Wren Estrela -

(vzkazy posílejte na jméno: Wren Estrela)

FACECLAIM: Ria Lehner
BYDLENÍ: DOMEK
Další postava: Christian

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Wren Estrela

POHLAVÍ:

žena

DATUM NAROZENÍ:

23. 6. 1994 (22 let)

RASA:

člověk

ZAMĚSTNÁNÍ:

brigádnice v knihovně

PARTNER:

nezadaná

RODINA:

Matka: Candice Estrela, člověk
Otec: Abnel Cregger, člověk
- přestože se milovali, neuzavřeli spolu sňatek a to ani po narození dcery Wren, v jejíchž 6 letech oba umřeli při dopravní nehodě
Sourozenci: žádní
Prarodiče: rodiče Abnela již zemřeli a rodiče Candice žijí v zahraničí stejně jako ostatní příbuzenstvo

ZAJÍMAVOSTI:

- Wren je už od svých 6 ti let hluchá, ale naučila se odezírat ze rtů.
- Má strach ze tmy a celkově ze všech tmavých prostorů.
- Při příchodu do Shadowhillu neměla ponětí o upírech a vlkodlacích. Pod pojmem "upír", si dokázala představit pouze člověka, který pije lidskou krev. Jisté okolnosti však způsobili, že po pár měsících se Wren o nadpřirozenu dozvěděla.
- Na levou ruku si nechala udělat tetování, aby jím tak zakryla jizvy z let, kdy žila v dětském domově.
- Většinu času chodí bosá, alespoň tedy za těch teplejších měsíců.
- Při ztrátě sluchu utrpěla i zranění v oblasti koordinace pohybu a rovnováhy, proto může mít občas s rovnováhou problémy, s pohybem už ne.
- Přestože je hluchá, i ona dokáže "slyšet" pískání a hučení v uších jako normálně slyšící lidi. Hluché osoby tyhle "zvuky" vnímají také.
- Kvůli autonehodě, která se stala v jejím dětství, a přesně 24. prosince, neslaví Vánoce.
- Miluje zvířata, ale nemá v lásce pavouky a hady.

VÝŠKA:

Malá (160cm a méně)

FYZICKÁ STAVBA:

Štíhlá, vyzáblá

VZHLED:

Když se na Wren podíváte, nejdříve si nejspíše všimnete jejích hnědých vlasů, které jsou většinu času rozcuchané, nebo alespoň ne úplně upravené. Nejčastěji je nosí volně na ramenou a jen málokdy ji uvidíte s culíkem nebo se zapletenými vlasy. Od přírody se jí na nich tvoří hezky vypadající lokny, které má ovšem jen na konečcích a u kořínků jsou její vlasy rovné. Obzvlášť si na jejich úpravě nepotrpí, proto ji ani nemáte šanci zahlédnout s vyžehlenými vlasy nebo nějakými příšerně složitými účesy. Má své vlasy ráda takové, jaké jsou. Husté, dlouhé až pod lopatky a vlnité. Dalším jejím poznávacím znakem jsou pihy, které má takřka po celém obličeji. Nejvíce samozřejmě na nose. Nijak je nezakrývá a stejně jako své vlasy je má ráda, i když si s nimi někdy připadá jako malé dítě. Její světle modré oči rámuje úzké plné obočí, a hlavně husté tmavé řasy, díky kterým nepotřebuje ani žádnou řasenku nebo něco podobného, aby je zvýraznila. Je pravda, že občas si na očích vykouzlí nějakou tu linku, aby své malé oči prodloužila, ale to se moc často nestává. Méně výraznější je na jejím obličeji malý nos, na který upozorňují jen pihy. Její plné rty mají většinou tmavě růžovou, do studena barvu, která může navodit pocit, že jí je zima. Své rovné bílé zoubky ráda ukazuje, protože se velmi ráda směje. Na jejím těle nenajdete žádný piercing (dokonce nemá ani dírky v uších), ale pouze tetování na levé ruce. Vypadá proto jako dítě se svým prvním tetováním, ale design tetování se k její osobnosti skvěle hodí. Bohužel to může někomu připadat jako nějaká chyba z toho důvodu, že nic jiného „rebelského“ na jejím těle nenajdete. Tetování zakrývá jizvy, které si odnesla ještě z dětského domova. Při výběru tetování a při konzultaci s tatérem jí hodně záleželo na tom, aby byla každá jizva co nejvíce a nejlépe zakrytá. Samozřejmě, když se podíváte zblízka, tak to poznat jde a jsou i místa (jako například na ramenou a stehnech), kde sem tam nějaká jizvička je také, ale to se dá snadno přehlédnout. Na je také dalších pět jizev, u kterých ale neměla potřebu je zakrývat. Je to jedna větší jizva na lýtku, druhá menší na lokti, další na boku na žebrech a dvě další jizvičky, z nichž je každá z nich za jedním uchem. Tyto jizvy jsou ještě z dětství, způsobené autonehodou, při které si zlomila nohu, ruku, dvě žebra a taktéž utrpěla zranění hlavy. Jizvy u uší jsou ovšem až z pozdějších testů a operací a naštěstí jdou vidět až ve chvíli, kdy si Wren stáhne vlasy do culíku.
Wren je vcelku mrňous. Měří okolo 160 centimetrů, a ještě drobnější jí dělá její štíhlá postava. Na Wren nenajdete žádné svaly, spíše nějakou tu vyčuhující kost, která má být za svaly schovaná. Není to však žádný velký extrém. Wren velmi ráda jí, ale kvůli její lásce ke zvířatům ji neuvidíte jíst maso, spíše ovoce a zeleninu nebo nějaké těstoviny. To je hlavně jeden z důvodů, proč je tak hubená. Tím dalším důvodem je to, že ráda chodí po venku a nedokáže jen tak někde sedět. Boty na jejích nohách moc často neuvidíte. Alespoň ne v těch teplých měsících. A když už ji s nimi zahlédnete, nejspíše to budou jen nějaké starší kecky, které jdou snadno vyzout a jsou na noze lehké. Šaty a sukně jsou jejími nejoblíbenějšími kousky v šatníku. Nosí je i přes zimu, ale vždy se vyvaruje nějakým hodně výrazným kouskům. Drží se jednoduché klasiky. Když už na ni uvidíte něco jiného, jsou to nějaké pohodlné kalhoty nebo legíny a košile, nebo i obyčejné tričko a velký dlouhý svetr.

POVAHA:

Wren je velmi malého vzrůstu, a proto ji každý vidí jako malé neposedné dítě, které si nezaváže ani tkaničky u bot. Opak je ale pravdou. Pod jejím dětským malým obličejem, kterému nahrávají ještě pihy, je ukrytá silná, milá a klidná dívka. Většina lidí je z jejího chování překvapena, protože vždy od ní každý očekává něco jiného, než jaká doopravdy je. Místo toho, aby sama sebe litovala kvůli svému handicapu, naopak si užívá života, a to i přesto, že si už nemůže poslechnout hudbu, poslouchat štěbetání ptáčků na stromech nebo že neví, jak čí hlas zní. Se vším se velmi rychle vyrovnala a zjistila, že ztráta sluchu není konec světa. Daleko lépe se teď může soustředit na své oblíbené záliby, kterými je četba a malování/kreslení. Ještě předtím, než ohluchla, potřebovala na vše hodně klidu a dalo by se říct, že teď jí to dokonce i vyhovuje. Samozřejmě vše má i své špatné stránky. Nejvíce ze všeho má strach ze tmy. Kvůli ztrátě sluchu spoléhá hlavně na zrak, a když nemá ani ten, hned ji přemáhá strach a úzkost. Má to ale i své další důvody (rozepsané v životopise). Právě kvůli tomu nikdy nevkročí do místnosti, kde je tma a ani nechodí v noci ven. Taktéž spí s rozsvíceným světlem v ložnici. Wren však vždy nebyla milá, klidná a už vůbec ne silná. Důvodem toho, že se změnila, byl právě odchod z dětského domova, kde nad sebou neměla takovou kontrolu a cítila se mezi tou spoustou ostatních dětí slabě a nechtěně. Pokaždé, když se pořádala nějaká akce, projekt nebo jen skupinová hra, vždy si ji nikdo k sobě nechtěl vybrat a kvůli tomu ani v takových věcech nijak nepřispívala. Raději seděla a nechávala ostatní dělat věci tak, jak chtějí oni. Bála se jim mluvit do taktiky při basketbale, nekreslila na projekty ani o nich nemluvila. Nechávala to ostatním. Teprve po odchodu z dětského domova začala potkávat lidi, u kterých se cítila dobře a nemusela se nutit do spolupráce s někým, koho nemá ráda. Na vysoké škole jí už nevadilo požádat o pomoc s projektem nebo i říct svůj názor. Wren je pro každou srandu, ale občas vypustí z pusy nějaký vtip, kterému ostatní neporozumí nebo jim nepřijde tak vtipný, ona se ale směje i hloupým vtipům. Nerada mluví o špatných věcech, ale dokáže poradit či dokonce rozveselit. Když jste s ní, kolikrát ani není čas na nějaké špatné věci, protože z ní vyzařuje především pozitivní atmosféra. Ta negativní přijde, když někdo až moc poukazuje na její hluchotu nebo jí kvůli tomu bere jako méněcennou. Pokud v ní chcete vzbudit nadšení, je to celkem snadné. Wren miluje zvířata a to už jakákoliv, kromě hadů a pavouků. Mohlo by se zdát, že ji zkrátka můžete vzít do Zoo a je vyřešeno, opak je ale pravdou. Místo takových míst Wren mnohem raději navštěvuje útulky a záchranné stanice. Wreniny emoce jsou kolikrát hodně zmatené, ale vždy se snaží najít něco dobrého ve špatném.

Optimistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimistka	▬▬	Realistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energická	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líná	▬▬	Hodná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlá
Společenská	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotářka	▬▬	Chytrá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupá
Extrovertka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvertka	▬▬	Upřímná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaná
Skromná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivá	▬▬	Ochotná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecká
Statečná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělá	▬▬	Důvěřivá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivá
Ústupná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavá	▬▬	Sebejistá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistá

ŽIVOTOPIS:

Brzké dětství pro ni nebylo nijak složité. Navštěvovala mateřskou školku a vždy se všemi dětmi vycházela. Když nastoupila do první třídy, nebylo to jinak. Vždy měla spoustu kamarádů a dalo by se říct, že byla i mezi svými vrstevníky oblíbená. Vše se změnila až v den Vánoc, 24. prosince, kdy se svými rodiči jela slavit Vánoce do zahraničí. V ten den byla všude spousta sněhu, na silnicích námraza a hustě chumelilo. Není proto překvapením, že jejich auto mělo s jízdou problémy. V jednu chvíli se jim jelo vcelku dobře, ale když přejížděli hranice, úzké silnice byl ještě méně prohrnuté, jejich auto dostalo smyk a velkou rychlostí narazilo do stromu. Rána byla tak silná, že strom se proboural až k palubní desce a její rodiče neměli nejmenší šanci přežít. Ona vyvázla s pár zlomeninami a s otřesem mozku. Hlavním úrazem, který se jí stal, byla ztráta sluchu. Lékaři jí sice prvních pár měsíců říkali, že se jí sluch vrátí, ale po několika letech tomu sama přestala věřit. Taktéž se musela ze začátku naučit znovu správně používat své končetiny. Zranění totiž zasáhlo i oblast, která lidem pomáhá, aby se hýbali a udržovali rovnováhu. Právě s pohybem měla Wren prvních pár let problémy a chodila s berlemi, které poté už neměla jen kvůli zlomené noze, ale kvůli tomu, že se v některých chvílích nedokázala na nohou udržet. Vzhledem k tomu, že bylo důležité to procvičovat, tak nebyla na vozíčku. Větší problém měla s rovnováhou, se kterou má problémy doteď a dělá jí problém například i jízda na kole nebo jen stát na jedné noze.
Kvůli tomu, že celé její příbuzenstvo žilo daleko, musela být dána do dětského domova a doufat, že se jí snad někdo ujme. Už nenavštěvovala tu samou školu jako předtím, nýbrž školu s ostatními dětmi z dětského domova, které neznala. Dříve než si stihla zvyknout na všechny nové tváře, pár nerozumných dětí si z ní kvůli jejímu handicapu dělali legraci, až nakonec nezbyl nikdo, kdo by tomu rozuměl a nesnažil se jí pomlouvat přímo před nosem, protože věděli, že jí nerozumí. Dívky si dělali legraci z jejího nosu, vlasů, ale někdy i z jejího pihatého obličeje. Chlapci naopak hodnotili její pomalé reakce a neschopnost se s nikým domluvit. Nikdy se z jejich strany nesetkala s fyzickou šikanou, ale i ta psychická jí bohatě stačila. Většinu svého času trávila sama zavřená v kumbálu pro staré věci, kde si kreslila nebo četla. Občas se jí podařilo z dílny vzít i něco jiného než tužky, ale i temperové a vodové barvy, kterými malovala nejraději.
Když jí bylo 15 let, nejen, že nastoupila na svou vysněnou střední školu s uměleckým zaměřením, ale hlavně na její schovku po opravdu dlouhé době přišly ostatní děti. Tajně se ke kumbálu přiblížily, zamkly ji tam a zhasly. Někdy ji tam dokonce nutily zůstat celý den nebo i přes noc. Tím vznikla její fobie ze tmy. Nikdy neměla odvahu nikomu říct, že se tohle děje a raději to skrývala, jak nejlépe mohla. Nevěřila dětem kolem sebe a tím pádem ani učitelům nebo vychovatelkám, které vídala každý den. I přesto, že ti na ní vždy byli hodní, nedůvěřovala jim. Doteď si myslí, že to možná mohlo zmizet, kdyby o tom někomu pověděla, ale teď už to nezmění. Párkrát u ní došlo i k pomyšlení na sebevraždu, když si pro ni stále žádní noví rodiče nepřicházeli. Pod dlouhými rukávy schovávala jizvy, za které si může sama, protože nedokázala ovládat svůj smutek a uchýlila se k sebepoškozování, a modřiny na svých rukách, které naopak způsobilo hlavně bušení do zdí a předmětů kolem sebe, když byla zavřená v kumbále.
Když konečně dovršila 18 ti let, mohla odtamtud odejít a postavit se na vlastní nohy. Nejprve hledala ubytování a práci v místě, kde byl i dětský domov a když už měla našetřeno dost peněz, odjela hodně daleko, aby na tohle místo jednou provždy zapomněla. Dorazila do malého městečka, kde se zapsala do kurzu malby a kresby a také na 2 roky navštěvovala vysokou školu s uměleckým zaměření, kde našla nové a pravé přátelé, kteří jí pomohli se přestat bát, a dokonce jí i dali spoustu rad do života. Navíc v těch vysokoškolských věcech byla poměrně slušná a nikdy se příliš nespala. Pouze prvním rokem na Silvestra, kdy ji tehdejší dobrá kamarádka Nicole nalila do džusu vodku a Wren to zachutnalo. Celý večer poté strávila vyprávěním příběhů, které si odnesla z dětského domova. Naštěstí, když se druhý den probudila na gauči u ní doma, Nicole si nic z toho nepamatovala a Wren se klidně mohla zotavovat z včerejší situace, do které se už nikdy poté nedostala. Pár lidí ji taktéž nabízeli různé "vylepšováky nálady", ale i to vždy odmítala, i když nikdy neměla nic proti lidem, kteří něco takového užívali. Wren tak na vysoké škole získala větší sebevědomí a už nebyla tak vystrašená. Naopak se z ní stal vcelku společenský člověk. I když měla za tu dobu tolik příležitostí, nedalo by se říct, že by se někdy zamilovala a spadla do všeho až po uší. Spíše to bývaly jen krátké lásky, nebo chcete-li, zalíbení. Ani by se to nedalo nazvat nějakým vztahem, a to i přesto, že se Wren snažila najít něco více jak v mužích, tak v ženách. Nejspíše se ani za tu dobu nenaučila pořádně někomu důvěřovat a představa, že by někomu prozradila úplně všechno, co se v jejím životě stalo nebo někomu vyprávěla, jak se cítí, jí děsila a zároveň to pro ni bylo nepředstavitelné. Neznamená to, že ovšem přestala na něco takového věřit a doufat, spíše jen těmhle věcem úplně nerozumí a netuší, jak s čím nakládat. Proto doufá, že jí to jednou někdo ukáže, protože si není jistá, jestli by zrovna tohle zvládla sama.
Čas šel dál a s ním šla dál i Wren. Chtěla poznat i zbytek světa, a tak cestovala. Ne ale nijak daleko, pouze po městech ve stejném státu, protože dál se neodvážila. Ve svých 22 letech narazila na město, které jí zaujalo nejen svým názvem, ale i svou tajuplnou atmosférou, která se vždy nesla uličkami, když jím procházela. Ubytovala se v domku, který je jen kousek od lesa, takže má každé ráno krásný výhled na to, jak se stromy a příroda probouzí do nového dne. Za všechna ta léta už jí její hluchota nedělá žádné problémy, protože se naučila lidem odezírat ze rtů. Občas se jí stane, že správně nedokáže odhadnout hlasitost své vlastní mluvy nebo mumlá a není jí rozumět. Taktéž jí můžete občas zahlédnout, jak používá znakovou řeč, a to především právě v těch chvílích, kdy jí připadá, že jí není rozumět. Aby alespoň trochu zapomněla na minulost, nechala si přes jizvy na rukou udělat tetování, které je skvěle zakrývá. Místo nich má tak na ruce les s horami a po dlouhé době má tu část těla opravdu ráda a nestydí se chodit s odhalenými pažemi. Do budoucna toho nikdy Wren moc neplánovala. Spíše se chtěla alespoň na chvíli usadit a nemuset nikam chvátat nebo si dělat s něčím starosti.

HERNÍ HISTORIE:

Wren nepotřebovala příliš mnoho času k tomu, aby se v Shadowhillu usadila a začala poznávat každičký koutek tohoto zvláštní města, kde se rozhodla na nějakou tu dobu zůstat a pobýt tu co možná nejdéle. Z toho důvodu si také sehnala domek, a ne pouze nějaký podnájem. Pro ni samotnou to už od samého začátku bylo něčím, co jí zde donutilo zůstat a necestovat dál pro státě za účelem si najít nový a lepší domov. Ten starý ji sice pomohl svým příspěvkem, díky kterému se mohla vůbec postavit na vlastní nohy, přesto se tam neplánovala nikdy vrátit. Stejně tak jako na vysokou, kterou tak brzy ukončila a nechala v těch místech hodně příjemných, ale i nepříjemných vzpomínek.
Teď už ale byla tady – v Shadowhillu. A mohla pokračovat dál. Veselá, pihatá dívka si vcelku rychle navykla na to, že i tady nebude většina hledět na její bosé nohy s nadšením a v tom jí usvědčil i Sebastien, kterého zde jako prvního poznala a jež jí také hned upozornil na nebezpečí, které by jí tu mohlo čekat. S ním také ještě ten den navštívila poprvé kavárnu a také jeho dům, ve kterém se jí stihlo přihodit jedno menší zranění. Za chvíle, jež spolu strávili i u jezera, ho stihla vcelku dost poznat a také se o něm dozvěděla spoustu věcí, které ještě do této doby nebere tak vážně, jak by zřejmě měla a přesto s ním ráda tráví čas, když může. Jednoho dne u něj doma taktéž potkala velice milou dívku se jménem Grace, kterou potkala i na jízdárně, kam se jednou zatoulala při pozorování těch nádherných zvířat – koní. Jednoho z nich jí Grace také stihla představit a Wren si ho hned zamilovala, stejně jako v ní i zůstala touha se na jízdárnu někdy znovu vrátit.
Objevování zajímavých a příjemných míst v Shadowhillu pokračovala, takže Wren nemohla odmítnout ani nakouknutí do cukrárny, jejíž výloha jí do toho přímo nutila. Právě tam potkala a poznala Mika, který ji následně v knihovně dal tip na svou oblíbenou knihu, stejně jako ona na ty své a poté, co jí zařídil party taxík až domů, se po něm slehla zem a Wren ho už znovu ve městě nepotkala.
A následovala večeře ve spolku pro lidi, ze které byla už od začátku dosti skeptická a příliš se jí nechtělo mezi spoustu lidí, které neznala. Všechno to se ale změnilo ve chvíli, kdy si jí červenovlasý muž jménem Scott, spletl se svou kamarádkou. S ním pak strávila zbytek večera a stejně tak i brzké ráno, které nezačalo nejlépe, ale skončilo lépe, než by si dokázala představit. Z těch několika hodin si odnesla spoustu příjemných vzpomínek od tančení na hudbu, kterou nemohla slyšet, přes kouření trávy a hledání volného pokoje až po stavění sněhuláka před shadowhillskou kavárnou. A z toho, jak se jim ani jednomu nechtělo do loučení je jasné, že se určitě znovu někdy potkají.
Ovšem i Wren mívá špatné dny a jedním takovým byl zrovna ten, kdy vylila horkou kávu na nevinného kolemjdoucího – Connora. S ním si dokonce pak i příjemně popovídala a právě on má zásluhu za to, že Wren začíná svůj strach ze tmy vnímat o trochu jinak, i když ani tak nezmizel.
Nezdá odsud zatím tolik lidí, ale i ti, které do této doby poznat stihla, v ní zanechali hodně příjemné vzpomínky, ke kterým se ráda vrací a doufá, že budou každým dnem přibývat další a další.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 23 %