Příspěvky uživatele

Lott má štěstí, že jsem tak tvrdohlavý a tudíž nakonec místo toho, abych podlehl touze hodit tu neustálou a nutno dodat, že děsně otravnou kontrolu za hlavu, ve mně vyhrál instinkt nedělat to, co se po mě chce. No dobře, a hlavně snaha jí neublížit. Zanedlouho už jsem se svými polibky pomalu dostával od jejích rtů stále níž až k jejím prsům. Tohle se mi vždycky líbilo, bavilo mě si takhle hrát, působit jí rozkoš a zároveň ji trápit a ani jsem na tom nehodlal nic měnit. Právě proto jsem nevyslyšel její prosbu hned, ale po chvíli už přece jenom ano. I když na okamžik jsem sám se sebou trochu bojoval, stále jsem v sobě měl chuť jí utišit a skončit až já uznám za vhodný. Pak už jsem do ní vnikl a začal se v ní pohybovat. Líbilo se mi, že jsem spolu s jejími vzdechy slyšel i svoje jméno, vzrušovalo mě to, dodávalo mi to pocit výjimečnosti a toho, že se jí to vážně líbí. Ono já jsem na tom nebyl o moc líp, dýchal jsem zrychleně, nepravidelně i přesto, že dýchat vlastně vůbec nemusím a na povrch se mi sem tam prodral nějaký ten slastný vzdech. Nakonec jsem se neubránil a stejně jsem se naklonil k jejímu krku, aby jí tam mohl dychtivě políbit. Téměř automaticky mi hned na to narostly upíří špičáky a v tu chvíli už jsem měl vážně co dělat, abych se do ní nezakousl. Bylo to tak lákavé a koneckonců nikdo přece neříká, že jakmile teď ochutnám její krev, tak budu hned hrubý…ale ne, slíbil jsem si to. Zuby jsem přejel po její jemné kůži na krku a nakonec ji jemně skousl, ale bylo to tak jemné, že to tu kůži ani neprotrhlo, spíš to jen lehce štíplo. Pak už mi špičáky zmizely a já se pro jistotu od jejího krku odtáhl. Postupně jsem začal přidávat na tempu, ale pomalu a vždy jen trochu a po chvíli zase trochu.

Možná udělala dobře, že mi nedala možnost odpovědět, jinak bych se jí to možná ještě snažil vymlouvat. Takhle jsem nemohl a na její polibky nešlo reagovat jinak, než jejím opětovným vracením. Co už zas tak skvělý rozhodnutí nebylo, bylo říkat mi, abych přestal být tak opatrný, abych se přestal tolik hlídat. Ty slova na mě totiž působili trochu jako spouštěče, v první vteřině mnou projela touha to opravdu udělat, hodit všechno to kontrolování za hlavu, ale to už jsem jednou udělal a jak to dopadlo. Jen stěží jsem se přinutil na tenhle nápad nepřistupovat. Nakonec jsem se jen poněkud nejistě pousmál a, i když se díky jejím vášnivým polibkům mé chování trochu změnilo, tu kontrolu jsem úplně neztratil. Po chvíli už jsem si razil cestu k jejím prsům, ke kterým jsem měl teď skvělý přístup a začal si s nimi hrát. Občas jsem se stejně neovládl a lehce ji tu bradavku skousl, ale jen jemně, s něhou a hned ji zase pustil. Po její větě jsem se tak zvláštně spokojeně usmál a potlačil v sobě krátkodobé nutkání ji utišit a dál si hledět svého. Naopak jsem bůhví kde ale někde v sobě našel dostatek síly k tomu, abych jí vyhověl. Takže sice ne ihned ale už za nějakou chvíli poté, co mi to řekla, jsem skutečně uposlechl její prosbu a vytáhl se zpátky nahoru. Už jsem na nic nečekal, i já už jsem chtěl být konečně v ní a právě proto jsem do ní hned vstoupil. Ve stejnou chvíli jsem ji znovu rukou pohladil po stehnu až k zadku, kam až mi to možnosti dovolovaly a pomalu se v ní začal pohyboval.

Na první pohled vše vypadalo idylicky, ale ono to tak idylické zase nebylo. Stále jsem z ní cítil ten strach a já nechtěl udělat stejnou chybu jako posledně. No dobře, posledně jsem to skoro ani nebyl já, nebo byl ale na ten, za koho se poslední měsíce vydávám. Byla to spíš taková praktická ukázka toho, jak vypadá naprosto bezcharakterní upír lačnící pouze po krvi a sexu. Naprosto přesná ukázka toho, co se každému člověku pod slovem upír vybaví. Jinými slovy, dokonalá ukázka toho, jak jsem se choval předešlé desítky až stovky let. Jenže teď už takový nejsem nebo spíš nechci být, a proto jsem se musel nějak ujistit, jestli to opravdu chce, jestli vůbec můžu pokračovat. I když na jednou stranu jsem sám nechápal, jak se mi podařilo se odtáhnout, když ani neprotestovala. Jo to já taky souhlasil jsem v duchu s její větou, ale nahlas to říct nemohl, neboť mi k tomu neposkytla čas, místo toho jsem se natiskl k jejímu horkému tělu. Na její následnou větu, že se nemusím tolik hlídat, že to společně zvládneme, jsem se jen pochybovačně usmál. Přišlo mi to trochu absurdní, kdyby se mi to čirou náhodou opět vymklo kontrole, tak by stejně znovu neměla sebemenší šanci se mi ubránit, tak jaký mám být asi jiný než opatrný. Ovšem jejím náhle tolik nedočkavým polibkům jsem prostě neměl šanci odolat a začal jí je se stejnou vášní oplácet. Po chvíli jsem se k ní naklonil ještě víc, čímž jsem jí nutil si jakoby lehat, ale neležela úplně, jen byla v záklonu, podpíraná mojí rukou. Polibky jsem putoval od jejích rtů, přes bradu, krk, klíční jamku až mezi prsa. Začal jsem si hrát s jejími bradavkami, kroužil kolem nich jazykem, laskal je a sál..

„No jistě“ zamumlal jsem ironicky, podle mě ani ona svým slovům nemohla moc věřit. Kolikrát jsem si už vážně přepadal jako celebrita, teda ne že bych na to nebyl zvyklý, ale tentokrát jsem si to prvně moc neužíval. Netrvalo dlouho a po chvíli dohad a následné její provokace jsme se už oba ocitli venku z vany. Po celou dobu to ve mně vřelo, už od začátku, kdy jsem přišel do téhle romantické a zároveň erotické atmosféry a spatřil Lott v tom sexy dráždivém prádle, takže není divu, že jsem teď tak vzrušený, dokonce jsem i trochu přerývavě dýchal. Přesto mé polibky nebyly dravé, právě naopak, stále se v nich objevovala jemnost a stejně jemně jsem ji i hladil po bocích. Na její kladnou reakci o tom, že je nejvyšší čas vyzkoušet další novou místnost, jsem se lehce spokojeně usmál. S jejími jemnými bázlivými doteky už jsem zas až tolik spokojený nebyl, ale nemohl jsem jí to mít za zlé. Pořád to má v sobě, ten strach, a bůhví jak dlouho to tak ještě bude, možná se toho ani nikdy nezbaví, co já vím. Kdykoliv na to začnu znovu myslet, je mi mizerně a nejraději bych se zabil, takže jsem to možná spíš podvědomě rychle vyhnal z hlavy. Jakmile začala couvat, nutila mě tak jít za ní, což jsem taky samozřejmě dělal a následně jsem ji podle očekávání vysadil na tu pračku za ní. Bylo to prostě automatika. Jednu ruku jsem jí obmotal kolem pasu a druhou provokativně přejel po jejím stehnu, které jsem taky zvedl o něco výš. Věnoval jsem jí jeden polibek, možná dva než jsem se zase nepatrně svými rty vzdálil od těch jejích. „Lott…nemusíme..jestli to nechceš“ hlesl jsem, nechtěl jsem ji do ničeho nutit a navíc, když se mě bojí, tak to asi vážně není dobrý nápad.

Její věta mi znovu jen připomněla všechny ty komplikace kolem, čítaje jejího bývalýho zmagořenýho přítele a jejího…bůhví koho, který mi snad vadil ještě víc. Tomu jsem totiž neměl co vyčítat, ten jí nikdy neublížil..hotový andílek. „No jo, občas mi nedochází, jak jsme sledovaní..“ zamumlal jsem s nepatrným úšklebkem a poté, co jsme si vyměnili pár názorů ohledně potápění ve mně opět začalo narůstat napětí díky jejím elektrizujícím dotekům. Usoudil jsem, že budu muset z vody, tohle jinak dlouho nevydržím tady jen tak nečinně sedět. I když kdo říká, že potom to bude lepší že. Každopádně jsem vylezl, vzal ji do náručí a o kus dál ji zase postavil na nohy. Hned na to jsem si ji k sobě přitiskl a začal ji toužebně a procítěně líbat. Ona mi to samozřejmě oplácela a nad její následnou větou jsem se lehce pobaveně a zároveň tajemně usmál. „Nejvyšší čas to napravit“ hlesl jsem, i když v hlavě mi naskočila trochu odlišná myšlenka. Co když to ani není dobrý nápad takhle relativně brzo po té události na hřbitově. Přece jen smysly jsem úplně ještě neztratil a cítil jsem to, bála se, ta opatrnost byla jasně patrná. Nicméně já na rozum stejně nikdy moc nedal a navíc jsem teď byl až moc zaslepený vzrušením. To ve mně ostatně bylo už od první chvíle, co jsem sem vstoupil a uviděl ji. Pak to jen vzrůstalo a nyní tedy vážně stačilo celkem málo k tomu, aby se mi postavil. Přesto jsem se ale ovládal, držel se zpátky, nechtěl jsem nic zbytečně uspěchat. Možná taky proto, aby měla možnost to kdykoliv zarazit, kdyby přece jen usoudila, že to je moc.

Celé ty Vánoce jsem pro tentokrát hodil za hlavu, i když je pravda, že pokud opravdu bude chtít mít tyhle svátky se vším všudy, tak to z mé strany znamená sehnat nějaký dárek a vzhledem k tomu, jak jsem na tom já s nápady, jsem měl nejspíš začít vymýšlet už tak před rokem. Avšak teď jsem se tím tak jako tak zaobírat nechtěl. „Rádo se stalo“ odvětil jsem ještě s úšklebkem, než se má hlava definitivně octla pod vodou. Tu konverzaci, co se odehrála hned poté, jsem nyní už radši dál neřešil a místo toho jsem si opět jen vychutnával její blízkou přítomnost. Na její otázku jsem jí ještě odpověděl, že se mi tohle tady a teď velice líbí a tudíž se nějak ven ani nehrnu, načež ona reagovala pro mě velmi příjemně. Opět s vzrůstajícím napětím jsem pozoroval její počínání a stále ještě nechápal, jak to na mě může mít takový vliv. Každý její dotek byl teď pro mě úplně elektrizující. „To i já..“ zašeptal jsem a došlo mi, že abych se z toho vážně nezbláznil, budu se muset co nejrychleji dostat z té vany. Voda stejně začínala chladnout, takže už to ani nebylo ono. „Takže je nejvyšší čas se přemístit..“ odtušil jsem a velice nerad se vymanil z jejího objetí, abych mohl vylézt. Vzápětí jsem ji chytil za ruku, vytáhl ji tak na nohy a vzal ji do náruče. Jakmile jsem ji nějaký kus od vany zase postavil na nohy, jednou rukou jsem ji pohladil po boku a druhou přejel od krku přes celá záda, zatímco jsem ji toužebně, ale stále procítěně políbil.

Byl jsem celkem zvědavý, jak se nakonec tohle všechno kolem Vánoc vyvine. Lott si byla tak jistá, naplánovala si, jak to bude krásný a přitom já si nebyl jistý ani tím, jestli se mi do toho vůbec chce. Ovšem na druhou stranu, co bych pro ni neudělal že, i když všechno má své hranice, jde spíš o to, kde v tomhle ta hranice bude. „No jasně“ zamumlal jsem sarkasticky spíš tak jako sám pro sebe. Hned poté, co jsme spíš tak jen na první pohled vyřešili ty klíče, se začala řešit práce. „To si nemyslím, na to mám bar stále až moc rád“ lehce jsem se ušklíbl, hned na to mi potopila hlavu a já musel protestovat, prostě musel. Na její větu jsem ale tak nějak neměl, co říct, ostatně jako vždy, když vytáhne ten hřbitov, to jsem pak bezbranný. Jenom topení? Kdybych byl člověk, vyjde to nastejno, jestli mě vysaješ nebo utopíš pomyslel jsem si. „Jo jistě, je to jenom topení..“ topení, které máš ty ale nějak moc v oblibě. Zatímco jsem se zaobíral těmito svými vlastními myšlenkami, Lott nejspíš dělala to samé, jen měla v hlavě určitě něco úplně jiného a já pro jistotu ani nechtěl vědět co. Jakmile jsem se z nich vymotal, ucítil jsem ji už zase těsně u sebe a spokojeně se usmál. "No co se mě týče, mě se tohle celkem zalíbilo, takže bych tu klidně vydržel i hodiny.." prohlásil jsem. Hodiny?? Vážně?? No dobře, tohle možná bylo trochu přehnaný, ale což. Pravou zůstává, že se mi to vážně líbilo, teda krom toho, že se mě zase snažila utopit.

Všechno tohle rozmazlování jsem si velice rád nechal líbit. Bylo to příjemné nemuset nic dělat a pro jednou jen relaxovat. U toho jsem poslouchal Lottinino nadšené povídání o skvělých Vánocích až mě to trochu překvapovalo. Bylo zvláštní, že i přes to, že je upír, stále ještě tolik lpí na lidských tradicích. Je vidět, že přece jen není upírem tak dlouho. „Nedonutíš.." řekl jsem samolibě stejně tichým hlasem, jakým promluvila ona, už jsem asi ani nemusel odpovídat, ale tentokrát jsem nechtěl být hned zticha. Teď mi vážně celkem vadilo, že jsem k ní zády, připadal jsem si tak nějak..znevýhodněný a ochuzený. Pak už jsem jí tak nějak víceméně kladně odpověděl na to ohledně klíčů, teď už zbývá jen doufat, že ten druhý někde najdu. No a nebo za ní můžu přijít do práce, ale takhle najisto jsem jí to neřekl. „No a zítřek už je budoucnost, proč se zaobírat budoucností, když mi vyhovuje současnost"pousmál jsem se a hned na to jsem se chystal se potopit, ale místo toho jsem byl potopen ne zrovna dobrovolně. "To by tě vážně zabilo,kdyby ses mě alespoň jednou ve vodě nepokusila utopit..?" vyprskl jsem, jakmile jsem se dostal zase nad hladinu a promnul si oči. Sice se mi to nelíbilo, ale nyní jsem to bral kupodivu spíš s humorem, nebyl jsem na ni naštvaný doopravdy. Přesto mnou ale projela jedna ne zrovna humorná myšlenka. Nějak moc si dovoluje, když si bude myslet, že jí pokaždý vše projde, bůhví jak to skončí.. uvažoval jsem. Sakra o čem to zase přemýšlím! zavrčel jsem na sebe v duchu.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co je vlastně dneska za den a tudíž proč už mluví o Vánocích. Nějak rychle se to blíží a po dlouhé době se tento svátek bude nějak více týkat i mě. Já vlastně nikdy nezažil ty Vánoce v tom stylu, v jakém se každému nyní vybaví, v tom, v jakém si je pamatuje Lott. Je to už tak dávno, co jsem něco takového slavil naposledy, že už si nic z toho skoro ani nepamatuji, evidentně jsem tomu ani tenkrát nepřikládal takovou váhu. Tady je krásně vidět ten propastný věkový rozdíl mezi námi dvěma, oba jsme vyrůstali v úplně jiné době a v tomto případě je to znát. Musel jsem se pobaveně zasmát nad tím, jak už teď plánuje naprosto skvělé Vánoce. "No uvidíme..ale do zástěry mě prostě nedonutíš" upozornil jsem ji. Ono ve vlastím zájmu bys mě radši neměla k žádnému pečení pouštět pomyslel jsem si. Měl jsem k tomu hned několik důvodů, jednak stoprocentně budu mít nějaké poznámky a nebo třeba jen proto, že i když jsem dokonalý, takže bych to vlastně měl umět, nikdy jsem nepekl a nejsem si jistý, že bych s tím vůbec někdy měl začínat. Pak už jsem znovu přivřel oči a jen si užíval to, jak se o mě stará. Možná jsem vážně tuhle romantiku měl zkusit už dřív, má to svoje nesporné výhody. Na její zmínku o tom, že další den už bude muset jít do práce jsem jen nesouhlasně zamručel a už přemýšlel nad svou další odpovědí. "Noo..jistě" odvětil jsem, čistě teoreticky by tu někde měl být, při přebírání jsem dostal dva klíče, takže teď jen stačí ten druhý najít. "Tak dopředu neplánuji" lehce jsem se ušklíbl, i když jsem samozřejmě tušil, jak to opět dopadne, ale co já vím, stát se přece může ledacos.

Mezi všemi těmi myšlenkami, co se mi rojily v hlavě, se mi objevila i jedna poněkud protichůdná. Začínal jsem se totiž pomalu bát, jaké tohle bude mít důsledky. Já sám jsem tohle bral spíš jako mimořádný stav, než abych měl nějaký dlouhodobější smysl pro romantiku, jenže ona to tak vidět nemusí a já si nejsem jistý jak do budoucna na tyhle situace reagovat. I když možná tomu časem i přijdu na chuť, kdoví. Jakmile už jsme se oba uvelebili ve vaně, měl jsem trochu zvláštní nejistý pocit, že jsem zrovna já ten vepředu, že na ni nevidím, ale na druhou stranu není úplně špatný nechat se opečovávat a navíc, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Takže teď už stačilo jen neplácnout nějakou kravinu, která by se sem teď vůbec nehodila. Trochu jsem se sesunul, hlavu si opřel o její prsa, lehce přivřel oči a se spokojeným úsměvem si vychutnával její příjemné doteky. Poslouchal jsem její vyprávění o své dokonalé rodině a téměř jí i záviděl. Ve stejné chvíli, kdy mě přestala masírovat, jsem já otevřel oči. Bože jak já nesnáším vzpomínky, jejich rozebíráním jsem se nikdy moc nezaobíral, takže konverzace na tahle témata nepatří zrovna k mým nejoblíbenějším. „Měla jsi šťastný dětství Lott..a já udělám co budu moct, abys stejně šťastná byla i teď“ odvětil jsem jak nejupřímněji jsem dovedl a myslel jsem to vážně, já opravdu chtěl, aby byla šťastná ať už to bude znamenat cokoli..i když při představě, že by vážně znovu chtěla i jako upír péct perníčky a vánočku jsem se musel v duchu smát. V životě jsem v kuchyni netrávil nějakou delší dobu a už vůbec v ní nepracoval, takže ani nepekl ani nevařil ani nic tomu podobného. A proč taky, už dlouho to nepotřebuju a potřebovat ani nebudu.

Já jsem nikdy nebyl romantický typ a myslím, že se na tom víceméně nic moc nezměnilo, tohle byla spíš výjimka, která se mi z nějakého důvodu nyní hrozně líbila, a byl jsem rád za to, že to tak připravila. Nejspíš to bylo tím, co se dnes stalo, od koupě Jamese Bonda až po to, že se ke mně nastěhovala. Všechno to ve mně vyvolávalo pocit, že jsme šťastně zamilovaný pár a k tomu nějaká ta romantika prostě patří. Jen jsem nevěděl, že to na mě bude mít až takový dopad. Tím, že to pro mne bylo něco nového a přesto lákavého, jsem cítil jasně patrné napětí a zvýšený tep. Stupňovalo se to postupně už od chvíle, kdy mě začala zbavovat oblečení a následně pak já ji toho jejího, které mě od začátku tak dráždilo. Na okamžik jsem znejistěl jestli si náhodou nevšimla toho dárku v kapse mých kalhot, ale nevypadalo to tak, tak jsem to pustil z hlavy. Když jsme pak byli oba nazí a já s ní za doprovodu dalších polibků pomalu došel až k vaně, Lott prolomila to ticho, co právě nastalo a na vteřinu tak zastavila to napětí ve mě. "Víc než jen přijatelná" odvětil jsem tiše a byla to pravda, vážně se mi to líbilo. Pak už si Lott vlezla do vany, při čemž jsem ji já držel za ruku a hned na to jsem do vany vlezl já. Po pravdě jsem byl možná trošičku nesvůj, protože tentokrát jsem to byl já, kdo byl vepředu a tak nějak nemusel nic dělat. Ne, že by se mi nelíbilo nechat se hýčkat, jen to byl trochu nezvyk.

Nikdy jsem nebyl moc na překvapení, ale teď tomu bylo jinak. Navíc měla pravdu, vážně bude rozumnější a bezpečnější, když teď vezmu Jamese na chvíli ven, i když to znamenalo nechat ji tu s její hlavou plnou všech možných nápadů. Avšak jakmile jsem se vrátil, ještě jsem se o Bonda postaral a už pospíchal za Lott, která mezitím už připravená čekala v koupelně. To, co jsem viděl, mě potěšilo a překvapilo zároveň, hlavně teda samotná Lott, tohle mi snad dělá schválně. Jak se má někdo udržet, když před sebou vidí něco tak nadpozemsky krásného? Snažil jsem se nějak se uklidnit, zatímco Lott mi sundávala triko. Poté, co jsem ji láskyplně políbil, pronesla větu, že bychom už vážně měli jít do vody. "Jo, to by jsme měli" přikývl jsem, následně mě zbavila i zbytku oblečení a mě v tu chvíli na okamžik úplně zatrnulo. V kapse jsem totiž stále měl ten dárek, na který jsem nyní pochopitelně vůbec nemyslel, ale naštěstí nevypadl a Lott nevypadala, že by si něčeho všimla. Naštěstí byl stejně v takové chytře udělané krabičce, takže by ho klidně mohla pokládat třeba za mobil. Svoje oblečení jsem nohou odsunul kousek od sebe, lépe řečeno za sebe, neboť kousek po obou stranách stály svíčky. "Myslim, že jednou by mi menší výpomoc neuškodila" lehce jsem se ušklíbl a přejel jí od ramenou někam k loktům, čímž jsem jí sundal ten přehoz. Následně jsem si ji k sobě trochu víc přitiskl, abych se tak lépe dostal k poněkud složitějšímu zapínání vrchního dílu její oblečení, ale nebylo to nic s čím bych si neporadil. Po celou dobu jsem měl trochu vážnější výraz než obvykle a to se moc nezměnilo ani v době, kdy jsem prsty zajel pod tenkou látku jejích kalhotek a přejel jí po bocích, abych jí je mohl sundat. I jí stačilo z toho jen vykročit a jakmile tak učinila, i přesto, že jsem se vážně snažil, musel jsem ji znovu políbit. Přece jen jsem ji ale nelíbal nedočkavě, naopak spíš rozvážně, zatímco jsem s ní pomalu postupoval k vaně. Byly ve mě úplně jiné pocity než obvykle, cítil jsem více napětí a dokonce i srdce mi tlouklo mnohem rychleji. Co to se mnu sakra je..?! pomyslel jsem si, nemám rád, když se nevyznám sám v sobě. Dřív se mi to nestávalo vůbec, teď ale čím dál tím častěji..

Nevěděl jsem sice, co má v plánu, jakože určitě nějaký má, ale neprotestoval jsem a šel s Jamesem ven. Nějakou chvíli jsem se toulal venku, než jsem se znovu vrátil domů, kde jsem si hned na botníku všiml nějakého lístečku se vzkazem. Musel jsem se usmát, samozřejmě, že něco plánovala, jinak by možná šla ven i se mnou. Ještě jsem se postaral o Bonda, aby nám tu chudáček moc netrpěl, zatímco oba budeme pryč a vydal se za Lott do koupelny. Ano, je pravda, že jsem byl trochu zaskočený tím vším, ale spíš v tom kladném smyslu, rozhodně mi to nepřišlo špatné nebo nevhodné, čemuž jsem se sám divil, ještě před nedávnem by tomu tak určitě nebylo. "Vůbec ne. Je to..perfektní" ujistil jsem ji a zopakoval tak vlastně nahlas tu myšlenku, která mi projela hlavou hned na začátku. Pak už jsem se jen souhlasně pousmál a a zvedl ruce, když mi přetahovala triko přes hlavu. Bylo mezi námi i jisté napětí nebo alespoň já jsem ho cítil rozhodně už jen proto, že to pro mě bylo všechno tak strašně nové, nepoznané a lákavé. Byl to stále ještě risk pouštět si ji tak do života? Už dávno ne, teď jsem si spíš naopak už nedokázal život bez ní ani představit. Byl jsem rád, že ji mám a že i přesto všechno mi znovu dala šanci. Je prostě skvělá, najednou mám dokonce i pocit, že jí to možná málo dokazuji. Jak jsme tam tak stáli, s úsměvem jsem ji pohladil hřbetem ruky po tváři a tak nějak samovolně jsem ji znovu celou sjel pohledem než jsem se s námahou vrátil zpět k jejím očím. "Jsi nádherná.." zašeptal jsem, vzal jsem si tak nějak její hlavu do dlaní a dlouze, procítěně a hlavně s láskou ji políbil.

Jméno se ujalo, tím líp, čím víc takových dokonale úžasných skutků teď udělám, tím líp. Jakmile byl náš malý James zase na nohou, přitiskl jsem si Lott k sobě a skoro až nevědomky si začal na prst namotávat ramínek jejích vlasů. Chvíli jsem si jen užíval tuto ničím nerušenou chvíli, než jsem znovu promluvil. „Tak..to radši pujdu“ oznámil jsem vzápětí a poté, co jsem obdržel pusu na tvář se vážně měl k odchodu. "Teda pokud mi to mezitím nehodláš začít přesouvat nábytek" dodal jsem s úšklebkem a pak už se podíval po Bondovi. "Tak pojď Jamesi, jdeme ven" zavolal jsem na psíka, který velice ochotně přiběhl, je vidět, že zatím má dost práce s poznáváním nás dvou než svého okolí. Pochvalně jsem ho pohladil, připnul mu vodítko, pro jistotu si vzal nějakou lehčí koženou bundu pro případ, že by se venku někdo potuloval, ať to nevypadá blbě a mohlo se vyrazit. Vzhledem k tomu,že jsem měl v plánu chodit spíš jen tak kolem, tak jsem Bonda nechal na vodítku celou tu dobu. Pobaveně jsem pozoroval, jak vesele cupitá přede mnou, co chvíli se po mě ohlíží a na to, jak byl malý, neustále táhl kupředu a stále měl v sobě až neskutečné množství energie, no jo na první pohled hyperaktivní pes, s ním si ještě užijeme. Po nějaké době, když tak nějak obešel jednu část a Bond byl dostatečně vyvenčený, jsem se vrátil domů. Odepnul jsem mu vodítko, sundal si bundu a následně i sako a zul si boty. Nemohl jsem si nevšimnout, že je v botníku nějak víc bot, takže přece jen vybalovala, ale hlavně jakéhosi lístečku na botníku. Po přečtení se mi rty roztáhly do úsměvu a v očích se mi zajiskřilo. "No Sire Jamesi, vypadá to, že tu chvíli budeš muset vydržet sám" pousmál jsem se a podrbal ho za ušima. Z tašky, co jsem zatím měl položenou někde u vchodu jsem vytáhl jednu misku a nalil do ní trochu vody, určitě už bude mít žízeň. "A ne, že mi tu něco zničíš" nabádal jsem ho ještě pobaveně, dělal jsem jakoby mi snad mohl rozumět. Pak už jsem se vydal nahoru do koupelny a jakmile jsem se tam ocitl, trochu mě to vše jaksi...zaskočilo. Nikdy bych neřekl, že mi taková romantika nebude vadit, ale teď to bylo jednoduše perfektní. "Páni.." to bylo to jediný, co jsem ze sebe vydal a měl jsem co dělat, abych hned na to tu pusu zase zavřel a nezůstal na ni je tak zírat s otevřenou pusou. To všechno sice vypadalo opravdu nádherně, ale pořád to nebylo nic oproti tomu, jak neuvěřitelně sexy vypadala Lott, která si jen tak v klidu seděla a na kraji vany. Dlouze jsem vydechl, tohle bylo vážně dráždění veškerých mých smyslů.

Opět to vypadalo jako bychom byli jedna šťastná rodinka, přesněji řečeno takřka dokonalý spokojený pár a jejich nový neméně spokojený mazlíček. Jenže tak úplně pravda to nebyla, tohle už nebude jen tak jako dřív, pokud vůbec někdy. Tentokrát jsem udělal chybu, která se nedá jen tak zapomenout nebo přehlédnout a já jsem nucený nést následky. Raději jsem nad tím moc nepřemýšlel a místo toho přesměroval své myšlenky pouze na současnost, na tu radost, kterou teď pociťujeme a v neposlední řadě také na vymýšlení jména pro našeho nového čtyřnohého přítele. Chvíli jsem uvažoval, až mě napadlo něco, co neznělo úplně příšerně, takže jsem to také navrhl. Můj návrh se setkal s úspěchem a nad její větou jsem se musel pousmát. Tak nějak až teď mi plně došlo, jak moc se k nám pes s takovýmto jménem bude hodit. I jemu samotnému se to evidentně líbilo, až se mi na tváří objevil spokojený a hlavně radostný úsměv. Jakmile mi řekla, že jsem prostě dokonalý, podíval jsem se na ni stylem "Já vím", ale neřekl to. "No jo, co bych pro vás neudělal" pousmál jsem se a pozoroval, jak se Bond opět chystá na další průzkum domu. Já jsem zatím objal Lott kolem ramen a druhou rukou si zamyšleně namotával na prst pramínek jejích vlasů. Bylo to zvláštní, byl jsem vážně šťastnější než kdy dřív a i přesto, že na mě téměř nikdy nejsou žádné emoce vidět, tohle stejně poznat bylo. "Asi by sis měla jít vybalit věci..ať vím, jestli se mi sem dva noví členové vůbec vejdou" pousmál jsem se po chvíli a znovu v tom lehce byla cítit provokace.