 2%
Obratnost: 2%
Vytrvalost: 1%
Síla: 5%

Konečně jsem se ze své poměrně dlouhé obchůzky po městě vrátil zpět domů. No, dlouhé..rozhodně byla delší, než jsem původně očekával. Zamířil jsem rovnou k ledničce, odkud jsem vytáhl sáček krve a poměrně dost rychle ji vypil. Tohle mi fakt bodlo, hned jsem se cítil mnohem líp. Cestou jsem vyhodil sáček do koše a přešel do obýváku, kde jsem si lehl na pohovku, zapnul TV a snažil se najít nějaký alespoň trochu zajímavý pořad. Možná bych si mohl pořídit nějaké zvíře, nejspíš psa, ať ani doma nemusím být sám uvažoval jsem.