Grace Spencer -

(vzkazy posílejte na jméno: GraceS)

FACECLAIM: Ksenia Solo
BYDLENÍ: DOMEK
Další charakter: Karin

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Grace Spencer

CELÉ JMÉNO:

Její královská Výsost princezna Anna Sophia Luisa Grace z Walesu

POHLAVÍ:

žena

DATUM NAROZENÍ:

1. 1. 1829 (stárnutí zastaveno na 25 letech)

RASA:

upír

ZAMĚSTNÁNÍ:

Nezaměstnaná

PARTNER:

nezadaná

RODINA:

Otec:
Arthur William Henry James z Walesu
- 1808 * - 1893 †
- člověk
- britský princ, král a vévoda z Walesu
- černé vlasy, modré oči
- mrtvý

Matka:
Luisiana Spencer
- 1689 *
- upír, narozena
- bývalá britská princezna a vévodkyně z Walesu, krvavá děvka v upíří komunitě
- hnědé vlasy, šedé oči
- nezvěstná

Sestra matky:
Georgiana Spencer
- 1674 * - 1970 †
- upír, narozena
- krvavá děvka v upíří komunitě
- hnědé vlasy, zelené oči
- mrtvá, zavražděna

Babička:
Isabella Victoria Eleanora Karolina III. z Walesu
- 1756 * - 1850 †
- člověk
- britská královna
- černé vlasy, modré oči
- mrtvá

Dědeček:
John Charles Thomas Francis z Edinburgu
- 1749 * - 1831 †
- člověk
- princ dánský a řecký, vévoda z Edinburgu
- blond vlasy, hnědé oči
- mrtvý, zemřel na zápal plic

Bratr:
Andrew Charles David Louis z Walesu
- 1835 * - 1914 †
- člověk
- britský princ, král a vévoda z Walesu
- hnědé vlasy, modré oči
- mrtvý

Bratr:
Philip Arthur Jonathan Henry
- 1839 * - 1852 †
- člověk
- britský princ a vévoda z Edinburgu
- černé vlasy, zelené oči
- mrtvý, zemřel na tuberkulózu

Bývalý milenec, matčin a tetin nevlastní bratr
Christopher Beamont
- 1701 *
- upír, narozen
- neznámé
- bílé vlasy, zelené oči
- žije

ZAJÍMAVOSTI:

~ Jako upírka se narodila
~ Podle zákona je přímou dědičkou anglického trůnu
~ Více než 100 let se pohybovala ve společnosti krvavých děvek (tj. upírek, které si nechávají při sexu pít krev), a dokonce byla nějaký čas jednou z nich
~ Má silný britský přízvuk
~ Nikdy se nepředstavuje pravým jménem, aby ji nikdo nemohl identifikovat
~ Jakožto královský potomek zdědila po smrti svého otce velké množství peněz, současně jí až do otcovy smrti chodily peníze (její matka jejího otce vydírala), a zároveň si přišla na slušné peníze i jako krvavá děvka, takže o ně nikdy nebylo nouze

VÝŠKA:

Střední (160-180cm)

FYZICKÁ STAVBA:

Štíhlá, osvalená

VZHLED:

Ebenově černé vlasy, zářivé šedé oči a skvostné ženské křivky. Základní znaky, díky nimž Grace spolehlivě poznáte.
Jelikož vyrůstala v 19. století, ráda nosí šaty a potrpí si na korzety. Jsou i dny, kdy ji uvidíte v pohodlném tílku a džínsech nebo ve velkém svetru. Má ráda eleganci, ale někdy si na sebe vezme i něco extravagantního. Se vší pravděpodobností totiž po matce zdědila vkus a sama si mnohdy obleče i to, co by nikdo jiný nebyl ochotný riskovat.
Její chůze, mluva a gestikulace může připomínat člena královské rodiny. Není se čemu divit, byla vychována jako princezna.

POVAHA:

Kdo je Grace? Ta sympatická žena s pronikavě šedýma očima nebo ta chladná tmavovláska s prohnaným úsměvem a krví na rtech? Vlastně obojí, určité aspekty života vás změní k nepoznání. A tak se ptám znovu, kdo že je ta Grace?
Milá, okouzlující a trošku přidrzlá černovláska se smyslem pro humor a úsměvem, který vám okamžitě zlepší den. Nebojí se říct, co si myslí a také svůj názor umí dát poměrně hlasitě najevo. Dokáže se s vámi bavit i o úplných hloupostech, když vám to udělá radost a bez problému vám řekne to, co chcete slyšet, i když to není tak docela pravda. Nedělá jí problém, mazat vám med kolem pusy a tvářit se, že všechno, co říká, je naprostá pravda. Snadno se umí vymluvit z průšvihů nebo nepříjemností a svým kouzlem vás přesvědčit o tom, že se nic nestalo. Je velmi přesvědčivá herečka i lhářka, která zvládne bez mrknutí oka lhát o čemkoliv téměř komukoliv, pokud je to nutné.
Grace nikdy nic nedělala z čisté dobroty srdce. Většinou si dávala pozor, aby jí to také něco přineslo. Ráda manipulovala s lidmi ve svůj prospěch a moc dobře věděla, kde za jaké nitky zatahat, aby dostala, co chce. Nikdy se nebála špinavostí a většinou šla přes mrtvoly. Díky svému charismatu dokázala kohokoliv přesvědčit téměř o čemkoliv. Bývaly doby, kdy využila každé maličkosti, aby mohla někoho vydírat. Ale to už je dávno. Celé tohle se jí zprotivilo. V současnosti se od toho snaží držet dál. Už nevyužívá tělo k dosažení svého cíle. To ale neznamená, že to zapomněla. Moc dobře ví, že stačí málo, aby muži skákali tak, jak ona píská. A neznamená to ani to, že toho už nevyužívá. Někdy ano, ale snaží se to eliminovat.
Nikdy se na nikoho nevázala. Naučila se přežít sama a to jí stačilo. Střídání mužů bylo na jejím denním pořádku, většinou šlo o ‚jednou a dost‘. Od jedné části jejího života se to ale změnilo a ona už nic podobného nevyhledává. Ví moc dobře, jaká je, a také zná své velmi proměnlivé city.
Měli byste se smířit s tím, že vám nevěří. Grace už nevěří nikomu, jen sama sobě. Určitě na ni nenaléhejte a nesnažte se ji přesvědčit o tom, jak jste úžasní, to na ni dojem neudělá. Má ráda lidi činů, ne slov. Sama ví, jak snadno se dá člověk oblbnout.
Život krvavé děvky je něco, co vás změní. I když si říkáte, že ne, že je to jen nevinné potěšení. Co je na tom ale pravdy? Na Grace tahle část života zanechala doživotní následky, a ačkoliv se tváří, že už je dávno za ní, není. Moc dobře si pamatuje, jaké je upíří kousnutí a sama sobě nalhává, že už by na nic takového nepřistoupila. Hloupost. A přesně to je její slabina. Ví, jak málo stačí, aby se přehoupla přes hranu a znovu vpadla do života krvavé děvky, která si bere, co chce.
A to je ono. Celý její život se nyní točí okolo odpírání. Balancuje už nějaký čas na pomezí racionálně uvažující Grace, která se snaží žít relativně normální život, a krvavé děvky Grace, jejíž psychika je tak tenká, že se dá snadno označit za labilní. Tím se stává velmi proměnlivou osobou, jejíž chování není snadné odhadnout. Dokáže být milá a okouzlující a na druhou stranu chladná a vypočítavá. Tak či tak, vždycky si vás navede tam, kde vás chce mít a jak vás chce mít.
Že jsem vám toho moc neřekla? Vyhledejte Grace a sami si udělejte obrázek o tom, jaká doopravdy je. Ale opatrně, ne vždy by se vám to mohlo vyplatit…

Optimistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimistka	▬▬	Realistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energická	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líná	▬▬	Hodná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlá
Společenská	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotářka	▬▬	Chytrá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupá
Extrovertka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvertka	▬▬	Upřímná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaná
Skromná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivá	▬▬	Ochotná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecká
Statečná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělá	▬▬	Důvěřivá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivá
Ústupná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavá	▬▬	Sebejistá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistá

ŽIVOTOPIS:

I.) Trocha anglické historie
Všichni ten příběh moc dobře známe. Úžasný královský pár – dědic trůnu princ Arthur a princezna Luisiana. Tehdy zaujímali místo na titulních stránkách světových novin jako nejsledovanější dvojice. Nádherná a laskavá Luisiana – bojovnice proti epidemiím, násilí, a v neposlední řadě také patronka mnoha charitativních organizací, která svým vkusem udávala módní trendy. Žena, jež pobouřila samotnou královnu Isabellu III. porušením dávno zaběhnutých tradic. Princezna, která povila dva syny a na sklonku 19. století zemřela na zápal plic.
Ale co když vám povím, že tohle všechno je jen zástěrka? Že doopravdy to bylo jinak? Já vám ten příběhu budu vyprávět tak, jak se doopravdy stal. Kdo jsem, abych mohla zpochybňovat pravdu? Dovolte mi, se představit… Mé jméno je Grace Spencerová, jsem prvorozená dcera princezny Luisiany a prince Arthura, a v neposlední řadě také následnice trůnu. Málem bych zapomněla zmínit poměrně důležitý fakt – jsem upírka.
Moje matka byla opravdu okouzlující žena. Nevinná 19 letá dívenka, která byla natolik okouzlena princem Arthurem – dědicem anglického trůnu -, že přijala nabídku, stát se jeho ženou. To zní jako pohádka, viďte? Ale ne, takhle to doopravdy nebylo…
Ano, moje matka byla opravdu okouzlující žena, ale ve svých 19 letech nebyla nevinná, vlastně jí 19 vůbec nebylo. Moje matka totiž byla upírka a i ve svých 140 letech stále vypadala na 19. Ten, kdo byl okouzlen, byl můj otec – princ Arthur, který mou matku poznal na jedné slavnosti. Ta moc dobře odhadla svou šanci a nechala se princem obletovat. Pohlavní styk před svatbou? Něco nepředstavitelného. Ale přesně to se stalo a z toho jsem vzešla já. Jen zřídka kdy se stávalo, že by se ze spojení člověka a upíra mohl zrodit upír. Přišla jsem na svět 1. 1. roku 1829, tedy měsíc předtím, než princ Arthur – můj otec, veřejně přiznal vztah s (teď už princeznou) Luisianou – mou matkou, a světe div se, upíří geny zvítězily.

II.) Královský potomek
Oba dva rodiče to velmi pečlivě zatajovali a už jako velmi malou, mě poslali do sídla Spencerových. Tam jsem prožila většinu svého dětství. Jako malá jsem byla laskavá a nevinná. Snadno jsem si získala srdce každého, kdo se mnou prohodil byť jen pár slov. Vždy jsem musela o všem vědět a nic mi nesmělo uniknout. Brzy se v mé povaze začala objevovat podobnost s matkou. Moc dobře jsem věděla, co na koho platí a kde zatahat za ty správné nitky, abych dostala, co chci. Ale byly to jen drobné manipulace. Většinou proto, abych se mohla vytratit v noci z domu a provádět lumpárny s měšťanskými dětmi. Nikdy jsem v nich nehledala rozdíly. Co na tom, že jsem byla královská? Nekrálovské děti si užívaly mnohem více zábavy a na to jsem velmi brzy přišla taky. A tak se událo, že se z vychovávané holčičky stávala malá uličnice, která odmítala nosit šaty a domů se vracela špinavá od hlavy až k patě. Všichni v sídle nade mnou lomili rukama.
V té době moje matka porodila mého – v pořadí už druhého – bratra Philipa. Měla jsem dva bratry – prince Andrewa Charlese Davida Louise a již zmíněného prince Philipa Arthura Jonathana Henryho. Oba dva se narodili jako lidé, čímž jsem se stala první upírkou s nárokem na anglický trůn.
Jenže mé klidné dětství se změnilo v době, kdy se moje matka rozhodla přivést mě do společnosti…
Byla jsem nucena sbalit si věci a zanechat za sebou všechno, co jsem měla ráda. Matka mě představila jako dceru své nešťastně zesnulé sestry, čímž si získala ještě větší přízeň světa, poněvadž se ujala „sirotka“. Všechny lumpárny musely jít stranou. Začala jsem navštěvovat hodiny soukromého učitele, díky čemuž se ze mě stala velmi vzdělaná a vychovaná dívka. Dostalo se mi veškerého vzdělání, kterého bylo potřeba. Opět jsem byla ta vychovaná holčička nosící obrovské suknice a mluvící jako kniha.

III.) Sladká nevědomost
Můj život se ale opět otočil o 360°, když si královští manželé přestali rozumět. Nebo by možná bylo lepší říct, když se moje matka rozhodla, že tenhle život už ji nebaví. Bylo poměrně snadné skrývat naši potřebu pít krev. Matka měla několik dvorních dam, které fungovaly jako pohyblivé pytlíčky s krví. Byly zavázány přísahou mlčenlivosti a čerstvé kousance jim byly léčeny upíří krví, kterou jim podávala moje matka. Nejsem si tak úplně jistá, co jim za to slíbila. Zda nesmrtelný život nebo peníze. Tak jako tak, stejně ji přestal bavit stereotyp. Po jedné velké hádce mému otci začala vyhrožovat, že se ke mně přizná a navždycky mu sebere právo usednout jednoho dne na trůn, pokud se s ní nerozvede a nebude nás podporovat. Nemanželský potomek by znamenal obrovskou potupu a to si princ Arthur nemohl dovolit. Nechal se tedy se svou ženou rozvést přesně, jak chtěla a každý měsíc jí posílal velkou částku peněz.
Mě matka poslala do malého městečka nedaleko Londýna, kde jsem měla bydlet s matčinou sestrou – tetou Georgianou. Po mém příjezdu se všechno zdálo být v pořádku. Teta Georgiana byla zábavná a laskavá upírka. Vyhradila pro mě pokoj v podkroví, který jsem si okamžitě zamilovala. Poskytoval mi útočiště po celou dobu mého pobytu. Dny jsem trávila učením se domácích prací. Kdo by řekl, že se upírky v tomhle městě učily vařit. Zpočátku jsem si myslela, že se jen chtějí více podobat lidem, aby zapadly, ale jak jsem později zjistila, nic není tak, jak se na první pohled zdá.
Několik prvních měsíců jsem strávila ve sladké nevědomosti. Georgiana mě naučila spoustu věcí a předávala mi své letité zkušenosti. Ven jsem téměř nechodila, teta si to nepřála.
„Georgiano, prosím! Chci vyjít ven alespoň na pár minut! Jen se podívat s tebou do města!“ žadonila jsem ji každý večer, když se chystala odejít. Celé noci trávila mimo dům a vracela se až k ránu, nikdy mi neřekla proč. Ani potom, co jsem na ni několik hodin v kuse naléhala. Vždy mě jen odbyla tím, že ‚jde do práce‘.
„Jsi ještě moc mladá, Grace, venku je to pro tak krásnou dívku příliš nebezpečné,“ odvětila, jako pokaždé. Tahle věta jako by se stala její mantrou.
„Je mi 19, Georgiano,“ zaúpěla jsem a závistivě hleděla, jak si zkušeně uhlazuje krátkou černou sukni. Nechápala jsem, proč jsem musela nosit dlouhé sukně, zatímco ona si oblékala krátké sukýnky a upnuté korzety tolik odlišné od těch, co jsem nosívala já. Ale to jen v noci. Ve dne si kolem pasu vázala zástěru a tváře měla zamazané od mouky.
„Právě proto, jen 19. Jsi moc nevinná pro okolní svět,“ uzavřela to chladným, nesmlouvavým hlasem a vtiskla mi pusu do vlasů. S tím opustila dům a nechala mě samotnou, zírající na zavřené dveře. Ona to ale nemyslela špatně, snažila se mě chránit. Kdybych to bývala věděla už dřív, vstoupila bych klidně do kláštera, kdyby si to přála…

IV.) Zakázané ovoce chutná nejlépe
Byl právě den mých 20. narozenin, když se znenadání objevila má matka. Jednoho dne se jednoduše ukázala u našich dveří. Nikým nepozvána, nikým nevítána. Řasenku a rtěnku měla rozmazanou po celém obličeji, vlasy jí trčely do všech světových stran a z pod dlouhých promočených řas na mě upírala pohled skelných očí. Rty umazané od rtěnky roztáhla do děsivého úšklebku a opileckým hlasem zahalekala: „Grace! Tak ráda tě vidím, pojď k mamince!“ Paže rozpřáhla do široka, div neshodila tetinu vázu. Zírala jsem na ni, celá zmatená z toho, jak vypadá. Moje matka byla vždy dokonale upravená, působila důstojně a uhlazeně, ale teď? To, co jsem viděla, mě děsilo.
„Grace, odejdi do svého pokoje,“ ozvalo se za mnou, kvůli čemuž jsem sebou polekaně trhla. „Hned!“ Varování v jejím hlase mě donutilo poslušně přikývnout a rychlým krokem vyběhnout schody. Ale nešla jsem do pokoje, zůstala jsem sedět u zábradlí schodů a zvědavě jsem poslouchala jejich tlumený rozhovor.
„Hmm, Gergiano, odkdy jsi takový pedant?“ zasmála se zhrublým smíchem matka.
„Zbláznila ses, Luiso? Jak jsi mohla dovolit, aby tě Grace takhle viděla?“
„Moc to přeháníš, držíš ji tu jako v zlaté klícce, musela jsem to přijít napravit! Tak co, pustíš mě dál, abych si mohla pro-„ škytla, „promluvit se svojí dcerou nebo jí řekneš, že se jí máti zbláznila?“
Zaslechla jsem hlasitý povzdech a mé oči zaznamenaly kužel světla v hale. Georgiana zřejmě otevřela dveře a nechala matku vstoupit. Ta se vpotácela dovnitř a sedla si na komodu, div ji nepřevrátila.
„Luiso, jdi se alespoň upravit, nechci, abys s ní mluvila takhle,“ žádala ji Georgiana, ale v jejím hlase se neodrážela prosba, nýbrž opovržení.
Má matka s hlasitým ‚tsss‘ slezla z komody a odpotácela se mi z dohledu. Zahlédla jsem, jak si Georgiana vkládá hlavu do dlaní a odchází do kuchyně.
Uběhlo několik hodin, když jsem svou matku znovu viděla. Pomáhala jsem zrovna Georgianě v kuchyni s koláčem, když vešla a zhroutila se na jednu z židlí. Stále měla ten stejný otupělý pohled a dlaní si mnula krk.
„Dneska půjdeme ven,“ oznámila mi jakoby nic. Vzedmula se ve mně vlna nadšení. Odložila jsem utěrku a s rozzářenýma očima jsem se na ni podívala.
Zaznamenala jsem, že teta Georgiana vedle mě zmateně zamžikala, načež vyhrkla: „Luiso, to snad nemyslíš vážně! Víš co se tam děje!“
Upřela jsem na Georgianu překvapený pohled. Ona si toho ale nevšímala.
„Proč ne? Měla by si taky trochu užít, je jí 20, nejlepší čas začít,“ pokrčila má matka rameny a zakousla se do jablka.
„Nemůžeš jí jen tak zničit život!“ vykřikla rozzuřeně Georgiana a odhodila mokrý hadr.
„Děláš, jako kdyby to bylo něco hrozného. Vždyť to děláš taky, nemám pravdu? Hmm? Nebo jsi jí o tom neřekla? Nemůžu tomu uvěřit! Grace, jen se zeptej tetičky, co po nocích dělá,“ ušklíbla se matka a založila si ruce na prsou.
Tetin výraz se změnil na zkroušený a ublížený. Stáhla se do sebe a pevně sevřela oční víčka. Tázavě jsem na ni pohlédla, ale ona spěšně odkráčela do vedlejší místnosti.
Matka nad tím jen mávla rukou a zářivě se na mě usmála. „Dneska si to užijeme.“
To byla ta největší lež, kterou vypustila z úst…

V.) Temné kouty
Jak slíbila, tak udělala. I přes tetiččiny protesty mě večer vzala ven. Oblékla mě do těsného černého korzetu a rudé krátké sukně. Obdivovala jsem se v zrcadle pěkně dlouho. Připadala jsem si… krásná. Těšila jsem se, až opustím Georgianin dům a vyrazím do města, ale určitě jsem si to nepředstavovala takhle. Matka mě vzala na nějaký večírek. Hrála tam hlasitá hudba, tolik lidí bych nikdy nespočítala. A ti všichni byli právě tady.
Jakmile jsme vstoupili, zanechala mě s hlasitým „bav se“ u vchodu a ztratila se v davu lidí. Zmocnila se mě panika. Nikoho jsem neznala a to množství lidí mě děsilo. Stáhla jsem se do rohu místnosti a nečinně jsem tam postávala a očima vyhledávala svou matku.
„Co tady dělá tak krásná slečna sama?“ ozval se za mnou zhrublý mužský hlas. Vyjukaně jsem se otočila a pohlédla jsem do nefritově zelených očí muže, na jehož tváři hrál tajemný úsměv.
„J-já… jsem tady s matkou,“ kuňkla jsem a přitiskla se ke stěně. Hledala jsem nejbližší únikovou cestu, můj nevítaný společník si toho okamžitě všiml.
„Tak s matkou? A kdepak je tvá matka? Nikde ji nevidím. Jsem tady jen já a ty,“ odvětil a odhalil špičáky v úsměvu.
Zůstala jsem tam jen stát. Nikdy dříve jsem neviděla muže – upíra na vlastní oči, až do teď. Byl okouzlující, o tom nebyl pochyb. Moc dobře si to uvědomoval.
„Jmenuji se Christopher,“ pronesl a políbil hřbet mé ruky.
„Grace,“ pípla jsem nesměle.
„Hmm, dopřejete mi tanec, úchvatná Grace?“ tázal se a nabídl mi rámě. Byla jsem jeho vychováním uchvácená. Vydolovala jsem na tváři úsměv a jeho ruku jsem přijala.
Protancovala jsem s ním téměř celou noc a stále jsem nebyla unavená. Bavil mě svými vtípky a skládal mi komplimenty. Červenala jsem se téměř bez ustání. Ale všechno jednou končí. I dnešní večer. On měl však zjevně jiné plány. Ani si nepamatuji, jak jsem se dostala do jeho domu. Prostě jsem se tam najednou ocitla. Měla jsem v sobě už nějaký alkohol a v hrudi mě příjemně pálilo.
„Chrisi, měla bych už jít, je pozdě,“ dostala jsem ze sebe.
„Ale no tak, vždyť jste teprve přišla. Chci Vám něco ukázat,“ broukl a už snad po sté mi vtiskl polibek na kloubky prstů. Cítila jsem, jak mi hoří tváře a rozpustile jsem se zahihňala. Následovala jsem ho po schodech do patra a nijak zvlášť jsem se nerozhlížela kolem sebe. Mé oči visely pouze na něm – tom úchvatném muži v černém obleku, jehož hnědé vlasy se leskly ve světle lamp a zářivé zelené oči odrážely plameny svíček.
Vedl mě do potemnělého pokoje, kde mě postavil vedle postele a tiše za námi zamkl dveře. Opět mě zachvátila panika. „Chrisi, opravdu bych už měla jít,“ zamumlala jsem a chystala se jít ke dveřím, ale on mi zastoupil cestu.
„Ne, Grace, nikam nepůjdete. Dnešní noc strávíte se mnou,“ pronesl panovačným hlasem a popadl mě za loket. „Nechte mě, co to děláte?!“ vyjekla jsem ve snaze se mu vytrhnout.
„Nebraňte se, Grace, oba to tak chceme,“ zavrčel a popadl mě za černé vlasy. Zatáhl za ně tak silně, až mi hlavu zvrátil dozadu a já překvapeně vykřikla. „Ššš, žádný hluk, Grace,“ zamručel mi do ucha. Cítila jsem jeho horký dech, který ovanul mé ucho. Cítila jsem jeho prsty, které laskaly má stehna pod sukní. Cítila jsem i jeho ústa, která si nárokovala mé rty. Nikdy předtím jsem se s nikým nelíbala, neměla jsem ponětí, co dělat. Ale on mě vedl. A tak jsem se nakonec ani nebránila.
„Hodná holka,“ pochválil mě a mé srdce zaplesalo radostí nad tím, že jsem ho potěšila. Jeho zkušené ruce putovaly po mém těle a osvobozovaly mě z těsného korzetu. Zbavil mě dokonce i krátké sukně a já se tak před ním ocitla téměř nahá. „Jste tak krásná, Grace, tak krásná,“ vydechl a znovu si přivlastnil mé rty. Sám sebe zbavil oblečení a položil nás na postel. Mé rty ho zřejmě omrzely, jelikož mi daroval mokré polibky na krk. Všechno bylo v pořádku. Dokud mi zuby jemně nepřejel po kůži na krku. Celá jsem se pod ním zachvěla. „Vidíte, Grace? Říkal jsem, že to chceme oba,“ broukl a naklonil mou hlavu ke straně. Pak už jsem cítila jen ostrou bolest, která tepala celým mým tělem a vysílala do něj signály bolesti i rozkoše. Bolest pomalu ustupovala, jak se mi do těla dostávaly endorfiny a nakonec zmizela docela. Nahradila ji jen čistá rozkoš. Tiše jsem zasténala a on se odtáhl. /Ne, ne, co to děláte? Vraťte se,/ žadonila jsem v duchu a hleděla jsem zmámeně do těch úžasných zelených očí. A pak? Pak jsem se celá napjala, když mě zachvátil ostrá bolest vycházející z podbříšku. Tlumeně jsem vykřikla a cítila horké slzy, jež mi stékaly po tvářích. Christopher na chvíli ustal v pohybu a já cítila, jak bolest pomalu mizí. I tak jsem ale cítila divný tlak. Christopher se začal pohybovat v neurčitém rytmu a vysílal mě vstříc pnutí, jež se hromadilo v mých útrobách. Hnal mě vpřed a já hnala jeho. Slyšela jsem jeho přerývavý dech i rychlé staccato jeho srdce. Znenadání se do mě znovu zakousl a to byl konec. Vybuchl ve mně obrovský příval energie a vystřelil mi do celého těla. Ovládl mě třas a já zaslechla, jak se i on přehoupl přes okraj s mým jménem na rtech.

VI.) Krvavá děvka
S Christopherem jsem se vídala ještě několik dlouhých měsíců potom, co se to stalo. Byla jsem na něm závislá a až po uši zamilovaná. Ale také jsem se stávala čím dál závislejší na jeho kousnutí. Když jsem ho pár dní neviděla, byla jsem zoufalá, žadonila jsem a prosila. Byla jsem slepá, když jsem neviděla, jak mě využíval. Byla jsem schopná udělat cokoliv proto, aby se ze mě napil. Nebyla jsem nikdo. Jen obyčejná závislá troska. Jednala jsem neuváženě a myslela iracionálně. Dokonce jsem souhlasila, když mě Christopher ‚půjčoval‘ svým ‚přátelům‘. Udělala bych cokoliv, abych ho potěšila. A když pak odešel, byla to pro mě rána. Jednoho dne prostě zmizel a už se neukázal. Brečela jsem a brečela, dny i noci. Nevěděla jsem, kvůli čemu více. Zda kvůli němu nebo kvůli absenci endorfinů v krvi. Tak či tak, nevydržela jsem to. Potřebovala jsem svou dávku stejně, jako feťák potřebuje svou drogu. Nepamatuji si, s kým vším jsem měla v posteli tu čest. Zajímalo mě jen to, že jsem měla všechno, co jsem chtěla. Kousnutí i sex. Putovala jsem od jednoho muže k druhému a vždy jsem dostala, co jsem chtěla. A tak jsem si konečně uvědomila, že jsem ho ve skutečnosti nikdy nemilovala. Byl to jen určitý druh pobláznění, který zmizel, jakmile jsem ho pustila z hlavy.
Konečně jsem přišla i na to, proč se upírky ve zdejší komunitě učí vařit. Několikrát jsem se totiž ocitla u lidského člověka, který bez jídla nepřežije. Vařila jsem mu a poznávala jsem i potěšení z toho, když se sama z někoho napiju. Oni se na tom stávali závislými stejně snadno, jako já. Potěšili jsme se navzájem a já hladce zapadla do komunity krvavých děvek. Nikdy jsem ale žádnému ze svých partnerů neřekla, jak se doopravdy jmenuji. Jméno ‚Grace‘, se ztratilo, kdo ví kde a nikdo mě pod ním neznal. Stejně jsem slyšela skoro na všechno.
Teta Georgiana mě vyhodila z domu, přičemž mě titulovala několika nevhodnými nálepkami, ale já to nevnímala. Přežívala jsem ze dne na den v deriliu, ze kterého nebylo úniku. Byl to začarovaný kruh. Alkohol – kousnutí – sex. Vydrželo mi to ‚krásných‘ sto let. Z toho období si toho moc nepamatuji, byla jsem denně omámená ztrátou krve i endorfiny. Ani jsem nevěděla, kdy je noc a kdy den. Bylo to hrozné, uvědomuji si to až teď. Neměla jsem ponětí o tom, co dělám, prostě jsem konala. Bez přemýšlení nad následky. Teď když na to zpětně vzpomínám, byla jsem hloupá. Taková husa. A za všechno mohla má matka. Kdyby se tehdy neukázala před Georgianiným domem, tohle by se nikdy nemuselo stát…

VII.) Světlo jménem Bastien
Byla jsem tehdy na dalším večírku. Už jsem měla něco vypitého a proplétala jsem se davem. Hledala jsem někoho, kdo by utišil mou touhu. A opravdu jsem ho našla. Byla to jen pouhá náhoda, že jsem ho uviděla sedět u baru při cestě na dámy. Neměla jsem ani tušení, čím mě tak zaujal. Zda to byl jeho mladistvý vzhled, zdrcený pohled nebo lidský pach, který mě šimral v nose. Ale já tak nějak vždycky byla magnet na zhroucené muže. Nevím, co mě to popadlo, že jsem si k němu tehdy přisedla a objednala si růžový drink.
„Špatný den?“ zeptala jsem se jen tak mimochodem a rty jsem vytvarovala do úsměvu.
Ten černovlasý mladík si mě zpočátku nevšiml. Pochybovala jsem, že mě slyšel, ale když po pár vteřinách zvedl hlavu a tázavě se na mě zahleděl, došlo mi, že tohle bude trochu jiné než obvykle.
„Jsem Grace,“ prohodila jsem a natáhla k němu ruku na seznámení. Proč jsem mu řekla své opravdové jméno? Nevím to doteď. Možná jsem nechtěla vymýšlet další hloupá jména.
„Sebastien,“ utrousil.
A tak to všechno začalo. V ten večer jsem s ním strávila mnoho času. Povídali jsme si o všem možném i nemožném, rozmluvil se a smál se mým vtipům. Hřálo mě u srdce, když jsem viděla jeho nádherný úsměv. Byl roztomilý, zábavný a opilý. Ale to poslední bylo irelevantní. Jak se totiž později ukázalo, nemusel být opilý, abychom si rozuměli.
Tu noc jsem odešla s někým jiným, což byla chyba, kterou si dodnes vyčítám. Myslela jsem, že na něj okamžitě zapomenu, byl to jen další kluk v mém životě. Ale nestalo se tak. Před očima jsem stále měla jeho uličnický úsměv a zářící oči. Měl celý život před sebou a já si usmyslela, že ho dostanu. Jsem Grace Spencerová, dostanu kohokoliv si zamanu. Jak jsem řekla, tak jsem udělala. A jak se ukázalo, nebyla jsem jediná, kdo se chtěl znovu vidět.
Noc co noc jsme se vídávali v baru a já pomalu ztratila zájem o jinou mužskou společnost. Bastien se mi svěřil se svými problémy a od začátku až do konce mi vyprávěl, co prožil. Byl tak čistý, nevinný a už ve svých 20 letech tak poznamenaný. Nevím, co mě vedlo k tomu, abych i já byla upřímná. Zasvětila jsem ho do svého života a mimo jiné jsem mu i řekla, kdo jsem. Zpočátku mi nevěřil, ale čím detailněji jsem mu o sobě vyprávěla, tím větší porozumění jsem v něm viděla. Já podržela jeho, když mi říkal o Lawsonovi a on podržel mě, když jsem mu říkala o upírech. Byl tak zvídavý a dychtivý po informacích. Strávili jsme spolu několik nocí. Ukázala jsem mu, jak úžasné je upíří kousnutí i milování. Nedokážu popsat ten pocit, který se ve mně odehrával, když jsem z něj pila. Chtěla jsem víc, ale dostala jsem strach. Bylo mi tolik co jemu, když jsem byla zasvěcena do života krvavých děvek. Měl celý život před sebou, čekalo ho tolik věcí, ale mohl umřít. A mě sžíral strach, že bych o něj mohla přijít. Mohlo ho zabít cokoliv – auto, infarkt, smrtelná nemoc… Byl tak křehký a slabý oproti mně a mému nikdy nekončícímu životu. Byla jsem tak sobecká, že jsem ho chtěla jen pro sebe, na věčnost. Tak zlá jsem byla, že jsem po něm chtěla, aby se nechal proměnit. Aby byl jako já. Abychom si mohli užívat poznané i nepoznané, chtěla jsem, aby věděl, jaké to je, se do někoho zakousnout a chtěla jsem kousnutí. Byla jsem bez něj dlouho a představa, že by mi mohl dát, co jsem chtěla, byla příliš lákavá.
Sebastien souhlasil s tím, že bude jako já. Věděla jsem, co ho láká. Chtěl to samé, co já – mě. Bylo tak snadné ho přesvědčit a ode mě tak hloupé, že jsem využila jeho citů.
„Takže si to přeješ?“ zeptala jsem se naposledy s otázkou v očích. Nemohla jsem se dočkat, až to budu moci udělat, ale nechtěla jsem být tak bezcitná a nedát mu ještě poslední šanci si to rozmyslet.
„Udělám to proto, abych mohl být s tebou. Navždy. Ty mě nikdy neopustíš, že ne?“
To, co řekl, mi vyrazilo dech. Měla jsem ho ráda, to ano, ale na jak dlouho? Představoval si, že se mnou stráví zbytek života, ale chtěla jsem to i já? Namísto odpovědi jsem se začervenala a přikývla. Nechtěla jsem riskovat, že by v mém hlase poznal nejistotu. Souhlas, to jediné mi stačilo. Nedokážu popsat, jaké to pro mě bylo, když jsem ho proměnila. Museli byste to zažít, abyste mi uvěřili.

VIII.) Všechno krásné jednou skončí
Pokud jsem měla před Bastiho proměnou nějaké pochybnosti, zmizely hned, co jsem ho proměnila. Naučila jsem ho všemu, co potřeboval vědět a díky upířím smyslům a schopnostem, se pro mě stal ještě přitažlivějším. Byl učenlivý, chytrý a trpělivý. I když pořád až po uši zamilovaný. Já ve svých citech neměla jasno, proto jsem se vždy podobným odpovědím vyhýbala.
Prožili jsme spolu krásných, ano, opravdu nádherných 5 let. Byla jsem si jistá, že už se nechci vrátit ke svému bývalému životu. Chtěla jsem jen jeho a to bylo podstatné. Jenže největší problém je ten, že když jste jednou byla krvavou děvkou, jste jí navždycky. Nemůžete z komunity jen tak utéct, aniž by to nemělo následky. Věděla jsem, že mě pronásledují, ale až tehdy jsem se dozvěděla, jak urputně. Zabili tetu Georgianu jen proto, že jsem se odmítla vrátit. Bastienovi jsem o tom neřekla, zbytečně by se strachoval. Měla jsem v plánu s ním utéct někam daleko, ale když mi začali vyhrožovat, že ho zabijí, neměla jsem jinou možnost. Můžete mi věřit, když říkám, že to, co jsem byla nucena udělat, bylo to nejtěžší v mém životě, ale nešlo to jinak. Věděla jsem, čeho jsou schopní, a nechtěla jsem, aby kvůli mně přišel o život.
Ještě ten den jsem mu namluvila, že jsem si našla někoho jiného. Snažila jsem se znít lhostejně, bezcitně, jako kdyby o nic nešlo, ale uvnitř jsem umírala. Sama sebe jsem trhala na kousky, které už jen těžko půjdou slepit zpátky. Polykala jsem slzy a snažila se ignorovat vzrůstající bolest v hrudníku. Tohle byla jediná možnost, jak ho přinutit, nechat mě jít. Tohle mu spolehlivě ublížilo natolik, aby mě už nechtěl zpátky. To jsem potřebovala. Musel se ode mě oprostit a nenávidět mě. A tak jsem opustila jediného muže, kterého jsem kdy milovala. Nenáviděla jsem se za to, ale potřebovala jsem, aby žil dál. Nebylo cesty zpět. Sbalila jsem se a odjela. Už jsem ho nikdy nekontaktovala. Schovávala jsem se všude možně po světě. Až doteď.
Zavítala jsem sem, abych zde našla alespoň prozatimní útočiště. Shadowhill pro mě znamená naději na normální život, o který se pokouším už pěkných pár let. Odmítla jsem se vrátit k životu krvavé děvky, cítila jsem se Bastienovi dlužná alespoň takhle. Že si nezničím život. Což je celkem paradox, když jemu jsem ho zničila, že? Nemám absolutní tušení, co mě tu potká, ale jedno je jisté - procházka růžovým sadem to nebude.
A teď, když už všechno víte, nesuďte mě. Udělala jsem to, co jsem považovala za nejlepší a prvních 120 let svého života bych nejraději vymazala, to mi věřte. Ale to bohužel neumím, takže se budu muset spokojit s tím, co je. Musím to zvládnout, nesmím tomu podlehnout.
Už nikdy víc…

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 80%