Lexy Warren -

(vzkazy posílejte na jméno: Lexy)

FACECLAIM: Amanda Steele
BYDLENÍ: BYT
Další charaktery: Vianne, Caleb

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Lexy Warren

POHLAVÍ:

žena

DATUM NAROZENÍ:

2.2. 1997

RASA:

člověk

ZAMĚSTNÁNÍ:

nezaměstnaná

PARTNER:

Nezadaná

RODINA:

Matka: Sofie Tail, Rasa: člověk, Věk: 45
Otec: Daniel Warren, Rasa: vlkodlak (rozený), Věk: neznámý
Strýc: Samuel Warren, Rasa:vlkodlak, Věk: 22 (299)
Bratr: Luke Warren, Rasa: vlkodlak ( proměněn), Věk: 25
Sestra: Lea Warren, Rasa: člověk, Věk:20 (dvojče)

ZAJÍMAVOSTI:

- Hluchá od svých 8 let
- Vlasy bez pigmentu, tudíž jsou bílé
- Nevěří mužům, následky z minulosti
- Má dvojče
- Na lopatce má tetování

VÝŠKA:

Střední - 170 cm

FYZICKÁ STAVBA:

Normální

VZHLED:

První věci, které si snad každý všimne jsou její bílé vlasy. I když na první pohled se zdá, že si je naschvál obarvila, aby poutala pozornost. I přesto, že vlasy jsou bílé její tvář je plná života a barvy, jemně řezaná brada, oválný obličejík, který doplňuje drobný nos, plné rty a oči barvy stříbra. Co se týče její stavby těla, je značné na první pohled, že příroda jí obdařila ženskými rysy, tak jak já být, jak by někdo řekl tak akorát.
Ale jako každý má své tajemství, po těle se jí táhnou jizvy, jedna od lopatky až pod pravé ňadro a druhá přes žebra, která je o něco menší.

POVAHA:

Možná by bylo příliš snadné Lexy popsat slovy milá,veselá dívka s optimistickým vidění světa kolem.
I přes němost není zrovna tichý typ člověka, velice znatelně dává najevo, že existuje a že nějaká porucha jí nezastaví, aby řekla, i já jsem člověk tobě roven.
Ale i pod touhle odvážností se ukrývá strach, bojí se převážně mužů díky minulosti, když byla znásilněna svým strýcem. Díky tomu se stranní intimnostem, nikdy nenašla tolik odvahy či důvěry k někomu, aby tento strach překonala. I přesto se, ale dokáže normálně komunikovat s mužským pohlavím, odkud nepřekračují meze, které má nastaveny v hlavě jako alarm, že tohle je už moc.
Jako každý živí tvor, má sice zlé a slabé stránky, ale jedna z věcí, které nesnáší jsou vlkodlaci. Přijdou jí příliš živočišný a co víc, dřív tomu tak nebylo. Sice je to jedna z mála věcí, co nemá ráda, ale co je záhadnější, že nenávist k vlkodlakům nedává na první místo, ale to, že nedokáže slyšet okolní zvuky. Nesnáší to věčné ticho, proto se ráda dotéká reproduktoru, kde může cítit dunivý pocit, jež vydává zvuk. Snaží si představit jako to asi zní.
Občas přemýšlí, zda za její hluchotu nemůže částečný albinismus, jako když bílé kotě s modrými oči jsou většinou hluché díky genetice jako ona.
Možná proto se každou noc uprostřed noci probudí s pláčem a vší silou si drží uši, občas má pocit jako by jí v nich nesnesitelně hučelo.
A před tyto zápory se, však najdou i kladné věci jako třeba fotografovaní. Miluje ho, je to činnost, která ji nijak neomezuje, jediné co potřebuje je zrak a hlas. Ale také miluje nad přirozený, už odmalička miluje příběhy, ale také se od svých 18 věnuje pověstem, které našla, když pracovala v archivu. Možná v té době našla zálibu k poezii, občas píše amatérské básně.

Optimistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimistka	▬▬	Realistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energická	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líná	▬▬	Hodná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlá
Společenská	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotářka	▬▬	Chytrá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupá
Extrovertka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvertka	▬▬	Upřímná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaná
Skromná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivá	▬▬	Ochotná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecká
Statečná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělá	▬▬	Důvěřivá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivá
Ústupná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavá	▬▬	Sebejistá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistá

ŽIVOTOPIS:

Lexy se narodila jednoho letního večera do rodinného domku a jako prvorozená z dvojčat. Její matka byla jediným člověkem v domě, tedy do doby než se narodil starší bratr Luke, kterému bylo 5 let, když jsme se s mým mladším dvojčetem Leou narodily. Zprvu jsem se sestrou byly úplně stejné, ale čím starší jsem byla, bylo jasné, že jsem zdědila genetickou vadu po otci, spíš po jeho rodině. Všichni z otcovi strany se rodili s bílými vlasy a stříbrnými vlasy i jako vlci byli čistě bílý.
Vždy jsem sestře záviděla její černé vlasy a smaragdové oči. I bratr měl něco do matky, zdědil její oči, ale já nic. Vůbec nic.
Než jsem se stihla nadít z rodinného domku u jezera jsme se přestěhovali do Norska za rodinou mé matky. To nám bylo asi 5 let.
A zde teprve začal můj život.

Lexy 5 let
„Leo neběhej!“ okřikla matka mou sestru mezitím, co já jsem tiše posedavá v klíně svého staršího bratra a cpala jsem se cukrovím, za pár dní měli být Vánoce a atmosféra se snášela všude kolem. Ale co mě nejvíce zajímalo, byl ten ohromný stromeček plný barev, Luke si všimnul, jak sebou vrtím a snažím se dostat dolů. Opatrně mi chytí ruce a vlhčeným kapesníkem mi ruce očistí a nechá mě odejít.
Když jsem došla ke stromečku a chtěla jsem chytit skleněnou banku rudé barvy babičiné ruce mě zastavily a vesele mě vzala do náručí, čímž si vysloužila hlasitý smích, její vlasy mě šimraly do obličeje.
„Chci taky!“ dožadovala se Lea ukňouraně, to byl možná jeden z rozdílu mezi mnou a sestrou, vždy chtěla co mm já. Nechápala jsem proč. „Noták, zlatíčko nemůžeš mít všechno…“ poví matka unaveným hlasem, nikdo si toho možná nevšiml, ale vždy když takto mluvila z jejího hlasu zazníval strach..
Bála se Samuela, i když jsem nikdy nechápala proč. Pokaždé, když byl v naší přítomnosti byla velice ostražitá. Možná proto, že na Leu nikdy nenechal dopustit měl jí hodně rád jako vlastní dceru.
„Pojd sem.“ Poklepe si na koleno Sam a široce se usměje, Lea se vesele sápala nahoru a nechala se mazlit, jediné co si pak pamatuji, jak poklidně usnula.
Když jsem se probudila byla jsem v objetí svého táty, který z druhé strany svíral Lukeho a snažil se i mámu společně s Leou.

Lexy 8 let
V kuchyni zazní hlasitá rána, jediné co jsem z obývacího pokoje slyšela bylo jako máma křičí na Sama, at neleze do kuchyně a hned vypadne pak bylo jasné proč naháněla bílého vlaky s kusem sama, kterému podkluzovaly tlapy na dřevěné podlaze, když se snažil dostat, co nejrychleji ke dveřím a přímo ven, kde se svou trofejí může ukrýt. Všichni tří jsme najednou zpozorněli, když se velký vlk proháněl okolo televize, kde běžel animák. Luke s povzdechem svalí vlka na bok, Sam ne zrovna přátelsky dá najevo svou nespokojenost, ale zdálo se, že když Lea došla za vlčkem se pomazlit pustil flák masa a začal poklidně vrtět ocasem. Jen jsem je tak tiše pozorovala jeho šedé oči se do mě doslova zabodly provokativně jsem naznačila, že na něj vrčím, čímž jsem ho pobavila a vesele rozevřel tlamu, jazyk mu plandal. Čímž odhalil svůj vlčí úsměv. Vzala jsem kus masa a podala ho mámě, ale dočkala jsem se hlasitého vrčení, jen se zašklebím nad jeho chovaním.
Když v tom do domu vešel další velký bílý vlk, můj obličej se rozzářil a vesele jsem za ním došla a objala ho kolem krku a hlavu zabořila do jemné srsti. „Vítej zpět.“ Pravým veselým hlasem, jednou do měsíce se otec spolu se Samem na tři dny vydají do přírody, je to jejich součástí, pravil pokaždé táta, i když jsem to zcela nechápala.
Do té doby jsem si moc věcí nevšímala a možná to byla má osudová chyba, když nadešel ten den, když jsem přišla o sluch.
Pamatuji si, že byla středa, čas oběda, když nás máma svolala do kuchyně, abychom se společně najedli.
Když jsem mířila ke stolu s miskou zeleninového salátu mi zničehonic vypadla z rukou a já se zhroutila na zem, silně jsme si tiskla uši a bolestně jsem křičela, z ničeho nic zvuky nahradilo hučení, pak hlasy jako bych je slyšela pod vodou, ale pak z ničeho nic už vůbec nic. Zděšeně jsem začala křičet slova, ale nic, hrozně jsem se bála. Nebýt tátovi pohotového chování nejspíš bych se ten den zranila o hromádku střepů, od které mě dostatečně odtáhl a posadil na židli.
Netrvalo dlouho a díky vyšetření se zjistilo, že to není nic neobvyklého a divil se, že to nepostihlo jak něj tak strýce, ale já znala odpověď. Můj sluch je nenávratně zpět. Ale jako dítě sem zcela nechápala, co je to albinismus a že může postihnout i některé smysly jako u zvířat.

Lexy 13 let
Od té doby, co jsem ztratila sluch jsem se více uzavřela do sebe a pilně jsem se věnovala studiu znakové řeči, bylo mi to pohodlnější a má rodina to tolerovala a hlavně mě podporovali nebýt podpory táty nejspíš bych to vzdala už mi několikrát nabídl proměnu, ale odmítla jsem, byl přeci nějaký důvod proč jsem se taková narodila a proč bych taková i měla zůstat, ale hlavně moje hrdost mi nedovolovala přiznat, že závidím sestře její život, plný přátel a zvuku.
Jednoho večera mi někdo poklepal na rameno, byla to Lea její tvář byla opuchlá a oči měla zalitý slzy. V ruce svírala deník, který patřil mě, ona ho četla!? Dost mě to zděsilo, protože psycholožka doporučila, at si vedu deník, kde zaznamenávám své pocity a touhy. *Doopravdy jsem netušila, že mě takto vnímáš, mrzí mě, že jsem si toho nikdy nevšimla a neznamená, že vždy když chci co máš ty je, že bych se chtěla opakovat, naopak vzhlížím k tobě chci být jako ty. To já bych ti měla závidět Lexy* a v ten den jsem pochopila, jak jsem byla sobecká, nikdy jsem se jí nezeptala nikdy jsem s ní moc hloubkově nemluvila, neměla jsem to zapotřebí. Byli jsme jedno, ale zároveň někdo jiný, možná proto jsem nikdy nechtěla k ní najit cestu, bála jsem se. *Promin, že jsem ti to neřekla a děkuji..* už jen to, že se kvůli mně naučila znakovou řeč pro mě znamenalo hodně, ale nikdy jsem neměla odvahu to říct.

Lexy 17 let
A než jsem se stihla nadít bylo mi 17 a co víc, můj vztah se sestrou vzkvétal, dokonce jsem nikdy nečekala, že se vydáme podobnými směry, ona milovala malovaní a zároveň milovala svou brigádu jako modelka, mezitím, co já milovala být jejím stínem, být na opačné straně karty a hlavně schovat se za objektiv. Fotografovaní bylo mou vášní od 14 let, tehdy jsme zjistila, co bych doopravdy ráda dělala.
Jednoho večera jsme mířili domů, byl to večer jako každý jiný. Za ty roky jsem si zvykla na to ticho, však díky Lei jsem si nikdy nepřipadala jako bych žila v tom tichu znakové řečí mě zahrnovala tunou informaci a věci, které by okamžitě ráda sdělila, musela jsem se zasmát hlasitě nad jejím zbrklým znakování a jednoduše jí naznačím pomalu a že je času dost.
Však nebyla to pravda, když jsme došli domů, všichni mlčky seděli v obýváku, máma na gauči plakala a tát se jí snažil uklidnit, co se stalo? *Co se děje?* zeptám se poněkud neklidně, chvíli jsme sledoval jak se Lea přidala do konverzace, než Luke si všimnul, že mě z toho zcela vynechali. ..*Víš.. Zjistili mi rakovinu, táta mě chce zkusit proměnit a máma se bojí, že to nepřežiji.* ano věděli jsem to už nějakou dobu, že Luke trpí rakovinou, ale dnešek bylo bud všechno nebo nic.
Nakonec o hodinu později se to rozhodli risknout máma spolu s Lukem a tátou naseli do auta a jeli do nedalekého lesa, daleko od města.
Ale Sam na pokyn svého staršího bratra zůstal zde, aby dohlížel na své neteře, jak já si přála, aby jel s nimi. Čím starší jsem byla tím horší byl vztah mezi mnou a mým strýcem, však jeho prapodivný pohled mě nepřestával děsit.
*Jdu do sprchy a pak spát. Promin jsem utahaná* mávnu nad tím rukou a naznačím, že se nic neděje.
Nakonec jsem se šla s povzdechem navečeřet a poté jsem usedla k televizoru. Zasněně jsem sledovala pohybující se obrázky, když v tmo mi Sam poklepal na rameno a naznačil mi, at mu jdu pomoc ze dřevem, povzdechnu si, proč vždy musí dělat věci na poslední chvíle. Náš strýc byl vždy velice nezodpovědný, ale co víc nevypadal na svůj věk vypadal jako 18 letý klučina ,tedy pár let pak se jeho věk zasekl ve 22 letech.
Lea mi dokonce přiznala, že jí přitahuje, celkem jsem se jí nedivila byl doopravdy krasný, ale přišlo mi to příliš nechutné přemýšlet nad něčím takovým, ale pokud se jí libi jen jeho zevnějšek nejsme proti.
„Same?“ zvolám tázavě, jelikož jsem ho nikde neviděla, nic žádný dotek na rameni a tak jsem se vydala za kůlnu a pohlédla dovnitř, kdo si mě zezadu strčil dovnitř a povalil surově na zem. Když jsem spatřila jeho tvář, začala jsem ječet, ať mě nechá nepokoji a proč to dělá. Pak jsem se dostala do stavu, kdy jsem se začala omlouvat, že nebudu drzá, ale nic z toho nepomohlo. Surově si mě vzal, moc si z toho nepamatuji, jen bolest a jak jsem z šoku ztrácela vědomí a postřehla jsem slova jeho rtů jak říkali, že jsem jeho, vždy se na mě díval a že jestli to někomu povím neuvěří mi.
Byla to pravda otec svému bratru věřil. Když jsem se probudila ležela jsem v posteli a schoulila jsem se do klubíčka a rozplakala jsem se.
Nikdy jsem ani necekla, co se mi tu noc stalo, když jsem se o to pokusila udělal to zas.
Ale netrvalo dlouho, než to matka zjistila, dala otci na výběr bud bratr nebo nás už nikdy neuvidí, ani jedno ze svých dětí. Ovšem si zvolil rodinu, byla pro něj vším, i když bolest, kterou mu způsobil výběr mezi bratrem a jeho malým bráškou byla velká neochotně ho poslal zpět k rodině, at ho potrestají jak uzancí za vhodné. Od té doby jsem jej neviděla.

Ale díky tomu jsem si uvědomila jednu věc, nepatřím sem, nikdy jsem je nechápala a byla jsem jiná a co víc, vždy mě vynechávali nevědomě. Nebyla jejich chyba, že neslyším, ale já to cítila tak, že je to má chyba a že sem nepatřím.

Lexy 20 let
Nakonec jsem zbytek školy strávila na internátu, i když jsme to neměli daleko od dobu, ale potřebovala jsem se postavit na vlastní nohy a vybudovat si vlastní sílu.
Ale byla to nejlepší věc, kterou jsme za svůj život udělala pomohlo mi to se osamostatnit a nespoléhat se jen na znakovou řeč, ale i slova a projevy.
Nakonec jsem po ukončení studia oznámila svým rodičům, že stěhuji tohle místo bylo mým domovem a zůstane, však to není místo, kam patřím.
Než jsem se odstěhovala z Norska nechala jsem si na lopatku vytetovat kompas, aby mi vždy ukázal cestu domů. A než jsem se stihla nadít přestěhovala jsem se do SH, ale i přesto se snažím udržet vztahy se svou rodinou aktivně a co se vlastně stalo s bratrem? Přežil, byl vlkodlakem jako následovně 2 roky na to i má sestra.

VLASTNOSTI:

• SÍLA: 41%