Příspěvky uživatele

Po chvíli se k nám ta dívka připojí. "Ahoj" usmál jsem se. "Alex, těší mě" odvětil jsem automaticky na její představení. Otočil jsem se k baru, abych se mohl napít, neboť mi bylo jasné, že nejspíš budu mít dolito...a taky že jo. "No skvělý alespoň nějaký výhody to mělo" usmál jsem se. Vypil jsem asi tak půl sklenky, mezitím pozoroval chování obou děvčat a musel se tomu tiše, spíš tak jako sám pro sebe zasmát.

Aniž by něco řekla, už se přede mnou objevila sklenička bourbonu, tím nemohla nic zkazit. "Lovit se dá přece úplně krásně i v baru" usmál jsem se a jako obvykle první skleničku vypil na ex. Chvíli jsem pozoroval Lott, bylo zajímavé ji vidět při práci zatímco já si tu v klidu popíjím. Než jsem si začal všímat všeho možného okolo, tak se můj pohled na chvíli zaměřil na tu druhou dívku, což byla také upírka. Nebyl bych to já, kdybych se na ni nepodíval nebo si jí nezačal prohlížet.

Vešel jsem do baru a automaticky se rozhlédl kolem, ale vypadalo to, že kromě Charlotte tu nikdo známý není. Rovnou jsem přešel k pultu, kde jsem se posadil na barovou židličku a docela mile se usmál na nějakou blondýnku, co seděla jen o kousek dál. Pak už jsem se otočil k Lott. "Tak jsem přece jen tady" řekl jsem stylem, jako kdyby neměla dělat nic jiného, než že čekala až se já objevím ve dveřích. "Co mi nabídneš?" zeptal jsem se s úsměvem.

Původně jsem si ani nemyslel, že bych tam vážně hned dneska šel, ale pak mi došlo, že bych si od ní alespoň mohl vzít aspoň číslo..nebudu jí pak muset hledat. Vešel jsem tedy do koupelny, vlasy už mi naštěstí zcela uschly, takže po chvíli mého snažení už vypadaly zase naprosto perfektně jako na začátku. Mobil už jsem měl v kapse, takže u dveří jsem popadl mikinu a peněženku a vydal se do baru.

--> Bar

"Ano já vím" usmál jsem se a pozoroval ji. "Tak to se možná dneska ještě uvidíme" řekl jsem, i když ve skutečnosti jsem teprve přemýšlel, kde že to vlastně pracuje. Zase jsem dřív mluvil než myslel. Bar? tak zněl trochu nejistý výsledek mého přemýšlení. No přemýšlení, spíš jsem zvolil nejpravděpodobnější možnost, kam bych mohl večer jít a přitom jí tam potkat. Taktéž jsem se na ni ještě usmál a pak za ní zavřel dveře. Vrátil jsem se na terasu, kde jsem si sebral triko a kalhoty a preventivně zkontroloval mobil. Oblečení jsem hodil do koupelny a šel si vzít nové tričko.

Když zmizela z pokoje, lehce jsem se pousmál, konečně jí došlo, že v pokoji své oblečení asi vážně nenajde. Nevím, proč jsem si byl tak jistý že se ještě vrátí, možná proto, že se nerozloučila, ale opravdu se tak stalo, takže já zatím v klidu dál ležel na posteli. „Nemáš zač“ odvětil jsem automaticky, jakmile jsem zaslechl poděkování a vstal. "Myslím, že vyprovodit tě ještě zvládnu" usmál jsem se a šel s ní zase zpět dolů.

Nad svou odpovědí jsem ani nemusel moc přemýšlet, odpověděl jsem téměř okamžitě. „Kdo říká, že teď chci jen jsem si jistý, že se nevidíme naposledy“ usmál jsem se a zadíval se jí do očí. „S tím počítám…“ odvětil jsem tiše a zatímco ona se zvedla a začala všude možně hledat své oblečení, já si zase lehl a trochu pobaveně i zaujatě ji pozoroval. Došlo mi, že bych měl asi vážně zjistit kolik je alespoň přibližně hodin. Původně jsem se chtěl podívat na mobil, ale ten zůstal v kapse těch kalhot, které se válí někde na terase. Využil jsem tedy tak málo používané nástěnné hodiny, na které se podívám tak jednou za rok když zrovna ztratím mobil a zjistil jsem, že už je značně po poledni. V tuhle dobu jsem už obvykle sám, připraven hledat další hračku na noc.. prolétlo mi hlavou, ale bůhví proč přirovnání Lott k hračce, k holce, u které si většinou nepamatuji ani její jméno mi najednou přišlo divný.

Nechal jsem ji, připomínala mi malé dítě, to taky musí všechno vidět, všechno nové vyzkoušet a já cítil jakýsi zvláštní pocit, že bych ji tuto šanci asi měl poskytnout. Bylo to zvláštní si dobrovolně nechat,, ubližovat". Já osobně jsem upíří krev sice už okusil, ale nikomu jsem nedovolil, aby ochutnával mou krev, na to jsem si jí až moc vážil. Její polibek jsem jí asi tak se stejnou intenzitou oplatil a faktu, že se tam někde mísí i má krev jsem si zkoro ani nevšiml nebo to spíš prostě nevnímal. ,,Kupodivu ani ne" odvětil jsem a nějaké jiné poznámky už k tomu tentokrát neměl , poté se na loktech zvedl a naklonil se k ní. Nejspíš jo...holky mizí před snídaní" ušklíbl jsem se na ni a nějak nebral v potaz ten detail, že když by se to vzalo doslovně a z každého úhlu pohledu, tak ona už vlastně snídani měla.

"Když to vezmeš takhle tak po masáži jsme měli už delší dobu" souhlasil jsem a pak se na ni usmál zase tím svým typickým sebejistým úsměvem. "Pár způsobů by se jistě našlo" odvětil jsem neurčitě a zatím nic nedělal. Nemělo by to smysl vzhledem k tomu, že mi hned položila další otázku. Chvíli jsem se na ni trochu překvapeně díval a pak si spíš hraně povzdechl. "To po tom vážně tak strašně toužíš?" zeptal jsem se. "No můžeš to zkusit, při nejhorším utrpíš menší zranění" ušklíbl jsem se.

Na okamžik jsem odpoutal oči od ní a letmo se podíval ven z okna, kde už dávno začalo svítat, jasný signál, že už je oficiálně ráno. Usmál jsem se a chtěl jí ještě nějak odpovědět, ale než jsem stačil cokoli říct, vyměnili jsme si pozice a to už jsem se na to vykašlal. "Víš, že se to teď už vůbec nepodobá masáži?" provokativně jsem se usmál a nechal ji, ať si dělá, co chce. Na její slova bych měl nejspíš odpovědět něco ve smyslu, že má pravdu, vždyť už je ráno, ale to bych to nebyl já. "A když tě nepustím..?" vyzývavě jsem se na ni podíval, i když momentálně jsem nebyl zrovna ve výhodné pozici, ale v další vteřině mohlo být všechno zase klidně jinak...kdybych ovšem chtěl.

Jen jsem se pousmál a slovně už to nijak nekomentoval, nebylo třeba a nebylo jak. Všechny ty doteky mi přišly vzrušující, ani jeden mě pochopitelně nemohl bolet a i kdyby, teď bych to asi stejně nevnímal. Jednu svou ruku jsem přesunul mezi obě prsa a druhou na bříško, ale momentálně se to spíš než klasickému masírování podobalo hlazení.
Znovu jsem si ji změřil pohledem. „Myslím, že mám jistou představu..“ odvětil jsem též šeptem, vždyť jaký druh teroru pro mě nebo všeobecně pro muže může být horší než zrovna tenhle.

,,Já nic nezanedbal, já jen hned na začátku nechtěl vytahovat veškeré své umění" ohradil jsem se. Se svýma rukama jsem zatím zůstával stále na prsou nějak se mi nechtělo je přesouvat kamkoli jinam. Její chování mi přijde dost udivující, ale teď nehodlám udělat to samé, co předtím i když si o to doslova říká. ,,Ty jsi taková potvora" šeptl jsem místo toho jen kousek od jejích pootevřených úst. Nevěděl jsem jak dlouho jsem schopný to ještě vydržet, ale zatím jsem se nějak držel.

,,To sice ne, ale mohlo by" odvětil jsem, výrazně by mi to pomohlo. Než Lott něco vymyslí, občas střídám pohledy z jejich očí na prsa a zase zpět.
,,A já už si chtěl myslet, že bys byla originálnější" lehce jsem se ušklíbl, když se konečně rozhodla, jak mi pomůže. Tohle se mi líbilo nechat se vést a sám nemuset nic moc dělat. Snažil jsem se jí dívat do očí, stále měl lehce vyzývavý pohled a nepatrně se mi znovu zrychlil dech.

Když se rozhodne si zase tu deku sundat, na mém obličeji se objeví jakási kombinace sebestředného a vítězného úsměvu. Na její chování mám jen jedinou reakci- trochu překvapený pohled.,,Jsi nějaká moc komplikovaná, kdo se v tobě má vyznat" povzdechl jsem si a už se chystal na pokračování v masáži, ale těsně předtím, než se mé ruce opět dotkly jejího těla, jsem se náhle zastavil a pousmál se na ni. ,,Víš nějak mi začínají docházet nápady a když ty tak toužíš po další masáži, nechtěla bys mi trochu poradit? Alespoň kde začít?" vyzývavě jsem se na ni podíval a čekal na reakci.

"No to máš sice pravdu, ale to bych se musel zvednout a dojít tam, což mi přijde zbytečný" pousmál jsem se. Navíc se mi teď nějak nechtělo chodit pro nějakou novou zcela neznámou holku, když mám jednu tady, kterou už znám.
"To bych sice možná mohl, ale myslím že by to velice brzo skončilo stejně...a vzhledem k tomu, že ty zatím odmítáš, nevim jestli to má vůbec smysl" uvažoval jsem. "A navíc máš na sobě deku a já rozhodně nechci být někdo kdo z holek jen tak rve oblečení" pousmál jsem se. Tohle se zase týkalo toho mého celoživotního postupu.